Príspevky užívateľa

Je na ní hodně vidět, že nesouhlasí s takovým lupem. A také s nimi nepůjde, raději se bude starat o marody.

I ten pokus o zapálení jen pohodila hlavou. "Zkusím přesvědčit svého opeřeného kamaráda, aby mi to zapálil, to půjde."

Moc se do zbytku nezapojovala. "Předstírat březost ani nezkoušejte... Je to poznat v pachu a kdokoliv, kdo ví apsoň základy o léčitelství, to pozná na první setkání hned. "
Ozvala se ještě, zatímco si shání věci kolem.

Každopádně se asi raději věnuje svojí práci. Má obavy, že bude potřebovat zásoby navíc, až se vrátí skupina z výpravy. Není z toho nadšená, ale je jí jasné, že jim to nerozmluví.

Hrabala se ve sněhu na vřesovišti. Tentokrát se nepoouší lovit, dokonce ani ty myšky ne. I když to, co ji naučila Kiler, vlastně nebylo špatné. Myši sice nejsou nic moc jídlo, ale je to lepší než vůbec nic.
Ale dnes tu byla kvůli vřesu. Sice by byl lepší sbíraný dřív, ale sníh napadl brzo, mohl by jít najít použitelný.
Nějaký sice v zásobách má, ale ne zase tolik a přece jen, teď jich je víc. Má zodpovědnost za skupinu a zima je opravdu drsnější.

Vynořila se ze závějí s větvičkami vřesu v tlamě a uviděla... jednu vlčici z tábora, jak se sotva vleče.
Nacpala fofrem vřes do vaku, co měla sebou a vyrazila rovnou k ní.
"Co se stalo, co tě bolí?" Vyhrkla hned na ni a dala se do kontroly. Ale nepotřebuje mnoho, aby jí bylo jasné, že jejich malé uskupení tuláků navštívila nemoc. Přesto hodlá udělat důkladnou prohlídku. Přiložila jí ucho na žebra a poslouchá. Vůbec se nerozpakuje. "potřebuješ do tepla.... můj úkryt je blíž..." koukla na vlčici před sebou.

"To není," přikývla na souhlas.
Ještě jednou si vlčici před sebou přejela pohledem. "Kdyby se něco zhoršovalo, klidně si mě někde najdi. Ráda pomůžu, když budu moct." zamávala ohonem.

Informace ohledně myší se jí jeví dost zajímavé. Naklonila hlavu na stranu, pak se rozhlédla na sníh kolem nich.
"Takže.. chodt potichu, naslouchat... to bych mohla zvládnout. Asi by to mohlo být podobný jen.. u ryb vím, jak a kam se rozprchnou a co udělá proud vody okolo, u myší moc ne. " Ale asi by to mělo jít zvládnout.
"Nevíš, jak dobře myši slyší, jak velký skok to musí být a tak?" Rozhlíží se ale pořád po sněhu kolem, i když se k vlčici před sebou pohledem stále vrací.

Zůstala s ostatními ve skupince. Její schopnosti léčitelky a to, že má také bezpečnou a útulnou noru, jí získaly spolehlivé místo, i když neumí pořádně lovit.

Ale opravdu nečekala, že někoho napadne taková věc, jako loupit ve smečce. Jakékoliv. Natož teprve v té, v které jsou i schopní bojovníci.
Vykulila oči a zarazila se. Nechala ostatní domluvit, ale rozhodně s tím nesouhlasí.
"Teda, no, vy jste tu přes sílu a lov ale.. zrovna tam bych teda loupit nešla. Bblej nápad. Nevím, koho z jejich členů znáte nebo ne, ale já některé jo a rozhodně jsou všechno, jen ne slabí. i jejich léčitel by bez problémů uštval jelena. " Potřásla hlavou. "Vím, že vám s lovem nejsem k ničemu, ale tak zle na tom zase nejsme a oni budou silnější," snaží se mluvit rozumně. Ne že by opravdu věřila, že na ni dají.

U toho se přesunula k Lesley a přísně na ni koukla. "Máš hned hlásit, když ti není dobře," pokárala ji, ale o dost jemnějším a laskavějším tónem, než když mluvila předtím. Bez okolků jí přiložila ucho k hrudníku aby si poslechla plíce.
Pak vzala vak, který sebou nosí a který je plný bylin a začala se v něm vrtat.

