Príspevky užívateľa

Takže o nich slyšela z lidové slovesnosti? Zajímavé! S'Arik by promarnil šanci, kdyby se neptal dál. Tuláci byli zdrojem četných informací, které se přenášely na dlouhou vzdálenost, akorát bylo třeba onformace ověřovat. A dávat pozor, že se mezi nimi neskrývá škodlivá. Takoví, co by smečce chtěli ublížit jen z popudu či předvědčení. Nikdy si nemyslel, že by se o Norestských smečkách nesly informace daleko - v jeho očích byy konec konců stále malé a bezvýznamné. Žily si každá svým životem a jen některé projevovaly špetku civilizovanosti. Slýchalo se o nich něco víc než názvy a základní charakteristiky? Vnímali tuláci konflikty? S'Arik sledoval levitující kouli vody. Netvářil se ohromeně, ale... On se netvářil nijak. Kamenná tvář mluvící rozumem. Věnoval pohled svému coelovi, když vlčice domluvila. Co si o tom myslí, co vlčice řekla? "Pak mi jistě řeknete, co se o Přízračných ve sféře tuláků traduje." Chtěl se dopátrat toho, co vlčici zaujalo natolik, že přišla žádat o členství. Byl trpělivý a požadoval to samé i od členů. I tento rozhovor byl zkouškou. "Konáte neinformované rozhodnutí, pokud ho činíte bez přílišné znalosti. Nesnažíte se předcházet... Překvapivým zjištěním." Upozornil. Nemyslel to zle, pouze se nad tím pozastavil. Nepokládala otázky, pouze odpovídala. Stařec se rozešel dál podél hranic a mávl ocasem, ať ho následují.

Takže se s klidnější záležitostí nepletl - byla tu zájemkyně o smečku. Pokývl na pozdrav Hariuhovi, než se jal cizinku důkladně prohlížet. Té coelo dal pokyn rovnou mluvit, za což byl stařec rád. Nebudou ztrácet čas. Neřekl ani slovo, dokud oba nedomluvili, pouze se během toho narovnal, aby působil reprezentativněji. Dlouho neměli nového člena, vlastně o zájemci slyšel rád, ale co mohl soudit dle vzhledu a vystupování... Aria byla mladá a nezkušená. To pro děda byl asi každý, kdo si nenesl výrazný otisk kultury, rod, hrdinský čin minulosti či ušlechtilý cíl. "Buďte zdráva. Jsem S'Arik Dasurk Milaga, lex Přízračných, čili zástupce vůdce." Názvosloví měla jejich smečka netypické, a tak radši zmínil kompletní informaci, aby vlčice netápala. Pro případ, že to už neudělal umbra. "Jste mladá, Ario. Naše smečka není útočištěm pro ztracené, obzvláště ne v zimě. Pro vaše přijetí potřebuji znát, že vaše motivace a dovednosti nejsou pouze prázdnými slovy. Pakliže nás nyní přesvědčíte, bude vám uložena zkouška." Stařec byl přímý se svými pochody. A vcelku výřečný, když se dostal ke slovu. "Ukažte nám, co svedete s vodou." Kývl. Magické schopnosti se hodily vždy, leč na ně Přízrační vyloženě nespoléhali. "A mezitím můžete hovořit, neboť k té otázce by stejně došlo - proč jste si vybrala Přízračné?" S'Arik chtěl ve svých řadách loajální členy, ne oportunisty.

