Príspevky užívateľa

Když už si vlček před ní taky tak lehl, nenapadlo ji nic lepšího, než že se na místě překulila kolem dokola. Jen tak, po legraci. Zazubila se na něj a mrkla.
Ale udivilo ji, že není ze zdejší smečky. "Ne?" Natáhla čenich trochu blíž, odsud nemůže posoudit jeho pach. "A víš že jsi na jejich území?"
Že by se sem zatoulal náhodou, to pochybuju. Že by Přízrační jeho mámu prostě na chívli vzali k sobě? Nepřišlo by jí to zase tak divné, některé smečky to dělají.

Její ocas ani trochu nezpomalil a navíc se na něj zvesela usmála. "No vidíš, pěkné jméno. A jsi šikovný, že jsi ho takhle řekl. "
Její výraz trochu zněžněl, když vlče už nezvládlo tak dobře její jméno. "Je to dřina, co? Všechny ty slova s protivnými písmeny."
Lehla si na zem, aby byla níž a vlče zbytečně neplašila. Je vidět, že se jím dost zaujatá. Jak tak leží, její ohon pěkně zametá zem. "Ty jsi od Přízračných, že?" Celkem zbytečná otázka, ale apsoň je o čem mluvit s vlčetem.

Sari, zaujatá zkoumáním hráze, si vůbec nevšimla, že se k ní někdo blíží. Až když do ní narazil.
Zavrávorala a div že nesletěla z hráze dolů, do děsivé hlubiny... Ne že by si z toho šedá vlčice dělala těžkou hlavu. Nestalo se to, no ne?
Vycouvala na prostor na koruně hráze a koukla se, kdo to do ní narazil.
Vykulila oči, když uviděla malé vlče. A její ocas se vesele rozkmital. "No ahoj, kdopak jsi?" Naklonila hlavu na stranu a sklonila hlavu níž, zvědavě nataženou dopředu k vlčeti. "Já jsem Sari." Představila se rovnou.

Cesta k hrázi

Jen tak zvesela si to ťapká podél řeky, proti proudu. Ví, že tady je hráz, postavená lidmi. Už o ní dost slyšela. Taky ví, že je tady hranice území Přízračných. Ale z toho si hlavu nedělá. Některé vlky odtamtud už přece zná a byli moc fajn. Vesele zavrtěla ohonem a s napřímenýma ušima, veselým úsměvem se rozklusala k hrázi. Zvedá vysoko tlapky. Prostě, očividně vlčice v dobré náladě.
Vyběhla čile na korunu hráze. Ani si nezkontrolovala, kudy vůbec vede hranice. Nějak to nepovažuje až tak důležité. Zastavila se, asi ve třetině směrem od jihu, Stoupla si na samotnou korunu stavby a kouká do propasti pod hrází, tam kde pod ní teče jen potok. Vypadá natolik zaujatě, že by se k ní asi dalo dojít dost nepozorovaně. Zvědavě si prohlíží hráz.

"No jo, ale zase mám ten kožich takovej nudnej." mrkla na něj vesele.
Kontrolu i v té rychlosti provedla důkladnou. Nikde žádná krev a nevypadá to ani že by měl problémy s pohybem. Navíc sám potvrdil, že ho nic nebolí. Ustoupila tedy a jen se uculila. "No tak bys mě ohodil. Ono by se taky nic nestalo." Mrkla na něj a div že si neposkočila. Rozhodně si nenechala bažinami zkazit náladu.
"Chceš s tím trochu pomoct? Přece jen, na dlouhý máchání se v řece je celkem zima, pro většinu vlků." Navíc, sotva se potkali, přece se s ním nebude hned loučit!
"A nemáš zač," přikývla na jeho poděkování. "Nejsi vlastně ani první, koho tady tahám z bahna. Doufám, že se z toho nestane tradice." Uculila se.
"Tak jdeme k řece?" Natočila se správným směrem a jednu tlapku zvedla do vzduchu ve znamení, že je připravená vyrazit.

