Príspevky užívateľa

Mal je ještě pořád hodně mimo. Sari musela jednou uskočit před jejím kousnutím. No to bude ještě veselé... Ale lepší než aby se probrala když jí budu stát mezi tlapama.
Mal jí ukázala spálenou a zničenou tlamu. Sari si povzdechla. Vážně potřebuju nějaký slušný zázemí. Nemám jak vyrobit pořádné léky na bolest, nemám je do čeho dát. Většinu z toho, co by mohla použít, Mal teď opravdu nesežvýká. Ale vzala si plochý kámen, přidala pár bylin a trochu vody na listu z lopuchu a vyrobila polotekutou směs čehosi. To pak prostě naklopila Mal do tlamy. "Klidně to v tlamě chvíli nech, až to půjde, polkni. Uklidní to trochu ty spáleniny. Chutná to hnusně, ale s takhle zřízenou tlamou asi stejně nebudeš mít funkční chuť. To přežiješ." Moc ji nešetří. Koneckonců, Mal není žádný slaboch a nepotřebuje kdoví jaká vlídná slova. Sari má spíš dojem, že otevřený soucit by ji urazil. I když ona sama trpí s ní, když vidí ty rány. I přes poměrně strohá slova se jí lehce dotkla čenichem. Dala si ale pozor aby se nedotkla žádné rány. Směs samozřejmě obsahovala i něco na bolest i něco na spáleniny. A ano, i něco málo na pročištění krve. Výhodou bylin je, že mnoho z nich se dá použít na víc problémů. Opatrně jí obkládá rány velkými listy, včetně těch ve vodě. Aspoň že u vody není nikdy nouze o lopuch.
"Tentokrát tě asi čeká trochu delší léčení, Mal."

Reakce na aromatické byliny byla dost rychlá. To je fajn. Potřebuju ji při vědomí aby spolupracovala. Pitomej jed. "Mal? Vnímáš? Klid, jo? To jsem já, Sari. Našla jsem tě na louce. Jsme tu jen my dvě, jinak nikdo." Přešlápla v její blízkosti a dál zpracovává nanošené byliny. Má tam na to i placaté a kulaté kameny z řeky. Používá je na drcení.
A vzápětí přistála na ráně pod krkem Mal dávka rozmělněných bylin, kterou už měla připravenou. Sari tam má přece jen už slušnou hromádku. Zastaví krvácení a zmírní bolest. Nejhorší z rány už vyčistila voda, ale to by samo o sobě nestačilo. Navíc, Mal to schytala tentokrát docela nepěkně.
"Budu potřebovat, abys snědla pár bylin, jo? Ať se ti stalo cokoliv, máš v těle jed. Není to vážné, ale bude potřeba ho dostat pryč. " Nebude to zrovna chutnat, ale co už.
Šedá vlčice pracuje dál, ale opatrně. Dobře ví, že u Mal snadno hrozí, že začne vyvádět. Na druhou stranu, rudočerná má sebeovládání jako málokdo. Je tedy slušná šance, že Sari uslyší a zareaguje správně.
Sari s podáním bylin k její tlamě čeká, až si bude jistá, že je Mal dost při vědomí, aby ji pochopila.

Starostlivě sleduje Malin dech i tep. A pro jistotu i teplotu. Ta kupodivu není zase tak vysoká, jak by u ní čekala. Přece jen, už se s touto vlčicí zná dost, aby věděla co čekat. Asi za to může ten jed. Dobře. Bude to chtít i bylinky na pročištění krve, ale vypadá to, že ten jed není zase tak nebezpečný.
Dává si pozor, aby měla Mal na dohled. Přece jen, uložila vlčici napůl ve vodě, aby zabránila potížím s Malinou magií. Ale tím pádem, kdyby se vlčice pohnula, by mohla vdechnout vodu. Takže je dozor nutný. Bylin je naštěstí kolem hodně a tak poblíž Mal pomalu roste hromádka kde čeho. Několik bylin přistrčila vlčice Mal blíž k čenichu. Jsou celkem dost aromatické a pomohou vlčici se rychleji probudit, až toho bude schopná. I když z toho asi Mal nebude nadšená.

