Príspevky užívateľa

Ticho a poznámky doktora, co provázely jeho metodické kroky, mu dávaly dost prostoru k tomu přemýšlet a znovu si přehrát všechno, co se stalo. Situace byla vcelku očividná, přesto už teď přemítal nad tím, co byla okřídlená kočka zač. Chtěl jít její tělo ještě řádně prozkoumat, až se toto uzavře. Zajímal se o vlastnosti endemických druhů, obzvláště, pokud se jejich ostatky daly využít k něčemu dobrému. Byl mrazivý dotek také daný fyziologií, či to byla magie? Měl otázky i k celé situaci a figurování tří přítomných členů smečky, ale nechával si je pro sebe. Timothée si na svou práci zasloužil svatý klid.
Dostalo se mu pozornosti první. Neprotestoval, bylo to logické rozhodnutí, postarat se o vůdce a staršího první. Zůstal poslušně sedět, snažil se být uvolněný, i když to šlo těžko. Při prvním desinfikování sebou nepatrně cukl, ale výraz na jeho tváři se nezměnil. Tímhle prošel nesčetněkrát - dnešní jizvy byly akorát dalšími do sbírky těch, co si nesl v podstatě po celém těle. Nesl si je pod srstí skrytě stejně jako emoce pod maskou z ledu. Ještě jednou mu zacukalo v tváři, když Tim čistil rameno. Musel ale uznat, že snad nikdy nezažil doktora, co by si dával s ošetřováním takovou péči. No, aspoň mohl díky dnešku ohodnotit práci dvorního doktora skutečně ze všech stran. "Děkuji," řekl, když skončil. S asistencí svá zranění i na stará kolena jistě rozchodí v cuku letu.
S'Arik si dovolil se na chvíli položit, očka upřená na Anjel. Její a Roihova vlčata se nejspíš měla narodit brzy, a bál se, že vybudovat zpět víru jejich rodičů v bezpečí území smečky by mohlo být... Problematické. Co udělat, aby se podobný útok neopakoval? Mohli přijmout opatření? Nejdřív potřeboval slyšet víc. Odklonil od ní pohled, když Tim hodnotil i Hariuhu. Jeho zdraví bylo stejně důležité, ne-li důležitější, než to Ordovo. Byl mladým, nadějným vlkem, první linií obrany. Efektivní, jak se dnes ukázalo. Zvláštní etologický jev se mu odehrával před očima, Tim vyhledal oční kontakt s bílým umbrou. S'Arik by si téměř šel zapisovat poznámky, že co toto dlouhé gesto asi znamenalo. Která emoce byla toto? Starost? Péče? Vědění? Láska?? "O jaké záležitosti jsi chtěl mluvit zpátky ve hvozdě, Hariuho?" Dovolil si vložit se do ticha, které se pro něj teď náhle stávalo trapným. Ještě nebylo dořešíno, měl ten pocit.

<< Hvozd

Mise přenášení dopadla úspěšně, všichni zranění se dostavili do Timovy pracovny, kde se měli podrobit lékařské prohlídce. Díky za pomoc přešel, nebylo totiž ještě dokonáno. A pomoc byla přeci samozřejmostí. I on ale bude muset poděkovat oběma vlkům za dobře odvedenou práci, až skončí pohotovost.
Spolupracoval s Harim, aby Anjel jemně položili na místo určené. Cítil zahřání z dobře odvedené práce nebo z únavy? No, teď měli teprve šanci oddechnout, a S'Arik toho využil. Posadil se a opět dostal zrychlený tlukot srdce pod kontrolu. Sledoval medika při práci. Neodpustil si úlevné přikývnutí na zprávu, že vlčata jsou v pořádku. Odráželo se to vlastně na potomcích, když byl rodič v bezvědomí? Bylo tu stále riziko, i když byla stabilizována? Medicínské odpovědi na toto neznal, ale stejně nevlastnil žádný prostředek, kterým by pomohl. V tomto oboru byl pro teď bezmocný.
Při nahlašování zranění dal přednost Hariuhovi, sám se zatím jal toho si sundat postroj. Nebyl poškozený, ale popruhy nebyly daleko jeho ranám. Domníval se, že se k ranám medik lépe dostane bez něj. Přetáhl si ho přes hlavu pomocí své nezraněné končetiny. "Mám rány od drápů. Levý bok, pravé rameno... Hruď." Oznámil věcně, nezmiňujíc, jak se cítí. Té hrudi si předtím nevšiml. Jeho hustá severská srst komplikovala přístup k ranám, řídil se jen svým cítěním a krví na srsti. Nedivil by se, kdyby Tim našel další poškození. Dopadalo na něj i rozbolavění z pádu na zem pod vahou nepřítele, ale trpělivě - a vlastně i s nějakou hrdostí, odmítajíc bolest - čekal, než se mu dostane pozornosti.

