Príspevky užívateľa

Že se Ancunín uměl přizpůsobit své společnosti, to měl S'Arik možnost sledovat už teď a tady. Neslyšel už od něj ona zbytečná slova, která otravovala jeho konzervativní vnímání. Ordo byl rozhodně zastáncem nepsaného pravidla, že správné myšlenky se daly vyjádřit ve třech větách... I když s tím občas sám měl problém. Byla i toto snad součást zkoušky? No, rimor se musel umět přizpůsobit jak terénu, tak společnosti. Užitečný skill, na kterém ve vyhrocenějších situacích mohlo záviset i přežití. Celý život ve smečce by se dal považovat za nutnost se přizpůsobit, aby jedinec naoplátku mohl čerpat výhody. Podřídit se systému, přispívat k dílu.
Pojďme neprobírat, jaký názor měl S'Arik na zázraky. Takové slovo bylo v jeho očích příliš citově zabarvené, a tak ho nerad užíval. Přízrační mu k tomuto nabídli lepší alternativu, co říkat - osud. Byl to osud, když byl vlk ve správný moment na správném místě, ne zázrak. Sice ani takové náhodě logická mysl nevěřila a zpochybňovala ji, ale s tím už se ve světě, kde vlci ovládali nejrůznější magie, muselo počítat. Ačkoli mu to drásalo rozum, byly věci, které si nedokázal vysvětlit žádnou vědeckou metodou, co znal.
Ancunín odhalil další zajímavá fakta o své magii. "Jak dlouho dokážete svou magii udržet v chodu?" V mysli se mu zrodil nápad, jak šmírovací schopnost použít, a tak se musel ozvat. Třeba o takovém kultu měli málo informací, a rozhodně by bylo užitečné to změnit... "O vaší magii před smečkou nebudu bezcílně vyprávět, avšak buďte připraven ji použít k jejímu prospěchu. To očekávám od každého Přízračného." Nakonec mu přecijen dopřál své slovo, že nebude každému na potkání vykládat, co za trapnou magii jejich nový člen má. Souhlasil, že některé věci bylo strategicky výhodnější držet v tajnosti. Nebyl to slib - nemohl slibovat něco, co nevěděl, že nebude třeba někdy vznést. Třeba při plánování s vedením Přízračných si dokázal představit, že by taková informace byla užitečná.
Ještě nějakou dobu mu trvalo, než dopsal. Kus kůry byl teď odshora dolů popsaný znaky. Ne všechny byly nejlépe čitelné, ale museli si postačit. S'Arik odložil Iptar, protáhl si krk a podíval se na vlka, který žádal o místo v jejich řadách. "Rimoři jsou Přízračným hlavním zdrojem informací. Jsou znalí komunikace i základů diplomacie, mají přehled o blízkém i vzdálenějším okolí smečky, hrozbách a příležitostech. Cestují a objevují, ale hlavně zjišťují, co se děje ve světě a relevantní informace ohlašují svému vůdci a smečce. Můžou sloužit i jako spojky mezi smečkami." Pochyboval, že Ancunín slyšel oficiální znění profese, a proto mu ho musel říct nyní. Zkouška do smečky prověřovala nějakým způsobem všechny vlastnosti, které měl dle jeho názoru ideální umět, a které Ancunín prohlašoval za své silné stránky. Ty slabé... Po přijetí měli odhalit a minimalizovat. "Vaše zkouška bude prověřovat přednosti rimora. Doručte tuto zprávu Jejímu Veličentvu Voltaire, královně Nihilské smečky. Sídlí mezi horami u moře, kus od místa, kde se tato řeka vlévá do moře. Vyřiďte jí mé pozdravy a vraťte se s odpovědí na území Přízračných. Očekávat vás budeme za pět dní, pokud nenastane... Komplikace zaviněná počasím." Být příjemnější doba, nedává Ancunínovi více informací než "doručte tuto zprávu královně Voltaire", aby si Nihilskou smečku našel sám. Rimor musel mít přehled o smečkách... Ale měl pocit, že sama cesta na jih a zase zpět byla v toto krušné období dostatečná zkouška vytrvalosti, vzhledem k tomu, že jeden nikdy netušil, kdy přijde další vítr a sněžení. "Přeji mnoho zdaru, Ancunine," dodal a tlapkou jeho směrem přistrčil desku s textem. Zvolil by mluvený vzkaz, nebýt faktu, že Ancunín je stále cizí. Naprosto kriticky ho tedy zatím musel považovat za nedůvěryhodnou spojku.

