Príspevky užívateľa

Pěkný teplý den a moře. Vlny, spousta vody. Sari nakonec neodolala a prostě si šla zaplavat. Trochu víc, než má obvykle možnost. Když se nabažila moře a prostoru, zamířila zpátky na pláž. A zrovna v místě, kde zrovna někdo je a pohybuje se u čáry vln, které se mu, nebo tedy spíš jí, rozstřikují o tlapky. Sari nezaváhala a upravila směr plavání směrem k neznámé. Koneckonců, skvělá příležitost poznat zase někoho nového, to se musí využít!
Zrychlila plavání.
Není už daleko, přesto si jí vlčice na břehu ještě asi nevšimla. Sari se tak rozhodla vzít iniciativu do vlastních tlapek a docela nahlas a zvesela zavolala z vody. "Ahoj ty tam na břehu!"
Míří si to k neznámé a na vlčici plave opravdu rychle. Ale pak už její tlapky zachytily dno a Sari zamířila z vody na písek, kousek od neznámé. Na břehu se otřásla aby ze sebe sklepala přebytečnou vodu. s veselým úsměvem koukla na neznámou, vrtí lehce ohonem.

Sotva se stihla pozdravit se Shaarim, objevili se nakonec i ostatní. Dost krátce po sobě. Skoro jako by je sem svedl sám osud, přece jen, neurčili si přesnou dobu, takže to je docela zvláštní. Sari se na všechny jen vesele usmívá a nadšeně vrtí ohonem. Má prostě radost, že je vidí a že se tu sešli. Aishila ale vypadá dost nervózní. Už už by byla vyrazila k ní, ji uklidnit, ale ujal se toho někdo jiný. Jen se na ty dva usmála. Přátelství je fajn věc. Neměla důvod jejich vítání komentovat, jen Aishile zvesela odpověděla. "Taky jsem ráda, že jsme se tu sešli," a věnovala jí ještě o něco širší úsměv.
A to už se objevila i poslední z čtveřice, trochu udýchaně. Sari se zvedla a zamířila k ní. "Ahoj, co ten fofr?" Usmála se i na ni.

Ale pak už se Shaari podivoval, cože tu dělají. Trochu se zarazila. Před nějakou dobou... Zadívala se na oblohu a došlo jí, že vlastně ano. Asi trochu ztratila pojem o čase. Sedla si, podrbala se zadní packou za uchem v zamyšlení. Ale na Shaariho se zase usmála. "Nevím jak ostatní, ale mě se asi povedlo se trochu zdržet. Ale legrační je, že jsme dorazili vlastně skoro naráz. Asi to tak mělo být." Vypadá úplně stejně vesele jako jindy. Jako by ji nic netrápilo a nic jí nemohlo ublížit. Zvedla se a zvesela oběhla skupinku dokola a na závěr, než zase zastavila mezi nimi, vyskočila do výšky, jako by měla nohy na pružinách. Dala si ale pozor aby to neudělala moc blízko vlčicím, přece jen, minule byly dost nejisté obě dvě. Když dopadla, jen vesele vrtí ohonem. Ale pak znovu koukla po Silhouette. "Co ty, jak ti je? " Rozhodně nezapomněla, jak byla tahle vlčice minule vyplašená. "A vůbec, jak se všichni máte? U mě se toho nějak moc nezměnilo," pořád vypadá jako jedno přerostlé nadšené vlče. Tedy hlavně chováním.

Tiše sledovala vlka před sebou, jak se krmí. Když jí poděkoval, usmála se a znova strčila čenich k jeho uchu. "Nemáš zač. Taky bys asi nenechal jen tak někoho ležet, ne?" Zvesela vrtí ohonem. "Zkus se trochu prospat. Počkám tady u tebe, jo?" Pro ni je to samozřejmostí, neopustí pacienta dokud nebude schopen apsoň nějak fungovat.
"Sám asi dobře víš, že teď to chce jen čas a odpočinek."
Lehla si pak před ním, tak aby na ni viděl a vypadá, že prostě bude trpělivě čekat.
Pokud vlk před ní usne, tak se pak ale vydá pro další ryby. Koneckonců, na to bude hned vedle. A jednak je to větší zábava a jednak, až se on vzbudí, další jídlo se bude hodit. A ona sama se taky nají.

