Príspevky užívateľa

Ordo nemusel hnout ani prstem - tak dobře se o něj hodlali starat. Dokonce měl přikázáno nehnout ani prstem. Ať ho to žralo jakkoli, musel zůstat upřímný i sám k sobě a přiznat si stav. Co když ho tahle nemoc skutečně dovede do hrobu? Vždycky říkal, že to není zrovna cti hodný způsob smrti, stejně jako uklouznutí na ledu nebo pád kvůli vlastní neopatrnosti, ale po Aikanovi... Začínal pochybovat, co je vůbec ještě v tomto věku pokládáno za čestné. "Výborně," zamumlal na medikovo ujištění.
Stěna nory. Tohle místo bylo útulné, ale představa, že bude týdny hledět jen na to samé stále dokola ho začínala tížit. Bude mít aspoň šanci Tima sledovat více u práce, hm? Třeba se i na stará kolena něco naučí! Rozhodně si plánoval dojít- nebo spíše někoho požádat, aby mu donesli aspoň psací potřeby, pokud se mu uleví. První ale léčení, jak doktor zdůrazňoval. "Ovšem," souhlasil. Volbu lex konec konců neprovedly až tolik hvězdy jako zdravý úsudek. Jistě měla k organizaci vlohy, však byla sama medik. Jak viděl v Timově skladě, to něco o dovednostech vypovídalo. "Ryumee, Timothée i Hariuha jsou schopní postarat se o smečku." Ta slova vypustil s výdechem, položil si hlavu k tlapám a okolí sledoval jen unavenýma očima. "Informujte mě o dění." Smíření proběhlo, ale to neznamenalo, že se hodlal na dlouho nechat odříznout od světa. Nemoc nenemoc, na Přízračných mu záleželo. Nedlouho po těch slovech se zase rozkašlal.
Lék pozřel bez protestů a bez zkoumání. Pozřel by cokoliv, aby mu bylo lépe a mohl se vrátit k normálnímu fungování. Nechat se opečovávat bude rozhodně těžký quest, ale nehodlal od něj utíkat. Bylo to vlastně i příjemné, vidět, že někdo se stará tolik, jako rohatý medik. Přestože vůdce spíše mlčel, šetříc bolavé hrdlo a dráždění kašle, cenil si jeho práce. "Děkuji, Timothée." Teď asi byl čas skutečně zamhouřit oči a pokusit se si dopřát spánek.

Noci byly ještě chladné, ale severská podsada už vůdci Přízračných dovolila pobyt venku. Nebylo to dlouho, co se doléčil z oné nepěkné nemoci, a stále se cítil trochu slabší. V jeho představách ale neexistovalo, aby zanedbával své povinnosti, když už ho neomlouval akutní stav. Netradičně nezůstal přes noc se smečkou ani zahrabaný do spisů, vydal se mimo centrum dění hledat... Samotu a rozjímání. Odpovědi ve své vlastní mysli, řekl by. Cestu údolím do Hvězdné jeskyně ještě riskovat nehodlal, ale jiné posvátné místo nebylo až tak daleko. Tuto noc strávil u Půlnoční studánky civěním na odraz nebes v hladině. Bděl, dokud se jeho vyčerpaného vědomí nezmocnil hluboký, leč neklidný spánek.
Hrozba. Vazby minulosti. Návrat. Nová hvězda na obloze.
Šimrající chlad v kontrastu provázeným sílícími paprsky ranního slunka společně s zurčením vody ho vtrhly zpět do reality. Jakmile otevřel oči, většina výjevů snu se rozplynula, nechávajíc v paměti jen matnou skvrnu s popraškem domněnek a pocitů. Rozkoukal se, nasál čerstvý vzduch plný vláhy a pak se i přes bolavá záda posbíral a vyrazil zpět do tábora.