Zaťal zuby, když s Harim vlčici zvedli. Jeho rozbolavělé tělo se ozývalo, jeho rameno upustilo další trochu krve, ale nebylo to tak hrozné, aby s tím nedošel do nory i s nákladem. Sázel na Tima, že pomůže, kdyby náhodou Anjel padala, a nebylo to ani třeba řikat. Ne, že by mu zbýval dech na přílišné konverzace. Synchronizoval krok s tím Hariho - a už jeli směrem nemocnice, neboli léčitelská nora. Dokonce vcelku stabilně, díky podobné výšce.
Scéna za nimi byla ponechána ve stavu destrukce. Rozvířený a udusaný sníh, cákance krve i samotné tělo padlého irbisa, v jehož krku se stále klínilo tmavé ostří wary. Ordo zatím netušil, co se stalo předtím v horách, ale už teď uznával, že takové neštěstí dlouho neměli. Zima byla krutější, než v Norestu kdy zažil... A to tu už jich tu zažil mnoho. Byla toto jedna z těch událostí, o které ho varovalo souhvězdí? O to víc se museli snažit předejít, aby se obětí stala i Anjelina vlčata.

---> nora

Jeho syn s přidělenou rolí souhlasil, samozřejmě. Bylo to logické rozhodnutí vzhledem k jeho zkušenostem, ani nečekal, že by to mohlo být jinak. Finn a S'Arik si vyměnili informace, byli tedy na stejné vlně. Tohle mohlo fungovat, byl o tom přesvědčený. O roli běžce se přihlásil Hariuha, Norek a Aikan. Svého bratra vůdce obdařil neurčitým pohledem, ale nic nenamítal. Sám věděl zvážit své síly. Obával se, že to stále nebylo dostačující množství a vhodné využití síly, ale museli pracovat s tím, co měli. "Tvá síla i magie se bude více hodit s přepadající skupinou," sdělil parohatému po krátkém rozhlédnutí po davu. Nevěděl, jak efektivního běhu by Hari ve sněhu dosáhl, a nechtěl to příliš testovat. Neměli zrovna příliš buff vlků, co by při první konfrontaci kořisti mohli působit výhružně. "S Finnem nasměrujete kořist správným směrem. Štafetu po vás přebere Norek a Ryumee, po nich Aikan s Everettem. Vy mi zároveň pomůžete zvíře oslabit u skal, než dorazí ostatní." Rozdal instrukce a zodpověděl otázky k průběhu, zbytek nechával v tlapkách jednotlivých skupin. Estrelští partneři mu nikdy nepřipadali jako příliš bojové tipy, proto je zařadil do běžecké skupiny. "Roihu, ty půjdeš s přepadající skupinou, podpořit počet, tvým hlavním úkolem bude ale sledovat okolí, že je lov stále bezpečný." Byl si vědom Roihova zranění, tudíž po něm nechtěl žádné velké běhání. Vědět o případném přicházejícím stádě se hodilo vědět dříve, než jednoho přejelo jako tank, tudíž to byl stále důležitý úkol. Ordo pohlédl krátce i na Tima, ale tomu plně důvěřoval, že si najde vhodné místo k bezpečnému pozorování zdraví členů.
Tím pádem se mohlo vše dát do pohybu. Finn si odvelel své - Ciela, A'Kazu, Hariho, Roiha a Norek s Ryumee, kterým pokyne v průběhu, kde mají čekat. Začal razit cestu sněhem, očekávajíc, že ostatní půjdou za ním. Jistě po cestě přepadajícím předal i nějaké rady, jak se taková velká zvěř loví. S'Arik mezitím kývl na Everetta a Aikana, kteří se měli pobrat s ním.

