Príspevky užívateľa

<<<Zelený les

Vážně se zadívala na vlčici od Přízračných. "Magie nejen, že může ublížit, ale může ublížit hodně. Hlavně když ji neumíš ovládat. Pocházím z rodu léčitelů a chodili k nám ke smečce pro pomoc ti, co ji potřebovali a nebo neměli jinou možnost. Vlků, kterým ublížila jejich vlastní magie, jsme tam mívali docela dost. " Sleduje ji opravdu pozorně, ani jí nedošlo, že by nebohé vlčici možná mohl takový pohled být nepříjemný. "Je klidně možné, že nějaké potíže máš právě kvůli tomu, že magii máš a ani o tom nevíš. Nemají ty problémy něco společného? Třeba konkrétní situaci, něco co se stane těsně předtím, stejné pocity předtím... Nebo i potom. Často se z toho dá něco poznat." Změna v chování Sari je docela enormní. Jakmile řeší potíže druhé vlčice a možný zdravotní dopad na ni, najednou je naprosto vážná a soustředěná. "Zkus o tom zatím trochu popřemýšlet."
Nechala ji ale pak být. Přece jen, tyhle věci chtějí čas.

Vůči ostatním už se chová zase normálně. Vesele se pousmála a zavrtěla ohonem. Koukla na Aishilu. "Protože moje magie funguje tak, že když jsem unavená, tak mi voda vrátí sílu," odpověděla jí zvesela lehkým tónem. "Takže by to moc nefungovalo, bez únavy." Podrbala se packou za uchem. "Je to vlastně dost užitečný, ale nepotřebuju svou magii zrovna často. Proto jsem si taky zatím ničeho nevšimla. Teda pokud je to celý fakt magií. No a je fakt že ty zvířata vážně nepanikaří, jen se tváří divně. Jak když něco cítí a neví co.... Hm, hele, nejsme náhodou vlastně tak nějak zmatení úplně stejně jak oni?"
Výmluvně se rozhlédla po jejich skupince. Ale pořád to bere zvesela.

Na Shaariho jen nadšeně ňafla:"Jasně!" a vydala se na svůj okružní běh kolem skupinky, zatímco přecházeli. Opírá se tlapami do země ze všech sil, uhání jako by jí za drápy hořelo. Po nějaké době její dech trochu těžkne. Na to, že nevypadá jako někdo extra, vlastně vydržela v plné rychlosti docela dlouho. Sari se celé dny prakticky nezastaví, nepostojí a na její kondici je to dost znát, aniž by cíleně trénovala. Přesto, když došli k řece, nezaváhala a prostě jak neřízená střela vletěla do vody. Tedy, vypadalo to jako neřízená střela.
Sari si ve skutečnosti přesně vybrala místo, aby vletěla do tůně u kamene, kde ji divočící voda nestrhne. Na chviličku se ponořila a sáhla po své magii. Přece jen se uhnala dost. Potom zamířila rovnou na břeh k ostatním. Oklepala se, tak jak stáli, trošku, ale jen trošku, ohodila vodou Shaariho. Koukla na ostatní. "Tak jo. Vypadá to, že je fakt něco divně. Sice to funguje, ale ne tak dobře jak normálně." Přesto najednou není ani udýchaná ani uhnaná. Její magie přece jen zafungovala dobře. Jen Sari sama ví, že získala méně energie, než je normální.

Když se Corey zmínil, že by to bylo užitečné, zarazila se a koukla na něj. Naklonila hlavu na stranu. "Hele, víš, že docela jo? Jenže... stejně bych ji neměla kam dát. Místo, kde bych mohla skladovat byliny by se hodilo, jenže stejně nevím jestli by to v tomhle šlo. Navíc, tady si asi pelech neudělám," zazubila se. Pak se spolu s ním dál věnovala truhle. No tak. Ještě kousek. Aaaaa! Neztrácí elán a dál se snaží i když je to docela složitý. "Myslím, že bysme to asi neodnesli ani ve dvou..." a dál se dobývá dovnitř. Nakonec se ale povedlo. Sari nezaváhala a už strká čenich dovnitř. Pak si ale odfrkla a couvla. Fuj, docela to smrdí. V tuhle je očividně nějaké lidské oblečení, ale vlhkost a dlouhá doba. Koukla po Coreym. "Se docela divím, že to tu nechali."

