Príspevky užívateľa

<<<nízké hory

Když doběhli k místě, kde říčka opouští les, vesele se na něj usmála. "Já, si užívám celej svět!" řekla mu důrazně a pak se nadšeně zatočila dokolečka.
Pak se zadívala na řeku a zklidnila se. Teda, víceméně. Ale sledovala chvíli tok vody a její proudění.
"Budou nejspíš nějaké támhle pod břehem."
řekla potichu a zamířila ke břehu od severu. Její stín tak nepadne na hladinu a o to jde. Na břehu našpicovala ouška a kouká do vody. Ukázala čenichem na jedno místo, kde se pod hladinou rýsují štíhlé rybí hřbety.

"Nic se neděje." Zase jen rozvířila na chvíli ohon o něco víc.
"A jo, na ryby to je dobrý místo, tak pojď."
Nezaváhala a vyrazila poklusem směrem na východ a trochu na jih. Hodlá obejít vřesoviště a dorazit k říčce v místech, kde vytéká z hvozdu. Tam bývá ryb často docela hodně. Olízla si tlamku v předtuše večeře.
"To jsi náhodou čestná výjimka. Ale tak apsoň budu mít s kým rybařit."
A už nabírá slušné tempo. Cestou si občas jen tak poskočí. Nemusí. Ale jí to tak vyhovuje a docela se tím baví. Je už taková.

>>>Lesní říčka

Vesele zamávala ohonem.
"hele, ryby náhodou lovit umím, to mi jde. Co myslíš, že pořád jím." Uculila se.
"Ale když jsem naposled zkoušela ulovit zajíce, málem jsem se přerazila." Culí se ještě víc a vůbec ji to netrápí. Je faktem, že nevypadá hladově, ani vyhuble.
"Jestli chceš k říčce, tak pod horami je les a v něm je docela pěkná říčka. Jsou tam pstruzi a dost míst, kde se chytá dobře."
Naklonila hlavu na stranu a sleduje ho. "Ale většinou nikomu ryby moc nechutnají."

Zadívala se na něj.
"Nooo, už mě zkoušel naučit lovit kde kdo, varuju, že to nedopadlo moc dobře." Zastříhala ušima a koukla na něj.
"Ale jestli se ti to chce riskovat, no tak proč ne." usmála se a vstala. Oklepala se a koukla do okolí, pak na něj.
"Takže, kam se jde?"

Drží se u vlčka a občas mu prostě počechrá jemně kožíšek mezi ušima. "Jo, to děláš dobře. Moře opravdu umí být nebezpečné." Sama se ho nebojí, ale je lepší, když mladí vlci ano. Navíc, ne každý má její drobnou výhodu, pokud jde o vodu.
Na otázku se usmála, dost vesele. "Bahno je ten nepořádek na dvě vody. Někdy je tma písek, ten je lepší, ale většinou jen to bahno. Věř mi, že ho v tlamě nechceš, ale párkrát se mi to už stalo, když jsem rybu minula." Očividně jí její vlastní selhání přijde docela legrační.
Amir se pak začal zajímat o rybku. Uculila se na něj a spolu s ním jde k šupinatým potvorám. "Jo, dá. ale většině vlků to vůbec nechutná. Mě to ale nikdy nevadilo." Usmála se na něj. "Zkusíš to?" zvědavě našpicovala uši. Samozřejmě ho nebude nutit.

Zamyslela se. "Co ho nahradit kombinací světlíku a kořene kostivalu a tavolníku? Těch tu roste dost a docela blízko. Jsou dostupnější."
Zkusila mu navrhnout místo problému se zlatobýlem. Ale je to samozřejmě na něm.
"Mě nejen, že zdrhnou, ale ještě si většinou nabiju vlastní čenich," vesele se usmála a zamávala ohonem, když došlo na řešení lovu. Jen.. možná raději nechce vědět, čím se ten vlk krmí. Když má s lovem větší potíže jak ona, jak to tak vypadá.
Ale pak už se zvedla a vyrazila do krajiny.