Timothée naštěstí nebyl raněn vůbec, ale to neznamenalo, že si z tohoto neodnáší špatné pocity, domníval se. Žádný doktor nebyl úplně v klidu, když mu někdo umíral v náručí, a zrovna tento doktor emoce podporoval, jak mu bylo známo. Ohrožení na životě se dle něj naštěstí u Anjel nedělo, ale stále byli v risku její potomci.
S'Arik musel uznat, že tuhle krizovku vlastně zatím zvládali krásně, pokud se to vůbec dá říct. Eliminovat nebezpečí, zajistit přežití. Konat, nezastavovat. Neznal však psychický stav přítomných - a přestože na něj v tuhle chvíli bral minimální důraz, emoce byly přeci na posledním místě, obzvlášť v takové situaci, uvědomoval si, že tohle jeden zkrátka nezapomene.
Plán už měli. "Dříví máme dost a další kožešiny jsou v noře smečky," přispěl jen do konverzace. Ta byla relativně po cestě, toho se dalo využít. Ráno doplňoval zásoby u ohnišť, tudíž i kdyby v táboře nehořelo teď, nebyl by problém s rozděláváním mokrým dřívím. Věřil, že opatřit teplo není problémem. Jen přesunout březí vlčici vysokého vzrůstu se zdálo být oříškem. V rychlosti neviděl lepší způsob, než na sílu - prostě ji odnesou. Jenže kvůli krvavé ráně nechtěl riskovat uchopení za kůži na krku. "Hariuho, na tři ji zvedneme," pokynul druhému titánovi, stavíc se z opačné strany k Anjel. S kooperací měli dobré šance na úspěch. Vsunul tlapu pod její přední tlapu, aby ji nějak odlepil od země, a dřepl si k ní, aby si při zvedání pomohl bokem. Krátce těkl pohledem po Harim, jestli je taky redy, a pokud byl, mohli chudáka Anjel odnášet. Opatrně, s ohledem na její bříško, samozřejmě.

Posadil se, snažíc se využít každé chvíle k odpočinku. Zvíře padlo, dílo bylo dokonáno. Sledoval, jak se z medvěda opět stal umbra s parožím, a na jeho otázku se otočil se ke svému pálícímu levému boku, aby prověřil svůj stav. Rána od zaťatých kočičích drápů nebyla zrovna mělká, ale nezasáhla důležitější orgány ani tepny. Slušně mu krvácelo ještě druhé rameno, ale zbytek byl zanedbatelný. Zvládat fyzickou bolest bývávalo hlavní náplní jeho práce, tohle neměl být jeho konec. Uměl vydržet dost. "Už jsem zažil horší," odpověděl. Dobré to nebylo, ale nebyl v ohrožení života. Jeho vlastní zdraví nebylo tím, co by ho teď trápilo. "Vy?" Pohlédl na ostatní a posbíral se na nohy, ochoten kdekoli nabídnout svou pomoc. U Hariuhy si také všiml ran, ale o něj největší obavy neměl. "Je Anjel naživu?" Tělo zrzavé leželo na zemi a nevypadalo zrovna funkčně, a to v S'Arikovi vzbuzovalo nemalé obavy. Nemohli o ni ani její vlčata přijít kvůli nějaké hloupé kočce. Zamířil za ní a Timem. Na otázku proč i jak se sem irbis dostal by odpověď našel... Ale Aikanův Ha'tleh, co koutkem oka zachytil ve sněhu opodál, by vyvolával otázky, nemít hlavu zaměstnanou něčím jiným.
Netušil, že zrovna o tom mu hodlal Hariuha povědět, když se ozval. Co mohlo být tak důležitého, aby nevyřešili první Anjel a zdravotní stav ostatních? "Pojďme první Anjel dostat do bezpečí." Boj skončil, ale krize ne, a S'Arik byl zvyklý nepolevovat, ať už prožíval jakýkoli diskomfort. Postavil se k Anjel, připraven pomoct s jejím transportem. Sám ji rozhodně odnést nedokáže.

