Príspevky užívateľa

Došla až k ní a opatrně ji očichává. Není to jen pozdrav po vlčím, ale také kontrola léčitelky, co zjistí. Ale stav aishily je dost výmluvný. Sari se o ni nakonec prostě opřela. "Taky ne." I ona přiklopila uši a obě vlčice sdílejí moemn bolesti. I když Sari moc dobře ví, že u Aishily je to horší. "Ani Sil jsem nenašla. Ale nikde ani stopa po krvi, to je dobrý znamení." Zkusí aspoň maličko dát naději. Krev by znamenala zranění nebo smrt. Takhle.. je pořád ještě naděje.

Dopila a zvedla hlavu. A na chvíli se usmála. Uviděla totiž, jhak do kaňonu přichází vlčice. Tak to bylo dobrý načasování... Ale úsměv ji přešel. Moc dobře vidí, jak je Aishila vyhublá za tu krátkou dobu. Jedla vůbec něco?
"Aishilo!" Zavolala na vlčici a rozběhla se k ní. Nemá to tu energii co obvykle, ale i tak. Vyrazila dost svižně.
"Jsi celá?" raději se neptá, jestli je v pořádku. Je jí jasné, že to opravdu není. Ale aspoň fyzický stav snad tak zlý nbebude. Budu msuet nachytat ryby. Potřebuje jídlo.

Po několika dnech od doby, kdy se rozešla s Aishilou, dorazila do kaňonu. Vypadá nezvykle smutně a frustrovaně. Nenašla ani stopu po Sil, ani po Shaarim, netuší, jak se jim vedlo. Důležité je ale také to, že nahoře na útesu nenašla žádnou krev. To je dobré znamení. Jenže, pořád to nepomůže ty dva najít. Snad dorazí apsoň Aishila.
Má o vlčici dost starost i když společně přežily ten divný útok bestií.
Jenže moc dobře viděla, jak reagovala vlčice na Shaariho. Tohle ji může zlomit.. může to dopadnout vážně dost zle.
Moc dobře to ví.
Ale te´d jen strčila čenich k vodě a pije. Dost se za poslední dny naběhala.

Pečivě jí přidržovala list s vodou. Takhle jí donesla docela dost. "Když budeš chtít, kdykoliv donesu další, jo? " A najíst se byj ífakt pomohlo. Koukla na Gwyna. "Počkám tu s ní, pokud jdeš shánět jídlo. Rozhodně by neměla už být sama až do porodu. Nnosím tady z okolí je nněkaé kapradí, budu nejvýš na dohled a na doslech. Pohodlí je taky důležitý. "
Nezaváhala a dala se do šmejdění, ale je ji slyšet, jak rachotí kolem křovisek a stromů.
co chvíli vyběhne, v tlamě nese za stvoly pořádnou nálož kapradí, většinou živého. Hezky jím obestýlá vlčici. A pokaždé se na ni vesele usměje a zamává ohoem. "Ještě se pak pořádně najíš, troch use prospíš... bude dobrý."

"Stadley.. to je takovej ten modrej, co často hlídá na hranicích a tak?" Ujistila se. Tehdy jí jméno neřekl, ale přece jen, už je to nějaký čas a ledacos zatím zaslechla. "Musíš mi pak dojít říct, jak se na to tvářil." Zazubila se. "Tatínci jsou někdy neskutečně vyjevení." Mrkla na ni.
A pak se usmála ještě víc. "No joooo, nikdo nevíme, jací budou. Ale už teď jsem na to neskutečně zvědavá. " Oháňka jí už div nerotuje. A zase natahuje čenich k břichu hnědé vlčice. "No vida, tak aspoň že ti to řekl. Jinak je v pohodě? Oni ti samci jsou někdy trochu.. v rozpacích, jak dojde na prťata."

Znova ji nadšeně tryskem oběhla a pak zastavila před ní, celá rozesmátá. "To je prostě úžasný! A kdopak je hrdej tatínek, znám ho?" Natáčí zvědavě hlavu ze strany na stranu. Potkala docela dost ignisanů, tak je klidně možné, že opravdu jo. "Co myslíš, budou víc po tobě, nebo po něm, nebo každý jinak?" Jak je u ní obvyklé, je jako velká voda. Ale ten zájem je upřímný. "To je stejně paráda! jé, škoda že neumím zjistit jakou budou mít barvu! Ale hodně brzo jde poznat, kolik jich je, věděla jsi to? Jsou pak totiž slyšet jejich srdíčka." Nadšeně mává oháňkou. Ví, že to Artemis mohl už říct ten hnědý protiva.