Stařecké instinkty byly ještě roztěkanější než ty, co míval kdysi, hlavně protože už nebyly tak spolehlivé. S každým momentem, co si vybavoval víc z rozplývající konverzace, kterou zaznamenal, si byl jistější, že tentokrát tomu instinktu věří. Oni mluvili o něm. A tím zvláštním emočně zabarveným tónem, který jednoho nechával s mírnou hrůzou tápat, co se jim honí hlavami. "Vzbudili, vzbudili," odvětil stařec ne zrovna nadšeně a se zamručením se začal skládat do sedu. Nerad vypadal před smečkou křehce a neschopně, obzvlášť v přítomnosti mladých, jako byl třeba Ravonny, ale přesto ho bodnutí v zádech přimělo k přerušení vstávání. Zkřivil pysk, než si zase lehl, tentokrát pohodlně, aby na přítomné viděl. Tvářit se, že je to součást plánu. Když už byl teda vzhůru, jistě využije příležitosti ke krátkému hovoru, že? Hariuha si ale šel lehnout, což respektoval a Roihu s Ravonnym... "Z jakého důvodu... Svítíte?" Zeptal se, očividně stále v nějakém polospánkovém útlumu. Vnímal dobře, jenom nepospíchal, netušíc, že svou nevědomostí o parůžkách na své hlavě jenom utahuje matice.

Shodou okolností byl stařec zrovna poblíž. I na stará kolena se stále držel svých zvyků a tendencí, a nyní například kontroloval, že pachové i vizuální značky na hranicích jsou v celku i přes sněhovou nadílku, která je jakožto severní smečku obdarovávala... Častěji a vytrvaleji. Nic, na co by si houževnatý národ nezvykl, ale lex smečky se zrovna nejhouževnatějším jedincem už nazývat nedal. Už po území nenosil svůj postroj a zbraň, protože ho z toho bolely záda, a chodil pomalým krokem, jakoby na vše měl čas. Jeho srst šedla a prořídla a jizvy vynikly. A přesto se tvářil tak, jak vždy - chladně a netečně. Neprojevoval emoce, jako jiní obyvatelé Norestu, řídil se logikou.
Vytí na hranicích ho naplnilo zvědavostí. Byl to Hariuha, jejich coelo umbra, a on neměl pochyb o tom, že pro vytí má dobrý důvod. Neznělo to naléhavě, tudíž téměř očekával, že to bude záležitost jeho domény. Když se přiblížil, černorudý a šedomodrý flek pomalu nabraly vlčích obrysů. Stařec neviděl známky konfliktu, a mohl si tak zachovat klid. Zastavil se pár metrů od dvojice, očekávajíc, že dojdou oni a Hariuha ho seznámí se situací.

Stařec pokojně spal, netušíc o tom, že se dnes měl stát předmětem veřejného pobavení. Netoužil teď po ničem jiném než po zaslouženému odpočinku, a asi by ho ani nenapadlo, že se mu něco jako Roihu může ve spánku udát. A tak jeho věčně vážnou tvář korunovala čelenka s tvarovaným parožím a on o tom neměl nejmenší povědomí. O čemsi se mu jistě zdálo, protože když se začala odehrávat konverzace mezi více či méně pobavenými přihlížejícími, zachrápal, pohl hlavou i se svou novou ozdobou a později ještě cosi tiše nepřítomně zamručel. "Řekněte vnukovi ať už sklapne." Co se děje ve snech? No, možná je ovlivnila konverzace. I šeptání tu bylo rušivé.
No a nedlouho poté si stařec uvědomil, že vlastně už nespí. Jedno dělejte jakože nic definitivně zaujalo jeho pozornost dostatečně na to, aby tím směrem obrátil ucho a posléze otevřel oči. Mírně zvedl hlavu a zamrkal do přítmí, jak se siluety přítomných zaostřovaly. Zdálo se mu to, nebo mluvili o něm?

Po plese byl S'Arik... Unaven. Cesta zpět byla pro jeho chřadnoucí tělo ještě těžší než cesta tam, a nebylo to dobré. Tvářil se samozřejmě zcela přítomně a při smyslech, ale když došli, neudělal víc, než že spěšně zcheckl situaci na území a pak se odebral odpočívat. Nevypadal, že má náladu na delší konverzaci, ale to bylo asi jen vlastní únavou, která se projevila v hloubce vrásek. Zalezl do nory smečky v podvečer a zkontroloval, že jeho věci byly nepoškozené a na svém místě. Narovnal zbraně, co tu ležely, a odložil svůj smečkový přívěšek. "Pořádek musí být, mladí," zabručel své myšlenky nahlas. Ani nedošel na své obvyklé místo u zdi na velké kožešině prasete bobroocasého, která byla smečce skvělým pelechem, než se opatrně složil do lehu. Spát, ano, bude spát. A zítra vstane, a půjde opět tvarovat společnost, aby nejela po špatných kolejích. Nebyl to jeho sen, ale byla to povinnost - a leč se netvářil, že ji miluje, byla to dobrá motivace jít dál. Žít dál. Stařec brzy zaspal.

