Príspevky užívateľa

Toto místo bylo blíže horám, než údolí, tudíž mít tu prostředek k obraně se zdálo být logickým řešením. Nebyl to ale jediný důvod, proč Iptar s sebou vzal. S'Arik probodával okřídlence pohledem, který neříkal zhola nic. Takže mladý očekával, že se ho chce vedení zbavit, hm? Chtěl jim snad dát více důvodů k tomu to udělat? Starec chvílli mlčel, ale nehodlal dlouho chodit okolo horké kaše, hodlal se tázat... Přímo. Skoro. Ještěže byli civilizované národy - dokud šlo používat civilizované metody, byla to první volba. "Jde o celé tvé působení. A tvé - jak bys možná řekl - hříchy." I nedodržování pravidel smečky bylo pro lexe ostatečným prohřeškem pro toto zpátečnické označení. Samotným hříchem by ale bez ostychů nazýval i víru samotnou. Jak nelogické, jak líné oddávat se bohu a potlačovat vlastní i cizí rozum.
Mohli si vidět z očí do očí jen v případě, že budou hovořit pravdu. Lex se uměl tvářit tak, že na vše má odpověď a všemu rozumí, i když ne, a dnes ten nedotknutelný milagovský pohled měl. "Sundej si šátek," pověděl znenadání. "Při tomto slyšení nemáš co skrývat. Ukážeš nám svou pravou tvář a budeš mluvit pravdu - na to tímto gestem přísahej." Nebyla to volba, byl to rozkaz. S dávkou podsunuté manipulace. Před svým vedením by všichni měli být praví.

Apollyon byl zpět - a s ním i spousta otázek, na kterou chyběly odpovědi. Jeho předchozí kontakty s jejich nedávno ztraceným členem smečky byla přinejmenším podezřelá a bylo nutné, aby byl tázán. Aby mu promluvili do duše, aby opustil svou malichernou víru a konečně se začal chovat jako zodpovědný člen smečky. Sdělil svým kolegům důležitost této promluvy a sdělil jim i to, že je ochotný použít jakékoli metody, pokud to znamená dobrat se pravdy. Apollyon napraví své chování a začne mluvit s upřímností, jinak si nezaslouží místo mezi nimi.
A tak čekali, než Everett cronu přivede. Lex si sem přinesl svou zbraň, která ležela zatím kdesi za ním. Hleděl do okolí klidně, ale s ostražitostí. Naklonil se k fortis, když už chvíli sledoval její chování. "Ryumee," oslovil ji tiše a poočku na ni hleděl. "Pokud nejsi schopna účasti při tomto slyšení, zvaž odpočinek." Samozřejmě myslel reprezentativní účast. Každý uměl sedět a žužlat si prst, ale tady šlo o víc. Museli si uvědomovat, že i jejich výraz a počínání může ovlivnit výpověď. S'Arik si nemyslel, že by měla Ryumee odejít, ba naopak - byla vůdkyní, musela být přítomna. Ale radši nepřítomna než přítomna jako hromádka neštěstí, která vypadala, že se při poryvu větru sesype. Nemohli před vyslýchaným ukázat slabost, však?
A pak se Ordo skutečně ukázal i v doprovodu šedého. Starý vlk se narovnal, kývl na bělovláska a upřel ledový pohled na mladíka. "Apollyone. Víš, proč jsi tady?" Tvářil se vážně - tohle totiž rozhodně nebude jednoduchá řeč, a to muselo být jasné všem.

Rozjímajíc nad životem by si zcela jistě nevšiml takového přibližujícího irbisa. Dnes se ale bát ještě nemusíme - dnes přeci S'Arik ještě umřít nehodlal. Příchod vlčí ale zaslechl a otočil tím směrem svou hlavu. Usazen u říčky ji chvíli mlčky pronásledoval pohledem, než se zastavila. "M'Raan," oplatil jí pozdrav. V této rodině nikdy nepanovalo hřejivé, přátelské prostředí, jako třeba jinde, ale... Otci skutečně na jeho potomcích záleželo. Tvrdost jeho výchovy byla pouze nástrojem, který je měl tvarovat k síle a soběstačnosti. Aby jednou mohli pokračovat v jeho šlépějích a roznášet ideály, stát za tou správnou věcí a být přínosem společnosti. A kde výchova neuspěla, tam zasáhl trest nejvyšší. Vyhnanství. Jako u Norek, jeho největšího zklamání. M'Raan naštěstí jeho vratké názory na vlčice vyvracela. Minulost ji možná ne vždy vykreslila jako zodpovědnou, ale nyní byla schopná. Silná jako její matka, zodpovědná jako otec. Bude pokračovat?
I vzpomenul si na tu dobu, kdy byl s Nadezhdou, a pátral ještě dál. "Říkal jsem ti už, že se velmi podobáš mému prvnímu synu, S'Aruunovi?" Pověděl bez kontextu. Zmiňoval se dříve? Paměť už nesloužila dokonale.

