Príspevky užívateľa

Sari stála na břehu tmavého jezera a sledovala vodu. Vlastně, neviděla ještě takové místo. A to jsem si myslela, že mě tak honem něco nepřekvapí, jak jde o vodu. Potřásla hlavou. Okolí si nijak moc nevšímá. Nikdy tu nenarazila na nic, kvůli čemu by si musela dávat nějak víc pozor. A jezero je prostě o dost zajímavější. Proto, když v tom tichu zazněl pozdrav, nečekala to a nadskočila leknutím všemi čtyřmi do vzduchu. A když dopadla, jen tak tak, že se nezřítila z břehu do jezera. Srovnala to, a otočila se směrem, odkud zazněl hlas. Tam uviděla před sebou vysokou vlčici s velmi krásnou srstí. "Um.. ahoj. Promiň že jsem tak nadskočila, nevěděla jsem, že tu někdo je." Přešlápla. "Jé, ty jsi hezká..." kouká na očividně hebkou dlouhou srst druhé vlčice.

Je pěkný, teplý jarní den. Sari se už pár dní drží v blízkosti řeky. Líbí se jí u ní. Aby taky ne. Je v ní dost ryb a tak nemusí složitě shánět jídlo. A navíc, vždycky byla dobrý plavec. Zrovna teď je taky ve vodě. Hned po ránu si nalovila dost ryb, aby se najedla a teď... si vlastně jen tak hraje. Stojí na mělčině, packou plácá do vody a tlamou chytá létající kapky, až jí cvakají zuby. Celý čenich má zmáčený vodou, vlastně nejen čenich a vůbec jí to nevadí. Zvuky cákání ale musejí být slyšet docela daleko, takže by šedivou vlčici nemohl minout žádný vlk široko daleko.

"Tak vidíš," uculila se na něj a zamávala párkrát ohonem. Kdyby tu bylo víc světla, asi by si doběhla očichat stěnu, za kterou by měla téct řeka. Ale tak daleko jemné světlo Coreyho květin nedosahuje. To jí nijak moc nevadí, protože pořád je tu co zkoumat. Te´d třeba ta záhadná věci tam před nimi. Stoupla si vedle Coreyho a čichla k tomu, opatrně. Odfrkla si. "Fakt to smrdí. Docela." Chvíli tam jen tak přešlapovala, nebyla si jistá, co s tím provést. Opatrně do toho strčila čumákem. "Zase tak shnilý to asi nebude, je to docela pevný. " Odfrkla si. Když do toho Corey strčil, zastříhala ušima. Hele, ono se to hnulo. Naklonila hlavu na stranu a koukla na štěrbinu, která je sotva vidět. "Můžeš mi posvítit tady na druhou stranu? Já jen, některý věci lidí jdou otevřít, mívá to pak na jednom místě takový divný cosi, na kterým ta část, co jde dát pryč, zůstává potom viset. Když to pak chceš otevřít, musíš s tím počítat a šťourat ze správný strany," vlčice nezná slovo pro panty a neumí je tak pořádně popsat. Pokud jí Corey vyhoví, prohlídne si zbytek předmětu a tlapkou strčí do pantů (pokud tam tedy jsou), které tam našla. Aby Coreymu ukázala, co tím myslí.

"Můj táta uměl velkou spoustu věcí. Byl léčitel a jeho táta taky, učil se léčit od malička. Takže dělal něco podobného jako tvoje maminka. Měl i léčivou magii, stejně jako moje maminka. Ale já ji nemám. Tak mi musí stačit rostlinky," usmála se zvesela na vlče. Uloveného zajíce k ní pak ještě čenichem mírně postrčila. "Jen si dej."
Vesele si pak pobíhala okolo a zkoumala prostor, než se vlče nají. "Ty jsi nikdy nejedla rybu?" Zastříhala ušima. "Jé, škoda, že tady není voda v který by byly, nějakou bych ti chytila." Usmála se na ni. "Někteří vlci je moc nemají rádi, ale mě chutnají. A navíc, ty nachytat umím." sedla si, veselý výraz. Tady není žádná dost velká voda zase tak blízko, a ona je ještě malá. Takže smůla. Třeba ji ještě někdy potkám a tu rybu ji chytím.