Nepotřeboval dlouhé probouzení, aby mu došlo, kolik přibylo vody. Přes stromy a horskou mlhu neviděl ze svého nocoviště do nížiny, ale stačilo mu jít okolo řeky tekoucí Starým Hvozdem, aby si dal dvě a dvě dohromady. Hladina se zvedla a byla divoká, zabarvená do odstínů půdy. Unášela víc než jen hlínu. A mohla být nebezpečná. Přidal na kroku, hledajíc dobrý spot, kde by řeku překročil. To trvalo déle, než by chtěl. Když konečně našel mělčí brod, musel mimo balancu na kládách zápasit i se silným proudem. Na správném břehu vylezl celý mokrý. Brrr. Jaký to krásný start dne. Nic by neříkal, být v kondici - jenže týdny bez údržby, ležení marodů a stáří si vybíralo svou daň.
S blížícím se táborem zaznamenal pohyb a hlasy. Nebyl jediný vzhůru brzy - a tušil, z jakého důvodu. Všiml si kožichu své lex a nejspíše i jejího partnera. Jaká to radost, že tu byl někdo vedení schopný - proč se vůbec strachoval? Zůstal stát na náměstí, vlhká srst z neplánované koupele splývající na kůži. "Jaká je situace? Byli jste u jezera?" Jal se zjišťovat informace. Přestože se tvářil klidně a vypočítavě jako obvykle, tvář mu poznamenala i únava.

S'Arik
- Na přímluvu Timothého poskytl na začátku zimy azyl zraněné Mal
- Na začátku zimy díky Cielově svědectví o velkých zvířatech vyhlásil lov na prase bobroocasé. Vymyslel strategii a lov byl úspěšný.
- Reagoval na vytí o pomoc a pomohl Hariuhovi porazit irbise šavlozubého, který zabil Aikana a ohrozil Anjel
- S Timem se vydal na hranice s Azarynem jednat o podmínkách zimy a možné spolupráci mezi smečkami (ještě probíhá)
- 24/7 se strachoval o budoucnost rodu a přežití smečky
- Ukázal se na zpracovávání kůží (morální podpora ig, neodehrálo se že se zapojil do práce, ale měl)
- Přijal Ancunína, kterému jako zkoušku položil donést vzkaz do Nihilu, co se přes zimu stal velmi vzdáleným místem. Díky tomu se mohla pořádat svatba
- Vydal se na svatbu A'Kazy a Voltaire do Nihilu (hráno po ukončení kruté zimy)
- Onemocněl, což mu zabránilo účastnil se dalších aktivit
- S nemocí navštívil medika (hráno po ukončení kruté zimy, probíhá)

A'Kaza se ženil. S'Arik toto nepodnikal rád, takové dlouhé výlety v zimě - ale když to bylo kvůli rodině a smečce mohly interakce se spojenci přinést benefity, svolil. Nemohl nesvolit, Voltaire čekala další generaci Milagovců a sama se tímto sňatkem stávala členem rodiny, bylo třeba zachovat tradici a ukázat se. Vzal Timothého, Ciela, své dvě dcery - Norek a M'Raan a samozřejmě A'Kazu. Nevelká delegace, ale vzhledem k početnosti smečky to bylo znatelné. Aspoň jich na cestu bylo více, to snižovalo risk. Ohledně účasti rohatého medika byl zprvu skeptický. Nebyl více potřeba doma s nemocnými? No, i Ryumee měla věci pod kontrolou a S'Arik jí zodpovědnost a kontrolu nad smečkou ochotně svěřil. Jen pár dní - mohlo se vůbec stát ještě něco horšího, než úmrtí Aikana? Ach, i smuteční sdělení jeho Nihilské rodině ho čekalo, a to bylo něco, na co se netěšil.
Přízrační se sem vypravili jen díky písemné komunikaci zprostředkované nejnovějším členem smečky. Teď mohl děkovat, že kdysi dělali výměnný pobyt a panovnice Nihilu se s ním učila psát - toto mohlo být pro dlouhodobou komunikaci revoluční. Dorazili, odpočinuli si a byl čas na svatbu. Vysoký vůdce severní smečky kývnutím pozdravil syna i panovnici, než vkročil do vyzdobené jeskyně. Celý sňatek byl i jeho zásluhou - to on domluvil sňatek svého syna s panovnicí Nihilu, jak bylo v jeho rodině zvykem. Obvykle to bylo sice s rodiči snoubenky, ale... Ty Voltaire v té době už žel postrádala. V Norestu bylo více než těžké najít vhodného partnera pro Milagovce, rod se tříštil na dvě frakce dle smeček a příliš mnoho mladých se příliš odklánělo od jeho ideálů. Musel s tím něco dělat, jakmile pomine zima.
Výzdoba z mušlí nebyla špatná. Lepší než květiny, aspoň v tom byla zima dobrá. Čekal, že Nihilané si tradice neodpustí a plně to respektoval. "Briso," pozdravil zdrořile vlčici, když ji míjel. Té zlé zprávy už sděloval, dnes je čekalo sdělit to Khalanovi, Ghaa'yel a Ar'Kadienovi. Zahlédl je v davu, ale měli společnost, a tak jim věnoval kývnutí na pozdrav jen v případě, že se podívali jeho směrem. To že se mu nechtělo sdělovat úmrtí jejich otce neznamenalo, že to nebyla povinnost, kterou nehodlal splnit. I špatná zpráva byla jen zprávou. Tato bude mít velký dopad, ale on nemohl kontrolovat a dohlížet na vše, ať už chtěl jakkoli.
Posadil se k M'Raan. Díky své výšce viděl dobře odkudkoli, a tak mu nevadilo být dál a nechat první řady vlkům, co svatbu ještě v životě neviděli. Tvářil se tak jako vždycky: klidně, hrdě, bez emoce na tváři. Uvnitř se ale dmul pýchou. Syn se vdával. Jeho syn, A'Kaza Roisin Milaga, už byl dospělý vlk a vdával se. Viděl v něm svůj odraz - měl žijícího syna, tak jak si vysnil. Jediného žijícího dospělého a daleko od domoviny jejich rodu, ale přeci. Tímto na jeho bedra padne budoucnost rodu. S'Arik cítil, že dlouho už na světě nebude. I přes trénované tělo seveřana pociťoval stáří. Ještě bylo mnoho, co své rodině chtěl sdělit, ještě bylo mnoho, na co musel dohlédnout, ale začínal být unaven.
A tak seděl, sledoval obřad a čekal, než bude moci jít novomanželům pogratulovat, oficiálně přivítat Voltaire mezi Milagovci a zdůraznit synovi, že teď má velkou zodpovědnost. Na chvíli zavřel oči, aby uklidnil chaos myšlenek ve své hlavě - a pak už jen chladně pozoroval.

