Príspevky užívateľa

Se zájem a lehce vrtícícm ohonem sledovala jeho opatrný a pečlivý postup. Když přinesl rostlinku, jí stačil jen letmý pohled. Věděla moc dobře, co to je a také, že mladý vlk vybral správně. "Dobře, opatrnost a smysl pro detail. Dobré vlastnosti. Asi ti to dá zabrat, ale časem by ses to naučit měl. Nebude to na jednu lekci." Ale jestli bude chtít, mohla by ho to zkusit naučit.

Oklepala se. "Smečky jsou různé. Ta, kde jsem se narodila, ta byla dost neobvyklá. samí léčitelé. Ale tak co, přátele mám i takhle, lepší než pořád někomu lízt na nervy." Pořád se usmívá a opravdu nevypadá smutně nebo ztrápeně.

Pořád na něj tak kouká a poslouchá velmi pozorně. To by celkem šlo. "Tak, a teď zaběhni támhle a některou z nich přines." Ne, opravdu mu to nedá lacino. Ale usmívá se u toho a vypadá mile.

I na tohle se usmála. Pokud se vůbec kdy usmívat přestala. "Však jsou hezký na pohled, tak proč ne." mrkla na něj.
Na jeho otázku o nervozitě ostatních se uculila. "Někdy strašně. Ale co nadělám, jsem jaká jsem. Proto taky nejsem ve smečce, vždycky někomu lezu příliš na nervy." Je ale znát, že ji to netrápí. Dávno si na to zvykla.

Naklonila hlavu na stranu. "A které?" Hned ji to zajímá, chudák vlče nečekaně čeká zkouška. Sleduje ho pozorně a evidentně to opravdu chce slyšet. Na tom, co předvede, závisí docela dost, jeslti mu recept vysvětlí nebo ne.

Na jeho nadšení nad její zmínkou se usměje a ocásek se jí rozmává. "Jo, vážně." ujistí ho a zatočí se cokolečka.
Usměje se, když i on pochválí její jméno.
Nad otázkou se uculila. "No jo, neposedná povaha. Prostě jsem taková, vždycky jsem byla." Nevypadá, že by jí to vadilo.

Zkoumavě se na něj zadívala. "Znáš nějaké rostliny, umíš je odišit spolehlivě od sebe?" To je dost důležité, protože některé rostliny do směsi proti jizvám jsou mírně jedovaté. "Můžu tě to naučit, ale je to trochu složitější směs. Takže je důležitý se nesplést." Na jeho odpovědi záleží docela hodně.
Na jeho jméno se usmála. "Jé, hezké jméno, připomíná hvězdičky." Nemají Přízrační něco s hvězdama? "Já jsem Sariane, ale říkej mi prostě Sari." Vesele mává ohonem a popochází sem a tam. Věčně neposedná vlčice. Zvláštní je, že když mluvila o bylinkách, vypadala jinak, vážně, seriózně. Přitom kdykoliv jindy když nejde o léčení, působí spíš jako vlče, i když je mnohem starší.

Potřásla hlavou. "Ano, ale ne vodou. Můžu ti udělat roztok s bylinkami, který by fungoval. A druhý, kterým to pak budeš ošetřovat než se to zahojí. Pak by neměl být problém. Jen nevím, v čem bys to tak uchoval aby toho bylo dost. Tady na to věci nemám, musela bych k sobě do úkrytu a nachystat to." Rozhlíží se kolem. MOžná kdyby se našlo pár velkých mušlí...
Pak koukla na něj a změny jeho výrazu si všimla. To by ostatně každý.
Došla blíž, mává ocáskem a vypadá velmi přátelsky.

