Príspevky užívateľa

Nepřímo upozornil na to, aby světlý estrelák vážil svá slova. Když se mu nedostalo přímé odpovědi, ale vykroucení, dále to nekomentoval. Třeba i na debatu co čekáte od přátel? se jednou dostane, až k tomu bude správný čas. Zatím se sotva potkali a S'Arik zkoumal jak jeho styl řeči, tak jeho motivy.
Kývl na jeho dodatek, naznačujíc, že i jemu je ctí. Ať už měl tvář jakkoli ledovou a způsoby jakkoli konzervativní a vážné, bez plně funkčního smyslu pro humor a blyštivé slovní obraty, slušné vychování měl. Respektoval každého, kdo nosil vznešený rod, jako byl Estrela do Norte - už od dob, co pobýval ve smečce s Alo-pem. Respekt ale nebyl automatické uznání, kterým by se dostal do smečky. S'Arik nepodporoval tento typ cheatování - i své potomky nechal projít zkouškami, dohlížejíc na ně obzvláště přísným otcovským okem, ani tady nehodlal polevit v rozumu a opatrnosti. Výhody musely být zasloužené, stejně jako jména. "Co tedy o Přízračných víte?" Položil otázku a posadil se do sněhu. Chtěl vědět, jestli je Ancunínův záměr se skutečně přidat do smečky, či jen chtěl být poblíž rodiny. Ono se to nevylučovalo... Ale pak tu byla otázka informací. Tímto testoval i to, že členové jeho smečky nevynášejí až příliš informací. Ne, že by Přízrační měli co tajit, avšak vyznával strategii opatrnosti. "Váš příbuzný mi sdělil, že utíkáte od své minulosti," vznesl později. "Mám to brát jako důvod k znepokojení? Může to ovlivnit váš život ve smečce nebo smečku samotnou?" Nevěděl o minulosti tohohle týpka nic, i když se tvářil, že ví všechno. Modré oči viděly až do duše, kdyby chtěly. "V zájmu příjemné vzájemné komunikace vás upozorňuji, že rozpoznám, pokud ke mně nebudete upřímný. Nenutím vás přiznávat záležitosti irelevantní pro smečku... Avšak vážím si pravdy, ať už je jakákoli." Naznačit, že vlastní magii, která prohlédne lež, byla vcelku nová strategie, podtrhující jeho vypočítavost. To by se přepočítal, kdyby Ancunín vlastnil counter magii, že?

Schválené (a cetky doporučujeme zakreslit)

No, na rozdíl od světlého opravdu slovy šetřil. Odpouštěl si nedůležité či emočně založené poznámky, které - dle jeho skromného názoru - byly neefektivní, zhoubnou formou komunikace. Za roky v Norestu si samozřejmě musel navyknout i na ně, protože mezi prostými vlky byly rozšířené. Dokonce už je ani nebral tak vážně. Estrelák byl jedním z těch hovořivých osob, ale vlastním způsobem. Jen zmínka užitečnosti naznačovala, že mu nejde zrovna o hodnotná přátelství, ale o osobní zisk. To je ve světě v pohybu logická strategie, ale pro smečku... Ne až tak vhodná. "Je užitečnost to jediné, co od přátel požadujete?" Odhodlal se nenápadně poukázat. Když už týpkovi nevadilo mluvit o své politice, proč nepoložit kontrolní otázku? Na jednu stranu chtěl slyšet upřímnost, na druhou nevěděl, o kolik by situaci komplikovala nevhodná odpověď. Tak jako tak - i on chtěl vědět, s kým má tu čest. Ne, že by uvažoval nad děláním přátel.
Jeho věta nebyla pochopena tak, jak měla, ale s výrazem na jeho tváři to ani nehlo. "Těší mě, Ancunine Estrela do Norte. Jsem S'Arik Dasurk Milaga," pronesl a i on ze slušnosti kývl hlavou, "nositel přísahy Ret-Taag a válečník K'gonlash. V Norestu jsem již pár let znám jako Ordo Přízračných." Velmi často při kontaktech s tuláky zatajoval své vysoké postavení, protože mnozí se pak nechovali... Pravě. Tady to ale byl trochu jiný případ, protože zvěsti se nesly. Když už byl požádán o identifikaci, proč ji členovi rodu, jehož příbuzní tvořili část jeho smečky, nenabídnout stejnou upřímnost, jakou očekával nazpět? Těžko říct, proč se rozhodl zmínit i své starší tituly. "A nikoli. Byl jsem velmi dobře informován členy smečky, kdo jste. I že jste potenciálním zájemcem o vstup mezi nás." To podal i trochu jako otázku. Věci se mohly měnit, stejně tak názory. A ať už věděl od členů smečky cokoliv, hodlal si o Ancunínovi utvořit vlastní, citově nezabarvený, kritický obrázek.

