Príspevky užívateľa

Upřímná slova starce se zdála šedého namíchnout. Podíval se jeho směrem, klid na tváři - když ale zjistil, že nováček hodllá odvážně či pošetile přejít do uštěpačné defenzivy, tak potlačil povzdech. Tolik doufal, že se mu dostane uspokojivé odpovědi. Neočekával konkrétní, ale jestli něco očekával, byla to slušnost. Ah, jaké zklamání. Nezajímalo ho, jak snad v očích mladíka mohl vypadat - konec konců, jeho názor tu byl ten moudrý a pravdivý, podložený léty zkušenosti. Nehodlal se tu hájit. Toto neměla být jeho zkouška - i když se jí stala. Zkouška trpělivosti.
Obhajoba přinutila i krev klidného starce vřít. Jak se opovažoval takto oponovat a sklánět se k protiútoku vůči lexovi? Vrhat urážky?? Královská rodina ho zřejmě nevychovala dobře a byl příliš zaslepený emocemi. Hm. Chtělo se mu to napravovat? "Přemýšlej nad tím, co řekneš, mladíku," zopakoval větu, co říkal když sem šplhali, v hlase i v pohledu náznak ostří. Postavil se. Toshi musel vědět, kde je jeho místo, a že ke staršímu by měl chovat úctu. S'Arik se respektu ale nehodlal domáhat násilím. Hodlal trestat přirozeným důsledkem. "Ubohé je nevzít do úvahy všechny proměnné, se kterými musí počítat každý vůdce, ať už smečky, či rodiny." Ano, hájil pohled Nihilské panovnice, leč Toshiho útěk z jeho slov o blízkosti s Voltaire považoval asi za ještě zbabělejší. Jestli se znali, neměla by pochopit, že prohřešek jednoho člena rodiny nezatracuje všechny?
Dovyslechl, co měl Toshi na srdci, a napadl ho onen trest přirozeným důsledkem. "Nezaměňuj procesy války s prostou konverzací mezi správci smečky a jejich členy. Mé rozhodnutí odejít z bývalé domoviny proběhlo za zcela jiných okolností, a je nyní irelevantní. Jistě ti o něm však rád někdy povyprávím." Aby více rozuměl. S'Arik ledově klidně opsal okolo nováčka půlkruh a zastavil se opodál. "Postrádáš trpělivost, Toshi. A uvědomění, že někdy může být i sobecké rozhodnutí správné. Vyřešil jsi situaci pohotově - přesunul ses tam, kde pro vás bylo se synem momentálně bezpečněji. Nevyvaroval ses tím ale následků, leč jsi k tomu měl příležitost." Ty následky mohly padnout i na Přízračné, obával se, i proto cítil nutnost mladému otci otevřít oči. Byl dospělým, měl to přijmout jako chlap. Nihil už věděl, že tu se svým synem pobývá, ale lex nevěděl přesně, jak se tato situace vnímána. On byl rád, že mají nové členy - samozřejmě ale záleželo, jací budou.
S'Arik vypadal, že se má k odchodu. Měl nadhled nad touto situací, měl ji pod kontrolou, nebo se minimálně tvářil, že ho to skutečně netrápí. Dával bývalému nihilanu šanci - jen ať si sám uvědomí, co udělal špatně. Jeho rodinu sem plést nehodlal, ne v osobní rovině. "Život nikdy není snadný, Toshi. Reaguješ zbrkle. Abych tě mohl pustit k rituálu Přízračných, aby ses mohl právoplatně nazývat Toshim přízračným, musím si být jist, že podobná zbrklá rozhodnutí neuděláš znovu." K tomu vedla jeho slova od začátku. "Dnes tvá mysl není ve správném rozpoložení. Přijď zítra." Trest přirozeným důsledkem.

