Príspevky užívateľa

Zakotvení na břehu už bylo bezproblémové, a tak úvodní moment pravdy pominul. Lex sebou trochu cukl, když ho mladík mírně ohodil vodou, ale nepozastavil se nad tím. Je to jenom voda. "Ano, ano. Ovšem v neznámé vodě se vždy musí postupovat opatrně. Naše jezero je vcelku bezpečné, ale řeky, kde nevidíš na dno, jsou skutečně nebezpečné, obzvláště ty rychle tekoucí. Ty v horách." Poučka. Jestli poslouchal, jistě se mu taková vědomost bude hodit.
Zastavil, když se najednou vlče dožadovalo fyzického kontaktu. Pomalu za ním otočil hlavu. Drzé. A chytré, hledat teplo u druhých, akorát na to nebyl stařec připraven. Potlačil rezignovaný povzdech. "Vítr tě usuší, i když budeš chvíli mrznout. Zahřeješ se pohybem. " Nabídl mu jiné řešení. I lexovi byla zima, ale neprojevil to. Došel si na svojí skálu, kde zanechal svou zbraň i rozdělané dílo ze dřeva. "Měl by ses zamyslet nad tím, jestli nechceš zkrátit... Toto." Naznačil bez kontextu na Asteriho čupřinu.

V tomhle čase byl S'Arik ještě celkem bytelným starcem, a tak mu brzy přišla myšlenka na další aktivitu, co mohl s mladíkem dělat. S klidem sledoval, jak si na techniku plavání mladý pomalu přicházel, a zatím se dostal z vody, otřepal se a posadil se. Venku byla s mokrou srstí pocitově velká zima, ale tím se nezaobíral. "Dobře, dobře." Pokývl. "Teď už pojď ven." Oho, ještě bude mít šanci si to dotrénovat na náročnějším úkolu, který prozatím nechal skrytý. Zadíval se do dálky, ale trpělivě čekal, než chlapec vyleze. Už se nebál, že by se snad utopil. Jistě ale bude potřeba chvíli odpočinku. "Časem a tréninkem v plavání nabydeš jistotu. Je to přirozená a užitečná dovednost. Nyní si pojď odpočinout." Jestli vypadalo všechno v pohodě, rozešel se k místu opodál, kde před chvílí kempil.

Chtěl z ní vytřískat ten enthusiasmus, ovšem šetrně. Potřebovala reality check, cítil to v kostech. Zda-li má ráda dobrodružství? Neplánoval jí sice položit zkoušku, kde by musela jít proti zmiňovaným nebezpečným tvorům. Dělával to, ale to bylo v případě... Jedinců, kteří působili ostříleněji, nebo měli dobrou možnost úniku. Toto bylo celé pro starce na jisté úrovni nostalgické. Tlapou odhrabal od sněhu kámen. Byl to hraniční kámen - byl do něj vyryt symbol. Takové se nacházely po celém obvodu jejich území.
Jakmile dokončil činnost, obrátil se k zájemkyni. "Tvým úkolem je zamířit na jih a dojít až k moři. Po cestě nasbíráš léčivé byliny tvé volby a na pláži vezmeš mušli jako důkaz, že jsi tam skutečně byla. Nepohybuj se blízko území Nihilské monarchie, není to třeba." Přestože hádal, že jsou vcelku zadobře, byla by to další osoba v relativně krátkém čase, co do jejich blízkosti posílají plnit členskou zkoušku. Aria si mohla tedy vybrat, kam zamíří - muselo to akorát být místo, kde najde mušle. Možná by výběr měla přizpůsobit následujícímu zadání... "Jakmile najdeš, i s těmito předměty zamíříš zpět k území Přízračných. Budeš se snažit nepozorovatelně proklouznout na naše území a najít vyznačenou mýtinu na kraji močálů, která se nachází mezi Dlouhým jezerem a Starým Hvozdem. Přibližně tam, za řekou." S'Arik se podíval do dáli a čumákem naznačil směr. Neviděl na co ukazoval, oči zkrátka nebyly to co bývaly, ale žil tu tak dlouho, že to jeho ukazování nebylo úplně zavádějící. "Toť však není vše - bude to závod. Výzva pro tebe i pro naše. Pamatuj na svůj cíl a nezapomeň - je to tvá mise, a nechceš být chycena, dokud ji nesplníš. Vol cestu, skrývej se, braň se a nevěř nikomu." Zadával komplexní úlohu a neřekl jí vše - o to více ale prověří její charakter, ne? "A čas? Čekám tě na území někdy mezi západem slunce pozítří a západem slunce popozítří." Nejbližší moře bylo den cesty. Pro mladé. Myslel si, že dával času dost. Dnes měla ještě možnost získat strategický náskok a promyslet postup, ale brzy, brzy! To nebude mít lehké. "Otázky?" Běžná otázka.
A pokud neměla nebo odpověděl, prorazil moment očekávání povelem. "Dobrá. Hra začíná. Přeji hodně štěstí."