Jeho útok nezůstal bez odpovědi a zbraně se ve vzduchu setkaly s hlasitým kovovým zabřinknutím. Zvuk, který očekávali od začátku boje, zněl mocně a nebezpečně, když se konečně ozval. Potvrzoval, že tento způsob boje není žádná sranda - stačila by jedna chyba, jeden špatný krok a válečník mohl skončit se smrtelným zraněním bez možnosti uzdravení.
A'Kaza udělal dobře, že pro zastavení použil magii. Nejspíš to pro jeho tlamu byla nepříjemná srážka, vzhledem k tomu, že Ordo byl při útoku v pohybu. Modré oči si všimly, že obránce kosu nedrží v tlamě. Magie. To znamenalo, že můžou přijít protiútoky i z nečekaných pozic... Zatím to ale vypadalo, že se mladý snaží svého otce držet spíše dál. No, ten nezastavil. Kosa se s jeho warou setkala hranou mezi prostředním a prvním pravým výběžkem, takže zabránila tmavé zbrani další pohyb vpřed. Tedy, aspoň prozatím. S'Arik lehce nakloněnou čepel Iptaru zase narovnal, čímž by za normálu nutil držitele kosy zbraň pustit ze zubů kvůli páčení - jenže A'Kaza ji v tlamě nedržel. Zároveň se do toho opřel, snažíc se přetlačit kosu hrubou silou.

Timothée x Hariuha

Lesley x Majdalenka

A'Kaza x Voltaire

Ordo Přízračných se zrovna šel zdržoval okolo hráze kvůli preventivní kontrole stability, takže tmavému medicovi jistě netrvalo dlouho, než ho nalezl. Byl seznámen se situací, a přestože měl ohledně tulačky přirozené pochyby, souhlasil s tím prohodit pár slov. Nabídnout azyl, když bude souhlasit s podmínkami. Toto nebylo poprvé, ale takovéto načasování na zimu... Doutnalo po nesnadném rozhodnutí. I ta však vůdce smečky musel dělat, a tento neměl nejmenší problém odpovědět na volání povinnosti. No, taky snad bylo jasné, že S'Arikovi nějaké osobní problémy a traumata tuláků nebudou úplně na prvním místě. Byl ochotný vyslechnout, ale to neznamenalo, že bezmyšlenkovitě přijme cizince na území a nechá ho spát v táboře, kde spí i jejich těhotná Anjel. S touhle logikou samozřejmě seznámil Tima po cestě. Ne, že by nebyl rád, že medik zachraňuje životy, ale aby ze smečky udělal altruisty pro neznámou vlčici, to mu jeho rozum značně zpochybňoval.
Šedý byl dnes nalehko, bez postroje, beze zbraně. Zmerčil hnědou srst ve sněhu až po chvíli a zamířil k ní s jeho obvyklým stoicky klidným bezemočním výrazem, který teď možná až příliš připomínal face ne-zrovna-smlouvavého vůdce. Kývnul Timovi, ať toto setkání zahájí - aspoň budou na stejné vlně.

Boj začal, a přesto zbraně ještě neproťaly vzduch. Ticho a napětí rezonovalo tmavozelenou planinou, jak se z toho stala pře trpělivosti. Schopnost, kterou jejich rodina ovládala za normálu... Perfektně. Ani jeden nebyl ochoten ustoupit nebo zaútočit první, ani jeden viditelně nepolevil na pozornosti. Otec by mohl kroužit desítky a desítky minut, ale na to čas neměli, a oba to věděli.
Když obránce nenechal volný průstup a nevyužil možnosti prvního úderu, bylo jasné, že S'Arik bude muset přes něj. Už už to vypadalo, že se kloní k útoku, jenže on se jen otočil a změnil směr obcházení. Tak, aby měl čepel Veritas před sebou na očích, pokud si ji tedy A'Kaza neobrátil. Ještě chvíli obcházel, nedávajíc najevo jedinou emoci... A pak prudce vyrazil vpřed, dopřávajíc si slušné momentum. Hlavu držel u země, tím pádem i širokou údernou plochu Iptaru. Zbraň nesl mírně nakloněnou, připraven vykrýt první obrané seknutí.