Vrátila se až za několik hodin. A táhne celkem velký, v listech lopuchu zabalený balík. Dotáhla ho k vlkovi a přetrhla provizorní provázky z travin, které to svazovaly. Nejen, že tam je celkem působivá sbírka bylin, a to i nějaké navíc co ani Imamu nezmínil, ale také pět dalších ryb. Štíhlých pstruhů. Vesele se na vlka usmála, co on na to.

Mírně protočila oči a povzdechla si, když to bral až téměř s ignorancí. "Paličáci..." prohlásila nahlas a zřetelně a zadívala se na něj.
ale pak se na něj taky usmála.
"No, běhat asi fakt ne... a společný lov ti navrhnout nemůžu. To bych se zase zrmzačila já... nejsem dobrý lovec."
Sedla si a podrbala se zadní packou za uchem. Co teď?
"Já lovím leda ryby," uculila se. "Ty jediný mi furt nezdrhaj a navíc, padá se do měkkýho. " Teď už se vyloženě žulí.

Zorničky se mu stáhly obě stejně. Měl víc štěstí než rozumu. "Otřes mozku naštěstí nemáš, ale asi tě bude pěkně bolet hlava." Oznámila mu klidně.
Pak si povzdechla. "Honičky jsou fajn. Jen mě nenapadlo, že takhle vletíš do stromu... Asi bys měl zapracovat na přesnosti. A jasně, že jsem běžela pod stromy. Jak jinak zdrhneš létavci, nikdy po zemi nemůžu být rychlejší než ty ve vzduchu," usmála se na něj a její oháňka opět ožívá v mávání.
"No dneska je tak jako tak po běhu. Radši už opatrně jo?" Lehce dloubla čenichem do jeho plece v přátelském rýpnutí. "Ať se ještě opravdu nezmrzačíš doopravdy."

Nestihla by to. Kdyby byl skočil na ni, dostal by ji. Jenže... to trochu přehnal. Rána do stromu, až to zadunělo a vlk ležící na zemi... To je trochu jiný výsledek, než doufala. Ale hned je u něj a dřív, než se stihl doopravdy vzpamatovat, už měla čenichem prohmatanou jeho tvrdou lebku. Naštěstí žádná zlomenina.
"Podívej se přímo na mně!" řekla mu překvapivě velmi autoritativně. Stojí tak, že když to udělá, posvítí mu podzimní slunce do očí. To není nic příjemného. Ale udělala to z dobrého důvodu. Potřebuje vidět reakci jeho zornic na světlo.

Vesele se na něj zazubila z bezpečí za keřem. A pak se zvedl pořádný vítr. Přimhouřila oči a trochu musela pootočilt hlavu. No, sílu v nich docela má. Ne že by to rozhoupané keře příliš dojímalo, jak už to tak s keři bývá.
Sotva přestal, uculila se na něj, a pak musela zase zdrhat! Vzal to vzduchem. No vida, apsoň si je pocvičíš!
Tryskem zamířila rovnou k hustšímu remnízku stromů. Tam by nemohl letět. Ale... stihne to?
Není to daleko, ale byl blízko a let je rychlý. Sari napíná svoje nohy co jen může, zapírá se packami do země a letí jako vystřelený šíp ke stromům...

koukla na něj a přešlápla. "A zkoumáš rád?" už je tu další zvědavá otázka. Od téhle vlčice jsou docela běžné.
A pak už peláší. Sari ho nehodlá nijak šetřit, nabrala slušnou rychlost a zatočila ostře podél řady keřů a stromů. "Tak se předveď!" zavolala na něj rozjásaně! On má sice výhodu, že je jako vlk silnější a rychlejší než bývají vlčice, ale Sari má opravdu dobré reakce a hodlá využívat obraty kolem křoví a stromů.
Když už ji doháněl a vypadalo to, že ji chytí, tak velmi prudce zatočila a proletěla jako blesk mezi šípkovým keřem a další velkou lískou. Nirix s křídly se tam stěží vejde, takže se otočila na něj a vyplázla na něj růžový jazýček.

