Príspevky užívateľa

Zastříhala ušima, ale nechala tu vzdálenost být. Opravdu to nepovažuje za důležité.
Co za důležité považuje je to, že jí vlčice zdá se odsouhlasila rybolov. Pokud to pochopila správně.
"Fajn, tak vyrazíme k řece. Mám už vytipovaných pár míst, kde ryby bývají." usmála se na vlčici před sebou s mávajícím ohonem a otočila svůj zvědavý čenich směrem k řece.
"Musíme trochu obloukem, těsně u města je lepší moc nelovit. Lidi tam sice nejsou, ale tamní vlci jsou na svoje území dost hákliví," sice míní varávní vážně, ale i tak zůstává její tón veselý a přátelský.
Kouzkla na vlčici a zvedla jetnu tlapu, připravená vyrazit k řece Coně.
"Jestli ti nevadí suchý terén, tak to můžem vzít kolem vyschlýho jezera a kolem okraje pouště." Ono by se to samozřejmě dalo i přímo přes poušť, ale tam Sari prostě nechodí.

Maličko si povzdechla a popochází mírně sem a tam, ale pořád u toho kouká na vlčici. "Ono je vlastně jedno odkud jsi. Ale dlouhá cesta jednoho zřídí," konstatovala klidně.

Zavrtění hlavou si všimla a prudce napřímila uši, když vlastní tělo té vlčice ji královsky usvědčilo ze lži. Naklonila hlavu na stranu a teď je v jejím pohledu rozhodně lítost.
"Na tobě se někdo parádně vyřádil..." řekla skoro až smutně, na ni dost neobvyklé.

"Poslyš, jsem sice mizerný lovec, ale umím dobře chytat ryby. Můžu ti nějaký ryby nachytat," naklonila hlavu na stranu.
Rozhodně se ani v nejmenším nechystá odejít a je to na ní vidět. Jednu tlapku zvedla do vzduchu, připravená odvést vlčici k řece. A stále si pranic nedělá z poněkud jednostranné konverzace.

Potřásla hlavou a vesele se zazubila. "No jo.. promiň." Ale nic si z toho nedělá, to je vidět.
Hravě strčila čenichem Wise do boku, v potvrzení toho, že to nakonec vyzkouší.

Na společné plavání se vyloženě těší. "Dohodnuto. Taky ti ukážu, kde mám úkryt, abys věděla, kde mě najít, jo?" Navrhla hned. Jasně, měla byh o udržovat v bezpečí, ale Wisa podle ní je v pohodě a navíc, stejně už kde kdo z tuláků ví, kde ho má. V zimě se její nora dost hodila.

Se zájmem na ni kouká, když popisuje jak to má s vodou. "Páni.. to já neumím. Jen prostě vidím, jak se voda hýbe nebo nehýbe a poznám z toho, co to udělá a kde to jak vymele zem. "potřásla hlavou. Asi to opravdu má jen odpozorované. "Ale je dobře ,že tam někdo byl. Bylo by tě škoda," plácla zvesela. Ale i přes ten veselý tón to myslí vážně.

I Sari zkusila poskočit, ale prostě zatím nic.
"Tak na to kašlem a jdeme zpátky. Zavedu tě ke svojí noře, jo? " Zastříhala ušima. Navíc si tam Wisa klidně může odpočinout, pokud bude chtít.
"Je to odmatud blíž k řekám," dodala ještě. I když to není úplně u řeky. Původně se chtěla usadit blíž, ale noru zdědila po kamarádce a ta měla raději ústranní lesa. Nezáleží na tom, les je taky dobrý, hlavně na bylinky.

Pozornosti šedé léčitelky drobné kývnutí neuniklo.
Přikývla, ona ovšem dost výrazně. "Dobře. Takže jen jizva... Možná je to tak lepší, to na ní nechat, kvůli zimě nebo slunci," nenutí ji odhalovat starou ránu, když to není nutné.
Ale pořád ji sleduje trochu starostlivě.
"Přišla jsi zdaleka?" Další otázka, na kterou stačí prostě jen gesto.
Sari popochází na místě, obhlíží vlčici, hledá, jestli neuvidí stopy jednostranného zatížení nebo nějakou čerstvější ránu, či jiné známky potíží, nebo přílišného hladovění.
"Nemáš hlad?"
Zkusí to nakonec. Sari je sice mizerný lovec, ale ryby jsou taky jídlo. Řeky už dávno nejsou zamrzlé, tak už není odkázaná na myši a jinou drobnou havěť.
Dosavadní víceméně jednostranná konverzace ji ani trochu netrápí.