Že jeho výzvu Ordo Přízračných interpretuje jako podnět k tomu jít Apollyona konfrontovat, co nečekal, ale také už to nesledoval, aby stihl postaršího vlka zastavit. Dohlédl by na to rád sám, ale byl dostatečně uvědomělý, aby uznal, že nemůže mít oči všude.
Jazyk ale všude mít mohl - pokud se za všude považovalo začít rovnou u zdroje. Král nihilský přijal dar Přízračných a S'Arik těkl pohledem k nejbližší svítící rostlině, když byly zmíněné. Když byli Lirtheni s Asterim propuštěni, mladému ještě věnoval pohled, který kritizoval jeho vrtění ocasem. Jistě s ním ještě hodí slovíčko o reflexi na toto oficiální působení, třeba po cestě zpět domů, ale nejspíš outrpg, protože hráč nestíhá. "Přízrační vám jsou k dispozici. Kdyby bylo třeba asistence, neváhejte se na ně obrátit - jsou srozuměni s tím, že mají vaše počty doplnit, bylo by-li třeba." Pronesl k Arrakisovi. Nebylo to tajemství, že Nihil nebyl největší, a přestože tu viděl členy monarchie, kteří by dokázali zažehnat možné nepokoje, třeba jako ten vlk před ním, vyjádřená podpora byla... Důležitá. Přízračné bylo vidět snadno díky přívěškům. Stařec spoléhal na to, že Přízrační budou v dobrém slova smyslu iniciativní, kdyby se cosi událo.
Zapálení skončilo a lex pokýval hlavou. Pěkný obřad. Podivně povědomý. Ovšemže toto využil k tomu dát vnukovi lekci. Byl moudrý stařec - co jiného než moudra mohl rozdávat? "Je zdravé mít starost, ta nás nutí zůstat na pozoru a zvažovat rizika. Ale ne do fáze, kdy vede ke ztrátě soudnosti a brání běžnému fungování." On zažil spoustu situací, kdy blízcí skončili hůře, než pouhým ztracením, a nikdy nenechal emoce ovládnout svou mysl. Nemyslel si, že by přímo ztráta kontroly byl Roihův příklad, ale vzal to jako záminku k lekci o logice, protože i ona ztráta kontroly mohla v situaci, která není pod kontrolou, následovat. Vnuk si na tuto lekci musí vzpomenout, až jednou půjde do tuhého. "Nesmíme ztrácet racionální úsudek, ať už jsou okolnosti jakékoli. V tom spočívá síla našeho rodu." Shrnul. Ve své podstatě se podobali strojům. A proto nejlépe fungovali, když se jiní bídně prali s pochody. S'Arik si odkašlal, aby se mohl vrátit k tématu. "Je to následek jedné z podivných událostí podzimu, jejíž podstata nám není zcela známa. Jeden náš mladší člen, Apollyon, byl jednoho dne na území smečky nalezen vážně zraněný. Ve stejné době zmizel Daněk, Roihův syn. Polemizujeme, že mezi těmito mohl nastat... Konflikt, bohužel Apollyonova paměť byla poškozena, tudíž nebylo možné v ní nalézt odpovědi. Smečka a hlavně Roihova rodina po Daňkovi pátrala, přičemž se ztratil i druhý syn, Štístko. Stejný osud postihl Anjel de Amaryllis, matku rodiny." Nepokládal to za interní tajemství - možná o tom dokonce Rakis už slyšel od Ryumee. Či ne? S'Arik netušil, jak moc tímto pomáhá panovníkovi odhalit pravdu, spíše chtěl, aby byly tyto informace známé - čím více vlků bude vědět, tím spíše se něco dozví.
A pak se blízko mihla další rodinná tvář. "Zdravím, synu," pozdravil A'Kazu. Mlčky vrhl pohled na jeho květinovou korunu. Jak směšně s ní vypadal. Nic ale neřekl, měli důležitější věci na řešení. Arrakis ztratil jeho hlavní pozornost a děd udělal krůček k A'Kazovi, když zmínil Norek. Byla přítomná? Zůstala v Norestu i potom, co opustila smečku? V jeho pohledu cosi zlověstně potemnělo. Pár dlouhých sekund mlčel, než se otočil zpět k Arrakisovi. Litoval, že jejich konverzace se bude muset utnout. Snad se ještě potkají, aby dokončili konverzaci. "Omluvte mě. Je zde přítomen bývalý člen rodiny, který ještě nebyl obeznámen se změnou svého statusu." A on to hodlal řešit. Jistě ještě budou mít příležitost si vnukem promluvit. Možná. Či se připojí, aby to sám viděl? "Veď cestu, A'Kazo." Vykročil. Rozhlížel se, ale svou zatracenou dceru neviděl. Musela být příliš daleko.