S'Arikova expresivita byla sice stále drobná, ale skutečně intenzivnější než za normálu. Snad se snažil podtrhnout závažnost toho, co znamená vyhnání z rodiny - byla to životní ostuda, nejen pro samotného vyhnance, ale i pro člena. Ve světle poskytnutých informací byl skoro rád, že těmi zrádci byli zrovna rodinní kriplové, Ar'Kadien a Dante - byla šance, že jejich osud zpečetí sama příroda, jak nastínil Arrakis. "I potomci člena rodiny, kteří sami nezdědili merger animo vůbec či ne v původní podobě můžou její dědictví předat, jak nám ukázala historie." A proto bylo dobré si vše zapisovat - když měl totiž jeden tak velkou rodinu, snadno se v tom ztrácel, a mít k dispozici určitou statistiku se také hodilo. Škoda, že se jí v Norestu dalo držet tak málo. Jakoby cosi zabraňovalo, aby byli všichni - jak to říct - ve škále milagovské normálnosti. Stařec netušil, z čeho vychází Arrakisova jistota tím, že Dante rodovou schopnost nemá, a tak v tu nepodloženou domněnku příliš víry nevkládal. Ar'Kadiena si mohl potvrdit - tomu totiž kdysi do mysli nahlédl. Jak plánoval udělat dnes i se všemi příchozími vlčaty, aby se dozvěděl jejich potenciál. Co se týkalo Norek... Norek byla problémem. Vlastnila mimo té prokleté schopnosti s očima i rodovou magii, a bylo tedy možné, že členi této sešlosti jednoho dne... Přecijen budou nuceni se vrátit k praktikám minulosti a zabít svou krev, aby ji očistili.
Stařec už se zase kompletně vrátil ke svému chladnému vystupování, přestože při následující konverzaci naznačoval, že hodlá přetáhnout toho, kdo zohyzdil tvář jeho vnuka. Aspoň... Na začátku. Jméno azarynského alfy v něm vzbudilo zájem, a zastavil se, aby otočil celou hlavu. To jsou nám novinky! Zcela zásadní pro politickou scénu, a přesto o nich ani jako výše postavený smečky s Nihilem ve spojenectví nevěděl. Hlavou se mu začaly odvíjet scénáře, a hodnou chvíli Arrakise propaloval velmi nepříjemným pohledem. "Odvážný tah, mladý králi. Snad vás toto rozhodnutí... Nespálí." Nejspíš zadržoval určitou hodnotu vzteku z toho, že i Arrakis se teď doznal k tomu být zklamáním, že obešel smlouvu s Přízračnými a uzavřel mír se smečkou, se kterou nikdo nebyl zrovna zadobře, i když se snažili. "Azaryn - dříve Ignis - však historicky není spolehlivý partner. Konají zbrkle, nevyzpytatelně, nedokáží ovládat své členy, a nevinní pak platí životy." To bylo věcné varování, které S'Arik vyřkl jak jako člen rodiny, tak člen spojenecké smečky. Narážel samozřejmě na smrt Silhouette. Událost, která nejspíše doteď zabraňovala Přízračným s Azarynem uzavřít trvalý mír a možnou spolupráci, která... Mohla vést ke splnění cílů rodu a získání dalšího místa pod vlivem. I Přízrační měli s Azarynem v průběhu zimy mírovou dohodu, to byla pravda - a prostá mírová dohoda ani dnes ve výsledku neovlivňovala spojenectví, dokud to nebylo zrušeno. Viděl důvody, proč takové uzavřít - Nihilská monarchie byla nyní oslabená, co se doslechl z vícero zdrojů, a očividně se blížila zima. Útok by je mohl vyhladit dříve, než by se zmobilizovala pomoc. Nabízela se očividná otázka... "Co jste nabídl Azarynskému vůdci výměnou, když to vaše smečka je tou, která za svých stavů mír potřebuje?" Bavili se o politice - S'Arik tedy přešel do vykání. Rozešel se a mávl ocasem, aby Rakis kráčel s ním. Přestože by o tomto rád vedl dlouhou debatu, třeba pro ni bude prostor později. Nemohli nechat oslavy čekat, že? "Zda-li jste vzali do úvahy, jak takový akt bude vypadat v očích spojenců, kterým mlžíte svou činnost? Budete mít ostatně příležitost brzy o všem vypovědět Ryumee." A rozmysli si, co řekneš. Snad s jistou jiskrou tvrdého upozornění a zároveň zvědavosti hodil očkem po vnukovi, a s tím vešel do budovy.