Na lexovi se to stáří už skutečně podepisovalo. Mohl se pyšnit vším, co tento exkluzivní věk nabízel - bolesti, šediny, zhoršení smyslů i fyzického stavu a samozřejmě zapomnětlivost. Ještěže byl celý život tak čilý, protože kdyby ne, nekráčel by dnes i přes své stáří po boku Everetta tak sebejistě a na seniora i rychle. Byl by i dobře vypadající senior, nebýt všech těch jizev z minulosti, které do podzimu zakrývala přirozeně hustá srst. Ale to už nikdá...
Potýkali se se změnami, které nebyly zrovna přívětivé pro poklidný odchod ze světa - rodina byla v procesu začátku nového fungování, větší než kdy jindy, smrt Ghu'lasse vyvolávala obavy, nová vlčata starost navíc a Apollyon... Ne, S'Arik nemohl ani omylem odpočívat. Oni ho potřebovali. "Když si náš domov žádá službu, není čestné odmítnout," odpověděl děd. Vydal se s ordem na tuhle procházku samozřejmě z pracovních důvodů. Nemohl už cestovat ani bojovat, a tak konal, co ho bavilo také. Mluvil. "Jsem zastáncem názoru, že své postavení nereprezentuješ dobře, a měl bys na tom pracovat. Den, kdy odejdu, se totiž blíží, a já bych rád odcházel s vědomím, že i ty dokážeš být Ryumee skutečně dobrým zástupcem." Nic méně než skutečně dobré pro něj neexistovalo. Ovšem, že tu nechtěl zanechat smečku nefunkční a oslabenou, leč měl pocit, že takový osud stejně bude. "Jakého si Přízrační zaslouží." Dodal. Nemluvil ofenzivně, mluvil klidně a chladně, ostatně jako vždy. To, co jiní vlci mnohdy považovali za hluboká obvinění říkal starý lex na plnou tlamu. A mohl - zanechal tu konec konců svůj otisk. Neočekával místo mezi hvězdami, jelikož báchorkám nevěřil, ale očekával a požadoval místo v paměti své smečky.

Uchýlit se k tvrdohlavému stařeckému odhodlání, kdy se jeden každý den vzbouzel s myšlenkou dnes ještě ne nebo jsem ještě příliš mlád, mohlo být považováno za nelogické. Dnes to ale byla jedna z těch drobných věcí, co starého lexe smečky Přízračných ještě držela jakž takž na nohou, po boku rodiny, pocitu potřebnosti a snahy mít o všem přehled a kontrolu. Byl ze svého stavu poněkud mrzutý, ale držel si hlavu stále vzhůru, jelikož ztratit důstojnost by byl jistě už dočista jeho psychický konec.
Vydal se do údolí - místa, které mu připomínalo dalekou rodnou zem. Sedl se někde u dolního toku a hleděl směrem k obloze. Už dávno tak daleko nedohlédl, už dávno nemohl číst ve hvězdách, ale dnes poznal, že mezi šedými mraky vysvitlo pár paprsků slunce. Nehřály příliš, ale cítil je. Zavřel oči a soustředil se na svůj dech. "Všichni jsme zodpovědní za to, co po sobě zanecháme," zamumlal jakési moudro a i nadále se věnoval uklidňujícímu tichu.

