Príspevky užívateľa

Její dech se postupně zklidnil, jak přecházela pomalu na místě. Není rozumné hned zastavit, takhle uhnaná, což Sari dobře ví. Nakonec si prostě sedla vedle vlčice. Usmála se na ni, hezky zvesela a kývla. "Moc pěkné jméno. Já jsem Sariane. Většinou prostě jen Sari." Párkrát zamávala ohonem. Vždycky ráda poznává nové vlky. Zvědavě pokukuje také po břichu vlčice. "Teda.. vlčátka.. už brzo co? Vlčátka jsou úžasný." Její úsměv se ještě rozšířil A uši má nasměrované k vlčici. "Asi by ses neměla tak moc toulat, natož sama, ne takhle ke konci," to jí řekla jemně a opatrně. Moc nevěří tomu, že by k tomu nebyl důvod, k že tu je takhle o samotě. A co víc, z vlčice necítí pach žádné smečky.

Hned po souhlasu Sari odběhla. Ale netrvalo to zase tak dlouho, na tu vzdálenost, když se ozval dusot vlčích tlap.
šedá vlčice se vrátila, v tlamě nese velký list zajištěný dlouhými stébly trávy a v něm kdoví co všechno.
Zastavila u ležící vlčice, opatrně náklad a chvíli se vydýchávala. Pak otevřela obal a před vlčici položila kousek kůry, několik plochých nažek stromových plodů a dva stvoly z rostliny.
"Sněz to ano? Hodně to rozžvýkej. Nechutná to nic moc, ale zmírní to bolest a neublíží vlčátkům."
Ještě pořád je udýchaná. To vysvětluje tu rychlost.
"Zůstanu tady ano?" Rozhodně nehodlá opustit vlčici v poslední fázi březosti, které není dobře.

Takže bolest hlavy.. možná migréna. Snad to není od tlaku.[/i] "Dobře. Zůstaň ležet, zavři oči ano? Světlo tohle vždycky zhoršuje. "Zvuky taky, takže abych mluvila potichu. Chvíli přiložila i ucho na břicho vlčice. Vlčata vypadají v pořádku.[/b] Potřebovala bych o ní pár věcí vědět, ale teď by neměla mluvit. Rozhlédla se. K nejbližším stromům je to pěkně daleko. "Vydržíš tady, než doběhnu k lesu a zpátky? Donesla bych ti něco na tu bolest, co neublíží vlčátkům. Ale musím na to k lesu. Zastříhej ušima pro jo, přiklop je pro ne." Zkusila to tak, aby vlčice nemusela mluvit a ani nic náročného.

Pokud jí to vlčice odsouhlasí, tak jen kývne. "Vlčátka vypadají v pořádku, nemusíš se bát, jo? Hned jsem zpátky."

Vlčice se skoro nehnula, když na ni Sari zavolala, jen mávla ohonem. Takže mě slyšela, ale v pohodě teda moc nevypadá. To Sari dot rychle ubralo na humoru. Obzvláště u vlčice, která čeká vlčata a podle všeho velmi brzo. Došla k ní, hezky svižně a obešla ji, aby se jí mohla podívat do očí. "Stalo se ti něco? Co tě bolí? Jsem léčitelka." Ubezpečila ji hned a opatrně ji začala očichávat. Její způsob kontroly. Nebojí se u toho přejíždět čenichem i lehce po srsti ležící vlčice. Většinu vlků by to asi celkem lechtalo. Ale to se nedá nic dělat. Sari se moc nelíbí ta pasivita.

Zase jednou jen tak vyrazila na pastvinu. Je tu hodně zajíců a občas bažanti. Ryby jsou fajn, ale neuškodí občas zkusit, jestli by nechytila i něco jiného. Ale nakonec je z toho spíš hodně běhání a hodně prohánění těch čilých zvířátek, ale úlovek žádný. Rozesmátá a udýchaná to nakonec vzdala, nedaleko kraje pastviny. Měla bych se na to vykašlat a jít na ryby.
Otočila se, že vyrazí k řece, když k ní vítr zanesl pach vlčice. A rozhodně vlčice, která bude mít vlčata. Ale? Takové se většinou drží na území. Zastříhala ušima a vyrazila s vysoko nesenou oháňkou a napřímenýma ušima směrem, odkud fouká vítr, zvědavá, jaká vlčice to tam je. Našla ji celkem brzo, jak leží v trávě. Zastříhala ušima. "Hej, ty tam, jsi v pohodě?" Vyrazila k ní svižným, až skoro tanečním krokem. Z jejího hlasu nezaznívají žádné obavy, alespoň prozatím.

