Príspevky užívateľa

Vyběhla jako střela. Jenže, Aishila sebou očividně švihla při pokusu vstát. Sari nestihla odběhnout tak daleko, aby to nevěděla. Zamračila se, zastavila a koukla na ni. Do háje, to aby si jeden tlapy uběhal! Přiklopila uši, ale nakonec se vrátila k Aishile.
"Teď prostě musíš... Aspoň vás musím dostat na jedno místo." Strčila čenichem do vlčice, pak hlavu pod ni a pomáhá jí se zvedat. Léčitelé jsou i školeni, jak zvedat někoho na nohy a jak ho podepřít... "Snaž se. Pěkně se zapři. Musíme se tam zvládnout dostat, ano?"Aishila vypadá hodně mimo, ale přece jen se Sari pokusí ji dostat za hlasem dál v kaňonu. Netuší zatím, v jakém stavu tam najde kolik vlků, ale vracet se by taky byl problém. Takže udělá všechno proto, aby tam dostala i Aishilu.
Až kdyby to opravdu nešlo, tak ji uloží někde, odkud by se vlčice mohla napít a řekne jí, že se k ní vrátí hned jak to půjde. A vyrazí do dáli za Sl.

Až se tam dostane, ať s Aishilou nebo bez ní, trochu ji zamrazí.
"Hej, Sil.. jak ti je..." starostlivě sleduje vlčici a začala kontrolvoat, jak na tom je.Pečlivě. Čichem, ušima i občasným prohmatáním vlastním čenichem. "Dokážeš mi říct, co všechno tě bolí?"

Žulí se ještě víc, až to vypadá, že to snad skoro ani není možné. No, jenže očividně je. Pak se nakonec rozesmála. "Ta představa! Ignis, se svou pověstí... a všechny protání banda maličkatých chlupatých kuliček!!!" Neudržela se šedá vlčice. Před očima má scénu, jak vlci lítají sem a tam a mezi nima malé hnědé či hnědomodré kuličky... Prostě si nemůže pomoct. "Vlčátka vládnou světu, jen alfové si myslí, že jsou nad nima. " Mrkla na ni.
Ale nakonec se přece trochu zklidnila. "Ale dávej na sebe taky pozor, jo? Přece jen, máš pár velmi dobrých důvodů." Mrkla na ni. Jedno vlče, jeden důvod. Obvykle nebývá zrovna jedno.

Nadšeně zase obtančila Artemis kolem dokola. Protože prostě, vlčátka si to zaslouží! Zastavila pak zase před Artemis. "Bude to, než se naděješ. A ty hlásky, jak budou volat!" Culí se od ucha k uchu. Zřejmě se už někdy o vlčátka starala. Sedla si, ale nevydrží v klidu, zase vyskočila na nohy a otočila se dokolečka. Pak se zase zadívala na Artemis. "To budu moc ráda. A nezapomeň všechny kolem pěkně prohnat, jen ať se taky starají, jo?" Znovu začala mávat ohonem. "Koneckonců, musí si je taky užít, no ne?" Spiklenecky na ni mrkla.

Nemohla si nevšimnout smutku Artemis, jak došlo na otce jejích vlčátek. Zarazila se. Asi s ní vážně moc není.
Lehce do ní strčila čumákem, v čemsi blížící se pohlazení. "To bude dobrý, jo?" řekla jí mírně.
A raději se dál věnuje hlavně tématu, které je mnohem veselejší. Vlčátka!
"No a vidíš. Nemůžeš tomu uvěřit a ani se nenaděješ a budou se kolem tebe motat malé chlupaté kuličky. " Její ocas už víří tak, že je s podivem, že ji nezvedne do vzduchu. "Jé, fakt škoda, že je neuvidím hned. Ale tak, časem... a pak mi hezky poreferuj, jeslti z něj je ta chůva." Oči jí vesele jiskří.