Za čtyři úkoly prosím slot na další postavu a přívěšek čelenky s parožím pro S'Arika.

Schválené

S'Arik se musel trochu odprostit od nutkání sledovat své potomky a členy smečky, kteří se rychle rozutekli po veřejné zábavě. Snad i v tom byla síla jednotných přívěšků - věděl, co hledat v davu, když potřeboval členy smečky. Byla to moc, moc jednoty. Škoda, že už se nemohl pyšnit výborným zrakem, jako kdysi, aby mohl říct, že ten korálek na hrudi vidí i na druhou stranu mýtiny.
Vyslal Asteriho s Lirtheni, a sám se spěšně rozhlédl. Apollyon postával opodál, a přestože to vypadalo neškodně, lex nehodlal riskovat. Kontaktoval prvního Přízračného, co mu přišel pod ruku. "Everette. Dej pozor na Apollyona - nechceme, aby se opakovalo to co u pohřbu tvého syna." Stařec si absolutně nepřišel trapně, že takto mluvil se svým defacto nadřízeným. Byl bývalým vůdcem, byl starcem, a rozhodně měl všechnu moudrost světa, toto byl rozkaz - pevný a neměnný, jako jeho mnohé konzervativní názory. Stále však zachovával slušnost. Pohled mu padl na Ghu'lasse. Bude chtít být Everett s ním? "Jakožto Ordo musíš být připraven zodpovídat za svou smečku. Nepříjemnostem je lepší předejít, obzvlášť na veřejnosti." Samozřejmě toho využil, aby dal rohatému lekci ve vedení. Být to jen na S'Arikovi, Apollyon sem dnes vůbec nevkročil. I on však chtěl věřit v nápravu mladistvých. Svou pomyslnou zodpovědnost za svůj nesouhlas teď tedy předal Ordovi a mohl se pohodlně dál věnovat svému programu.
Na tom byla kontrola předání daru. Musel se posadil blíž, aby slyšel, a stejně ho ruch kolem mírně rozptyloval. Kdesi se připravoval ceremoniál, byl čas. Asteriho přímé oznámení se mu vcelku zamlouvalo, ale samozřejmě zapomněli na tradiční oslovení, co k nihilské kultuře patřilo. Byli na jejich plese a byli jejich spojenci, ty museli ctít. Byla to služnost - stejně jako tento dar samotný. S'Arik na Arrakise kývl, když zaznamenal jeho pohled. Samozřejmě, že za tím darem stál on. Jen těžko to byl ale on, kdo soba skolil - zásluha smečky byla nezpochybnitelná, jak zmínila Lirtheni. Stařec krátce častoval pohledem i Ez'ikyela, který přišel pomoct panovníkovi. Vypadalo to, že král nemá problém si udržet svou smečku poslušnou. Jakmile se konverzace překlenula v řeči, kteří S'Arik už nepovažoval za nutné, leč chápal enthusiasmus jejich crony, zvedl se a přišel blíž. "Vaše