Toshi chtěl pomoct - ale komu, skutečně? Smečce, své rodině, či sobě? Starý vlk si tím nebyl jist, a v tom spočíval důvod jeho pochybností a trvání na tom, aby mladého donutil procitnout. Však on dokáže, že má pravdu. Jak by mohl nemít, když prožil tolik? Viděl zkušenosti mladého jako velmi možné, ale jeho reakce za nepřijatelné. Nechtěl po něm mnoho, však? Chtěl vědět, zda je Toshi schopen loajality, zda je schopen přiznat chybu a poučit se z ní, protože to byl konec konců cíl Přízračných. Lex tu o sobě nikoho přesvědčovat nemusel, bývalý špeh nihilský na tom ale nebyl stejně. Sám klidný den neměl - ale to hlavně protože cesta z hor do tábora a zase zpět ho unavila. Přemýšlel, kolik pravdy je na řečích o Arrakisovi, i když je zprvu kvůli vyzývavému tónu mladého označil za nerelevantní. Však on si s vnukem ale promluví sám na blížící se rodinné sešlosti.

Došel další večer. Šedý už čekal, a nevypadal, že by spal, i když se tvářil odhodlaně. Šlechetné, ale lex se obával, že ze špatných důvodů. Nebyl zvědav na další výmluvy ani výbušné ohrazování. Byl odhodlán k tomu být trpělivý, ale musel dát najevo, kdo je tu v které pozici. "Urazil jsi mě, Toshi. Svého lexe, který tě je ochoten tolerovat ve smečce, leč to pro samotné vztahy mezi smečkami může znamenat ohrožení. Nezapomínej, kde je tvé místo - toto není má zkouška, ale tvá. Neopakuj svou chybu ze včera a mluv s klidem a rozvahou. Toď jeden ze základních kamenů této smečky." Lex se usadil. Sám projevoval to, o čem mluvil - byl klidný. Vždy a všude, kamenná tvář, která se tvářila, že ví. A leckdy opravdu věděla, leč z pohledu, který druhým mohl připadat až příliš jiný, že se nesetkal s pochopením. S'Arik ale byl starý a skutečně lecco pochytil. Nemusel být špehem, byl vůdcem, a vůdce musel být téže schopen předvídat. A za svou pravdou stát. Přízrační stále stáli díky němu a jeho vystupování, to okřídlenec jistě mohl zaslechnout. A tak si poslechl, co měl jeho učedník na srdci. Sice ho to nezahřálo a stále viděl chybné postoje, jako třeba hned v první větě. Ubohý pohled? Děd pohodil ocasem, aby opět šedého upozornil, ať sám není frackem. Respekt vypadal jinak. A vždy mohlo být nepodstatné promlčeno. Toshi ale přiznal, že měl strach, jak si myslel. Láska byla koncept, který S'Arik dodnes zcela nechápal a snad ani nechtěl chápat, ale nebyla by pravda, že by ji sám necítil. O svou rodinu se staral, dbal na potřeby rodiny. A připomínal jim, jak existovat správně, bez zbytečných ubohostí.
Zmínka Nihilu v něj opět vyvolala otázku, zda Toshi skutečně chtěl k Přízračným, či hledal jakékoli útočiště. Chtěl být přesvědčen. Litoval rozhodnutí, ale v příští chvíli podal další nelogickou výmluvu. "Důvěra je záležitost křehká. Zabere věčnost ji vybudovat, ale sekundy zničit. A u každého se na ní musí pracovat nanovo, nehledě na cizí pohledy, protože se neznáme, leč si u toho musíme připouštět určité reálnosti. Důvěra je jako potomci - vyžaduje pozornost, ochotu a jasné podmínky. Pobavení je v globálním měřítku pro naše přežití irrelevantní, štěstí pomíjivé, strach je vždy součástí života, stvoření trauma otázka síly... A rozhodnutí výsledek přemýšlení. Vlčí pokolení by se mělo naučit umět zvažovat situaci nestranným rozumem a přestat ztrácet povědomí o problematikách světa kolem nich vlivem vlastních... Emocí. Vyvarovat se zbytečných chyb, které však patří k naší cestě." Každý chyby dělal. Lhal by, kdyby tvrdil, že sám je nedělá. Vždy ale vynaložil úsilí a byl ochoten se o událostech minulosti bavit jako o faktech, nikoli důvodech k hledání... Konfliktů. "Pravda je drahá - ale poznat ji může jen ten, který umí vážit situaci ze všech stran a je ochoten ji přijmout, ať už je jakkoli ohavná. Budoucnost se sama nepostaví, to my ji tvarujeme, a je nezbytné, abychom nad svými činy přemýšleli kriticky. Jen tak můžeme zajistit našim potomkům prosperitu a jen tak můžeme ubránit svou čest, která je ve světě předpokladem pro důvěru. Je rozdíl mezi útěkem před představou a útěkem před podloženým faktem, je rozdíl mezi oprávněným odporem a drzostí. Je rozdíl mezi šlapáním na hlavu a dobrou radou, kterou se ti snažím dát, jelikož jsi se nezdál uvědomovat následky svých činů. Proto jsem trval na tom, ať o nich přemýšlíš. Není v mém zájmu ti žití stěžovat, jak říkáte - ale jako výše postavený člen tvé nové smečky si musím být jist, že zmíněné vlastnosti máš nebo se aspoň snažíš mít." Lex lehce pohodil hlavou a zvedl se, aby přešel ke kraji skály před jeskyní, ze které se s oblibou díval na území své smečky. Toto místo mu přirostlo k srdci více, než by čekal. Skutečně natolik, že by vyhnal ty, kteří ho nejsou hodni? "Změny jsou hybnou silou života, ale musíme stát za správným stanoviskem. Jen s pokorou a ochotou komunikovat můžeme pokročit dál. A třeba dokázat, že stojíme za správnou myšlenkou - činy, nejen slovy." Jak by to mělo být.
Ohlédl se zpět na šedého. Tak co, bude už připraven si uvědomit komplexitu reality a vstoupit do jeskyně? Doufal, že ano, protože byl unaven a ještě ho čekala noc bdění, pokud se tak stane. Měl nad čím přemýšlet, takže dobré, ale stále už si velmi přál, aby Toshi pochopil. "Není pravda, že v případě mého vnuka nikdo nemůže říct. Musíme se ale snažit, abychom pravdy dosáhli. Co kdybys za ním zašel, až budeš připravený minulosti čelit, uznat své chyby a vyjádřit své ideály rozumně, aniž bys okolo sebe mával sebelítostí a urážkami?" S'Arik teď skoro zněl jako milý moudrý dědeček. Na jeho poměry. Díval se na sigmu pevně, ale s inteligencí a zkušeností zračící se v hlubokých očích. A stejně pevně se díval pravdě do očí - upřímně, jako vždy. Kdyby nebyl upřímný, nevyjádří proti Toshiho chování svou nevoli.

