Príspevky užívateľa

"To byla andělika lékařská... dobrá volba, pokud jde o tu tlamu, ale na to abys to rozžvýkaný dala na rány, je to k ničemu." Odpověděla až příliš klidně šedá. Mnohem klidnějším a studenějším tónem, než je u ní normální. Vpravdě ledovým. Stojí, napřímená, a její oči probodávají Mal pohledem.
Sehnula na chvíli hlavu, aby utrhla ty správné listy, jitrocel, a pak je hodila směrem k Mal. Snesly se na trávu mezi nimi.
"Je důležité, abys to provedla správně, když už nehodláš mít rozum a nehodláš se nechat doléčit aspoň do použitelnýho stavu. " Pořád ten přísný pohled. "A jestli to hodláš brát roha kvůli tomu, že se máš hlásit ve smečce, tak vzhledem ke zraněním věřím, že to vlci pochopí. A jestli ne, tak jsem fakt ráda, že jsem na to Rayovi nekývla. Zdál se fajn, ale koneckonců, viděla jsem ho jen jednou." Stojí Mal přímo v cestě a rozhodně ji nehodlá pustit, dokud se Mal nenaučí poznat spolehlivě tu správnou rostlinu.

"Postupně? A od dětství? To zní jako šedý zákal," odpověděla jí za nadšeného běhu. Léčitelka v ní se přece jen nezapře. "Zhoršuje se to plynule? Prohlédnul tě někdy léčitel?"
Ne že by i jen na vteřinku zpomalila, když se vyptává. Nehodlá si ze hry nechat ujít ani okamžik. Když ji vlčice zavalila lavinou mokrého písku a vody, nadšeně vyštěkla. Zamávala ohonem. "No počkej!" A vyrazila jako střela za ní na suchý písek, kde se přímo v dosahu na ni razantně oklepala, aby vlčici hezky hodila apsoň nějak. A pak se rovnou rozběhla zase blíž k vlnám, až voda cáká. Rozhodně s tím ještě neskončila. Jupí!!!!

Pořád na ni absolutně nechápavě zírá.
"Mal počkej, co vyvádíš? Je na pohyb ještě moc brzo. Chce to ještě jednou zkontrolovat, kor pokud se budí tvůj oheň. A poznáš tu rostlinu, co jsem ti ukazovala?" Takhle ti bude blbě do večera, paličáku. Pokud ne dřív. "Co vůbec tak najednou? Celou dobu jsi spolupracovala, dokud jsem nezmínila Raye.... Počkat. To mi chceš tvrdit, že takhle vyvádíš proto, že znám vašeho alfu? A... proč jako? Jako by v tom byl nějakej rozdíl kdybych ho neznala. Takhle tak maximálně vím, že tam nemáte léčitele a že Ray ví, že pro mě může někoho poslat, kdybyste ho potřebovali. To je tak jedinej rozdíl." Hlas šedé povážlivě zostřel. Možná to není bojovnice, ale rozhodně má páteř.
Nehodlá nechat Mal jen tak odejít v tomto stavu. Podle jejího odborného názoru je totiž na odchod ještě opravdu moc brzo. Mal ani nepotvrdila postup při ošetření .

Pohyb jejího ohonu snad ještě zintenzivněl. "Vlastně ne, jsem úplně obyčejná, šedá a kožich nic moc, ale zase se mi líp plave," odpvoěděla zvesela. Její vzhled ji očividně ani trochu netrápí. "Ty hůř vidíš, viď? " Ujistila se rychlým dotazem. Koneckonců, jiný důvod pro takový omyl ve vzhledu by se těžko hledal a úplně slepá podle reakcí nebude. To by Sari poznala.
Ale co je hlavní, výzva ke hře byla přijata!

Když Artemis zopakovala její gesto a vyrazila, nadšeně ňafla a vyrazila za ní. Schválně kličkuje a poskakuje, zrovna se otočila kolem dokola, když po ni ní druhá vlčice koukla. Sari pak zrychlila a vletěla do vlny, kterou na břeh vyplivlo moře, až se voda rozstříkla kolem. Směr a trasu ale nechává vybírat druhou vlčici, nadšeně dovádí s ní a okolo ní. Opravdu jako štěně.