Zelený pták se věnoval okupování svého majitele, a tak si mohl S'Arik trochu oddechnout. Pozorovatel ještě párkrát na vlky těkl pohledem, než si usmyslel, že zábava skončila, a tak opustí i své distancované pozorovací místo. Naposledy krákl, snad uraženě, snad na rozloučenou, a pak roztáhl svá velká křídla zmizel do večerní tmy. "Zajímavé, jak málo tě tvůj tvor poslouchá i přes tvou konekci se zvířectvem," pronesl mimoděk k Hariuhovi. Už nebyl naštvaný - nebo tak aspoň nezněl, ač mu to dávalo zabrat. Věděl, že zvířata byla užitečná, ale toto stvoření ho zatím oslnilo asi tak do mínusových hodnot. Vděčně kývl na Ravonnyho a kromě světýlek na jeho krku si prohlédl i list, co mu byl přinesen, než sklonil hlavu a použil ho. Čerstvé lejno šlo ještě dobře dolů, ale ne a ne se dostat ze srsti celé. S'Arik si na hlavu bohužel neviděl, a tak si neměl jak všimnout, že většinu sice pryč dostal, ale to málo si trochu rozmázl po spánku. Je to jenom exkrement. No big deal, ne?
Stařec se narovnal. Teď příjde kázeň. "Neshledávám tuto situaci nijak směšnou či pobavující. Nasadili jste mi toto," naznačil na čelenku, co se nechtěně válela na zemi, "bez mého souhlasu a bez promyšlení možných následků. To je disrespekt, obzvláště v tomto časování, a to si vyprošuji." Ach ano, děd nepochopil vtip, bral to jako urážku. Zdali mu podstatu někdo vysvětlí? "Kdo je zodpovědný za tento nápad? Pouze ty, Roihu?" Měl rimora rád, ale to ho neochrání před lekcí.

Pokývl na zprávu o tom, že je ochotná se učit. To stačilo k jeho spokojenosti. Slova o hvězdách ho přecijen přinutila se vyjádřit. "Hvězdy jsou žhaví obři nepředstavitelné síly a rozměrů. Jsou však tak daleko, že působí drobně a chladně. Obloha se vskutku v průběhu roku mění, ale má to své mechanismy. Hvězdy nemluví - tomu se říká halucinace, nebo mírněji, ozvěna našeho podvědomí - ale mají symbolickou hodnotu. Každý z nás kráčí za zdánlivě dalekými, nedosažitelnými cíli - hvězdy ale nemizí. Jsou konstantou, což může mnohým přinést... Jistotu." Mnoho z těchto věcí se dozvěděl kdysi ze splynutí myslí s vlčicí, která pocházela z vesmíru. Nepamatoval si to dobře, ale byl to jeho headcanon. Vše, co jim hvězdy ukazovaly, byla ve výsledku magie, a ideje pocházely z mysli. Netvrdil, že v jistá znamení nevěřil, ale také netvrdil, že by... Slepě následoval nepřesná a hloupá znamení. S'Arik - jak víme - běžnou víru nemohl vystát.
Ptala se obecně, a tak se dlouho nezamýšlel. "Každý z nás reprezentuje smečku. Až - a pokud - se stanete naším členem, musíte dříve přemýšlet, než konat. Až si zvyknete na život mezi námi, budete si vybírat profesi, kterou budete zastávat - v základě medic, rimor, umbra, venator nebo astrál" Možná to už slyšela od Hariuhy, to ale lex nevěděl. Zmínil to pro kompletnost informací.
Pak se zastavil. Spoustu věcí jí řeknou až - a pokud - skutečně vytrvá a zkoušku složí. Nebyl hlupákem, aby vše vyklopil hned. Informace jako kolik je u nich členů, kdo co dělá, kde mají centrum a čeho konkrétně se nyní obávají? Ne, na to si bude muset počkat. Trpělivost. "Jste-li připravena, nyní vám zadám zkoušku. Nebude snadná, ale prověří vaši vytrvalost, nenápadnost a schopnost pracovat v neznámém terénu - jak by měl umět každý, kdo žije u hor. A každý lovec." Prověří to hlavně schopnost přizpůsobovat se. Měl geniální plán, co souvisel s blízkým festivalem.

