Príspevky užívateľa

Salome x Ossian
Iska x Eirlys
Arrakis x Zathrian

Ublížil sám sobě. Jak hloupě, jak uboze toto v hlavě lexe znělo. Ghu'lass byl složitý oříšek, o jehož spolehlivosti pochyboval, zvlášť po tom, co předváděl na veřejnosti - na vlastním pohřbu a na plese. Pokud se vrátí, zaslouží si přednášku i od něj, ať už se to jeho příbuzným líbilo či ne. "Nezodpovědné," zamručel si pro sebe, "nač by si ale bral společnost?" S'Arik znal pojem sebevraždy, ale jen v jediném případě - když vojáci padli do zajetí a radši zemřeli, než aby vyzradili důležité informace. Bojovali za svou vlast, ne proti vlastním démonům. Čest jejich památce.
Hariuha se ujal úkolu rychle a vybral dva rimory, včetně jeho syna. Na toho se S'Arik s náznakem nespokojenosti zahleděl. Jen ať jde, ať se snaží - musí přeci někde získat skutečné zkušenosti z terénu, i kdyby měly být špatné. Jen ať se trochu pochlapí! Ohlédl se za Roihem s jistou nevyslovenou otázkou, když odcházel i s pálkou v tlamě. Bizárek, ta zbraň. "Je něco, co momentálně můžeme udělat pro tvou rodinu, Timothée?" Otočil se zpět k medicovi, hned na to se ale zahleděl zpět do davu. Očekával příchod Finna a Ravonnyho a vyrovnával se s tím, že sám do terénu nemůže.
Další estrelák se objevil na scéně, což ho vyloučilo z ohrožených - Asteri. Ten nadějnější potomek Ryumee, dle jeho skromného názoru. Stařec cukl hlavou nahoru, když se chlapec rozhodl jim padnout k nohám, ale z místa se ani nehnul. Otravovala ho podobná neomalenost vždy a věnoval mladému ostrý pohled, ale více pozornosti mu nevěnoval, teď pro kárání za drobnosti skutečně nebyla dobrá chvíle. "Tvá matka měla magickou předtuchu - někdo z tvé rodiny je pravděpodobně v ohrožení." Pronesl chladně. Jen ať to ví, ať není v šoku později - má čas se připravit na nejhorší, a to S'Arik bral jako... Důležitou lekci. Více vysvětlování nechal na Timovi, jeho příbuzném.
Vcelku rychle při pohledu na členy smečky přišel na to, kdo chybí. "Kde je Apollyon?" Přivřel oči. Ten předrzlý mladík u něj neměl vůbec dobrou reputaci. Nebýt poškozen vírou, býval by lex jeho případ už tehdy možná bral vážněji. Teď viděl ale jen nemocného, zhoubného jedince, jehož zbavení nenavrhl zbytku vedení snad jen protože byl stále mladistvým. Byl trpělivý. Kdyby se Apollyon nepředvedl i na plese, možná by dnes nebyl první tváří, na kterou si lex vzpomněl při myšlenkách na pevný dozor nad smečkou.