Vida vida. Tak přece jen není jen běsnící bestie. Nezměnila ani tón hlasu ani pozici, když jí říkala svou analýzu. Ale rozhodně si všimla změny výrazu a pár plácnutí ohonu druhé vlčice. Přece jen, sledovala ji opravdu pozorně. Očividně to považuje za poklonu. No... když se nad tím zamyslím, ono i svým způsobem je.
Neunikl jí tudíž ani očividný zájem vlčice, když jí řekla, že i o problémech s magií léčitelé vědí. Rudočerná protestuje, že nemá problém se sebeovládáním a mračí se na ni. Sari se v ten moment prostě odmlčela a zadívala se na ni. Výmluvně. Máš. A víš to. Ale ani to popření nezabránilo Mal, aby se zeptala na radu. Vida, takže i nějaký ten rozum v té hlavě má. Opět udržuje přísně profesionální výraz. Její dotaz samozřejmě zodpoví.
"Existují metody a postupy, jak magii snáze kontrolovat. Pro každého je potřeba najít trochu jiný postup, budeš se muset snažit zjistit, co funguje. Základní princip je ale podobný. Sama asi dobře víš, kdy tvoje magie dělá problémy. Jinak bys byla těžko stihla dojít k řece. Až se ti to stane příště, a ty budeš v dosahu vody a tím budeš vědět, že máš chvíli čas než tě to ohrozí, můžeš to zkusit potlačit. Říká se tomu meditace. Zastavíš se, zaposloucháš se do svého nitra, svého dechu, svého tepu srdce. Své magie. A zkusíš je vůlí zklidnit, zpomalit. Dlouhé, pomalé nádechy a výdechy. Plynulé, ale co nejpomalejší zvládneš. Soustřeď se na svou magii. Zkus na ni ve svém nitru dosáhnout a uklidnit ji. Možností, jak to udělat, je víc. Někdo si představuje, jako skutečného, co chytí do zubů a donutí to lehnout. Někdo si představí, že začalo pršet a padající voda chladí a tlumí ten oheň. Někdo si prostě představí vodu okolo, hodně vody. Nebo jen třeba opačnou barvu, než jakou má pro něj jeho magie. Slyšela jsem o vlkovi, co si představil sám sebe na ledovci a jeho magii obklopenou rampouchy. Možné je cokoliv, co bude vyhovovat tobě. Sama se ptej svojí mysli a srdce, co by ti připadalo přirozené. Chce to cvičit, trénovat. Naučit se to. Ale prosím, dělej to jen když bude v dosahu voda. Na poprvé se to totiž pravděpodobně nepovede. Chce to prostě praxi." Co napoprvé. Jestli je prudší, může jí to docela trvat.
Sleduje rudočernou. Teď už se útoku neobává. Přece jen si to běsnění na vlčici vyžádalo svou daň. A Sari je pořád ještě ve vodě a má pořád ještě dost možností. Tudíž by se nemělo nic stát ani pokud druhou vlčku návrh meditace rozčílí. Hlavou se jí mihne vzpomínka na vztekajícího se vlka, na kterém hořel jeho vlastní kožich. Drobné plamínky přebíhaly po jeho srsti sem a tam. Jen tak tak, že se neusmála. Právě předtím její táta tomu vlkovi řekl víceméně totéž, co ona teď rudočerné. Jí to tehdy připadalo docela legrační. To byla ještě skoro vlče.

Ležící vlčice se jí nakonec i představila. Sari na to kývla a zapsala si její jméno do paměti. Na tuhle vlčici tak honem nezapomene.
"Až se na to budeš cítit, zkus opatrně vstát a udělat pár kroků. Tep i dech už máš normální. Utahaná asi budeš, ale hádám, že asi ne poprvý."