Karanténa. Takže neexitovalo elegantní řešení, kterým si s tímto neviditelným nehmotným problémem poradit. A jako smečka byli vlastně... V nevýhodě. Pokud si to vlci předávali mezi sebou, jejich společné nocování v noře smečky bylo pravděpodobně úskalím všeho šíření. Bohužel nebylo kde jinde si ustlat, aniž by kvůli tomu nevynaložili velké úsilí, ze kterého se to nevrátí. Udržovat teplo na jednom centrálním místě bylo mnohem snažší, než se o to snažit v menších roztroušených prostorech. Proteď tedy bude spát bokem od smečky... Jaké to bude mít důsledky? Stres, stres si prožíval. Ne tak odůvodnitelný jako ten rohatého medika, ale vesměs měli strach ze stejné věci. Že nebudou schopni druhým pomáhat. "Měli bychom to zdůraznit smečce, ať hlídají svůj stav," navrhl. Organizačně mohl pomoci... Anebo vlastně ne. Nemohl pomoci osobně. Jak na tom byl úsudek?
Na svou otázku nedostal číslo jasné, nýbrž pravděpodobný interval. Povzdechl by si, ale tak zle na tom asi ještě nebyl, že by dobrovolně projevoval emoce. Jen přikývl a posadil se do pelechu. Pevně doufal, že lék skutečně zafunguje, a dva týdny to nebudou. To bylo strašně dlouho! To si nemohl dovolit! "Je toho tolik co bych měl dělat..." Postěžoval si, když si lehal. Jeho přání se uzdravit a být užitečný se nejspíš k jeho lítosti neslučovaly. Co s tím ale nadělá? Nic. Doktor měl pravdu, a S'Arik mu bezmezně věřil, že ho uzdraví. Musel. Vlastně tím dožene i ten odpočinek, od kterého prokrastinoval už léta, že?

