Príspevky užívateľa

Než okřídlená sehnala aspoň ty byliny z plání okolo, Sari měla upletený pořádný kus rohože. Ale jen co dorazila dodávka bylin, nechala rohož rohoží a hned se vrhla na byliny. Nejrychlejší je je rozžvýkat, když nemá jinou možnost, takže si nabrala plnou tlamu a žvýká. Rozžvýkané byliny rychle umisťuje na rány. Velmi rychle jde poznat, že vlčice ví co dělá. Rostliny udělaly co měly a rány vyplněné rozkousanou směsí rychle přestávají krvácet. Navíc, na to nejhorší vlčice připlácla provizorní rohož, kterou vyrobila. Přitáhla ji k ráně, aby ji tak víc zablokovala. Okoukla si přesně, kde je nejhorší zranění a opatrně, ale pevně opřela packu o jeden bod na těle zraněného a stiskla. Dobře ví, že tam se nachází tlakový bod, kterým může dočasně snížit tlak krve v nejhůře poraněné části vlkova těla a tím rychleji omezit krvácení. Nemůže to dělat dlouho, ale bude to stačit aby byliny udělaly svoje. Přesně tak, se soustředěným výrazem, stála když se vrátila okřídlená s chaluhami. Ani se po ní neohlédla, uši našponované, sleduje tep a dech zraněného. Opatrně začala uvolňovat tlak na bodu, a sleduje u toho reakci rány. Ale vypadá to dobře. Neprosakuje další krev. Pomalu sundala packu úplně a pak zkontrolovala mokré chaluhy, zda v nich není moc velký nepořádek. "Dobře. Vypadá to, že jsou čisté." Opatrně jimi pak překryla tělo zraněného. Je léto, horko, on ztratil dost krve. Mokré chaluhy od slané vody jednak samy o sobě jsou užitečné. Sůl ve vodě sníží riziko infekce. Navíc sníží riziko horečky. Až teď se podívala na okřídlenou. "Asi nemáš něco v čem bys dokázala donést čistou vodu? Bude potřebovat pít. Hodně. Ztratil spoustu krve. Odsud ho v tomhle stavu nemůžeme odnést. "
Ne že by stála na místě. S jedním uchem neustále natočeným ke zraněnému začala vybírat z travin kolem nich další byliny. Nejhoršímu zabránila, ale dobře ví, že nemají vyhráno. U tak velké rány a tak velkého oslabení je infekce prakticky jistá.
"A jestli si troufneš odletět tak daleko, tak tě poženu k řece. Potřebuju vrbovou kůru. Tlumí bolesti." Vysvětlí vlčici. Už se neobtěžuje s poznámkou, že takové zranění bude bolet rozhodně hodně. U řeky se vrba dá najít prakticky vždycky. Navíc, tenhle strom pozná každý. Potřebovala bych v něčem udělat výluh. Ale na to asi nebude moc čas. Sbírá byliny a snáší si je na hromádku k pacientovi. Budu muset některé do něj nějak dostat. Vážně by byla potřeba voda. Opatrně zraněnému začala olizovat tváře a čenich, doufá, že ho doteky proberou. Obvykle to funguje, ale je na tom zle. Možná bude vlk potřebovat víc času. Přestala jen na chvíli, koukal u toho na okřídlenou. "Víš jak se jmenuje? Někdy pomůže volat na zraněného jménem, snáz se probere."

Koukla na něj. "Tak ať ti to jde dobře, jo? Vypadáš rozumný, to je asi výhoda. Ale já se ve vedení vlků vážně nevyznám."
Na podmínky povolení vstupu si jen povzdechla. "Dobře. No. Tak kdyby náhodou, třeba se tam k vám někdy podivám." Udržet zvědavost na uzdě a nelézt tam asi nebude snadné, ale co jí zbývá.