Tmavý zrovna zvedal hlavu od pití, když si všiml přicházející siluety. Jeho Iptar zůstal zabodnutý ve sněhu u něho, aby ho jeho majitel mohl snadno vzít a použít k nutné obraně či útoku. Nevěděl, jestli jeho zbraň neznámý viděl a náhodně zaujala jeho zraky, nebo jestli byl sledován. Nicméně, narovnal se, aby společnost pozdravil s náležitou formalitou. Jeho zbraň byla ukázkou síly, proti které jeden obvykle jít nechtěl, ale přesto zůstával ostražitý. Ušima poslouchal okolí, zatímco své pronikavé oči zasazené na ledově klidné tváře upíral směrem k vlku, kterým byl osloven. Bez známky emoce, přesto s jistou hrdostí. "Zdravím," oplatil pozdrav. Nebylo jeho stylem cizím při prvním setkání lichotit, nemohl tedy světlému jeho gesto zvědavosti oplatit. "Jedná se o zbraň. Pakliže nejste nepřítel, její ostří pro vás nepředstavuje nebezpečí." S'Arik vynechal omáčku kolem, ale upřímný byl i s tímto tvrzením. Nebyla to výhružka.
Mimo pláště si na neznámém všiml vícero povědomých rysů. Postava, nohy, vlasy... K vyvážení situace, ani vůdce Přízračných nebyl hloupý, byl od smečky informován, kdo se zdržuje v okolí jeho smečky. Měl obrázek, o koho by se mohlo jednat. Některé věci byly očividnější, než jiné. "Nepředpokládal jsem, že se s dalším členem vašeho rodu setkám zrovna v těchto podmínkách." Byl si docela sebevědomý svým tvrzením, nechával však na rudookém, aby odhalil svou identitu sám.

Chodit takhle daleko bylo v zimě nepraktické a nebezpečné, ale S'Arik chtěl zjistit, co se ve světě děje. Kolik potká kořisti? Kolik vlků? Sněžilo, ale vítr nefoukal, a vysoký starý Ordo pokračoval po levém břehu řeky směrem na jih, dál od Přízračných, dál od jejich jezera. Stopy dřívější přítomnosti zapadávaly novým sněhem, a tak si jen párkrát všiml stop zvěře. Čerstvý pach... Ani jeden. Žalostné. Kdyby neulovili včas, smečka by na severu dost možná znatelně hladověla. Už tak měli problémů slušné množství - zima, otřesení z útoku šavlozubého irbisa, smrt důležitého člena, čerstvě narozená vlčata, nemožnost bezpečně kontaktovat spojeneckou smečku... Mnoho starostí tmavý vůdce měl, až příliš mnoho.
Zastavil se, aby se napil, jenže led byl i zde u břehu tlustý. Sundal proto tmavou čepel své wary z postroje, uchopil ji do zubů a třemi přesně směřovanými zásahy probořil led natolik, aby kus odpadl a odplaval, odkrývajíc místečko pro pití. Zůstával ostražitý, kontrolujíc své okolí. Až potom se sehnul a napil se ledové vody.

