Príspevky užívateľa

Povzdechla si a zastříhala ušima. "Obávám se, že to rozhodně myslel vážně. Bál se mi o tom i říct, že začnu vyvádět. Ale rozhodně to nehrál. Takže bude potřeba, abyste na něj dali pozor. " Pozorně naslouchala i ona. Vlastnost, kterou umí skoro každý léčitel, když je třeba. "Chápu. Stav matky v tomto období je dost důležitý a dost možná to klidně mohlo tohle způsobit... ale to bych jí neříkala. Už tak je to dost těžké pro matku, když je něco s jejím synem." To by asi ani nemusela vysvětlovat, ale prostě, je to důležité.
"Teď je hlavně nutné pomoct jemu, aby to nebylo celé ještě horší. Jaké léky používáte na deprese? " Naklonila hlavu na stranu a způsobně si sedla.

Dívá se na něj nezvykle vážně, na to, jak předtím dováděla. "Potkala jsem víc vašich vlčat, ale tento se jmenuje Amir a jeho situace je rozhodně vážná. Bipolární porucha se projevuje silnými výkyvy nálady. Jednu chvíli je absolutně veselý a naprosto nemá brzdu. Nemusí být schopen posoudit nebezpečí, ať už kvůli prostředí a nebo v chování vůči ostatním vlkům. " No, to mám teda co mluvit... " To pak střídá fáze depresí. To je ještě nebezpečnější, hodně vlků s tímto začne mít časem sebevražedné sklony. " Povzdechla si. "Přiznal mi, že už někomu jednou přiznal, že chce umřít. Myslím, že to byla jeho matka. Prý se vyděsila a zakázala mu tak mluvit. Jenže, tím ten problém nezmizí. Naopak, jen se skryje a může se ještě zhoršit " Znovu si povzdechla. "Já... nejsem expert na psychické nemoci. V tom se vyznala moje matka. Já umím jen léčit tělo. Ale on rozhodně potřebuje pomoc. Tohle by mohlo špatně dopadnout. Navíc, nedá se to vyléčit. Jen držet pod kontrolou. Vážně škoda, že o tomhle nevím víc." Svěsila ouška. Stav mladého vlčete jí opravdu není lhostejný. Léčitel před ní asi je na tom jako ona. Neví moc o duševních nemocích. Snad někdo jiný bude vědět. Důležité je to, že teď o tom někdo ve smečce ví. Sari je tak jako tak ochotná se toho všeho účastnit i nadále.

"A s těmi smečkami... je. Věř mi. Jak jde o mě, je to naprosto jistý." Ne, z vlastních zvláštností si opravdu nedělá vůbec nic. "Ale poradím si."

Vesele se usmála a zase si poskočila. "Jasně, že dá. Když víš jak. Chtěl bys ochutnat? Je to dost jiný než třeba zajíc, nebo ryba. Mě to docela chutná, ale někteří vlci to nemusí. To je jak u koho. " Potřásla hlavou, až jí pleskly uši.
A ohon se jí rozkmital, když vlk přiznal, že je léčitel.
"Jé, tak to je super... počkat. Léčitel a z Nihilu. Nedávno jsem potkala jedno z vašich mladších a říkala jsem si, že bych si vážně měla promluvit s nějakým léčitelem od vás. Mám docela podezření, že má vážnou duševní nemoc, říká se jí bipolární porucha. A neřešená může být docela nebezpečná. Nevím, jestli ji tady znáte. Já na tohle nejsem expert, ale apsoň o tom vím."
Jen v tuto chvíli se tvářila vážně a neskotačila. Tady jde o něčí zdraví a to je jiné.

Ale pak, jen plácla předkem do písku a teatrálně si na chvíli zakryla oči předními tlapkami, pak zase čiperně vyskočila. "No prááávě! Až až. Po chvíli ze mě každej naprosto šílí. Ve smečce to nedělá dobrotu. Navíc, nějak mě moc neštvou rozkazy a zákazy a pravidla... takže to pak končí tak, že je poruším a je hned zle." Doprovodila to ale zase úsměvem. Vůbec nevypadá, že by ji to trápilo.