Zazubila se a poskočila. "Vlastně jsou docela roztomilí."
Koukla na led a zkusila do něj rýpnout drápkem, celkem marně. "Někdy ti je zkusím nakreslit, ale nevím, jeslti se mi to povede." Do ledu určitě ne.
Potřásla hlavou, až se vlastně otřásla skoro celá.
Navíc ji stejně víc zajímá to, že třeba najdou volnou vodu.
"Ráda si s tebou zaplavu," usmála se mile. "Takže to určitě i ráda uvidím." Zamávala pořádně ohonem. Sari se jakékoliv plavecké výzvy opravdu nebojí. Ve vodě je, až na poslední zimu, pomalu častěji než na břehu.

Na zapadnutí do bažin se ale zarazila a koukla na ni s vykulenýma očima. "Fakt? Ty nevnímáš kudy jsou vodní proudy a kde to hrozí propadnutím? Já teda... táta říkal, že to není magií, že jen jsem ve vodě tak často, že jsem se to naučila. Ale jde to tak nějak samo." Zazubila se.

Na řeky nadšeně přikývla a jen tak si na místě poskočila. Div že jí to nepodklouzlo na hladkém ledě, ale ustála to bez potíží. "Ráda tě tam zavedu. Asi stejně žádnou volnou vodu zatím na jezeře nenajdem." Zazubila se.

Stála tam a div nehypnotizovala vlčici před sebou pohledem zelených očí. Lehce natáčí hlavu ze strany na stranu, živě stříhá ušima, pozorně sleduje postoj vlčice před sebou.
Její pohled opakovaně zajíždí i k obvazu, i k ohrnutým pyskům.
"Páni, ty jsi tedy pěkná netýkavka." Potřásl hlavou a přešlápla si.
Ale opravdu necítila žádnou krev a hnis je cítit ještě o dost víc, vycvičené léčitelce jsou takové pachy navíc dobře známé a chvíli ten čenich měla blízko.
"Žádnou krev ani hnis jsem necítila. Je pod tím jen jizva?" Zkusila to. Nemůže si být zcela jistá dokud to neprohlédne, ale třeba přece jen z vlčice nějaké informace dostane. Schválně položila otázku tak, aby šlo odpovědět kývnutím nebo zavrtěním hlavy.

Nejde k ní zatím blíž, i když úplně klidně nestojí. Ale to je prostě tím, že ona málokdy stojí klidně.
To opeřenec, který vlčici doprovází, je o dost opatrnější a krouží nad nimi, z dosahu obou vlčic na zemi.
Sari se sice pořád pohybuje, aspoň se vrtí, ale jinak zachovává klid. Nejvýš se jí do duše vloudila trochu lítosti, pro vlčici, která si asi zažila dost zlého, že je tak odtažitá.

Její výraz jako by na šedivou vlčici vůbec nezabíral. Naprosto a dokonale ho ignorovala a dál se k ní hrnula.
"Ale no tak, neplaš se, já přece nekoušu." I když je vlčice.
A dál se natahovala k tomu obvazu.
Až na silné vrčení a chňapnutí zareagovala a prostě uhnula, s rychlostí danou neustálou hyperaktivitou po celý život. Koukla maličko přísně na Regi. Což v podání šedé vlčice vypadá skoro až směšně.
"Ale ty toho naděláš. Jsem léčitelka, chci ti pomoct. " Zní to skoro, jako by něčí máma kárala neposlušnou dceru.
Zatím čeká na reakce a kouká na ni, pořád rádoby přísně. Ale zatím se nezkusila přiblížit. Vlčice na nohu došlapuje a necítila krev, tudíž to může chvíli počkat.