"Tak to jo... Byl v pohodě, přisnej, ale ne zlej. Ale ty by sis nevybrala špatně," mrkal na ni. Jistě, ten poslední názor je poněkud naivní, vybrat špatně si může kdokoliv, ale Sari už je taková.
Ael trochu se zarazila u té druhé poznámky. "Má dost práce, co?" Není se co divit. Přece jen, asi dost hlídá území.
a už azse Arty kouká na břicho a ohon se jí rozmával o sto šest. "To je stejěn paráda.. prťata maličký." Nemůže si pomcot a prostě se žulí od ucha k uchu.
"Víc než normálně?" Naklonila hlavu na stranu, když došlo na reakci léčitele. "Tak to je dobrý, třeba má rád vlčátka a má taky radost. " To by samozřejmě bylo dobře.

Pozorně sleduje vlčici před sebou. Ani trochu se jí nelíbí, v jakém je stavu. Vypadá jak když se má každou chvíli sesypat... No málem si to nestihla ani pomyslet, když šla černá vlčice k zemi. Sari vyjekla a vrhla se k ní, aby zmírnila dopad, i když to valstěn ani nebylo potřeba. Navíc by to stejně nestihla. Ale i tak je teď u ní a pečlivě ji očichává. Má o ni dost starost. "Dobře... zůstaň ležet, ano? Seženu něco k jídlu. Nebudu daleko, jen tady v řece vedle nás."

Tedy, tak si to apsoň plánovala.. kaňonem se rozlehlo vytí... "Hej, slyšela jsi to?" Zeptala se Aishily. Dost zbytečně, to se nedalo přeslechnout. Vytí se odráželo o kamenné stěny.
"Tady mohl volat jen někdo z nich! Vydržíš tady, nebo jdeš se mnou?" Tak jako tak, zvedla hlavu k obloze a zavyla v odpověď. Už jdu!

Ať už s Aishilou nebo bez ní, vyrazí za vytím. Vypadá to, že vychází od řeky, proti proudu výš.

Dlouho jsem přemýšlela, který se mi líbil nejvíc... Corey nebo převlek na mé maličkosti, tj Sariane? Ten na mě byl fakt krásný, ladil s postavou, vypadal přirozeně... Ale i ten Coreyho má dost co do sebe. Fakt krásný dračí křidýlka a tak.

Nakonec to velmi těsně vyhrál u mě Corey a jeho dračí démon.

"Nejsou tak neschopní. Vydrží než doběhneme. Důležitý je, že tam vidíme." Odpověděla jí na to pevně. "Tady si nás nevšimnou. Takže nebudou počítat, že tam pak naběhneme na pomoc. To může být hodně důležité." Potřásla hlavou. "Odsud je vidět na celý prostor kaňonu. Doběhneme kamkoliv. Tady je navíc zázemí. Je tu voda. Dá se sehnat jídlo. Můžeme nabrat sílu. Slabá nepomůžeš nikomu." To je sice trochu tvrdé a nemilosrdné, ale je to asi jediný způsob, jak by te´d mohla s Aishilou hnout. Oppravdu je potřeba aby se tahle vlčice najedla.

Vypadá to, že slova přece jen padla na úrodnou půdu a pronikla Aishile k duši. Akorát že vyrazila nahoru.
"Hej, počkej. Zůstaneme tady dole... kdyby se objevil ten mrak, zjistíme to i tady. Nahoře bychom leda mohly skončit v pasti a mohly spíš překážet místo pomoci. " Pokouší se dosáhnout toho aby aspoń zůstaly u řeky.
"Navíc, moje magie je vázaná na vodu." Upozornila vlčici. "To přece víš, říkala jsem to." Zkusila to jemně. Jo, to bylo ještě tam v lese. Před tím vším. "A můžu tady sehnat jídlo, musíme se držet při síle.. jak by sis připadala, kdyby se vrátil a ty sotva stála?"