V bezpečí se vlče přestalo cukat - ach, jaká to úleva pro jeho krční páteř. Stáří říkalo, že je na tohle už příliš starý, mysl učitele a houževnatého seveřena říkala, že jen potřebuje trochu rozhýbat. Tohle byla zkouška charakteru, jeho trpělivosti, a on hodlal obstát. Neozývaly se prosíky o to, že by vlče snad chtělo z vody, a tak měl práci hned o něco jednodušší. Asteri se zdál po chvíli pochopit, co se po něm chce. "Mhm." Zamručel a udělal pár kroků dál do jezera, aby simuloval pohyb a pomohl si v následujícím plánu. Ani dojem bezpečí, co se snažil nastolit tím, že vlče držel, totiž nemohl trvat navždy. Tak nefungoval ani reálný život. Jeden si musel umět poradit. A tak S'Arik Asteriho v jeden moment prostě... Pustil. "Hleď před sebe, zabírej tlapami. Doplav ke břehu." Stanovil cíl a sám se vzdálil směrem ke břehu. Hodlal se zdržoval poblíž, stále mladého plavce sledoval, ale také mu dopřál dost prostoru na to, aby cítil, že proti vodě bojuje sám. Ustojí mladík v tomto testu, kterou mohla následovat zajímavější mise?

Šedý se jal odhalit starci svou tragickou minulost a stařec... Nehnul brvou. Doba, kdy by tragický příběh udělal dobrý dojem, byla pryč, pokud vůbec kdy v jeho životě byla. Být tak nevycválaným mladíkem, skoro by se teď nabízelo říct: Skill issue, že ti otec zabil mámu. Pat pat. Ještěže toho se nedočkáme.
Mlčky probodával Toshiho pohledem. Mluvil o strachu, obhajoval svůj odchod z Nihilské monarchie a dostal se až k jakési pomluvě Arrakise, jeho vnuka. Vskutku zajímavé - to si musel prověřit, co tím temnějším myslel. Kolik toho Toshi věděl o Milagovcích? Myslel si, že všichni byli mírní a milí? Co když byli všichni jako Arrakis? "Takže jsi přišel ze sobeckých důvodů - pomoct sobě a svému synu. Ačkoli rozumím strachu o blízké, obávám se, že tě zaslepil ve špatný moment. Nemyslíš, že tvůj... strategický ústup mému vnuku a královně mohl potvrdit pochyby o tvé osobě v ohledu rodinných vazeb, kde jsi měl skutečně prokázat, za čím stojíš?" Měl se rozhodovat s rozumem, to měl lex na mysli. Měl zůstat a čelit tomu jako chlap. "Či snad souzníš s činy své partnerky natolik, že bys také zabil svého vůdce?" Tady se stařec rozhodl mírně přivřít oči. Jen ať vyvrátí jeho domněnky. Ať se snaží - toto byly přímé otázky. Vyžadovaly přímou odpověď.