Asteriho zděšeně zvědavým řečím nevěnoval velkou pozornost a radši dále seděl, aby vyzařoval klid. Nepotřebovali hysterky. Mladík odešel za svou matkou a s Timem si mohli promluvit o tématu jedné jejich crony více. "I to je dostatečným důvodem k tomu, abychom v tomto ohledu Apollyona řádně vyslechli." Strach byl instinktem, který zachraňoval život, to byl S'Arik i přes svou filosofii ochoten uznat. Jeden ale musel rozeznávat strach a iracionální strach. Výmluvy, lenost a nezodpovědnost. "Nicméně ani Ghu'lass neprojevil v poslední době zrovna chvályhodné chování." Narovnal se. Estrelák neestrelák, při soudu musely být vzaty do úvahu všechny okolnosti. Ani syn fortis nebyl nevinný a stařec... Nebyl fanouškem jeho chování. "Dal jsem Apollyonovi jasný zákaz šířit jeho zcestné náboženské žvásty, ale ples je důkazem, že neposlechl. Je naše chyba, že jsme mu v tom nedokázali zabránit. I nyní očividně stále nedošel k procitnutí, nedokáže dodržet ani nejmenší povinnosti, a to musí skončit." Šedý tu nebyl, to mluvilo za své. S'Arik pracoval, ale měl za to, že při této příležitosti stál vedle Tima i jako mentor a ukazatel. Lex. Analyzoval, hodnotil a navrhoval. Emoce musely jít stranou, obzvláště na této pozici. Věděl, že i pro vždy hlavně emotivního Tima je toto možná zvláštní myšlenka, ale o to víc se musel snažit mu tento logický postup přiblížit. Jednou tady totiž nebude, aby dohlížel.