<< Cayna

S'Arik nebyl nejmilejším vlkem, ačkoli jeho slušnost mohla být s touto vlastností zaměňována. Udělal by vše pro dobro smečky a své rodiny, ale nikoli, ale to protože mu to dávalo smysl. Neposkytoval Malce azyl ve smečce z lítosti, život cizinky mu mohl být ukradený. Hrálo tu více faktorů. Pověst smečky, Timothée, mládí dotyčné... Možná i to, jak se dnes starý vlk vyspal, i když to by si nikdy nepřiznal.
Mířili tedy do hvozdu. Jistě se jim podaří najít vhodné místo, kde zkriplenou vlčici uskladnit. Po očku sledoval, jak se pohybuje, snažíc se sám zhodnotit její stav. Pokud to nepřežije... Aspoň měli jídlo. Toho v zimě nebude nadbytek. Na jeho výzvu se i přes prvotní zaváhání (které S'Arik okamžitě považoval za znak nedůvěryhodnosti) rozpovídala o svém příběhu. Ne, že by si Ordo ze zmíněného dokázal sestavit nějak obsáhlý obrázek. Její rodina byla pryč, byla z toho vykolejená natolik, že nebyla schopná mluvit normálně... S psychickou podporou ale nemohl sloužit. Malka byla chodící důkaz, že emoce neměly dobrý vliv, protože mu to zabraňovalo dostat potřebné informace efektivně. "Nemilé," zareagoval stroze a chvíli mlčel. Měl dostatek slušnosti na to, aby projevil soustrast aspoň tichem, protože slova emocí na jeho jazyk nepatřila. Ve ztrátě blízkých se mohl vidět, a právě proto se od toho musel odosobnit. Rozhodl se doptat. "Víte, z jakého důvodu došlo k tomuto krveprolití?" Jestli byli vlci co ho zapříčinili mrtví, asi na tom nesešlo, ale Orda samozřejmě napadlo, že by po ní mohl někdo jít. Nevěděl o ní nic, a pokud ji mělo území smečky chránit, muselo se to změnit. Ptát se na detaily zároveň mohlo pomoct prokouknout nedomyšlenou lež. "Máte někoho známého v současnosti? Spojence či nepřítele?" Pokračoval s dotazy, zatímco vkročili na hráz, pravý vstup do centrálních částí území Přízračných.