Veličenstvo," uctivě kývl na pozdrav. Leč jistě ani nepotřeboval zvedat ocas na prokázání své přirozené dominance, a také to neudělal, pro členy jeho rodiny bylo očividné, že zde koná na politické půdě, a ne s rodinnou otevřeností jako při promluvách na Kosuth'laes. "Probíhá zatím vše dle očekávání?" Stařec zastavil a narovnal se. Zpozoroval kdesi A'Kazu, ale oči měl na panovníkovi. Jen na chvíli těkl k Lirtheni s Asterim, aby jim kývnutím vyjádřil díky a nějaké schválení. Neříkal jim, aby odešli - bylo na panovníkovi, aby ukončil tento rozhovor, ne na něm. Třeba jim ještě měl co říct. Toto celé byla lekce etikety. Jak lépe ji ukázat, než ve svém chování?
Že to nebude moct říct o celé své smečce, to ještě nevěděl. Něco se ale začalo dít a lex tím směrem otočil pozornost. Ceremonie. Pamatoval si, že loni to také obsahovalo pochodně, ale když dav utichl a Nihilská vlčice začala cosi odříkávat, vyvolalo to v něm zájem. Měl úctu k symbolice, a ta se zatím zdála sedět. Básničku o Přízračných hodlal poslouchat s obzvlášť velkou pozorností - jistě totiž vyjadřovala, co si o nich Nihilská monarchie myslela. Došlo mu, že tyto fráze si mladá nihilanka ani Roihu vymyslet nemohli. Snad král? Či princezna Rivera? To bylo pravděpodobnější. Roihův výstup S'Arika... Nelze říct že potěšil. Nejprve přiložil pochodeň a pak pronesl fráze symboliky a úcty naprosto buransky. A ještě se trapně omluvil! No, když se rimor na starce podíval, asi zjistil, že se na něho také dívá. Ostře. Ano, slyšel to. Ne, nelíbilo se mu to. "Omluvte našeho člena," pronesl posléze tiše směrem k Arrakisovi, aniž by z ohniště spustil zrak. Ceremonie jistě pokračovala. Chvíli mlčel. Rád by si pohoršeně frkl nebo aspoň zakroutil hlavou, ale nejenže to pokládal za zbytečné, svým způsobem se asi... Na Roiha nedokázal zlobit. Byl takový vždy. Zbrklý. Konal tak jak mu zrovna přišlo pod tlapku. Jestli od někoho očekával trapas, byl to on. Po Apollyonovi, v současnosti. "Jeho rodina se pohřešuje. Synové i partnerka. Jedná se o jednoho z našich rimorů." Pronesl to jako fakt - leč pro Milagovce by to nebyl problém, chovat se normálně i za vypjatých situací, nebo by aspoň neměl, jejich trikolórní rimor členem jejich rodu ani zdaleka nebyl. Projevoval ale v průběhu let respekt, a tím si zasloužil i respekt starce. Stál by za ním, dokud by Roihu stál za Přízračnými. A dokud byl naživu.