Vesele se zazubila a dokonce si trochu poskočila, když Mal souhlasila s koupáním. Na nic nečekala a rozhodně neřešila, jak to celé bere Mal. Vodaaa!!!
S rozběhem se vrhla do vod jezera, absolutně neřešící jeho teplotu, a rovnou míří pěkně na hlubinu. Hodlá doplavat až do středu a pak se podívat, jak hluboko uvidí.
Vůbec neřeší nakolik ji následuje Mal a jak rychle. Faktem ale je, že sama Sari plave opravdu hodně rychle. Její hladká srst vodě prostě neklade zase takový odpor a navíc, v plavání má Sari praxi jako málokdo. Voda byla vždy jejím přítelem a pomocníkem.
Nezastavovala se, dokud nedoplavala na pořádnou hloubku, pak zastavila na místě, začala plavat dokolečka a kouká, co na to všechno vlastně Mal. Na tváři má vyloženě šťastný úsměv někoho, kdo si náramně užívá to, co zrovna dělá.

Vesele se culí na rudočernou vlčici. Běh si opravdu užila se vším všudy. Uznale kývla na Mal. "Je to znát. A jo, trénink funguje. To ví i léčitelé." Spiklenecky na ni mrkla.
Když vychladla, zastavila se na břehu jezera. Až teď se napila. Stoupla předními tlapami do studené vody. Její teplota jí ani v nejmenším nevadí. Mal se nedaleko od ní napila. A pak Sari trochu překvapila. Ta potěšeně zamávala ohonem. "Co se mě týká, já bych si i docela ráda zaplavala, co ty?" Ukázala čenichem ke spoustě vody před nimi.

Trochu zamyšlená si poklusávala jen tak po pláni. Oháňku vysoko nesenou, přemýšlela nad tím, co všechno ji v Norestu potkalo. Vlastně si tady připadá docela vítaná. Práce má rozhodně dost. A vůbec je to tady docela v pohodě. Když tu k ní vítr donesl pach spáleniny. Zarazila se. Někde hoří? Nebo hořelo? To by bylo lepší zjistit, aby ji někde nezavřel oheň. Tak se opatrně vydala směrem k pachu spáleniny a rozhlíží se, jeslti neuvidí kouř nebo plameny. Jenže místo toho se do kouře vmísil pach krve. Sari trochu zrychlila.
Netrvalo dlouho a natrefila opravdu na spáleniště. V pruzích a v kruhu vypálené trávy tam leží tmavá hromádka a nehýbe se. Sari trochu zatrhnulo. Tyhle barvy kožichu rozhodně zná. Mal?
Vlčice se nehýbe a Sari vyrazila sprintem k ní. Oheň by jí takové starosti nedělal. Ne u téhle vlčice. Ale pach krve ano. I slepý by si rychle spočítal, že tady došlo k boji. A protože ten druhý tu neleží, tak je jasné, kdo vyhrál. Ohlédla se po druhé stopě. Nemůže vyřešit oba naráz a ať je na tom ten druhý jakkoliv, Mal leží tady a je v bezvědomí. Vrhla se k vlčici a rychle kontroluje co může. Našlapovat ale musí opatrně. Spáleniště není úplně dobré pro její vlastní tlapky. Mal je navíc očividně dost přehřátá, i když oheň její srsti neublíží. Horší je ta krev a rány. Netrvalo ale dlouho, než Sari zjistila, že rány nejsou zase tak vážné aby Mal zkolabovala. Navíc už nekrvácí, oheň je uzavřel. To sice bude muset Sari pak řešit, ale není to tak akutní a bude k tomu potřeba voda. Ale rány jsou divně cítit. Jed? To je horší. Potřebovala by zjistit, co je to za toxin a jak moc je závažný. Malin dech a tep je ale stabilní i když mírně pomalejší než by měl být. Zkontrolovala pár dalších věcí, co jen mohla. To vypadá spíš na uspávací jed, teda pro dost velké tvory. Dobře. Ale pořád je vlčice dost přehřátá. Sari se rozhlédla. Tady vlčici neochladí. Koukla směrem k řece, kam mířil i ten druhý. Povzdechla si. No, snad z toho nebude průšvih.
A začala strkat a dloubat do Mal. Vlčice asi není v stavu, aby se tím probudila. Je možné že cestu a manipulaci bude vnímat, ale jed jí stěží dovolí jednat. Ale o to teď nejde. Sari ji opatrně postrkuje tak aby Mal dostala na vlastní hřbet. Nejde to úplně nejlépe, ale nakonec se dovedla nasoukat pod druhou vlčici tak, aby ji zvedla a mohla ji víceméně odnést. Uf. No, tohle bude drsný. Ne že by bylo pro Sari zrovna snadné zvládnout takový úkol. Tak se plouží opatrně s Mal na hřbetě k vodě, vláčí jí jak jen to jde. Div se pod ní nepodlamují nohy. Jazyk až na vestě, kapou z něj sliny.
Odtáhla vlčici k řece a i s ní se prostě skulila ze břehu do vody na mělčinu. Sama se ale zvedla a hned šla zkontrolovat, jak má Mal hlavu. A opatrně kdyžtak vlčici přerovnat, aby se jí tam ještě neutopila. "Mal, doufám, že po mě pak nevyjedeš, jak tenkrát prvně." Povzdechla si nahlas a začala kontrolovat znovu rány a kousance. Druhého vlka naštěstí cestou nepotkali. Asi byl v dost dobrém stavu aby odešel.
Sari ji nechala ležet na mělčině, s hlavou položenou na břehu a začala sbírat rostliny v těsném okolí vlčice.