Brzy se ukázal Hariuha a odhalila se informace, že podezření pramenilo z magie jejich fortis. Tak přecijen vytí, co slyšel předtím, nebylo jen meluzínou. Taková znamení byla čáry, co dokázaly dělat divy, a S'Arik dobře věděl, že ignorovat je není chytré. Jaká škoda, že v případě fortis se ta znamení vztahovala jen na omezenou skupinu vlků. Zachránili by Aikana, kdyby to tak nebylo a takový signál přišel minulou zimu? Nad tím teď nemohl přemýšlet, ale rozhodně se mu vybavil boj s irbisem a tělo bratra. Necítil zášť, byla to už jen vzpomínka - teď musel být objektivní a nestranný. Narozdíl od náhodných zmizení členů smečky zde měli jasné znamení, že se něco stane. Nebo už stalo? Mohl zjistit, jak přesně ta magie funguje, ale buď to doteď neudělal, nebo si to se stářím nepamatoval. "Úmrtí?" Vyřkl, na co možná Timothée nechtěl ani myslet. Jestli to bylo s Ryumee tak špatné... Co horšího než smrt jedinci hrozilo? Smrt více jedinců. Brzy dorazila dcera fortis, a tak byl aspoň jeden člen zabezpečen. A Roihu. Dobře, že se ukázal, musel totiž souhlasit s Hariuhou - musí hledat. Timova obava dávala až děsivý smysl. "Ghu'lass a Ber'nielay se vydali na sběr směrem k horám." Pohlédl na Tima. Chvíli přemýšlel, zda nechce tuto akci nechat zcela v tlapkách Coel, ale ať už toužil po tom je vidět velet jakkoli, aby to mohl zhodnotit, ohrožení života nebyla vhodná chvíle. S'Arik nemohl přispět k pátrání, které bylo navrženo, ale stále mohl být užitečný, však? Měli důvod konat rychle - třeba ještě osud zvrátí, leč o tom pochyboval. A pokud ne, aspoň brzy přijdou na stopu, co se stalo, když to podchytí brzy. "Není čas čekat. Hariuho, leť pátrat k horám, vem si na pomoc koho budeš potřebovat. Pokud dorazí Finn nebo Ravonny, pošlu je pátrat jinými směry. Pokud dojdou všichni členi Estrela do Norte, zavyju." Museli využít, že mají ve smečce křídla - to teď bylo významné plus a bylo by hloupé toho nevyužít. Nemuseli pátrat jen po zemi, ale využít stopařů bylo samozřejmě také nutností. Na tohle je trénoval. Vzhledem k tomu, že zatím neměli ani zbytek Estreláků - Ancunina a Asteriho, počítal s tím, že se znamení mohlo týkat i jich. Týkalo by se ale i Everetta s Hariuhou? "Přiveďte je domů. Zneškodněte nebezpečí, bude-li to nutné. Jakýmikoli prostředky." Přivřel oči a na sekundu se odmlčel. Cítil tíži této situace. Vztek. Nevědomost, o jaké nebezpečí se jedná, a tedy jak proti němu bojovat, byla nesnesitelná. A také neschopnost přímo podpořit úderný tým, jak by rád udělal. V horách se mohli setkat s irbisi i Nimlógy, a to nebyla žádná sranda. "Já a Timothée zůstaneme v táboře, spočítáme členy smečky a postaráme se, pokud by nastala kritická situace." S dobrou organizací šlo vyřešit totiž i složité úlohy. S celou smečkou zde - nebo její většinou - přeci nemohli neuspět a neubránit se kdyby nebezpečí přišlo až na jejich práh, ne? Stejně tak pomoct zraněným, kdyby přišli. Dnes nikdo nebude ponechán pozadu.

Tušil, že se dočká dne, kdy uslyší smečku svolávat Tima, jejich oddaného medika, ale že to bude z tak závažných důvodů... To si nepředstavoval. Stařec neměl čas sušit slzy dojetí nad tím, že ti kluci Přízrační rostou - i když žádné na tváři neměl a nikdo by je snad ani nepředpokládal, že?. Ze své pozice na přilehlé louce zaslechl tlumené volání už předtím, ale to mu splynulo s pozadím. Vydal se zpět, protože beztak chtěl mluvit s některými členy smečky, když naléhavou situaci potvrdil právě medik.
Stařec naklusal a čichal ve vzduchu trable. Byla tu i dcera, což rád viděl. "Mluvíš o konkrétní osobě?" Ohrožení na životě rozhodně bylo hodné svolávání smečky, jenže ono se zdálo, že to není konkrétní podložené obvinění. Či? Lex se postavil k Timothému a pohledem počítal příchozí.