Stařec probodl pohledem Everetta a více mu na jeho omluvu neřekl. Dobře, že si to uvědomil. Po signálu mohli jen bezmocně čekat na nové zprávy. Teda asi ne všichni, ale on ano. A po nějaké době se přihnala nová členka smečky, které se nejspíš musel pohled na svět otočit naruby. Jak říkal, když ji přijímal. Přes zprvu otravné, nejasné mrmlání se dozvěděli, že tedy skutečně zemřel člen smečky. Ale kdo? Lex se při jejím příchodu postavil a zpozorněl. "Nějací zranění?" Tázal se na věci, co je teď mohly zajímat snad i více než ztráty. Živé šlo totiž ještě zachránit. S'Arik se tedy podíval po přítomných a vyhlídl si další vhodné hledající. Nelíbilo se mu, kolik skupin pro tuto operaci vysílají, ale byl to v určité rovině... Trénink. Všichni museli být připraveni konat.
A pak na scénu vstoupil i zbytek výpravy. I s mrtvým... Ghu'lassem? S'Arik už věděl, co čekat, viděl až příliš, ale pohled ho rmoutil. Popošel, aby osobně přejel pohledem všechny příchozí - hodnotil jejich stav. Mlčky kývl na Hariuhu, který skutečně vypadal vysíleně, a vyslechl si hlášení. "Bestie," procedil. Takže irbisi zabili dalšího jejich člena? A výprava se nevracela s hlavou toho šavlozubého vraha? Zuřil by, kdyby ho nedržely zpět obavy o Roiha s Evar'lou, kteří očividně ještě byli v terénu. "Odpočiňte si, načerpejte síly. Boj není u konce - stále postrádáme členy. Konejme rychle, avšak s rozvahou. M'Raan, smíš vést další pátrání." Nevěřil, že by tu dcera nebyla užitečná - ona přeci zvládne cokoli. Cokoli. Musel však dát na její slovo. Přidělil jí z organizačních důvodů více nespecifikované vlky a kynul k horám, zatímco Timothée a ostatní se nejspíš věnovali tělu jejich padlého příbuzného. "Před setměním buďte zpět, i kdybyste nenašli všechny. Neriskujeme další ztráty." Už tak riskovali. Smečka byla jistě zasažena - stačilo by škrtnout sirkou, stačil by zbloudilý šílenec, a mohl nastat chaos. I proto S'Arik držel až lhostejně chladný, ale pohotový postoj k situaci.

Po zdravě psychicky náročné slavnosti Kosuth'laes v troskách Othamu se měla rodina přesunout sem, jak oznámil. Do jejich oázy, jejich útočiště. Místě opečovávaném kultúrou a bujícím inspirací - pokud se tomu tak v případě řádného, funkčního stylu Milagy dalo říkat. Bylo to v horách, blíže k podmínkám, co panovaly i v domovině jejich rodu. A za tu cestu do kopce teď S'Arikovo staré tělo neděkovalo. Nemohl si ale stěžovat, tvářil se nekompromisně, jako vždy. Bolest sice nebyla iluzí či snahou zlomit ducha, ale jeden to tak snadno začal brát, když společnost spěla mimo postavené koleje. Jeho stáří nezlomí. Nenechá se. Jak jen dlouho to půjde.
Byl už večer a v jeskyni panoval chlad. To byl ostatně důvod, proč už většina papírů byla přesunuta do nory smečky. Jen důležité a reprezentativní artefakty, co se daly pobrat v jedné či dvou taškách, zůstaly. Psací potřeby, tašky, misky, svitky a kniha - vše srovnané na stole či v puklinách kamene, co tvořil přírodní police. "Vítejte v sídle Vissalis, studovně. Je to místo určené našemu rodu, vzdělanosti a plánování." Děd se zastavil až uprostřed místnosti, aby měli ostatní prostor se rozmístit, kde chtěli. Asi po cestě budou potřebovat odpočinek. "S povolením vůdce Přízračných sem máte povolení chodit jak je libo. Dokud nic nepoškodíte, ovšem. Dnes tu však i naši nihilští smí složit hlavu," pohlédl na A'Kazu a jeho potomky. Tyto řeči kolem a kolem považoval za nudné, ale bohužel nutné. Brzy se však snad jistě dostanou k tomu zajímavějšímu - k budoucnosti rodu. Mohli si ale chvíli odpočinout, však? Nerad to přiznával, ale začínal odpočinek potřebovat. "Synu, založ oheň." Pokývl neurčitě směrem k Evar'lovi, ale ten zrovna stál poblíž A'Kazy. Dřevo i trout měli nachystaný, jen zaohnit. Stařec se odebral na chvíli k vyvýšenému patru a posadil se pod ním. Prozatím bude vyčkávat.