Byla zkušenost více než magie? S'Arik o pro rod nevšední magii svého syna věděl, ale nepředpokládal, že ji při zkoušce použije, minimálně ne ve velkém měřítku. Zřejmě se v něčem pletl! To bude ještě zajímavé. Nerovnost souboje mohla být vyrovnána mnoha faktory. Ordo měl výhodu síly, zkušenosti a těžší zbraně s větší úderovou plochou. Čím se vytasí mladík, na to se těšil i on. Toto bylo konec konců celé výchovné - chránil Hariuhu, svého budoucího kolegu.
Teď bylo krásně vidět, jak jeho ledová tvář do bojového prostředí zapadá. Neprozrazoval protivníkovi nic svou mimikou ani očima, ve kterých se běžně zobrazovalo nejvíc strategie, byl nečitelnou deskou. V těch A'Kazových četl... Připravenost. I Ordo kývl a... Jeho první akcí nebyl útok. Ne, on začal kroužit, obcházet obránce. Přinutí syna k pohybu, přinutí ho opustit svou stabilní "připravenost". Bude muset mít oči na více místech, než je možné. Zvládne si udržet vhodnou mezi útočníkem, sebou a Hariuhou? Poleví na pozornosti, dávajíc S'Arikovi příležitost k snadnému zásahu? Nebo mu dojde trpělivost a provede první útok? Byl by pro něj výhodný nebo riskantní? Šedý se držel u země, svaly napjaté, vypočítavé oči na obránci i svém cíli.

Nebylo divu, že toto bylo pro synka pohodlnějším tématem k řešení. S'Arik se k jeho projevu pohodlně posadil a narovnal se, Iptar položil před sebe. Baštil každé slovo, každý detail, i když tak jeho kamenný face nejspíš nevypadal. Znalosti měl jistě dostačující a hlavně o nich uměl mluvit. Obzvláště kosy popsal přesně, všiml si. Byl rád, že zmínil i domovinu jejich rodu. Ten střípek, co sem přinesli mimo svého genetického materiálu. Úroveň, kterou mohli nabídnout zdejšímu... Upadlejšímu, leč nadějnému kraji.
Ordo přikývl, když A'Kaza skončil. Vypadal spokojeněji, než v první části. Jen chvíli mlčel, nechávajíc synka nabrat vzduch do plic. Na následující aktivitu ho přecijen bude potřebovat. "Dobrá. Pojďme nemrhat časem, tedy." Zvedl se, popadl Iptar a odporoučil se pár vlčích délek dál. "Tvým úkolem bude chránit Hariuhu. Souboj končí v moment, kdy je jeden z nás v ohrožení života." Pravidla byla jednoduchá, průběh boje bude omnoho těžší. A'Kaza měl to neštěstí, že stál při obou soubojích proti zkušenějším, větším soupeřům. Na druhou stranu - mohl se učit. A mohl se předvést. Byla zkušenost více než pohotové myšlení a odhodlání? Diskutabilní, měl ale příležitost mýty vyvrátit. "Využívej své znalosti." S tím se S'Arik postavil do bojové pozice s nižším těžištěm a vydal se blíže. Stále si držel bezpečnou vzdálenost od kosy, ale naznačoval, že je kdykoli připraven vyrazit. Jeho cíl byl Hariuha. Jakou komplikací to pro obránce bude?

Přestože byl primární cíl tohoto cvičení zjistit, jestli je syn Orda hoden role umbry, samozřejmě, že se za tím skrýval větší plán. Jeho manévr k čapnutí Hariuhova krku nebyla jen názorná ukázka, ale svým způsobem i ověření jeho sebeovládání. Bylo toho spoustu, co mohl A'Kazovi ukázat nejlépe na druhých, ne, když s ním sám bojoval. Hariho po chvilce zase pustil. "Umbra chrání smečku. Umí nejen bojovat, ale i zvážit situaci. Rovněž umět se ovládat a spolupracovat patří mezi vlastnosti, bez kterých tuto profesi nemůžete zastávat." Stejně jako... Účastnit se celého smečkového života. S'Arik si myslel, že oba toto ovládají, ale když už dával lekci, proč to nezmínit. "Děkuji, Hariuho. Zůstaň prosím jako divák." Věnoval mu kývnutí hlavou. A'Kaza měl prozatím čas si oddechnout, ale ne nadlouho.
O pár kroků dál sebral šedý ze země Veritas, smečkovou kosu. Položil ji před synka, zatímco se sám posadil a sundaval svůj Iptar z postroje. "Jak jsem slíbil, druhá část tvé zkoušky je boj se zbraní. Než začneme prakticky - pověz mi o nich něco." A'Kaza se nehlásil o profesi učitele, ale přesto Ordo očekával nějaké znalosti. Domníval se, že otevřená teoretická otázka mu umožní se předvést lépe, než v praxi, přestože věděl, že v boji se zbraní jistě zazáří. K tomu ho vedl - tady se třeba naopak bílý umbra bude moci přiučit. Ať už se rozhodne mluvit o materiálech, úderné ploše, významu, strategiích či typech zbraní, nic nebylo vyloženě špatně.