Mít dostatečné množství informací bylo vždycky důležité. Jeden nemusel spoléhat na domněnky a výmysly. Byla to strategická výhoda v boji i při komunikaci, při správném použití nejsilnější zbraň, co se kdy vlkům do moci dostala. Jak už naznačil, dalšího rimora uvítá, hlavně takového, co dá do dobře odvedené práce vše, ale zároveň bude mít pouto u smečky - takoví jedinci se totiž statisticky méně dopouštěli zrady či odchodu. Až na V'Luth. Sestra, kterou už sestrou nenazýval, musela být výjimka potvrzující pravidlo. Nenáviděl takové případy, nedávalo to smysl. Při takové logice by číslo nezdařených členů jeho rodu v Norestu nebylo tři, ale jeden. Kam ta nová generace spěla? S'Arika vždycky štvalo, když nad událostmi neměl kontrolu. Když něco nešlo, jak bylo v plánu. Informace odstraňovaly tuto nejistotu a umožňovaly podnikat konkrétní kroky. "Vůdce smečky musí znát své členy," dodal nakonec, odůvodňujíc svůj zájem. Jistě více informací i o Ancunínovi nabyde, pokud se týpek úspěšně přidá do smečky. Od toho měli pozici sigmy, aby se nový člen začlenil do kolektivu a vůdce si stihl ověřit, koho přijal.
Ancunín zněl jako vlk, co se bude snažit. Snažil zapůsobit teď a Ordo přestával pochybovat, že by své slovo nedodržel. "Záleží, co považujete za zázrak," pronesl, když vycítil situaci vhodnou k filosofování, "i objevování neznámého se jedinci z jisté perspektivy může jevit jako zázrak, jelikož se předtím zdálo nedosažitelné." Jemně tím naznačoval, že mnohé je možné, když si mysl zamane. Vlk musel být v tuto dobu... Vynalézavý. Takovou vynalézavost teď S'Arik vlastně předváděl s kůrou a lýkem, co svlékl ze stromu. Tento vynález jeho domoviny se ukázal být užitečný jinde, bude i dnes.
Zatímco Ancunín mluvil o své magii, on velmi podivně popadl svou zbraň. Co nejníže na rukojeti, vzdálenější kraj zbraně si opřel o rameno. A začal... Vyškrabávat do dřeva. Šlo to pomalu, když tu neměl pořádné náčiní, ale i v takovéhle situaci byl nesčetněkrát. Po několika písmenech zvedl hlavu, aby se věnoval svému společníku. "Zajímavé." Magie, co ošálila druhého, aby ho považoval za přitažlivého. S'Arik si nedokázal představit, že by ho taková magie ovlivnila, všechny jeho lásky skončily špatně a on už dávno neměl takový drive po tom si hledat společnost. A samozřejmě považoval za absurdní, aby samec byl přitažlivý pro samce. Co byla vůbec přitažlivost? Co byla láska? Popis Ancunínovy magie v něm vyvolávala mnoho otázek. "Takové... Manipulování se může zdát při snaze o rovnou konverzaci riskantní, ale připouštím, že může být užitečné při jednání s... Méně striktními jedinci." Snad jeho ledový pohled dostatečně napovídal tomu, že čáry dotýkající se jeho emocí nikdy nechce vidět nasměřované svým směrem.
Opět se shýbal k psaní. Vzkaz, co chtěl napsat, nebyl žádnou slohovkou, pouze krátkým vzkazem, každopádně tu ještě chvíli budou. Neměl tu své barvy, kterými by to šlo rychleji. "Dejte mi pár chvil, Ancuníne, a zadám vám zkoušku." Neřekl co dělá, ani proč to dělá. Chtěl estreláka nechat v nevědomosti, mást jeho mysl teoriemi, se kterými by mohl přijít. A taky potřeboval chvíli klidu.

Mladší obránce konečně přešel z pasivní defenzívy do aktivní. Tuto změnu S'Arik vítal - znamenalo to akci, ve které bude moct aspoň jeden z nich uštědřit ránu. Tady rozhodne koordinace, schopnost rychle reagovat a v druhé řadě i ta síla, obratnost a vůle vyhrát. Tu Ordo měl velkou. Doteď dával synovi šance, byl mírný, neútočil s ničivou přesností, kterou používal za války. Skončí chytrým manévrem A'Kazova výhoda vzdálenosti, nebo si mladý stihne poradit?
Povšiml si, že kosa už nevisí ve vzduchu kvůli magii. To se mohlo kdykoli změnit, ale zatím mu to dávalo šanci trochu předvídat další kroky protivníka. S'Arik ani omylem na rychlosti neubral - srazí se? To by bylo... Bolestivé. A možná osudné pro pěknou zbraň, co jim bílý umbra pracně získal. Šedý nehodlal běžet přímo proti kose, ne s nohama na zemi. Když už se blížili a vypadalo to, že srážka je nevyhnutelná, uskočil do své pravice. Při dalším odrazu vyskočil výše a mířil na A'Kazu. Zbraň protínala vzduch první.