Nezklame. Ještě aby - bylo by to jen důkazem, že dcery jsou v jejich rodě spíše pohromou než štědrým darem, jak si usmyslel od doby, co měl Norek. Mohl jen doufat, že M'Raan skutečně bude lepší a vzornější, ale doufání měl podložené fakty, a tudíž si s ním nedělal tak velkou hlavu.
Ani jeden ze zbylých potomků jeho bratra necekl ani slovo, když byli vyzváni. Očekávali takovou zkoušku? Pokud ano, dobře pro ně - začali číst v rodových tradicích, které světe div se uměly nebýt jen o tlachání. I pouhé rozhovory byly užitečné, pokud byly kvalitní a s cíli, ale norestské pokolení potřebovalo ukázku. S'Arik ledově sledoval výběr zbraní. Byl zklamán volbou Ghaa'yel - stavila sama sebe do nevýhody, když volila zbraň, co nebyla jako wara určena jak pro obranu, tak pro útok. Volila nebezpečné neznámo. On by vybral jinak. A snad i Khalan se musel oddat emocím, že sáhl po zbrani svého otce? Nebo snad po vlastní zkušenosti s ní? To by dávalo smysl. Když stáli proti sobě připraveni, děd se posadil. "Kaer." Souboj mohl započít.

Schválené

Nějaké zdobení považoval za irrelevantní, ale bylo pravdou pravdoucí, že jeden se musel umět přizpůsobit, když očekával, že se druzí přizpůsobí také. Nebo umět obhájit své názory i před divokou škálou osob, tedy. S'Arika květiny nerajcovaly - byly to jen nástroje přírody, ale pokud si s nimi A'Kaza pomáhal ve společenském životě, dávalo to smysl. "To zajisté. Cti tradice své smečky a drž si svůj vliv, ale nezapomínej, kde leží tvé kořeny." Že jsi Milaga. Jeho nejstarší žijící prvorozený, vlk rodového titulu. Zasloužil si ho ale? "Chci, abys své potomky učil všemu, co spadá pod znalost našeho rodu." Protože s mladým vůdcem přicházelo mnoho změn, jak se již přesvědčili, a mohlo přijít více - tak ať jsou ve prospěch jejich snu. Nebyl pro zánik Falcone y Gracewood, to nikoli - ale chtěl toho využít k povznesení jejich vlivu, jak bylo vždy plánem.
Byli tu, aby promluvili s Norek, a to taky hodlal děd udělat. Vést vážný rozhovor. Probodl pohledem její ocas, co se pohnul z místa na místo, nespokojen s její gestikulací i mluvou. "Norek, dávej si pozor na své chování," upozornil ji a varovně přivřel oči. Z jejího kňouravého plácání se mu zvedala žluč. Byla vše, jen ne Milagovcem - protože to by nevystupovala jak nějaký vagabund. "A ovládni své... magie." Vrhl pohled i na její bonusové oči. Norek byla ztělesněním toho, co v rodě nechtěl - ufňukané, nezodpovědné, hloupé a neovladatelné děcko. Očividně ale i mimo smečku přežila, za což samozřejmě připisoval zásluhy hlavně sobě. Jaká škoda. "Svým neoznámeným odchodem z Přízračných jsi definitivně překročila hranici snesitelnosti. Rod zvážit tvé prohřešky a vznesl rozhodnutí. Dobře víš, že u nás není žádného nechat se unést, nechtělo či škodné a přesmíru sobecké a honby za falešným osobním štěstím. Myslel jsem, že to jsem tě dobře učil - ale opakovaně prokazuješ, že na svou rodinu stále hodláš házet pouze špínu a hanbu." Děd ke své dceře udělal krůček blíž. Mluvil klidně a bez emocí, jak měl zvykem, ale nadšen z toho, co musel říct, vůbec nebyl. Mnohem radši by měl dceru, která bude vyhovovat jeho představám, ale Norek byla v jeho očích... Vadná. A vadné maso musí pryč. "Už nejsi součástí tohoto rodu. Nepyšni jeho jménem. Nevracej se k Přízračným a nezkoušej to u Nihilu - rodina o tvé nechvalné pověsti ví." O to se postaral. Věděla vůbec, že panovník Nihilu byl její Příbuzný, nebo byla tak mimo? "Pakliže budeš mít potomky, vztahuje se na ně rodový zákon." Se kterým byla seznámena, pokud ani ten v její hlavě nenahradilo něco tak zbytečného jako mechy.

