Príspevky užívateľa

Aishila vyrazila jak střela. Aby do tebe hrom praštil!
Vyrazil za ní, taky pěkně v tempu. "Zpomal! Jestli se přerazíš, tak mu těžko pomůžeš. Nech mě jít první jo?" Zrychlila a dohnala panikařící vlčici. Má co dělat, strach dává Aishile křídla a kdyby Sari nebyla věčně v pohybu, stěží by měla šanci. "Tak ZPOMAL! Musím ti ukázat kudy." Odfrkla si a snaží se jí stačit a opatrně ji směrovat, aby nehnaly z tak moc prudkého svahu. Opravdu nechce, aby aishile podjela noha, sotva vyvázly z jednoho maléru. Směruje ji mírně dál od kaňonu, k hučící vodě. I tady je řeka už dost divoká a to ani nedošlo na peřeje, které jsou o kus dál. Doběhly k proudu.
"Hlavně nedivoč. Musíme prohlížet oba břehy. Mohlo ho to někde vyplavit. "

Zavrtěla razantně hlavou.
"viděla jsem, že ho stáhli přes hranu. Musel spadnout dolů. Bude lepší to obejít, tam i něco uvidíme, máme větší šanci ho najít." Jednak je to pravda a jednak, takhle se aspoň dostanou pryč.
"Pojď, je to támhletudy." Postrkuje ji čenichem a snaží se jí nasměrovat směrem, kudy terén klesá k pastvině a směrem k divoké řece. Na místo, kudy se dá dojít ke vstupu do kaňonu, i když tam dost bouří voda.
"Je to největší šance." Jestli nebude tam, tak ho spíš sežrali. To by ale neměla vidět. Ani já to nechci vidět. Snad to Sil zvládla.

"Dobře. ani to neznamená problém," ubezpečila ji pro jistotu a dál sleduje její břicho. Zastříhala ušima při každém větším pohybu a že jich je dost.
"To jsem ráda. Ale i tak zůstaň ležet a šetři se ano? I kdybychom ti nateriál na pelíšek měli nanosit sem... kde je ten tvůj? Dokáže tě tady najít?" Nelíbí se jí nejistota, s jakou vlčice vstala.
"Hele, vážně možná na to moc spěcháš. Lehni si. Prosím." Bylo by lepší, kdyby nás našel on. "Přespávali jste někde nebo tak? Kde to apsoň není tak otevřené? Nebo třeba u řeky, kde je aspoň voda."

Vesele se na ni usmála. "No, někdy to i odráží budoucí povahu. Asi se pěkně naběháš, jak je budeš chtít udržet pohromadě, malé zvědavečky." Te´d už se vyloženě culí, osten pochybností a obav na sobě nedala znát. Nemůže znepokojovat budoucí rodičku. "Máš někdy něco jako křeče v břiše nebo že máš dojem, že to břicho je tvrdší? Některé holky se takto připravují k porodu, může se to objevovat i nějakou dobu předem. Vlčátka na to taky většinou reagují. A není na tom nic špatného, ale hodně holek se bojí, aby to neznamenalo problém. Neznamená. " Jí zdá se dost, není hubená. A že to by zhubla rychle. Otoky taky nevidím.
"Co ta hlava? Už by to mělo být lepší." Přece jen, bylinky už dostaly čas aby zabraly. A i když vlčice vypadá čileší, i tak se raději zeptala.

"Je po všem... tady na nás asi už nemůžou..." Zkouší uklidnit vlčici, sama ještě z toho všeho zadýchaná a naježená. Stoupla si tak, aby stála mezi temnotou a vlčicí. Nehodlá jí dovolit aby tam prošla. Přiklopila smutně uši. "Poslyš... vím kudy se to dá obejít, podívat se po něm z místa, kde není ta tma... "Zkusila to opatrně. Pád z té výšky by asi nedopadl dobře. Ale pořád, dole je řeka. Pokud padl do tůně, mohl mít šanci. "Je tam řeka. Mohl by být někde u ní..." ví moc dobře, že to je velmi malá naděje. Ale úplně nemožné to není. A hlavně, je šance tak dostat Aishilu pryč od toho čehosi, co pořád udržuje temnotu vedle kaňonu a možná i nad ním.