O jejím vysvětlení si nemohl udělat jasný názor. Mohl říct o oněch skrývajících se zbabělci stejně jako rozumní jedinci. Neznal podrobnosti, ale hádal, že ti, co Lorénii vedli, dlouho na takové půdě nepřežijí. "Byla jste nějak výše vzdělávána, Ario? Ovládáte psaní, boj se zbraní či jiné výjimečné znalosti?" Nepředpokládal, že odpověď na tuto otázku bude pozitivní, ale zeptat se musel. Co nebylo, může být - Přízraci byli konec konců místem vzdělání. Nebo se o to aspoň lex dlouhodobě snažil. "Rovněž jste zmiňovala hvězdy. U Přízračných jsou součástí kultury. Jaký k nim máte vztah?" I zde očekával nějaký příběh. Když přicházel k Přízračným on, byla pro něj obloha pouhým orientačním prostředkem. A... Ne, že by se to příliš změnilo, i když i v jeho striktním životě chtě nechtě hrály roli. Nebyla to věc, kterou by se jak mladým jakožto astrál vysvětlovat jako první, ale byla to historická součást Přízračných, tudíž to respektoval. Vysvětloval si to magií. "Máte na mne nebo Hariuhu nějaké otázky vy, Ario?" Klasická část konce přednášky. Byla to slušnost, zeptat se.

A tak S'Arik, nevytočitelný stařec, zůstal už jen starcem. Těžko se mu hledala ona emoční rovnováha, když okolí neumožňovalo ani reflektovat a po plese načerpat novou hladinku trpělivosti. "Roihu," pravil přísně, když se dozvěděl motivaci jeho činu, "to je nepřijatelné." A řekl by to samé i spolupachatelům, kdyby o nich věděl. Nebyl tím, kdo by pro vtípky měl pochopení. Ranonny se naštěstí ozval s pomocí. Lexe cosi tlačilo na hrudi, a pochopil, že je to poškrábaná hrdost."Vyveďte toho parazita ze smečkového úkrytu, nebo se nedožije dalšího rána. Škodné zvířectvo do těchto prostorů nepatří." Nemít srst, asi by frustrací a vzteky zrudl, když mu na hlavě přistál nestor. Neměl ptáky rád odjakživa - k tomuto ale pocítil čistou nenávist. Vydechl, přísahajíc, že zachová klid. Ale pak se ozval Hariuha, a S'Arik po něm vrhl pohled s viditelným excuse you?? A dost.
Klid. Ani si nevšiml toho jinou teplotou sálajícího bobku, co mu byl zanechán na hlavě, ale když papoušek zase roztáhl křídla, stařec po něm varovně klapl čelistmi. A ani by mu nevadilo, kdyby zasáhl, přestože po chvíli pochopil, že Hariuha nemluví na něj, ale na ten devil spawn, znamenalo to, že ten devil spawn patřil jemu. On mohl za to, že jeho pták nechal suvenýr. Zklamání. Stařec se zase posadil a radši nemluvil, soustředíc svou energii na klid. Nebude se namáhat. Oni ví, že dělají špatně. Ach ano, lex byl rozhodně tím typem, který dá humor ostatním sežrat na jiné frontě. "Byl bys laskav, Ravonny." Pak si lehnul, dávajíc si pozor na zeleného ptáka. Jak dořeší distraktivní prvky, podá si onen humor.