Ordo zadal úkol, teď sledoval jeho plnění. Přestože si byl jistý, že jeho syn si pozici umbry zaslouží, sám ho mnohokrát trénoval, nehodlal mu nic dát zadarmo. Jen ať se snaží, ať dokáže svou hodnost. Viděl rozdíl v stavbě i stylu obou bojovníků, o to víc ho zajímalo, jak si jeho syn poradí s větším a mohutnějším sokem. A'Kazovy úhybné manévry byly působivé, stejně tak Hariuhovo rychlé uvažování. Bylo vidět, kdo má více zkušeností. Jakmile parohatý tmavého uzemnil a uplynulo oněch pět sekund, vítěz byl jasný. "Kaer," ukončil souboj S'Arik. Henobská alternativa k dost, slovo, kterým se uzavíraly zkušební a rituální střety. "Zvítězil Hariuha." Nevypadal nadšeně, ale těžko říct, protože jeho tvář se nezměnila. Vstal a rozešel se k nim, obcházejíc je v kruhu. "A'Kazo, tvá obratnost byla klíčovou vlastností k poražení Hariuhy. Selhal jsi, protože se ti nepovedlo ve vhodnou chvíli a přesně zasáhnout nebo vyvést protivníka z rovnováhy." Samozřejmě, že k tomu jejich souboji měl víc než jedno slovo. Nedostál by svého titulu válečníka, kdyby své zkušenosti a vhled nenabídl mladším. "Hariuha neplýtval energií, volil strategii vyčkávání a správného načasování. Přesto nevyužil první situace tě dostat na lopatky ani své hrubé síly." Mluvil sice ke svému synovi, ale i na Hariho se podíval, přibližujíc se k němu. Kritika patřila i jemu, proto ho sem přeci pozval. Aby viděl, jak bojuje. "Paroží je paradoxně méně nebezpečné, když se k jeho majiteli nacházíš blíž a ve vhodné pozici." S těmi slovy udělal S'Arik prudký pohyb směrem k bílému. Chtěl ho čelistmi čapnout za krk, v místě hned za hlavou. Dokázat svůj point, že parožím takto bez extra síly nezasáhne. Samozřejmě necílil žádnou velkou silou, nehodlal mu ani prokousnout kůži.

S'Arik neuměl docenit jejich projevy lítosti. Své rodině by řekl, že jejich lítost je ve velkém měřítku událostí irelevantní, a že jí nic nezmění... Ale když si ta slova přehrál v hlavě a představil si, že je říká Timovi, který se mu kdysi všechno to dýlování se zármutkem snažil přiblížit, mohl by se tím nešikovně doznat, že pokrok v tomto úplně neudělal. Staré způsoby byly vždycky jeho oporami, ale nechtěl vypadat, že neovládá svá slova. Nechtěl vypadat, že si necení jejich podpory. Ne, že by mu bylo příliš do řeči. Ujišťovat, že je v pořádku, musel i sám sebe. Aspoň něco se změnilo.
Hariuha mu potvrdil teorii o zbytku událostí. Vybavil si okamžik, co viděl Ha'tleh ležet ve sněhu. "V naší domovině by odcizení zbraně padlého válečníka bylo bráno za zneuctění jeho památky, pokud nehrozí hrozba pádu do nepřátelských tlap či netrvá nebezpečí. Dobře jste udělali." Ano, skutečně si myslel, že to byl chytrý krok, vzít si zbraň na pomoc, ale vlastně... Zbytečný. Parohatého ale nakonec se zbraní bojovat neviděl. Znamenalo to, že byla Aikanova smrt poskvrněna nadarmo? Ne. Tohle nebyl Henob, tohle byl Norest, a S'Arik jim nevyčítal neznalost. Možná jen sám sebe potřeboval přesvědčit, že v tom byl smysl.
Bílý zmínil, že by ho zavedl k tělu. O to měl zájem, samozřejmě. Vlastně by neměl problém vyrazit hned. Doktorovo doporučení si však musel poslechnout, však? A ukázalo se být hlubším, než čekal. Zvedl se do sedu. "Má paměť je poznamenána výjevy z války už roky zpátky, včetně vraždy mého otce a syna. Vidět bratra v podobném stavu pro mě může být... Nemilé, ale pochybuji, že působivě poškozující. Cením si vaší starosti, ale není jí třeba. Je mou povinností uctit Aikanovu památku, jak jako bratr, tak jako Ordo smečky, které zaslíbil poslední roky svého života." Možná až příliš málo přemýšlel nad tím, co říká, ale aspoň to šlo od srdíčka. Zněl rozhodně, přesvědčeně o svých slovech... Ledově. Pokud nevěřili v jeho schopnost zotavit se, musel je o ní přesvědčit. Podceňoval varování? "Pokud mne doprovodíš, Hariuho, budu vděčný, avšak nežádám to od tebe. Oba jste dnes předvedli, že jste schopnými a odhodlanými členy Přízračných, a zasloužíte si odpočinek. Děkuji vám za pohotové jednání." Uznával a obdivoval jejich zásluhy, skutečně ano. Zachránili život, i když jeden přišel nazmar. Neodpustil si pohled na Anjel. Rád by zůstal, než se probudí, ale cítil, že by radši strávil zbytek dne aktivitou. Timothée toto měl pod tlapkou.