Vesele se jí rozkmitala oháňky. "Taky je vidíš co? Vidíš, jak se drží linie břehu? A jak se pohybují? Koukni se na smítka na hladině, ukážou ti, kudy vedou proudy. jedno ti támhle zkusím hodit, aby ses podíval, kam popluje jo? Já to vím i z toho co vidím, tak ho zkusím hodit tak, aby doplulo nakonec k těm rybkám. Třeba do něj nějaká zkusí ďobnout. "
Na nic nečekala, uhla kousek od břehu a pak odklusala kousek proti proudu. SEbrala kousek suché trávy, jen malý a došla k břehu. Chvíli odhadovala prostor a pak hodila smítko do vody. Rozběhly se od něj drobné kruhy a pak se zvolna dalo do pohybu. Není to rovný plynulý pohyb. Trochu mění směr a postupuje různě, ale opravdu se zvolna přibližuje k rybám. Sari se vítězoslavně koukla na Amira. "Vidíš? Dovedeš si takhle představit, jak ten proud vede? Ta cesta, co udělalo smítko, je tam pořád. Ryby to vnímají. "

"Jo, to rozhodně jsou," zašklebila se. I ona už párkrát viděla sundávání klepeta z něčího pysku. I přes to, že pro toho chudáka to bylo rozhodně nepříjemné, to pořád bylo docela legrační.
"třeba se mnou vyrazíš na lov krabů! Pomsta za všechny procvaknutý čenichy!" Vyhlásila vesele. A nadšením si rovnou proběhla kolečko dokola, vážně jako rozjívené štěně.

Zastavila ale, když jí začal vysvětlovat, jak to je v hierarchii ve smečce. Naklonila hlavu na jednu stranu, pak na druhou. "Pěkná rodinka." Usmála se a zase nadšeně vrtí ohonem. "A jo, jsem léčitelka. Jen nemám smečku. Dělám si nějakou zásobárnu surovin nahoře u vřesoviště u řeky. Je to tam takový šikovný, dost zdrojů dost blízko. Není to špatný... a proč je to vlastně náhodička?" Našpicovala zvědavě uši.

"Co? Toho kraba?" Usmála se ještě víc z vesela a ohon jí div neslouží jako vrtule. "Ale neboj. Nedělám to prvně, musíš je chytit ze správný strany, pak je to v pohodě." Lehce si poskočila předními tlapkami do vzduch. "Vyrostla jsem na pobřeží, jen jinde, víš? Chytala jsem je už jako vlče."
Opravdu nevypadá, že by si z cvakajících klepet něco dělala. Ale koukla na kraba. Pustit a nebo sežrat? Měla bych to rozhodnout rychle, abych ho zbytečně netrápila.
Nakonec zvíře opatrně chytila ze správné strany a poponesla kousek dál směrem k vodě a pustila ho. Chytí si kdyžtak jiného. Kor když vlk před ní je moc nemusí.

Vrátila se k zelenému vlkovi a vykulila oči, když se představil.
"Téda, to je dost vysoký postavení ve smečce ne? "
Lehce sklonila hlavu v úkloně. Která by možná vypadala důstojně, kdyby sebou u toho tak nešila a nevrtěla ohonem. Rozesmála se pak taky, stejně jako on. Ale nakonec se jí povedlo se také představit. "Sariane Noreskia, léčitelka. Ale říkají mi prostě Sari," usmála se.

Zrovna zkoušela obrátit kraba, jak uvažovala, jestli to půjde zuby ve spoji krunýře a nebo půjde pro šutr, když ji někdo pozdravil a docela přátelsky. Zvedla hlavu a její ocas se vesele rozkmital. "Ahoj," pozdravila zpátky nadšeně. Sebral kraba do tlamy, aby jí neutekl. Co na tom, že se ji pokouší štípnout klepety. Drží ho tak, aby nedosáhl. Nedělá to poprvé. A nadšeně doklusala k zelenému vlkovi před sebou, Položila kraba mezi ně.
"Ty jsi z Nihilu, že?" Pořád se tváří tak vesele. Jak přerostlé vlče.