Vlče se snažilo, a to se počítalo. Nebylo příliš úspěšné, S'Arik pozoroval známky paniky, ale to považoval za normální. Ať se učí prakticky. Ještě bude v budoucnu děkovat, že se naučil plavat, a že na to měl možnost přijít sám, aniž by ho někdo celou dobu držel za ručičku. Ach, ta mládež - musí na to přijít sama. Až my tu nebudem, bude to patřit jim. Možná bylo předčasné na takové věci myslet u tohoto mladého potomka Ryumee a Everetta, ale tento senior vždy myslel dopředu. Mohl ve snažení mladému přispět aspoň radou. "Voda nadnáší. Dýchej pravidelně a zabírej - najdi svoji rovnováhu." Vnímal? Kdoví. Astrál mu byl za zády, ale nechával to na něm. Vlastně se po chvíli přesunul na břeh.

Očima se pozastavil na Roihovi, když nechal na svět světa zaznít tu špatnou odpověď. Nemusel naštěstí zasáhnout, Hariuha to posléze uvedl na pravou míru. Staří přátelé mohli za zohavení jeho partnerky, a tak byl stařec chvíli zmaten. Pohlédl směrem ke kožešině toho zvířete, které tu měli taky.
Ovšemže byl rozčílen. Nejenže se potýkal s čímsi, co vyhodnotil jako disrespekt ze strany členů smečky, ale aby toho nebylo málo, ptáci dělali chaos. Roihu se omlouval, ale že by třeba vstal a starci pomohl? Ne! Ach! Nactorogh byl chytrým ptákem, a taky se v mezičase jak párkrát zvědavě klovnout do čelenky, ale když se ozvala první výhružka, narozdíl od Zlomysla měl pud sebezáchovy a radši se urychleně pakoval. Samozřejmě s pohoršeným krákáním. Zastavil se na prahu, kde několikrát zahoupal hlavou dolů nahoru s pokřikem. "Krroooot tesh, krrooot tesh!" Snažil se napodobit cizokrajná slova lexe, ale ne s velkým úspěchem.
A lex... Se stal obětí dalšího útoku. Teď, když stál, si uvědomoval, jak nevšedně výbušná jeho reakce byla. Taky cítil únavu, kterou kratší spánek úplně nezažehnal. Uši složil k zátylku, ale hlas i výraz se mu vrátil do normálu. "Požaduji vysvětlení této situace, Roihu. A doufám, že bude rozumné," zabodl pohled na rimora, naznačujíc, že jestli nebude, přijdou následky. Ovšemže to nebude rozumné rozhodnutí, proč si dělal naděje. Už se nadechoval, aby následně vydechl a definitivně se hodil do klidu, když u hlavy zase zaševelela křídla. Nestihl pořádně zareagovat a cosi mu usedlo na hlavu. 3, 2, 1...