Zastříhala ušima, když vlčice na zemi konečně promluvila docela rozumně. Takže ví, jak na tom je. Posadila se, pořád ve vodě. Mokrý kožich ji ani v nejmenším nevzrušuje.
"Aby ses nedivila. Tak schválně. V dobré kondici, dobře trénovaná, silná, rychlá, prakticky nikdy ne nemocná. Silné a stabilní srdce. Velká odolnost na horko, pravděpodobně občas nestabilní tělesná teplota, ale stojíš i s takovou, která by už většinu vlků zabíjela. Kvalifikovanému léčiteli tvoje tělo prozradí hodně věcí už jen z toho, jak se hýbeš, jak dýcháš a jaký je tvůj srdeční tep. A myslíš si, že žádný léčitel neví, co způsobuje magie mimo kontrolu? Tak možná ti nevzdělaní co to nikdy neviděli. Vím, že to není nemoc." Povzdechla si. "A řeklo mi to dost věcí o tvém srdci a oběhové soustavě. Mimochodem, v mimořádně dobré kondici. I sílu vůle máš velkou. Jen na sebeovládání bys měla zapracovat. Nebude ti pak tolik vyvádět ani ta magie. Táta učil pár vlků, co svou magii nezvládali, jak ji kontrolovat. Jenže když ti to řeknu, nejspíš po mě zase vyjedeš. "
Sleduje vyčerpanou vlčici pozorně. Popravdě, za jistou daň kterou by sama zaplatila, by jí dovedla pomoct a vrátit jí sílu. Normálně by to udělala. Ale po tom, co se ji druhá vlčice pokusila zabít, se jí do toho moc nechce. Natolik zase ví, jak by jí pak byla vydaná na milost.
"Blázen? Možná. Klidně si to mysli, mě to neuráží. Ale pořád jsem léčitel a pořád je to moje práce. Jo, možná jsem si ji nevybrala. Ale spolu se znalostmi mě učili i o odpovědnosti vůči vědomostem, které mám a tím pádem i vůči živým vlkům. Bylo by ode mě dost ubohé a slabošské, od toho vycouvat. A pak, právě proto, že jsem co jsem, jsem věděla, že dlouho nevydržíš. Tělo má svoje hranice a léčitel pozná jeho varovné signály. Tvoje magie mě ve vodě neohrozí. Nebyl to risk, byl to přesná analýza situace. " Upozornila ji. Nemluvě o tom, že ve vodě by mi nestačila asi ani normálně. Doufám, že když jí to vysvětlím, příště se trochu zamyslí. Povzdechla si. Co si dělám naděje. Spíš ne. A kdo je bez viny, ať zvedne packu. Taky někdy moc nepřemýšlím.

"Jako léčitelka jsem také povinná dohlédnout na to, že se bez následků vzpamatuješ z vyčerpání. Takže tu chvíli počkám, než odejdu. A pro případ, že to nevíš, tak ti taky řeknu něco o lékařském tajemství. To obnáší to, že nesmím nikomu vyzradit, co vím o tvém zdravotním stavu." Nějak má pocit, že by to poslední mohlo pro ni být důležité. Znala vůbec zatím nějakého vyučeného léčitele? Asi ne. Škoda, že jí nemůžu pomoct. Ale pro ni asi lepší jí v tom vyráchat čumák. "Pro případ, že si to nepamatuješ, tak se jmenuji Sariane Noreskia. říkají mi obvykle Sari. " No a teď tady asi chvíli prostě budu sedět a čekat. Snad zase nezačne vyvádět.