Koukla na Shaariho. "Řeka by byla fajn. Jen se cestou budu muset trochu unavit, takže asi budu muset dost pobíhat kolem." Povzdechla si. Ale pak se usmála. To bude pohled, oni si půjdou a já kolem jako neřízená střela. Vlastně to třeba bude docela legrace.
Na slova vlčice od Přízračných zastříhala ušima. "Některý magie se projevují dost nenápadně a docela v pozdním věku. Pokud to souvisí s magií, to co se děje... a na tebe to má vliv.... tak bych se vážně spíš divila, kdybys ji neměla. Jestli ale fakt ne a ovlivňuje to něco jinýho než magii... tak co? Ostatní tu mají problémy spíš s věcmi že by to na tu magii ukazovalo. Teda, pokud to chápu správně." Zahrabala packou do země. Přece jen, probírají to tady jen chvíli a jsou jen čtyři. "Třeba nakonec zjistíš, že fakt nějakou máš a možná zrovna díky tomuhle."

Zatímco se nad tím zamýšlela, promluvila i plachá Aishila. Sari její prohlášení rozhodně zaujalo. Zadívala se na ni, hlavu trochu nakloněnou na stranu. Zmatení... Hm.... "Vlastně, to zní jako dobrej postřeh. A když se tak kouknu na nás tady.. řekla bych, že se od těch zvířat teda moc nelišíme... tím zmatkem." Uculila se na tmavou vlčku.

Potřáshla hlavou. "Půjdeme k tý řece?"
Pokud to ostatní odsouhlasí, tak se otřepe a pak prostě vyrazí směrem k řece. Bude ale splašeně pobíhat v kruzích kolem skupinky, zkusí nabrat co největší rychlost a přitom udržet kolem nich vyloženě kruhovou trasu. Když už, tak ať je aspoň zábava!

Nevšímajíc si ochranářské vlčice, rovnou si to zamířila k těžce zraněnému vlkovi. Vážně dost zlé... Vyplivla bylinky z tlamy a dala se do rychlého zkoumání ran. Tohle nebude v žádným případě stačit. Posoudila svou ubohou hromádku rostlin.
Přesto co nejrychleji vzala první várku bylin, rozžvýkala ji a směs umístila na nejhorší ránu. Nechala si ale několik jednotlivých stvolů. Koukla na okřídlenou. "Hej, umíš od sebe rozeznat rostliny když ti je ukážu? Budeme jich potřebovat hodně. Najdi tyhle, co tady leží. Hlavně tyhle by se hodily, ty poznáš snadno. říká se jim krvavec toten. Jsou dobře vidět a dobře poznat. Prostě tyhle tmavočervenohnědý chocholky. Natrhej jich co nejvíc. A řebříček, hodně. to jsou tyhle tuhý kytky se spoustou bílejch květů. jsou tu oboje všude kolem, nemusíš na to z dohledu. Jen si pohni kostrou. " Pak koukla na její křídla. "Až si troufneš mě tu nechat na pět minut, tak tě pošlu dolů k moři. Najdi si místo kde trčí z vody šutry a jsou na tom chaluhy, ty seber a přines, nejlíp nasáklé vodou." Ne že by se sama flákala. Bylin nemá dost, ale hned trhá další, z prostoru kolem nich, kam dosáhne aniž by musela od pacienta. Ty jí ale brzo došly, tak začala trhat dlouhé traviny a s pomocí čenichu a packy splétat jakousi improvizovanou rohož, jediný nouzový obvaz, který teď má šanci získat. Pakliže se okřídlená nedala hned do práce, prudce na ni vyštěkne, ať si pohne, že tady jde o život.