Aspoň, že i když i on ví, co se tu děje, tak se chová docela slušně. Stačí mu donést bylinky pod nos.
Jedno ucho stále natočené na poraněného vlka léčitele na louce, trpělivě čekala, až se v její blízkosti ocitne ryba. Jako šipka skočila po ní, a protože už dávno ví jak voda zkresluje, upravila směr správně a už se plácá jedna šupinatá potvora v její tlamě. Praštila s ní o kámen, aby se přestala hýbat a pak ji vyhodila daleko na břeh a dala se do lovení další. Kdybych měla lovit něco jiného, to by bylo půl věčnosti. Pousmála se po sebe. Netrvalo jí zase tak dlouho, než na břehu vyrostla hromádka ryb. Sari je pak hezky posbírala za ocasy a odtáhla čtyři pěkné kousky rovnou k ležícímu pacientovi. Položila mu ryby až pod nos a dala se znovu do pečlivé kontroly jeho zranění. Vypadá to dobře.
Natáhla se k jeho uchu. "Krvácení se úplně zastavilo. Ještě jídlo a brzo budeš zase běhat." Dává si pozor, aby mluvila zřetelně.

Pomalu si to kluše ke kaňonu směrem od Dormanského hvozdu. Přece jen, chtěla to tady vidět už dávno a navíc, měla by tu potkat ostatní tři. Ty, s kterými řešila tu situaci kolem magie. Sari nic moc mezitím sice nezjistila, ale ona sama celou dobu magii nepotřebovala používat. Uvidíme jak jsou na tom ostatní. Nejvíc si dělá starosti o trochu zmatenou vlčici, kterou tam s těmi ostatními potkala. Přišla už na to, co má za magii nebo co spojovalo ty problémy co měla? Vážně by se to mělo řešit. Ale těší se i na ty druhé dva. Byli moc milí. Aishila byla možná hodně plachá, ale když by se trochu otrkala, mohla by s ní být legrace. Nebála se zeptat proč plánuju tak vyvádět. Pousmála se při té vzpomínce a potěšeně zamávala ohonem.
Svět kolem je zase poněkud pod mraky. Hodně černými. Zvláštní, nevypadá to jako bouřka. Ale Sari to nijak zvlášť neděsí. Nemívá příliš sklony cokoliv řešit nebo se toho bát. Vlastně ani toho, čeho by třeba měla. Lidé říkávají, že zvědavost zabila kočku. Kdo ví, jak to jednou bude se Sari.
Šedá vlčice vklusala do kaňonu. Pohybuje se tam vlk, nápadně podobný Shaarimu. Až... na tu barvu. Doklusala k němu a zvědavě se na něj podívala. Přátelsky mává ohonem a vypadá úplně stejně jako vždycky. "Nazdar, tak vidím, že už se tu pomalu slejzáme. Hele, to ti vybledl celej kožich?" Předtím takhle vypadal jen jeho ocas. Ale už se zvědavě rozhlíží po ostatních.

