Príspevky užívateľa

Nadšeně přikývla. "To je pravda. To mi říkali i rodiče. A taky, že si takových mám vážit."
Div neposkakuje na místě jak u tohoto, tak u potvrzení, že mají území tam, kde si myslela. "Ha! Já to věděla, je tam nějak moc pachů v těch místech." Usmála se naprosto nadšeně, no a pak.. už letí k moři na ty kraby...

Vlčice celkem rychle našla podivné stvoření s klepety, které si to hasí po písku a jen kmitají jeho malé nožky.
Vlčice našlapuje zlehka za jedním tím zvířátkem, naklání hlavu sem a tam, a pak obratně chytila zvíře odzadu za krunýř a zvedla ho. Velká a nebezpečně vypadající klepeta mávají kolem, ale na vlčí tlamku nedosáhnou.
Sari se otočila s vítězoslavným výrazem na druhého vlka a oči jí jen září. Její ocas se divoce rozvířil a zamířila si to blíž k vlkovi a dál od čáry vln.

Artemis jí obratně rafla po ocásku. mInula o pěkný kus, ale Sari toho musela využít!
Plácla sebou do mechu a začala předstírat nářek "áááá! můj ocas, můj ocaaaas!!!" A válí se u toho v porostu. I na míli by každý poznal, že to tak leda hraje, obzvláště proto, že se u toho divoce uculuje.
Po chvíli ale divadýlka nechala, zvedla se na nohy a koukla na Artemis, pěkně zvesela. "dost dobře běháš, víš to?" uculuje se ještě víc.

Vesele se zasmála "Já dělám chyby každou chvíli, no to by bylo, abych to neuznala!" Lehce poskočila předními tlapkami do vzduchu, vypadá, že je tím spíš pobavená a vůbec ji její vlastní nešikovnost netrápí.
"Takže ty umíš sám skládat básně?" Zvědavost sama by nemohla vypadat jinak! Zvedla jednu tlapku v mimoděkém gestu a natočila hlavu na stranu. "Já poezii moc nerozumím a určitě ji neumím, ale je to velká věc, to rozhodně.
Položila tlapku na zem a znova se rozmával její ocásek.
"Jste cítit jinak, není těžký si všimnout stop po vás. Hodně takových pachů je západě, v tom údolí mezi horami, přes řeku je pak území Přízračných." O prostoru v Norestu má přehled víc než dobrý.
Ale pak vykulila oči a napřímila se.
"Tys nikdy neviděl kraba? Tak to musíme napravit, jdeme na lov!"
Nadskočila všemi čtyřmi do vzduchu a otočila se k moři. Ale pak se ohlédla, s jednou tlapkou zvednutou. "Hele, ale opatrně, počkej si až ti ukážu jak je chytit, jinak umí udělat pěknou zákeřnost a štípnout tě do tlamy. Bolí to dost."
a už si to peláší pěkně k hranici samotného moře.

Vesele se na něj usmála. "mě to chutná, tak snad sis to užil."
Sama hlad nemá, jenže vlk vypadá, že asi bude spát. V tom případě by neměla rušit.
Zamířila zpátky k říčce a zkoumá proudy... nějak se u toho zapomněla a postupně díky tomu zmizela v lese. Ani jí to tak úplně nedošlo.
Ale třeba se tihle vlci ještě někdy setkají a třeba on naučí ji lovit něco na zemi.

Vítězoslavně se na něj usmála. To nebyl s rybou v tlamě úplně jednoduchý čin, ale jí se to přesto nějak povedlo.
Vylezla na břeh a oklepala se. Vzhledem k tomu, že vlk před ní se dal rovnou do svačiny, zastříhala jen ušima, zalehla kde byla a pustila se do ní taky. Rybu spořádala docela rychle a jen si pak olízala tlamku.
Vyrazila za vlkem, jen co dojedl. "Tak co? Chutnalo?" Zazubila se. Její srst vypadá suchá.. rozhodně je sušší než jeho. I když byli ve vodě současně.