"Ále, to si zvykneš. Ono ti to pak ani nepřijde. Horší je poznat to správně na ostatních. To chce i trochu pro to potenciál. S tím ti jen paměť nepomůže," přiznala zvesela Mal za běhu. Trochu u toho funí, přece jen, běžet a mluvit není ideální kombinace. A Sari odpovídala už za běhu. Mal její náskok stáhla opravdu snadno. Páni, to byl fofr. Ale vesele se na svou společnici zazubila a běží dál.
U jezera se ale zarazila, trochu překvapeně. Jasně, ví že jsou v horách jezera, ale tohle je prostě.. krásný a čistý.
Rychle si ale vzpomněla, proč by neměla po delším běhu hned zůstat stát, a začala popocházet po břehu. "Páni. Fakt super jezero. Mimochodem, seš pekelně rychlá," zazubila se vesele na Mal. "Bys mě rozmázla jak malinu, kdybys chtěla. A to jsem si myslela, že umím běžet rychle." Mává nadšeně ohonem a vůbec ji netrápí, že by běh s Mal prohrála. Koneckonců, ona není bojovník. Ani lovec.

"Taky bych řekla. A hlavně, když nebudu vědět kde co roste, mám polovinu možností." Potřásla hlavou a protáhla se. Usmála se na ni.
"Ne, prostě jsem se toulala jen tak. Co to prostě vzít kam nás tlapy ponesou?" Zamávala zvesela ohonem a nečeká na souhlas. Vyrazila, prudce odhrábla až se za ní zvedly prach a kamínky a míří kamsi od propasti na sever.
Očividně není nejhorší běžec. Mal by dokázala běžet o dost rychleji, kdyby chtěla, ale Sari vypadá, že se nedá tak honem utahat. Ani se nesnaží běžet nějak před Mal, spíš za ní nebo vedle. Před ní radši ne... připadala bych si jak zajíc.. na útěku...
Běh a vítr kolem nich je ale fajn. Běží běží... Sari netuší ani jak a před nimi se objevilo horské jezero...

>>> modré pleso

Sari se zařadila vedle vlčete s dlahou a povzbudivě se na něj usmála.
"Hlavu vzhůru, za pár dní budeš i po třech běhat docela rychle. Věř mi. Už jsem to párkrát viděla. A navíc, až se ti noha uzdraví, tak to bude zase dobrý." Viděla jako vlče hodně vlků poskakovat s podobně znehybněnou nohou. Normálně by kolem asi pobíhala jako neřízená střela, ale v tuhle chvíli je pořád léčitelkou, co se stará o pacienta. Takže prostě šlape vedle vlčete a dělá mu tichou podporu. Odvedla tak vlčka až k hranicím Ignisu. Tam musela zastavit. Hranice je jasně zřetelná a Sari už ví, že tady ji raději respektovat má. Nechce si Raye, který je fakt milý, znepřátelit. A jiný vlk, který jí neřekl ani svoje jméno, jí už taky dal najevo svoje.
"Za pár dní se uvidíme, jo?" Usmála se na vlčka a zamávala zvesela ohonem. Hodlá zůstat u hranice, dokud jí vlče nezmizí z dohledu, ve své domovině.

