Príspevky užívateľa

Maličko, nepatrně si povzdechla. I takové ztráty se stávají. "Ale nezpůsobil jsi to ty," řekla mu měkce. Kouká na něj maličko starostlivě. Musel jsi ji mít fakt rád. Neřekla to nahlas, nemyslí si, že by to hrdý Stadley příliš ocenil.
Navíc, tohle pro něj evidentně fakt není snadné. Nechce k tomu přidávat, ne s tím, jak na tom ještě nedávno byl.

Povzdechla si, když se otočil k odchodu "No dobrá, asi nemůžeš pořád jen vykecávat s tulačkou," usmála se. "Ale ráda tě zase někdy uvidím, jo?" Natáhla k němu čumák, hlavu trochu na stranu, ohon rozmávaný. Rozhodně to myslí vážně.

"Takže přežila," zamávala ohonem.
Podívala se na Stada a jeho tón a výraz. Jemně, velmi jemně mu strčila čenichem do plece. "Stade.. chápu, že to bylo těžké, pro ni i pro tebe. Ale důležité je, že žije. Nevím, kdo to byl, ale nevzal jsi jí život. Vše ostatní... není tak důležité. Možná ti to nedokázala odpustit, ale žije. A tak to můžeš odpustit sám sobě, víš? Snáz, než kdyby ne. Ale i tak, nebylo to přece schválně."
Rozhodně si nemyslí, že by byl slaboch, Tohle pro ni není a nikdy nebyla známka slabosti. Naopak, slaboch má rád tak maximálně sám sebe, ne ostatní. Na těch by mu tak nezáleželo.

(stále před zimou)

Nanosila sem postupně hezkou řádku zásob. Bylinky různých druhů, co měla všude možně. Hlavně ty háklivější druhy, te´d jim může zajistit lepší skladování a kontrolu.
Takže si nastla0al pěkný, pohodlný pelíšek z mechů a suchých kapradin.
Pak se zamyslela, a vystlala další část. Pokud by si sem někdy přivedla nemocného vlka k léčení, bude mít méně práce s chystáním.
Také si tu může skladovat vhodné klacky na dlahy, kameny na použití na zpracování bylin a vyrábět obvazy.
Je ráda, že byla na workshopu a naučila se tam vyrábět ty vaky a vylepšit některé obvazy a dlahy. Rozhodně to považovala za užitečné. Navíc, je to jen rozšíření znalostí, co už měla, takže to nebylo těžké.

"Vlastně jo, tohle je jedinej, kterýho jsem kdy viděla zblízka, jinak jsem o nich jen slyšela," přiznala zvesela. A ohlédla se po svém společníkovi.
Pak ale došlo spíš na práci a to je v pozoru. "Nemyslím běžnou zátěž z cest, tu asi znáš moc dobře. Ale něco, co se vymyká normálu. Že to bolí víc, déle, jsi ztuhlejší, nějak výraznější zhoršení proti jindy," mluví mírně a docela vlídně. V jejím výrazu je vidět upřímný zájem. "Takové náhlejší zhoršení může být varování, v zimě mohou i klouby nastydnout."
Při představování se i ona usmála a zavrtěla ohonem.
Ale u lovu se tak moc nadšeně netváří. "Kdykoliv zkusím chytit králíka, skončí to tak, že se jim povede uhnout a já si tak leda naberu hlínu a nebo mi podjedou tlapy při obrátce a já skončím na zemi. Stejně zdrhne." Potřáshla hlavou až jí pleskly uši. Dávno se s tím smířila, prostě není dobrý lovec. "Rybu ve vodě ti odhadnu přesně, vím jak se pohne, králíka nikdy."
Situace s myškami ji zaujala. Napřímila uši a natočila mírně hlavu v zamyšlení. "Cestičky pod sněhem.. mohlo by to být slyšet, že?" zkusila to opatrně.

(časová linie ještě před zimou)

Pomalu se protáhla do své nory.
Rozhlédla se.
Původně to nebyl její domov. Ale její kamarádka, společnice v časech zatmění, kdy se v Norestu děly podivné věci, odešla.
Možná se někdy vrátí, možná ne. Každopádně po ní zbyla její nora, kterou Sari dostala od ní darem.
Je to dobré místo, chráněné, dobře umístěné.
Vsoukat se jí trochu trvalo ne proto, že by tu bylo málo místa. To vůbec ne. Ale táhla sebou bylinky z různých svých menšáích úkrytů. Te´d už je má kam dát.