Schválené

Schopnost poslouchat a přiznat chybu byla v roli vůdce nejdůležitější. Arrakis se zdál mít Milagovský ráz a navíc dar řeči - jak ideální. Už odhodlání v takto mladém věku konat převratné činy byla uznání hodná. Mohla by být dobrou startovací plochou pro velkého vůdce - pokud se skutečně bude učit a tvarovat. Ještě aby výpočet vyšel správně, že? "Radím ti obezřetnost, nicméně podporuji strategické rozhodnutí. Projevte solidaritu, projevte zájem, ale neustupujte z podmínek. Pakliže se vaše spolupráce s Azarynem ukáže být účinná, třeba bude možné smečky časem sjednotit pod stejnými cíli stabilněji - a možná i pod jedinou hlavou - a pozvednout Norest na podobnou úroveň, jakou mělo Společenství Milaga." O Henobu a jak to fungovalo tam jistě minimálně něco málo slyšeli všichni členi rodiny. Byl to svět jiného smýšlení. Svět rozumu, kde jejich rod kvetl.
Ghaa'yel odpověděla na jeho otázku velmi stroze, až by nad tím jeden protočil očima. S'Arik se po ní podíval ještě jednou a neváhal se slova konkretizovat. "Pak nebudeš mít problém shrnout, co ses o něm v poslední době naučila. A jak postupuje trénink." Žádala se naučit se zbraní, tak jí vyhověl, ale samozřejmě kvůli tomu bylo třeba znát i rodové zásady. Pilně se učit - protože možná brzy přijde test. Jen ať mluví, co si uvědomila při meditacích. S'Arik na ni hodnou chvíli ponechal pohled, aby pátral po jakémkoli záškubu emocí a plevelného chování, které se z ní pracně snažil vybít. Jak se to dařilo? Slova a výraz ovšem mohly znamenat jedno - víc říkalo chování. Dnes si to otestují. "Je potřebné, abys své znalosti využila pro budoucnost rodu," pokračoval, "společně s Arrakisem se například můžete ujmout pravidelného hledání vhodných partnerů pro Milagu." Prozatím to byla náhodná idea, co spojovala možnosti. S'Arik slyšel od syna o rozmluvě, co měl s Ghaa'yel. Nebral to však jako obchod - byla její povinnost rodu dávat vše, co mohla. S její magií a Arrakisovou výřečností měl jistou naději, že by to šlo tvarovat. "Přemýšlejte o tom." Stařec si protáhl krk.
Řeč o psaní mu potvrdila, že členi rodiny jejich diskuzi poslouchají - ozvala se totiž sama jmenovaná Giuseppe, nynější zvěd Nihilské smečky. Bílá ovce rodiny. Jediné umění psát, kterého jí děd naučil, ji v jeho očích očišťovalo, a tak pochopitelně rád slyšel, že také koná. Měla ale očividně příliš zažitou etiketu své smečky, S'Arik si oslovení všiml. Pootočil ucho, ale jinak nereagoval. V podzemí už potřeboval dávat pozor na cestu. "Dobrá. Zvěd sbírá informace, písař je umí zaznamenat. Měla by jsi mluvit s Va'shti a Lirtheni, Giuseppe. Jsou odborníky ve svém oboru." Přítomnost kronikářek se musela řádně využít. "Je to užitečná schopnost. V mém Vissalis se nachází mnoho mých spisů, pojednávajících o záležitostech, které ne vždy je čas probírat. Psaní je dovedností, kterou by měl ovládat každý člen rodu." V Henobu to během války nebyla priorita, aby se členi učili psát, a byla to záležitost elity, mezi kterou patřila ale i jejich rodina. Zde ale každý měl očividně mnoho času - tak jen ať se vzdělávají.
A tak zavedl všechny členy rodiny do místnosti v podzemí. Byla už připravena - v krbu hořel oheň, poblíž vchody byly do zdi upevněné pochodně. Nacházelo se tu sloupořadí na obou stranách, a rohy místnosti za nimi zaplněné jakýmsi rozbitým (ale uklizeným) nábytkem byly sice vidět, ale už se nořily do tmy. V hlavním prostoru bylo dost prostoru pro všechny přítomné, dokonce pohodlně. Na čtyřech ze sloupů se nacházela držadla na pochodně, na kterých byly vystaveny předměty zcela jiné - zbraně. S'Arikova wara, Aikanova wara, jakési světlé oboustranné ostří, které mnozí viděli poprvé, a jeden volný držák - volné místo pro A'Kazovu kosu, kdyby ji měl s sebou. Stařec pokývl na své mladší potomky, kteří už čekali. Sebejistě došel do čela místnosti a posadil se na malý schod u krbu, než se všichni posadí a dokončí své rozmluvy.