"To, že tu z nich nezbylo znamená to, že jsou celí. A pokud jsou celí, tak mohou být naživu, bojovat, hledat cestu." Nepolevila ze svého přesvědčení ani na chvíli. "sil se nebála na ně použít zuby. Shaari... moc ho neznám, ale nevypadal, že by se vzdával. Když to šlo odtud tam, tak musí být i cesta zpátky. To je jasné."
Pro ni opravdu ano. Ale moc dobře ví, že zase tak jednoduché to není a cesta se někdy může uzavřít. Ale teď jde o to aby se nesesypala Aishila úplně.
"A my tu budeme pokud bude šance pomoct. Ale zkusím ti nachytat apsoň ryby, k jídlu. Musíš jíst, mít sílu."

"Zmizeli. Ale pořád mohou být naživu. Kdyby tam byla krev, bylo by to zranění nebo smrt. Takhle můžou být živí, jen skončili někde daleko a můžou se jéště vrátit." řekla to pevným hlasem. Myslí to vážně. Sari je už taková, nebyla to milosrdná lež nebo útěcha. Ona sama to tak vnímá. Ostrý tón ji ani trochu nerozhodil. Ale také ji nenutí ke kontaktu, sedla si prostě před ní a bedlivě ji sleduje. Stav Aishily je pro ni důležitý.

Došla až k ní a opatrně ji očichává. Není to jen pozdrav po vlčím, ale také kontrola léčitelky, co zjistí. Ale stav aishily je dost výmluvný. Sari se o ni nakonec prostě opřela. "Taky ne." I ona přiklopila uši a obě vlčice sdílejí moemn bolesti. I když Sari moc dobře ví, že u Aishily je to horší. "Ani Sil jsem nenašla. Ale nikde ani stopa po krvi, to je dobrý znamení." Zkusí aspoň maličko dát naději. Krev by znamenala zranění nebo smrt. Takhle.. je pořád ještě naděje.

Dopila a zvedla hlavu. A na chvíli se usmála. Uviděla totiž, jhak do kaňonu přichází vlčice. Tak to bylo dobrý načasování... Ale úsměv ji přešel. Moc dobře vidí, jak je Aishila vyhublá za tu krátkou dobu. Jedla vůbec něco?
"Aishilo!" Zavolala na vlčici a rozběhla se k ní. Nemá to tu energii co obvykle, ale i tak. Vyrazila dost svižně.
"Jsi celá?" raději se neptá, jestli je v pořádku. Je jí jasné, že to opravdu není. Ale aspoň fyzický stav snad tak zlý nbebude. Budu msuet nachytat ryby. Potřebuje jídlo.

Po několika dnech od doby, kdy se rozešla s Aishilou, dorazila do kaňonu. Vypadá nezvykle smutně a frustrovaně. Nenašla ani stopu po Sil, ani po Shaarim, netuší, jak se jim vedlo. Důležité je ale také to, že nahoře na útesu nenašla žádnou krev. To je dobré znamení. Jenže, pořád to nepomůže ty dva najít. Snad dorazí apsoň Aishila.
Má o vlčici dost starost i když společně přežily ten divný útok bestií.
Jenže moc dobře viděla, jak reagovala vlčice na Shaariho. Tohle ji může zlomit.. může to dopadnout vážně dost zle.
Moc dobře to ví.
Ale te´d jen strčila čenich k vodě a pije. Dost se za poslední dny naběhala.

Pečivě jí přidržovala list s vodou. Takhle jí donesla docela dost. "Když budeš chtít, kdykoliv donesu další, jo? " A najíst se byj ífakt pomohlo. Koukla na Gwyna. "Počkám tu s ní, pokud jdeš shánět jídlo. Rozhodně by neměla už být sama až do porodu. Nnosím tady z okolí je nněkaé kapradí, budu nejvýš na dohled a na doslech. Pohodlí je taky důležitý. "
Nezaváhala a dala se do šmejdění, ale je ji slyšet, jak rachotí kolem křovisek a stromů.
co chvíli vyběhne, v tlamě nese za stvoly pořádnou nálož kapradí, většinou živého. Hezky jím obestýlá vlčici. A pokaždé se na ni vesele usměje a zamává ohoem. "Ještě se pak pořádně najíš, troch use prospíš... bude dobrý."