Koukla na ni a oplatila jí úsměv. "U vody by to asi fakt šlo, ale prostě, na pláni? :D jsem rychlá, ale velkej vlk by mě nakonec dohnal." Nevypadá, že byj i to trápilo, dál zvesela mává ohonem.
Pak sklopila ouška a koukla na ni.
"No jo.. pokud musíš, tak musíš no. Ale vážně doufám, že se zase brzo potkáme." Je vidět, že se jí loučit nechce. Ale Artemis se měla k odchodu rychle, tak jí nezbylo, než to akceptovat. Chvíli ještě stála a koukla, pak se otočila zpátky k řece.

Její ohon se vesele rozkmital a Sari si trošku poskočila, jen tak, ze samé radosti. "To taky doufám!" Lehce do něj strčila čenichem, hned za ucho. Opravdu lehce. Prostě takové přátelské pošťouchnutí. "Ukážu ti co jen budeš chtít, jen co se uzdravíš." Napřímila ouška a koukla na něj. "Třeba známe vzájemně něco, co ten druhý nezná am ůžeme se poučit." Odsouhlasila nadšeně jeho návrh, že si pak můžou vyměnit recepty. Ale i tak si během jeho jídla spíš jen tak dováděla okolo, aby se mohl najíst v klidu. U toho na něj nechtěla mluvit.
Odtáhla pak rybí zbytky trochu stranou a zahrabala je. Nemusí to smrdět zraněnému vlkovi pod nosem. Vrátila se k němu a usmála se. "ale jdi ty. By sis poradil, taky umíš léčit. Přežil jsi s tím dlouho, víš co dělat." uklidňuje ho trochu. Jasně, vážné to bylo. Ale kdyby nevěděl, jak si poradit, tak by tady už dávno nebyl.

Vesele se na ni pořád culí a neodolala, aby Artemis neoběhla kolem dokola. Třeba to povede k další honičce!
Pak zastavila před ní, jednu tlapku zvednutou, kouká na ni s rozesmátým výrazem a její ohon lehce mává ve vzduchu. Uculila se. "Jo, pomsta by to byla výborná. Ale já se moc nemstím... To se musí když už, tak udělat tak, aby si myslel, že tam zahučel vlastní chybou. Jinak bych musela fakt hodně rychle zdrhat." Zasmála se. Pak se zamyslela. "I když.. kdyby tam byla větší voda, asi by mi to prošlo. Jenže, co když toho vlka později potkám někde na pláních?" Nevypadá, že by ses jakkoliv bála, to opravdu ne. Ale něco na tom bude.

Zvesela na n kouká a pořád víří ohonem listí. Až pestrobarevné lístky poletují kolem nich. Neodolala a po jednom chňapla, jen tak. Ale koukla na ni a usmála se. "Jestli mysíš tvoje oči, tak jak je vidět, tak ti to moc nepřekáží. " Vyplázla na ni jazyk. "A fakt ne, věř mi. Já takhle honičky provokuju často," spokojeně se naculuje. "By ses divila, jak to někdy nevyberou. Hlavně na spadaným listí." Mrkla na ni."Ale dávám si bacha abych je nehnala do zatáčky kolem trní." Je jasné proč. Takový nedobrovolný skliz do trní by asi nebyl nic moc.

Vesele a lvanstě i maličko hrdě se na něj usmála. Pak zase došla k němu, jako obvykle a promluvila mu do ucha. "Nemáš zač. Mám výhodu, že t tady mám proběhaný a vím, kam běžet. Rostlin je tu dost. Teď už nejsou tak kvalitní, je léto. Ale nějaký zásoby mám i schovaný na pár místech, kdyby se to někdy hodilo. Já tu určitě budu i přes zimu, tak třeba když něco, tak na sebe natrefíme. " řekla mu s úsměvem. Ano, skrýšek má několik, různě po Norestu. Přece jen, zima bude dlouhá a ona se je ochotná postarat o kohokoliv zraněného koho potká. "A šup, najez se, pořádně. Já už měla." nadšeně se usmála na vlka a její ohon už zase buší do země. Pak ale ustoupila a nechala vlka v klidu najíst a přebrat si donesené bylinky. Ne že by ten čas trávila v klidu, různě popochází, prohnala větrem nesený list, hravě chňapla po mouše, až cvakly zuby. Ne že by ji trefila, ale ona se ani nesnažila.