Toto nebyla jen zkouška bojového umění, síly a strategie, ale ve výsledku hlavně vytrvalosti. A'Kaza za sebou už měl boj s Hariuhou, S'Arik věděl, že bude unaven. Sice se tak netvářil, ale dával mu šance - třeba prostor pro to, aby A'Kaza zaútočil první. Nevyužil toho kupodivu ani teď, když se šedý rozhodl mírně vzdálit... Bylo načase přestat oťukávat a vysilovat sebe i syna a místo toho zasadit silnější ránu. Svým způsobem byl boj se zbraněmi jako tanec. Krok sem, krok tam, každý velmi důležitý. Co když někdo překročí normu?
S'Arik tentokrát nezaváhal. Nehodlal nechat synka odpočívat. Předvedl několik skoků doleva, a pak znovu prudce zaútočil, směřujíc Iptarem na A'Kazovo břicho lomeno hruď. Kolik útoků mohl ještě se strategií "držet" mladý ustát?

Pěkné, schválené!

Pěkné, schválené! (A věk bude mladý dospělý)

Schválené

Tenhle vlk nehledal jen rodinu, on hledal hlavně místo, kde se bude cítit doma. Útočiště, kde ho přijmou. A to si přál každý vlk, ne? Prostředí, kde může být upřímný, cítit se užitečně a rozvíjet se v mnoha dovednostech a postojích. Místo, kde může být v dobré společnosti a za každého počasí. Domov. S'Arik takový v Přízračných našel a byl to i jeden z jeho hlavních cílů coby vůdce, aby jeho smečka byla takovým prostředím i pro všechny jeho členy. Spravedlnost a pravda měla vládnout. Ancunín nebyl žádný případ sotva se vlečícího tuláka, nýbrž člen rodu, ochotný se učit a přizpůsobit, ochotný být užitečný. Přestože S'Arik vždy řídil své zvažování skepticky, rohatý se mu začínal zamlouvat. Přízrační by pro něj vskutku mohli být tím pravým místem k nalezení místa, kam patří.
"Uvidíme," souhlasil na jeho slova o učení, ale takovou sdílnost, že by mu o tom řekl hned teď, už nenabídl. Vše mělo svůj čas, informace byly cenné. I psát by tohoto jedince mohl naučit, působil na to dostatečně inteligentně. Vždy bylo, co se učit. Vlk mohl až do smrti usiloval o dokonalost, neustále se vyvíjet. Projevovat emoce, jistě by se v tenhle moment troufale pousmál.
Věci minulosti měly tendence vlky pronásledovat, proto se tázal dál. A odpověď nebyla špatná - však čtyři vlky by sejmul snad sám, mít zbraň, a oni ne. Tohohle protivníka ale samozřejmě neznal, a jak už si v Norestu zvykl, magie uměly kompletně změnit okolnosti. Co si budeme, stačil i jediný magor na to, aby někdo umřel, a to si nemohli dovolit teď a vyhnout se tomu v budoucnosti by bylo taky fajn. Jeden konkrétní v rodině Orda napáchal tolik škody, že jejich krev už nikdy nedostane z paměti... Byl toto i Ancunínův případ? "Pakliže vás přijmu, budu očekávat více informací o tom, proč v takové situaci vůbec jste, Ancuníne," řekl jen, naznačujíc mírné podezření. Nemohl soudit, jestli to bylo jeho vinou nebo ne, ale jak říkal předtím - nechtěl po něm příliš osobní věci. Ne teď. Zatím.
Zatímco Ancunín mluvil o tom, čím by mohl být užitečný, tmavý vůdce vstal. Popadl svou waru za rukojeť a vydal se k nejbližšímu stromu. Ucho měl stále nasměřované k šedému. Nedůvěřoval mu natolik, aby se otočil zády, což by také mohlo být bráno jako neslušnost. No, S'Arik toto samozřejmě nedělal pro zábavu. Tipoval by estreláka na někoho, kdo to bude umět s informacemi už na první pohled, a když se mu to potvrdilo, měl jasno o tom, co mu zadá za zkoušku. V tomto období by byl hlupákem, kdyby energii budoucího člena plýtval zbytečnými úkoly, proto musel vymyslet něco, co bude užitečné i dostatečně prověřující testovaný skill. "Nikdy neříkám ne nabídce na zdokonalení informačních kanálů," komentoval. Na chvíli zbraň opřel o strom, aby se mohl při hovoru otočit na světlého a mluvit s ním z očí do očí. Co se týkalo rimorů... Ano, toto bylo shodou okolností něco, co Přízračným chybělo. Dobří, výkonní rimoři. Ne, že by Roihu nebyl špatným, ale jeho priority budou brzo jinde, než v práci, a jako sotva dospělý nebyl zrovna nejzkušenějším jedincem. Ani nejslušnějším. Co se týkalo reprezentace, Ancunín by v jeho očích asi vyhrával už teď. "Jakou magii máte na mysli?" Úplně nebyl příznivcem používání magie při zjišťování informací, radši sázel na umění slova, ale bylo pravdou, že občas domluvy prostě nebylo. Proto vlka pobídl, ať sdílí, aniž by cokoli slíbil. Sám pak popadl zbraň, opřel se předními o kmen stromu a nejdelším výběžkem Iptaru pomalu strom zbavil pruhu kůry v jednom táhlém kuse.