Sari se zarazila a trochu udiveně kouká na druhou vlčici. Což mělo ten samovolný efekt, že přestala cákat. Jo, no.. voda obvykle cáká... Potřásla hlavou. Tak trošku v tuhle chvíli neví, co si myslet, když z vlčice před ní vypadne, že jí Sari znervózňuje. Šedé vlčici se překvapením rozšířily zorničky a vzápětí se rozesmála, až sebou plácla do vody. Potok je mělký, tak o nic nejde, ale vlčice prostě leží a směje se. "P..promiň..." vykoktala po chvílí. Když se konečně trochu uklidnila "Já jen... Už se mi stalo fakt hodně věcí. Ale... ještě nikdy ze mě někdo nebyl takhle nervózní. Jsem neškodná, fakt!" Vesele se na ni zubí z vody, ani se neobtěžovala vstát. "Neumím bojovat, a jsem prostě jen zvědavá a přátelská. A léčitelka, když je potřeba. Fakt, nebojí se mě nikdy nikdo. Není proč." Zamávala ohonem, což ve vodě vypadalo vlastně docela legračně. Pak jí ale došlo, že taková reakce druhé vlčice asi bude mít důvod a promluvila klidněji. "Vážně, není potřeba být ze mě nervózní. Ale kdyžtak můžu prostě o kus uhnout, o nic nejde." Snad bude v pořádku.

Vesele se usmívá a pokukuje po Rayovi. Jen zastříhala ušima, když zmínil, že se povídá ledacos. Opravdu ji to netrápí.
Jeho přiznání, že sám ani neví, jak na tom jsou, ji ale zaujalo. Napřímila uši a zpozorněla. A pak se teprve nestačila divit. "Snažíš se rozběhnout smečku... počkej, ty jsi alfa?!?" Zůstala na něj vykuleně zírat. Do teď ji to vážně ani ve snu nenapadlo. Ehm... Co bych měla dělat? chovat se jinak? Ale to asi nepožaduje ne? Navíc, nejsem z jeho smečky. Potřásla hlavou. "A jo, špatnej vůdce je na nic, ale... promiň, prostě mě to u tebe nenapadlo. Alfové.. bejvají ještě větší netýkavky než ostatní, no." Zahrabala tlapou do země a olízla si čenich.
Rozpaky jí ale dlouho nevydrželi, je už taková. "Hele, vlastně je fajn, že ty taková netýkavka nejsi." Už se zase zvesela naculuje.

Vlček, kterého doprovází, lesem přechází trochu zmateně, ale přece jen, směr drží víceméně správný, tak ho Sari nechává jít a jen ho pořád hlídá. Vážně se as v okolí moc nevyzná. Ale brzo bude doma.
Netrvalo dlouho, než se v lese objevily pachové stopy hrance území smečky. Sari se pousmála, když ji hned začal verbovat. No ne, tak malej a už shání vlky pro smečku. Zvesela se na něj usmála. "Asi bych moc nezapadla, většinou to nakonec nedopadne zrovna nejlíp, když jsem někde delší dobu ve smečce. Ale určitě se někdy ráda zastavím na návštěvu," zamávala zvesela ohonem. "Doprovodím tě kousek dál, jo? Ale na území smečky už jsme. Najdeme nějaké místo, co poznáš, ano?"
Pokračuje s ním dál, výspou lesa mezi dvěma horskými hřbety hlouběji do území smečky. Pořád po očku sleduje Amira. "Poznáváš tu něco?" Postupně přecházejí výspou až za hranici hor.

>>> Pramen řeky

Močály>>>

Pomalu přešli z bažiny mezi stromy a do lesa. Sari si nemohla nevšimnout nejistoty malého vlčete. Ale neví pořádně, co s tím. Proto nějakou dobu nic neříkala, jen občas upozornila vlče na špatné místo v bažině, aby se mu vyhlo. Mezi stromy se otřepala, aby dostala ze sebe bahno. Vlastně na ní nezůstalo skoro vůbec žádné. Koukla na Amira. "Tak, a jsme z bažin venku. Teď už jen kousek a budeš nejspíš tam, kde to znáš. tak pojď, jo?" Zkusila vlče trochu utěšit. Tady apsoň není tak vidět na tu oblohu, tak ho to snad nebude tak znervózňovat. Pokukuje po něm, s úsměvem. Jemně čenichem rozčepýřila kožíšek vlčete na hřbetě. "Hranice je tady v lese, takže tam budeme za chvilku."
Ukázala mu směr k území Nihilu a hodlá jít s ním minimálně na hranici. Pokud by se bál, tak do doby než potká dospělého vlka ze smečky, kterému by mládě předala.