Nejstarší vlk Norestu se vypravil na ples taky. Jako za mlada, řekl by, kdyby ho už v půli cesty k troskám Othamu nezačaly bolet záda. Nenesl s sebou nic kromě svého zlatého náhrdelníku a stejnokroje Přízračných - náhrdelníku s modrým korálkem a kačeřím pírkem - a stejně se cítil jakoby táhl karavan. Ach, ach, proč to tělo tak těžklo! Na tyhle výlety už nebyl stavěný. Samozřejmě si nemohl stěžovat nahlas. Dělal vše, aby nevypadal jako křehký starý dědek, protože se jako takový cítit odmítal, a nehodlal doktorovi dát příležitost k tomu říct já to říkal, že to není dobrý nápad, abyste tam chodil. Byli tu i tací, co by to brali jako příležitost k shození jeho autority, a to nemohl dovolit. Třeba... Třeba Apollyon. Leč měl S'Arik na programu pro ples mnoho věcí, jako trávení času s rodinou a zajišťování jejich budoucnosti, hodlal dohlídnout i na chování členů své smečky. Svým způsobem to byla úleva, že už nebyl tím hlavním - dnes budou při žádosti o přidání a řešení oficiálních záležitostí chodit za Ryumee, ne za ním. Snad.
A tak taky nešel v čele skupiny. Jako oko dozorčí se táhl s nimi, a když měl moment, otočil se ke svým potomkům. "Očekávám, že si při této příležitosti vytvoříte užitečné a trvající známosti." Tím myslel samozřejmě to, že se podívají po svých potenciálních partnerech. Nebo nejen svých. Ani S'Arik nemohl mít oči všude, a už rozhodně neměl, protože se zhoršujícím se zrakem dnes nedohlídne ani na druhý konec mýtiny. Lehký náraz nepřipraveného důchodce div se nepovalil - po Asterim ale vrhl ostrý pohled. "Dávej pozor, kam šlapeš, chlapče, to není znak dobrého vychování." Ach ta nepozornost. Chyba, chyba. Skoro měl chuť ho odvolat z funkce toho, kdo předá dar nihilskému panovníkovi - jeho vnukovi. Trpělivost, S'Ariku.
Místo bylo ozdobeno, on jim ale věnoval pramálo pozornosti. Spíše si všímal vlků a hledal mezi nimi ty... Užitečné. Zathriana už potkal, když byl mladý - jak vysokou osobu nyní hledal? Na to ale bude ještě večer čas. Pokývl Arrakisovi na pozdrav a posadil se někde na dosah Lirtheni, která dle jeho plánu za Přízračné předá dar králi. Ten však začal se slovy uvítání. Pěkné - stručné, věcné. A'Kaza ho jistě učil. A děd konec konců trochu také. Slovo pak převzala Rivera a plánovala zahajovací ceremonii. Vzpomínal si na loňský oheň - museli dělat to samé. Toto byla ta chvíle. "Lirtheni, Asteri, nyní je čas," pověděl a hlavou pokývl směrem k nihilskému králi. Hodlal to sledovat a poslouchat, a tak vstal i on, aby je doprovodil. Toto totiž měla být lekce etikety pro jejich Cronu i pro vnuka.

