Príspevky užívateľa

Vlkův tep poskočil a rozhodně je z toho všeho dost nervózní. Fajn. Tohle.. bude složitý. Fakt by se mi tu hodila máma, no to mám smůlu. Proč jsem se od ní neučila víc?
Ale dál sedí a sleduje ho, pořád tak přátelsky. "To chápu. Nemusíš nic říkat. Někdy to není jednoduché, to vůbec říct. Komukoliv. " Pořád mluví tak mírně a opravdu s tím nespěchá. Sleduje jeho reakce a občas vloží krátkou pauzu.
Pak se jen pousmála. "Budeš se divit, ale léčitelé s výcvikem jsou na tyhle věci většinou dokonce i trénovaní. Někdo víc, někdo míň. Někdo to umí i trochu řešit, někdo může jen poslouchat. Ale i to má smysl. " Znovu mu dala raději chvíli přestávku, aby to mohl zpracovat. "Nemusíš mi nic říkat. A chápu, že o mě nic nevíš." Její pohled se nezměnil, je upřímná a to je poznat. "Klidně si o mě něco zjisti, poptej se. Nezná mě každý, ale už se tu chvíli motám a pár vlků mě potkalo. " Mrkla na něj. "Jsem možná pěkně praštěná, ale nikdo nebude schopen říct nic o těch, které jsem léčila, pokud jsem neléčila je. Protože to nikomu nevykládám."

Zase mu nechala nějaký čas na vzpamatování, kdy ho jen tiše sledovala, klidná a trpělivá. "Pocházím z velkého rodu léčitelů. Léčitelé byli i vlci spoustu generací přede mnou. Vím, jak se mám chovat. Víš, léčitelé jsou často trošku jiní v pár věcech." Ale nesnaží se mu to moc vysvětlovat. Nemá tušení co zažil, ale jedno je jí jisté. Nic moc hezkého to rozhodně nebylo.

"Klidně i jen mlč a nebo mě pošli do háje a někam jdi. Jen tě poprosím, zase se za pár dní vrať ano? Tady nebo si řekni jinde, to je jedno. Přizpůsobím se." Sleduje ho na ni nezvykle vážnýma očima. Viděla by raději kdyby se mu věnoval vlk, co umí líp řešit podobné situace, ale prostě, teď tu jiný není, tak udělá co bude moct.

Její ohon ještě přidal na obrátkách a úsměv se rozšířil, ale pak se malinko zarazila. "A jeje.. to jsem vám asi trochu vyplašila zvěř, jak jsem si tu zpívala... pardon, já netušila, že tady někdo šel na lov." Ale i tak se tváří vesele a přátelsky, na Alexeie koukla se zájmem, vykulila trochu oči. "A co vlastně dělá někdo takový? O Hatim a vaší smečce toho moc nevím." Ani trochu ji ten titul neznepokojil. Takové slovo stejně nikdy neslyšela, takže ani nemohl. To ale ti dva vlci neví.

Koukla zase na Tiama."Ale je fajn, že jste na to dva, ve dvou se to lépe loví.. řekla bych, že se klidně přidám, ale asi bych spíš překážela, nejsem nejlepší lovec. "
A vzápětí obrátila pozornost opět k Alexeiovi. "A co bych tu dělala. Je hezky, měsíček svítí, parádní podmínky na procházku. Tak proč se trochu neproběhnout." Oslovení ji ani v nejmenším neurazilo.
Nadšeně si poskočila a zatočila se dokolečka. Vesele se na ně usmívá.

Zase se jednou vrátila na tuhle řeku, která si to uhání splašeně mezi kamením. Vrací se sem z jediného důvodu. Líbí se jí tu. Divoká voda v řece je skoro jako ona. Prostě řádí, nepostojí, je hlučná... Jo. Vážně jako Sari. A hlavně, dá se tu krásně dovádět a v proudu jsou pěkné ryby, moc dobré.
Takže zase vyvádí chvíli ve vodě, chvíli na kamenech.
Nakonec skončila na jednom balvanu v proudu a sleduje vodu, co uvidí. Třeba nějakou zajímavou rybu a mohla by využít tůňku nedaleko k lovu!
A jak je u ní také časté, vůbec nevnímá okolí.