Rozesmála se. Upřímně a pořádně.
"Ale no tak... "sotva popadá dech. "Tak snad umíš používat vlastní čenich. Kdyby to něco počůralo, tak to přece ucítíš... Navíc, asi tě nepotěším, ale moč zdravého je neškodná. Neobsahuje žádnou nákazu. Takže, je mnohdy bezpečnější na vypláchnutí rány než voda, v které někdy může plavat fakt kde co. Jo, vím, je to celkem nechutný. Ale v nouzových podmínkách se vyplachovala rána opravdu tím, že ji jiný, zdravý vlk, prostě počůral. Divil by ses, kolik to zachránilo životů. Jen si to většinou můžeš dovolit jen u vlka v bezvědomí nebo mezi léčiteli, protože jinak by tě asi pacient zkusil sežrat." Vesele vrtí ohonem a rozhodně to vypadá, že jí jeho zděšení dost rozveselilo den.
Na to s bratry a tak, vážně přikývne. "Dobře. Pak bych tě možná mohla nějaké základy naučit, ale na to je lepší si ty rostliny připravit. Aby sis je mohl osahat, očichat, vyzkoušet. Jinak si toho moc asi nezapamatuješ. Ale záleží na tobě."

Sledovala ho pozorně. Zajímavá věc. Poprvé zůstala v klidu. Když začali řešit léčení a byliny. Jako by tohle téma ji udržet v klidu dokázalo.
"Je toho mnohem víc, i když tohle je dobrá volba." řekla. Vstala, a chvíli přecházela okrajem lesa, pak odhrabala sníh u paty stromu. Vytáhla kus mechu a donesla mu ho. Takový světlý šedozelený polštářek. "Tohle je bělomech sivý. Roste v kde jakém lese a umí zastavit krvácení a navíc ho můžeš nechat na ráně jako provizorní obvaz, aby se ti do ní nedostalo to co tam nepatří. " A že ho roste po lesích docela hodně. Navíc, našla ho dost rychle i pod sněhem. "A třeba takovou vrbu určitě poznáš. Její kůra působí proti bolesti a horečce. I když tebe se asi horečka moc netýká." Zvesela zamávala ohonem. "Asi ale nemá smysl ti vyprávět kdoví jaký složitosti, co? Kor s tvojí regenerací."

Mrkla na něj a zase se nadšeně zatočila. Prostě, hotová neřízená střela. Jen co je pravda.
Ale on se zdá se opravdu zajímá o to, co by mohla používat. Koukla na něj. "spíš by bylo asi rychlejší vyjmenovat, co léčitel nepotřebuje... Skoro cokoliv co kde uvidíš, se dá použít, když víš jak a na co. Dokonce i jedovaté rostliny. Hodně z nich může zachránit život, když se třeba otrávíš nějakou jinou, působí proti sobě. Dokonce i stromy jsou užitečný. Co třeba používáš na ty zranění?" Zajímá se. Mohla by mu jeho postupy koneckonců třeba vylepšit, kdo ví?

Vesele se na něj zazubila. "A nebo vyléčit tolik vlků aby za mnou chodil zástup vděčných poskoků co mi budou nosit jídlo!" A plácla sebou z výšky do sněhu a přetočila se na chívli na hřbet, pak zase vyskočila na nohy. Pro ni je to legrační představa. Za svoje léčení nikdy nic po nikom nechtěla. Jí stačí, že na ni nejsou vlci agresivní.
"No, já docela jo." povzdechla si. "Uvidíme kolik práce bude letos v zimě. Nějaké zásoby nadělané mám, různě poschovávané, ale nikdy se nedá úplně odhadnout, co přijde. "

Zase si poposedla. Pak vstala a zahrabala packou do sněhu. Přitom nepůsobí nijak neklidně, nebo že by jí cokoliv vadilo. Je v tom docela rozpor.
"Jooo, o tom nepochybuj. Jíst každý den ryby mi sice nevadí, ale že by to byla zrovna výhra, to fakt není." Vesele se na něj usmála a už zase zametá ohonem sníh!
"Tak to máš dobré. Nemoci umí být protivné a hlavně v zimě se to hodně vlkům stává... teda kromě těch s ohnivou magií, ti marodí spíš v létě. Asi je ten jejich oheň hřeje, či co já vím." Na maličkou chvíli se zatvářila vážněji, trochu smutně. Jako by si připomněla něco, co tuhle očividně hodně veselou povahu přece jen trochu zakalilo. Ale rychle to zase kdesi ukryla.