Procházka v důchodu - to byla jedna z mála věcí, co ještě mohl S'Arik vcelku pohodlně vykonávat. Necítil se nejlépe a nejspíš se to projevovalo na viditelnosti jeho nálady, ale... Držel se. Dnes mířil k močálům, odkud měl jedny z posledních vzpomínek na bratra. Teda aspoň ty, kde byl ještě živ. Vzpomínal si také na Nwod'reoku, svou družku, které tehdy ukazoval území, i tuto jeho část. Málo navštěvovanou, neatraktivní - stařec si však byl docela jist že to je to, co potřebuje. Klid. Nešel se umřít, nebojte.
Posadil se a chvíli meditoval. Na oči mu přicházelo tolik vlků, co tu poznal, a kteří Přízračnými prošli. Mnoho, mnoho vlků, a některých bylo vskutku škoda. Smečka by s nimi dnes byla v lepším stavu. Nebylo možné, aby ztrácení a smrtelná zranění členů byla na denním pořádku. Pokud bůh existoval, musel se bavit utrpením smrtelníků. Kdyby existoval, hlava Milagy by ho nenáviděla, a udělala vše, aby dokázala jeho bezmoc a iracionalitu. Svět byl složitější než strana dobra a zla, ale to nebylo snadné vidět.
Probral se z meditace, zachytil totiž kořist. Koroptev. Že by se zasytil vlastními silami? Vydal se jí po stopě, využívajíc známý terén a znalosti a za cenu nějaké té bolesti koroptev skutečně chytil. I s ní zamířil zpátky, když zaznamenal známé ptačí zvolání. "Nactorogh," frkl stařec a zastavil. Všiml si, že pták cosi nese, ale jelikož přistál na stromě opodál a nepřiblížil se, nedozvěděl se, co to je a rozešel se dál. Krrrá! Protest. Nebo veselý pokřik, volání o pozornost? S'Arik mu žádnou nevěnoval, dokud mu těsně před čumákem neprosvištělo cosi lesklého a nezabodlo se to do sněhem pokryté půdy přímo před ním. "Hss," vycenil tesáky. Z výšky na něj spadl nůž. A chvilku po něm kožené pouzdro. Pták se posadil na větev poblíž a zvědavě nakláněl hlavu. "Mohl jsi mě zranit." Byl snad Pozorovatel příčinou zmizení a nevysvětlených smrtí členů smečky, snad v kombinaci s Hariuhovým mazlíčkem a dalšími tajemnými efekty? S'Arik na něj chvíli ostře hleděl, než se jal si předmět pozorně prohlédnout. Zbraň to byla pěkná - malá, ale praktická. Stylová. Po zkušenosti s předměty jej lex samozřejmě nezamýšlel zkoušet tady, ale usoudil, že když krkavci to nic neudělalo, dotek bude bezpečný. Upustil koroptev, aby si pouzdro připevnil k noze aspoň na jeden pásek a mohl pokračovat v cestě, když se velký černý pták snesl na zem a cosi pronesl. Ach, jistě - chtěl platbu. "Nos předměty častěji," řekl stařec. Ani netušil, proč si s tím zvířetem povídá, ale byl tak stár, že už některé své návyky ani netázal. Většinu z nich. "A nepouštěj je členům smečky na hlavu." Mávl hlavou a ptačí křídlo koroptve i s kusem prsního svalu vylétlo do vzduchu.
Nactorogh odměnu jako pravý dinosaurus chytil a bez dalších námitek odletěl. Lex pokračoval v cestě.

Následoval tedy syna - měli bussines, o který bylo třeba se postarat. Jeho dcera pravděpodobně nevěděla, že už nebyla součástí rodiny, a děd jí to hodlal jasně vzkázat. Byl vlastně příjemně překvapen, že se o toto může postarat osobně a navíc se synem po boku. Potřeboval vědět, jak se to dělá. Zatímco kráčeli směrem mimo davy, nemohl než sledovat A'Kazu. "Květiny na tvé hlavě mají nějakou funkci?" Zeptal se chladně. Ovšemže mu to přišlo divné, vidět vlastního syna v tak... Groteskním úboru. Arrakis byl král, u toho chápal označení, avšak toto!
S'Arikův zrak pomalu slábl a už nedohlédl daleko, ale i on zpozoroval tu ohavnou kreaci, kterou byla jeho dcera. "Norek," vyřkl rázně jejím směrem, než by si snad stihla usmyslet, že se nepozorovaně vytratí. "Jsi přítomna na plese... Troufalé. Musíme si promluvit." Leč hlava rodiny neměla bohatou intonaci ani gestikulaci, samotný význam jeho slov napovídat, že toto nebude jednoduchý rozhovor. Vlčice mnoha očí, co stála před ním, rozhodně nebyla jeho dcerou.

