Príspevky užívateľa

Zvesela se zatočila dokola. Je fajn, potkat přátelského vlka. "Jo, přesně tak. Přišla jsem se podívat na moře. Koukat na vlny a tak je fajn. Přemýšlím, nevíš, jestli jsou poblíž nějaký ostrovy? Prý to tady v zimě nezamrzá, takže počkat na zimu a přeběhnout asi nepůjde, ale prostě, jsem zvědavá. " vyzvídá hned. Z vlka cítí pach Nihilu a dobře ví, že jejich území dosahuje až k moři, jen trochu víc na východ. "Ty to tady určitě znáš líp!" Doskotačila až k němu a zastavila se, veselé oči upřené na vlka, vtělená zvědavost. Třeba se opravdu něco dozví.

Chňapala tlamkou po kapkách vody, co se vznášely do vzduchu kolem kamene a dost dobře se bavila, když na ni ze břehu zavolala vlčice, kterou už zná. Hned nadšeně rozkmitala ohon! "Artemis! Ahoooj," zavolala na ni a bez okolků skočila do běsnící řeky... ledaskoho by to vyděsilo. Ale Sari byla od Artemis trochu proti proudu a navíc, ví co dělá. Jako by se prosmýkla mezi proudy a balvany, už jen chvíli na to vylézá na břehu u hnědé vlčice. "Jak se máš? Jak se ti celou dobu dařilo? Co tvoje oči? Pořád jsem na to musela myslet! A ty jsi ve smečce?" Došlo jí konečně, že se změnil pach hnědé vlčky před ní. Vychrlila ze sebe otázky jako blesk, ani se neoklepala od vody.

Stála, vítr si to foukal kolem ní, ale její srst to téměř nečechrá. Na to ji má moc krátkou a přiléhavou. Ale brzo si všimla, že tu není sama. Otočila se na vlčka, vesele zamávala ohonem a seskočila z balvanu. Zamířila k němu, s veselým úsměvem na tváři. "ahoj, já jsem Sari, a ty? Vyrazil sis na procházku? "
Prohlíží si příchozího, naklonila hlavu na jednu stranu, pak na druhou. "Máš hezký obojek." Její úsměv se ještě rozšířil a nadšeně vrtí ohonem. Je vidět, že je ráda že někoho potkala.
Naklání hlavu ze strany na stranu a přihopkala blíž, aby si příchozího mohla prohlédnout.

Toulá se po útesech. Není to tak úplně náhoda, že sem přišla. Tady nedaleko potkala jedno z nejvážnějších zranění, jaké musela v Norestu vůbec řešit. Ale není tu kvůli tomu. Prostě jen, chodí po okrajích (ale v bezpečné vzdálenosti) a sleduje moře. Kouká do dálky, napíná oči, jeslti nezahlédne nějaké ostrovy nebo tak. Docela ráda by prozkoumala i část vody kolem, ale dobře ví, že jsou oceány docela problematické a ne vždy bezpečné. Aby ne. To moře jí vzal rodinu, před časem.
Přesto na vodní spousty nezanevřela a prohlíží si to tady s velkým zájmem. Vážně to tady v zimě nezamrzá? To bude docela legrace. Ale taky to trochu omezí průzkum. No uvidíme.
Zastavila u jednoho balvanu blízko u kraje. Je plochý, takže na něj mohla bezpečně vyskočit a te´d tam stojí, jako socha na piedestalu a zaujatě zkoumá obzor. Hlavu zvednutou, ohon vysoko nesený.

