Príspevky užívateľa

"Stadley.. to je takovej ten modrej, co často hlídá na hranicích a tak?" Ujistila se. Tehdy jí jméno neřekl, ale přece jen, už je to nějaký čas a ledacos zatím zaslechla. "Musíš mi pak dojít říct, jak se na to tvářil." Zazubila se. "Tatínci jsou někdy neskutečně vyjevení." Mrkla na ni.
A pak se usmála ještě víc. "No joooo, nikdo nevíme, jací budou. Ale už teď jsem na to neskutečně zvědavá. " Oháňka jí už div nerotuje. A zase natahuje čenich k břichu hnědé vlčice. "No vida, tak aspoň že ti to řekl. Jinak je v pohodě? Oni ti samci jsou někdy trochu.. v rozpacích, jak dojde na prťata."

Znova ji nadšeně tryskem oběhla a pak zastavila před ní, celá rozesmátá. "To je prostě úžasný! A kdopak je hrdej tatínek, znám ho?" Natáčí zvědavě hlavu ze strany na stranu. Potkala docela dost ignisanů, tak je klidně možné, že opravdu jo. "Co myslíš, budou víc po tobě, nebo po něm, nebo každý jinak?" Jak je u ní obvyklé, je jako velká voda. Ale ten zájem je upřímný. "To je stejně paráda! jé, škoda že neumím zjistit jakou budou mít barvu! Ale hodně brzo jde poznat, kolik jich je, věděla jsi to? Jsou pak totiž slyšet jejich srdíčka." Nadšeně mává oháňkou. Ví, že to Artemis mohl už říct ten hnědý protiva.

Oči se jí rozzářily a úsměv se jí rozšířil pěkně od ucha k uchu. "Juuuuu!!! Mrňavý chlupatý kuličky!!!" Přiběhla k ní a jemně jí očmuchala břicho i když na něm ještě není nic znát. "že mi je časem ukážeš, až si troufneš je vzít aspoň na hranice, že jo, že jo!" Poskakuje kolem hnědé vlčice a prosebně na ni kouká. Maličko svěsila uši. To při představě, že bude muset docela čekat, než ty maličké poprvé uvidí. Maličcí nebudou moct nikam daleko ještě dlouho a ona nesmí na území k nim. Kdyby stále neměli léčitele, nabídla by se a požádala o výjimku s tím, že dohlédne na porod. Ale léčitele už mají. Takže tohle nehrozí.

Vítr vál od ní směrem k přicházející Artemis, proto ji vlastní čenich nevaroval. Když na ni ale vlčice zavolala, Sari se otočila hned. "Artemis!" Zajásala a jak raketa vyrazila rovnou k vlčici, nadšeně ji oběhla dokolečka a pro jistotu rovnou i podruhé. Když v tom jí to došlo. Zastavila se před ní a kouká na ni s vykulenýma očima... "Ale Artemis... ty... budeš mít vlčátka?" kouká na ni vykuleně. Pach hnědé vlčice zná dobře a ta změna v něm je dost jasná. Sari má oči navrch hlavy a ocas se jí nadšeně rozkmital tak nějak sám od sebe.

Trochu starostlivě koukala na vlčici, jak si odmítá lehnout. Tak ta se nejspíš bojí, že by už nevstala. To není dobrý.
Koukla na jejího druha, jak si vede, ale ten vypadá, že ví jak podepřít někoho v tomto stavu. Uznale kývla a dál jen sleduje okolí.
"Už jen kousek." povzbuzuje jemně vlčici cestou. "A tady u říčky ti bude určitě líp než někde na holý planině, jo?"
Když už vlčice opravdu dál nemohla, Sari jen kývla. "Tady to půjde. Nanosím ti kapradí, dobře se v něm leží a v lese u řeky je ho dost. A donesu ti trochu vody jo? Gwynne, počkáš tu chvíli?" Vlastně ani nečekala na odpověď a vyrazila pěkně svižně k vodě. Není to daleko, ti dva na ni i vidí. Utrhla největší nepoškozený list lopuchu s porostu u vody a obratně ho svinula do jakéhosi kornoutu. Nabrala vodu a nese ji vlčici. Voda by se tak nedala přenášet daleko, by to nedopadlo dobře, ale takhle dostane k vlčici dost, aby jí mohla dát napít. A v nejhorším to prostě absolvuje několikrát. To vůbec ničemu nevadí. Podržela jí kornout s vodou na dosah u čenichu. Nemůže mluvit, když ho drží, ale ono je to jasné.