Pokývl. Museli na sebe být tvrdí a uvědomovat si vlastní nedostatky a chyby, aby se mohli vyvíjet dále. Byl to koloběh, maraton - a jen nejsilnější ho dokázal běžet na dlouhou trať. "Jsou světy, kde díky jejich eliminaci společnost pokročila vpřed," jako třeba Společenství Milaga, o kterém hovořil na Kosuth'laes. Jistě si vnuk pamatoval. Pokrok přál těm, kteří mu byli ochotní dát snahu i čas. "Ale ano. Souboj je nekonečný a nezbývá než se naučit, jak emoce a jejich projevy interpretovat a jak na ně vhodně reagovat. Můžou být i nástrojem." Neříkal rozumět, protože jim sám nerozuměl. Život v Norestu ho ale přecijen naučil nějakému respektu a nadhledu s odstupem. Změna začínala u jedince. Řeči o Roihovi mu z duše nemluvily, ale byla to vhodná chvíle k nadnesení skutečností. "Pravděpdobně. Žádný člen Milagy by se však ovšem neměl poddat podobné... Neschopnosti." Slabosti. Paralýze. Ne - síla členů rodu měla být v tom, že dokázali s přehledem ustát i nápor informací, sled kritických událostí i nutnost rozhodovat, aniž by měli poškozující výčitky. Aniž by u toho poslouchali emoce. "Nicméně, pokud by Nihilská monarchie měla o členech Roihovy rodiny zprávy, Přízrační by je ocenili." Myslel na Giuseppe, která se údajně stala zvědem. Byla to samozřejmost, že si o tomto spojenci říkají, že? Jelikož se nic takového nestalo doteď, nepředpokládal, že Arrakis bude mít co říct, ale zeptat se musel. Stařec svou snahu v hledání ztracených členů smečky tedy vynaložil.
Přítomnost jeho dcery si však bohužel už žádala jeho přítomnost, aby s vnukem neprokrafal celou noc. Vydal se tedy za synem. "A Arrakisi," ohlédl se po králi nihilském, "tato událost je příležitostí pro misi, o které jsme mluvili nedávno." Připomenutí. Měl na mysli hledání partnerů, ovšem. Tak, mládeži, čiňte se!

Tvrdost byla užitečná na upevnění autority, ale jede musel vědět, kdy ji využít. I proto se S'Arik v rozmluvě s vnukem opět ozval. "Ne však vždy. Podmínky je dokonce vhodné a nutné měnit, aby stále odpovídaly potřebám. Spravedlivě, samozřejmě. Lež a klamstvo není pro nikoho dobrou vizitkou." Případ Apollyona a jeho vymyšleného boha. Za něj se lex mohl akorát stydět. "Předměty dohody se mohou v průběhu měnit - ve vašem případě by to mohl ze strany Azarynu podnítit třeba příchod dalšího léčitele do jejich řad. U vás třeba zesílení a otevření možnosti nejen přežívat, ale budovat, či rovnou chtíč posunout mírovou dohodu třeba na zmiňovanou spolupráci." Na slova o říši S'Arik po Arrakisovi jen hodil pohledem a důležitě kývnul. Mladý a ambiciózní nevypadal, že by se bál i takového úkolu. A ono - proč ne, kdyby koncept fungovat? Proteď mu ale s Ghaa'yel zadával jednodušší, ale o nic méně důležitý úkol. Na tlachání Aikanovy dcery stařec přikyvoval. Že by se přecijen něco naučila? "Výtečně. Pak tedy buď k dipozici, jakmile bude pro tvé schopnosti užití." Nešlo od starce čekal nějaké nadšené jásání nad úspěchy, toto byla vlastně... Nadprůměrná pochvala. "Na průzkumu fauny a flóry budeš spolupracovat s Evar'lou. Své poznatky budete zapisovat." A velká Milagovská knihovna by konečně nebyla jen dílem jednoho vlka. Nezajímal se, zda by jí některý z těchto úkolů byl třeba nepohodlný - něco jako nepohodlí šlo přeci před jejich posláním stranou. S prohlášením Rakise o písmu musel jen souhlasit. Vyžadovalo to mozkové buňky, ale kdo je neměl, ten u nich konec konců dle dědova skromného názoru neměl co dělat. Slabší kusy musí pryč.