Zastavit zlého vládce. Leč byl S'Arik zvyklý na jistou vlastnost vlastní jeho krve, kterou běžní vlci možná chybně považovali za zlomyslnost, ano, zamyslel se nad tím, co tvrdil o Arrakisovi Toshi. Že má v sobě něco temnějšího, krutého. On viděl jen mladého vlka, který se snažil dostát a ještě pozvednout dědictví svých předků. "Nikdo nemá kontrolu nad budoucností. Je to proměnná, kterou ale lze usměrnit... Nutnými prostředky, dle situace. Je důležité udržovat pouta, abychom neztratili kurz." Ano, i nad vůdci se musely držet otěže pevně. Na onu temnou cestu, jak tomu říkali, šlo sklouznout snadno. Každý měl jiný morální kodex. Ani S'Arik ho neměl zrovna čistý, ale on už byl starcem, kterého nejspíš novým trikům nenaučí.
Neznal název toho království ani jeho osud, ale poslechl si to se zájmem. "Magie? Či přílišný lov?" Zpustošení krajiny znělo ovšem jako něco, co S'Arik považoval za užitečné, kdyby znali prevenci, tudíž musel s vymýšlením řešení zjistit zdroj. "Zní to jako případ, kdy členi neviděli hrozbu včas." Kdoví, zda členi vůbec měli v tomto slovo, že? Doptával se.
A pak odpověděla na prekérní otázku, co jí položil. Uznala, že by to nebyl dobrý nápad. "Pravdu díš. Vaše generace se musí naučit, že ne z každé situace existuje pěkné východisko. Někdy jsou k dispozici jen špatné možnosti - ale stále v krizi musíš volit." S tímto se podíval i na Hariuhu. Moudro, které se mu jistě bude hodit, až bude on někdy muset rozhodovat. Třeba za celou smečku. Umbra byl ale ostřílencem - jistě už v takové situaci byl. A ještě jistě bude, protože život byl svině. "Vůdce - u nás je to fortis Ryumee Estrela do Norte - je respektovanou osobou, kterou je třeba poslouchat. Zároveň je ale třeba nad rozkazy výše postavených kriticky přemýšlet. Nechceme slepé ovce, vychováváme soběstačnou, ale silnou společnost." A ta převezme iniciativu, až tu on a další nebudou.

Slušej mu. Aha. S'Arik rezignovaně vydechl a nevěnoval tomu více pozornosti. Ravonny podal strohé hlášení, ale lex ho přijal s přikývnutím. "Máš křídla, používej je," poučil mladého klidně. Určitě to dělal, ale odpověď území je rozlehlé znělo spíše jak líná výmluva a přiznání, že nehlídal pořádně. "Musíme věnovat zvýšenou pozornost horám. Zima začíná a je možné, že naši... Staří známí se znovu ukážou." Nyní myslel Nimlógy a irbise šavlozubé, ale samozřejmě i Azaryn trápil jeho starou hlavu. Jako nezodpovědnost těch, co si na sebe nasadili ty podivné zářící řetězy. Neměl náladu jim to brát, však ať si za následky pykají sami, kdyby nějaké přišly - dostanou trest přirozeným důsledkem.
To ale nevěděl, že je do toho také zapojen. Hariuha mu potvrdil skutečnost a viník se ozval sám, když se rozesmál a bídně se omlouval. S'Arik nevěděl, co udělat první, a hlavně ani jak se cítí. Dlouho nebyl obětí cizí zábavy, nebo dokonce nikdy? A pokud ano, neuvědomoval si to. Hodlal si čelenku shodit z hlavy, když to za něj udělal další opeřený příchozí. Z úkrytu smečky se rychle stal zvěřinec a stařec nejenomže nebyl nadšený, že na něj byl ukut takový zločin, ještě okolní zvuky chechtajících se ptáků a rimora mu zvedaly tlak. Snažil se si zachovat klid, ale bylo to podstatně těžší jak jindy.
Černý krkavec přiskočil, aby se pokusil Zlomyslovi jeho novou hračku ukrást, samozřejmě s hlasitým pokřikem. "Co má toto znamenat!?" Procedil lex intenzivně, požadujíc vysvětlení. Spiknutí! No a o sekundu později ho přes hlavu flákla za čelenka s parůžky, mrštěná opeřencem, a to byla poslední kapka. S'Arik kdesi nabyl nové energie a rázem byl na nohou, cenící zuby. Skočil po Zlomyslovi s Pozorovatelem s úmyslem je hnát k východu. Opeřenci se tu rojili jak mravenci - ten Ravonnyho ale aspoň nebyl škodný. "Rrot k'tesh, Nactorogh, rrot k'tesh!" Toto bylo vskutku skandální.