Přiklopila na vteřinku uši. "ale jo. Ale asi jsem na to málo trpělivá, moc se vrtím. A ti holomci mají někdy i víc než jeden východ. " Usmála se a podrbala se packou za uchem. Pak vstala a zase se zatočila dokola. Opravdu je hodně neposedná.
"No jo... ale když víš jak si hryznout, tak ani ty kosti tak nevadí. A já jsem zvyklá. Vyrostla jsem u moře, ryby jsem jedla od mala. A lovit v potocích je o hodně jednodušší." Potřásla hlavou. "Navíc, medvědů tu moc není a zdejší vlci ryby moc neloví. Takže fakt nehrozí, že bych neměla co jíst." Mrkla na něj.

"Jůů, ty máš regeneraci? To je fajn, tak se ti apsoň nestane nic moc vážnýho. Na nemoci ti funguje taky?" Hned ji to zajímá. Ví, že to nemusí být samozřejmé. Někteří vlci jsou imunní vůči nemocem, když ji mají, ale někteří ne, jen se jim lépe hojí zranění.

"Ale to jo, ale tak, tady je jídla dost, dá se sehnat docela dobře. Akorát mám prostě nedobrovolnou rybí dietu, no. To se přežije." Bere to očividně s humorem a nijak se svou loveckou neschopností netrápí. Ona si nemusela projít tím, čím on. A její přirozené vnímání vody a vodních proudů je také jistá výhoda. "Mě apsoň nevadí jíst ryby, většině vlků docela jo. " A i ryby jsou jídlo a je jich tu taky dost.
Když tak razantně zamítl, že by na potkání obdarovával vlčice, tak se uculila. "Tak to se cítím poctěna!" Zamávala zvesela ohonem. Opět.
"Kdybys někdy potřeboval léčitelku, tak mě většinou najdeš kolem řek, jo? Většinou přespávám u řeky mezi vřesovištěm, lesem a tím zbytkem lidskýho sídla na břehu." Přiznala mu tak vlastně, co je zač profesí.

Rozesmála se. Docela zvesela a upřímně. "No na lovu zajíce vážně ne. Těžko by mi něco mohl takovej ušák něco udělat." Tváří se ale mile a přátelsky, je naprosto jasné, že to nebyl výsměch. Jen je prostě asi dost veselé povahy.
Do zajíce se ale pustila s opravdovým nadšením. Veustále u toho vrtí ohonem, takže je za ní pěkně vymetený prostor.
Zajíc postupně zmizel. Pak si způsobně sedla a olizuje si tlamku.
"Byl dobrý. Fakt díky, Jarumi. Mimochodem, běžně takhle cizinkám nabízíš zajíce?" Usmála se vesele.

Potřásla vesele hlavou. "No co. Nemusím přece vždycky vyhrát." Zamávala zase nadšeně ohonem a dokonce se zatočila dokolečka. I když tam prve běhala docela pěkným sprintem a proletěla se v zatáčce několikrát, nevypadá, že by jí to sebralo elán. Energie má zdá se na rozdávání.
"Dobře. Fakt díky. Zajíce nemám moc často." S viditelným nadšením se usadila k darovanému zajíci a bez rozpaků se pustila do jídla. Vypadá opravdu spokojeně a rozhodně ne jako někdo, kdo tu je s úplným cizincem. "Mimochodem, jsem Sari, a ty?"

"Dobře, to je fajn." Usmála se na něj a ani jí nedošlo, že to vypadalo, že je připraven k obraně. Místo toho začala očichávat zajíce. Instinktivně se olízla.
"Tak trochu jo i ne. Moc jsem se nesnažila, stejně nejsem dobrý lovec. Ale prohánět zajíce je celkem sranda." Mrkla na něj, z hlavou skloněnou u zakousnutého ušáka.
Ale pak si celkem způsobně sedla. Zamávala ohonem, až se rozvířil sníh za ní a pokryl jí kožíšek třpytivým bílým povlakem. Nevypadá, že by jí to vadilo. "I tak je to milý, vážně." Usmála se na něj.