Vybírám pro Madox magii

Představení proběhlo rychle. S'Arik očekával, že k vnučkám Ra'Juun se pohledy obrátí, a také se tak stalo. Nevěnoval tomu velkou pozornost, přestože nejspíše ještě bude dáno najevo, že sám henobskou krev pokládá za důležitější. Toto Kosuth'laes nebude takové jako v domovině jejich rodu - na to bylo pořádáno na místě pro rod absolutně nevýznamném, ne jako třeba v jeskynních komplexech Společenství ani na hojných lovištích jejich předků.
Na otázku přišla odpověď. Strohá, nekonkrétní. Z tohoto měl činit rozhodnutí o tom, kdo patří a kdo nepatří do rodu? Mlčky setrval na A'Kazovi, očekávajíc více informací. Partnerka, kterou mu sehnal, páchala zločiny? Ach, kam to jen ta společnost spěla! Darovala potomky, to ano, ale ti teď byli bez prezentativní matky. Jako většina norestských. Potlačil povzdech. Neměl čas hledat synovi novou partnerku, když takové potřeboval sehnat i pro další členy rodiny. Pak promluvil Arrakis, a S'Arik dostal co chtěl - informace. Znělo to, že má proti bratru osobní revoltu. "Ostudné," téměř zasyčel. Věděl, že Dante je absolutní kripl, a být v Henobu, takový jedinec... By se nedožil třech měsíců, kdyby pro něj nebylo užití jinde. Ar'Kadien na tom nebyl jinak. U toho se Ghaa'yel s Khalanem shodli na výpovědi - také prostě odešel. "Není výmluvy pro takovou nezodpovědnost, opovrhování rodem a absenci komunikace. Milaga si cení schopností, ty se ale tito jedinci nezdáli prokázat. Dante, Ar'Kadien, Voltaire a Norek tímto již nejsou považováni za součást této rodiny." Ke své zlosti muset zmínit i svou dceru - přestože ji považoval za vykázanou už dávno předtím, rodina o tom musela slyšet. Pohlédl na A'Kazu, snad aby mu prokázal, že to skutečně myslí vážně, a že by s tím měl souhlasit, pojud snad nechce skončit stejně bídně. Být součástí Milagy bylo privilegium. "To znamená, že nesmí nosit naše jména, naše šperky ani zbraně. Khirja, vykázaný, nemá právo se dožadovat pomoci od členů rodiny ani z jurisdikce pod ně spadající. Jsou méně než cizí." Červi, co měli šanci stát za druhým zrozením světa, stát při rozkvětu a sbírání přelomových vědomostí, co prostě jen padli. A k S'Arikově rozhořčení jen ze špatných důvodů. "Jejich potomci nebudou patřit k rodu, pakliže nebudou vyhovovat standartům. Každé vlče s merger animo musí být buď získáno zpět, nebo odstraněno." Magie mysli byla jejich dědictvím, hrocená snad ještě víc než barva srsti. Barvu srsti šlo totiž omluvit a aspoň částečně zakrýt znalostmi a užitkem, ale magie? Ta mohla být použita proti nim, ve špatných rukách to byl nástroj zkázy. Všichni nesli gen této magie a historie neznala vrh, ve kterém by aspoň jedno vlče tuto magii nevlastnilo. O to více ho zajímalo, jak na tom budou jejich nejmladší - Arrakis, Giuseppe a Sylvester. Obával se, že ne dobře.
Po vysvětlení toho, jak vykázání chodí, nechal chvilku na doplňující otázky, ale už se otočil na M'Raan s Evar'lou. Pokývl jim, ať jdou i s ohněm, jak bylo naplánováno. Sám mlčel, poslouchal. "Kdo je odpovědný za tvé šrámy, Arrakisi?" Pohlédl bočně zpět na vnuka. Nemohl si jich nevšimnout. Jizvy byly znakem tvrdých soubojů, a vždy měly původ.

Plamen: fauna mazlíček - dracon fructos
Evar'la: magický předmět - kopírující kniha
Bellanna: magický přmět (nedomyšleno, ozvu se)

Vše si zakreslím a sepíšu, děkuji všem spoluhráčům za super děj a pořadatelům za poskytnutou příležitost ;)

Doba to byla, skutečně. Po smrti Aikana se nejspíše viděli na svatbě a později také v momentě, kdy strýc přišel navštívit svá vnoučata. Přestože by rád, už nemohl plánovat dlouhé cesty. Stáří o sobě dávalo vědět. "Ano. Tvá sestra mne vyhledala před tebou." Khalan mohl vypadat jako rodový standart a mít i slušné vychování, a to ho stále uvádělo ve zracích hodnostáře výše než jeho sourozence, ale všichni měli nějaké prohřešky. Musel zmínit, že Ghaa'yel ho vyhledala dříve. Za cílem lepšího poznání rodu, dozvídal se.
Vznesená žádost byla příjemná na poslech. S'Arikovi to vlastně přišlo nevšední, že mohl s příbuzným jednat jak bylo zvykem, a že nešlo o horskou dráhu. "Zajisté. Věřím, že tvůj otec ti mnohé přiblížil, ale rád ti předám více. Byl jsi vedený k válečnickému umění, je to tak?" Paměť mu bohužel nesloužila jako dříve, tak se radši ujišťoval. Potřeboval vědět, na čem jsou. "V blízké době rod čeká slavnost Kosuth'laes. V poledne po úplňku na troskách Othamu. Očekávám, že dorazíš." Informoval, když už se bavili o rodu.
Žádná obhajoba osobních rozhodnutí nepřišla, a tak se musel tázat sám. Nevadilo mu to. "Co tě vedlo k tomu rozhodnutí? Míníš se přidat jinam?" Možná byl důvodem fakt, který zmínil dříve.