"Tak vidíš," usmála se na něj vesele. O jeho trablech se smečkou samozřejmě nic neví. Ani jí vlastně nedošlo, s jak vysoce postaveným vlkem mluví.
Na jeho druhou odpověď už jen kývla a spokojeně se věnovala svojí svačince.
Pak, pořád ještě ležící u zbytků, na něj koukla. "Z Ignisu? Prej jste celkem netýkavky... mi říkali," zazubila se vesele. Očividně jí to nedělá nijak těžkou hlavu. "A přitom jsi úplně v pohodě, je s tebou i zábava," zamávala chvostem. "Jaký to tam u vás vlastně je?" Nedala jí její zvědavost pokoj. Pozorně Raye sleduje. Přece jen, nezáleží tolik na tom, co o jakém místě kde říkají. Lepší je se přesvědčit.

Zvesela na Jess koukla. "Vlastně, v zimě je ryb úplně stejně, jen pod led se tak snadno nedostaneš. Ale snadná pomoc. Stačí si najít místo, kde je pořádnej proud. Větší řeky nebo třeba řeky s balvany, kde se voda pění. Tam to nezamrzne a navíc, ryby k dírám v ledu plavou samy, takže vlastně to není vůbec těžký. Teda, nesmí ti vadit zima, no. Protože se prostě namočíš a v mrazu na tobě zmrzne kožich." Teda, mě úplně ne. Ale neumím si to představit s její dlouhou srstí. Napadlo ji najednou. Ale i tak pak zase zvesela zamávala ohonem. "Jasně! Voda je super. " Koukla znovu k jezeru. " V létě bych si to ani neuměla představit, bez potoků a řek a jezer... v zimě, no... i tak se to dá. Asi mám trochu výhodu, že mám krátkej kožich. Možná není hezkej, ale zase, neudělají se mi rampouchy," vesele se zubí.

Vesele si vykračovala a občas po vlkovi po svém boku koukla. Doprovodil ji nakonec vlastně docela daleko. Při jeho rozloučení si i trošku poskočila. "To si piš, že nejsme," uličnicky na něj mrkla. "Díky za doprovod," jen škoda, žes mi neřekl jméno, modrásku. "Třeba se ještě někdy potkáme, bylo to docela fajn." Na to, že mě šel vyhodit z území, byl vlastně docela milej.
Chvíli stála a s mávající oháňkou ho sledovala, jak odchází. Nakonec se otočila a odběhla pryč. Třeba se někdy zastaví, když jsem mu řekla, kam.

Vesele si to poklusává kolem Jess a vrtí nadšeně chvostem. Jen krátce koukla za zajícem. "Teď už ho stejně chytit nejde. Většinou moc nelovím, když jsem najedená dost, protože to stejně nemám kam dát. Tohle mají dost jiný vlci ve smečce. A dokud je poblíž voda, tak se hladu nebojím. Ryby jsou všude," zazubila se zvesela.
Znovu se zadívala na Jess, když ta se zeptala na její oblíbená místa. "Jakékoliv místo, kde se potkávají dva typy vody. Jezero a řeka, řeka a oceán, dvě řeky... nebo vodopády. Vždycky jsou na takových místech zajímavý proudy a většinou dobrá voda. Jo a taky dost ryb," nemohla si odpustit poslední poznámku. Zvesela se uculila. "Aspoň pak nehrozí žízeň. Hlavně v létě je voda fajn." Zadívala se zase na jezero. Docela by neváhala si zaplavat, ale Jess by asi o vodu další zájem nejevila."