Vlkův tep poskočil a rozhodně je z toho všeho dost nervózní. Fajn. Tohle.. bude složitý. Fakt by se mi tu hodila máma, no to mám smůlu. Proč jsem se od ní neučila víc?
Ale dál sedí a sleduje ho, pořád tak přátelsky. "To chápu. Nemusíš nic říkat. Někdy to není jednoduché, to vůbec říct. Komukoliv. " Pořád mluví tak mírně a opravdu s tím nespěchá. Sleduje jeho reakce a občas vloží krátkou pauzu.
Pak se jen pousmála. "Budeš se divit, ale léčitelé s výcvikem jsou na tyhle věci většinou dokonce i trénovaní. Někdo víc, někdo míň. Někdo to umí i trochu řešit, někdo může jen poslouchat. Ale i to má smysl. " Znovu mu dala raději chvíli přestávku, aby to mohl zpracovat. "Nemusíš mi nic říkat. A chápu, že o mě nic nevíš." Její pohled se nezměnil, je upřímná a to je poznat. "Klidně si o mě něco zjisti, poptej se. Nezná mě každý, ale už se tu chvíli motám a pár vlků mě potkalo. " Mrkla na něj. "Jsem možná pěkně praštěná, ale nikdo nebude schopen říct nic o těch, které jsem léčila, pokud jsem neléčila je. Protože to nikomu nevykládám."

Zase mu nechala nějaký čas na vzpamatování, kdy ho jen tiše sledovala, klidná a trpělivá. "Pocházím z velkého rodu léčitelů. Léčitelé byli i vlci spoustu generací přede mnou. Vím, jak se mám chovat. Víš, léčitelé jsou často trošku jiní v pár věcech." Ale nesnaží se mu to moc vysvětlovat. Nemá tušení co zažil, ale jedno je jí jisté. Nic moc hezkého to rozhodně nebylo.

"Klidně i jen mlč a nebo mě pošli do háje a někam jdi. Jen tě poprosím, zase se za pár dní vrať ano? Tady nebo si řekni jinde, to je jedno. Přizpůsobím se." Sleduje ho na ni nezvykle vážnýma očima. Viděla by raději kdyby se mu věnoval vlk, co umí líp řešit podobné situace, ale prostě, teď tu jiný není, tak udělá co bude moct.

Její ohon ještě přidal na obrátkách a úsměv se rozšířil, ale pak se malinko zarazila. "A jeje.. to jsem vám asi trochu vyplašila zvěř, jak jsem si tu zpívala... pardon, já netušila, že tady někdo šel na lov." Ale i tak se tváří vesele a přátelsky, na Alexeie koukla se zájmem, vykulila trochu oči. "A co vlastně dělá někdo takový? O Hatim a vaší smečce toho moc nevím." Ani trochu ji ten titul neznepokojil. Takové slovo stejně nikdy neslyšela, takže ani nemohl. To ale ti dva vlci neví.

Koukla zase na Tiama."Ale je fajn, že jste na to dva, ve dvou se to lépe loví.. řekla bych, že se klidně přidám, ale asi bych spíš překážela, nejsem nejlepší lovec. "
A vzápětí obrátila pozornost opět k Alexeiovi. "A co bych tu dělala. Je hezky, měsíček svítí, parádní podmínky na procházku. Tak proč se trochu neproběhnout." Oslovení ji ani v nejmenším neurazilo.
Nadšeně si poskočila a zatočila se dokolečka. Vesele se na ně usmívá.

Zase se jednou vrátila na tuhle řeku, která si to uhání splašeně mezi kamením. Vrací se sem z jediného důvodu. Líbí se jí tu. Divoká voda v řece je skoro jako ona. Prostě řádí, nepostojí, je hlučná... Jo. Vážně jako Sari. A hlavně, dá se tu krásně dovádět a v proudu jsou pěkné ryby, moc dobré.
Takže zase vyvádí chvíli ve vodě, chvíli na kamenech.
Nakonec skončila na jednom balvanu v proudu a sleduje vodu, co uvidí. Třeba nějakou zajímavou rybu a mohla by využít tůňku nedaleko k lovu!
A jak je u ní také časté, vůbec nevnímá okolí.