Ohně hořely a dodávaly místnosti dramatické osvětlení. S'Arik počkal, než se všichni umístí a ztichnout, než konečně přestal jen významně zírat a začal mluvit. "Vítejte na slavnosti Kosuth'laes. Je mým potěšením slavit dospění mého druhého vrhu, co se narodil v Norestu. Potomci S'Arika a Nwod'reoky, M'Raan a Evar'la, dnes oficiálně ztvrdí svou příslušnost k rodu Milaga tím, že před námi všemi složí Přísahu." Žádný tlak, samozřejmě. Ne ne. Tohle byla vskutku výjimečná událost - hlavně ale pro jeho dva potomky. Doufal, že to neberou na lehkou váhu ani přihlížející. Až tady on nebude, budou muset tyto slavnosti pořádat sami. Příkaz, že můžou začít ale... Nepřišel. Namísto toho se děd zvedl a mluvil dál. "Letošní Kosuth'laes se koná zde, v podzemí trosek Othamu, zcela záměrně. Každý z nás by si měl uvědomit, odkud naše krev pochází - ze severní říše Henob, ze Společenství Milaga. Společenství není smečka - je mnohem větší, mocnější a komplexnější, než smečky, které znáte z Norestu. To naše sice mělo jediného vůdce pocházejícího z této rodiny - takovým byl pro příklad můj otec i já, nyní je jím pravděpodobně potomek mé sestry, Fórlah Milaga." Informace, kterou znal jen díky tomu, že z Henobu sem čas od času někdo přišel. Vrhl pohled po Va'shti s Lirtheni. Byl si jist, že tyto základy o jejich domovině slyšeli všichni. Byla to pohádka před spaním, co se opakovala tak často, než začala nabírat na komplexitě a než ji jeden začal vyprávět vlastním potomkům. "Norest je zemí pro globální měřítko vcelku nevýznamnou, a přesto očividně frekventovaně navštěvovanou. Sešli jsme se v prostorách, které jsou podobné podzemnímu centru v srdci Společenství Milaga, jelikož vy všichni, kdo jste se narodili zde, potřebujete zažít návrat ke kořenům. Víte, co dělalo Milagu jedinou organizací, která v Henobu přetrvala po generace?" Odmlčel se. Pečlivě v tomto momentě zkoumal tváře všech přítomných. Vcelku rád by slyšel, co si o tomto myslí. Co je dělá významnými? Na co jsou hrdí? Čeho jsou součástí? Jako správný vysokoškolský profesor si ale na svou otázku ale plánoval i odpovědět. "Vše, co náš rod činí významným. Byla to disciplína, oddanost, soudružnost, vytrvalost, vzdělanost, nastavení se neustále zdokonalovat a pátrat po nejlepším řešení. To náš rod před mnoha desetiletími podnítil vznik průmyslového centra v údolí Nokezarath, rozšíření vědy a zápisu a mnoho, mnoho dalšího, na čem se dala stavět vzdělaná a houževnatá civilizace i na severu, kde by průměrný vlk žijící v těchto podmínkách nepřežil dlouho. Náš rod vychovával perfektní budovatele, perfektní vůdce, a to pro schopnost čelit krizím bez emotivní reakce, schopnost zvažovat bez osobních zábran, konat disciplinovaně. Eliminace barbarských návyků uvnitř smečky a propagace naší ideologie k tomu byla stavebním kamenem. Války byly zkouškou, kterou jsme museli projít." Poslední větu se rozhodl zmínit, protože věděl, že by se někdo mohl ptát. Války byly, jak se říká, cenou za mír. Když ale všichni jednají stejně, rozumí si. To byl jeden z problémů, na který narazili zde. Vytrvalá snaha, oddanost kořenům a čas byl ale řešením, jak se snažil říci.
Obešel celou místnost. "Nuže. Chci, abyste si uvědomovali, čeho jste součástí. Každý přispívá. Nepotřebujete se jako bídní červi tázat na smysl života, protože rod, do kterého jste se narodili, vám dává smysl. Vaši předci dokázali nejen dostávat svému jménu, ale i ho pozvednout a pozvednout přitom úroveň života pro všechny okolo, kteří kráčeli po jejich boku. Tak přemýšlejte - jak budou budoucí generace smýšlet o vás? Co za sebou zanecháte? Konejte tak, abyste nezklamali je ani sebe. Milaga byla předurčena velkým věcem, a jakýkoli osobní důvod je chabým a sobeckým. Emoce by nikdy neměly ovlivňovat vaše rozhodování." Zde S'Arik... Skončil s přednáškou. Prozatím. Mluvil dlouho, teď bylo načase, aby mluvili jiní. On mohl tiše rozjímat nad tím, že skutečně udělal, co chtěl - promluvil jim do duše. Snad budou výsledky v čase znatelné. Možná nebude žít, aby je viděl, ale bude mu stačit, že on tu zanechá, co chtěl. Že bude pamatován jako někdo, kdo něčeho docílil. Podíval se po Lirtheni. Felhejaah se konat nebude. Ne dnes a snad nikdy. Mohli si oddychnout.
Opět stanul před krbem. Naposledy se podíval po místnosti, jakoby nostalgicky nasával atmosféru. "M'Raan, Evar'lo. Předstupte k přísaze." Teď to bylo jejich.

