Príspevky užívateľa

Naklonila hlavu na stranu a pak si šla zkontrolovat jeho křídla. Udělala to důkladně, očichala si je, sem tam jemně strčila čenichem do nějakého svalu, pak zase ustoupila. "A proč vlastně? Stalo se ti něco, nějaký pád nebo tak?" Zase už naklonila hlavu na stranu a po chvíli na druhou. Opravdu ji to zajímá a je to na ní vidět, je naprosto upřímná.
"Tvoje křídla mají hodně oslabené svaly. Měl bys je trénovat. Nebo ti hrozí docela vážné potíže, i se zády a s předními tlapami. Křídelní svaly je totiž dost ovlivňují... "
říká to klidně a věcně, trochu kontrast k jejímu předchozímu dovádění. "Víš, jsem léčitelka, tak podobný věci vím, i když sama křídla nemám." Na to poslední se vesele zazubila a už zase mává oháňkou.

Nevydrží dlouho jen tak stát, tak začala popocházet okolo a zkoumat prostředí. Neodolala a chňapla po dalším listu, co padal kolem. S veselýma očima koukla na vlka. Podzim umí být vážně fajn.
Ale pak jí řekl že nelétá.
Otočila se k němu a údivem si sedla na zadek. Doslova. Srovnala si tlapky a koukla na něj. "Ty neumíš lítat? Jakto?" zkoumavě hledí na jeho křídla. Už se zase neklidně vrtí a nakonec vstala a jde blíž. Ráda by si je prohlédla. "Máš s nimi něco? Můžu se podívat?"

Sklonila na chvíli hlavu, pak ji zase zvedla. Mává ohonem. "Já jen, to víš, byla by to moje vina.. Sestřelila jsem tě pořádně.. promiň. " Povzdechla si. "A docela jednoduše. Dělala jsem blbiny, a doskočila omylem na klacek pokrytej tlejícím listím. Zvrtlo sem i to pod tlapou a už jsem letěla. Ty jsi jen měl tu smůlu, žes byl přímo v cestě." Je vidět, že se maličko stydí. Ale na náladě jí to jinak neubralo a kouká na něj zvesela. Zaujatě si ho prohlíží, ale nijak vlezle, jednu tlapku zvednutou ve vzduchu. Podobná pozice, jaká je někdy vidět u hodně zvědavých psovitých.
po očichání zase ustoupila a vůbec nic si nedělá z toho pohledu. Pro ni to byla jen kontrola zdravotního stavu a navíc, nikdy s něčí blízkostí nic nenadělala.
"Je tu krásně co? takhle na podzim." Zazubila se a nadšeně si poskočila. "ty to máš dobrý, můžeš si to prohlídnout i z výšky, musí tady být za letu úžasnej výhled." Kouká zaujatě i na jeho křídla.

Podařilo se jí vysvobodit se z křoví, také i díky pomoci druhého vlka.
Vyštrachala se na nohy, poodešla tři kroky stranou a otřepala se, až vyletělo pár chlupů. Očichala si tlapy, koukla pak na něj. "Jo, jsem v pohodě. Co ty? Přece jen jsem tě tam docela blbě srazila a skončil jsi rovnou ve křoví. Líska naštěstí není tak hrozná. To kdyby tam byly trnky nebo šípky, to by bylo horší."
Otočila se a zamířila k němu, zkontrolovat si škody na těle druhého vlka. Je to v podstatě instinktivní chování z její strany. Vlk ale nemůže vědět, že jde o léčitelku a navíc dost přátelskou.
"Mimochodem, já jsem Sari. A ty?" Zastříhala ušima a pokouší se ho očichat, aby zkontrolovala jak moc se v tom křoví odřel.