Doklusala až k ní, pořád tak zvesela a ani za mák si nic nedělala z toho, že jí vlčice neodpověděla.
Zvědavě si ji prohlíží a samozřejmě, její oči rychle přitáhl obvaz na noze.
To ihned přestala téměř tančit na místě a zarazila se.
"Jsi zraněná? Necítím krev, takže by to nemělo být nic čerstvého.... Co se ti stalo?"
Naprosto bez rozpaků natáhla čenich, že si obvaz a tak i případné zranění prostě očichá. Krev i hnis by bez problémů cítila i přes materiál obinadla. Obzvláště zanícené rány opravdu hodně páchnou a navíc způsobují otoky kolem obvazu.
"Ještě jsem tady nikdy na tvůj pach nenarazila. P5es zimu jsem se moc netoulala, ale to asi nikdo. Jsi tu nová?"
Zkouší to zase a ani se neobtěžuje zvednout hlavu od zkoumání rány. Kdyby na ni tak vlčice chtěla zaútočit, měla by to vlastně celkem snadné. Sari by sice mohla uhnout, ale z této pozice by šedivá vlčice sama nemohla zaútočít.

Zarazila se, asi tak na půl vteřiny, aby vymyslela, jak někomu připodobnit tuleně. "no.. takový něco mezi medvědem a rybou... Nebo jako já s rybím ocasem"Zkusila to. "Prostě, mají přední a ocasní ploutve, tlustý tělo, kulatou hlavu, miniaturní ouška. Nemají nohy. Hladkou srst, něco jako je ta moje. Taky šedivou, ale jinak. Dýchají vzduch a odpočívají na břehu, kde chodí po předních ploutvích a ocasem se odstrkují. Fakt dobře plavou a loví ryby. " Uculila se a zase už si poskakuje.
Na promáčený kožíšek kývla. "To asi jo. Ale ve vodě tě to bude trochu brzdit, ta vlající srst. I když je krásná, to zase jo." Usmála se a lehce, lehoulince strčila čenichem do strakatého kožíšku své nové kamarádky.

Krmení opeřenců a jiných tvorů už nekomentovala, raději vyhlíží, jestli skutečně někde neuvidí volnou vodu.
Vesele se zazubila nad plaváním. "Určitě si někdy dáme závod!" Zamávala nadšeně ohonem. Je ráda, že našla dalšího dobrého plavce.

Poklusává dál po ledu, koukla ale ukázaným směrem. "Aha, močály. Jo, tobě tam asi nic hrozit nebude. Už se mi stalo, že jsem tam někoho tahala z maléru, neumějí se tam někteří moc vyznat. Kousek dál na západ jsou další řeky, větší jsou tu tři. Největší je Cona, ta nakonec ústí do moře. Do ní se vlévá Cayna a do Cayn zase Igna." Vzala řeky trošku v opačném pořadí, než se obvykle uvádí.

Poskočila na místě. "No jasně, spřzněná magie, spřízněná duše." Mrkla na ni. "Neumím sice manipulaci, ale vodní magie to je. Navíc mi ve vodě nebývá zima. Narodila jsem se s jinou srstí. Je spíš jako tulení..." zarazila se. "Nevím, jeslti víš, co jsou to tuleni. Tam u nás, odkud pocházím, jich bylo hodně. Jsou to takový vodní zvířata, na souši jsou jen když spí nebo odpočívají, jinak žijí ve vodě."
Pusila se hned do vysvětlování.
"Voda na jejich srsti skoro nedrží, na mojí taky ne." Zazubila se. "Je to nefér výhoda, když plavu s jinými vlky, ale mě se to líbí." A už je zase v pohybu, popochází sem a tam, ocásek rozmávaný, tvář rozesmátá.

Na poděkování jen přikývla. "Však třeba se ti to někdy bude hodit a třeba taky zachráníš něčí život. I když jde jen o opeřence." Zazubila se a koukla po tom svém. Který je navíc dost vzácný.

Za chůze vesele mává oháňkou, zatímco opeřenec se na jejím hřebetě usadil zdá se dost pohodlně. Jako by takhle cestoval často - a on asi ano.
"Že váháš!" Potvrdila jí to nadšeně. "Navíc, jak jsem říkala, mám nefér výhodu, ve vodě mi není zima a hladší srst neklade odpor. Jsem fakt dobrá plavkyně. " Zazubila se vesele. Plavání a léčení. Dvě jediné jistoty jejího života, jediné, co opravdu umí.