Smečka v těchto krušných časech potřebovala pocit sounáležitosti a bezpečí víc než kdy jindy. Zima, počasí ani smrt nebyly záležitostmi jednoduchými ke zpracování. A ono zpracování smrti bratra šlo S'Arikovi... Špatně. Hůře než obvykle, snad i hůře než u Reoky, která také skonala také relativně nedávno. Méně dramatickým způsobem, naštěstí. Jenže život šel dál, a jak by sám řekl jinému: Mrtvé nevrátíš. Je nelogické zdržovat svou mysl přemýšlením nad jejich ztrátou. Bylo to těžší, když mu to připomínalo jeho vlastní rozbolavělé tělo.
Přesto přišel podpořit plán vyhotovit nové kožešiny, kterého se ujala jeho lex. Sám byl znalý základních postupů tohoto procesu, ale říkal si, že sledovat způsoby Ryumee by mohlo být zajímavé. Jeho hlavní důvod k jeho přítomnosti ale nebyla prostá zvědavost ani touha se na stará kolena něco přiučit - spíš se v okolí nory zdržoval opravdu často a mít teď členy smečky na očích mu poskytovalo překvapující dávku uklidnění. Dnes nepřicházel s hlavou vztyčenou, jako obvykle. Možná si nesl neprostupný kamenný výraz, ale vypadal znaveně. Jen krátký pohled věnoval přítomným i vzoru na kožešině irbisa, kterého s Hariuhou ukončili. Nezaznamenal žádné pořádné ostří, jak byl zvyklý obvykle na kůže používat on. "Ryumee, můžete použít Veritas nebo Iptar, bude-li třeba. Připojím se později," oznámil stručně. Smečková kosa neměla název dlouho, ale vzhledem k tomu, že se s ní učilo bojovat, pojmenoval ji cvičitel. Obě zbraně byly uloženy v noře. Ordo se ani nezastavil, ani se neohlédl. Mířil hlouběji do nory ke svým psacím potřebám. Na místo, kde by byl stále v dohledu i doslechu, ale bokem od ostatních. Přehraboval se ve svitcích a když našel ten s Milagovskou pečetí, položil se ke své práci.

Jeskyně se zanedlouho začala plnit příchozími. Zdravil nazpět, skenujíc každého příchozího svým pronikavým pohledem. Pozorovat variace zbarvení kožichů bylo zvláštní změnou od henobských rodových setkání. Zde to bylo rozmanitější, prvek matky se projevoval silněji. A'Kaza i Norek zdědili zrzavou, Ar'Kadien zase... Nezdravě velké množství bílé. Musí v průběhu večera říct Aikanovi, že jeho synáček rozhodně není vhodným kandidátem k výchově další generace. Potvrzovalo se mu to více a více, čím déle poočku sledoval jeho chování. Vlastně i chování jeho sestry, co si troufale uzobla z úlovků. Kvůli tomuto zpozorování S'Arik přerušil konverzaci s bratrem a rozhodl se jít mladé konfrontovat. Špatné vlastnosti se musí utnout v počátku. "Synu," oslovil A'Kazu, aniž by se na něj podíval, "přichystej rodokmeny." Vissalis bylo místem spisů, a nejstarší syn jakožto častější obyvatel jistě dobře věděl, kde co najít.
"Ghaa'yel, Ar'Kadiene, potomci Aikanovi," oslovil dva vlčky, když k nim přicházel. Se stálým ledem na tváři položil tlapku na kořist, kterou si šedá dovolila vzít, snažíc se ji donutit k zvednutí zraku. "Neučili vás vaši rodiče, jak se správně chovat na návštěvě?" Kdyby býval projevoval emoce, říkal by tohle pasivně agresivně.