"Ve známých končinách je důležitá již prevence - potřebuješ uvažovat, kde asi voda zůstane, když udeří sucho. Stojaté vody většinou vyschnou první, pakliže nejsou tak velké jako třeba Dlouhé jezero." Pokývl k obrovské vodní ploše před nimi. Byl vcelku rád, že už je podzim - nebylo to tady plné hmyzu.. "Je možné sledovat přírodu a znát i kde se voda noří pod povrch. Třeba v Kotlině najdeš spousty podzemních jeskyní, kde voda zůstává i v horkých dnech, zatímco široko daleko vypadá krajina suše. Pokud jsi v neznámém prostředí, je nejlepší následovat ty, kteří znají naleziště vody - zvířata. I ta potřebují pít. Jejich pozorování tě pravděpodobně dovede k rezervoáru. Při velkých rozdílech teploty mezi dnem a nocí je taktéž možné si pomocí látek či kovů vodu na ránem sbírat - strádat rosu. Způsobů je mnoho." Kolem a kolem říkal, že nepřežít by byl jasný skill issue a důkaz o nedostatku mozkových buněk. Nepřemýšlející populace ale musí pryč na úkor té vzdělané, že? S'Arik si nevybavoval, že by v Henobu někdy měl velký shon o vodu, obzvláště kvůli ledovcům, ale teorii nastřádal během svých cest. Život kočovný mu také mnoho dal, než se usadil zde. Byl rád, že to vše může předávat. Na druhou otázku se na Asteriho podíval. "Museli jsme tehdy přesunout tábor do hor a čekat, než voda opadne - proto můžeš v norách vidět stopy po vodě. Záplavy se dají předvídat, ale jakmile přijdou, je to jako bojovat proti řece - voda vždy zvítězí." Obratem se dostal zpět k lekci, co se mu snažil vtisknout. Nemělo cenu s vodou bojovat. "V mé domovině byl velký rozdíl mezi tím, jak vypadají řeky v létě a jak v zimě. Zatímco v zimě jsi řeku překročil jako mělký potok, v létě byla silná a nepřekonatelná, a mohlo se stát, že smečka je náhle odříznutá od svých lovišť. I s tím je třeba kalkulovat - v Norestu jsem ale až na výjimku letošních záplav takový jev nezpozoroval." Stařec rád mluvil, když měl o čem. A že ho prozměnu někdo poslouchal, to hřálo u srdíčka, i když by se pravděpodobně tvářil stejně, kdyby crona vedle něj vnímala jen z poloviny. Mohl by si vyprávět ty své příběhy hodiny a hodiny, aniž by ho nikdo neposlouchal, protože velmi chtěl, aby ho někdo poslouchal. To byl další trait stáří.
"Tak třeba k výrobě papíru, při propírání kůží nebo při chlazení nově vytvořených výtvorů z kovu. To je nicméně na dlouhé povídání." Na by si možná měli vyhradit celý den. Nebo naučí Asteriho číst a o všem si chlapec za odměnu přečte v jeho životním díle.
Zastavil činnost, když se Asteri zeptal i na to, co to měl. Odložil zbraň, aby si ji mladý mohl prohlédnout. "Zbraň wara, má vlastní. Jmenuje se Iptar a byla vytvořena nejtalentovanějšími kováři v Henobu." Společenství Milaga mívalo mnoho krás. Přestože v Norestu taková kultura téměř neexistovala, byl rád, že si kousek z ní přinesl. Chvíli mlčel, aby dal příležitost dalším otázkám. Začínaly mu z nich ale běhat myšlenky kolem. "Tak co, jsi již odpočatý?" Položil sám dotaz na stav crony.