Mírně si povzdechla, když zmínil Ignis. Trochu doufala, že je od Přízračných vedle, obě smečky mají území blízko. Že Ignis léčitele nemá, to ví. "Naučili mě to rodiče. Oba byli léčitelé. Učila jsem se léčit od malička. Proto to umím." Jemně pohladila čenichem jeho kožíšek na pleci. "Nedá se nic dělat, budu to muset udělat já. Doprovodím tě k hranicím. Dál nesmím. Ale vyřiď prosím Rayovi, vašemu alfovi, aby pro mě pak někoho poslal. Tady sem, na tohle místo, za dva dny. Vyměním ti obvazy a řeknu pak někomu co a jak dál ano? Už jsem s ním dřív mluvila a říkal, že vstoupit bych mohla jen kdyby pro mě poslal doprovod." Ano, alfu Ignisu už před časem potkala. Věří, že pro zdraví vlčete jí vstup výjimečně povolí. "Nemusíš se bát, že bys kvůli tomu vzkazu měl průšvih. Váš alfa mě zná. " Ubezpečila vlče.

Stojí u vlčka a opatrně mu čenichem čechrá kožich. Dává mu najevo, že na to není sám. Ne že by to asi bylo něco platné. Nedalo se nic dělat. Zlomené kosti prostě srovnat musí a nic účinnějšího si takhle v terénu nemohla dovolit, na bolest. Opatrně pak odkulila kameny od jeho tlapy a dokončila připravenou pastu na tlapu. Opatrně mu směsí kostivalu, jitrocele a pár dalších bylin obložila zraněnou nohu a začala ji balit do připraveného provizorního obvazu. Stahuje packu pevně, ale jemně. Obklad z bylin podpoří hojení a přece jen trochu pomůže i na bolest. Pak k pacce přiložila pečlivě rozmístěné dlahy a opatrně je lýkovými pásy a provizorními obvazy začala upevňovat na místě.
Nakonec je z toho úhledně zabalená noha, která se nemůže pohnout kam by neměla.
"Tak. Bude ti to trochu překážet, ale to se nedá nic dělat. Zato už to nebude tak bolet. Budeš muset chodit trochu nešikovně, s packou zvednutou, nesmíš na ni šlapat. Ale za pár týdnů ti kosti srostou a bude všechno naprosto v pořádku Chtělo by to aby ti někdo za dva dny sundal obvazy a odstranil tu pastu z bylin a znovu to ovázal. Z které jsi smečky? " Doufám, že ne z Ignisu, ti nemají léčitele... [/i[b]]"Jestli nikoho nemáte, kdo by to uměl, můžeme se domluvit, že přijdu za tebou a udělám to já. Dlahu pak budeš mít minimálně celý měsíc. Ale noha se zahojí. "[/b]

"Bude to dobré, ano?" Jemně počechrala čenichem kožíšek mladého vlka na pleci, ve snaze ho trochu utěšit. Pak přivalila dva velké kameny a nachystala je tak, aby mezi nimi byla mezera jen tak akorát na tlapu. "Opatrně polož tu nohu mezi ně." Hlídá si ho a případně packou nebo vlastním čenichem podepře jeho nožku aby ji dostala tam, kam je potřeba. Tlapa mezi kameny leží tak, že nemůže uhnout do stran a současně kameny nepustí příliš dobře dál vlkovo tělo. "Musím ti za ni zatáhnout a srovnat kosti. Normálně by to dělali dva vlci, kdyby bylo jak, ale není, tak jednoho zastoupí ty kameny. Snaž se tělem zůstat na místě a moc se necukat. Bude to bolet, tomu se nedá zabránit. Ale když ti nožku nesrovnáme, bude to každým dnem horší a možná bys po ní už nikdy nemohl chodit, ano?" Vysvětlila vlčkovi pečlivě. Nemá radost že mu musí způsobit bolest, ale ví, že to nejde jinak. "Zhluboka se nadechni." Až tak udělal, tak chytila pevně, ale jemně do tlamy jeho tlapu a zatáhla. V přesném směru vůči jeho tělu. Bylo slyšet, jak něco luplo, jak kosti zapadly do správného tvaru. Sari pak zvolna povolila, dává si pozor aby packa zůstala v klidu a nic se nepokazilo. "Už je po všem, už je to dobré," snaží se utěšovat vlčka, přece jen, i přes docela silný efekt vrbové kůry to určitě muselo bolet hodně. "Dýchej, pomalu, zhluboka. " Pozorně sleduje pacienta.