Měl tentokrát nekompromisní požadavek - hrad je dočasně jejich rodiny. Vysvětlil to místním, kterých kupodivu nebylo mnoho. Vždy si říkal, že kdyby někdo chtěl, může to tu zde zabrat pro sebe. Získal by dobře bráněnou a zásobovanou základnu. Hotový zlatý důl na předměty a pomůcky do běžného života, co se v Norestu kvůli absenci řemeslného zázemí nevytvářely snadno. S'Arik kdysi přemýšlel, že právě zde založí svou Vissalis, ale na to bylo toto místo příliš daleko od smečky a příliš často navštěvované nezvanými hosty.
Stařec sestoupal po schodech na nádvoří ve chvíli, co branou prolezla i výstředně zbarvená nihilská delegace. Ah, jak Giuseppe i Sylvester svítili mezi všemi těmi tmavými kožichy. Ohrnoval by nad tím pysky, kdyby mu kdosi moudrý neřekl, že na vzhledu ve výsledku nezáleží. Je ale základem. Třetí světlý kožich zakrslé královny se však neukázal. Věděl, že i to souvisí s tím, že Arrakis už není pouhým princem, ale králem. Chtěl vědět vše, ale musel si udržet reprezentativní tvář. Dnes nebyla politika primárním tématem k řešení. Rodina ale ano. Nakráčel k ohništi, ke svým vlčatům, a pozdravil příchozí kývnutím. Pohledem zabloudil ke stěnám, kde se podivně nastřádalo ptactvo. Vcelku skrytě doteď seděl v jednom z oken velký krkavec, který při příletu vran v konverzaci cosi zakrákal. Jako stín se zvedl a rozletěl se k S'Arikovi. Vytušil, že ale není vhodná chvíle k žádání pozornosti a krmení, a tak jen proletěl nad hlavami a usedl na zlomený dřevěný trám.
"Buďte zdrávi," vznesl stařec. Příjemný den? Ah, A'Kaza znihilovatěl. Otec doufal, že ne příliš. Nepřekvapovalo ho, jak nejednotní s pozdravy byli, ale viděl v tom bohužel jen další věc, která byla špatně. Ghaa'yel tentokrát kupodivu nebyla ta, kdo neplnil očekávání. Přesto se na ní zastavil pohledem, když hledal další myšlenku. "Kosuth'laes započne brzy. Prozatím začněme s organizačními záležitostmi. Jistě vám nemusím připomínat, že v průběhu rodového setkání jsou tituly zdejších smeček... Nepodstatné." Vrhl pohled na Arrakise a pak jím sklouzl na Giuseppe. Slyšel své. Pokud měl král v plánu jít po této akci vyjednávat s Ryumee, tak budiž, ale nehodlal mu kvůli tomu dopřávat jakákoli uvolnění. S mladými se musí zacházet rázně, a musí se naučit, že starší respektují. "Avšak pro lepší poznání," stařec se rozešel mezi členy své rodiny. Sice byl toho názoru, že jestli se rodina stále nezná navzájem, je to jejich trestuhodná nezodpovědnost, ale byli tu jak mladší členi rodu, tak kompletně noví příchozí. "Má dcera a syn, M'Raan a Evar'la. Toto Kosuth'laes patří jim," pokývl k sourozencům. "Va'shti a Lirtheni, vnučky Ra'Juun, kronikářky Společenství Milaga. Přišly z Henobu toto léto." A byly perfektním příkladem Milagovce. S'Arik z nich pohledem na sekundu těkl k Giuseppe. Pravý opak. "Khalan a Ghaa'yel. Potomci Aikanovi." Jaká škoda, že Aikan už tu být nemohl. Prožívali by svou rozlučkovou párty spolu. "A'Kaza, můj starší syn," nejstarší žijící syn, "a jeho potomci. Arrakis, Giuseppe a Sylvester." Předpokládal, že toto představení všem pomůže, obzvláště sestrám z Henobu, které se setkávaly se svými Norestskými příbuznými nejspíše poprvé. Pohroma, ta podoba zdejší populace, ale snažil se své pochyby nedat najevo. Všichni měli šanci se dnes ukázat ve správném světle. Dokázat, že si zaslouží se nazývat Milagovcem.
Stařec udělal delší odmlku. Nečekal otázky, ale potřeboval dojít na místo, kde stál předtím. Nesl se s hrdostí válečníka, co mu bývala vlastní, ale přesto se na něm stáří podepisovalo. "A'Kazo. Kde je zbytek tvé rodiny?" Nebyli tu, a to byl prohřešek. Otec - hlava rodiny - musel vědět, a proto se tázal jeho. Co ale s dalšími chybějícími? "Khalane, Ghaa'yel, kde je Ar'Kadien?" Stejná otázka. Teď byl čas na to podat hlášení, hezky před celou rodinou.