Pěkně šlapala za mladým vlčkem a koukal se chovat slušně. Normálně by víc pobíhala a skotačila a tak, ale je tu hostem na cizím území. Ale moc jí to hlavu nedělá. Však tahle smečka to tak nehrotí, tak co. Navíc, pokud ji někdo chytí, nesejde na tom. Bude chtít, aby mohla mluvit s jejich léčitelem. Právě kvůli tomuhle mladému vlčkovi.
Na břehu se usmála. "Teda, tohle je parádní místo. Hele, zkusíme najít ryby jo? Na to ani nemusíme do vody. Prostě jdem po břehu a čumíme, jeslti něco neuvidíme." Celkem jednoduchá věc. Sama se nerozpakovala a vyrazila na obhlídku. Ohon jí pěkně mává ve vzduchu, našlapuje zlehka a zvesela. Ale kupodivu docela potichu.

Vrátila se po čase na pláž. Proč taky ne. Voda je fajn a stejně, jednou to prozkoumá dál na moři. Možná jeslti to tu zamrzne. Ale jestli ne? No tak to apsoň bude vědět brzo.
Teď ale nic moc nezkoumá. Prostě si jen tak hraje. S mořem, s vlnami.. s racky kroužícími nad vodou, kdy na ně pro legraci štěká. A s tím, co vyplavilo moře.
Zrovna ted postrkuje po písku čumákem kraba. Že bych ho zkusila na svačinku? Je sice malý, ale třeba by to šlo. Z krunýře si nic moc nedělá, to se dá vyřešit celkem snadno.

Sleduje ho trochu zamyšleně. "Tak zrovna kopřivu bych ti asi moc nedoporučila. Když se užívá dlouhodobě, má sklony ředit krev a způsobovat větší krvácení třeba z čumáku. Dospělým to obvykle nevadí. Ale u tebe bych to asi nezkoušela. " Podrbala se za uchem. Výmluvně koukla na obláček pylů a semen, pak zase na něj.
"určitě bych přidala trochu arniky. Ale fakt jen maličko. A určitě světlík lékařský, lichořeřišnici, dvouzubec trojdílný a asi i maličko levandule. "
Povzdechla si. "Arniku nevím jestli vždycky seženeš. Přece jen, v horách kvetou kytky krátce. Ale ten zbytek by mohl jít. Vím i kde tady rostou, jestli chceš ukázat pár míst. "Hlavně ta směs na alergii by se fakt hodila a měl by ji mít furt.
S tou dietou má asi pravdu. S tímhle si nemůže moc dovolit složitý lov.
"Co žít někde u moře? Mořské ryby a potvory byly právě často součástí toho jídelníčku. " Zkusila ještě opatrně navrhnout.

Její úsměv se ještě víc rozšířil. "Já? Já nezapadám nikdy nikam. Sama ze mě občas div nechodíš po obloze... hlavou dolů... A divíš se?" Ohon se už vyloženě rozkmital. Sari v očích jiskří pobavené ohníčky a rozhodně nevypadá, že by si ze svojí situace dělala těžkou hlavu.
Pak přece jen mírně zvážněla. Ale jen mírně. "Navíc, neposlouchám moc rozkazy. Teda já vím, měla bych a tak, ale... nikdy mi to nevydrží. A te´d si to představ ve smečce. Hierarchie, úcta k vyšším postavením a tak... Pfff.." odfrkla si. Ne, nic pro mě. Fakt ne.

Vážnější situace pokračuje, když došlo na vážnější téma. "Díky," řekla jen prostě. Sama neví, proč se cítí tak divně, že Mal zase odejde.. a kdoví kde se s kým porve. Kdybych ji tenkrát nenašla včas... Potřásla hlavou. Na takové věci je lepší nemyslet.
Nejraději by zase došla k ní a otřela se o ni, ale už dávno se naučila, že to většinou vlci nechtějí. Ale tak, co. k čertu s tím. Třeba necouvne.
Zvedla se a znova se jí lehce otřela o plece, pak se zase vrátila zpátky.
A nakonec naklonila hlavu na stranu. "Myslím, že k vám stejně tak jako tak tuláci nesmí bez doprovodu. A nerada bych skončila sežraná. Teda jo, nemám problém tam vlízt, ale... zase nejsem sebevrah. Ten modrej vlk co jsem ho tehdy potkala na hranicích na severu to zdá se myslel dost vážně. I když byl nakonec vlastně docela milý."

Byl to Stadley.