"Co to má společnýho s Kultem?" Koukla na něj nechápavě. Sari ani netuší, že tito vlci mají zakázáno chodit na slunce. "Ti přece s vámi nemají nic společného ne?" Zamávala ohonem, ale působí to trochu zamyšleně. "Ale pořád někdo musí chránit i vaše území i v noci. Hádám že nespíte všichni celou noc v norách zalezlí. To by asi mohlo skončit nepříjemným překvápkem." Trochu se zazubila, i když to vlastně tak moc veselé není. Ale ne, opravdu nepředpokládá, že by to tak bylo.

Ale pak zase zvážněla. "Určitě se druhé smečky zeptej. Ale zatím bych nasadila aspoň základní byliny. Levanduli, třezalku. Na slunce už stejně nemůže, tak ji klidně může brát i přes den, nejspíš je zvyklý že se má slunci vyhýbat, tak to třezalka nezhorší." Vyjmenovala pak ještě asi patnáct dalších bylin, včetně toho, že některé označila spíš na náhlé případy a stavy. Tato vlčka má asi značně zkreslené představy o tom, co je to nevědět o něčem moc. To se tak stává, když její rodina byla i tak lepší než ona.

Chvíli s točila skoro dokola, jak naháněla listy, chvíli šplhala při hře výš po svazích... Při jednom výskoku to ale trochu přehnala. Dopadla tlapou na ležící ulomenou větev a pád na sebe nedal dlouho čekat. Sari už to nestihla vyrovnat a v kotrmelcích v plné rychlosti zahučela do čehosi.. myslela si, že letí do křoví. Ale celé to bylo trochu složitější. Křoví tam sice bylo. Jenže předním akorát procházel černobílý vlk. Sari to napálila rovnou do něj a v křovinách skončili oba.
Ještě že to není trnitý keř, ale obyčejná líska.
Do háje!!!
"Au.. jejda.. promiň... já nechtěla..." začala se omlouvat sotva vletěli do křoví a opatrně se škrábe ven, aby neležela dál na tom nešťastném cizinci. Při tom se mu nechtěně opřela drápky o tlapku, ale aniž by ho zranila. Příjemné to ale určitě nebylo. Je jí trochu trapně. "Neudělala jsem ti nic? Já... podjela mi tlapa a spadla jsem.. " Pokouší se o vysvětlení.

Už nějaký čas nebyla tady na severu. Tak jí to nedalo a prostě si vyrazila na výlet. Proč ostatně ne. Hory jsou hezké a taky tam ledacos roste. Tady je ale už o něco chladněji než v nížinách. Ale to jí nevadí. I když na to její kožich nevypadá, umí ji ochránit i v ledové vodě, takže tohle ji nerozhodí. Snad je to opravdu jako u tuleňů, jak občas žertovali její rodiče. Nikdy to nikdo opravdu neprozkoumal.

Vesele si kluše po horském údolí. Svahy jsou tu řídce porostlé stromy a jsou tu i listnáče. Občas se snáší suchý list a Sari nezaváhá, a občas po nějakém vyskočí a chytá ho ve vzduchu, jen čelisti klapnou. Je to velká zábava a v zápalu hry si okolí moc nevšímá.

Vlčice si očividně nic nedělá z toho, že má vlkovi pomáhat, bere to zvesela. A dává si pozor, aby mu mluvila do ucha, i když musí pokaždé k němu a její dech docela lehtá na uchu.
"To není problém," zamávala vesele oháňkou.
Pozorně poslouchala, jak došlo na rostliny. "Většina roste taky kolem, i když zlatobýl bude asi už odkvetlý. S ginkem... to je trochu horší. Teda, ne že by nebylo ale... nevím jeslti je rozumný zkoušet pro něj jít. Vím, kde je. Cítila jsem ho zdálky. Jenže je to území smečky, která vstup na území trestá smrtí. Bez výjimek. Nesměli by zjistit, že jsme tam vlezli." A to není zase tak snadné. Vlci zanechávají pachy a její pach tam už někdo zná.
"Zato tymiánu je kolem spousta, jen musíme do hor." Jí to samozřejmě nevadí. Možností je dost.
"No jo, ryby ne každýmu chutnají, já to vím. Ale zase, není problém je chytit. Teda apsoň pro mě. Tady je ale docela dost zajíců a bažantů, tak třeba jeslti ty je lovit umíš, tak tu máš větší šanci." Zkusila ho trochu povzbudit. "Já na to nejsem dost trpělivá, s rybama to není tak na dlouho." Vesele se uculuje.
"Víš co? Chvíli tu ještě počkej, zaběhnu ti pro ty bylinky, který rostou poblíž a zítra vyrazíme k horám, ne?" Zamávala zase nadšeně ohonem. Pokud to odsouhlasí, tak jako střela vyrazí pryč, nasbírat rostlinky.