Nepřišlo odmlouvání ani předčasné otázky. A přesto se tázal, když stanuli pod hvězdným nebem. S'Arik se na něj podíval stylem není to očividné? Zachoval si však uctivý klid. Bylo-li třeba více slov, svědčilo to o tom, že mladík se má ještě co učit. Stařec hodnou chvíli mlčel a pozoroval, než hodlal odpovědět. "Náš život se mnohdy upírá směrem, kterému předcházela rozhodnutí. Ve své zkoušce jsi fortis i sobě odpověděl, kým chceš být. Já se ale ptám - kým jsi byl? A kým jsi?" Byl skutečně Přízračným? To hodlal prozkoumat. S'Arik se posadil. Vnuk měl nastoupit na trůn. Teď už neměl, on už tam byl. Toshi přemýšlel správně - jeho odchod z monarchie zaséval otázky. Podezření. Možné problémy pro Přízračné. "Tvůj domov ležel léta ve smečce, kde jsi měl práci, střechu nad hlavou i rodinu. Proč jsi to opustil?" S'Arik to považoval za utíkání z boje. Nečestné. Byl ale ochoten vyslechnout si pádný důvod... Možná. Sám už na to názor měl. Nebo přesně mířený odhad, spíše. "Byl to strach, že?" Strach o budoucnost, o rodinu, o problémy. Emoce, kterou ještě považoval za pochopitelnou.

Lex nespěchal - a bylo to vidět na jeho způsobu mluvy. S myslí zapůl zatemnělou předsudky a stařeckou únavou se zajímal o nového člena. Snad s jakousi hrdostí vztyčil hlavu, když mladý otec poděkoval, a mlčky sledoval, jak zamířil do jeskyně. Ještě ne. "Však než se ve Hvězdné jeskyni pohroužíš do snění o svém místě ve světě, a budeš plně přijat do řad Přízračných... Chci lépe vědět, koho přijímáme, Toshi nihilský." Nihilský. Jak se na to bude šedý tvářit? S'Arik neprojevil emoci, ale když se otáčel k odchodu, setrval na sigmovi očima dlouho. Indikace, že to myslí vážně. Hlavou naznačil, ať následuje. Noc byla ještě mladá - a měli o čem mluvit.
Vzpomínka na jeho vlastní přijímání do smečky mu dopřávala nostalgii. Vystoupil na skálu nad jeskyní, kde bylo vidět na nebe. Kde býval sedal s Alo-pem. "Přemýšlej nad tím, co řekneš." Pronesl k šedému, aniž by se na něj otočil. Může to být obráceno proti tobě. Ah, vtip. Myslel tím, ať neplýtvá slovy - často šlo mnohem více říct krátce, když jeden uměl přijmout ticho. "A vyprávěj." Opět mu věnoval pohled. Teď záleželo, zda uměl nováček číst mezi řádky, nebo se zhostí slov o prvním tématu, co mu přijde na mysl. Pravé snění se totiž odkazovalo na vzpomínky, a on chtěl rozumět, až se Toshi zrána vynoří.