Byla tato investice výhodná? Vyváží benefity náklady, které smečka bude muset vynaložit na uzdravení této náhodné, bídně vypadající tulačky? Netušil sice, co měla za kvality, ale doufal, že je brzy ukáže. Každý vlk nějaké měl - i takový Roihu, jak se ukázalo, byl smečce užitečný. Rozhodnutí kývnout na poskytnutí azylu bylo správné teď, ale bude správné i s výhledy na budoucnost?
Cizinka vstávala s očividnými potížemi, ale stála. Zůstával poblíž, ale respektoval její přání se sebrat a odebrat na území po svých. Ještě aby si oni plýtvali energii, že? Nevěděl o ní zhola nic, až na to, co mu řekl Timothée. Bylo logické, že i na tu otázku přijde, ať už by to bylo jakkoli nevhodné. S'Arikovi momentálně vlastně ani nesešlo na nějaké slušnosti, i když se tak určitě tvářil. "Budete seznámena se základními pravidly. Porušte jen jedno, a jste nepřátelském území," přeměřil Mal pohledem, říkal to ovšem jen jako fakt, ne kousavé varování. Kdoví, jak to vyznělo. Mohli se teda vydat na cestu.
Poslechl si Timovo doporučení. Možnosti to nebyly špatné - tak jako tak se budou potýkat s místem, které není obydlené, tedy neudržované. "Hvozd bude lépe stínit špatné počasí. Pojďme zamířit na jeho východ." To byla strategická úvaha - když ji dají na východ od tábora, neuteče přes hráz neviděna, a pochyboval, že by utíkala přes hory, pokud měla aspoň trošku rozumu. S'Arik zkrátka chtěl mít o jejím pohybu přehled, i kdyby nebyl podezřelý. Samozřejmě že ho napadlo, že mohla být zvěděm. "Pověz nám o sobě, Malko. Odkud jste? Co vás přivedlo do tohohle stavu?" Snad měla sílu na to mluvit i jít.