Vlastnit zbraň a nic nevědět o ní ani jejím způsobu boje by považoval téměř za zločin, ale Cielo byl ještě dost mladý na to, aby ho za nevědomost netrestal. Negativní imprinting u členů smečky neprovozoval a ani teď neměl rozpoložení, ve kterém by se dobře hubovalo. Mohl vinit i sebe, že si zbraně nevšiml dříve. To také mohlo dopadnout zle, pomyslel si, když mu na mysl přišla Cielova... Nemoc. Je tohle projev stáří? Měli o čem mluvit, to nepochybně.
Zodpovídat na zvědavé otázky samozřejmě ochoten byl. Mladý venator možná už ve smečce nějaký pátek byl, a taky na něm Ordo viděl značný vývoj dovedností, ale jeden se nikdy neměl přestat učit. Mít neuhasitelnou zvědavost považoval za užitečnou. Tady si ovšem hovořili o základní znalosti, ale i ty musí někde začínat. "Ano. Já i můj bratr jsme,-... Jsme byli vyučenými válečníky v boji se zbraněmi. Tuto dovednost jsme si přinesli z naší domoviny, která je o něco pokročilejší, než Norest." Ach, kolik jsi toho ještě neviděl, chlapče. Henob by pro něj nejspíš byl moc. A Aikan... Aikan už nebyl. S'Arik si neodpustil zmínit trochu kontextu, než se pustil do dalšího povídání. "A bude lepší, když o nich jako o prostředcích destrukce nebudeš přemýšlet ani nadále." Poznamenal a narovnal se. Přednáška incoming! "Zbraně mají mnoho variací, tvarů i účelů, nicméně shodují se jistými specifikacemi. Jsou vybaveny ostřím či špičatým zakončením a ty modernější bývají vyrobeny z kovu, který je vysoce odolný. Toto je wara, zbraň typická pro mou domovinu. Široká čepel blokuje nepříteli možnost snadného úderu ze strany a tato část zabraňuje poranění tlamy, kterou se drží." Tlapkou ukazoval na tmavou čepel své zbraně. Škoda, že Aikanova wara už byla pryč, naučil by Ciela s ní... Ale konec konců on nevlastnil waru, a tak to bylo irelevantní. Zatím se mohl soustředit na principy a znalosti, co mohl mladému předat. "Ta má nese název Iptar, stín Henobu. Byla pro mne vytvořena teprve poté, co jsem podstoupil trénink a vysloužil si titul K'gonlash, profesionálního válečníka." Kde byly časy, kdy ten titul něco skutečně znamenal?

Ghu'lass a Everett, jistě. Vzpomínal si. Stejně tak na svou dceru. A zvuky popotahování na svatbě. Ale teď už nepřemýšlel o svatbě, teď přemýšlel o stavu smečky. Uvědomil si, že oba z jmenovaných byli členi Timova rodu. Tázal se, zda-li to byla náhoda? S'Arik vcelku sobecky doufal, že pokud jde o tak agresivní nemoc, jakou tady medic popisoval, nerozšíří se mezi smečku více. Tady sám nemohl pomoci, ne efektivně, a taková neschopnost téměř matchovala k slabosti, kterou právě cítil. "Rád slyším, že je o ně dobře postaráno," odvětil přiškrceným hlasem. Ne kvůli jakýmkoli emocím, ale kvůli nastydlým hlasivkám. "Je způsob, jak zabránit šíření?" Jak zabránit šíření nemoci a eliminovat možnost nakažení, řekl by, mít na to více slov. Teď to bylo jakoby se musel vejít do limitu počtu znaků, no hrozný.
Byl prohlédnut a uznán vinným. Tedy, nemocným. Nakaženým. S'Arik nevěděl, co to tedy Tim viděl, že ho to tolik přesvědčilo o určité pravdě, ale byl příliš unaven, než aby se dál vyptával a zabýval se tím. Jeho přirozená zvědavost upadala a střídala ji odevzdanost. "Ta stejná co tu byla?" Zeptal se na léčitelku Nihilu. A pak že se spojenectví se vzdálenou smečkou nevyplatí! Byl na Tima hrdý, že toho využíval. Ta modrá léčitelka byla sice skutečně zvláštním příkladem zcestné evoluce, ze kterého starému vlkovi pokaždé skoro cukalo v oku, ale jestli to bylo pro dobrou věc...
Následoval pana doktora do nového bejváku. Tu ležela Anjel, pamatoval se - ale neodmlouval. "Timothée, na jak dlouho odhadujete že mi může trvat uzdravení?" Radši nezmínil, že se chce vrátit k práci, přestože to asi bylo jasné. Ordo vždy lítal za prací, která ani nebyla nezbytně nutná. Být tu a neúčastnit se dění ve smečce pro něj bude... Těžší, než chtěl. Nemohl být v tomto období tak neužitečný! Ale byl.

