Príspevky užívateľa

Pořád se tak vesele usmívá. "Jo, na něco se to hodí, i když zase, nebudu nikdy tka hezky chundelatá." Potřásla hlavou. S tím ale tak jako tak nic nenadělá. Tak proč se tím trápit.
"Jo, vlče." Přikývla." A jo, byl z Nihilu. Trochu se ztratil. Říkal, že se jmenuje Amir. A hlavní je, že se mu nic nestalo, ne?" Zamávala ohonem. Ale je ráda, že tu tehdy byla. Pro to vlče by to asi nedopadlo moc dobře.

Klidně si to kličkuje močálem, ale při jeho otázce se zarazila, s jednou tlapkou ve vzduchu se na něj ohlédla. "Ani ti nevím. Prostě, přijde mi spíš divný, že to ostatní nevidí. To samý když v řece teče voda, taky vidíš kam jde proud. Tady to sice neteče tolik, ale pořád teče a dá se odhadnout co to udělá. " Sedla si a podrbala se zamyšleně za uchem, u čehož naprosto ignoruje bahno kolem. "Možná jsem prostě jako štěně byla jen moc ve vodě a naučila se to vidět, já nevím proč to ostatní tolik nevnímají. Nebo je to třeba tím tulením kožichem, co já vím." Zazubila se na něj, zamávala ohonem, který si u toho slušně omočila v blátě, a zase vstala. Vyrazila dál. Nevypadá, že by si cokoliv dělala z opožděného představování. Šlape si to rovnou směrem k divoké řece, jejíž hukot s už začíná zdálky ozývat.

Mírně se pousmála a zamávala ohonem, když se Sil dokonce i ozvala. A navíc, s poděkováním. Znovu ji jemně pohladila po srsti za ušima. "Není za co. Bude to dobré, ano? Jen to pár dní potrvá."
Opatrně dokončila práci na jejích ranách,. "Hlavně odpočívej. Seženu pak něco k jídlu a dostanu k tobě vodu a tak. Jen až za chvíli raději ano?" A taky mám ještě jeden úkol.
Ohlédla se po Aishile. Nastalo to, čeho se bála. Ne že by na tom byla tak zle, ale schází jí vůle se snažit. No nic, tak tou horší cestou. Potlačila povzdech a z hromádky přinesených rostlin sebrala polštář mechu. Došla k vodě a nacucala ho vodou.
Prvně s ním ale zamířila k Sil, lehce jí ovlažila tlamu. Jen lehce. Ještě chvíli by pít neměla, pro jistotu, aby zase nezvracela. Pak se vrátila k vodě, namočila mech znovu a zamířila pro změnu k Aishile. Stoupla si nad ni a nechala vodu z mechu odkapávat. Jí na hlavu, jen kousek od uší. Pomalu. Ale je to voda a je studená.

Vážně přikývla. "Jestli je tu jeho pach, tak to vypadá jako dobrá stopa. Nevím jak dobře zvládáte zimu, ale já bych te´d asi z takhle bohatýho kraje necestovala. Co já vím, možná jste vy létavci odolnější. Ale třeba i on najde někde tvůj pach a hledá tě taky." Zamávala ohonem. Doufá v to. Bylo by to krásný, kdyby se bráškové hledali vzájemně a tady se tu našli.
"Jeslti se najdete, přijdete se mi někdy ukázat?" Natočila hlavu na stranu a upřela na něj až štěněcí oči. "Většinou jsem někde poblíž větších řek. Nebývá moc těžký mě najít." Což dělá schválně. Koneckonců, co kdyby někdo potřeboval léčitelku. Pak nebude mít moc prostor a čas složitě hledat.

Usmála se, když projevil zájem o rostlinu, co přinesla. "To je kyčelnice cibulkonosná. Roste tam, kde rostou buky. Ale ty šípky poslouží stejně dobře a možná i líp. Vůbec jsou docela zdravý. Jen mě třeba moc nechutnaj, no." Uculila se. Proč to nepřiznat.

Uculila se jeho výrazu.
"Jo, Proto je lepší to moc nedělat před těma, co to neví." Koneckonců, i to mu řekla, i když není si jistá, že to v tom zděšení chudák zaznamenal.

Pak jen přikývla. "Stejně tu asi strávíš celou zimu, viď? V tomhle počasí se cestuje hůř a tady je aspoň dost jídla... No, dobře, pro někoho jako ty víc jak pro mě, ale mě ty ryby stačí." Potřásla hlavou. Opravdu si ze své nešikovnosti nic nedělá.