"Jé, tak to je škoda že žádného nemáte. Přece jen, ono se to občas hodí. Kdyby někdy, tak mě nejspíš najdeš někde u řeky. Zvažuju že si asi udělám pelech někde na rozhraní vřesoviště a lesa na té řece, co myslím teče z vašeho území. Je to dobrý místo. Vřesoviště, kopce, les, louky i voda blízko. Hodně druhů rostlin. Tak bys mě třeba mohl najít tam, kdyby bylo potřeba. Nebo prostě někde u řek." Třeba se ti to někdy bude hodit.Potřásla hlavou. Zůstala sedět a kouká za ním, jak odchází. "Měj se hezky. A tvoje smečka taky. "
Je jí trochu smutno, že tak přátelský vlk odchází, ale dobře chápe, že musí mít spoustu práce. Tak ho nechává odejít. Sama pak zase zamíří k vodě.

Pořád ještě má pořádně vykulené oči, když kouká na Raye. Alfa. Sakra... Alfa. Ignisu. Do háje.... ale nakonec se začala usmívat a čím dál víc. Ale on je fakt v pohodě.
"Hele, jestli je pravda jen desetina toho, co jsem slyšela, tak kdyby tě za alfu nebrali, tak jím asi už nejseš. Ale i tak, no. Asi to není snadný. "
Potřásla hlavou.
Pak ji něco napadlo.
"Hele, k vám se prej nesmí, už mě jeden vlk i vyhodil, když jsem se motala u hranic." Vážně mu radši nebudu říkat, že jsem hranici přešla. I když je v pohodě. Ne po tom co jsem slyšela o rituálu. "Mohla bych tam někdy aspoň s doprovodem? Jsi alfa, asi bys to mohl dovolit, ne?" V tomhle je trošku rozpačitá. Přece jen, neví jak na to zareaguje.

Ale jeho prohlášení o návratu se nediví. Byli tu u říčky docela dlouho.
"Jasně, to chápu. Ale třeba se ještě někdy potkáme. A kdybyste někdy potřebovali léčitelku, tak o mě víš, no. Jen asi ne na stálo. Ale hádám, že nejspíš máte vlastního. Smečky mívají." Posadila se a sleduje Raye.

Shaari, Silhouette, Aishila a Sariane připraveni na setkání s Osudem. :)

<<<Zelený les

Vážně se zadívala na vlčici od Přízračných. "Magie nejen, že může ublížit, ale může ublížit hodně. Hlavně když ji neumíš ovládat. Pocházím z rodu léčitelů a chodili k nám ke smečce pro pomoc ti, co ji potřebovali a nebo neměli jinou možnost. Vlků, kterým ublížila jejich vlastní magie, jsme tam mívali docela dost. " Sleduje ji opravdu pozorně, ani jí nedošlo, že by nebohé vlčici možná mohl takový pohled být nepříjemný. "Je klidně možné, že nějaké potíže máš právě kvůli tomu, že magii máš a ani o tom nevíš. Nemají ty problémy něco společného? Třeba konkrétní situaci, něco co se stane těsně předtím, stejné pocity předtím... Nebo i potom. Často se z toho dá něco poznat." Změna v chování Sari je docela enormní. Jakmile řeší potíže druhé vlčice a možný zdravotní dopad na ni, najednou je naprosto vážná a soustředěná. "Zkus o tom zatím trochu popřemýšlet."
Nechala ji ale pak být. Přece jen, tyhle věci chtějí čas.

Vůči ostatním už se chová zase normálně. Vesele se pousmála a zavrtěla ohonem. Koukla na Aishilu. "Protože moje magie funguje tak, že když jsem unavená, tak mi voda vrátí sílu," odpověděla jí zvesela lehkým tónem. "Takže by to moc nefungovalo, bez únavy." Podrbala se packou za uchem. "Je to vlastně dost užitečný, ale nepotřebuju svou magii zrovna často. Proto jsem si taky zatím ničeho nevšimla. Teda pokud je to celý fakt magií. No a je fakt že ty zvířata vážně nepanikaří, jen se tváří divně. Jak když něco cítí a neví co.... Hm, hele, nejsme náhodou vlastně tak nějak zmatení úplně stejně jak oni?"
Výmluvně se rozhlédla po jejich skupince. Ale pořád to bere zvesela.