"Pěkné jméno!" reagovala na jeho představení se s úsměvem a mohutným máváním ohonu. "Joo, nic mi není, bylo to jen do písku a byla to tak trochu pitomost na něj vůbec skákat. Ale byla jsem zvědavá. Co jsi to tady tak hezky recitoval?" Ne že by tušila, o čem to je. Ale její přirozená zvědavost ji vede k vlkovi. Přišla až k němu, oči veselé, čumáček natažený dopředu, uši napřímené. Opravdu to vypadá, že má o vlka před sebou zájem. Prohlédla si ho. "Nejsi ty jeden od těch ptakovlků?" Poslední slovo řekla trochu opatrně, není si úplně jistá, že ho zná správně.
"Já tu jen tak šmejdila a hledala mušle a kraby. Jedl jsi někdy kraba? Většina vlků je neumí správně chytat." Vypadá, že má trochu přemíru energie a je to na jejím chování znát.

Stála na kraji břehu, připravená ke skoku a vážně zaujatě sledovala, jak se on pokouší na rybu dosáhnout ze břehu. To popravdě nečekala. Navíc, ona není kdoví jak vysoká, takže to nemá asi ani šanci.
Co ale nečekal on bylo to, že když chňapl po obyvateli vodního světa, vlčice sprostě skočila do vody vedle něj. Přímo a pěkně rychlou šipku, s tlamou připravenou skočila přesně tam, kam se dalo čekat, že se prchající ryby mihnou.
Takže, když se začal ohlížet a omlouvat, ozvalo se ještě z vody jen "Hmgppf!" a pak už viděl, jak se Sari škrábe z vody. Drží rybu za hlavu, nese si ji v tlamě a rybí ocas jí docela zdatně buší do spodku čelisti.

Po odchodu Dina zůstala na pláži a kousek opodál slídila mezi kameny, hledala mušle, kraby a vůbec různé zajímavosti. Tady, už celkem blízko útesů, je dost velkých balvanů aby nebyla moc vidět, jak tak skloněná šmejdí mezi nimi v maličkých mořských tůních. ani její kroky nejsou v šumění mořských vln slyšet.
Ale zarazila se. Odněkud se nese něčí hlas a... recituje poezii?
Sari se v něčem takovém ani trošku nevyzná. Ale tón nezní moc vesele.
Nezaváhala, a vyskočila na balvan před ní a podívala se po hlase.
Krátce se tak podívala přímo na vlka, který tu báseň recitoval.
Jen na malou chvíli se na sebe mohli podívat... Stihla zaznamenat jen barvu a křídla. Mokrý balvan opravdu není zrovna dobrý stupínek. Tlapy od písku vlčici podjely a hezky rychle zahučela z balvanu dolů a zase zmizela mezi kamením.
Ozvalo se vyjeknutí, jak dopadla dolů, ale chvíli na to šramot, jak vlčice docela solidním tempem oběhla balvan a zase se vynořila, aby se podívala znovu na toho neznámého. Zastavila se a usmála se.
"Ahoj, já jsem Sari. A ty?" nevypadá, že by jí jakkoliv vadil ten pád z balvanu.

Zastříhala ušima. "Dobře, jak chceš. Tak jdeme na to. Jdem na břeh, vyhlídni si rybu a skáčeš první, jo?"
Tak nějak má pocit, že asi má větší šanci chytit rybu než on, takže sama vycouvala z výhodnější pozice. Takhle si on může vybrat, po které skočí a ona si pak vybere nějakou, která zdrhá. Věří, že to zvládne. Přece jen, má odhad jak se zachovají. Nalovila jich už opravdu spousty.
Došla tiše těsně ke břehu a čeká, až vlk skočí.