Spoléhal na Hariuhovu intuici správně, umbra pochopil. Jak by ne - sám se s nimi setkal, byl v tomto ohledu nejzkušenější. A mohl na sebe vzít jejich podobu, kdyby bylo třeba. Mocná to zbraň. Přimělo ho to vzpomenout si na jeho přijímání, kde měl pochyby kvůli jeho vazbě z minulosti na Ignis... Ale dosti nostalgie. Lex jen pokývl a v očích se mu zaleskla zvědavost, jak tedy vlčice odpoví na jeho otázku. Taková zkouška by byla jisté kyobashi maru. Nebezpečné kyobashi maru.
Zaujalo ho, jak mluvila o dědičnosti. Neměl pocit, že by to byla nenávist, ale měla to podložené zážitky. Tak přecijen zajímavé zkušenosti? "Co to bylo za království?" Zeptal se. Pokud to nebylo daleko odtud, mohlo to být relevantnější. Norest nebyl izolovaná plechovka. "Tyran. Neporazitelnost. Nenahraditelnost, problém kvůli vázanosti na krev. Jsem si vcelku jist, že Nihilská monarchie v čele s mým vnukem bude věrná rozumu, ke kterému byl veden. Má rodina, rod Milaga, nevyznává barbarské praktiky, a ani Přízrační je nepodporují. Vůdce, který nenaslouchá svým členům, je špatným vůdcem a hlupákem, který doplatí na svou zaslepenost. Každý je ale nahraditelný." I S'Arik byl z rodiny, která si pomyslný trůn dědila, a tak nemohl s odtažitostí k monarchii souhlasit. Jeho dvojí vláda už skončila, byl ale stále ochoten to hájit.

Ach, nene, toto bylo už příliš zapálení. Dobré zapálení pro smečku, ne do života - a jelikož lex neměl tu jistotu že zůstane, stále jí hodlal dát lekci do života. "Hm. Nuže dobrá - nepochybuji o vašem zájmu. Prokážete-li to i činy, smečka vás přijme na pozici sigmy. Co byste udělala, kdybych vás samotnou postavil před úkol jít a zabít Nimlóga? Či takového irbise šavlozubého? Nebo snad prase bobroocasé?" Chudák Aria nejspíš neměla jak vědět o těchto tvorech, když je ještě nepotkala. Modré zraky starce se na ni ukotvily - jaké rozhodnutí udělá teď? Bude pokračovat v neřízeném postupu nebo spolkne hrdost? Nebo se Hariuha smiluje a dá nápovědu?
Jak se mu potvrdilo, zájemkyně žila vcelku normální život. Nezmínila se o velkých eventech nebo situacích, které by jí změnily život. Nemyslel si, že Přízrační by toto substituovali, jejich život byl také víceméně poklidný, ale... Ano. Kdo nezažil a cestoval, tomu se často zachtělo... Cestovat dál. "Respekt je důležitým stavebním kamenem naší komunity. Konfliktům je třeba předcházet, nejlépe vhodnou komunikací - zakládáme si i na slušnosti a vzdělanosti. Zmínila jste, že monarchie vám není blízká. Proč?" Nihilská smečka byla jejich spojencem, a lex hodlal dělat informované rozhodnutí ohledně toho, koho k sobě přibere. Kdyby v sobě měla nějakou nenávist, lepší o ní vědět.