Nakazil se na svatbě? Jak ironické. To mělo být místo, kde se život oslavoval, ne kde začínal končit. Ačkoli ani taková interpretace manželského svazku nebyla cizí, obzvláště u nové generace, co pozoroval... Jaké to schůdné myšlenky. Pravda pravdoucí to byla, že cesta na jih a zase zpět byla riskantní, a viditelně nevhodná do sezóny. Vzala jim umbru a k tomu je vystavila riziku. Nestálo to však zato? Viděli, jak to u sousedů vypadá, mohli si vyměnit vřelé pozdravy, triky, informace i přání klidného přežití zimy. Svým způsobem kulturní obřad mohl vracet to, co i sám S'Arik po některých událostech zimy těžko nacházel - naději.
Názvy těch nemocí znal, až na neznámý druh kašle. To zaujalo jeho pozornost. "Kteří Přízrační...?" Hodlal se zeptat na stav nemocných členů smečky, o kterých zběžně slyšel, ale hlas vypověděl službu a vystřídal ho dusivý kašel. Bolelo to, a S'Arik se zamračil, než zase zvedl hlavu a čelil medikovi. Bez jakéhokoli odmlouvání - ne, že by mohl - otevřel tlamu tak aby do ní menší jedinec dobře viděl. A ejhle, fleky na jazyku byly. Ještě světlejší, ale poměrně početné. Celý jeho krk byl nepěkně podrážděný.

S'Arik si byl vědom, jakého rizika pro něj nemoc mohla být, ale... Vlastně nebyl. Podvědomě odmítal fakt, že by jeho mohlo porazit něco takového. Po smrti bratra už samozřejmě neměl pochyby o smrtelnosti ani těch, kteří na ni jsou připraveni, ale sám měl... Mnoho důvodů, proč přežít. Toto byla jen nepříjemnost na jeho cestě, a věřil Timothéemu dostatečně na to, aby ji nechat vyřešit. Byl ochoten o sebe nechat postarat. Možná. Být pacientem s ránou bylo něco jiného, než být pacientem s nemocí, ale nakolik?
Asi mu trochu cuklo v uchu, když rohatý vyslovil něco, co nechtěl slyšet, ale nesnažil se vypadat lépe. Medik měl pravdu a starý vlk si to uvědomoval. Musel si zachovat objektivní myšlení, ale... Proč to teď bylo tak těžké? Přestával rozeznávat rozdíly, přestával mít čistou mysl. "Ano," odpověděl prostě, bez omáčky. Až po několika nejistých nádeších byl schopen říci více. "Trvá to od návratu z Nihilské smečky. Kašel, bolest v krku, únava." Nechtěl plýtvat slovy, spoléhal na Tima, že se doptá na to, co potřebuje znát. V této vědní disciplíně měl S'Arik výrazné mezery, a tak musel přijmout cizí rady.

Snad zabrání do práce a drobné zvonění v uších z tření při broušení si vůdce tmavé srsti lemované modrými znaky všiml až když se blížila jeho směrem. Setkání bylo nevyhnutelné, tedy. S'Arik tak trochu zastavil svou práci uprostřed tahu, aby slyšel mladíkova slova, ale Iptar z tlamy prozatím nepustil. Probodával Ciela chladným pohledem, který se ovšem nelišil od jeho jiných výrazů. V duchu přemýšlel, jak ho slušně poslat jinam, ale když slyšel jisté nadšení ze zbraní, rozhodl se tomu dát šanci. Šel sice takhle daleko kvůli klidu a vzpomínání, ale šanci dohlédnout na členy smečky konec konců nemohl odmítnout.
Pomalu odložil tmavou čepel své wary. Na rozdíl od Ciela do svého výrazu ani činů nevkládal žádné viditelné nadšení. To neznamenalo, že ho neviděl rád - zbraně, válečnictví a vzdělání byla jeho doména. "Nerušíš. Přisedni si, máš-li zájem" odpověděl na první otázku. Popořadě. Byl ochotný sdílet své znalosti a zkušenosti. "Toto zdaleka nejsou pouze "lidské věci", Cielo. Tato nebyla ani vyrobena lidmi, nýbrž vlky." Lehce naklonil Iptar, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Ach, poučování začínalo. Snad jsi přišel pro to, mladíku? Starého vlka téměř uráželo, že jeho posvátná zbraň byla nazvána lidskou, ale zůstal klidný a sečtělý. "Jde o zbraně. Vidím, že sám jednu vlastníš," lehce naklonil hlavu, když spatřil meč. "Mnozí je považují jako prostředky destrukce, avšak můžou hrát i roli efektivní obrany. Jde o nástroje moderního boje, nicméně musí mít dobrého vládce, jinak napáchají zlo."