Vede druhou vlčici dál a dál. A vepředu se opravdu rozjasňuje. Zvedla hlavu a zastříhala ušima. Koukla na Aishilu a mírně přidala do kroku, nakolik jí to tisknoucí se vlčice dovolila. Ta naštěstí šlape docela zdatně. Sari se na ni teď neodvažuje se na ni vůbec promluvit. Ne teď, když jsou skoro venku.
Před nimi tma opravdu řídne a mění se v podivné, velmi nepřirozené šero. Jako by tam venku už dávno svítilo slunce.
blíží se k hranici. Už jen pár kroků... a pak překonali tu hranu divné šedi a vlčice zalilo světlo.
Úlevně vydechla. "Takže to nebylo ze zatmění ale ty potvory to něčím zatemnily..." Koukla hned po Asihile, jak si vede ona. "Aishilo?" Pořád ještě se ji pokouší odvést o kousek dál. Raději nebýt blízko té bariéry. Už vůbec ne, až to druhé vlčici všechno dojde. V nejhorším po ní prostě skočím, nesmí se tam vrátit.

Nedá se postupovat moc rychle, s tím, jak se na ni Aishila lepí. Podstatné je, že sice je kolem nich hluk a cosi se ve tmě hýbe, ale zatím na ně nic nedoráží. Sari se snaží volit trasu tak, aby se vyhla největšímu hluku. Doufám, že nás to nenahání k něčí tlamě. Ale pomalu, pomaličku se vzdalují od stěny kaňonu. Aspoň nás to nestáhne přes hranu.
Opatrně postupují a hluk kolem nich pomaličku tichne... Sari napřímila lehce uši. Že by? Třeba se z toho vážně dostaneme. Zdá se mi to, nebo tma před námi řídne?
"Dobře. Jen pojď. To zvládneme." Zamířila směrem k místu, kde se jí zdá, že začíná být tma řidší.

Nekouká na Aishilu i když jí to dá vážně dost práce. A do pytle! Podle reakce je jasné, že je vlčice v šoku a v pořádném. To zatracený zatmění snad tak dlouho trvat nemohlo... spíš tu kolem sebe šíří tmu ty potvory.
"Pojď, musíme pryč!" řekla jí jemně a vykročila, opatrně... pořád tak naježená a hlídá si okolí. Jestli po nich cokoliv chňapne, hodlá po tom chňapnout zuby a uskakovat. "Nesmíme se nechat chytit... nedovol aby se tě dotkli." snaží se i tak mluvit s vlčicí. Ať si klidně myslí, že jsem on. Pokud to bude stačit na to, abych ji odsud dostala, tak fajn. Shaariho můžeme zkusit najít až bude po všem, dole v kaňonu nebo na řece...
Zamířila s druhou vlčicí směrem od srázu, hlavu otáčí na všechny strany jak se pokouší vnímat všechny strany naráz. Uši jí rejdí. Pro Sil teď nemůže nic udělat a musí doufat, že to vlčice zvládne sama. Neztuhla a bojovala, má slušnou šanci.

"Mám jakýs takýs úkryt na vřesovišti, ale teprve ho buduju a nevím, jestli bude stačit." Zamyšleně kouká na pěkně čiperně se meloucí bříško. Neubránila se úsměvu a mávání ohonem. "Teda, fakt dost čiperové."
Neodolala a mazlivě se otřela čenichem o břicho březí vlčice, ale dala si pozor, aby to provedla velice jemně. "Vrtí se tak moc často? Víš, vlčata mohou reagovat i na to, že tebe něco bolí. Oni to ví. I když se ještě ani nenarodili." Usmála se na vlčici a na očích je vidět, že by se od ní a vlčátek nejraději ani nehla. "Vlci je často podceňují, ale i teď už spoustu věcí vnímají, jen trochu jinak. Malé čiperné kuličky." Zase kouká s tím zvláštně něžným výrazem na meloucí se břicho. Ale jsou aktivní až moc. Snad je to vážně jen tou bolestí hlavy, jestli to tak ale je pořád, není to nejlepší znamení. špicuje uši, jako by je mohla snad slyšet i když se vlčice přímo nedotýká. Tak to není, ten kontakt k tomu potřeba je, ale i tak.

Zmatek nad zmatek. Pořád ještě je vidět jen díky Aishilině zvláštnímu kožíšku. Ještě že ho má. Bleskla jí hlavou splašená myšlenka. Stáhla se k Aishile, zuby vyceněné a krátký kožich zježený.
"Aishilo! Musíme odsud'! Prostě musíme. Sil, ty taky.." Kde je Sil? Zmateně se orzhlíží, druhou vlčici nevidí... Pohltila ji tma, Sari nemá nejmenší tušení, kde je a co se s ní stalo.
"Hej, Sil, jeslti mě slyšíš... prostě zdrhej." Ve stresu dýchá vážně dost splašeně. "Aishilo, mizíme. Pojď." Neehodlá ale utíkat bez Aishily. Dobře si všimla lesknoucích se slz. A toho, jak se předtím Shaariho držela. Nemá dost času aby si domýšlela nějaké teorie, ale šok ze ztráty někoho ještě pozná. Opírá se o světélkující vlčici a cení zuby na vše okolo, i když to vypadá, že se chaos kolem nich zklidňuje... Možná jim prostě stačila nějaká oběť. Pomyslela si hořce.