Obrana pokračovala a S'Arik reagoval - znovu vycenil na mladého vycenil tesáky. "Mé stáří mi dalo moudrost a zkušenosti, jaké jsi ty ještě nemohl poznat. Pokud nechceš v životě skončit na zcestí, odkud nebude úniku, budeš se řídit mými radami." Bylo možné, že už na tom zcestí byl? Dostal se tam, aniž by tomu kdokoli mohl zabránit? Teď nastávala otázka, zda ještě mělo cenu tuto nemoc léčit, či radši odstranit nefunkční maso. Lex zdaleka nebyl psychologem, který by s Apollyonem měl v tuto chvíli mluvit, ale byl astrálem. "Tvá víra je pouhou falešnou nadějí, kterou máš vkládat do jiných, ne mrhat svým časem." A tím mým. A mást všechny zraněné duše zde. S'Arik se obával, že by mohla citlivá nátura Přízračných tentokrát zvítězit. Zvěstování totiž dělalo jedno velmi dobře - nabízelo téměř uvěřitelné vysvětlení na nevysvětlitelné, i když nebylo pravdivé. Každý radši věřil, že nějaká vyšší síla jim přeje než aby přiznal, že jde pravděpodobněji o nějaké magické působení. Tato azarynská vlčice... Mohla být klíčem. "Žiješ díky šťastné náhodě a našim medikům. Doufám, že jim za to projevuješ náležitý vděk." Káravě přivřel oči. Mnoho vlků vděčilo Timovi a jeho rodině za život, či ošetření. Krátce vrhl pohled po Ryumee s Ghu'lassem, kteří se odešli bavit jinam. Neplánoval dihonestovat příkazy fortis, předpokládal, že všichni se stále vydají za Hariuhou do centra území - musel však dát vědět, že život u Přízračných jede dál. Jako zastara. A že žádný bůh není.
Hariuha se jal odvádět všechny zpět a stařec ho vyhledal pohledem. Kývl, než se otočil směrem ke hranicím a rozešel se. "Pojď, Apollyone." Neotočil se. Mladík konec konců neměl navýběr. S'Arik hodnou chvíli mlčel.

Toto byl vlk, který tehdy nevhodně narušil jejich konflikt s Ignisem. Poznával ho i po sluchu, když se dostavil. Včas. Vybavoval si, že Ryumee mluvila o nevšední zkoušce, co mu zadala - nemusel totiž dokazovat svou užitečnost, ni loajalitu. Byla to zkouška charakteru. S'Arik ovšem poslední dobou měl strach, že je skutečně někdo mezi nimi, kdo jim škodí, a tak byl opatrný, podezíravý.
Když se okřídlený mlčky přiblížil, jen ucho otočil jeho směrem, aby dal vědět, že o něm ví. Hodných pár věčných sekund ještě zůstal zticha. "Po každé noci přijde rozbřesk, z každé temnoty vede cesta do světla. Je na tobě, zda zvolíš ji, i když může být náročnější," S'Arik otevřel oči, které inteligentně probodávaly ty Toshiho. "...nebo cestu bolesti a bídného topení ve vlastním utrpení." Vstal. Nepotřeboval na to slyšet odpověď, ale chtěl, aby nad jeho slovy přemýšlel. Prošel před ním, a zamířil k díře do skály, kde v nitru hory existovala Hvězdná jeskyně. Zastavil se a otočil se k bývalému nihilskému rytíři. "Mohu ti ukázat dveře, projít jimi ale musíš sám." Teď chtěl jeho odpověď, i třeba mlčenlivou. Jsi připraven?