Zatímco Mal se na ráno a den tváří celkem nevrle, Sari se zvesela usmála a zazubila se. "No vidíš, i mluvení už docela jde, říkala jsem, že se hojíš rychle."
Ale vstát jí dovolila. Pozorně ji u toho od řeky sledovala, ale vypadá to dobře.
Když odložila ryby před Mal a ošetřila jí tlamu, věnovala se ostatním ranám. Ale i ty vypadají dobře. Byla bych radši, kdyby zůstala pár dní a já jí dávala ještě nějaké léky, ale k tomu ji asi nedonutím. Na to je moc hrdá.
Na zamítnutí pokusu o lov, jen kývla.
"Ale ne že zkusíš hned lovit sama, jo? Tohle opravdu chce trochu čas. " ale upozornění znělo docela vlídně. Koneckonců, Mal byla dobrý pacient. Ne moc nadšený, ale trpělivě držela a nevyváděla. Sari se pousmála. Ta její hrdost je docela užitečná. Když jí řeknu, že to ne každej vydrží, tak to prostě ona vydrží. A přitom jsem jí ani jednou nezalhala.
"Myslím, že to zvládneš docela dobře. Dávej si pár dní pozor kam a jak si leháš. Je potřeba, abys ty rány měla čisté. Spáleniny nedělají hned strupy, to jim chvíli trvá a celou dobu do té doby jdou snadno znečistit a s tím jsou pak potíže. Hodně nebezpečné potíže. " Měří si ji pohledem. "Chápu, že si asi budeš chtít jít po svém. Ale opravdu na to trochu dbej, jo? A kdyby se ti dělalo hůř, horečka nebo tak, tak ať pro mě Ray někoho pošle, když nemáte léčitele. Mohlo by to být nebezpečnější než ty rány samotné. Budu pořád někde tady u řeky, určitě mě snadno najdou. " Myslí si, že z toho asi Mal nebude nadšená, ale Sari to myslela hodně vážně. Ujistila se pohledem, že jí rudočerná vnímala a trochu to zpracovala, než pokračovala. "Kdyby se ti do zranění cokoliv dostalo, třeba jehličí, prach, bláto... vypláchni si to co nejčistší vodou. Pak nasbírej jitrocel. Ten určitě poznáš, vypadá takhle." ukázala Mal trs podlouhlých listů v trávě, jeden z nich utrhla a podala jí ho. "Rozkousej ho a dej si ho na ty rány. Bylo by fajn kdybys to dělala i jen tak, ale nevím jeslti tě k tomu přesvědčím." Přiznala klidně Sari.

K jejímu údivu si z ní Mal na noc udělala polštářek. No, tak to je parádní změna. A to mě při prvním setkání div nesežrala. Sari to skutečně pobavilo, ale navenek reagovala kupodivu jen tím, že chvíli zvesela plácala ocasem do země. I tak to Mal asi řeklo dost. Hlavně to, že Sari je za to ráda.

Noc byla klidná. Jen co se Mal ráno vzbudila, Sari se na ni zvesela usmála. "Dobrý ráno. Tak uvidíme jak na tom dneska budeš. Taky tě vytáhnem z tý vody, pokud to šlo jak doufám, tak už ty rány nebudou potřebovat tolik chladit. Kdyby někdy, tak si pamatuj, že spáleniny potřebují hodně vody, aby nehnisaly a nepálily. Hádám, že to asi budeš potřebovat celkem často. " Jen tak tak, že si nepovzdechla. Malina magie je přece jen trochu zrádná. A Sari se o tom už mohla přesvědčit i sama.

Šedá vlčice vstala a zamířila k řece. Tam, kde si včera odpoledne schovala několik zabalených ryb, pod vodou. Aby se nezkazily. Pořád vypadají jako čerstvě chycené.
Shodila z nich kámen a vytáhla šupinatou hromádku a donesla je k Mal.
"Můžu zkusit chytit nějakou koroptev nebo zajíce, ale nevím, jestli se mi to podaří... promiň. Nejsem moc dobrý lovec. Teda pokud nejde o ryby... ale napřed bych ti ještě měla vypláchnout jazyk tím proti bolesti. Jídlo nebude nic příjemnýho." Ráda by to udělala jemněji, ale to se nedá nic dělat. I když se Mal hojí opravdu hodně rychle, přece jen, ty rány byly docela ošklivé.
"Musím ti znovu vyčistit rány. Škoda, že nemám slušnou mast, ale musíme si poradit s tím co je. Myslsím, že to ale půjde. Kor s tebou." Zvesela se na ni usmála.

"Nemusíš se toho bát, ano? Ale zkus opravdu zjistit, jestli se některé věci neopakují nebo neobjevují po něčem konkrétním. Může to být pocit, pach, situace, změna místa nebo třeba počasí, cokoliv. Hodně z toho má vliv dokonce i když to nemá nic společného s magií. Ale dobrá zpráva je, že když zjistíš, čím to je, tak se to dost zlepší. Chce to pak jen trochu cviku." Aspoň většinou. Pak už Silhouette raději opravdu nechala být.
Na cestě opravdu řádila jak pominutá. A na Shaariho smích si neodpustila reakci, vyplázla za běhu jazyk, aby pořádně vlál a spiklenecky na něj při jednom... přeletu... mrkla.