Ještě při příležitosti prvního setkání hodlal lex podtrhnout svá úvodní slova... Akcí. Kostky totiž už byly na jedné frontě vrženy, a nezbývalo než nakopnout i členy smečky, kteří měli být součástí této hry. S'Arik jako astrál vyznával velmi praktický a trpělivý způsob výuky, kde si na schopnosti učedníci přicházejí sami. Úkol, co bude prvně zadán, než vysvětlen do podstaty, byl k tomu skvělým nástrojem, protože posiloval i mysl. Jak budou asi členi smečky pracovat s nedostatkem informací? "Zároveň byste měli být informováni, že v nedávné době se na hranicích na husí planině udál incident. Mezi jeho aktéry patřila šedá tulačka se zářivě modře zbarvenou náprsenkou, tlapami a spodinou ocasu. Je nutné ji vypátrat a přivést před spravedlnost. Tedy před fortis, orda či mě." Přestože věděl, že je to pro někoho možná jen pouhé cvičení, tvářil se, že je to hrobově důležité. Ryumee a Everett o tomto věděli, stejně jako Hariuha. "Jelikož je možné, že naše území ohrozí, chci, aby umbry zůstaly na území a ve střehu. Nenechte tuto vlčici uniknout, chceme ji řádně vyslechnout. Rimoři - a případní zájemci - se již nyní ujmou své role v zjištění její lokace. V horách je samozřejmě zakázáno se pohybovat jednotlivě, pakliže nevlastníte náležité obranné prostředky proti zdejším predátorům." To myslel třeba křídla nebo magie typu Hariuha. Ani takovým by ale neradil chodit samoten. Úkol byl tedy jasný - účastníci měli za úkol vlčici, kterou nejspíš ještě nikdy neviděli, vystopovat a nějakým způsobem... Přivést. Stařec jim neříkal celý plán, pouze zadání. Provedení hodlal nechat plně na jejich tlapkách. "Mise musí začít bezodkladně. Kdo vyráží?" Proteď se jal zjišťovat, kdo se do tohoto zapojí. Čí lekce a test toto bude. Kolik se naučí? Doufal, že rimoři i umbry se poučí hlavně na vlnách spolupráce. Stařec nevylučoval z účasti crony ani jiné zájemce.

"Kolik ti bude stačit na prokázání tvých znalostí." Jestli se ukáže, že skutečně ví a zná bylinky, jistě pro ni už nebude problematické se o tom pobavit s jejich coelo medicem, který by jistě využil svižné mladé jedince na pomoc se sháněním. Možná už je příliš pozdě? Jeden pohled na zasněžený kraj stačil k uvědomění, že toto není zrovna bylinkářské období. Takový pohyb ale jednoho udržel v teple i ve formě. Svou odpovědí defacto říkal, že množství nechává v jejích tlapách - pokud si to jak se říká dokáže obhájit.
Stařec chvíli hleděl, jak se vlčice hned vydala plnit svůj úkol. Tiše ji pronásledoval očima, prohlížejíc si její stopu, než byla dostatečně daleko, aby jí zvuk ani omylem nepřivál následující slova. "Musí zažít situaci, ve které bude tázat své šance a zastání. Musí prohrát, aby chápala, že život se může každou chvíli stočit jiným směrem, než si vysní. Mladá duše, hm. No, naši členové mají šanci zažít akci," pravil směrem k Hariuhovi. Jak trapné by bylo, kdyby prohráli proti tulačce? Dokázali by oni přiznat prohru? To se uvidí. Byl to risk nebo zisk. Hádal, že teď je nejvyšší čas zamířit zpět a skutečně dát věci do pohybu, už nešlo čekat na lepší příležitost. Ještě ale jedna drobnost. "Kostky jsou vrženy... Hariuho. Pomoz mi z tohoto místa udělat... Místo činu." A jak by asi od něj nikdo nečekal, stařec se začal ráchat ve sněhu. Přehazoval ho, přesně kladl tlapy a dělal tu z toho binec. I trochu krve tu jistě bylo zanecháno, čistě pro větší uvěřitelnost.