Leskl kovu. Vůně krve. Řinčení čepelí a vlčí nářek.
Prázdné místo, co zůstane po ztrátě či při neúspěchu. Zadostiučení, co přicházelo s vítězstvím, a neobešlo se bez ztrát. Rány, co se připomínaly navždy, i když zarostly srstí.
Boj za správnou věc. Za přežití, lepší budoucnost, za pokrok a svobodu. Za rodinu.
S'Arik meditoval. Vzpomínal si na vše, co zažil. Na vše, co slyšel ve své domovině. Na vše, co ho učili o rodu, o disciplíně, zodpovědnosti, moudrosti a trnité cestě vůdce. O své historii a budoucnosti, která už nebude mít dlouhého trvání. Přemítal nad vším, co jeho mysl vstřebala, a přemítal, kolik z těch vzpomínek je skutečně jeho, a kolik je cizí. Stáří se ho značně dotýkalo, ale vší silou si držel svou ledově vážnou tvář, která na svět hleděla jako na šachovnici. Vše měl pod kontrolou. Až na to, že v rodině nikoli - a o to důležitější bylo pořádání této slavností, která nebyla pouhou zbytečnou oslavou něčích narozenin. Byla to oslava jejich hodnot. Hrdost Milagy.
Dnes byl úplněk, a on společně s dalšími členy rodiny strávil poslední noc na hradě, aby vše připravili. Byli zde už předtím, tudíž věděli přesně, co vybrat. S'Arik v noci vyslal k obloze vytí, aby připomenul důležitou událost těm, co věděli, a oznámil, že hrad je nyní obsazen. Dočasně. Na nádvoří také v noci hořel táborák, a také vyhříval místnost, kterou chtěli využít. Skutečně - nikdo jiný než členi rodiny na slavnost tentokrát pozván nebyl, a mělo to své odůvodnění.
Slunce stouplo k obloze, a blížilo se poledne, kdy měla slavnost započít. Leč si Milagovci nepotrpěli na přepych, hrad byl dokonce mírně vyzdoben - na nádvoří bylo uklizeno, v ohništi stále plál oheň a na cimbuří nad hlavním vstupem visely dva tmavé prapory s namalovaným znakem rodu. Shromaždištěm bylo prozatím určeno nádvoří, ze kterého vedla kameny vyznačená cesta k schodišti do podzemí. Nejdůležitější budou slova, která padnou, věděl S'Arik, ale zrovnatak hrdost a důvod, proč vybral toto místo, ho motivovala k zachování určité důstojnosti. Toto byla příležitost, jak dokázat i pochybujícím členům rodiny, že jejich krev je schopna mnoha věcí, a že by svůj potenciál neměli omezovat. Prozatím starý vlk seděl a čekal na cimbuří nad vstupem, ale když se objevili první, sebral se a sešel na dvůr, kde už čekali i Evar'la s M'Raan, kterým nakázal podílet se na organizaci.

O celé situaci Nihilských slyšel od Ryumee a později ještě spoře od syna, co dostal zjišťování informácí za úkol pro přijetí do smečky. Samozřejmě se o toto musel zajímat ale i sám, z přední fronty. I proto se přihlásil jako ten, kdo vezme Toshiho do Hvězdné jeskyně ke splnění jeho přijímacího rituálu. Byl zvědav, jak plyny ovlivní vlka, který nesl v srdci nedávné rány, a nezdál se přes ně snadno přenést, když nepřišel o zkoušku žádat dříve. Teď ale už snad byl, a S'Arik ho i přes již proběhlé testování nehodlal nechat projít zadarmo. Byl rozdíl učit jejich způsobům mláďata a dospělé vlky, a stařec nebyl mírný muž, leč měl značnou trpělivost.
A tak čekal. Padla tma, a on cítil, jak se mu těla přes řídnoucí kožich začíná opírat mráz. Časy, kdy přečkával i zimy dalekého severu, byly pryč. Byl smířený s tím, že prožívá své poslední měsíce, ale hodlal z nich vytřískat co nejvíc. Kosuth'laes bylo nyní kromě Apollyona jeho hlavním fokusem - musel zajistit, že o rod bude postaráno, než odejde. Měl plán, a měl toho mnoho na srdci. Stařec zavřel oči a na moment se oddal meditaci. Sám se chtěl pohroužit do nitra jeskyně, která otevírala mysl, ale obával se, že by ztratil nad myšlenkami kontrolu docela. Stáří bylo křehké.