Nečekal, že ze zvířete bude sálat mráz. Ačkoli bylo menší jak on, sílu mělo značnou - a když ho to přišpendlilo k zemi jako hmyz v entomologické sbírce, opravdu si velký ani silný nepřipadal. Ostré výčnělky Iptaru sice uštědřily irbisovi potenciálně smrtelné rány, ale nebylo to dost, aby ho to sundalo. Bohužel to akorát podnítilo větší zuřivost a šedý se neubránil bolestivému zaskučení, když se mu drápy zasekly do těla. Tohle nebude pěkné. Rána do místa, kde už jiné dávno zhojené jizvy měl.
Vrčel, vzdorujíc ostrému pohledu šavlozubé kočky. Vzdorujíc smrti, odmítajíc se poddat... Čelit jí se ctí a odvahou, jak byl učen. Už se pokoušel vymanit dalším ohnáním se, ale k jeho štěstí zasáhl medvěd. Tedy, Hariuha. Starší vlk na chvilku pustil Iptar, aby ho jeho váha netížila při urychleném vstávání. Místa kontaktu ho svrběla od chladu a krvácel, ale dost dobře věděl, že nesmí polevit, že v tom mladšího umbru nesmí nechat samotného. Jen letmý pohled hodil po Timovi s Anjel, než znovu popadl Iptar a spěchal s ním dokončit to, co začali.
Každý krok bolel, ale adrenalin mu dodával sílu. Irbis byl zrovna mrštěn na zem. S'Arik skočil, dávajíc všechnu svou zbylou energii a sílu do zásahu nejdelším bočním výčnělkem své wary - tím, který by jednoho prošpikoval skrz na skrz. A přesně to se stalo. Okolí potřísnila další krev, tentokrát ta kočičí a v mohutné spršce. Kov probodl krk přímo u hlavy a špičkou se zabodl do zamrzlé země. Ordo zbraň pustil a odskočil pryč, aby nebyl nablízku stále nebezpečným drápům. S oddychováním pozoroval, jak z lítého zvířete vyprchává život.

Jednání se zatím neslo v poklidném duchu. Poklidném, pokud počítáme stoicky ledové pohledy obou vůdců, které sice nehovořily o nevraživosti, ale ani o sentimentálním přátelení. Timothée se představil celým jménem a dozvěděli se i s kým mají čest z místních. Takže jejich sousedi skutečně měli nového vůdce i název... Feier měl zcela jinou auru než mladý Raymond, ale to neznamenalo nutně nic zlého. S'Arik samozřejmě chtěl vyzjistit víc o současném postoji sousedů, aby mohl zvážit, jakou jsou v současnosti hrozbou. Obdařil pohledem hnědého i jeho společníky. Zathrian na sobě nesl povědomé rysy, jeho rod však nebyl Heltyr de Zereas, jak by čekal. Podprůměrné vychování ostnatého mladíka vyignoroval.
A tak se tedy posadili. "Přejeme si jednat o podmínkách a událostech zimy, případně společném postupu, který by benefitoval obě strany. Jsem přesvědčen, že blízkost našich smeček je vhodná příležitost ke spolupráci, obzvláště za těchto nevšedně nehostinných podmínek." Byla otázka, nakolik tomu budou azarynští otevření, ale hodlal být upřímný a přímý ve svých slovech, proto to zmínil hned. Přízrační mnohokrát projevili, že nemají v povaze škodit druhým a rozhodně nestojí o soupeření. Otázkou bylo, jak to mají sousedé, a to bylo předmětem dohad.
Obrovský krkavec zakrákal a popolétl na bližší větev. Se zájmem si prohlížel mladé členy ohnivé smečky. "Nejprve však povězte, jste-li ochotni - nač nový název? Snaží se Azaryn odprostit od odpuzujících událostí historie, či vybudovat novou pevnou půdu pro svou činnost?" S'Arik tázal jejich motivy přímo, ale se slušností a respektem v hlase. Nepřímo se ptal: Můžeme vám věřit?