Pořád ještě kluše s úsměvem k vlčici v potoce, když ta parádně nadskočila. A to ji Sari jen oslovila a ještě celkem zdálky. Sari to trochu zarazilo, ale přesto pokračuje klusem k potoku, nezměněným tempem a pořád nadšeně vrtí chvostem. "Eh... ani nevím, jak bych tě pozorovat mohla," naprosto ignoruje vykání druhé vlčice. "Tady není moc odkud. Prostě jsem šla, slyšela cákat vodu, tak jsem vyrazila za zvukem," pořád se tak nadšeně usmívá. Došla k potoku a s výskokem a rovně nataženýma nohama skočila všemi čtyřmi rovnou do vody, až to cáklo. Naštěstí ne na její novou společnici, skočila do vody docela brzo, ještě dost daleko od ní. Pokračovala pak prostě vodou, s pořádným cákáním. "Mám fakt ráda vodu. Ty taky?" Sleduje vlčici před sebou se zájmem. Ani na vteřinu ji nenapadlo, že by mohla jít nevhod nebo tak něco.

Vesele se na něj usmála. Snad tam najdu nějaký pěkný úkryt nebo místo pro vyhrabání nory.
"No jasně, však smečka potřebuje dost jídla. Navíc, smečky většinou mají i vlky, co společně loví pro všechny, ne?" Aspoň u ní doma vždycky vyrazila skupinka. Teda, když náhodou nebylo jídlo. Ono obvykle bylo, vyléčení pacienti se chtěli odvděčit a smečku často zásobovali.
"Pro mě by to ale asi nemělo moc cenu. I kdybych dokázala velký zvíře chytit, co s ním," potřásla hlavou.
"Navíc, tohle je i zábava," mrkla na něj spiklenecky. Pak se pustila do svojí svačinky. Když dojedla, zůstala ležet a koukla na něj. "Hele, s který že to vlastně jsi smečky? Řekl jsi mi jen svoje jméno Rayii."

Párkrát udeřila ohonem do země a cukla uchem. Tohle už je vážně divný. Něco se světem asi není v pořádku. Ale co a proč? Potřásla hlavou a koukla na ty tři okolo.
Povzdechla si. "Takže to vypadá, že fakt maj problémy všichni. Na mojí magii to není moc poznat, používám ji málo, většinou nemám proč. Takže jsem ji asi ještě nepoužila, co se to začalo dít. A tady to nevyzkouším," rozhlédla se. Ne, nikde žádný potok nebo studánka. "Moje magie je vázaná na vodu, nejlíp tekoucí. " No, abych s tím radši počítala, že problémy budou. "Ale už jsem slyšela od někoho jiného, že se magie chová divně, je slabší a hůř se ovládá. U toho jsme přišli na to s těmi zvířaty."
Maličko zrozpačitěla, je to vidět na jejím výrazu, postavení uších a jak si olízla čenich. "Já.. nejsem zrovna dobrý lovec, takže teď jím tak leda ryby. Ty chytit ještě zvládnu, ale všechno ostatní mi zdrhne. Jsou nějak nervní, takže zdrhají dřív a já no... prostě fakt nejsem dobrý lovec." Koukla pak na ostatní zpříma. "Asi se vážně něco děje. Jenže, i kdyby, tak vážně nevím, co by s tím kdokoliv z nás mohl udělat." Copak já, mě se houby stane ale... Rozhlédla se po ostatních. Nápadně zbarvený Shaari vypadá, že si asi umí poradit. Ale ty dvě vlčice vypadají dost plaché. Ta jedna má aspoň smečku.
Zadívala se na Silhouette. "Jsi si jistá, že žádnou nemáš? Já jen, že pokud tě to takhle ovlivňuje a je to magií, tak by to bylo divný. Protože na mě to třeba vliv nemá a to proto, že svou magii používám jen jako výhodu v nouzi, ale jinak vůbec. Tohle vypadá spíš jako bys ji fakt měla. "