U vody už pak nebylo zase tolik co k řešení. Znovu se starostlivě podívala po Sil, ale ne tak aby si toho dotyčná všimla. Shaari a Aishila ovšem nejspíš ten pohled viděli.
Kývne na slova Aishily. "To máš pravdu. Víc asi tady nezjistíme. Co se sejít za pár dní někde poblíž? Třeba mezitím někdo něco zjistí. Jen kde... Hm... Třeba kousek proti proudu je jakýsi kaňon. Vím o něm, ale ještě jsem tam nebyla. Stejně jsem se tam chtěla podívat. Mohli bysme se potkat tam. Co myslíte?" Usmála se a přátelsky zamávala ohonem. Hlavně támhletu bych později vážně viděla ráda. S tou její magií by se mělo něco dělat. Než jí to opravdu ublíží. Silhouette asi nepustí z hlavy celou dobu. I když navenek se tváří pořád stejně vesele. Nechce nikomu přidělávat starosti.

Pokud jí odsouhlasí rozchod a budoucí setkání, vesele poskočí, popřeje jim "Dobrý nejen lov," a odskotačí podél řeky pryč. Očividně se celé té situace nijak moc nebojí.

Okřídlená naštěstí neváhala a zapojila se do všeho, co po ní Sari chtěla. To dává přece jen trochu lepší možnosti. Sari má ostatně plné tlapky práce, vysbírává byliny, hlídá krvácení z ran. Je na nic že je to zrovna tady. Žádné stromy, žádný stín, žádná voda. Div že nezavrčí, ale to si v blízkosti zraněného nemůže dovolit. Tak dělá co může. Střídá sbírání bylin s občasnými pokusy zraněného vzbudit. Našla i pár aromatických bylin, co by mohly také trochu pomoct. Umístila je u čenichu zraněného vlka. Jsou opravdu dost cítit a ač by to většina nečekala, i to může pomoct. Když se vyberou ty správné rostliny. Když se vrací okřídlená, akorát znovu je u hlavy zraněného a opatrně mu olizuje tváře a čenich. "Icee, no tak. vzbuď, se ano?" Volá ho. Není moc dobré aby v tomto stavu vlk zůstával mimo dlouho. Mohl by pak mít potíže se probudit a to by bylo zlé.
Udělala co se dalo aby jeho rány dál nekrvácely a aby tak nebolely. Snad se probere. Okřídlené jen gestem naznačila, kam má položit věci. Vody není moc, ale apsoň nějaká. Kéž by se tak dal přesunout. Jenže minimálně den by se s ním vůbec nemělo hýbat a já nemám nic, z čeho bych udělala tak pevné popruhy aby ho mohla ona odnést za letu.
Kolem nich leží teď hned několik hromádek bylinek a dlouhé traviny z kterých jde udělat rohož. "Asi se hodně nalítáš. Nemůže se s ním jen tak hýbat, mohl by znova začít krvácet," řekla tiše okřídlené. "Nemám nic dost pevného do čeho by šel uvázat abychom ho mohly odnést. U řeky by mu bylo líp." Navíc, to bych měla ještě jednu možnost, ale to mám takhle smůlu.

Sari postupně dokončila výměnu bylinkových obkladů na zraněních a vesele se na Mal usmála, když Malin ocas začal tak nějak žít svým vlastním životem. "Zkus se přes noc pořádně prospat, jo? Hojíš se rychle, zítra ti už bude o dost líp. Pak zkusíme, jeslti se zvládneš najíst. S tím krkem by to dneska asi byl problém. Akorát jediný, co ti asi budu moct nabídnout, budou ryby. Není to ideální, ale já asi nic lepšího nechytím. Leda by se tu v noci něco přitoulalo na dosah, třeba zajíc nebo koroptev." Mrkla na černorudou.
Pak si hezky způsobně lehla vedle Mal a očividně hodlá zůstat poblíž a hlídat. Jak už je tak nějak údělem léčitele u zraněného. Když bude Mal spát a bude klid, dovolí si i pospávat. Jen lehce. Přece jen má svým způsobem hlídku.
Zůstala u Mal až do rána, pěkně v klidu. Bylin má ještě pár nachystaných, takže noc může být klidná.