Mal se kupodivu tvářila docela... vnímavě. Vypadalo to, že dává pozor a bere tentokrát instrukce od Sari vážně. To by bylo docela fajn. Vážně to tentokrát schytala dost. snad jí nezůstanou moc jizvy. I když... pokud jsem to udělala správně, tak by neměla přijít o kožich na těch místech a tak by to mělo být v pohodě. Jizvy jsou na nic.
Jenže pak došlo na Alfovo jméno... A Mal... začala trochu vyvádět. Sari na ni dost udiveně a ne zrovna moc chápavě kouká, výraz celý tumpachový. "Chytali jsme spolu ryby na říčce v lese, tam v tom velkým hvozdu. Nabízel mi místo ve smečce, ale říkala jsem mu, že by to asi nedopadlo dobře, klidně se ho pak zeptej. Vůbec by mě bylo prvně nenapadlo, že je Alfa, tehdy. Ale sám mi to řekl." Odpověděla jí zaraženě. "Hele, dávej pozor na rány... neměla bys ještě moc vyvolávat oheň, přece jen... jsi dostala dost zabrat."
Zmatek na tváři šedé vlčky je opravdu upřímný. Naprosto nechápe, co spustilo tak prudkou reakci. A nikdo by to nedokázal tak hrát.

Zvesela se usmála na Shaariho a Aishilu. Neměla potřebu do jejich hovoru zasahovat, jen nadšeně zavrtěla ohonem, když viděla, jak se k sobě chovají hezky. A pak se raději víc zaměřila na Sil. "Vážně je to zvláštní, víš? Něco za tím bude."
Nestihla však nic moc dalšího říct ani udělat, když se začaly dít podivné věci... Mraky na obloze, z kterých si doteď nic moc nedělala, prostě zmizely. A paradoxně, to ji vyplašilo víc. Instinktivně se stáhla těsněji k ostatním. "No tak tohle...je trochu divný..." Žádnej mrak na světe se jen tak nevypaří takhle rychle... co se to děje?
Naježil se jí kožich na hřbetě. Ne strachem, ale spíš z divného pocitu. Jako by se tep světa na chvíli změnil. Jako by srdce živých tvorů na zlomek vteřiny vynechala... Potřásla hlavou.
Koukla se na ostatní, co oni na to.

A co víc, všechno ztichlo... úplně. Přiklopila uši těsně k hlavě. Reakce zvířat je pro ni mnohem horší než divadlo na obloze. Sari, naučená všímat si živých bytostí kolem, reaguje víc na to, než na jevy na obloze.
Otočila se tak, aby jí ostatní kryli záda a ona pokryla jeden směr.
A pak se setmělo. Sari zvedla hlavu. Zatmění? Ach... a to jsem to měla vždycky za povídačku.
Vykulila oči, napřímila uši a div že se nezvedla na zadní, jak natahuje čenich k obloze. "Jé, to je zatmění Slunce... vyprávěli mi o něm, ale... měla jsem to za pohádku. Tak asi není." Ale co znamená to ticho a ty mraky?
Napůl automaticky se podřídila Shaariho pokynu a prostě se stáhla blíž k nim, k ostatním. Tma ji zase tak moc netrápí, zatím. Uši a čenich jí ostatně slouží dobře. "To je asi dobrej nápad. " Okomentovala to, hlavně proto, aby ostatním ohlásila svou pozici a úmysly.

"Hezké jméno." Pořád se usmívá a nadšeně si poskočila, všemi čtyřmi pěkně vysoko do vzduchu a zase dopad zpátky na stejné místo. Nadšeně vrtí ohonem. "Vedro nevadí, kdy je poblíž voda." Přikývla souhlasně. Naklonila trochu hlavu na stranu, když si všimla odlesků barvy v srsti. Stejně jako téhle neřízené střele neuniklo, že má vlčice před ní odlišné oči. "Máš krásné oči. A vůbec kožich taky," usmála se snad ještě víc a znova si oběhla kolečko kolem ní. Teď už má radost i jen z toho, že vypadá vesele i ta druhá. Zastavila před ní a přilehla předkem k zemi, zadek zvednutý nahoru, v typické vlčí (psí) výzvě ke hře a honičce. Její oči div nežebrají o zábavu a hru. Jako by byla vyloženě malé vlče... Snad se přidá. Většinou si chtějí hrát jen vlčata... a ty většinou ne s někým koho nenají.

Pozorně naslouchala, když jí vysvětloval, jak to je. Jen vážně přikývla. "Pumy jsou zákeřné. Skrývají se na stromě nebo skále a pak skočí, do poslední chvíli o ní nevíš." komentovala klidně jeho důvody. "Jaké byliny používáš preventivně? A zkoušel jsi i změnit stravu? Táta měl v péči několik vlků, co příliš u všeho krváceli. Někteří měli upravenou i stravu a pomáhalo to. Trochu. A nefungovalo totéž na všechny. " Dává si pozor, aby mluvila pomalu a zřetelně, a opravdu jemu u ucha.
Pak si zase sedla a kouká na něj, trpělivě a klidně čeká na jeho odpověď. Normálně je mnohem divočejší, ale teď pracuje. A to je něco úplně jiného.