Tak ji zase tlapky zavedly na tohle místo. Už tu kdysi byla. S takovým zvědavým mladým vlkem.. bylo to vlastně docela fajn. Prošmejdila si trochu zbytky staveb, spíš jen tak, jestli se něco nezměnilo. Nic moc nového se tu neobjevilo. Ale i tak to tady za prošmejdění stálo. Na takových místech někdy rostou zajímavé rostliny a to se jí hodí vždycky.
Nakonec vyběhla z trosek a zastavila se na břehu řeky, která protéká kolem. Tady už silná a mohutná. Sari se vystavila elegantně na kraji břehu a kouká přes vodu. Pěkně do dálky. Snad sleduje ptáky kroužící nad řekou, snad něco jiného. Kdo ví?

"Dobře. Nějak to zvládneme... nemůžeme ji nechávat už bez dozoru, ale jak jsme na to dva.." mrkla na Gwynna, tak trochu spiklenecky. V žádném případě nehodlá opustit vlčici v takové situaci. Oporu nechala na něm. Je jí jasné, že od svého druha to vezme o dost lépe než od cizinky, byť léčitelky. I když jí samotné by to nevadilo. Většinou se drží podél jejího druhého boku, ale občas je oběhne obloukem, jak sleduje okolí. "Kdyžtak se neboj si na chvíli lehnout, ano?" Ubezpečuje vlčici, když vypadá, že je na ni ta cesta až moc. Ano, potřebují ji dostat aspoň k řece, aby mohla pít. Navíc, tam může pak chytat Sari ryby, o jídlo navíc. Potřebovala bych chvilku mluvit s ním tak, aby to ona neslyšela. Ale snad bude u řeky příležitost.

Velmi pozorně ji poslouchala, dívala se u toho na ni. Pořád se tváří přátelsky, usměvavá a ocasem trochu bouchá do země... Ale přesto to bere velmi vážně. Obtížnější zastavení krvácení.. dobře. tak tím pádem není ohrožena embolií. Ale porod bude rizikovější, může příliš krvácet. Ale nemělo by se to jinak komplikovat. "To je dobré vědět." Vstala a opatrně ji prohlíží rameno. Lehce po něm přejíždí čenichem, sem tam do něj trochu dloubne a vyptává se, kde to bolí a kde ne.
Akorát do toho se tam přiřítil jak velká voda její druh. Zvedla hlavu, přátelsky se na něj usmála a její ohon se rozmával v jasném signálu toho, že nehodlá být nijak nebezpečná. "Ahoj, ty budeš určitě Gwynn. Já jsem Sari, léčitelka. Našla jsem ji tu ležet, udělalo se jí špatně, bolela ji hlava. Z nejhoršího je venku, ale je unavená. Asi jste poslední dobou moc putovali, už byste neměli. Prý taky umíš léčit, to je fajn. Zrovna mi říkala o tom zranění ramene, tak se dívám, jak se jí to hojí. Řešil jsi s ní někdy srážlivost krve?" Přesunula se tak, aby Gwynn ke své družce bez problémů mohl, aby mu nestála v cestě. Přece jen, je to jeho družka, je pro ni samozřejmé, že chce být s ní.
"Asi bychom ji pak měli zkusit doprovodit opatrně k říčce. Ale půjde to pomalu, ale to se nedá nic dělat. Nesmí se přetěžovat. " Něžně se usmála na opět se celkem vlnící břicho. "Pěkní čertíci." mrkla na An.

Zastříhala ušima se zájmem. "Ten tvůj Gwyn se vyzná v léčení?" To by bylo super. Bude se to hodit.
Ale vstala a přešla k jejímu ramenu. "Které to bylo? Máš s ním nějaké potíže? A v klidu, není se za co stydět. Já se div nepřerazím i když se pokouším chytit bažanta." Pečlivě jí očichává rameno a zkouší, jestli jsou některé oblasti stále citlivé." Měla jsi tam otok? Léčili jste to nějak?" Otok je důležitý. Krevní sraženiny mohou být taky dost zrádné. "Jak dobře se ti podobné věci hojily už předtím?" I to může být důležité.

Sari se také zadívala na oblohu. do západu slunce není daleko. Koukla na vlčici, zvláštně něžným pohledem. "Teď hlavně odpočívej, ano?" Opět jí lehce načechrala kožíše, tentokrát na hřbetě. A pak si prostě lehla vedle ní, s hlavou zvednutou. Jako tichá, trpělivá stráž. Rozhlíží se, občas koukne na odpočívající vlčici. Asi tu prostě budeme čekat, dokud se neobjeví on. Nemůžu ji tu nechat. A v tuhle chvíli nemůže jít. Nelíbí se mi to. Ta únava není normální. Něco se muselo stát. Tohle by mohlo ohrozit ji i vlčátka.
Nedalo jí to a znovu přiložila ucho těsně k vlčici, poslouchá srdeční tep její i těch tří uvnitř. Nejhorší je, že nemůžu nic moc dělat.
"Neměla jsi někdy nějaké potíže? Jakékoliv, klidně i dřív než došlo na vlčátka?" Zkusila to ještě.