Až vlk dojedl, šla si čichem zkontrolovat jeho rány. Pak mu zase promluvila do ucha. "Vypadá to dobře."

Zadívala se, ještě ze země na Arty. Leží tam v listí a melodramaticky prohlásila "Ne, já to určitě nepřežiju! a pak mě sežerou medvědi...." Jenže se u toho zvesela culí a její ocas bije samým nadšením do země, až víří listí. i proto pak nakonec vstala.
Celá rozesmátá kouká na Artemis. "ale jo. Běžela jsi jak blesk a zvládala kličkovat a to i když hůř vidíš. Já bych řekla, že bys to spoustě vlků zvesela natřela. Aspoň v podobných podmínkách." Mrkla na ni, pak se oklepala, aby si po tom všem urovnala kožich. "Proč myslíš, že ne?" kouká na ni pořád tak zvesela.

Pořád jen tak trpělivě čekala. Opravdu, jako by ji někdo vyměnil. Sledovala ho zelenýma očima, jako dva podivné smaragdy netušené hloubky.
Když přece jen aspoň nějak vzal v potaz její návrh, kývla a usmála se. Hezky a upřímně. Ale udržela svoje nadšení a jen dvakrát plácla ohonem do země.
"Doufám že ano."
přikývla na souhlas. Úsměv jí jen maličko povadl, když došlo na loučení.
"Když si to tak přeješ, tak ano. Měj se co nejlíp." Odpověděla, a je znát, že to myslí vážně. Vstala a kouká na něj. Drží se na uzdě až do jeho odchodu, pak odběhla sama pryč. Ale přece jen maličko zamyšlenější než obvykle. Ale to dlouho nevydrží.

Vesele na něj zamávala ocáskem. "No, to opravdu není." Usmála se.
Ale pak už se vlček má k odchodu. Svěsila na chvíli ouška. Byla s ním legrace, ale chápe to, samozřejmě. Tak jen kývl.a "Jasně! Musíš se jí přece pochlubit, jaký jsi lovec. Klidně tam vem i tu moji, já si nachytám pak jiné."
Pošimrala ho čenichem na hřbetě, pak už uhnula stranou.
"Doufám, že brzo, byla s tebou legrace," usmála se a mávala ohonem, dokud nezmizel v dáli. Pak se sama otočila a zamířila ven z území Nihilu.

"Nemělo by to trvat dlouho," stihla ještě odpovědět Aishile, než vypuklo hotové peklo.
Sari, Byla vděčná za statečnou snahu obou vlčic. Sama nemohla už nic dalšího říct, protože se snažila zadržet Aishilin pád, zarývala tlapy do země. Sil naštěstí nezaváhala a zabořila zuby do toho divného čehosi, vedle ní.
Na Shaariho neviděla. Dlouho ne. Až do chvíle, když se Asihilu podařilo osvobodit... To už viděla jen, jak je vlečen přes okraj.
"Neeee!" Zařvala a zkusila se vrhnout za ním, jenže, už bylo jasné, že to nestihne. Takže zabořila prudce drápy do země a koukala se sama klidit od okraje co nejrychleji, než ji potká totéž. Dýchá dost splašeně a stáhla se k oběma vlčicím, připravená se bránit zuby i drápy jak jen bude moct. I když pořádně neví, co má dělat. Srdce jí bije až v krku a před očima má pořád vlka, mizejícího za okrajem.

Vážně a kupodivu dost důstojně přikývla, když na něj tak kouká. "Budu ráda, když to uděláš. " A pousmála se.
Ale jinak ho sleduje, občas nakloní hlavu na stranu. Je znát, že přemýšlí, co se mu asi honí hlavou a v jejích očích.. se zdá být upřímná starost. Něco, co tento vlk asi moc nezažil.
Kupodivu asi umí být trpělivá. Když má dostatečný důvod a zdá se, že jí ho tento vlk dal.
Sotva znatelně si povzdechla, když se zakoktal a řekl jí, že se asi nevrátí.
"Nemůžu tě nutit. Ale za týden tady budu, na tom samém místě. Kdyby jsi chtěl, jo? A týden na to taky. Kdyby sis to rozmyslel později. Prostě se ukážu jednou za týden ve stejném čase."
Umí být i vytrvalá, což je stránka, kterou v Norestu u ní zatím moc neviděli. Zase, ono k tomu musí být důvod. Koukla na něj. "Pokud se tedy něco nestane mě nebo tak. Ale pak to prostě zkus o týden později. "
Pořád sedí na místě a nechává další možnosti na vlkovi.