Zdravotní stav Anjel bohužel nemohl sledovat, aby se nedopustil nepozornosti a nestal se dalším cílem, ale stačilo mu Timovo slovo, aby si potvrdil, že situace byla kritická. Tmavý ordo neváhal a urychleně se přesunul před medika se zraněnou, odhodlán je chránit vlastním tělem a zbraní. I nyní byl velmi rád, že ji s sebou tak poctivě všude nosil - sněhová bestie byla možná nižší, ale drápy, zuby a křídla říkaly o její nebezpečnosti leccos.
Irbis nezůstal nezůstal zamrzlý na místě. Nemělo příliš kudy uniknout, muselo bojovat. Naštvané a obklíčené zvíře nepochybně překvapila náhlá přítomnost obrovské obludy zvané medvěd, stejně jako S'Arika. Na nějaké přemýšlení či strategizování bohužel nebyl čas, protože kočka mávla svými křídly, aby zvířila sníh obráncům do očí a aby se dostala z dosahu medvědích drápů. Schopnost létat... Měnila hru, protože nikdo z přítomných ji neměl. Vůdce musel přivřít oči a udělal krok zpět, aby byl blíž vlkům, které chránil, i ostatní smysly na stopkách. A v tu vzduch prořízla silueta velké kočky, co vybrala zdánlivě nejsnazšího protivníka, kterého měla v dosahu. Šedý stihl jen na poslední chvíli svou waru nasměřovat tak, aby se její výčnělky zaryly do hrudi a do krku. Bestie zavřískla a S'Arik pod její vahou spadl, pociťujíc mrazivý chlad.

Schválené

Schválené

Po dlouhém dni se tmavý vůdce těšil na odpočinek. Těšil se, že se natáhne v klidu své studovny, něco napíše, něco naplánuje... Ale ještě víc ho motivoval fakt, že předtím bude moct své velkolepé sídlo ukázat i mladým přírůstkům rodiny, větvi Aikana. Považoval za nebezpečné, že vlčata musela vychovávat matka v Nihilu, daleko od rodového kolektivu, který by na jejich vývoj přísně dohlížel. O to větší důležitost mělo toto setkání - tady měli možnost podpořit správné základy, zodpovědět všechny otázky a třeba i povědět o bohaté minulosti v domovské říši rodu, kterou zanechali daleko na severu. Tady měli možnost mladým připomenout jejich cíl, jejich důležitost. Měl to být první větší rodinný sněm v Norestu, který rod uspořádal.
Slavnost Kosuth'laes jeho starších potomků skončila a stejně tak zkoušky na Aestu. S'Arik sem večer zamířil předem, přinesl několik úlovků k občerstvení a rozložil kůže na vyvýšeném podlaží v zadní části jeskyně. Zapálil oheň, aby v jeskyni bylo vidět i za tmy a aby zahnali podzimní mrazivé večery. Jako obvykle tu bylo uklizeno, všechno na svém místě. Jen několik popsaných a pokreslených papírů s psacími potřebami leželo na stole, srovnaných s geometrickou precizností. Iptar byl opřený o stěnu na jiném stole. Šedý se usadil právě u svých papírů, čekajíc, kdy dorazí jeho rodina.