Jen co se vůdce zotavil, už zase pracoval. Dnes se vydal dál, než obvykle, ne však směrem náhodným. Luka vlčích máků byla pro Přízračné lokalita hřbitovní a S'Arik musel z povinnosti i z vlastního odhodlání uctít svou rodinu. Už tu neležela jen jeho půvabná šedá partnerka, ale i bratr. Jeho hrob vykopal nedávno... A teď seděl poblíž, okolo sebe rozložené bitevní náčiní. Iptar, Veritas, taška s kameny a psacími potřebami... Kameny. Jeden z větších nerostů hnědofialové barvy vůdce přidržoval tlapou k zemi, zatímco o něj dobře koordinovanými pohyby přetahoval ostří tmavé wary. Ostřil zbraně - a to bylo samozřejmě slyšet.
Měl své důvody, proč to dělat u místa, kde odpočívala těla jeho rodiny. I důvody, proč si tuto práci vzal tak daleko od centra smečky. Snad asociální chvíle ho dostihla po zimě strávené v obklopení vlků? Kdoví. Tady měl ale svůj klid, mohl nerušeně přemýšlet i být prospěšný.

Bylo to nedávno, co se vrátili z Nihilu, kde se odehrála svatba jeho syna a panovnice monarchie. Velký tož krok v mezismečkových a rodinných vztazích, však? No, snad vlivem zimy se to vše zatím zdálo nedosažitelné a nefungující. Sníh ne a ne opadnout, mrzlo, sněžilo. S'Arik ale cítil, že změna přijít musí, a dokonce i po nocích sledoval oblohu, hledajíc v ní jakákoli znamení. Rutina, kterou jen málokdy provozoval z důvodu skutečného hledání naděje a odpovědí. Kruté časy ale žádaly po ústupcích a krocích dříve nepřipustitelnými směry.
Ať už to byla dlouhá náročná cesta na jih a zase zpátky nebo ony noci strávené venku, Ordovi... Bylo zle. Zprvu vinil stáří a mráz, ale když se jeho nitro začalo vzpouzet a nutit ho ke kašli, se kterým se jen těžko v klidu dýchalo, věděl, že bude muset navštívit medika. Timothée už mnohokrát prokázal své znalosti, proto si také zasloužil své vyšší postavení, ale to neznamenalo, že S'Arikovi úsudek ohledně vlastního zdraví poměrně dlouho zacláněla pýcha, altruismus a snaha zachovat si image odolného vůdce. Stáří ale bylo nebezpečné, a on rozhodně nechtěl, aby ono poměrně prosté rozloučení s A'Kazou bylo tím posledním.
Vešel do nory léčitele. "Timot,-" zvolal na medika, ale v půli slova jeho hlas zvrátil v záchvat kašle. Vůdce nevypadal zdravě - oči znavené, po všech čtyřech se vlekl statečně, ale viditelně odlišně, než obvykle, když býval při síle. "Obávám se že musím vyhledat vaši pomoc." Nakonec ze sebe slova dostal, ačkoli jeho hlas postrádal zvučnost. Momentálně se soustředil na to, aby se znovu nerozkašlal.