Zvesela se na něj usmála a zavrtěla ohonem, když se vzbudil. "Dobré ráno." Nekřikla mu to sice do ucha, ale nebylo těžké odhadnout, co řekla.
Nechala ho najíst, než vstala a dala se do kontroly zranění. Na největší ráně pak opatrně vyměnila bylinky. Ale přesto to vypadá dobře. Naštěstí.
Sedla si pak k němu a zase strčila čenich až k jeho uchu. "Používáš něco preventivně na to tvoje abnormální krvácení? " Koneckonců, i hemofilie se dá léčit, i když ne vyléčit... "Jestli ne, rozhodně bys měl.. a jeslti jo, asi by to chtělo zkusit upravit. " Moc dobře to fakt nefungovalo. Na tohle se ale hledá postup blbě... u každýho je to jinak. Ryby asi taky nebyly nejvhodnější jídlo, ale s tím teda fakt nic nenadělám. A taky bych mu měla kouknout co má u sebe za byliny... na léčitele byl až skoro moc bezmocný. Jen tak tak, že si nepovzdechla. Přitom nevypadal, že by panikařil.
Své myšlenky si ale nechává pro sebe, přece jen, důležité je asi co jí poví. Je klidně možné, že jen ještě nenašel správný postup přímo pro něj. Tak jako tak, smrští slov by situaci nepomohla, takže nezbývá, než to řešit postupně.

Věnovala mu upřímný a veselý úsměv. "No tak vidíš." Koneckonců, ani ona by nikoho jen tak nenechala. A už to i někomu v minulosti vysvětlovala. Prostě by nemohla. Pousmála se při vzpomínce na drsnou bojovnou vlčici, které tenkrát dala tak trochu kázání o zodpovědnosti léčitele.
Tiše a klidně ležela a hlídala, dokud vlk vedle ní tvrdě neusnul.
Pak vstala, opatrně ještě jednou očichala jeho rány, a zamířila zase k vodě. Opravdu jen nedaleko. Nejspíš bude spát dost dlouho aby měla dost času a mohla být u rybolovu trpělivá. A o nic dalšího se pokoušet nehodlá. To by od něj musela nejspíš dál a to by neudělala. Je důležité mít pacienta pod dozorem.
I tak, než se vyspal, nalovila dost aby se najedla a ještě mu nechala hromádku několika ryb na dosah. Pak si zase způsobně lehla a prostě držela hlídku u pacienta. Chvílemi lehce podřimovala, ale ne tak, aby nevnímala okolí. Jedno ucho natočené k pacientovi, jedno do prostoru. Občas zvedla hlavu a zkontrolovala okolí. Budu si s ním muset promluvit, proč neřeší dlouhodoběji svoje problémy s krví. Nebo jakou má účinnost to co dělá.
Zůstala na místě až do jeho probuzení.

Sariin úsměv se ještě rozšířil, když ji neznámá pozdravila docela zvesela. Ze samé radosti jak z toho, tak z toho, že si mohla zase jednou pořádně zaplavat, oběhla vlčici před ní kolem dokola, byť v širokém kruhu, aby ji moc neplašila. Přece jen ví, jak na to občas vlci reaguje. Ale stejně se chová jako by nebyla dospělá vzdělaná léčitelka ale jen hravé štěně. Pak se s vrtícím chvostem zastavila před ní. "Já jsem Sari. a ty? A jak se máš? Dneska je vážně krásně!"
Přímo z ní odkapává dobrá nálada a tak leda snaha si hrát a nic neřešit. Přesto si vlčku před sebou prohlíží docela zvědavě. Líbí se jí bílé znaky na její srsti, přece jen, jsou docela roztomilé.

Pěkný teplý den a moře. Vlny, spousta vody. Sari nakonec neodolala a prostě si šla zaplavat. Trochu víc, než má obvykle možnost. Když se nabažila moře a prostoru, zamířila zpátky na pláž. A zrovna v místě, kde zrovna někdo je a pohybuje se u čáry vln, které se mu, nebo tedy spíš jí, rozstřikují o tlapky. Sari nezaváhala a upravila směr plavání směrem k neznámé. Koneckonců, skvělá příležitost poznat zase někoho nového, to se musí využít!
Zrychlila plavání.
Není už daleko, přesto si jí vlčice na břehu ještě asi nevšimla. Sari se tak rozhodla vzít iniciativu do vlastních tlapek a docela nahlas a zvesela zavolala z vody. "Ahoj ty tam na břehu!"
Míří si to k neznámé a na vlčici plave opravdu rychle. Ale pak už její tlapky zachytily dno a Sari zamířila z vody na písek, kousek od neznámé. Na břehu se otřásla aby ze sebe sklepala přebytečnou vodu. s veselým úsměvem koukla na neznámou, vrtí lehce ohonem.