Potřásla hlavou.
"No jo, tradice. V mojí smečce byli všichni léčitelé, tam to fungovalo jinak." Prohlíží si ho zkoumavě. Zase vstala a popochází sem a tam. Opravdu zdá se nevydrží v klidu.
Rozhlíží se, ale poslouchá ho a stříhá ušima. "Pokud to nemáš v srdci, je to pořád jen obrázek. Ale když je to u vás zvykem, tak si to dělejte. Já ale nemám ráda zbytečnou bolest."
Zadívala se na něj.
"Jestli si na to chceš zvyknout, tak prostě jen zkoušet, zkoušet a zkoušet. Víc udělat nemůžeš. Ale zjizvíš si packu takhle, a to by asi nebylo moc dobrý. Asi ti nachystám aspoň něco, čím si to vypláchneš potom od té soli, aby se to hojilo správně." Je jí jasné, že mu to nevymluví, ale nechce, aby se zmrzačil.

Zas naklonila hlavu na stranu. Dělá to nápadně často. "Rodinné znaky? " Přejela mu pohledem po těle. "Teda, to je pro mě tak spíš barva a rysy a tak.... ale uměle udělané jizvy?" Napřímila uši. "U nás nic takového nikdy nikdo nedělal. "
Jeho náhlý hněv ji trochu překvapí. Ale rozhodně nezastraší. Napřímila se. "Slib si nosíš v srdci, ne na těle. Nevidím důvod, proč prokazovat oddanost zbytečnou bolestí. Jsem léčitelka, já se snažím bolesti zabránit." Ale i když stojí napřímená, její slova jsou mírná a trpělivá.

Posadila se tam kde byla a pdorbala se za uchem. Absolutně ji netrápilo, že jí od packy odlétla sprška vody a pár kapek zasáhlo vlčka před ní.
"Rituál? Přiznávám, že v tom se nevyznám, Co to obnáší?" Je evidentně zvědavá.
"A štípe tě sůl ve vodě. To prostě sůl dělá. Čistí ránu, ale není to nic příjemnýho a není to zrovna dobrá metoda.... "
Zbytek vyslechla relativně klidně, jen ve vodě poposedá, jako by nemohla vydržet v klidu.
"A je to fakt nutný? Myslím, rituál co bolí. Vždyť.. to nemůže být nic příjemnýho, ne?"

Nakloní hlavu na druhou stranu.
"Ehm.. co se dělá ve slané vodě?" Zvedne jedu tlapku, čumáček zvědavě natažený dopředu, vysoko nesený ohon lehce mává ve vzduchu nad vodou.
"A proč by sis na to vlastně chtěl zvykat? Ukážu ti lepší způsoby jak si vyčistit ránu. Nemusí to bolet."
Sari samozřejmě netuší, o co tady jde a tak se chová podle toho. Tlapku zase položila do vody a vydala se blíž k mladému vlkovi, z kterého cítít pach smečky.

Za skalkou se ozvalo vyjeknutí. Vlny nevlny, dovádění nedovádění, samozřejmě to slyšela a její povaha léčitelky na to nemůž nereagovat.
Klusem vyrazila z vln a za tu skalku.
Zarazila se, kouká na vlka stojícího ve vodě a přejela ho poledem. Jeho chování nenechává na pochybách, že má poraněnou tlapku a dotkl se s ní asi slané vody. Ostatně, tu má také mokrou.
Naklonila hlavu na stranu a voda z ní zvolna stéká. Jako by na její srsti skoro ani nedržela, nevypadá skoro vůbec mokrá, i když tam dost řádila.
"Uznávám, jako desinfekce to není špatný nápad, ale víš, že po slané vodě ti zůstanou jizvy, když se zraníš? Jsou lepší možnosti." Nenapadlo ji, že jde o test, myslela si, že jde o amatérský pokus o ošetření.

Moře, šumění vln a příboje a rozstřikování vln o pár kamenů na písku. Hudba, kterou byla zvyklá už jako maličké vlče.
Zima se pomalu krátí a jí to nedalo. Vyrazila dolů, k pláži, celkem daleko od svého pohodlného úkrytu.
A samozřejmě neodolala. Zaběhla do vln a dovádí v mělké vodě. Vyskakuje, poskakuje, nechá se přelít mořskou vodou, pak vyskočí a chytá do tlamy vrcholek pěnící se vlny. Rozhodně je vidět, že si to užívá a velice dobře se baví.