Sice se pořád usmívá, ale je vidět, že maličko zvážněla a její oči zněžněly... Je na nic nemít kam jít a ještě shánět zázemí pro vlčátka...
Podvědomě sklonila trochu čenich směrem k břichu vlčice. Zastříhala ušima, nad igniským léčitelem. Ten nevrlec někomu jen tak pomohl? No dobrý. Možná to s ním nebude tak marný. "Jo, toho jsem potkala jen jednou. Protiva, ale viděla jsem jeho práci. Ví co dělá. " Dost možná líp jak já. Já bych tolik s těma očima udělat nezvládla. Určitě ne tak rychle. Ale to je teď fuk.
Zadívala se na vlčici. "Zvažovala jsi, že půjdeš k Nihilským? Matku s vlčaty by určitě nevyhnali. Jinak ti leda můžu nabídnout, že s tebou zůstanu, ale asi by k jídlu byly hlavně ryby. Nic jinýho moc dobře lovit neumím." Pro Sari nepřipadá v úvahu, že by nechala vlčici před porodem jen tak samotnou.

Její dech se postupně zklidnil, jak přecházela pomalu na místě. Není rozumné hned zastavit, takhle uhnaná, což Sari dobře ví. Nakonec si prostě sedla vedle vlčice. Usmála se na ni, hezky zvesela a kývla. "Moc pěkné jméno. Já jsem Sariane. Většinou prostě jen Sari." Párkrát zamávala ohonem. Vždycky ráda poznává nové vlky. Zvědavě pokukuje také po břichu vlčice. "Teda.. vlčátka.. už brzo co? Vlčátka jsou úžasný." Její úsměv se ještě rozšířil A uši má nasměrované k vlčici. "Asi by ses neměla tak moc toulat, natož sama, ne takhle ke konci," to jí řekla jemně a opatrně. Moc nevěří tomu, že by k tomu nebyl důvod, k že tu je takhle o samotě. A co víc, z vlčice necítí pach žádné smečky.

Hned po souhlasu Sari odběhla. Ale netrvalo to zase tak dlouho, na tu vzdálenost, když se ozval dusot vlčích tlap.
šedá vlčice se vrátila, v tlamě nese velký list zajištěný dlouhými stébly trávy a v něm kdoví co všechno.
Zastavila u ležící vlčice, opatrně náklad a chvíli se vydýchávala. Pak otevřela obal a před vlčici položila kousek kůry, několik plochých nažek stromových plodů a dva stvoly z rostliny.
"Sněz to ano? Hodně to rozžvýkej. Nechutná to nic moc, ale zmírní to bolest a neublíží vlčátkům."
Ještě pořád je udýchaná. To vysvětluje tu rychlost.
"Zůstanu tady ano?" Rozhodně nehodlá opustit vlčici v poslední fázi březosti, které není dobře.

Takže bolest hlavy.. možná migréna. Snad to není od tlaku.[/i] "Dobře. Zůstaň ležet, zavři oči ano? Světlo tohle vždycky zhoršuje. "Zvuky taky, takže abych mluvila potichu. Chvíli přiložila i ucho na břicho vlčice. Vlčata vypadají v pořádku.[/b] Potřebovala bych o ní pár věcí vědět, ale teď by neměla mluvit. Rozhlédla se. K nejbližším stromům je to pěkně daleko. "Vydržíš tady, než doběhnu k lesu a zpátky? Donesla bych ti něco na tu bolest, co neublíží vlčátkům. Ale musím na to k lesu. Zastříhej ušima pro jo, přiklop je pro ne." Zkusila to tak, aby vlčice nemusela mluvit a ani nic náročného.

Pokud jí to vlčice odsouhlasí, tak jen kývne. "Vlčátka vypadají v pořádku, nemusíš se bát, jo? Hned jsem zpátky."

Vlčice se skoro nehnula, když na ni Sari zavolala, jen mávla ohonem. Takže mě slyšela, ale v pohodě teda moc nevypadá. To Sari dot rychle ubralo na humoru. Obzvláště u vlčice, která čeká vlčata a podle všeho velmi brzo. Došla k ní, hezky svižně a obešla ji, aby se jí mohla podívat do očí. "Stalo se ti něco? Co tě bolí? Jsem léčitelka." Ubezpečila ji hned a opatrně ji začala očichávat. Její způsob kontroly. Nebojí se u toho přejíždět čenichem i lehce po srsti ležící vlčice. Většinu vlků by to asi celkem lechtalo. Ale to se nedá nic dělat. Sari se moc nelíbí ta pasivita.