Nějakou dobu se ozývalo jen žvýkání. Matery se nerozpakovala a vypadá to, že pro ni ryby nejsou problém. Sari se jen pousmála a ještě chvíli bylo ticho. Až do toho jednoho dotazu.
"Jo, to jsem." Usmála se vesele. "A odkud ty to víš?" Naklonila hlavu na stranu a zkoumavě ji pozoruje. Přejela po ní pohledem a zastříhala ušima. "Máš nějaké potíže?" Přece jen, po léčitelích se ptají vlci většinou jen když mají nějaký problém. Její pohled je hned o maličko vážnější. Přece jen, jakkoliv je rozjívená, tak léčení je vážná věc dokonce i pro ni.

Vykulila na ni zvědavě oči. "Fakt? Ještě nedávno jste neměli. Nejsi jediná z Ignisu, koho znám," zamávala vesele ohonem a usmála se. "Dokonce mi Ray navrhl, jestli nechci k vám, ale nevím, to by asi nefungovalo. Ze mě všude za chvíli šílí," vyloženě se žulí od ucha k uchu.
Pak maličko zvážněla. "Tak jako tak, je dobře, že už tam nějakého máte. Navíc, podle tvých očí vypadá, že ví co dělá. Zlepšily se, že?" Na pohled je zákal slabší a to je důležité. Navíc, ne každý léčitel tohle umí. Zastavit ano. Ale zlepšit? Není si jistá, že by to sama zvládla. Určitě ne tak rychle. Ví, kdy Artemis viděla naposled.

Ale debata se Sari nezůstane jen tak lehce ve vážném duchu. Vlčka nezaváhala, přidřepla předními k zemi v typické vlčí výzvě ve hře, zadek zvednutý vysoko, nadšeně mává ohonem.

Vesele se zazubila, když ji Matery začala chválit. "Ale kdež. Ani moc nejsem, prostě neumím lovic nic jinýho, ale s vodou jsem si vždycky rozuměla dobře, tak jsem se naučila lovit ryby. To je celý." Zamávala nadšeně ohonem.
Pak chytila dvě ryby, půlku úlovku, za ocásky a hezky je donesla k druhé vlčici a položila je před ní. "Jestli jsi je nikdy nejedla, tak uvidíme, co ty na to. Hodně vlkům moc nechutnají, ale mě to nikdy nevadilo." Mrkla na ni a sama odskotačila ke zbývajícím dvěma kouskům. Jsou to větší ryby, s celkem velkými šupinami. Dost na to aby dvě už v žaludku opravdu nějaké místo zaplnily. "Tak dobrou chuť!" Zavolala zvesela a rovnou se pustila od ocásků do šupinatých potvor. Ale i tak občas zvědavě koukne, jak si vede Matery a natáhne k ní zvědavý čenich. Nikdy ne na dlouho, protože se přece jen věnuje svému jídlu.