Trochu se zamyslela, že Corey hájí trochu lidi a přirovnává je k vlkům. "Možná máš pravdu, i vlci si pořád ubližují. Jenže, lidi dost mění prostor kolem sebe a pak... se v něm nedá moc žít," potřásla hlavou. "No, a pořád ty jejich věci docela smrdí, ne?" dodala už zase zvesela. Nevypadá, že by se jakkoliv hodlala rozčílit nebo zlobit. Ani se k tomu nevracela a raději zaujatě očichávala zem a zdi kolem nich.
Když navrhl rychlý návrat, zvedla hlavu a koukla se na Coreyho. "Ale klídek, však to tady stojí celou věčnost a voda nahoře byla klidná," usmála se na něj. "Kdyby se to mělo probořit, když tak za bouřky a nebo by tady voda musela být víc cítit, ne?" Aspoň jí to tak přijde, ale pochopitelně, není odborník na lidské stavby. "Hele, co to tamhle je?" Až teď si všimla, že prve vlček k něčemu mířil a tak se k tomu vydala sama.

Sari byla napjatá jak struna, i když na jejím stisku nemohlo být znát proč vlastně. Ve skutečnosti jí bylo dost proti srsti, že tohle musela druhé vlčici provést. Nemá to v povaze. V duchu si oddechla, když vlčice konečně přestala vyvádět a uznala, že prohrála. Sari pustila jemně její krk a očichala ho, aby se ujistila, že ji nezranila. Naštěstí ne. Zůstala stát vedle ní. "Tak znovu, když už vnímáš. Jsem léčitelka. A když ti léčitel něco říká o tvém zdravotním stavu, měla bys poslouchat. Léčitel se neučil spoustu věcí jen tak, někomu pro legraci. Ohrozila jsi vlastní život a docela zbytečně. Co asi myslíš, že bych ti udělala? Mou prací je životy zachraňovat. Na rvačky jsou tu jiní." Odfrkla si. Ani neskrývá, že si o rváčích nemyslí nic moc. Uši pořád tiskne k hlavě. Stojí v tuhle chvíli ve vodě. Pro všechny případy. Nehodlá ale odejít, dokud je Mal prakticky bezmocná. Tak se léčitelé prostě nechovají.

Dohájedohájedoháje! Ona se tam ještě zabije! To jsou jediné myšlenky, které se honí šedivé vlčici hlavou, když vidí potácející se vlčici na břehu. Ještě dřív než černorudá padla, už mířila z plných sil ke břehu. Kdyby byla jen z poloviny tak divoká, nebyla bych tak daleko.
Sotva se dotkla špičkami drápů dna, zabrala a skoky vyrazila k vlčici, která zmizela pod hladinou. Vrhla se k ní a tahá jí hlavu z vody. Kdyby nepomáhala nadnášecí síla vody, Sari by měla asi docela problém velkou vlčici před sebou umístit tak, jak potřebuje. Vyvlekla ji částečně z vody, položila jí hlavu a plece na břeh. Hned přitiskla ucho k hrudi vlčice a kontroluje její tep a dech. Nadýchala se vody? Vypadá to že částečně. Kruci! Znovu strká a tahá vlčici až ji otočí tak, aby měla zadek na břehu i zbytek těla a hlavu z kopce. Na přesně určených místech ji strká do hrudníku a nutí tak její plíce dostat vodu ven a současně podporuje její dýchání. Jestli teď nezůstane ležet, až se probere, tak ji snad něčím praštím!!! Nemůže toho pro bezvědomou vlčici udělat tolik, kolik by chtěla. Na to tady nemá vhodné věci a její magie... by sice vlčici pomohla, jenže kdyby ta pak začala zase běsnit, tak by to Sari ohrozilo. Tak ji jen hlídá a jemně podporuje. Hlídá i její teplotu těla, kdyby náhodou bylo třeba ji znovu ochladit. Ale zdá se, že to už nehrozí. Asi jí konečně došel oheň. No, bylo na čase.
Občas vezme trochu vody a lehce pokropí vlčici čenich a packy. Jinak postává u ní, tak, aby to měla blíž k vodě než její pacientka. Přemýšlí zatím, jak si poradí s běsněním té vlčice. Asi budu muset použít, to co tenkrát táta na toho jednoho. Svěsila uši, při představě, co bude muset druhé vlčici provést, nemá ani trochu radost.
Když se černorudá začala probírat, Sari vstala a vzala krk Mal do čelistí. Stiskla, jemně, aby jí neomezila dýchání, ale současně tak, aby vlčice zuby cítila. A uvědomovala si, že pokud by dělal problémy, Sari jí může jediným pohybem roztrhnout hrdlo. "Považuj se za poraženou! Žiješ jen proto, že jsem ti to umožnila. Pustím tě, ale zůstaneš ležet!" Zavrčela na svou pacientku dost razantně. Uši pevně tiskne k hlavě, jak je jí celé tohle vynucené chování dost nepříjemné. Pokud by Mal začala vyvádět, tak ji prostě pustí a znova uteče do vody. Tentokrát by musela už sáhnout po své magii a přijmout dar vody, aby měla jistotu, že bude dost rychlá. Pokud Mal nebude dělat problémy, pustí ji a stoupne si vedle ní, vlastními packami ve vodě.