Stařec si protáhl nohy jako laňka a přinutil se otevřít oči natolik, aby vypadal jako obvykle. Vážně. Těkl z Ravonnyho na Roiha, když zmínili, proč svítí. "To není důvod." Co byl důvod? Estetika? Pro tu skutečně neměl velké pochopení. Najít a nasadit - jaký v tom byl smysl? S'Arikovi se začaly kolečka v hlavě točit, a ujištění od crony mu spíš dalo další ideu, proč to nebyl od nich dobrý nápad. "Jak jste to prokázali? Magické efekty předmětů můžou být různé. Není vyloučené, že se zpozdí nebo vyvolají řetězovou reakci, není radno s nimi ukvapeně manipulovat kvůli... Líbivosti?" Řekl S'Arik the sob a zívl si. Myslel si, že zrovna Ravonny si s takovými už zahrávat nebude. Jak vůbec svítí? Možná to samotné byla magie. Očividně byl ochotný mládež poučovat i uprostřed spánku. Ples, ach jistě, bavili se o plese. "Ravonny, bylo vše během naší nepřítomnosti v pořádku?" S někým o tom už mluvil, ale nevybavoval si s kým. Žádal hlášení a doufal, že si ho i ráno bude pamatovat. Kde je Toshi? Otec crony starce dopaloval svým skálopevným a chybným přesvědčením, ale aspoň byl užitečný. Třeba někde lovil?
Všiml si stínu velkého opeřence, co vstoupil do přítmí úkrytu. Byl to lexův mazlíček, co doskákal dovnitř a pak se zastavil, když uviděl varovné ohrnutí pysků. Nebo... Ho zrovna jako všechny okolo překvapilo něco jiného. Velmi zvědavě a trochu překvapeně si prohlížel lexe. Ten pták tu nemá co dělat, S'Arik si ho nehýčkal a vždy trval na tom, ať zůstává venku. Neprosil se o jeho společnost, chtěl jen pokojně spát.
A pak ho Hariuhovo oznámení konečně zasvětilo do situace. Překvapeně se po umbrovi a pak i v peleších uvelebených vlcích podíval, než urychleně sklonil hlavu a hrábl si po ní tlapkou. Pozastavil se, když tam cosi nahmatal. Čelenka se pohla do strany. "Co je to?" Rázně se domáhal odpovědi. To se na jeho hlavě určitě neobjevilo samo! Krkavec poskočil a zakrákal, zřejmě dobře pobaven.

S'Arikovi tato vlčice čím dál tím více připomínala kohosi, koho už do Přízračných přijímal, když ještě býval jejich vůdcem. Odpovídala jakoby viděla jen jakousi cestu hrdiny. Mladý a naivní sen, který stařec... Už nedokázal chápat a bral ho za zcestný. Snad právě ono zapálení a kuráž šedomodré ho však nutilo k tomu, aby nepolevoval ve snaze z ní vytřískat slova, která chtěl slyšet. Neprojevila přílišné pochyby, neprojevila strach, i když před ní stáli dva vysoce postavení a vysocí vlci, kteří ostražitostí nešetřili. Hariuha projevil starosti, které by jako umbra měl mít. Vždy to bylo bezpečnostní riziko, přijímat kompletně neznámého. Byla to ale rovněž investice, která se mohla vyplatit. Ach, ano! Aria starci připomínala Lunary. Mladá a akční lovkyně, ale věčně... Mimo. Kde té byl konec, to se nikdy nedozvěděli. Doufal, že ne všechny šedomodré vlčice končí takto.
"Ano, ano, rodina. Smečka vám poskytne domov a identitu, důvěra členů ale nepřichází hned a musí být zasloužena pílí. Přízrační přemýšlí, než udělají rozhodnutí, a když jde do tuhého, drží pospolu," čímž netvrdil, že si zájemkyně fází zvažování neprošla. Přemýšlí. Většina z nás. Neodpustil si kyselou myšlenku vůči některým členům smečky. Vždy bylo na čem pracovat. "Každý koná své povinnosti, aby smečka mohla žít v pohodlí a kulturně i tady na severu, pod horami. Jsme v Norestu nejsevernější smečkou, po Kultu s nejspletitějším terénem. Už pro samotné přežití je - obzvláště v tomto období - vyžadována vytrvalost, disciplína a schopnost se přizpůsobit." I on krátce shrnul ideologii smečky ve zdánlivém pokusu zájemkyni znejistit, spatřit v její tváři pochyby. Přiznala, že nemá všechny informace, to bylo dobré znamení. Upřímné a uvědomělé ve smečce chtěl. "Byla jste již ve smečce, Ario? Jaká je vaše historie?" Samozřejmě ji chtěl poznat, tak jen ať mluví.
A také si uvědomil, že sám by měl více projevit svá přesvědčení. Zněl z něj válečník, co leccos zažil, když se rozhodl vyjádřit k Hariuhově předešlé řeči. "Lež. Byla by lež, kdybyste tvrdila, že jste připravena čelit věcem, o kterých nic nevíte." Jak mohl jeden být připraven, když nevěděl na co? Ochota tomu hledět byla věcí důležitou, ale informovanost pomáhala nalézt skutečné řešení.