<<< Ohnivá louka

Vesele poklusávala vedle ní a pranic si nedělala z mlčení druhé vlčice.
Když dorazili k potoku, strčila tlamku k vodě a začala pít. Ale pořád držela jedno ucho natočené ke své společnici.
Nehodlá ji opustit. Podle Sariane musí mít ta vlčice nějaké problémy, že je až tk moc tichá a zřejmě i lekavá. Všimla si toho cuknutí prve, jak proletěl její opeřený společník.
Ten je stále následuje, popolétává ze stromu na strom, občas je vidět, že si shání během cesty nějaké to jídlo. Ale pořád je někde blízko.

Sariane zvedla hlavu z vody. "Jestli chceme apsoň ty ryby, tak by to chtělo apsoň púřádnou tůň. V potoce jsou pstruzi, na jídlo jsou fajn."
Protáhla se a se zájmem se podívala na vodu.

Nic si nedělá z trvajícího mlčení. Když Regi zamířila k prameni, vyrazila s ní, ale sleduje vodu. Pak se zarazila. "Hele, támhle, tůň a ryby." Ukázala na velký zákrut za jedním stromem. Je tam celkem hluboko a je vidět jak se pod hladinou míhají hřbety.

Zvesela si to šplhá do příkrých svahů Ostrých vrchů. Je zvláštní, jak může být někdo tak rychlý a obratný tak nešikovný při běžném lovu.
Strmé horské cestičky tady na horách jí problémy nedělají.
Na zádech má velmi neumělý vak, který se vyráběl na léčitelském workshopu a hodlá si nasbírat nějaké horské bylinky, jaké se najdou jen tady, vysoko nad rovnější krajinou dole.
Jejího opeřeného společníka už asi unavilo natřásání na jejím hřbetě, tak vyletěl kamsi na oblohu.
Sari si okolí všímá pozorně, ale jen rostlin. Jak je tím zaujatá, nejspíš by kohokoliv z vlků snadno přehlédla.

Vůbec na její mračení nereaguje, jako by ho snad ani nevnímalo. Nebo jí to prostě nevadilo. Kdo ví?
Jednu packu zvednutou, připravená ochotně vyrazit, čekala, jeslti vlčice před ní nějak zareaguje na navrženou trasu.
Prvně to vypadalo že ne, ale nakonec kamsi vyrazila. A úplně jinam.
"No dobře, tak sucho asi vadí. Nevadí, já ho taky nemusím." Zazubila se a veselým krokem rychle doběhla Regi a zařadila se vedle ní. Uši se jí živě pohybují na všechny strany, čenich vlastně také a její opeřený společník vyletěl kamsi nad ně, vysoko na oblohu.
"Tamtudy to stejně jde taky. Už to tady trochu znáš?" Zkusila se zeptat. Ztichnout zdá se nehodlá.

>>> Mladý les

Zazubila se nad tou ostýchavostí nad jejím úkrytem. "Když tam nic nezničíš, tak tam klidně můžeš, mě to nevadí. Jsem tam jen já a moje bylinky." mrkla na ni.
Sari má společnost docela ráda a Wisa je navíc vlčice s vodní magií! Jak by jí tam mohla vadit.

Sari se nebrání ani rozhovoru o magii, i pro ni je to zajímavé. "Jasně, proudy vody ovlivňují to, kde se jim jak plave a kde můžou získat I to kudy budou plavat pryč, když je vyrušíš. Takže to jde odhadnout docela dobře." Její ocásek vesele mává a vůbec jí nevadí to vše vysvětlovat. Naopak, konečně má někdo pořádný zájem!

"Tak jdeme!" vyhlásila nadšeně a vyskočila všemi čtyřmi do vzduchu. I ona se při dopadu na ledu opřela o drápky a neupadla. S vysoko nesenm ohonem a skéré tanečním krokem se otočila a vyrazila zpátky ke břehu.
Hodlá vést Wisu k Dormanu a své noře.

>>>>Dorman