Vesele se na ni zazubila, až jí jazyk zůstal viset z tlamy. Tedy, než promluvila. "Jasně!" ňafla vesele na vlčice a v klidu dokončila svou práci s mechem. "Je to jen škrábanec, nic víc." Spokojeně se protáhla a koukla na mladou vlčici. "A navíc, i kdyby, tak můj táta uměl léčit a pár věcí mě naučil." Prozradila jí zvesela. Pak koukla na zajíce.

"Máš ještě hlad? Klidně si dej, koneckonců, taky jsi pomáhala, ne?" Mrkla na ni, zvedla se a zamávala ohonem. Vypadá vesele a nadšeně. "Já si vždycky můžu zaběhnout někam k potoku nebo tak něco a nachytat si ryby." A mladí potřebují hodně jíst. Nechala zajíce ležet v dosahu vlčete a začala zvědavě očichávat okolní keře, jestli neobjeví něco zajímavého.

Sari, celou dobu pozorná a připravená reagovat na situaci, prudce odskočila do vody a aniž by se ohlížela, začala silně zabírat packami, s široce roztaženými prsty. Natažená, její čenich rozráží vodu jako malé plavidlo. Hladší a přiléhavější srst této vlčice klade vodě o dost menší odpor, než normální vlčí srst a navíc, ona je v plavání velmi dobře trénovaná. Neztrácí čas mluvením, jen zabírá jako o život. Moment, ono vlastně jde o život! Plave rychle a míří tam, kde je voda hluboká a chladná. Do středu řeky, přímou čárou od břehu.
Ugh! To jsem tedy nezvládla. Snad to její srdce vydrží. Pravidelně oddechuje, s tělem srovnaným do štíhlého tvaru, Mal prakticky nemá naději, že by ji mohla dohonit. To by pravděpodobně nedokázala ani v plné síle. Natož oslabená po takové zátěži.
Sari má uši otočené dozadu a pozorně naslouchá zvukům za ní. Syčení, cákání. Ještě že je tady dost vody. Kruci. Jak v tomhle stavu dokáže vyvolat tolik ohně? Poplave za mnou?
Zvuky za Sari se ale pomalu vzdalují a tak Sari změní směr plavání do strany směrem po proudu a otočí hlavu k druhé vlčici.
"A kdo tvrdí, že ví všechno. Ale když ti vyučený léčitel říká něco o tvém zdravotním stavu, tak bys měla poslouchat! Od toho se to ten léčitel asi učil, aby ty věci znal, ne? O léčitelích jsi snad slyšela." Zavolala na druhou vlčici velmi rázně. Léčitel někdy musí být i rázný, hlavně, když se pacient neovládá a ohrožuje tím sám sebe. I to ji učili, i když Sari takové chování vždy bylo dost proti srsti. Jenže, má v tuhle chvíli dojem, že tady to jinak nepůjde.
Sleduje vlčici ve vodě, jestli se nedostane do potíží. Pořád má totiž o její zdraví vážné obavy. Je to hrozná zátěž. Aby se tady ještě nesložila. Zůstala v řece, ale zamířila vodou blíž tak, aby nebyla od vlčice zase tak daleko a je jasně vidět, že je za tím úmysl. Její úprk se tím viditelně mění z útěku na ústup ze situace, za účelem jejího zvládnutí. Opravdu se totiž obává problémů a tak nechce být od zuřící vlčice příliš daleko. Současně si nechává dost prostoru, aby mohla zase odplavat, kdyby na ni vlčice vyrazila a dost k tomu, aby se k ní mohla vrátit, kdyby to bylo nutné.