"Znám několik z nich a umí být pěkně děsiví. Ke mě se chovali sice slušně, ale já nejsem hrozba. Na území mě ale nepustili nikdy," zvedla obočí. "Třeba je to vážně jen to, že si chtějí proklepnout schopné a vybírat si, co já vím. Navíc, jejich alfa má ledovou magii, ne? Jeho zima asi štvát nebude. "
Zní to trochu zvláštně, když má čenich zaražený v bylinkách, ale rozumět jí je.

Vyndala několik rostlin a donesla je Lesley. "Tohle sněz, pomůže to. Za hodinu dostaneš další a pak dvakrát denně. A šetři se ano? Asi zkusíme přece jen rozdělat oheň. Když už nemůžu lovit, zkusím nasbírat nějaké dříví."

_____
Sari neví o odchodu Raymonda a povýšení Feiera na Alfu. Azarynští s ní o hierarchii smečky nemluví.

Maličko, nepatrně si povzdechla. I takové ztráty se stávají. "Ale nezpůsobil jsi to ty," řekla mu měkce. Kouká na něj maličko starostlivě. Musel jsi ji mít fakt rád. Neřekla to nahlas, nemyslí si, že by to hrdý Stadley příliš ocenil.
Navíc, tohle pro něj evidentně fakt není snadné. Nechce k tomu přidávat, ne s tím, jak na tom ještě nedávno byl.

Povzdechla si, když se otočil k odchodu "No dobrá, asi nemůžeš pořád jen vykecávat s tulačkou," usmála se. "Ale ráda tě zase někdy uvidím, jo?" Natáhla k němu čumák, hlavu trochu na stranu, ohon rozmávaný. Rozhodně to myslí vážně.

"Takže přežila," zamávala ohonem.
Podívala se na Stada a jeho tón a výraz. Jemně, velmi jemně mu strčila čenichem do plece. "Stade.. chápu, že to bylo těžké, pro ni i pro tebe. Ale důležité je, že žije. Nevím, kdo to byl, ale nevzal jsi jí život. Vše ostatní... není tak důležité. Možná ti to nedokázala odpustit, ale žije. A tak to můžeš odpustit sám sobě, víš? Snáz, než kdyby ne. Ale i tak, nebylo to přece schválně."
Rozhodně si nemyslí, že by byl slaboch, Tohle pro ni není a nikdy nebyla známka slabosti. Naopak, slaboch má rád tak maximálně sám sebe, ne ostatní. Na těch by mu tak nezáleželo.

(stále před zimou)

Nanosila sem postupně hezkou řádku zásob. Bylinky různých druhů, co měla všude možně. Hlavně ty háklivější druhy, te´d jim může zajistit lepší skladování a kontrolu.
Takže si nastla0al pěkný, pohodlný pelíšek z mechů a suchých kapradin.
Pak se zamyslela, a vystlala další část. Pokud by si sem někdy přivedla nemocného vlka k léčení, bude mít méně práce s chystáním.
Také si tu může skladovat vhodné klacky na dlahy, kameny na použití na zpracování bylin a vyrábět obvazy.
Je ráda, že byla na workshopu a naučila se tam vyrábět ty vaky a vylepšit některé obvazy a dlahy. Rozhodně to považovala za užitečné. Navíc, je to jen rozšíření znalostí, co už měla, takže to nebylo těžké.

"Vlastně jo, tohle je jedinej, kterýho jsem kdy viděla zblízka, jinak jsem o nich jen slyšela," přiznala zvesela. A ohlédla se po svém společníkovi.
Pak ale došlo spíš na práci a to je v pozoru. "Nemyslím běžnou zátěž z cest, tu asi znáš moc dobře. Ale něco, co se vymyká normálu. Že to bolí víc, déle, jsi ztuhlejší, nějak výraznější zhoršení proti jindy," mluví mírně a docela vlídně. V jejím výrazu je vidět upřímný zájem. "Takové náhlejší zhoršení může být varování, v zimě mohou i klouby nastydnout."
Při představování se i ona usmála a zavrtěla ohonem.
Ale u lovu se tak moc nadšeně netváří. "Kdykoliv zkusím chytit králíka, skončí to tak, že se jim povede uhnout a já si tak leda naberu hlínu a nebo mi podjedou tlapy při obrátce a já skončím na zemi. Stejně zdrhne." Potřáshla hlavou až jí pleskly uši. Dávno se s tím smířila, prostě není dobrý lovec. "Rybu ve vodě ti odhadnu přesně, vím jak se pohne, králíka nikdy."
Situace s myškami ji zaujala. Napřímila uši a natočila mírně hlavu v zamyšlení. "Cestičky pod sněhem.. mohlo by to být slyšet, že?" zkusila to opatrně.