Určitě lepší, ale pojem "na vzdálenost území" je zavádějící, protože máme různě velká území. Řekněme že za velkého vyčerpání se bude smět teleportovat několik kilometrů - definuj kolik maximálně a jak to závisí na vyčerpání.
Pokud chceš, můžeš dodat, jak Čekančina teleportace vypadá.

Museli si být jisti jak na tom Ghu'lass i Ber'nielay jsou, ať už cíl jejich mise byl vlastně jakýkoli, to bylo jasné. Sebezrušení každopádně bylo... S'Arik nad tím nechtěl ani myslet. Uvažujíc o takové situaci v jejich rodině, hodilo by to na všechny hanbu. Byl to v jejich očích zločin proti cti, zbytečná sabotáž a slabost. "Ví o tom, že mohou kdykoli zemřít," pověděl Timovi tiše, když mluvili o Ryumee. Jako vůdce musela v souvislosti s jakýmkoli členem smečky, a musela se také krotit. Škoda, že jí v tom krotila magie. Celá smečka se musela semknout a snažit se, ale neodmítat možnost, že toto dobře prostě nedopadne.
Nechal řešení mladého estreláka na jeho příbuzném, ale poslouchal. Čekal ještě pár momentů, když padlo na Apollyona, jakoby se měl objevit brzy, ale zřejmě čekal zbytečně. "Ani já. Ten mládenec je nekontrolovatelný... Chci ho mít na očích." Šedý byl oříškem, který ani on nedokázal rozlousknut. Co s ním, když stále hovořil o bohu, přestože mu to zakázal dělat a naznačil, že tu myšlenku má opustit? Nedisciplinovaný fracek. Stejně jako Ghu'lass s tím, co předvedl na plese za výlevy. "Co o něm z poslední doby víš?" Medik se zdál být se svou profesí středem dění.
Okřídlenci dorazili někdy v mezičase - a jakmile se tak stalo, S'Arik jim vykročil naproti. Seznámil je se situací a kývl na Toshiho. "Proveďte. Prohledejte území, nalezené pošlete všechny sem. Finne - Hvězdná jeskyně, hranice s Azarynem až po hráz. Toshi, Půlnoční studánka a severní hranice až po jehličnatý les." Rozdal rozkazy jako vojvůdce - i když, v pravdě, značně klidněji a rezignovaněji než kdysi. Ani jeden z těhle vlků nebyl členem ohrožené rodiny a měli křídla, jistě svůj úkol zvládnou a případně pomůžou.
Čekání na nějaké zprávy bylo nesnesitelné a S'Arik chvíli přecházel po táboře, kontroloval okolí. Co se teď v horách dělo? Co se kde dělo? Mířil se ohřát do úkrytu, když vtu se spawnul Everett, který mu se svým nechápavým výrazem okamžitě dal důvod k tomu ještě zůstat. Vysvětlil mu situaci tedy taky a pak se přiblížil se slovy, co byla jen pro něj. "Everette, kroť své vystupuvání. Jsi Ordo." Kolikrát mu to ještě bude připomínat? Byla to samozřejmě neosobní kritika.
A pak se po hodinách a hodinách konečně něco zajímavého stalo. Naléhavé vytí. Někde ze směru horu či Azarynu. Hariuha. Lex vstal, aby se zhostil delegování práce, ale Ordo byl rychlejší v argumentaci, ačkoli... Co to mlel. "Běž!" Skočil mu do řeči, když asi podruhé zmínil vedení výpravy. Bohajeho, byl druhou hlavou této smečky a zněl tady jako nejisté vlče! I Ravonny má větší disciplínu. "Vem si pomoc, co není z tvé rodiny, a běž." Dědovi trochu docházela trpělivost a nevšedně to bylo vidět.