Na Shaariho jen nadšeně ňafla:"Jasně!" a vydala se na svůj okružní běh kolem skupinky, zatímco přecházeli. Opírá se tlapami do země ze všech sil, uhání jako by jí za drápy hořelo. Po nějaké době její dech trochu těžkne. Na to, že nevypadá jako někdo extra, vlastně vydržela v plné rychlosti docela dlouho. Sari se celé dny prakticky nezastaví, nepostojí a na její kondici je to dost znát, aniž by cíleně trénovala. Přesto, když došli k řece, nezaváhala a prostě jak neřízená střela vletěla do vody. Tedy, vypadalo to jako neřízená střela.
Sari si ve skutečnosti přesně vybrala místo, aby vletěla do tůně u kamene, kde ji divočící voda nestrhne. Na chviličku se ponořila a sáhla po své magii. Přece jen se uhnala dost. Potom zamířila rovnou na břeh k ostatním. Oklepala se, tak jak stáli, trošku, ale jen trošku, ohodila vodou Shaariho. Koukla na ostatní. "Tak jo. Vypadá to, že je fakt něco divně. Sice to funguje, ale ne tak dobře jak normálně." Přesto najednou není ani udýchaná ani uhnaná. Její magie přece jen zafungovala dobře. Jen Sari sama ví, že získala méně energie, než je normální.

Když se Corey zmínil, že by to bylo užitečné, zarazila se a koukla na něj. Naklonila hlavu na stranu. "Hele, víš, že docela jo? Jenže... stejně bych ji neměla kam dát. Místo, kde bych mohla skladovat byliny by se hodilo, jenže stejně nevím jestli by to v tomhle šlo. Navíc, tady si asi pelech neudělám," zazubila se. Pak se spolu s ním dál věnovala truhle. No tak. Ještě kousek. Aaaaa! Neztrácí elán a dál se snaží i když je to docela složitý. "Myslím, že bysme to asi neodnesli ani ve dvou..." a dál se dobývá dovnitř. Nakonec se ale povedlo. Sari nezaváhala a už strká čenich dovnitř. Pak si ale odfrkla a couvla. Fuj, docela to smrdí. V tuhle je očividně nějaké lidské oblečení, ale vlhkost a dlouhá doba. Koukla po Coreym. "Se docela divím, že to tu nechali."

Koukla na Shaariho. "Řeka by byla fajn. Jen se cestou budu muset trochu unavit, takže asi budu muset dost pobíhat kolem." Povzdechla si. Ale pak se usmála. To bude pohled, oni si půjdou a já kolem jako neřízená střela. Vlastně to třeba bude docela legrace.
Na slova vlčice od Přízračných zastříhala ušima. "Některý magie se projevují dost nenápadně a docela v pozdním věku. Pokud to souvisí s magií, to co se děje... a na tebe to má vliv.... tak bych se vážně spíš divila, kdybys ji neměla. Jestli ale fakt ne a ovlivňuje to něco jinýho než magii... tak co? Ostatní tu mají problémy spíš s věcmi že by to na tu magii ukazovalo. Teda, pokud to chápu správně." Zahrabala packou do země. Přece jen, probírají to tady jen chvíli a jsou jen čtyři. "Třeba nakonec zjistíš, že fakt nějakou máš a možná zrovna díky tomuhle."

Zatímco se nad tím zamýšlela, promluvila i plachá Aishila. Sari její prohlášení rozhodně zaujalo. Zadívala se na ni, hlavu trochu nakloněnou na stranu. Zmatení... Hm.... "Vlastně, to zní jako dobrej postřeh. A když se tak kouknu na nás tady.. řekla bych, že se od těch zvířat teda moc nelišíme... tím zmatkem." Uculila se na tmavou vlčku.

Potřáshla hlavou. "Půjdeme k tý řece?"
Pokud to ostatní odsouhlasí, tak se otřepe a pak prostě vyrazí směrem k řece. Bude ale splašeně pobíhat v kruzích kolem skupinky, zkusí nabrat co největší rychlost a přitom udržet kolem nich vyloženě kruhovou trasu. Když už, tak ať je aspoň zábava!