>> Hráz

S'Arik, Aikan a Everett se vydali směr finální destinace, k horám. Nebylo třeba po cestě vést hovor, všichni vypadali, že jejich úkol jim je jasný. Poslouchat ticho, když věděli, že nejsou zrovna do jednoduché mise, nezajišťovalo zrovna příjemnou atmosféru. Už si nemohli předat informace o případných změnách plánu.
Místo, které Ordo určil jako to, kde sundají prase bobroocasé, se objevilo na obzoru. Na konci údolí se skutečně nacházel průchod do skalního labyrintu, široký tak na jedna a půl prasete bobroocaseého. Za ním se otevíral větší prostor lemovaný příkrými i kolmými skalami, posetý skalami a většími balvany, které by šlo v případě nouze využít jako skrýše. Vůdce po cestě měl čas přemýšlet, jak obrovské zvíře sundají, protože mu došlo, že ani zbraně by nemusely být dost. A nápad dostal, když si vzpomněl na strategie z jeho domoviny. "Potřebuji pomoc s vytvořením pastí, než se vydáte na svá místa," otočil se na oba vlky a jal se hledat vhodné spadlé kmeny a silnější větve. "Vytvoříme nepohyblivá kopí. Najděte vhodně dlouhé a tlusté klády." Instruoval je. Nemuseli se strachovat s nenápadností, na rozdíl od druhé skupiny, takže doufal, že mají dost času.
Najít ve sněhu vhodně dlouhé a tlusté větve bylo kupodivu náročnější, než se zdálo. Vůdce i nevhodné klády z porostu nedaleko od vchodu do průrvy sice vytahoval, ale nevypadal příliš spokojeně s jejich stavem. Moc dlouhé, moc krátké, trouchnivělé... Všechno se však muselo využít, a tak tato dřeva aspoň umístil u vchodu do tvaru otevřeného V, aby všichni už z dálky viděli označené místo, kam mají kořist směřovat. Aikan mezitím sundal svou zbraň a začal tvořit špičky na kládách, které byly vhodné k výrobě kopí. S'Arik zvedl zrak k obloze. Sice bylo stále hezky, ale měl důvod k obavám - ve výšce kroužil černý pták. Jeho černý pták, pravděpodobně. Nikdy příliš nevěřil jeho gestům, ale nyní se začal obávat, že čas na přípravu vyprchává. "Everette," oslovil rohatého vlka," "běž napřed na pozici, Aikan tě dožene." Měli původně jen běžet štafetu, ne mu tu pomáhat s náhodným plánem, co Ordo vymyslel až za běhu. Plánem, který by mohl rapidně zvýšit jejich šance na úspěch... Pokud se jim ovšem podaří obrovské zvíře do skal vůbec nahnat. Jak se asi dařilo přepadajícím lovcům? Už začali? S'Arika hlodalo jen čekat, možná proto se pustil do práce. I on vytasil svou zbraň a vytvářel hroty na kládách, střídajíc Aikana, kterého poslal za Everettem.
Svou jednoduchou - ale rafinovanou - past umístil do průrvy za vchodem. Všech šest dvoumetrových tyčí se špičatým koncem začal zahrabávat do sněhu v takovém úhlu, že velké zvíře by se na ně vcelku spolehlivě nabodlo svým tělem, kdyby nestíhalo dobrzdit. Snad nesázel zbytečně na to, že sem běžci naženou kance pěkně naštvaného, rozběhlého. Tři tyče umístil přímo naproti vchodu, zbytek po okolí, většinou do míst, kde byla vhodná místa k úkrytu.
Při zahrabávání čtvrtého kopí zaslechl vzdálený náraz.