Nezůstala stát na místě, ale popochází sem a tam, občas hrábne do země. I tady roste kde co, ale spousta těch rostlin je jedovatá, když se použije špatně, to by mu raději ukazovat neměla.
Pak z pod buku utrhla jakýsi...stvol? Na kterém je cosi jako miniaturní tmavé cibulky donesla mu to. "Tohle se dá jíst, když tě v zimě bolí dásně. Ale stejně dobře poslouží třeba i šípky." Ukázala čenichem k červeným plodům na keři na kraji lesa. "A líp se hledají. Z lesa pro tebe je asi nejzajímavější ten mech. Nebo borový jehličí. Kromě léčitelů to vlci moc neví, ale i jen vůně borovic léčí plíce. "

Usmála se snad ještě víc. "To máš fuk, já bych to přežila. Navíc, když se oklepu, tak to ze mě stejně spadne. Táta říkal, že mám srst jako tuleni." Oklepala se, aby si srovnala kožich. Na Irise od ní neodlétlo nic, to si dala pozor. Stejně na ní moc bahna opravdu není.
Nadšeně si poskočila na místě, když souhlasil s čištěním kožíšku. Bezva! Takový chundeláček!
"Na druhou stranu, ty bys to sice zvládl, ale to vlče by tu bylo umřelo. Takže možná, spíš bych tady pobíhat měla." Pohodila hlavou, zatímco už zamířila na sever, k řece. Vybírá opatrně cestu močálem, se zvláštní přirozenou lehkostí. Jako by snad věděla, kde je vody víc a míň a kde víc hrozí propad. Vlastně i ví. Neví proč vodě vždycky rozuměla, jak se chová. Ale ona prostě podle toho, jak to vypadá, pozná kde to je bezpečné. Pokud se vlk bude držet v jejích stopách, neměl by se moc bořit. "Mimochodem, já jsem Sariane, ale většinou mi říkají prostě Sari. A ty?" Zastříhala ušima, zatímco si to vykračuje bažinou k severu.

Vážně se na něj zadívala, když měl tak zvláštní otázku. "A jak bych to zjistila, že je vrah? Navíc, kdo jsem, abych soudila co kdo vyvedl a proč to udělal? Zabít jiného vlka je samozřejmě špatné. Pokud nešlo o obranu. Jenže asi těžko bych byla lepší, kdybych ho nechala umřít, ne? Nepostarat se o zraněného, to je taky způsob vraždy." Potřásla hlavou. "A pak, vždycky je šance, že právě proto, že mu někdo pomohl, pochopí jak se chovat a už to třeba nikdy neudělá. Nebo pomůže někomu dalšímu."
Jemně čenichem projela Hariho srst. Možná skutečně někdy něco vyvedl. Ale k ní se chová slušně. A už jen to, že se takhle ptá... Není to nějaký nenapravitelný lump. Podle ní ne.

Mile se usmála a vesele zamávala ohonem, když odsouhlasil, že ryby nevadí a čiperně odběhla.
Nebyla vlastně pryč moc dlouho. Na to, že šla nalovit jídlo. Jenže, když jeden může jen ležet a čekat, tak to mohlo působit jako roky.

Přiběhla potom, a v tlamě za ocásky nese rovnou pět pěkných pstruhů. Dost na slušné jídlo. Nadšeně vrtí ohonem už zdálky a hezky mu je složila přímo před tlamu. "Tak, doufám, že ti budou chutnat." Vesele se na něj usmála a sama se zase vrátila ke shánění travin a výrobě obvazů. Tentokrát do zásoby.

Nadšeně pokývla hlavou. "No to rozhodně." Ona si vůbec všeobecně život docela užívá.
"Zkoušeli to třeba létavci? Vím že někteří doletí fakt daleko." je pořád tak nesktuečně zvědavá. A co se plavání týká, zazubila se. "Vysilující víc než běh teda fakt není. Pomalejší jo, ale za běhu se unavím rychle, za plavání fakt ne." Zamyslela se. "Teda, apsoň pro mě. Táta říkal, že jsem spíš jak kdyby nebyl můj táta on, ale nějaký tuleň. Pořád jsem byla ve vodě už jako vlče a nikdy mi tam nebyla zima." Zatočila se samým nadšením dokolečka a pak se zastavila zase až na kraji útesu, div že nesletí dolů... Je vůbec možné že někoho moře tak absolutně neděsí?
"Víš co? Co seběhnotu někam dolů pod útesy a zkusit si zaplavat. Teda, pokud na tebe na to není moc zima." Dobře ví, že pro většninu vlků by byla.

Tolik pachů a všeho možného. Sari nikdy nepochopila, jak se někdo může nudit a nebo jak ho může nezajímat svět kolem.-
Teď zrovna jako ztřeštěná běhá po lese a prohání veverky. Nepokouší se je chytit. koneckonců, na stromy za nimi nevyleze. Ale je to zábava, pobíhat dole a sledovat ty malé rychlé potvůrky ve větvích.
Oběhla skupinku hustých mladých stromů a... málem se srazila s jiným vlkem. Zaryla prudce tlapy do bahnité země, až od ní vystříklo bláto a pohodilo barevný vlčí kožich před ní. A pořádně.
"Jejda.. promiň, promiň, já nevěděla, že tu někdo je...."
Hned se hrne k vlkovi a obhlíží škodu na jeho kožichu. Ona sama moc umazaná není... Snad je to tím, že je její kožíšek tak krátký.