Vlček naprosto a ukázkově zpanikařil.
Sari instinktivně rovnou vyrazila k němu. Pořád sama má tu svou rybu, na břehu ji odhodila dál a pak chytila do tlamy i tu jeho a hodila ji opodál. Aby jim šupinaté potvory nezdrhly. A sedla si k němu. Velice jemně a opatrně strčila vlčka čenichem do tlapky. "No tak.. tak ti přistála na hlavě, místo abys trefil.. na první lov to i tak bylo víc než dobrý. Nemusíš se vůbec ničeho bát. Navíc, máš vlastní rybku na břehu. I když malou. To je vážně dobrý. A ryba ti navíc nemůže ublížit. Nemá jak." Zkouší ho opatrně uklidnit. Mluví tiše a jemně.

Sari otázky vůbec nevadí, spíš naopak. Považuje za lepší, že se mladý vlček ptá. "Ale to vůbec ne. Ryby stejnou cestu klidně udělají i opačným směrem. A když je vyplašíš, tak to vezmou klidně i napříč. Ale normálně při pohybu šetří energii a postupují v souladu s proudy a jejich prameny.. Proud není jen jeden, vždycky jich je hodně a na jejich hranicích se rybám líp plave i proti proudu.
A vlček si neodpustil svůj první pokus.
Když skončil zmáchaný u pramene, s tou rybou na hlavě, šedá vlčice se kupodivu nesmála, místo toho nadšeně začala jásat! "Hej, máš ji, jen ji ještě chytni!" Ano, dost zvláštní prohlášení. Jak by mohl chytat něco co má? Otázka je, jestli má Amir rybu nebo ryba Amira. Zatím se mu pořád plácá na hlavě.
Sari ale nezaváhala a využila toho, že se rozprchly ostatní ryby a skočila po jedné, co prchala blízko ní. Ona sama se pak vynořila s mrskající se rybou v tlamě. Ani ona ji nedrží ideálně a rybí ocas jí docela solidně pleská přes oko. Sari ale nepustila a hrne se na pevnou zem.

Seděla a sledovala ho. Nebylo těžké poznat, že se v něm odehrává pěkný vnitřní boj a je z celé té situace vystresovaný. Asi by se divil, co léčiteli prozradí i jen tep. A Sari má dobré uši, namířené přímo na něj, a v lese je ticho. I zavrtění hlavou pozorně zaznamenala. Nikdy to s nikým neřešil, že? A dost možná přitom kvůli tomu měl problémy.
Ale trpělivě čekala. Možná je dost hyperaktivní, ale výcvik léčitelky u ní byl dost důkladný. Teď prostě pracuje. "Mám všechen čas na světě, to je tak výhoda, když jsi bez smečky a nemusíš se nikomu zodpovídat," usmála se na něj mile, oči veselé a přátelské. Ale mluvila i tentokrát pomalu a dávala si pozor, jak na to reaguje. Pak se zase odmlčela a chvíli ho sledovala. "Nikomu to neřeknu." dodala vlídně. A je to tak. O tajemství pacientů se nemluví. Nikdy.

Zadívala se na něj s opravdovým zájmem. Nestíhá registrovat co se říká? A přitom slyší dobře. To vypadá spíš jako nějaký složitější problém. Copak za tím asi je? Ale zůstala sedět a trochu se ukáznila. Přešla do pracovního módu, o svoje se přihlásila léčitelka. Takže když promluvila tentokrát, bylo to pomalu. A s přestávkami mezi větami. "Máš problém zvládat rušnější prostředí?" Naklonila hlavu na stranu. "Kdekoliv, nebo jen když jsou tam další vlci?" To by mohlo být docela důležité. "A bylo to vždycky a nebo je to od nějaké doby nebo události?" Pořád vypadá vesele a přátelsky, ale teď se kupodivu opravdu chová velmi klidně. Skoro jako by tady někdo vyměnil vlčici.

Ocas se ani na chvíli nezastavil.. spíš to vypadá, že div nevrtí ohon se Sari, jak se tma kroutí, aby vůbec zůstala sedět. Tedy, víceméně sedět. Občas poposedne, občas se její zadek lehce zvedne nad zem a zase dosedne.. jako by ten ohon opravdu byl silnější než ona. Pro ni je to prostě normální přátelské chování, a jindy by pobíhala okolo, ale nechce vlka před sebou moc děsit.
"Spousta toho je i v zimě a ledacos se dá nachystat předem, to se dá zvládnout." Potřásla zvesela hlavou. Právě proto si už před časem začala nějaké byliny po Norestu schovávat.
Ale zadívala se na něj pak trochu zaraženě. Naklonila hlavu na jednu stranu, pak na druhou... a pak z ní vypadlo to první, co ji napadlo. "Ty špatně slyšíš?" Ale řekla to o dost pomaleji.