Maličko se zamyslela, aniž by zpomalila. "Víš, když v tom vyrosteš, ani ti to nepřijde že je toho hodně. Každopádně víš, za kým přijít, kdybys potřebovala." Mrkla na ni. "Igna, no... viděla jsi tu takové menší trosky lidský stavby u řeky? Nemyslím město, jen jedna velká stavba. Ta řeka, co teče kolem ní, to je Igna." Zkusila to. Neví nakolik to tady vlčice zná.

Využívala toho, že je konečně jaro a hezky, a vydala se na větší toulku po Norestu. Navštívit místa, kde dlouho nebyla. Navíc, bylinky by se mohly hodit. Na workshopu se naučila vyrábět jakési vaky. Ty její nejsou ani úhledné, ani pořádné, ale přece jen se v nich něco přenést dá. Te´d, když má pořádnou noru, si tam chce udělat i nějaké zásoby. A tady dole, na jihu, rostou i rostliny, co na severu ne.

Jak tak šmejdí krajinou a pomalu ji začíná provázet vůně rostlin, které si uložila do rozdrbaného vaku, z kterého trčí kusy lýkových vláken, všimla si, že tu není sama. O kus dál běží vlčice.

Sari, vždy spíše společenská, nezaváhala a stočila svůj směr k ní.
Kluše zlehka, hlavu i ohon vysoko nesené a už zdálky na neznámou zaválala.
"Ahoj ty tam!" její hlas zní vesele a ohon se samovolně rozmával.
Dál míří k vlčici a brzo jí došlo, že ji nezná.
"Já jsem Sari, a ty?" začala hned přátelsky.

To ještě Wisa netušila, co způsobí. Sariane zajásala a oběhla ji několikrát dokola "Magie vody! Konečně někdo vázaný na vodu!" Je naprosto nepřehlédnutelné, jakou má radost.
Nakonec zastavila před Wisou, ale chvíli jí to trvalo. "Taky mám magii vázanou na vodu. Ne přímo manipulaci s vodou, ale z vody můžu získat sílu. A dát ji někomu dalšímu. Pro léčitele docela užitečné," zazubila se vesele s rozmávaným ohonem.

Ohledně krmení ptáčete, koukla po opeřenci. "Prostě jsem vyhrabala nějaký červy a žížaly, k nim přihodila bobule a ořechy a pak ho dala k tomu ať mi ukáže, co jí. No a pak pokračovala už jen s tím, co vybral. Držela ho v teple a hlídala, aby se mu nic nestalo. Jak je vidět, stačilo to." Mrkla na ni.

A jak padlo rozodnutí, že se jde na jezero, nezaváhala ani chviličku. "Jo, já vlastně taky," zazubila se. Voda jí nikdy nevadila. Zamířila rovnou směrem na střed jezera. Hezky svižně. Ale kdyby Wisa nestíhala, tak zpomalí. Opeřenec se usadil na hřbetě šedé vlčice.

"Ale jo, a hlavně, někteří z nás si docela umí poradit. Já sice nejsem moc lovec a nejsem ani bojovník, ale tak zase, léčitel se neztratí." Pořád se tváří tak vesele a jak si to kluše přes led, vysoko zvedá tlapy. Nejspíš jen pro zábavu. "Navíc mám nefér výhodu. Narodila jsem se do rodiny léčitelů a vyrůstala prostě mezi tím vším, pořád, takže jsem se naučila kde co hodně brzo. Akorát zas neumím nic moc jiného, ale ono je to jedno."
Na chvilku zastavila a koukla na ni. "Fakt se tak tvářil. Proč, to nevím. Ale třeba ho potkáš, zkus se ochomýtat na řece Igně, teče z jejich území." Zkusila jí poradit.