Nevšímajíc si ochranářské vlčice, rovnou si to zamířila k těžce zraněnému vlkovi. Vážně dost zlé... Vyplivla bylinky z tlamy a dala se do rychlého zkoumání ran. Tohle nebude v žádným případě stačit. Posoudila svou ubohou hromádku rostlin.
Přesto co nejrychleji vzala první várku bylin, rozžvýkala ji a směs umístila na nejhorší ránu. Nechala si ale několik jednotlivých stvolů. Koukla na okřídlenou. "Hej, umíš od sebe rozeznat rostliny když ti je ukážu? Budeme jich potřebovat hodně. Najdi tyhle, co tady leží. Hlavně tyhle by se hodily, ty poznáš snadno. říká se jim krvavec toten. Jsou dobře vidět a dobře poznat. Prostě tyhle tmavočervenohnědý chocholky. Natrhej jich co nejvíc. A řebříček, hodně. to jsou tyhle tuhý kytky se spoustou bílejch květů. jsou tu oboje všude kolem, nemusíš na to z dohledu. Jen si pohni kostrou. " Pak koukla na její křídla. "Až si troufneš mě tu nechat na pět minut, tak tě pošlu dolů k moři. Najdi si místo kde trčí z vody šutry a jsou na tom chaluhy, ty seber a přines, nejlíp nasáklé vodou." Ne že by se sama flákala. Bylin nemá dost, ale hned trhá další, z prostoru kolem nich, kam dosáhne aniž by musela od pacienta. Ty jí ale brzo došly, tak začala trhat dlouhé traviny a s pomocí čenichu a packy splétat jakousi improvizovanou rohož, jediný nouzový obvaz, který teď má šanci získat. Pakliže se okřídlená nedala hned do práce, prudce na ni vyštěkne, ať si pohne, že tady jde o život.

Sari se zarazila a trochu udiveně kouká na druhou vlčici. Což mělo ten samovolný efekt, že přestala cákat. Jo, no.. voda obvykle cáká... Potřásla hlavou. Tak trošku v tuhle chvíli neví, co si myslet, když z vlčice před ní vypadne, že jí Sari znervózňuje. Šedé vlčici se překvapením rozšířily zorničky a vzápětí se rozesmála, až sebou plácla do vody. Potok je mělký, tak o nic nejde, ale vlčice prostě leží a směje se. "P..promiň..." vykoktala po chvílí. Když se konečně trochu uklidnila "Já jen... Už se mi stalo fakt hodně věcí. Ale... ještě nikdy ze mě někdo nebyl takhle nervózní. Jsem neškodná, fakt!" Vesele se na ni zubí z vody, ani se neobtěžovala vstát. "Neumím bojovat, a jsem prostě jen zvědavá a přátelská. A léčitelka, když je potřeba. Fakt, nebojí se mě nikdy nikdo. Není proč." Zamávala ohonem, což ve vodě vypadalo vlastně docela legračně. Pak jí ale došlo, že taková reakce druhé vlčice asi bude mít důvod a promluvila klidněji. "Vážně, není potřeba být ze mě nervózní. Ale kdyžtak můžu prostě o kus uhnout, o nic nejde." Snad bude v pořádku.

Vesele se usmívá a pokukuje po Rayovi. Jen zastříhala ušima, když zmínil, že se povídá ledacos. Opravdu ji to netrápí.
Jeho přiznání, že sám ani neví, jak na tom jsou, ji ale zaujalo. Napřímila uši a zpozorněla. A pak se teprve nestačila divit. "Snažíš se rozběhnout smečku... počkej, ty jsi alfa?!?" Zůstala na něj vykuleně zírat. Do teď ji to vážně ani ve snu nenapadlo. Ehm... Co bych měla dělat? chovat se jinak? Ale to asi nepožaduje ne? Navíc, nejsem z jeho smečky. Potřásla hlavou. "A jo, špatnej vůdce je na nic, ale... promiň, prostě mě to u tebe nenapadlo. Alfové.. bejvají ještě větší netýkavky než ostatní, no." Zahrabala tlapou do země a olízla si čenich.
Rozpaky jí ale dlouho nevydrželi, je už taková. "Hele, vlastně je fajn, že ty taková netýkavka nejsi." Už se zase zvesela naculuje.