Stojí, pozorně sleduje Roo, zlehka mává přátelsky ocasem. Lehce napnutá, připravená běžet nebo si hrát a vlastně k čemukoliv co život nabízí. Oči jasné a veselé, úsměv na tváří.
"Tak to jo," zazubila se na ni. "Tak ti přeju hodně štěstí a ať se tobě i tvé smečce daří," popřála vlčici před sebou upřímně.

Jen chvíli koukala za Roo, než se sama lehkým klusem rozběhla pryč. Hlavu nese vysoko a její krok je lehký. Svět je přece krásný, tak proč by se měla tvářit smutně.

Sledovala ji klidně během toho, co jedla svou skrovnou svačinku. Jen lehce zastříhala ušima, když Roo protočila oči.
Chvíli se ozývalo jen chroupání... Když ale Roo promluvila, Sari na chvíli sklopila uši, pak je zase zvedla.
"No dobře, tak ne." Potřásla hlavou.
Dojedla svou rybku, zvedla se a protáhla se. Lehce zívla, ale ne proto, že by byla unavená. "Hele, vypadáš, že se docela nudíš. Neproběhnem se trochu? Když teda nechceš jít chytat ryby..." Na koupání by ses taky asi moc netvářila.
Kouká na druhou vlčici s nadějí, očividně připravená hned vyrazit. "Pohyb je zdravej, a kondice se hodí," zamávala ohonem.

Pozorně sleduje vlčici před sebou. A dělá si trochu starosti. Ne o sebe. Popravdě ji ani nenapadlo, že by ji vlčice mohla chtít zabít. Vidí vlčici, která málem zemřela a je velmi rozrušená a tím pádem v potencionálním ohrožení. Tohle je jedna z chvil, kdy lituje, že nezdědila rodovou magii. Přemýšlej! Poručila si v duchu. Velmi ráda by si znovu zkontrolovala teplotu rudočerné, ale je jí jasné, že kdyby zamířila k ní, nejspíš ji ještě víc rozruší a to není vhodné. Její otec by bez problémů na dálku dovedl určit teplotu i srdeční tep a dokonce je snížit. Ona ale tuto moc nemá. Tak dělá, co může. Přejela pohledem srst vlčice. Ne, žádná pára. To je dobré. Sleduje její dech, ten je viditelný na dálku. No tak.. co tě učili o dopadu nestabilit magie... Ohnivá magie.. působivá a často silná... největší sklony k nestabilitám. Velké riziko ohrožení kardiovaskulárního systému vlivem nestabilit, ale často bývají v dobré kondici... Čím silnější magie, tím horší dopad nestabilit. Páni, ta vlčice musí mít ale páru...
Došlo jí, že druhá vlčice začíná vlčet. Hodně rozrušená. Jenže to by jí ještě mohlo ublížit, je to moc brzo po tom kolapsu. Tep měla pořád trochu zvýšený když se probírala. Potlačí povzdech a přešlápne ve vodě, aby získala v případě potřeby lepší pozici pro odskok. Ale stojí klidně. Je jí jasné, že špatný pohyb by vlčici před ní, která podle jejího názoru dost panikaří, mohl způsobit útok. Podle Sari by za to ale vlčice nemohla. A je její práce, pokusit se jí pomoct. Nebojí se o sebe. Ani trochu, a je to na jejím postoji jasně vidět. Ani magie ani vrčení černorudé. Stojí přece jen packami ve vodě, a ví, že je rychlá. I kdyby pacientku nezvládla uklidnit a došlo k útoku, prostě odskočí do vody a vyrazí co nejrychleji vodou pryč od ní na volnou vodu, co nejdál od břehu. Nevěří, že by ohnivá vlčice v současném stavu mohla být ve vodě rychlejší než ona.