Vlček naprosto a ukázkově zpanikařil.
Sari instinktivně rovnou vyrazila k němu. Pořád sama má tu svou rybu, na břehu ji odhodila dál a pak chytila do tlamy i tu jeho a hodila ji opodál. Aby jim šupinaté potvory nezdrhly. A sedla si k němu. Velice jemně a opatrně strčila vlčka čenichem do tlapky. "No tak.. tak ti přistála na hlavě, místo abys trefil.. na první lov to i tak bylo víc než dobrý. Nemusíš se vůbec ničeho bát. Navíc, máš vlastní rybku na břehu. I když malou. To je vážně dobrý. A ryba ti navíc nemůže ublížit. Nemá jak." Zkouší ho opatrně uklidnit. Mluví tiše a jemně.

Sari otázky vůbec nevadí, spíš naopak. Považuje za lepší, že se mladý vlček ptá. "Ale to vůbec ne. Ryby stejnou cestu klidně udělají i opačným směrem. A když je vyplašíš, tak to vezmou klidně i napříč. Ale normálně při pohybu šetří energii a postupují v souladu s proudy a jejich prameny.. Proud není jen jeden, vždycky jich je hodně a na jejich hranicích se rybám líp plave i proti proudu.
A vlček si neodpustil svůj první pokus.
Když skončil zmáchaný u pramene, s tou rybou na hlavě, šedá vlčice se kupodivu nesmála, místo toho nadšeně začala jásat! "Hej, máš ji, jen ji ještě chytni!" Ano, dost zvláštní prohlášení. Jak by mohl chytat něco co má? Otázka je, jestli má Amir rybu nebo ryba Amira. Zatím se mu pořád plácá na hlavě.
Sari ale nezaváhala a využila toho, že se rozprchly ostatní ryby a skočila po jedné, co prchala blízko ní. Ona sama se pak vynořila s mrskající se rybou v tlamě. Ani ona ji nedrží ideálně a rybí ocas jí docela solidně pleská přes oko. Sari ale nepustila a hrne se na pevnou zem.

Seděla a sledovala ho. Nebylo těžké poznat, že se v něm odehrává pěkný vnitřní boj a je z celé té situace vystresovaný. Asi by se divil, co léčiteli prozradí i jen tep. A Sari má dobré uši, namířené přímo na něj, a v lese je ticho. I zavrtění hlavou pozorně zaznamenala. Nikdy to s nikým neřešil, že? A dost možná přitom kvůli tomu měl problémy.
Ale trpělivě čekala. Možná je dost hyperaktivní, ale výcvik léčitelky u ní byl dost důkladný. Teď prostě pracuje. "Mám všechen čas na světě, to je tak výhoda, když jsi bez smečky a nemusíš se nikomu zodpovídat," usmála se na něj mile, oči veselé a přátelské. Ale mluvila i tentokrát pomalu a dávala si pozor, jak na to reaguje. Pak se zase odmlčela a chvíli ho sledovala. "Nikomu to neřeknu." dodala vlídně. A je to tak. O tajemství pacientů se nemluví. Nikdy.

Zadívala se na něj s opravdovým zájmem. Nestíhá registrovat co se říká? A přitom slyší dobře. To vypadá spíš jako nějaký složitější problém. Copak za tím asi je? Ale zůstala sedět a trochu se ukáznila. Přešla do pracovního módu, o svoje se přihlásila léčitelka. Takže když promluvila tentokrát, bylo to pomalu. A s přestávkami mezi větami. "Máš problém zvládat rušnější prostředí?" Naklonila hlavu na stranu. "Kdekoliv, nebo jen když jsou tam další vlci?" To by mohlo být docela důležité. "A bylo to vždycky a nebo je to od nějaké doby nebo události?" Pořád vypadá vesele a přátelsky, ale teď se kupodivu opravdu chová velmi klidně. Skoro jako by tady někdo vyměnil vlčici.

