Príspevky užívateľa

Jaké jsou jeho představy? Na to se odpovědět příliš nedalo. Procestoval tolik krajů, že už ani nerozeznával hranice, viděl obrovské pláně a že přes některé šel několik dnů v kuse. Jeho pojem o velikosti světa byl rozhodně odlišný, jak ten mladého vlka, který tu nyní stál před ním. Prozatím si musel vystačit s tím, že území Norestu mohlo být velké. Na větu, že má jeho společník starší informace, jen kývl. Smečky se nepřeskupují tak rychle, a i kdyby, pro přežití tyhle informace stačily. Možná bylo území i větší, než předpokládal, když mělo pojmout 5 smeček. "Dobře, děkuji ti. Zřejmě se tu míchají různé názory na život ve skupině," odpoví. Kupodivu však nebylo smečky, která by se podobala Milage. Zabodne svůj zrak do země. Snadněji by informace zjistil, kdyby provedl splynutí myslí, ale s tím by musel Aigir souhlasit. Nechal to zatím stranou. "Kde jsou tví rodiče?" Zeptal se, aby nemlčel. Jeho výraz se nezměnil, stále zachovával svůj chladný a zdvořilý přístup. Nechtěl riskovat náhlou konfrontaci.

Vypadalo to, že jeho společník nebude problémový jedinec. Nejevil známky nepřátelství, aspoň prozatím. S´Arik nemohl předvídat, co udělá v příštím okamžiku, když tohoto jedince vidí prvně, a tak spoléhal jen na vlastní vychování. Mladý se představil. Tmavý vlk kývl, první krok vedl očividně správným směrem. "S´Arik Dasurk Milaga, bývalý vládce Henobu, sjednotitel Vódvóru a Milagy, nositel přítahy Ret-Taag a válečník za čest - K´gonlash. S´Arik, k vašim službám," představil se i on všemi jmény. Příště to musím uskupit jinak, připomněl si znovu. Nyní byl čas na rozmluvu. S´Arik byl jen rád, že po týdnech cesty narazil na inteligentního tvora, který by ho mohl seznámit se zdejším krajem. "Norest," zopakoval starší zamyšleně. Někdy to slyšel, tím si byl jistý. Nehodlal však hloubat nad prostým názvem, bylo zdvořilé odpovědět na otázky jeho společníka. "Jsem poutník. Hledám nový domov, místo, kde se usadit. Za dlouhé měsíce jsem urazil dlouhou cestu od nejzazší hranice Henobu, mé domoviny. Pověz, jak je tato země velká? Vyskytují se zde smečky?" Položil dotaz na druhou stranu on. Vypadalo to, že u tohoto jedince by otázky mohly padnout na úrodnou půdu.

Odpočinek byl pro unavené tlapky vítaný. Tmavý vlk ležel pod jedním ze stromů a zlatý náhrdelník na jeho krku se leskl, když na něj dopadalo sluneční světlo. Byl klidný. I slepý by zachytil tu vyrovnanost a disciplínu, kterou si v průběhu let vypěstoval, i hluchý by zaslechl, jak si povídá s přírodou aniž by promluvil. Co však zpozoroval S´Arik sám až když se to objevilo, byla přítomnost někoho cizího. Ne, že by nedával pozor, on o mladém samci jeho druhu věděl, ale neměl důvod reagovat, dokud by nebyl ohrožován. Pro jistotu však otevřel oči a tlapkou se natáhl po Iptaru, který ležel opodál. Ať už měl mít čest s kýmkoli, bylo lepší, aby mocná zbraň nepadla do nezkušených tlapek. Vlci byli různí a on to moc dobře věděl. A taky věděl, že jen málokterému se dá opravdu věřit.
Když se narušitel jeho klidu ukázal, zvedl hlavu a zastříhal svýma dlouhýma ušima. Slyšel jeho kroky zřetelně, ale nic na jeho tváři se nezměnilo. Ani prostou zvědavost nedával najevo. "Zdravím, mladý muži. Znáš tyto kraje?" Pozdravil zdvořile bělavého vlka a než-li stačil odejít, položil otázku. Potřeboval informace a vypadalo to, že teď měl šanci nějaké získat. Pomalu se zvedl do sedu.

// Minulost

Tmavý vlk už prožil mnohé. Vyhrál války, sjednotil strany, ztratil rodinu... A tak už to bylo rok, co se vydal na cestu. Zanechal za sebou všechno, aby mohl najít svět, kde začne znovu. A když na potencionální domov na cestách narazil, vždycky se stalo něco, co ho přimělo k další cestě. Nyní na takový svět měl narazit znovu - ale tentokrát byl na něj sám, nebyl tu nikdo, žádný z jeho moudrých učitelů, kteří by mu pomohli ho chápat. Tak se teď, když se zastavil před jeho hranici, zamyslel - co mě čeká tady? Chvíli stál a poslouchal meluzínu, než sebral odvahu a vydal se na cestu skrz to nové a neznámé území.
I přes všechny ty události neztratil svou chladnou a trpělivou mysl válečníka. Ostražitě se rozhlížel kolem a na každém rozcestí větřil ve vzduchu, ale byl daleko od frekventovanějších úseků této rozsáhlé oblasti. Co mu zbývalo? Šel dál. Nezastavoval se dlouhé hodiny, a když měl pocit, že ušel dost a zaznamenal první známky cizí přítomnosti, zastavil se, sundal ze svých zad Iptar a odpočíval. Na co čekal? Možná na cizí přítomnost, která by mu nastínila, do jaké země se dostal tentokrát.