Když říkal, že smečka potřebuje další mladou krev, nepomyslel na takovouto mladou krev. Ubohou, zbídačenou minulostí. Proč bylo trauma tak populární? Mile rád by udělal studii na téma krize nové generace, ale to bylo asi tak to poslední, nad čím měl teď čas přemýšlet. Mal s podmínkami souhlasila, zdálo se, a přestože S'Arika to zrovna netěšilo, nebyl sto ji tady nechat napospas osudu. Ještě by její mrtvola přilákala dravou zvěř k hranicím, hm? Pohlédl na Tima, zda nemá nějakých připomínek. Až pak se otočil zpět na hnědou. Vypadala, že nemá daleko od sesypání se. Nedivil se, jestli šli až od lesa za jihozápadními horami. To by ale ten kousek zvládnout mohla, he? Nebo taky ne. "Dobrá. Pro přehled vás budu prozatím považovat za sigmu Přízračných, ale pakliže zůstanete - což žádám, aspoň na nějakou dobu, ve správný čas prozkoušíme vaše dovednosti." Zkoušení bylo v jejím případě to poslední, o čem šlo teď reálně uvažovat, obával se. Nebylo to důležité, oproti jejímu zdraví. Doufal, že nebude tím typem vlka, co si nechá pomoct a uteče. To by nebylo velmi... Přátelské, když bereme v úvahu, že S'Arik svolil k ústupku.
"Pojďme se přemístit do vhodného úkrytu," navrhl. Nikdo z nich tu nechtěl stát, vsadil by se. Udělal pár kroků k Mal, připraven ji podpořit, kdyby padala, ale spíše chtěl, aby šla sama. "Timothée, který považuješ za vhodný?" Tábor samozřejmě nepřicházel v úvahu. Spoléhal na medikův úsudek, že bude o nějakém vhodném místě vědět. Nějakém bokem od zbytku smečky, ale ne tak daleko od pomoci.

Bylo mu jasné, že Ancunín o Přízračných ví nejspíš právě od rodiny. Že ale nevykydl více informací o ideologii, uspořádání a kultuře, to se dalo pokládat za zajímavý poznatek ohledně šíření informací. Neroznášelo se to, nebo to světlý nepokládal za důležité? Jistě by si věci pro sebe nenechával, když bych ochotný přiznat i svou hlavní motivaci. "Vůle držet s rodinou je pochopitelná, i já mám v našich řadách příbuzné. Přízrační sami fungují jako rodina, ale v celkovém fungování... Nejsou osobní záležitosti, původ či příslušnost k rodu zdaleka nejdůležitější aspekty." Přestože se snažil projevit své porozumění, nerad takto předával informace neověřeným osobám. Jistě, Ancunín už v něčem ověšenou osobou byl a Ordo ho chtěl seznámit s tím, co čeho jde, stále to však nebylo příjemné. "Váš rod je součástí smečky již delší dobu a jistě také zanechal svou stopu, avšak hvězdy nejsou to jediné, co nás dělá jedinečnými. I soudržnost, ochota, vzdělání a disciplína nás dělá námi. Vyznáváme mír, ale nebojíme se bránit či bojovat, pakliže je to třeba... A máme k tomu vhodné prostředky." Pohledem poukázal na tmavou čepel své wary, co čouhala ze sněhu jako sekera zaražená v kmeni. Nebyly to hračky, nebyla to hra. S'Arik byl seriózním vlkem, a svá slova myslel vážně, když říkal, že by zbraně bez váhání tasil, kdyby byli Přízrační v přímém ohrožení. Pamatoval si ne zrovna dávnou situaci, co se to téměř stalo.
Ať to bylo očividné nebo ne, tohle už bylo přijímací řízení, a S'Arik vypočítavě soudil a zvažoval výhody i rizika. Otázku ohledně estrelákovy minulosti položil z důvodu možných hrozeb pro smečku, a na to se mu dostalo odpovědi. Ne nejuspokojivější, ale aspoň nějaké. "Tudíž riziko existuje. Budu k vám upřímný, Ancunine, Přízrační vám nemůžou zaručit bezpečí před vším. A já nehodlám vaším přijetím vystavovat smečku riziku, o kterém nic nevím. O jakém nepříteli se bavíme?" Neodsuzoval tímto přijetí, to rozhodně ne, ani se neptal na osobní podrobnosti. Osobní věci ho vlastně ani nezajímaly, nepokládal je za důležité. Zato mluvil upřímně, že chce předejít zbytečným rizikům - a minimálně vědět o tom, s kým by měli čest, kdyby se tu nepřátelé šedého vlka objevili, by se hodilo, aby byl čas varovat. Zůstat informovaný, zůstat nad věcí.
Šanci mu dával, vypadal jako schopný, rozumný vlk, i když možná až s přílišným charismatem. Pokud měl přes zimu přijímat vlky do smečky, silní byli tou lepší možností. "Do smečky přijímáme ve dvou částech. První je zkouška, úkol, který prověří vaše schopnosti. Druhým je rituál, který momentálně není možné uskutečnit kvůli počasí. Nuže - co můžete smečce nabídnout? Čím jste užitečný?" Přehodil ocas na druhou stranu a narovnaný sledoval, co rohatý vypotí.