Mal se nakonec zvládla napít bez další nehody. To je moc dobře.
Potom ještě dokončovala práci na upravených lécích a k jejímu údivu Mal, i přes ty spáleniny, dokázala zachraptět jedno slovo. Koukla na ni. Došla blíž a v úctě před ní na chvíli sklonila hlavu. "Nemusíš mi děkovat. Prostě je to má práce a moje povinnost. Ty si taky chráníš smečku, ne? Já možná nemám smečku jako takovou, ale mojí smečkou je kdokoliv zraněný nebo nemocný. " Ale i tak se na Mal pousmála. Nijak neskrývá, že ji poděkování opravdu potěšilo. A že si ho váží.
Ale vzápětí už jde k Mal s dalšími léky. Na listu leží vodou s čímsi nacucaný kus mechu. "Otevři tlamu, vymáčknu ti do ní z mechu trochu tekutiny a tu zkus opatrně polknout. Nemá výraznou chuť a nemělo by ti to dělat větší potíže, když ses zvládla napít. Pomůže to trochu s bolestí a zabrání pár dalším možným potížím, co se u spálenin stávají. To dovolí tvému tělu zahojit se rychleji. Dneska by ses už neměla hýbat, a pokud to zvládneš, tak ani jíst. Zítra by to mělo být ale už lepší. "
Až Mal otevře tlamku, tak jí pečlivě nakape opravdu jen trochu tekutiny. Nic co by se nedalo snadno polknout. Sari tu směs připravovala docela dlouho, zatímco Mal spala. Padlo na ni docela hodně rostlin, ale bude účinná.
Pak vlčice opatrně vyměnila byliny na zraněních rudočerné, u čehož je zkontrolovala. "No vážně. Hojíš se úžasně rychle. Většina vlků by po tomhle týden nedokázala vstát. Hádám že tebe budu mít zítra problém udržet v klidu," mrkla na ni zvesela.

Koukla trochu starostlivě po Mal. Ale dala si pozor, aby ve chvíli, kdy se vlčice nedívá. Ale přesto se jí zlehka dotkla čumákem. "Asi sama moc dobře víš, že ono se to nakonec zahojí. Postarám se o to, aby to bylo trochu rychleji, jo?"
Chystá si kolem svoje, hlavně léky, které prostě neudělá hned a které by se hodily. Mezitím Mal usnula. Sari došla blíž a zkontrolovala si ji. To je dobře. Spánek jí pomůže. Potřebovala by se ale napít a pořádně.
Nechala vlčici spát a chystala si dál svoje. Den postupuje a slunce se sklonilo k západu, když se černorudá probrala. Sari na ni zvesela zamávala ohonem, tlamu zrovna zaměstnanou v rámci práce. Ale odložila to jak to jen šlo a došla k vlčici. "Vypadá to, že se budeš hojit docela rychle. To asi ale víš, nejspíš to u tebe prostě tak bývá. Bylo by fajn, kdyby ses zvládla napít. Myslíš, že to zvládneš? Pokud možno bez kašle."
Pokud to Mal odsouhlasí, klidně kývnutím, podá jí před čenich další jakoby pohár z velkých listů. A bude dávat pozor, aby se jí Mal zase nezačala dusit.
Mal si nemá jak všimnout, že zabalené v listech a zatížené kamenem ve studené vodě leží také čtyři zakousnuté ryby. Kdyby náhodou. Jsou z dohledu, aby to Mal netrápilo, zatím.

"Tak jo. Ještě ti něčím podobným vypláchnu i ty ostatní rány. Pak ti budu muset vyčistit tu starší co máš. Škoda, že tě nenapadlo si mě někde najít, když se ti to stalo. Seškvařit ohněm sice pomůže, a byl to dobrý krok, ale je to potřeba pak i tak ošetřit. Víš, jizvy nejsou ozdobou vítězů a přeživších. Jizvy jsou něco, co ti časem může omezit pohyblivost. Hádám, že tobě nemusím vysvětlovat, že to je problém."
Ale protože už přece jen stihla pár věcí připravit, napřed pečlivě ránu vypláchla tím samým, co tlamu. Vybrala by si trochu jinou kombinaci, kdyby mohla, ale i tak. Trochu to omezí bolestivost, dočasně. A Sari pak může pracovat s ostatními bylinami. "Tak jako tak, tohle chvíli potrvá než se zahojí. Nesmíš ty rány zatěžovat, aby se to neotevřelo a nebyl problém, jo?" Promluvila na ni celkem opatrně. Je jí naprosto jasné, že to se Mal nebude líbit.