Kouká na to velké nadšení mladého vlka před sebou a nemohla jinak, než se široce usmát. "No, tak bysme asi měli najít nějakou řeku, co?" mrkla za vlčka zvesela a zamávala ohonem. "Znáš to u některé, nebo nějaké místo u vody, co bys měl v oblibě?" Zkusila se zeptat. "Já chytám ráda mezi balvany na divoký řece, ale to fakt není pro začátečníky. Na začátek to chce něco klidnějšího. Třeba jezero nebo zátočinu větší řeky. " kouká na něj se zájmem, ohonem neseným vysoko lehce mává. Ona sama je rozhodně připravena.

Je to na přesun, mě je celkem jedno kam, si vyber.

Zarazila se. Jak to vysvětlit? "Vodní proudy... to je prostě... voda se pohybuje určitým způsobem. Viděl jsi třeba za deště, jak tečou pramínky někde po něčem? Ono se totéž děje i v řekách a potocích a tak. A když víš, jak se chovají, tak i odhadneš, kde budou ryby. Ty na ně reagují. Navíc, vodní proudy nesou sebou spoustu věcí a ryby to ví. Prát se s proudem je navíc dřina. "
Netuší, jeslti to vůbec vysvětluje srozumitelně. Ona sama o tom prostě nikdy nemusela moc přemýšlet, šlo to vlastně samo.

"Promiň, nebudu asi nejlepší učitelka. Nikdy jsem neměla moc komu a jak něco vysvětlovat. Ale klidně to můžeme prostě zkusit, někde na řece nebo na potoce, jestli chceš." Zastříhala ušima a kouká, co vlček na to.

Zvláštní chvíle to mezi nimi nastala. Skoro až magická. Sari se dlouho dívala rudočerné jen tak do očí. Sama úplně neví, co si o té celé situaci myslet.
Nakonec znovu jemně dloubla Mal do plece a ustoupila. "To asi víš. U nás to asi nebylo tak zlé, ale taky jsem nezapadala." řekla to klidně, bez větších emocí.
Ale pousmála se, když Malin ocas se začal jevit trochu neposlušným. Jenže ouha, ono je to asi nakažlivé, Sariin ocas se nějak rozhýbal taky.
Vlčice se začala uculovat o to víc. Koneckonců, ono to vtipné docela je.
"Hele, já vím. Jsi hrdá a nezávislá a silná a tak, ale prostě, zkus na sebe i trochu dávat pozor a občas se ukaž. Jen chci vědět, že fakt jsi v pořádku. " A je mi jedno, že se opakuju.
Je na ní vidět, že to myslí vážně. Jistě, léčila by kohokoliv. Ale Mal, si prostě našla u ní svoje místo.
Znovu k ní zvedla pohled. "Přijdeš zase někdy? Budu mít asi fakt noru někde na kraji vřesoviště u řeky, to nemáš tak daleko."
Zkusila to opatrně.

Kouká na Mal docela vesele. Je fajn, že tu zase takhle jsou spolu a pro změnu v klidu. Aniž by někdo krvácel nebo jinak trpěl. Tedy, v rámci možností. Psychiku nechme stranou.
Sledovala pomalu každé Malino slovo. O tom nepochybuju. Jsi silná a neměla jsi to v životě lehké. Dokázala by ses asi postavit celé smečce. Ale otázka je, co by ti to udělalo. Podívala se na ni až téměř něžně. "Dobře. Hlavně se zase pak někdy ukaž, ať vím, jak se ti daří, jo?" Nedá se přeslechnout upřímná starost, a snad i malinko zranitelnost, jak jde o tohle. A o stav rudočerné vlčice před ní.
Vzhledem k tomu, že Mal koukala leda na její tlapy, tak vstala a přešla zase blíž k ní. Velmi jemně se jí otřela čenichem o plece a pak se zazubila. "Léčitelka jo, ale velká těžko," Zvedla malinko hlavu, aby viděla Mal do očí. "To bys byla musela znát moji rodinu, já z nich byla ta nejhorší léčitelka." Kupodivu to říká pobaveně a s pěknou poťouchlou jiskřičkou v zelených očích. nejbarevnější části jejího těla.
"A jsem ráda, že žiješ. Fakt. To je celé." Usmála se na ni, zase dost něžně. Je to mezi nimi trochu zvláštní. Ale přesto. Mal, hrdá a silná, si už v životě Sari získala svoje místo. A tato nenápadná vlčice rozhodně chce svou kamarádku potkávat i nadále.