Schválené

Ach, jak byla toto konverzace zajímavá - lex Přízračných nemohl odolat a panovník Nihilu zřejmě také ne. Aspoň to nebyla konverzace plně soukromá, i ostatní Milagovci měli možnost poslouchat. Podobné debaty totož na srazy rodiny patřily i dříve. Inteligentní debaty. A S'Arik tady mohl nabídnout své zkušenosti. "Dobrý vládce je ochoten odpouštět, ale nezapomíná, Arrakisi." Co o nich vůbec slyšel a co neslyšel? "Je důležité, co nás naučila historie. Pustit nabyté poznatky z hlavy by znamenalo nevzít v potaz všechni možnosti, a emotivní reakce na zdánlivě nepředvídatelné situace může být fatální." Jako on teď bral v potaz to, že smlouva s Azarynem... Nejspíše změní náladu mezi smečkami. On sám byl sice toho názoru, že je možné s ohnivou smečku vyjednat trvalejší mír, jen to chce čas - Vódvóři to přeci také překonali nenávist až po letech - značná část Přízračných tomu nebyla úplně nakloněná. Nebylo divu, s ohledem na historii. Smrt jedince tu znamenala pro vlky mnoho - v Henobu by to bylo uznáno nejspíš pouze jako kauzalita ve prospěch státu, nebýt ten zemřelý výše postavený. "Doporučuji mít tyto kontakty pod dohledem. Nahlédnout do fungování jiné smečky může jistě být obohacující, ale... Jistě by to byla ztráta identity, kdyby Azaryn využil takové příležitosti k manipulaci a šíření zcestných, barbarských návyků. Rovněž je dobré ve smečce rozdat krizové role, a předcházet možným komplikacím připraveností." Být připraven musel být každý hodnotný člen společnosti, dle starcova názoru. Nebyl na barbarské návyky Azaryňanů velmi zvědav, ale možná přecijen bylo v jejich řadách schopných jedinců, kteří by naopak mohli benefitovat je. Rod. Byl to svět za oponou, ale bez informací ho přeci nemohli takzvaně házet do koše.
Rakis byl upovídanější, než by do něj děd řekl. Samozřejmě ho nechal mluvit a občas přikyvoval, obzvlášť na zmínku nutnosti po sobě nenechat šlapat. Sestupoval do sklepení, které se pod schodištěm rozbíhalo do rozlehlého sklepení. Hlas tu zněl s tichou ozvěnou a nebylo tu nejtepleji - ale nic, na co by milagovský kožich nebyl zvyklý, že? Kdesi na konci už plápolaly ohně. Tam mířili. Rozumně ustoupil. Že by bylo s novým alfou Azarynu lepší domluvy než s Feierem? To by bezpochyby byla příležitost i pro Přízračné. Přikývl na zmínku výměny informací. "Slyšel jsem, že Azarynský léčitel není v nejlepším stavu." Byla to jedna z těch informací, co přinesl Evar'la, a co zněla důležitě. S Feierem pryč - logicky musel být pryč, když považovali léčitelské stavy za mizerné - neměl přehled o nikom dalším, kdo by u Azarynu zastával toto postavení. Býval by toho využil, aby s Ryumee vyslali Timothéeho, ten přeci dobré vztahy v profesním kruhu měl, ale pak by mohla přijít očividná otázka odkud tato informace pochází. Nihilský panovník byl rychlejší. S'Arik otočil pohled na Ghaa'yel, když byla zmíněna. Narozdíl od vnuka zarytě mlčela. "Jak jsi pokročila v učení, Ghaa'yel?" Tázal se jí. Poslední dobu ji neviděl, a tak nezbývalo než spoléhat na slova. Naučil ji základy, kázal jí o etiketě. Jen ať se také předvede. "Nezatajuj žádné informace, Arrakisi," vráil se k mladíkovi a probodl ho posledem. "Předcházej komplikacím. Pakliže by tě Azaryn bodl do zad, jak od nich dle historie - o které ti můžu vyprávět po Kosuth'laes - lze očekávat, Přízrační jsou tvá naděje. Schopná obrany i vedení války, v tuto chvíli, troufám si tvrdit." Přízrační měli dobré počty a několik jedinců, kterým skutečně věřil s bojovým nasazením. Zbytek? Zbytek mohl zajistit strategické pozice. I Přízrační potřebovali krizový plán, a hodlal to s vedením prodiskutovat. "Nezklam své předky, mě ani své spojence." Mohl to brát jako přátelské varování i upozornění. Vše, co se o Azarynu dozví, chtěl vědět také. Na zmínku smlouvy přikývl. "Už ovládáte písmo?" Jeho rodiče ho ovládali - naučili to syna? Nebo se o to postarala Giuseppe, kterou to učil?