Černorudá si od Sari vysloužila uctivý pohled, když zůstala ležet s břichem ve vodě. Chlazení spálenin je pro ně dobré, ale ležet na břiše opravdu ne. Ne teď. Sari Mal opatrně vypláchla tlamu vodou a pak vodou s rozmačkanými bylinami. "Přestane to po nich tak bolet. Možná tě bude brnět jazyk, ale nebude to bolet. A nemusíš to polykat," zkusí jí říct dobrou zprávu. Pak se dala do sbírání travin a sítin, nastlala vedle Mal pořádný pelech, pěkně měkký, pořád u vody. Dost spěchala, když pod jejími tlapami a čenichem rostla provizorní rohož. Nebude kdoví jak držet pohromadě, ale umožní Mal pohodlněji ležet. Trvalo to mnohem déle, že bylo Sari milé. "Opatrně si na to lehni. Tenhle bok nemáš zřízený tak abys na něm nemohla ležet, proto je to všechno dané na tu stranu. Nespěchej, ať nezačneš znovu krvácet, jo?"
Zůstane u ní, aby mohla černorudé kdyžtak nenápadně pomoct tím, že se o ni ve vhodný moment opře.

Poté, co Sari obložila Maliny rány směsí bylin a lopuchovými listy, začala splétat rohože a pruhy z travin a sítin. Rány bude potřebovat chladit. Když zůstanou u řeky, i takové provizorní rohože mohou být použity na namočení a přiložení.
Zrovna když mohly konečně začít působit byliny na ranách a trochu zmírnit bolest, Mal se pokusila polknout... a očividně ne moc úspěšně. Byla bych čekala, že ví jak se chovat s popálenou tlamou a krkem!! Přiskočila k vlčici, trochu ji postrčila aby ji překulila do vhodnější pozice. I když to rozhodně nemohlo být příjemné. A přesně trefila tlapou do jednoho bodu na těle, aby jí pomohla rychleji dostat z dýchacích cest to, co tam nepatří. Rány na břiše jsou už obložené a když se Sari koukla, lopuch naštěstí udělal svou práci a byliny zůstaly na ranách. Navíc, ty nejhorší místa má Mal teď ve vodě, která chladí. "Jestli to zvládneš, zkus zůstat ležet takhle. Na to břicho to asi bude peklo, ale byliny už začnou působit a voda ochladí nejhorší. Ale začátek bude drsný. Vlastně jsem ještě neviděla někoho, kdo by to vydržel déle jak pár minut, takže když to nepůjde, lehni si jakkoliv a neřeš to. Není to žádná ostuda." Nejlepší by bylo mít pásy a moct ji opatrně zavěsit, aby všechno větralo a ona nemusela stát. Zkusím udělat větší rohož a upravit jí lůžko aby mohla ležet na boku. To ale chvíli potrvá. "Můžu zdělat tinkturu z tavolníku a vrby, jenže to trvá celý den. Ty by byly na bolest o dost účinnější. " Aspoň že obě rostliny tu v okolí jsou. Nesložila na břehu Mal v tomto místě bez důvodu, ale právě kvůli tomu, co tady roste. "Otevři tlamu a nech ji tak jo?"
Sari si k ní přitáhla velký list, který je podobný lopuchu, ale má jiný tvar. Stažený travinami tvoří jakýsi kornout, v kterém nese vlčice vodu. "Zkusím ti ji opatrně vypláchnout a dostat z ní ven nepořádek po spálení." Potřebovala by něčím zklidnit krk, jenže to nebude zase tak snadný. Kolem Mal leží i pár rostlin, co jsou poměrně dost cítit. Rudočerná nemůže mít tušení, že i jen ten pach z nich, silice, které tak vychází, vlastně trochu léčí. Sari to ale ví. Proto tam ty byliny jsou.