Ocas se ani na chvíli nezastavil.. spíš to vypadá, že div nevrtí ohon se Sari, jak se tma kroutí, aby vůbec zůstala sedět. Tedy, víceméně sedět. Občas poposedne, občas se její zadek lehce zvedne nad zem a zase dosedne.. jako by ten ohon opravdu byl silnější než ona. Pro ni je to prostě normální přátelské chování, a jindy by pobíhala okolo, ale nechce vlka před sebou moc děsit.
"Spousta toho je i v zimě a ledacos se dá nachystat předem, to se dá zvládnout." Potřásla zvesela hlavou. Právě proto si už před časem začala nějaké byliny po Norestu schovávat.
Ale zadívala se na něj pak trochu zaraženě. Naklonila hlavu na jednu stranu, pak na druhou... a pak z ní vypadlo to první, co ji napadlo. "Ty špatně slyšíš?" Ale řekla to o dost pomaleji.

Lesíkem si to kráčí vlčice, v dobré náladě. Očividně. Vzduchem se totiž nese melodie zpěvu. Byť je ve zpěvu víc nadšení než umu, není to ani tak, aby se to nedalo poslouchat.
A chvíli na to se mezi stromy objeví mladá šedá vlčice. Zarazila se a přestala si vyzpěvovat, netušila očividně, že tady někdo je.
Ale vzápětí se usmála, její ohon se nadšeně rozmával a zamířila rovnou k nim. "Jé, ahoj Tiame, jak se daří ve smečce? Stará se o vás Hati dobře? Dlouho jsem tě neviděla, no jo, ono je to těžký, když k vám se nesmí." Jí to nepřijde nijak neuctivé a její veselá nálada je nepřehlédnutelná, naprosto.
"A kdopak je tvůj kamarád, co jde s tebou?" Ani ve snu by ji nenapadlo, že třeba nejsou přátelé, když z nich jde pach stejné smečky.

Kouká na něj, a nechápe, z čeho je ten chudák před ní tak nervózní. Stalo se mu něco? Přece jen, je i docela klidná, na to, jak se chová obvykle a rozhodně není divočejší než hezká řádka vlků. Dokonce i sedí na místě! Takže je to trochu divné.
Ale na jeho poznámku o magii se jen uculila a její ohon se znovu pořádně rozkmital. "Ale nééé. Na léčení magii přece nepotřebuješ. Stačí znalosti a byliny a jde spousta věcí." Povzdechla si, ale jen malinko. "Uznávám, že ti, kteří mají k tomu i léčivou magii, to mají trochu snazší. Já ji ale nemám." Nevypadá, že by ji to nějak trápilo. Pořád se kouká tak vesele.
"Poslyš, proč jsi pořád tak nervózní? I na všechno odpovídáš, jako by jsi čekal, že tě za odpověď něco potrestá. Vždyť já přece nekoušu, fakt. Sotva si zvládám ulovit jídlo, natož se prát." Kouká na něj, hlavu nakloněnou na stranu, ohon stále v pohybu a tváří se přátelsky.

Dokonce i rozjívená Sari si hned uvědomila, že je z ní vlk dost nervní a že couvá, Zastavila se, v celé své kráse stojí vystavená jak někde na pódiu před ním a naklonila hlavu prvně na jednu stranu, pak na druhou... sleduje ho. Její ohon nepřestal pěkně důkladně mávat ze strany na stranu.
Usmála se na něj, hezky zvesela, od ucha k uchu. "To vážně nevidí. Viděla jsem tu dost různých růžků, ale tohle je úplně jiný a vážně super. "
Nakonec se posadila, aby ho moc neplašila. Její ohon pěkně zametá zem, až se od něj víří spadané listí. Ale teď si toho šedá vlčice nevšímá.
"Jo, v lese asi jo... Ale zase jinak vypadají vážně fajn. dají se použít k sebeobraně? Přece jen, je to slušné ochrana hlavy, ne? Mimochodem, já jsem Sari. Tak nějak se tady toulám, kde mě napadne, ale nejvíc mě najdeš někde poblíž řek. Jsem léčitelka, tak to říkám často kde komu, kdyby se to někdy náhodou hodilo. " Tváří se pořád velmi přátelsky a vesele a div jí zadek na zemi nenadskakuje, jak by nejraději šla k němu a ty parůžky si pořádně prozkoumala.