(časová linie ještě před zimou)

Pomalu se protáhla do své nory.
Rozhlédla se.
Původně to nebyl její domov. Ale její kamarádka, společnice v časech zatmění, kdy se v Norestu děly podivné věci, odešla.
Možná se někdy vrátí, možná ne. Každopádně po ní zbyla její nora, kterou Sari dostala od ní darem.
Je to dobré místo, chráněné, dobře umístěné.
Vsoukat se jí trochu trvalo ne proto, že by tu bylo málo místa. To vůbec ne. Ale táhla sebou bylinky z různých svých menšáích úkrytů. Te´d už je má kam dát.

Odložila bylinky a vyběhla ven. Čeká ji hodně práce. Nanosila jemné větve, suchou trávu...a také placaté kameny. Hodí se jí břidlice, pěkně ronvá, stejně jako kulaté hladké říční kameny.
Léčitelům se hodí velká spousta věcí a ona má co dělat, aby do chladu zimy nachystala co nejvíc. Když už má mžonost stálého místa, tak to hodlá udělat ve velkém.
Dote´d měla jen malé úkryty rozeseté všude možně, většinou pod skalními převisy nebo v dutých stromech.

Spoustu rostlin opatrně rozrovná, aby zůstaly v dobrém stavu až do jara. Doufá, že je nebude potřebovat, navíc je jako spoustajiných léčitelů tak trošku křeček. Takže ty zásoby jsou spíš pro menší smečku, než jednu vlčici.
Jenže Sari počítá s tím, že pomůže každému, koho potká. A zima někdy umí být zákeřná.

To ještě neměla tušení, co přijde. Ale každopádně, aspoň bude mít kam hlavu složit.
Domov.

Ohlédla se po opeřenci. "Vlastně jsem nečekala, že zůstane. Ohnivci jsou docela vzácní. Moc nejsou k vidění, možná proto se mě drží, že sobě podobné nenašel. Ale je fajn a umí být užitečný, halvně pro někoho, jako jsem já," zazubila se. Mladý opeřenec ji někdy dost hlídá a v případě nouze je v boji nebezpečnější, než šedá léčitelka.
Přiznání, že je druhé vlčici v noci zima, způsobilo, že šedivá zvážněla. "A nemáš nějaké potíže? Nebolí klouby nebo tak něco?" Pro případ hrozícího nachlazení... Léčitelka se v ní nezapře.
"Sariane," odpověděla jí na dotaz na jméno. Nějak jí občas nedochází, že se zapomněla představit, kromě léčení je takhle roztěkaná běžně.
Na řeky mírně vážněji přikývla. "Jo, jeslti to bude pokračovat, budu mít rozhodně problém." Zafuněla. "Hlodavce? Nevím, vždycky po mě chtěli prostě králíky... a to nešlo..." přiznala plaše.

Zazubila se a zavrtěla ohonem. "Mě je celkem jedno, jeslti budeme mít nějaký název, nebo ne. Je nás jen pár a jen co se tohle přežene, tak se beztak rozprchnem, a´t si to te´d pojmenujem nebo ne." Nedělala si iluze, je jí jasné, že kdyby stáli o větší společnost, tak se dávno nacpali někam do smečky.
"A co se mě týká, s jídlem mám problém, ale pomůžu jakkoliv budu moct..." Její hlavní zbraní jsou znalosti a schopnost zvládat zimu. A taky její opeřený společník. "Asi bych zvládla přesvědčit támhle kámoše, aby nám zapálil oheň, když si přichystáme ohniště. " Vlastně už to párkrát zkoušela a pomalu se ty pokusy lepšili. Kdo si dote´d nevšiml, snadno mu tak mohlo dojít, co je vlastně její opeřený kamarád za druh. Měla bych mu asi taky vymysle jméno...
Pak ji Kiler upozornila, že se vlastně ani nepředstavila. Zarazila se. "Jééé... pardon. Sariane Noreskia, stačí prostě Sari," zamávala omluvně ohonem, nějak jí to nedošlo.
"Bylinky.. celkem mám. Něco sebou no a... nedaleko odsud mám úkryt... " Odpověděla Hel trochu plaše. "Navíc, ty nejzákladnější ani moc není třeba shánět, vlastně je máte tady okolo."
Rozhlédla se a její pohled ulpěl na některých stromech. "I kůra některých stromů je dost užitečná. Nebo třeba jehličí z borovic nebo jedlí. " A právě v tomto je její hodnota pro skupinu. Ví co použít, kolik toho použít a kde sehnat aspoň něco, sníh nesníh.