Vlček, kterého doprovází, lesem přechází trochu zmateně, ale přece jen, směr drží víceméně správný, tak ho Sari nechává jít a jen ho pořád hlídá. Vážně se as v okolí moc nevyzná. Ale brzo bude doma.
Netrvalo dlouho, než se v lese objevily pachové stopy hrance území smečky. Sari se pousmála, když ji hned začal verbovat. No ne, tak malej a už shání vlky pro smečku. Zvesela se na něj usmála. "Asi bych moc nezapadla, většinou to nakonec nedopadne zrovna nejlíp, když jsem někde delší dobu ve smečce. Ale určitě se někdy ráda zastavím na návštěvu," zamávala zvesela ohonem. "Doprovodím tě kousek dál, jo? Ale na území smečky už jsme. Najdeme nějaké místo, co poznáš, ano?"
Pokračuje s ním dál, výspou lesa mezi dvěma horskými hřbety hlouběji do území smečky. Pořád po očku sleduje Amira. "Poznáváš tu něco?" Postupně přecházejí výspou až za hranici hor.

>>> Pramen řeky

Močály>>>

Pomalu přešli z bažiny mezi stromy a do lesa. Sari si nemohla nevšimnout nejistoty malého vlčete. Ale neví pořádně, co s tím. Proto nějakou dobu nic neříkala, jen občas upozornila vlče na špatné místo v bažině, aby se mu vyhlo. Mezi stromy se otřepala, aby dostala ze sebe bahno. Vlastně na ní nezůstalo skoro vůbec žádné. Koukla na Amira. "Tak, a jsme z bažin venku. Teď už jen kousek a budeš nejspíš tam, kde to znáš. tak pojď, jo?" Zkusila vlče trochu utěšit. Tady apsoň není tak vidět na tu oblohu, tak ho to snad nebude tak znervózňovat. Pokukuje po něm, s úsměvem. Jemně čenichem rozčepýřila kožíšek vlčete na hřbetě. "Hranice je tady v lese, takže tam budeme za chvilku."
Ukázala mu směr k území Nihilu a hodlá jít s ním minimálně na hranici. Pokud by se bál, tak do doby než potká dospělého vlka ze smečky, kterému by mládě předala.

"Tak vidíš," usmála se na něj vesele. O jeho trablech se smečkou samozřejmě nic neví. Ani jí vlastně nedošlo, s jak vysoce postaveným vlkem mluví.
Na jeho druhou odpověď už jen kývla a spokojeně se věnovala svojí svačince.
Pak, pořád ještě ležící u zbytků, na něj koukla. "Z Ignisu? Prej jste celkem netýkavky... mi říkali," zazubila se vesele. Očividně jí to nedělá nijak těžkou hlavu. "A přitom jsi úplně v pohodě, je s tebou i zábava," zamávala chvostem. "Jaký to tam u vás vlastně je?" Nedala jí její zvědavost pokoj. Pozorně Raye sleduje. Přece jen, nezáleží tolik na tom, co o jakém místě kde říkají. Lepší je se přesvědčit.

Zvesela na Jess koukla. "Vlastně, v zimě je ryb úplně stejně, jen pod led se tak snadno nedostaneš. Ale snadná pomoc. Stačí si najít místo, kde je pořádnej proud. Větší řeky nebo třeba řeky s balvany, kde se voda pění. Tam to nezamrzne a navíc, ryby k dírám v ledu plavou samy, takže vlastně to není vůbec těžký. Teda, nesmí ti vadit zima, no. Protože se prostě namočíš a v mrazu na tobě zmrzne kožich." Teda, mě úplně ne. Ale neumím si to představit s její dlouhou srstí. Napadlo ji najednou. Ale i tak pak zase zvesela zamávala ohonem. "Jasně! Voda je super. " Koukla znovu k jezeru. " V létě bych si to ani neuměla představit, bez potoků a řek a jezer... v zimě, no... i tak se to dá. Asi mám trochu výhodu, že mám krátkej kožich. Možná není hezkej, ale zase, neudělají se mi rampouchy," vesele se zubí.

Vesele si vykračovala a občas po vlkovi po svém boku koukla. Doprovodil ji nakonec vlastně docela daleko. Při jeho rozloučení si i trošku poskočila. "To si piš, že nejsme," uličnicky na něj mrkla. "Díky za doprovod," jen škoda, žes mi neřekl jméno, modrásku. "Třeba se ještě někdy potkáme, bylo to docela fajn." Na to, že mě šel vyhodit z území, byl vlastně docela milej.
Chvíli stála a s mávající oháňkou ho sledovala, jak odchází. Nakonec se otočila a odběhla pryč. Třeba se někdy zastaví, když jsem mu řekla, kam.