Lesíkem si to kráčí vlčice, v dobré náladě. Očividně. Vzduchem se totiž nese melodie zpěvu. Byť je ve zpěvu víc nadšení než umu, není to ani tak, aby se to nedalo poslouchat.
A chvíli na to se mezi stromy objeví mladá šedá vlčice. Zarazila se a přestala si vyzpěvovat, netušila očividně, že tady někdo je.
Ale vzápětí se usmála, její ohon se nadšeně rozmával a zamířila rovnou k nim. "Jé, ahoj Tiame, jak se daří ve smečce? Stará se o vás Hati dobře? Dlouho jsem tě neviděla, no jo, ono je to těžký, když k vám se nesmí." Jí to nepřijde nijak neuctivé a její veselá nálada je nepřehlédnutelná, naprosto.
"A kdopak je tvůj kamarád, co jde s tebou?" Ani ve snu by ji nenapadlo, že třeba nejsou přátelé, když z nich jde pach stejné smečky.

Kouká na něj, a nechápe, z čeho je ten chudák před ní tak nervózní. Stalo se mu něco? Přece jen, je i docela klidná, na to, jak se chová obvykle a rozhodně není divočejší než hezká řádka vlků. Dokonce i sedí na místě! Takže je to trochu divné.
Ale na jeho poznámku o magii se jen uculila a její ohon se znovu pořádně rozkmital. "Ale nééé. Na léčení magii přece nepotřebuješ. Stačí znalosti a byliny a jde spousta věcí." Povzdechla si, ale jen malinko. "Uznávám, že ti, kteří mají k tomu i léčivou magii, to mají trochu snazší. Já ji ale nemám." Nevypadá, že by ji to nějak trápilo. Pořád se kouká tak vesele.
"Poslyš, proč jsi pořád tak nervózní? I na všechno odpovídáš, jako by jsi čekal, že tě za odpověď něco potrestá. Vždyť já přece nekoušu, fakt. Sotva si zvládám ulovit jídlo, natož se prát." Kouká na něj, hlavu nakloněnou na stranu, ohon stále v pohybu a tváří se přátelsky.

Dokonce i rozjívená Sari si hned uvědomila, že je z ní vlk dost nervní a že couvá, Zastavila se, v celé své kráse stojí vystavená jak někde na pódiu před ním a naklonila hlavu prvně na jednu stranu, pak na druhou... sleduje ho. Její ohon nepřestal pěkně důkladně mávat ze strany na stranu.
Usmála se na něj, hezky zvesela, od ucha k uchu. "To vážně nevidí. Viděla jsem tu dost různých růžků, ale tohle je úplně jiný a vážně super. "
Nakonec se posadila, aby ho moc neplašila. Její ohon pěkně zametá zem, až se od něj víří spadané listí. Ale teď si toho šedá vlčice nevšímá.
"Jo, v lese asi jo... Ale zase jinak vypadají vážně fajn. dají se použít k sebeobraně? Přece jen, je to slušné ochrana hlavy, ne? Mimochodem, já jsem Sari. Tak nějak se tady toulám, kde mě napadne, ale nejvíc mě najdeš někde poblíž řek. Jsem léčitelka, tak to říkám často kde komu, kdyby se to někdy náhodou hodilo. " Tváří se pořád velmi přátelsky a vesele a div jí zadek na zemi nenadskakuje, jak by nejraději šla k němu a ty parůžky si pořádně prozkoumala.

Sledovala ho pozorně. Jen lehce kývla, na informace o matce. "To pro ni asi je dost těžké. Ale tím spíš je potřeba její vlčata řešit a léčit včas, aby opravdu nebyly ještě vážnější potíže. S Alergií na slunce se dá žít. Je dost vlků, kteří mohou mít i hodně důležitou práci i v noci. Někdo musí hlídat, některá kořist se líp loví v noci, a tak různě. "
Poslouchá ale dál. Naklonila lehce hlavu na stranu. "To je jistě užitečná dovednost, ale na depresi a hlavně léčbu deprese mi to přijde jako... úplně k ničemu. Odpusť. Deprese je dlouhodbý, chronický stav. Tímhle možná můžeš odvrátit skok ze skály, ale neřešíš to, že se to děje. Ti vlci se trápí. Pořád. Je to pro ně jako by pořád seděli na lijáku a ve vichřici, zatímco všichni ostatní chodí na sluníčku a v pohodě. Nejde to nechat bez léčby. Byliny mohou ty stavy zmírnit, ale je potřeba je brát dlouhodobě. Někdy i trvale. U těch horších případů. Ale ne, nemyslím si že jen zklidnění nárazově u něčeho stačí."
I ona volí cestu upřímnosti. Koneckonců, jedná s profesionálem, takže je to víc než na místě. Není důvod cokoliv zastírat. A i když na duševní nemoci byla expert její matka a ona se učila spíš od otce a strýce, tak pořád základy zná. Deprese je dost častá nemoc, mnohdy vzniklá z okolností. Horší to bude s tím mladým vlčkem. "Moc ale nevím o léčení jiných poruch a nemocí. Jsou byliny, co mohou zmírnit ty výkyvy, na obě strany. Potíž je, že ne každeý reaguje na stejnou kombinaci... a stejné množství. Takže to je na delší práci a sledování stavu. Snad ale bude ochoten otevřeně mluvit, aby se nestáhl. To by bylo nebezpečné." je dost jasně vidět, že jí jde skutečně hlavně o život toho vlčete.