Otázka léčiv patřila mezi ta důležitá témata, u kterých byli hvězdní otevření ke spolupráci, jak mu potvrdil Timothée. Přikývl. On o stavu smečky včetně skladu sice věděl a v jeho očích byl ukázkový, ale byla pravda, že sám Ordo měl daleko od znalce bylin. Byl válečníkem, diplomatem a učitelem, toto nebyl jeho obor. Neznal cenu, kterou které bylinky Norestu měly a kromě výjimek nevěděl ani k čemu se používaly. "Neplánuji z tohoto setkání odcházet s východiskem, které by bylo pro Přízračné nepřínosné," ujistil tmavého vlčka. Oba byli vlastenci, oběma šlo o blaho vlastních vlků.
Uvažovat do situace komplikované vztahy dvou smeček dělalo situaci složitější. Nebylo to tak dávno v historii, co to vypadalo, že se porvou do krve. S'Arik byl schopen odpuštění, ale nezapomínal. Důvěra byla šlechetná vlastnost, mohla být však svěřena jen těm skutečně hodným. Byl hoden Azaryn? A Přízrační? Rozdílné názory mohly snadno zvrhnout jednací stůl dříve, než dospějí k oboustranně výhodné dohodě. Také... Se nemuselo stát nic. Mohli přijít, setkat se s ignorací a zase odejít. Zatím jim nezbývalo než trpělivě čekat, jestli se někdo rozhodne hovor zvednout. Modrooký vůdce se posadil a sledoval území před sebou. Během toho se na nedaleký strom snesl i jeho krkavec. Usadil se mezi větvemi a jako obvykle zvědavě pozoroval situaci.
Zakrákal, když se na obzoru objevily tři postavy. Dočkali se pozornosti domácích, byli obdařeni přítomností tří - jak si ale brzy všiml, nepřicházeli statní válečníci, ale vcelku vyzáblý vysoký dospělý v doprovodu dvou mladých samců. Pánská jízda, he? Nehledě na teorie, které se šedému začaly odehrávat v hlavě, postavil se, aby dal najevo respekt. První dojem byl důležitý, se říkalo. Jestli na tom záleželo i hnědému vůdci s jeho zachmuřeným výrazem, o tom se mohl zatím pouze domnívat. Nepamatoval si tohoto vlka z minulého setkání s Ignisem, ale odvodil si, že se bude jednat o výše postaveného, ne-li alfu. Podezřele povědomá tvář šla s ním - jeden z mladých vlků, jehož hlavě dominovaly rohy a ledově modré oči. Možná oba viděl na plese. Druhého mladíka s podivnými trny nepoznával.
"Buďte pozdraveni," opětoval poněkud mlčenlivé uvítání od azaryňanů výřečnějším termínem. Hlas starého vlka rezonoval klidem a jeho tvář postrádala jakoukoli známku emoce, nechávajíc viditelně světu jen ledovou masku. Přesto se vyjadřoval se vznešenou slušností. "Jsem S'Arik Dasurk Milaga, Ordo Přízračných. Toto je můj Coelo medic..." Nechal prostor Timovi samotnému, aby se uvedl. Nevěděl, nakolik se sousedům představuje i rodovým jménem, jak měl původně v plánu ho představit on. "Jsem si vědomen, že není nejlepší čas pro řešení událostí historie našich smeček, to není hlavní důvod naší návštěvy. Pokud je Ignis otevřen vzájemné komunikaci, jak se ustanovilo při posledním jednání, přicházíme si promluvit o současné situaci." Počasí, zima, stavy. Nečekal, že si ihned budou sdílet informace, jako za běžných podmínek jednou začas vzájemně sdíleli s královnou Nihilu, ale doufal v duše otevřené novým možnostem.