S veselým výrazem a máváním ohonu se ohlédla na ještě se plácající ryby. "Jo, moje večeře." Uculila se a odběhla k rybám. Chytil vždycky jednu za ocas a pleskla s ní o kámen na břehu, pak rybu odložila. Takhle postupně se všemi. "Tak. Pardon, většinou to dělám hned, nemám ráda, když se trápí." A znova odskotačila k Matery. Jako by měla nožky na pružinkách. "Není to tak těžký, ryby jsou docela předvídatelný mršky a nemají zas tolik kam zdrhnout. To se zajícem je to horší. " Uculila se. "U těch si vždycky spíš zakopnu o vlastní nohy, než abych je chytila." Ale nevypadá ani trochu, že by ji to snad trápilo nebo tak.
"Dáš si taky rybku?" Nabídla a kývla čenichem k nyní už nehybným šupinatým tělům na trávě.

Už když přicházela k jednomu zákrutu řeky, mohla Matery slyšet docela dost.. cákání.
Bez ohledu na chladný vítr a ochlazující se počasí, na mělčině v zátočině, ve vodě dovádí šedá vlčice. Tedy, zdálky to tak vypadá. Ve skutečnosti, když už je vzdálenost menší je vidět, že na břehu, tak akorát z dosahu vody, se už plácají vyhozené tři rybky.
Vlčice je musela v zátoce překvapit, nebo je tam nahnat, a te´d si je tam hezky vysbírává. šedá hlava na chvíli zmizela ve vodě a pak obloukem letí další šupinaté tělo na břeh.
Ale to už si rybařící vlčice všimla příchozí.
Nechala ryby rybami a vyběhla na břeh. Oklepala se, ještě daleko od přicházející vlčice a zamířila klusem k ní. Packy zvedá vysoko, jako by si i za takového základního pohybu hrála.
"Ahoj, tebe ještě neznám, já jsem Sari," kouká na příchozí se zájmem a nadšeně vrtí ohonem.

Nadšeně oběhla kolem Artemis hned tři kolečka, než jí vůbec hnědá vlčice stačila odpovědět na otázky.
Pak se smykem zarazila přímo před ní a zadívala se jí zblízka do očí. Skoro čenich na čenich.
Zaujatě. A velmi pozorně. Opravdu to vypadá o něco maličko líp... takže tohle si vzal do práce někdo, kdo se v tom vyzná.
Ale Ignis? Naklonila hlavu na jednu stranu, pak na druhou.
"Kdo tě vlastně léčí? Ignis přece nemá léčitele." Nebo ještě nedávno neměl, když potkala Raye na lesní říčce. Ani Mal netvrdila nic jiného. "Chodíš za někým?" Že v Ignisu není nějaká větší přísnost jako v Kultu, že by vlci nikam nesměli, to ví. Koneckonců, Artemis není první z té smečky, koho potkala. To ani zdaleka ne.
Pak ale odskočila a jen čeká na odpovědi, ale je vidět, že vyloženě čeká, až budou vypuštěny na světlo světa aby mohla rovnou Artemis předvést ukázkovou výzvu ke hře.

Zaujatě naslouchala, ohon rozmávaný, pozorně napínala uši při každém slově, div si nedočkavě neposkakovala. Pak přiklopila na chvíli uši. "Jééé, to jsem to měla zkusit v létě... no nevadí, třeba to ještě stihnu. Vydržím plavat trochu dýl jak většina vlků, víš?" Zazubila se na něj vesele, uši už zase v pozoru. "Nevíš kterým směrem by měly být? " Zkouší to hned dál. Ona snad opravdu plánuje výpravu plaváním. Výhoda je, že u ní by to mohlo i projít. Přece jen má trochu nefér výhodu.
"Já u moře vyrostla, jen u studenějšího na severu. Vím o něm docela dost," pochlubila se druhému vlkovi s nadšením. "Když se to správně načasuje, moře ti s pohybem trochu pomůže, a pak, moje srst si ve vodě tak nenacucá a nebrzdí mě." vysvětlila v rychlosti vlkovi. Pak zase vyskočila na balvan a dokonce chvíli zapanáčkovala na zadních, jestli na obzoru něco nezahlédne.