Zadívala se k severu. "Dobrý místo a docela dobrý loviště. Chodím tam na ryby. " Starostlivě se zadívala na ni.
"Sice bych pro něj mohla doběhnout.. ale moc se mi nechce nechávat tě tu samotnou. Kdyby se tu kdokoliv objevil... sotva chodíš. Možná.. .by stačilo trochu víc odpočívat a pak bychom tam mohly opatrně a na etapy dojít spolu, co říkáš?" Zkusila navrhnout. Ale zatím to opravdu chce klid.
"Jak dlouho je ten tvůj vlastně pryč? Já ho stejně neznám, tak bych ho asi nepoznala." Povzdechla si. Copak o to, Na to by pomohl popis. Ale když je na tom takhle... jde tu i o vlčátka.
"škoda, že nejsem lepší lovec. Jenže já fakt nachytám leda ryby. Ale kdybychom se stáhli někde k řece, tak můžu nalovit aspoň ty."

"U řeky? A kterým směrem?" Zastříhala ušima. Možností je tu víc. Obzvláště zrovna tady." Na severu je lesní říčka, na východě divoká řeka, na západě Cayna a na jihu Cona. Ale ty poslední dvě jsou celkem daleko. " Kdyby věděla kam, mohla by pro něj dost možná dojít. "Ty te´d vážně nikam nemůžeš." ale ani by se jí nechtělo nechat ji samotnou. "Vyrazil by tě pak hledat, po stopách?" Já bych to udělala, ale nevím, nakolik by se mu to zadařilo.
"Asi bys už vážně neměla zůstávat sama. Chápu, že musí lovit.. ale mohl bych se s ním třeba střídat." Vážně hledí na březí vlčici.

"Jo.. měli bychom to zkontrolovat i dál... "Ale nedá jí to a ohlíží se nahoru. "Měli bychom se podívat taky po Sil. Někde se mi tam v té tmě ztratila... Netuším, co se jí stalo."
Ale taky nechce nechat o samotě aishilu. Co teď? Situace je to na nic. Sari klopí uši a vůbec, ale vůbec z toho není nadšená. Nemůžeme se na jednoho z nich vykašlat...
"Hele.. dobře.. tak jdi podél řeky, já půjdu hledat Sil, jo? Sejdeme se později? Třeba zítra u začátku kaňonu? " A jeslti nepřijdeš, tak tě půjdu hledat... snad se najde aspoň někdo.
Pokud to vlčice odsouhlasí, Sari jí jemně počechrá srst na pleci čenichem a pak vyrazí zpátky, aby se šla podívat po Sil.

Tolik zkoumala břehy, že si ani nevšimla, že temnota zmizela, dokud na to neupozornila Aishila. Zvedla hlavu. "Jo, je to pryč." Pozorně si prohlíží celé úbočí. Pro případ, že by zůstal Shaari viset někde na něm. Ale nevidí ho. A břeh už prohlédly také důkladně. Nevypadá to dobře. Buď ho donesla řeka dost rychle a je už kdoví kde, nebo si ho odvlekly ty příšery... Koukla znepokojeně na Aishilu. Nevypadá, že by se s tím dokázala smířit. Ale jak to mám vyřešit? Zastříhala ušima a je k ní opatrně blíž. "Aishilo.. poslyš... je možné, že ho prostě řeka odnesla... " Zkusila opatrně začít.

Chvíli přemýšlela jak jí odpovědět a tak raději sestupovala celkem svižně, aby měla výmluvu, proč nereaguje hned. "Nevypadal, že by panikařil. Takže se nejspíš měl šanci dobře trefit do řeky. U mě by to k přežití stačilo." Nebyl to souhlas. Ten jí nedokáže dát. Ale aspoň dostala aishilu z dosahu temnoty. Zamířila s ní podél břehu. Pozorně propátrává pohledem každý balvan v řece, každou zátočinu. Pomalu je dovedla až k úzkému hrdlu kaňonu. Voda je tam divoká a podél vody je vážně málo prostoru. Ale ani tady není ani stopa po výrazném Shaariho kožichu.