Upíral oči směrem k Hariuhovi, který se rozhoupával k tomu říct pravdu. Tak už to řekni, stěžoval by si, nemít trpělivost jako skála. Hlášení z jejich cesty do hor chtěl slyšet tak jako tak, ať už bylo sdělení jakékoli. Vlastně o to víc, když obsahovalo špatné zprávy, kvůli hrozbám přeci na prvním místě vyhlásili tyto průzkumy. Jenže kolik jich dnes ještě bude, špatných zpráv?
Nepřístupnost Hvězdné jeskyně ho nepřekvapovala. Možná to bylo důležité místo pro kulturu, kam před zimou i rád chodil ukojit vlastní irracionální potřeby, ale nebylo to tak, že by bez oné jeskyně smečka nemohla existovat. S'Arik vlastně vítal, že se projednou mohli odpoutat od hor a plně si uvědomovat, o čem smečka je - o tom mít jeden druhého, držet spolu i v nejhorším. To ho tedy netrápilo. Hari však s výkladem ještě neskončil.
Zachovat si nehybnou tvář při zprávě o úmrtí jeho bratra bylo v tu chvíli poněkud těžké i pro šedého vůdce. Cuklo mu v uchu, ale jinak se donutil ke klidu, nepřerušujíc oční kontakt. V nich se nezračil smutek, křivda ani vztek, spíše... Se na ten moment stal prázdným. Vrhl pohled na Tima, snad pro potvrzení, že tohle byla pravda, že skutečně šlo o klinickou smrt. "Údolí?" Ptal se na polohu. Z toho směru museli přijít do lesa, jestli šli z Hvězdné jeskyně. "Můj bratr si vždy přál zemřít v boji." Jako mnoho dalších. S tím pohled odklonil někam před sebe do skály, zamyšlen. Dostalo se mu toho? Nevěděl, jestli to chce vědět. Okřídlený irbis byl silným protivníkem i pro dva vlky, až příliš silným pro osamoceného válečníka. V Henobu mívali podobné šelmy, ale Společenství je naučilo, že zahrávat si s nimi není radno. Možná nastal čas... Eliminovat kusy i zde. Svým způsobem však mohl být rád, že Aikan nepadl ostřím jejich rodiného nepřítele, jako mnoho dalších. No, rozhodně se v něm zmítaly emoce, ať už vypadal jakkoli klidně. Vzpomínky jak na mládí, tak na nedávné dny. Aikan byl jeho smečkový buddy, bratři při sobě drželi ve skutcích i myšlenkách. Jako kdysi. "Zbytku událostí jsem byl svědkem, předpokládám? Irbis napadl Anjel, vy jste přiběhli na pomoc." Otočil zrak zase k nim a lépe se uvelebil v ležení. Musel se doptat, kdyby mu náhodou ještě něco neříkali narovinu. Taky ctil potřebu přesměrovat konverzaci, nechtěl před svými členy vypadat zranitelně ani jim to dávat za vinu, přestože... I to ho napadlo. Čas toto zpracovat si najde teprve, až se na vlastní oči přesvědčí o bratrově úmrtí.