Vesele se uculila. "To si dovedu představit lepší místa na válení než tady." zamávala nadšeně ohonem a oběhla vlka dokolečka. "Ale cestování pěšky určitě nebude pohodlnější, ne?" mrkla na něj.
Ale pak zase zvážněla. Prohlédla si jeho křídla. "Budeš je muset rozcvičit... víš sám co za letu dostává zabrat a že to není zase taková legrace, když to zanedbáš...můžeš zkusti běhat s roztaženými křídly. Ale to tvoje lenost asi nerada slyší," uculila se na něj. "Nebo si najdi někde na nekonečný pláni místo, kde hodně fouká, stoupni si na vyvýšeninu v terénu, napřáhni křídla s čumákem proti větru a drž a vyrovnávej co s tebou vítr bude provádět. No a pak zase začni lítat, samozřejmě." Lehce, hravě do něj strčila čenichem. To už je výzva ke hře a sari pak prudce odskočila a se zavýsknutím peláší pryč. "Chyť si mě!"

Pozorně ho sledovala, seděla u něj. Reakce na jeho otázku byla ale blesková. "Ale ty nejsi špatný!" Řekla to dost rázně a jasně. "Možná trochu jiný, ale na tom není nic špatného. Nikdy si to nemysli." Něžně čenichem počechrala srst mezi vlčkovýma ušima. "
A pak se uculila. "To fakt nekoušou. Teda, některý druhy by to uměly, ale ty nenajdeš tady. Navíc, máš pořádnou srst, ta většinu rybek, co by to uměla, bez problémů zastaví. " O piraních mu vykládat nebude. Tady v řekách stejně nežijí, sama o nich jen slyšela. "V moři je pár ryb, co by tě kousnout mohly, ale tam se asi stejně moc nepohrneš, ne?" Naklonila hlavu na stranu. Mile se na něj usmála.
A pak zvedla hlavu a obočí. "Děláš si srandu? Na první pokus? Je zázrak, žes vůbec nějakou trefil, i když maličkou. Já si tak akorát nabrala bahno ze dna do tlamy," uculila se při vzpomínce na vlastní štěněcí pokusy. Taktně zamlčela, že ale byla mladší než on. Ale pořád to byl první pokus.
"Koukni, támhle ji máš, na trávníku. " Ukázala čenichem na drobnou šupinatou potvůrku opodál.

"Jo tak, to jsem netušila. Ale tak jako tak, je to vaše vlče a oni si můžou trhnout nohou tak leda," usmála se na Dina. Jeho obavy nesdílí. "Já už jo a nebylo to nijak hrozný. Tiam je náhodou docela kamarád, i když se snaží tvářit jako drsňák," zamávala oháňkou při vzpomínce, jak s ním zkoumala zvuk v kolejnici. To byla rozhodně legrace.
Pozorně poslouchala o Amirově denním režimu. "To bude stačit. O fotosenzitivitě třezalky ti ostatně vykládat nemusím, to ví každý léčitel. " Ještě že obojí je opravdu hodně běžný, s trochou štěstí to bude stačit. "Hlavně s ním ale prosím někdo mluvte. Aby věděl, že se nemusí stydět za to co je a co cítí... že to není jeho chyba... " je vidět, že má upřímnou starost. "Jeho máma je prý léčitelka, zmínil." Ale otočí tázavý pohled k Dinovi pro jistotu. "Ona by to asi dělat neměla. Už tak je to pro ni asi těžké... Můžu se někdy přijít podívat, jak se mu daří?" vyzvídá hned.

Pořád na něj kouká tak zamyšleně. "Nevěřím, že je za tím lenost. Všichni létavci mi tvrdili, že je to snadnější přímo vzduchem, než po zemi. Takže, co se stalo? " Zadívala se na něj, a naklonila hlavu na druhou stranu.
"Navíc, takhle už dost možná bys ani moc letět nemohl. Jestli to takhle bude dál, hrozí ti, že začnou bolet i tlapy při chůzi a mohly by tě přestat poslouchat," varovala ho opatrně. Maličko to přehání, pravda. Ale ochablé svaly skutečně časem mohou způsobit, že se zkřiví páteř a z toho se ochrnout dá. Samozřejmě to nehrozí hned, nebo za rok. Ale ve vyšším věku rozhodně.
"Necheš se trochu proběhnout?" Navrhla pak vesele a vyskočila na nohy, celá natěšená, že by mohla být třeba honička.