"Dobře, možná jsem se v odhadu trochu spletla. Podle toho, jak moc panikaříš, tak je možné, že se ti to ještě nikdy nestalo. A nebo, že to tentokrát bylo o dost horší. Hele, to se stane. Ohnivá magie prostě bývá nestabilní. A čím mocnější, tím nestabilnější. Je hodně těžké naučit se ji ovládat. Vlastně, podle toho, co jsem viděla, máš tu nejsilnější ohnivou magii jakou jsem zatím potkala a je spíš zázrak, že to dokážeš zvládat. Asi máš hodně velkou sílu vůle." Ne že bych potkala hodně ohnivých magií od doby, co jsem byla ještě vlče. Za otcem ale chodili, hlavně ti, co měli problémy s kontrolou. Jen škoda že k tě mě moc nepouštěli. Ale jo, je silná. Hodně. Sleduje také její postoj a jeho stabilitu. Po tak silném kolapsu není ani sranda stát tak jistě. "Byla bych vážně raději, kdyby ses chvíli posadila. Ale jestli to nejde, zkus prosím pomalu přecházet, než se ti stabilizuje po zátěži krevní oběh. Měla jsi před probuzením pořád tep vyšší, než je dobré. "

"V zimě je spousta legrace, jen škoda, že je pak míň bylinek a když není místo, kde bych bydlela delší dobu, hůř se uchovávají. Ale i tak je to legrace. Ale i jindy je to fajn," usmála se na něj. A když jí pochválil kožich, je málem v sedmém nebi. "Že jo! Já to taky říkám!" Lehce poskočila předními.
Vůbec jí nevadilo, že se jejím počínáním se zmrzlou rybou Ray baví. Ona se ostatně dobře bavila taky. A tak nevidí důvod, proč by se nemohli bavit i ostatní.

V říčce byla mnohem tišší než na břehu. Brzo si všimla, že se Ray snaží lovit bez magie. Koukla po něm, pak po vodě a něco ji napadlo. Když půjdu támhle, vyplaší to odtamtud rybky a ty by měly... jo... proud jde takhle, támhle se odráží od kořeny stromu u zátočiny takže když půjdu támhle, měly by rybky plavat směrem k němu! Velmi opatrně ve vodě změnila směr. Když jde někudy, kde je mělko, nevytahuje tlapky úplně z vody, jen téměř. Drápy se dotýká hladiny a jen zvolna po ní jede, aby ji příliš nenarušovala a současně z jejích tlap nekapala voda na hladinu z výšky. Je to pomalý postup a vyžaduje cvik, ale ona se takhle plížila za rybami už mockrát. Normální proudění v řece i tak trochu narušuje, ale ne v proudu nad sebou a ví, že takhle ryby nevyleká.
Když došla tam, kde odhadla, že když tam vyplaší ryby, poplavou k Reyovi, chvíli znehybnila. Čekala. Ryb je tu v proudu poměrně dost, takže brzo se tam poblíž objevily dvě, pak tři, čtyři... Stále stojí, nehnutě, jen s našpicovanýma ušila sleduje pozorně s přimhouřenýma očima dění pod hladinou. Když si byla jistá, že nemine, prudce se vrhla po jedné z ryb... a ostatní se rozprchly. Dvě vyrazily směrem k Rayovi. Jen doufá, že jí její záměr vyšel a ryby doplavou až k němu. Sama vynořila hlavu z vody s mrskající se kořistí v tlamě. Rybu nedrží úplně ideálně, takže stiskla pevně. Co na tom, že šupinaté potvoře prokousne ocas, stejně ji pak sežere. Nechce narušit lov Rayovi, tak tam tak stojí, kouká po něm, a celkem neřeší, že už dostala od mrskající se ryby pěkných pár facek. I když to musí vypadat docela komicky.