Oči se jí rozzářily a úsměv se jí rozšířil pěkně od ucha k uchu. "Juuuuu!!! Mrňavý chlupatý kuličky!!!" Přiběhla k ní a jemně jí očmuchala břicho i když na něm ještě není nic znát. "že mi je časem ukážeš, až si troufneš je vzít aspoň na hranice, že jo, že jo!" Poskakuje kolem hnědé vlčice a prosebně na ni kouká. Maličko svěsila uši. To při představě, že bude muset docela čekat, než ty maličké poprvé uvidí. Maličcí nebudou moct nikam daleko ještě dlouho a ona nesmí na území k nim. Kdyby stále neměli léčitele, nabídla by se a požádala o výjimku s tím, že dohlédne na porod. Ale léčitele už mají. Takže tohle nehrozí.

Vítr vál od ní směrem k přicházející Artemis, proto ji vlastní čenich nevaroval. Když na ni ale vlčice zavolala, Sari se otočila hned. "Artemis!" Zajásala a jak raketa vyrazila rovnou k vlčici, nadšeně ji oběhla dokolečka a pro jistotu rovnou i podruhé. Když v tom jí to došlo. Zastavila se před ní a kouká na ni s vykulenýma očima... "Ale Artemis... ty... budeš mít vlčátka?" kouká na ni vykuleně. Pach hnědé vlčice zná dobře a ta změna v něm je dost jasná. Sari má oči navrch hlavy a ocas se jí nadšeně rozkmital tak nějak sám od sebe.

Trochu starostlivě koukala na vlčici, jak si odmítá lehnout. Tak ta se nejspíš bojí, že by už nevstala. To není dobrý.
Koukla na jejího druha, jak si vede, ale ten vypadá, že ví jak podepřít někoho v tomto stavu. Uznale kývla a dál jen sleduje okolí.
"Už jen kousek." povzbuzuje jemně vlčici cestou. "A tady u říčky ti bude určitě líp než někde na holý planině, jo?"
Když už vlčice opravdu dál nemohla, Sari jen kývla. "Tady to půjde. Nanosím ti kapradí, dobře se v něm leží a v lese u řeky je ho dost. A donesu ti trochu vody jo? Gwynne, počkáš tu chvíli?" Vlastně ani nečekala na odpověď a vyrazila pěkně svižně k vodě. Není to daleko, ti dva na ni i vidí. Utrhla největší nepoškozený list lopuchu s porostu u vody a obratně ho svinula do jakéhosi kornoutu. Nabrala vodu a nese ji vlčici. Voda by se tak nedala přenášet daleko, by to nedopadlo dobře, ale takhle dostane k vlčici dost, aby jí mohla dát napít. A v nejhorším to prostě absolvuje několikrát. To vůbec ničemu nevadí. Podržela jí kornout s vodou na dosah u čenichu. Nemůže mluvit, když ho drží, ale ono je to jasné.

Tak ji zase tlapky zavedly na tohle místo. Už tu kdysi byla. S takovým zvědavým mladým vlkem.. bylo to vlastně docela fajn. Prošmejdila si trochu zbytky staveb, spíš jen tak, jestli se něco nezměnilo. Nic moc nového se tu neobjevilo. Ale i tak to tady za prošmejdění stálo. Na takových místech někdy rostou zajímavé rostliny a to se jí hodí vždycky.
Nakonec vyběhla z trosek a zastavila se na břehu řeky, která protéká kolem. Tady už silná a mohutná. Sari se vystavila elegantně na kraji břehu a kouká přes vodu. Pěkně do dálky. Snad sleduje ptáky kroužící nad řekou, snad něco jiného. Kdo ví?

"Dobře. Nějak to zvládneme... nemůžeme ji nechávat už bez dozoru, ale jak jsme na to dva.." mrkla na Gwynna, tak trochu spiklenecky. V žádném případě nehodlá opustit vlčici v takové situaci. Oporu nechala na něm. Je jí jasné, že od svého druha to vezme o dost lépe než od cizinky, byť léčitelky. I když jí samotné by to nevadilo. Většinou se drží podél jejího druhého boku, ale občas je oběhne obloukem, jak sleduje okolí. "Kdyžtak se neboj si na chvíli lehnout, ano?" Ubezpečuje vlčici, když vypadá, že je na ni ta cesta až moc. Ano, potřebují ji dostat aspoň k řece, aby mohla pít. Navíc, tam může pak chytat Sari ryby, o jídlo navíc. Potřebovala bych chvilku mluvit s ním tak, aby to ona neslyšela. Ale snad bude u řeky příležitost.