Dobře. Tak už se uklidnil. Pozorně ho sleduje. "Asi hodně oškllivý pád. Podstatné je, že to vypadá, že by se ti to mělo zahojit. Když dodržíš co ti řeknu, tak i bez následků, ano?" Zkusila mu říct jednu lepší zprávu. "Klidně lež."
Zamířila ke stromům a zuby a drápy začala z tenčích rvát kůru. Sloupává ji v dlouhých pásech. Pak vzala pásy kůry do tlamy a vrátila se. Přebrala to a nejdelší, pružné pásy, nechala ležet. Ty jsou i s lýkem. Pár malých kusů ale položila Alaricovi před tlamu. "Žvýkej je. Nepolykej to, jen žvýkej a polykej sliny s tím. Tlumí bolest. Trochu to pomůže, až ti budu muset srovnat kosti. Zatím nachystám další věci." Šmejdí v trávě okolo a u řeky. Našla si pár plochých kamenů a opatrně si je nanosila k vlčeti. Pak natrhala u řeky rákosiny a přinesla je také. A postupně vrší další rostliny a byliny. Kostival, jitrocel, a pár dalších. Dlouhé pružné stvoly travin. Také několik suchých větví, dost tenkých, ale současně pevných, aby z nich později vyrobila dlahu. Srovnala si to vše do hromádek a z rákosí a travin začala vyrábět cosi jako provizorní obvazy. Překvapivě pevné. Nic lepšího takhle na rychlo nemá. Po očku kouká po vlčeti, jestli už zabrala vrbová kůra. Jeden z větších plochých kamenů si položila a navrstvila na něm bylinky. Pak přes ně položila malý kulatý. Použije je pak na výrobu bylinkové pasty. Přejela pohledem všechny ty věci a koukla na Alarica. "Tak co? Jsi připraven?"

"Hej, hej, klid.. no tak..." snaží se ho uklidnit, když se jí lekl, splašil se a překulil se kvůli tomu. Dál míří k němu, že mu kdyžtak pomůže srovnat křídla, aby se mohl srovnat pak on sám, ale stihl to i bez ní. "Opatrně, ano? co se ti stalo?" Teď je už rozhodně jasné, že má něco s nohou. Bez okolků strčila čenich k poraněné tlapě. Zlomenina. No, to není moc dobré. "Hlavně zůstaň v klidu ležet, ano? Musím ti tu nohu prohlédnout." Horší je, že mu to asi budu muset srovnat. To nebude moc přííjemný. Koukla po stromech u řeky. No aspoň nemusím shánět vrbovou kůru. Tady jí je dost. "Jak moc to bolí?" Opatrně prohlíží úhly na kostech a stav otoků, stejně jako natahuje uši aby slyšela, jak vlček před ní dýchá. Noha je lehce oteklá, očividně si to neudělal až tady ale odněkud s tím přišel. Ale pořád to vypadá jako dost čerstvé zranění, aby se dalo bez problémů vyléčit. U zlomenin je čas důležitý. "Zlomené kosti se musí srovnat a pak tak zůstat. To se dá udělat, jen to není úplně příjemný. Ale zvládneme to ano?" Zadívala se Alaricovi do očí.

Zase se jednou cachtala v řece. Plavala ze strany na stranu a obhlížela břehy. Vážně bych si měla najít nějaké stálejší místo kde bych si udělala aspoň nějaký zázemí. Jenže to není jen tak.
Tahle řeka, poměrně velká, se jí vlastně dost líbí. Jenže tak, co teče směrem od Ignisu přes kraj vřesoviště... je prostě výhodnější, pokud jde o léčivé byliny. A to asi nakonec převáží.
Jak tak zkoumá tok, vylezla zrovna na břeh u skupinky vrb a zarazila se. Vzduchem se nese vlčí pach. Zvedla hlavu, ohon nese vysoko a vyrazila ve směru, odkud to přichází, zvědavá, kdo je poblíž. A našla v trávě ležet mladého vlčka. Jenže, co to? Nevypadá úplně dobře. Sari automaticky zrychlila, když viděla, jak zmoženě to mladé stvoření vypadá. Navíc, drží divně jednu tlapku. V trávě ji nevidí jasně, ale něco tu určitě není v pořádku.
"Ahoj ty tam. Já jsem Sari, léčitelka. Můžu blíž?" Ne že by čekala na svolení, jde prostě rovnou k němu.