Zazubila se na něj a párkrát mávla ohonem. "Vidíš? Není to tak snadný jak to vypadá, že jo?" Mrkla na něj.
"Ale cvič a nakonec se to naučíš. Uvidíš. Když je teplo a není sníh, dá se to trénovat s vodou a s kapkami vody. Hele."
Vstala a přešla k místu, kde se dá pohodlně dosáhnout na vodu. Natáhal se, vykopla čenichem do vzduch pár kapek vody a chňapla po nich.
"Ale nezkoušej to s vodou dokud je sníh, jo? Je na vodu moc zima." A hlavně ne tady.
"A až se to budeš učit s vodou, tak někde na nějakém maličkém potůčku. Spadnout bez varování do vody je horší než do sněhu." Rozhodně je lepší vlče varovat.

Došlo jí, že na ni vlče kouká trochu zmateně. Aha. Neví, o čem to mluvím. Dobře. Tak jinak.
"No prostě. Prvně skočíš a takhle se napůl sklouzneš."
Předvedla stejný skok do malého skluzu, jako prve, ale v místě, kde není tolik sněhu. "Když to uděláš špatně, tak u toho nezůstaneš takhle, ale švihneš sebou." Překulila se na bok a předstírá, že se právě vymázla na ledu. Pak zvedla hlavu a uculila se na něj. Sedla si a koukla na něj. "No, a te´d si zkus čumáčkem nabrat trochu sněhu, vyhodit ho do vzduchu a chytit. Takhle."
Sklonila hlavu, nastavila si čenich k jedné sněhové hrudce. Podebrala ji, vyhodila do vzduchu a až začala padat, tak po ní chňapla.
"To je o něco jednodušší než to dělat rovnou obojí. Tak si nacvič chytání takhle jo?"

Zazubila se. "To vážně není. Hned při skoku. Potřebuješ se trochou sklouznout a přitom nespadnout. Už to není zase tak samozřejmý." Vstala a oklepala se. Do sněhu se zabořila docela slušně, při skoku. "No, a sníh vyletí prudce a kromě hrudek i spoustu jemnýho sněhu. Zaclání ti ve výhledu, překáží na čumáku a ty se u toho máš trefit na letící hrudku, co ti někde proletí před tlamou. To fakt tak snadný není." Vlastně, dost podobný to je když chytám ryby, jen voda je ještě o trochu drsnější než sníh. Bahno na dně řeky klouže taky. Zvláštní. Doteď jí to nedošlo.

Usmála se zase tak zeširoka. "Je to docela legrace. Ale nejde jen o legraci. Je to taky dobrý trénink, abys byl rychlejší. Dívej se."

Skočila do sněhu s předníma packama nataženýma před sebou, až se trochu sklouzla a sníh se rozletěl pěkně nahoru. Rychle chňapla tlamou po jedné hroudě a chytila ji. Pak na vlče vyplázla jazyk, kde ještě leželo trochu sněhu. Zamávala nadšeně ohonem. "Není zase tak snadný chytit ten sníh, co vyletěl do vzduchu." Mrkla na něj.

I přesto, že z toho vlk nevypadla zrovna nadšeně, prohlídku pro jistotu dokončila. Sníh to asi dost ztlumil. Naštěstí je v pořádku.
Koukla na vlčka. "A lovit sníh umíš?" Zeptala se ho zvesela. Třeba by ho to mohlo zaujmout.
Poodstoupila pár kroků stranou. Přece jen, je tulačka a i když on nepatří přímo ke smečce, tak kdyby se tu objevil někdo z Přízračných, asi by se mu to nelíbilo, kdyby ji našel tak blízko.

"Hlavně zkoumej důkladně. Ale to určitě děláš, že jo?" uculila se na něj.
Ale maličko si oddechla, když vlče zřejmě vzalo vážně její varování před lidmi. "to taky je." vážně přikývla.
A nadšeně se jí rozzářily oči, když se vlče zkusilo postavit na zadní.
Nemohla jinak, Okamžitě se zvedla na zadní taky a opatrně balancuje na dvou nohách, sem tam ukročí... vede si o dost lépe jak vlče, které rychle přistálo na zemi. "Jej." Hned dopadl zpátky předními na zem a hrne se k němu. "Jsi v pořádku? To byl docela tvrdý pád." Opatrně vlčka očichává.

Vážně přikývla. "To je důležitý. Všechno je potřeba prozkoumat." Odsouhlasila vlčeti jeho slova.
A pak jí došlo, že si asi celkem naběhla. No jasně, vlče narozený tady nemůže vědět, co jsou to lidi.
"Lidi jsou.. takoví vysocí tvorové, co chodí jen po zadních nohách a místo předních nohou mají něco, čemu oni říkají ruce. Umí vyrobit fakt zajímavý věci. Vyrobili právě třeba tohle." Zase zahrabala packou po hrázi. "Ale proč to dělají, to nevím. Jen vím, že většina z nich nemá ráda vlky a je pro vlky nebezpečná. Umí zranit i na dálku. Takže kdybys nějakého viděl, tak radši uteč, jo?" nabádá ho vlídně. Jen netuším jak tohle pozná... Ale tady lidi naštěstí nejsou.