Vlčice: Sassafras, Norek, Seraphina
Vlci: Daněk, Ancunín, Lancelot

Mladickou zvědavost měl rozhodně z čeho krmit. "Při jarním tání nebo dlouhých deštích se může zvýšit hladina, a poté je cestování i lov složitý, navíc je vyšší riziko utonutí, například vlivem zaseknutí o překážku pod vodou. Důležitým krokem je u vody znát své síly a nepřeceňovat se, odhadovat vzdálenost. Co se zdá být blízko může být pro plavce daleko. Nebezpečný je pak i nedostatek vody v létě - každý živočich očividně potřebuje přijímat tekutiny." Tohle byly základní věci, ale tak když už se ptal, řekne mu je. Rovnou zmínil i výhodu - voda dává život. Možná bude ale zajímavější zkušenost? "Záplavy se udály i tady, na území Přízračných, na jaře. Proto možná na některých místech stále vídáš třeba naplavené větve a proto je hráz nově postavena." Vlastně z této pozice byla skoro vidět ta nová, pracně vybudovaná část. "Voda je ovšem i zdrojem obživy, přitahuje kořist a vodní toky můžou sloužit i k transportu. Využití má i při výrobě různých předmětů." To byly ale už záležitosti vyšší civilizace, kterou mladík zřejmě nepoznal. Snad pozná, doufal S'Arik - snad Norest jednoho dne povstane z barbarství, kterým byl ohozen.
Volil život, to bylo dobře. A taky volil tykání, lexovi to neuniklo. Stařec byl sice zastáncem toho, aby mezi sebou měli všichni vřelé vztahy a zvykl si za ta léta i na tykání, ale nějak... Neočekával, že Asteri bude tuto formu používat jakožto crona automaticky. Drzé. "Přemýšlíš - to tvé šance na přežití celkově zvyšuje. Tato smečka potřebuje rozumné a progresivní vlky." To se mu líbilo. Jen pokývl na jeho rozhodnutí, respektujíc ho. Kdyby lex chtěl, byl si jist, že by dokázal zatlačit více, ale neměl tu potřebu. Vzal do tlamy Iptar a uchopil dřevo, aby učinil řezbářský tah. "Tvůj předek, Alo-pé, nosíval svou hřívu zčesanou dozadu, spletenou do copů," pověděl u toho. Rodinné debaty tady nebyly jeho polem působnosti, ale zmínit to chtěl. Nedávno na jejich medica vzpomínal.

Ignoroval pohyby, které mladík prováděl. Řekl mu, ať se zahřeje, a on se zahříval. Svým způsobem. Mohl ukázal efektivnější způsob, ale kde by byla zábava v učení, kdyby si na to nepřicházel sám? "Samozřejmě. Všude je možné nebezpečí. U jezer je to mimo predátorů pod vodou třeba zimní období, kdy se na nich tvoří led - nikdy nevíš, zda-li je dostatečně pevný. Pád do mrazící vody a uvíznutí pod ledem se stalo osudným mnohým," pokračoval s výkladem. Asteri svou zimu teprve zažije, to si uvědomoval. Záviděl mu to mládí, ale byl smířen a vlastně vcelku spokojen, že na tak základní věci už nemusí přicházet poprvé.
"Jistě, i tvá matka," konstatoval, ale očividně s přesvědčováním neskončil. "Tvůj otec i matka mají ale stejný problém. Představ si situaci - jsi v horách. Nebezpečné místo - hemží se tvory, co jsou stejně hladoví jak ty. Nevšimneš si pohybu na tvé pravici, protože tam máš vlasy, a když zareaguješ, je již pozdě. Irbis šavlozubý by tě dostal - a tvůj otec už by neměl syna." Ach S'Ariku, trápit vlče. Stařec cronu ale netrápil, nebo to aspoň nebyl jeho záměr - nutil ho myslet kriticky. I kdyby to vedlo k tomu, že si náhlou změnu na Asterim bude muset obhájit před párem vůdců, nebál se toho. On měl pravdu. "Krása, jak bys své vlasy možná nazýval, je při přežití irelevantní. Já bych mezi krásou a životem bych volil život."

S'Arik nebyl nejmilejším učitelem, ale byl upřímným učitelem. Nedokázal s nadšením oslavovat cizí úsměch, ale nabídl uctivé poplácání na zádech. To jim muselo stačit. Respekt byl zasloužený vytrvalým plněním, a stařec v Přízračných vskutku vytrvale pobýval. "Voda je v souboji s tvory vždy vítězem - my se unavíme, ona ne. Když plaveme, je třeba využívat nejen svaly, ale hlavně hlavu. Umět zhodnotit kam míří proud a co mu stojí v cestě a zabrat ve správnou chvíli je třeba nezbytné pro přežití, pakliže bys někdy do divoké vody spadl." Vyhovovalo mu, že mladík poslouchá a zajímá se, a tak vesele poučoval dál.
Vlasy lex skutečně nevyznával. Byl to nepraktický přívěšek těla, jenom přítěž. "Zakrývá ti zorné pole. To může být nebezpečné, pokud se jednou dostaneš do kritické situace, kdy budeš potřebovat si něčeho všimnout a rychle nabýt přehled nad terénem. Jako v tekoucí vodě nebo při setkání s predátory." Stařec se posadil.