Vlče je velmi mladé a v tomto věku by samo nepřežilo dlouho - zařiď se pak příběhově podle toho.
Magie by měla mít aspoň přibližné konkrétnější parametry. Kolik jí to bere energie, kam nejdál se dokáže teleportovat na maximu energie? Jak často? Zmiňuješ dospělost - má věk vliv na fungování magie?

Chvíli mlčel, když dostal další kontrolní otázku. Vnuk chtěl vše vědět, chtěl vše znát a nebál se konat - ale měl v tom rozmysl? "Moudrý vůdce ví, kdy ustoupit, Arrakisi." Odpověděl mu na to a konverzaci tím ukončil. Moudrost je něco, co ho v životě čeká, pokud bude následovat rodové zásady. Někdy bylo třeba se stáhnout, aby mohl jeden své postupy promyslet. Vymyslet plány, přeskupit jednotky. Konat efektivně.
Nastalo ticho - k jeho úvodní řeči nikdo nic neměl. Jak to mělo být. A tak přišlo k přísahám, kvůli kterým se tu primárně sešli. Byli tu přivítat nové oficiální členy, nové dospělé členy - ty, kteří jsou už bráni zcela vážně. Každý v rodu měl možnost promluvit a pokud býval názor rozumný, samozřejmě byl zvážen nehledě na věk, ale od dospělých... Už se leccos očekávalo. Na denní bázi. S'Arik přijímal přísahy svých vlčat vestoje a narovnán, vždy hleděl do očí. Pátral snad po pochybnostech? M'Raan složila vzorově, Evar'la si přidal cosi svého - ale budiž, dodržel. Stařec se podíval do davu a hledal ve tvářích členů rodu pochyby či něco, co by mělo nasvědčovat, že s jejich přísahou nesouhlasí. Docela dlouhou dobu. Pak teprve kývl ocasem a pohlédl zpět na své potomky. "Vaše přísaha se přijímá. Oba jste dovršili dospělosti a jste členy Milagy z přísahy, která vás váže na celý život. Očekávám, že oba budete tomuto rodu důvodem k hrdosti a nezklamete nás." Zvedl hlavu, aby na ně pohlédl z výšky - to aby věděli, že to myslí smrtelně vážně. Jestli totiž ještě jeden vlk složí přísahu a poté zradí, děda asi klepne. Toto neměla být prázdná slova, ale závazek. Smlouva. Pak jim pohledem naznačil, ať si jdou sednout mezi ostatní. "Budiž jste oslaveni." Dodal méně nahlas a na chvíli pohlédl do plápolajícího krbu. Odmlčel se, než znovu promluvil. "Dnešní setkání ještě nekončí. Musíme probrat naši budoucnost a směřování. Dřív, než se vydáme do Vissalis, mého sídla na území Přízračných, tu je však ještě jedna věc, kterou při této příležitosti vyřídíme." S'Arik sestoupil ze stupínku a vrhl zamyšlený pohled po zbraních, které byly uloženy na čtyřech vzpěrných sloupech okolo hlavního prostoru ve středu místnosti. "Khalane a Ghaa'yel, potomci Aikanovi. Oba jste byli poučeni o metodách souboje se zbraněmi a jejich správném využívání. Podstoupili jste základní válečnický trénink - a nyní nám všem ukážete, co jste se naučili a že jste ho hodni." Tréninkový mód skončil, zkouška přišla, a on byl dozorčím. Pokud chtěli uspět, budou muset udržovat vše, co bylo učeno - rozvaha, čestné chování a umění přiznat porážku, ale taky ukázat obratnost, rychlost, sílu, znalost taktik a specifik zbraní. V praxi. "Budete bojovat proti sobě. Ghaa'yel," pohlédl na Nihilskou léčitelku. Byla v jeho očích méně nadějná a pro boj méně stavěná jak její bratr. "Máš právo zvolit si zbraň jako první."