Napřímila uši a hlavu lehce naklonila na stranu. "Jakou máš magii?" zeptala se, zvědavost sama.
A vesele se zazubila, když Wisa začala obdivovat jejího létajícího kamaráda.
"Třeba někdy mít budeš. Tohodle jsem našla jako ptáče, asi vypadl z hnízda nebo nevím co. Prostě ležel na zemi a měl hlad a byl sám. Postarala jsem se o něj a on zůstal sám od sebe." Ale vlastně je ráda. Má společnost.

Zadívala se na jezero, do dálky. "Nezkoušela. Terpve jsem se na to chystala. Asi vyrazím. Jdeš taky? Ale jen jeslti umíš fakt dobře plavat. Probořit se do ledu není zase taková legrace. A hlavně, většině vlků může studená voda ublížit, já mám nefér výhodu," varovala ji radši. Sice by si ji ráda vzala sebou na jezero, ale riskovat její zdraví a život? To ne.

Přikývla. "I jsem zvažovala, že se tam dolů k moři stáhnu. Její území je na břehu, nejspíš bych to i přes led na březích zvládla. Jenže tady nedaleko mám úkryt a nakonec jsem to s pomocí dalších vlků zvládla. " Zazubila se. "Já je zase léčila, když byli nemocní." Její ohon se rozmával ještě víc, když viděla reakci na léčitele. Ale vrátila se k i vlkovi z azarynu. "Jo, děsivě. Vysokej, hubenej, samá noha, hříva na krku a výraz jak kdyby tě chtěl zabít. Fakt nevím, co mu kdo udělal, že se takhle tváří. Přitom když tam pracoval, tak se choval v pohodě." Otázka je, jakou míru tolerance má takhle hyperaktivní a veselé stvoření jako je Sari, že?

Pohodila hlavou. "Ale jo, ale ohnivou magii nemám. Můj okřídlený kamarád jo, ale na to, rozpustit něco většího, by nestačil. A natahávat sem větve a rozdělávat oheň na ledě, to mi nepřijde vhodné." Její opeřený společník při zmínce o něm začiřikal odněkud ze břehu jezera a pak přiletěl k oběma vlčicím. Nepřistál, poletuje nad nimi.

Nad lovem si jen povzdechla. "No právě, lov. Nejsem dobrý lovec, umím jen chytat ryby." s trochu bolestným výrazem se koukla na jezero.Te´d už aspoň i ty myši. "Zima jako taková mi nevadí, pocházím od ledového oceánu." Který přece jen díky neustálému pohybu vody zase tolik nezamrzal. Prostě si doběhla od větší řeky a nebo po ledu k volné vodě. To tady na jezeře nejde.

Přikývla. "Tak je to správně. I když já se někdy zapomenu, ale spíš jen tam, kde vím, že mi beztak projde. Třeba NIhil, smečka na jihu u moře, s tím moc nenadělají. Ale třeba Kult v troskách lidského města, ti mě vyhodili sotva jsem se ukázala jen u hranice. A Azarynští to tak dělají taky. I když mezi těmi mám i kamarády." Vlastně ještě ani neví, že s některými se již po zimě nesetká. Neměla kdy to zjistit.
"Jeho opravdu moc neznám. Působí trochu strašidelně, ne jak ty." Zazubila se a oběhla si na místě kolečko.
"Ale je léčitel, takže to nebude tak zlý. Taky jsem léčitelka," přiznala u té příležitosti. "A na workshopu on přednášel. Mluvil k věci a neměl problém ukázat pak vše do detailu."

Sariane

- zima ji potrápila, protože její způsob získávání jídla je vázaný na vodu. Zamrzlé řeky a jezera nemohla použít. Naštěstí ji v tom ostatní nenechali
- za pomoci Kiler se naučila lovit drobné hlodavce pod sněhem, první suchozemská kořist, jakou kdy v životě zvládá (Sariane se specializuje na rybolov, na souši je v lovu jinak dost nemehlo). Stále se dohrává.
- přidala se do sesterstva tuláků
- rozmlouvala sesterstvu útok na azaryn, s tím, že je to špatný nápad. Útoku se proto neúčastnila.
- léčila nemocné tuláky ze sesterstva, včetně využití svého úkrytu
- sama nakonec onemocněla, odehráno jako sólo hra v jejím úkrytu.
Postů celkově nebylo nijak mnoho. (Aspoň na mě. :D )