"No, jestli chceš mělčinu, tak můžeme zajít dál do lesa, tam nejsou tak hluboký zátočiny."
Zkusila mu navrhnout. Sama natahuje ale čenich k říčce a vypadá, že by nejradši na místě hodila šipku do vody.
Kdyby tu byla sama, udělala by to ostatně už dávno.
Olízla si čenich a přešlápla, plně připravená k akci.

Na nic nečekala! Tryskem oběhla Artemis dokolečka a pak prudce vyrazila mezi stromy, aby ji mohla hnědá vlčice nahánět. Sari bere obrátky kolem stromů pěkně zostra, až jí od drápů občas odletují drny nebo trs lesního mechu. V jedné otočce se ohlédla po Arty a to byla dost možná chyba, protože tím ztratila dost rychlosti a dala tím své společnici možnost ji doběhnout a dát jí co proto. Samozřejmě, z legrace.

"No fakt," potvrdila jí nadšeně s rozesmátým výrazem. "Sice nemůžu na vaše území, ale potkala jsem už víc ignisanů. Nevím, co proti nim některý smečky furt maj, vždyť jste úplně v pohodě." Prohlásila naprosto upřímně. Pro ni očividně ano. A neváhala slova potvrdit poskočením na místě.
"To je vážně dobře. Opravdu. Oči jsou důležitý... Dá se žít i bez nich, ale s nima je to o dost snazší." potřásl hlavou.
Ale opravdu nehodlá zůstat vážná.
Přidřeplá předními na zemi lehce poskočila a naznačila štěknutí, snaží se vyprovokovat Artemis k honičce mezi stromy na břehu řeky.

Vážně přikývla. "Děkuju. Určitě se někdy zastavím." Aspoń může na území smečky i jen tak. Kor když jí to povolil někdo odtamtud. To je fajn.
Pak se zadívala přes něj na tu pláž na území a vykulila oči. "Juuu, to je loď! Můžu si ji někdy prohlídnou? Můžu, můžu?" Poskakuje lehce na místě, nadšená jak malé vlče. Kdyby ji někdo kouzlem zmenšil, nikdo by neuvěřil, že je to dospělá vlčice.

Jen na loučení pak trochu svěsí ouška. "ani jsem ti nestihla nachytat ty kraby. Někdy to určitě provedem, co ty na to?" Zamávala nadšeně ohonem. Přece jen, proč to neudělat.
Zůstala stát na místě a chvíli koukala za odcházejícím vlkem.
Pak se otočila a vyrazila s mávající oháňkou po pláži na západ.

Zastříhala ušima a ustoupila na domlouvání kousek od břehu. Netřeba si ryby moc plašit. Hovor jim sice obvykle nevadí, ale kdyby se neudržela a poskakovala si u toho, jak je u ní časté, tak vibrace z doskoků by vadit mohly. Zadívala se zvesela na Nirixe.
"Já si prostě jen vyčíhnu vhodnej moment a vzdálenost a skočím po nich. Když je voda hluboká, chytím jen jednu, ale nevadí. si ji uložím u stromu na břehu a půjdu pak pro další, celkem vím, kam tak většinou zdrhnou. "
Potřáshla hlavou a koukla na jeden strom na kraji lesa. Zřejmě už ho jako skrýš někdy použila. "A jak lovíš ryby ty?" Naklonila hlavu na stranu, kouká na něj, uši napřímené. Nirix má její plnou pozornost.

Vesele mává oháňkou i když stojí na břehu a zaujatě kouká po rybách. Ale pak se zase koukla na společníka, jak opatrně strká packu do vody. Co to dělá? Však je furt teprve podzim...
"Tady jsou skoro vždycky." Není na tomhle místě poprvé. Navíc, říční proud tady tvoří docela hezkou tůňku. Tam, kde josu rybyk, je i celkem hluboko. Dost aby vlk nedosáhl na dno.
Sari zaujatě sleduje druhého vlka. Ona by to udělala trochu přímočařeji, ale tak, v tuhle chvíli tu lov nevede ona.
Přesto je připravená, nohy jak na pružinkách, jen vyrazit!