Zamyslela se. "Některé ryby jsou dost zvědavé, aby si do něj zkusily zobnout, to je fakt. Ale spoléhat se na to nedá. Ne. To ti má ukázat, kudy teče voda, jak se pohybuje. Ryby totiž budou respektovat pohyb vody. A když se naučíš poznat, kudy se bude pohybovat voda, budeš vědět, kam poplavou rybky. " Usmála se a přátelsky zamávala ohonem. "Já třeba vím, kde tady asi budou. V tak malém jezírku se dá obejít a najít je. Ale třeba v řece bys bez toho, abys věděl jak se chová voda, hledal docela dlouho. Navíc, tady je to malý, se lehko doplave. Ale v řece? Tam moc ne."
Pro ni žádný problém. Ale pro vlče to je dost jiná. Přece jen je Amir dost mladý vlk.
"Určitě nezkoušej chytat ryby někde kde je hodně vody, hlavně ze začátku. To by nebylo bezpečný." To je jednak pravda a jednak, je to tady ona, kdo te´d musí být zodpovědný.

Přesně jak se vlk obával, opravdu tu není sám. Mezi stromy lesa se nese pach vlčice. A velice brzy nejen pach. Ozývá se šmarot, šustění a vůbec, vlastně je těch zvuků docela dost. I nějaká ta větvička zapraskala. A chvíli na to z křovisek vyběhla šedá vlčice. Nadšeně chňape po listu, který vítr nese vzduchem, až zuby cvakají, oči rozzářené a vůbec, očividně nemá ani trochu zábrany ohledně her. Smykem zabrzdila, když si uvědomila, že tu není sama, jazyk vyplazený a nadšeně zavrtěla ocáskem.
"Jé, ahoj, promiň, nevěděla jsem, že tady někdo je. Teda, ty máš ale krásný parůžky. To se moc často nevidí." Zavětřila, aby si prozkoumala i pach druhého vlka. Vtělená zvědavost. Působí spíš jako štěně, ale podle toho, jak vypadá, je rozhodně dospělá. A navíc tulačka. Z jejího pachu není cítit žádná smečka.

Povzdechla si, když viděla jeho výraz. Aha. No dobře, ale jemu s jeho krvácivostí bych ji fakt nedala ani jednou... radši. Ale tak přežil, no. potřásla hlavou. Došlo jí, co ten výraz na jeho tváři asi tak musel znamenat. Nevidí ho prvně.
"S levandulí to bude docela snadný. Roste i tady okolo. Pro Arniku to ale máme celkem daleko. Světlík se tu najde taky. Ten zbytek je nejvíc podél proudu za územím smeček. " Zamyslela se. "Vůbec se tady kolem najde spousta zajímavých rostlin. Klidně si řekni jeslti něco hledáš do zásob. Třeba budu vědět."
Ale nebude vyjmenovávat všechno, co tu kolem našla. To by tu byli ještě za týden.
Na moře si jen povzdechla. "No jo, většina vlků ryby moc nemusí. Za to se ti asi budu muset omluvit, ale pokud budu shánět jídlo já, tak asi nic jinýho nebude. Nejsem zrovna dobrý lovec, ale umím fakt dobře chytat ryby." Zamávala ohonem, dost zvesela a uculila se. "Pro tebe jsou lesy určitě lepší, o tom nepochybuju." Koneckonců, pokud hůř vidí, tak omezený rozhled lesa je mu výhodou. I ona má lesy ráda. Ale taky planiny, hory, řeky, kopce... Proč se omezovat jen na jedno. Jenže, ona nemá ten problém co on.