Dozvídat se, že ohnivá smečka přeci jen podniká kroky k lepším zítřkům bylo... Uspokojivé, ale nejisté. Nové jméno znamenalo čistý štít, a to znamenalo prostor pro jakýkoli ztřeštěný nápad, který se nezkušení vůdci mohli rozhodnout prosadit. Vysoký ušatý vlk před Sarikem nevypadal nezkušeně ani omylem, ale vůdce Přízračných samozřejmě věřil více svému úsudku, než cizím slovům. Že Raymondovou derniérou byla změna názvu smečky... Znělo jako rozhodnutí mladého, leč dobrosrdečného alfy. Seveřan si téměř stýskal, že šedý vlk není tím, se kterým dnes jedná - bylo to překvapení. Pohledem na moment sjel k Zathrianovi, který se mu v lecčem podobal. Aspoň že mladík nemusel čelit stejnému osudu a sedět ve vedení od útlého věku. Jaké plány měli asi Azaryňané ohledně budoucího směřování smečky?
Nějakého vysvětlení se mu dostalo, a přesto mu v duchu vyvstaly další otázky. "Těší mne vidět, že se nepřikláníte k dřívějším praktikám," vyslovil chladně, jako vždy, "nicméně se obávám, že pokud se snažíte odprostit od pout temné minulosti, bude to stát více dlouhodobé snahy a působení navenek." Měl rady, které mohl dát - nyní však alfovi Azarynu spíše naznačoval, že slovo říká jedno, druhé říká čin. Zpráva byla toto vcelku pozitivní, ale nebyl typem vlka, který by byl ochotný Azarynu okamžitě smazat dluhy a křivdy. Předpokládal, že tak to bylo i naopak - a to bylo v pořádku. Věci měly svůj čas. "Pravá síla může mít mnoho podob, jak ty úctyhodné, tak zvrácené. Mohu vás ujistit, že žádná forma zbytečného krveprolití do její definice nepatří. Doufám, že v tomto se naše názory shodují." Řečnická otázka, ačkoli bedlivě sledoval Feierovu tvář, aby zachytil reakci. S'Arik věděl, že mezi členy smeček to přirozeně vřelo, ale kde by měla začít změna, když ne u jejích vůdců?
Dnes tu ale byli hlavně kvůli zimě, a o tom také přišli jednat. Informovat se o novém vedení a názvu sousedů byl vlastně jen bonus, který přímo nesouvisel s jejich misí. Feier řekl, že nemá s Přízračnými osobní problém - to bylo dobrým znamením. "Vzpomínky na nemilé události v naší historii v paměti našich členů přetrvají, to však neznamená, že není možné je vylepšit novými. Samozřejmě neočekávám okamžitou změnu, to není reálné. Snaha o vhodné kroky k lepším vztahům však reálná být může, a je základem diplomatických procesů, které vedou k trvalému míru. Povězme si, uskutečnění léčitelského workshopu je jedním z takových kroků. Byl uskutečněn díky členům našich smeček." Byly důkazy, že se něco děje. S'Arik krátce pohlédl na Tima - toto byla jeho zásluha. Přestože se Ordo sám workshopu neúčastnil, čistě z důvodu aby nepůsobil jako distraktivní prvek, slyšel dobré ohlasy. "Absence komunikace mezi Přízračnými a Azarynem... Sice funguje, ale dle mého názoru není vhodnou prevencí opakování problémů." Jak se ukazovalo, měli hodně témat, o kterých si promluvit. Tohle způsobovalo to rádiové ticho, nojo. Nic, co by se nedalo probrat, ovšem - a Sarik měl zkušeností i trpělivosti naštěstí dost.
Ještě se nedostal ani k té zimě! Ale teď, teď už se k tomu tématu chtěl vyjádřit. "Přízrační čelí zimě rovněž obstojně. Jako jejich vůdci je však mou povinností se snažit vyvarovat možných krizí - a kontaktovat vás se zdálo být nutností. Věřím, že spolupráce by mohla pomoct oběma smečkám ve zdraví přežít zimu i podpořit vřelejší vztahy. Nyní mám konkrétně na mysli možnou výměnu bylin - ovšem pouze v případě, že taková výměna nepoškodí dárce, ale pomůže příjemci, a naopak. Můj Coelo medic byl řídícím výměn za Přízračné." Hlavou naznačil k rohatému medikovi. "Na znak dobrých pohnutků jsme vás rovněž chtěli varovat ohledně možné hrozby." Ach, toto tíživé téma. S jeho odhalením počká, dokud se alfa Azarynu nevyjádří k jeho slovům. Proteď mluvil dostatečně.

Zdravím, vítej,
u magie si prosím dávej pozor, aby léčila skutečně jen mysl a léčení ji stálo nějaké to úsilí + Dawn bude schopná dlouhodobé psychické potíže mírnit, nikoli je zcela vyléčit. Jinak schvaluji, opravovat nemusíš :)
Doporučuju se přidat na náš discord! Tam probíhají domluvy na hry i další komunitní aktivity. Odkaz najdeš v pravém menu.

Schválené