Medic se ujal slova, a tak měl čas si vlčici, ke které přicházeli, pořádně prohlédnout. Mladá, poškozená vlčice se rozhodně nepodobala modelu vlka, které v zimě potřebovali. Nepůsobila silně, zdravě ani odhodlaně. Mělo to kašel, jen jedno křídlo, zranění a určitě to nebylo dobře živené. Bylo tu vůbec o čem se bavit? Šlo ji ještě zachránit, vyplatilo by se to? Nenosit věčně klidný pokerface, pravděpodobně by se na S'Arikově tváři ukázala známka opovržení.
"S'Arik Dasurk Milaga," představil se i on poté, co tak učinila i hnědá. Nemohl si odpustit pohledu na její jedno křídlo. Nebylo to nepraktické, mít jen jedno? Kde ztratila to druhé? Chtěl vědět víc. Jejím slovům naslouchal, ale kromě toho, že je v zoufalé situaci a nabídne cokoli, se příliš podstatné informace nedozvěděl. Bohužel pro Malku, tmavý vůdce nebyl vlkem sentimentu, nýbrž logiky. Bylo možné, že nabídku života ani nepochopil. "Přízrační nejsou volně přístupným prostředím pro rekonvalescenci, Mal. Pomůžeme vlkovi v nesnázích, ale nic není zadarmo. Žádáte-li o pomoc, očekávám, že se brzy vzchopíte a náležitě podpoříte smečku nazpět." S'Arik nebyl žádný ďábel, aby uzavíral z jedné strany nevýhodný obchod, ale tady dával důraz na to, že je to závazek. Závazek, který bude muset splnit, pakliže chce zůstat se smečkou. Pakliže chce zůstat naživu. Dle jeho názoru to Mal buď příliš vzdávala, nebo hrála drama queen, a to Sárik rozhodně nežral. Měl nějaký základní soucit - možná spíš díky Timově přímluvě - ale také dbal na pravidla, a rozhodně nechtěl nechávat soucit zastiňovat jeho zdravý úsudek. "Rovněž potřeby cizince nemůžeme klást nad potřeby členů smečky." Teplé, suché místo se pro ni jistě najde, ale že by bylo nazbyt potravy a medikamentů, to docela pochyboval.

Na to, že S'Arik ve vhodných chvílích spoléhal na svou velikost a sílu, se mu proteď nezadařilo. Možná to bylo věkem, uchopením zbraně nebo pozicí, nicméně síla jeho syna ve mu v přetlačování obstojně vyrovnávala. Starší válečník proti magii zřejmě nic nezmůže, musel proto zvolit jinou strategii - a to se vhodně nabízela charakteristika jeho zbraně. Dlouhá čepel neměla dosah na dálku, ale dobře kryla kterýkoli směr, kterou jí její vlastník obrátil. A vlastně ani její nejvzdálenější konce neměly malý dosah.
Ordo už hnul hlavou, že ostří kosy nechá sjet a dlouhým výběžkem Iptaru zaútočí na A'Kazův bok, jenže zbraně se s nepříjemným skřípěním smýkly ještě dřív, než zamýšlel. Šedý jen tak tak stihl nabrat rovnováhu, aby se skokem do strany pokusil dostat z dosahu kosy. Hlavu samozřejmě stále směřoval k synovi, aby ho čepel aspoň trochu bránila.