Sotva se stihla pozdravit se Shaarim, objevili se nakonec i ostatní. Dost krátce po sobě. Skoro jako by je sem svedl sám osud, přece jen, neurčili si přesnou dobu, takže to je docela zvláštní. Sari se na všechny jen vesele usmívá a nadšeně vrtí ohonem. Má prostě radost, že je vidí a že se tu sešli. Aishila ale vypadá dost nervózní. Už už by byla vyrazila k ní, ji uklidnit, ale ujal se toho někdo jiný. Jen se na ty dva usmála. Přátelství je fajn věc. Neměla důvod jejich vítání komentovat, jen Aishile zvesela odpověděla. "Taky jsem ráda, že jsme se tu sešli," a věnovala jí ještě o něco širší úsměv.
A to už se objevila i poslední z čtveřice, trochu udýchaně. Sari se zvedla a zamířila k ní. "Ahoj, co ten fofr?" Usmála se i na ni.

Ale pak už se Shaari podivoval, cože tu dělají. Trochu se zarazila. Před nějakou dobou... Zadívala se na oblohu a došlo jí, že vlastně ano. Asi trochu ztratila pojem o čase. Sedla si, podrbala se zadní packou za uchem v zamyšlení. Ale na Shaariho se zase usmála. "Nevím jak ostatní, ale mě se asi povedlo se trochu zdržet. Ale legrační je, že jsme dorazili vlastně skoro naráz. Asi to tak mělo být." Vypadá úplně stejně vesele jako jindy. Jako by ji nic netrápilo a nic jí nemohlo ublížit. Zvedla se a zvesela oběhla skupinku dokola a na závěr, než zase zastavila mezi nimi, vyskočila do výšky, jako by měla nohy na pružinách. Dala si ale pozor aby to neudělala moc blízko vlčicím, přece jen, minule byly dost nejisté obě dvě. Když dopadla, jen vesele vrtí ohonem. Ale pak znovu koukla po Silhouette. "Co ty, jak ti je? " Rozhodně nezapomněla, jak byla tahle vlčice minule vyplašená. "A vůbec, jak se všichni máte? U mě se toho nějak moc nezměnilo," pořád vypadá jako jedno přerostlé nadšené vlče. Tedy hlavně chováním.

Tiše sledovala vlka před sebou, jak se krmí. Když jí poděkoval, usmála se a znova strčila čenich k jeho uchu. "Nemáš zač. Taky bys asi nenechal jen tak někoho ležet, ne?" Zvesela vrtí ohonem. "Zkus se trochu prospat. Počkám tady u tebe, jo?" Pro ni je to samozřejmostí, neopustí pacienta dokud nebude schopen apsoň nějak fungovat.
"Sám asi dobře víš, že teď to chce jen čas a odpočinek."
Lehla si pak před ním, tak aby na ni viděl a vypadá, že prostě bude trpělivě čekat.
Pokud vlk před ní usne, tak se pak ale vydá pro další ryby. Koneckonců, na to bude hned vedle. A jednak je to větší zábava a jednak, až se on vzbudí, další jídlo se bude hodit. A ona sama se taky nají.

Aspoň, že i když i on ví, co se tu děje, tak se chová docela slušně. Stačí mu donést bylinky pod nos.
Jedno ucho stále natočené na poraněného vlka léčitele na louce, trpělivě čekala, až se v její blízkosti ocitne ryba. Jako šipka skočila po ní, a protože už dávno ví jak voda zkresluje, upravila směr správně a už se plácá jedna šupinatá potvora v její tlamě. Praštila s ní o kámen, aby se přestala hýbat a pak ji vyhodila daleko na břeh a dala se do lovení další. Kdybych měla lovit něco jiného, to by bylo půl věčnosti. Pousmála se po sebe. Netrvalo jí zase tak dlouho, než na břehu vyrostla hromádka ryb. Sari je pak hezky posbírala za ocasy a odtáhla čtyři pěkné kousky rovnou k ležícímu pacientovi. Položila mu ryby až pod nos a dala se znovu do pečlivé kontroly jeho zranění. Vypadá to dobře.
Natáhla se k jeho uchu. "Krvácení se úplně zastavilo. Ještě jídlo a brzo budeš zase běhat." Dává si pozor, aby mluvila zřetelně.