S máváním ohonem a napřímenýma ušima zamířila k ostatním. I přesto, že trochu zhubla, pořád jí to na životním optimismu neubralo.
Její opeřený společník je zřejmě opatrnější. Zapípal a vznesl se, zamířil do korun stromů. Odtud jednak vidí na svou čtyřnohou kamarádku a jednak může hledat potravu. On se o sebe postarat umí.
"Páni, ani jsem nečekala, že tu bude tolik vlků. " Nebo spíš vlčic. Prohlíží si skupinku a zamířila blíž. Koneckonců, dovolili jí to.
Pak ji napadlo, že by asi měla o nich zjistit víc. "Ehm.. takže... co vlastně kdo z nás umí? Třeba bychom si mohli vypomoct..." olízla si tlamku, trochu rozpačitě. Jak k nim jde blíž, pach bylin sílí.
"Já neumím moc lovit, jen ryby, ale jsem léčitelka, takže kdyby se někomu něco stalo, tak.. můžu pomoct." Celý projev je trochu rozpačitý a neohrabaný.
Pak si opatrně přilehla na kraj chumlu. Její kožich moc ostatní nezahřeje, na to není stavěný. Ale zblízka je o to víc jasné, že na něm neulpívá voda a sníh tak, jako obvykle na huňatých vlčích kožíšcích bývá.
Zvedla hlavu a rozhlédla se. "Takže Přízrační. Ti jsou docela fajn. A sesterstvo by bylo taky fajn..." trochu plácá, ale to je z toho, že trochu neví, co s celou tou situací. Je vidět, že se trochu zdráhá víc se opřít v chumlu. Taky si dává pozor na svůj vak, aby nezničila bylinky.

"Přežil to?" Zeptala se opatrně. Detaily nezná, ale viděla moc dobře ten posun v jeho náladě.
Dokonce i za běhu si našla příležitost, jak do něj lehounce strčit čenichem, když dál běžel a nevypadalo to, že by se chtěl šetřit. Abys to s tím během taky nepřehnal, výčitky a frustrace jsou někdy dost krutej pohon.
To, co by mu k tomu dál řekla dost ovlivní jeho odpověď.
Běží těsněji u něj, rovnoměrněji, nedělá tolik opičáren okolo, jako obvykle. díky svému věčnému pohybu si celkem věří, že běh vydrží. Ale také ví, že obvykle neběží neustále v kuse, takže záleží, jak moc velký vytrvalec je její modrý společník. Tak trochu doufá, že vzhledem k jeho nedávnému stavu nemá natrénováno.

Pomalu a opatrně se protáhla mezi stromy a křovím.
Zastavila na okraji prostoru. Její opeřený kamarád sedí na jejím hřbetě a drobná tmavá ptačí hlava vykukuje mezi jejíma šedýma ušima.
Oči šedé vlčice jsou pozorné a nedělá takové skopičiny, jako většinou.
Ví, podle pachů, že se tu pohybuje víc vlků.
Takže se jde podívat také, co kdyby tu bylo něco zajímavého.
"Ehm.. ahoj?" oblízla si čenich a ozvala se, směrem k přítomným. Netuší, jeslti ji odsud nepoženou svinským krokem. Sari se sice zatím drží, a netrpí tak moc mrazem jako většina, ale s jídlem je to horší a je o něco hubenější, než bývala.
Její srst ale pořád stejně dobře chrání před zimou a mokrem, i když na první pohled na to vůbec nevypadá. Ale to tulení také ne.
Co tentokrát přibylo je vak z lýka, který se učila vyrábět s ostatními na workshopu léčitelů. A z vaku se line vůně bylinek. Vybrala už dřív některé svoje úkryty po Norestu a raději nosí část zásob sebou.

Rozesmála se spolu s ním. Pak zatančila na místě a otočila se dokola, než se zase zařadila vedle něj.
Vypadá spokojeně, vyšlapuje si zlehka.
Sníh a zima ji zatím netrápí. Žila na severu, nebojí se zimy a na její srsti vločky neulpívají, když zrovna padají. Navíc, kdyby fakt bylo zle, její opeřený kamarád umí zapálit oheň, jak před časem zjistila. Třeba by ho umluvila aby to udělal pro ni někde, když nachystá dříví.
"A jak dopadli?" Natočila ke Stadovi ucho, klidně pokračuje v konverzaci ohledně jeho elektřiny a vody.