Velmi pozorně ji poslouchala, dívala se u toho na ni. Pořád se tváří přátelsky, usměvavá a ocasem trochu bouchá do země... Ale přesto to bere velmi vážně. Obtížnější zastavení krvácení.. dobře. tak tím pádem není ohrožena embolií. Ale porod bude rizikovější, může příliš krvácet. Ale nemělo by se to jinak komplikovat. "To je dobré vědět." Vstala a opatrně ji prohlíží rameno. Lehce po něm přejíždí čenichem, sem tam do něj trochu dloubne a vyptává se, kde to bolí a kde ne.
Akorát do toho se tam přiřítil jak velká voda její druh. Zvedla hlavu, přátelsky se na něj usmála a její ohon se rozmával v jasném signálu toho, že nehodlá být nijak nebezpečná. "Ahoj, ty budeš určitě Gwynn. Já jsem Sari, léčitelka. Našla jsem ji tu ležet, udělalo se jí špatně, bolela ji hlava. Z nejhoršího je venku, ale je unavená. Asi jste poslední dobou moc putovali, už byste neměli. Prý taky umíš léčit, to je fajn. Zrovna mi říkala o tom zranění ramene, tak se dívám, jak se jí to hojí. Řešil jsi s ní někdy srážlivost krve?" Přesunula se tak, aby Gwynn ke své družce bez problémů mohl, aby mu nestála v cestě. Přece jen, je to jeho družka, je pro ni samozřejmé, že chce být s ní.
"Asi bychom ji pak měli zkusit doprovodit opatrně k říčce. Ale půjde to pomalu, ale to se nedá nic dělat. Nesmí se přetěžovat. " Něžně se usmála na opět se celkem vlnící břicho. "Pěkní čertíci." mrkla na An.

Zastříhala ušima se zájmem. "Ten tvůj Gwyn se vyzná v léčení?" To by bylo super. Bude se to hodit.
Ale vstala a přešla k jejímu ramenu. "Které to bylo? Máš s ním nějaké potíže? A v klidu, není se za co stydět. Já se div nepřerazím i když se pokouším chytit bažanta." Pečlivě jí očichává rameno a zkouší, jestli jsou některé oblasti stále citlivé." Měla jsi tam otok? Léčili jste to nějak?" Otok je důležitý. Krevní sraženiny mohou být taky dost zrádné. "Jak dobře se ti podobné věci hojily už předtím?" I to může být důležité.

Sari se také zadívala na oblohu. do západu slunce není daleko. Koukla na vlčici, zvláštně něžným pohledem. "Teď hlavně odpočívej, ano?" Opět jí lehce načechrala kožíše, tentokrát na hřbetě. A pak si prostě lehla vedle ní, s hlavou zvednutou. Jako tichá, trpělivá stráž. Rozhlíží se, občas koukne na odpočívající vlčici. Asi tu prostě budeme čekat, dokud se neobjeví on. Nemůžu ji tu nechat. A v tuhle chvíli nemůže jít. Nelíbí se mi to. Ta únava není normální. Něco se muselo stát. Tohle by mohlo ohrozit ji i vlčátka.
Nedalo jí to a znovu přiložila ucho těsně k vlčici, poslouchá srdeční tep její i těch tří uvnitř. Nejhorší je, že nemůžu nic moc dělat.
"Neměla jsi někdy nějaké potíže? Jakékoliv, klidně i dřív než došlo na vlčátka?" Zkusila to ještě.

Zadívala se k severu. "Dobrý místo a docela dobrý loviště. Chodím tam na ryby. " Starostlivě se zadívala na ni.
"Sice bych pro něj mohla doběhnout.. ale moc se mi nechce nechávat tě tu samotnou. Kdyby se tu kdokoliv objevil... sotva chodíš. Možná.. .by stačilo trochu víc odpočívat a pak bychom tam mohly opatrně a na etapy dojít spolu, co říkáš?" Zkusila navrhnout. Ale zatím to opravdu chce klid.
"Jak dlouho je ten tvůj vlastně pryč? Já ho stejně neznám, tak bych ho asi nepoznala." Povzdechla si. Copak o to, Na to by pomohl popis. Ale když je na tom takhle... jde tu i o vlčátka.
"škoda, že nejsem lepší lovec. Jenže já fakt nachytám leda ryby. Ale kdybychom se stáhli někde k řece, tak můžu nalovit aspoň ty."