Odložila bylinky a vyběhla ven. Čeká ji hodně práce. Nanosila jemné větve, suchou trávu...a také placaté kameny. Hodí se jí břidlice, pěkně ronvá, stejně jako kulaté hladké říční kameny.
Léčitelům se hodí velká spousta věcí a ona má co dělat, aby do chladu zimy nachystala co nejvíc. Když už má mžonost stálého místa, tak to hodlá udělat ve velkém.
Dote´d měla jen malé úkryty rozeseté všude možně, většinou pod skalními převisy nebo v dutých stromech.

Spoustu rostlin opatrně rozrovná, aby zůstaly v dobrém stavu až do jara. Doufá, že je nebude potřebovat, navíc je jako spoustajiných léčitelů tak trošku křeček. Takže ty zásoby jsou spíš pro menší smečku, než jednu vlčici.
Jenže Sari počítá s tím, že pomůže každému, koho potká. A zima někdy umí být zákeřná.

To ještě neměla tušení, co přijde. Ale každopádně, aspoň bude mít kam hlavu složit.
Domov.

Ohlédla se po opeřenci. "Vlastně jsem nečekala, že zůstane. Ohnivci jsou docela vzácní. Moc nejsou k vidění, možná proto se mě drží, že sobě podobné nenašel. Ale je fajn a umí být užitečný, halvně pro někoho, jako jsem já," zazubila se. Mladý opeřenec ji někdy dost hlídá a v případě nouze je v boji nebezpečnější, než šedá léčitelka.
Přiznání, že je druhé vlčici v noci zima, způsobilo, že šedivá zvážněla. "A nemáš nějaké potíže? Nebolí klouby nebo tak něco?" Pro případ hrozícího nachlazení... Léčitelka se v ní nezapře.
"Sariane," odpověděla jí na dotaz na jméno. Nějak jí občas nedochází, že se zapomněla představit, kromě léčení je takhle roztěkaná běžně.
Na řeky mírně vážněji přikývla. "Jo, jeslti to bude pokračovat, budu mít rozhodně problém." Zafuněla. "Hlodavce? Nevím, vždycky po mě chtěli prostě králíky... a to nešlo..." přiznala plaše.

Zazubila se a zavrtěla ohonem. "Mě je celkem jedno, jeslti budeme mít nějaký název, nebo ne. Je nás jen pár a jen co se tohle přežene, tak se beztak rozprchnem, a´t si to te´d pojmenujem nebo ne." Nedělala si iluze, je jí jasné, že kdyby stáli o větší společnost, tak se dávno nacpali někam do smečky.
"A co se mě týká, s jídlem mám problém, ale pomůžu jakkoliv budu moct..." Její hlavní zbraní jsou znalosti a schopnost zvládat zimu. A taky její opeřený společník. "Asi bych zvládla přesvědčit támhle kámoše, aby nám zapálil oheň, když si přichystáme ohniště. " Vlastně už to párkrát zkoušela a pomalu se ty pokusy lepšili. Kdo si dote´d nevšiml, snadno mu tak mohlo dojít, co je vlastně její opeřený kamarád za druh. Měla bych mu asi taky vymysle jméno...
Pak ji Kiler upozornila, že se vlastně ani nepředstavila. Zarazila se. "Jééé... pardon. Sariane Noreskia, stačí prostě Sari," zamávala omluvně ohonem, nějak jí to nedošlo.
"Bylinky.. celkem mám. Něco sebou no a... nedaleko odsud mám úkryt... " Odpověděla Hel trochu plaše. "Navíc, ty nejzákladnější ani moc není třeba shánět, vlastně je máte tady okolo."
Rozhlédla se a její pohled ulpěl na některých stromech. "I kůra některých stromů je dost užitečná. Nebo třeba jehličí z borovic nebo jedlí. " A právě v tomto je její hodnota pro skupinu. Ví co použít, kolik toho použít a kde sehnat aspoň něco, sníh nesníh.

S máváním ohonem a napřímenýma ušima zamířila k ostatním. I přesto, že trochu zhubla, pořád jí to na životním optimismu neubralo.
Její opeřený společník je zřejmě opatrnější. Zapípal a vznesl se, zamířil do korun stromů. Odtud jednak vidí na svou čtyřnohou kamarádku a jednak může hledat potravu. On se o sebe postarat umí.
"Páni, ani jsem nečekala, že tu bude tolik vlků. " Nebo spíš vlčic. Prohlíží si skupinku a zamířila blíž. Koneckonců, dovolili jí to.
Pak ji napadlo, že by asi měla o nich zjistit víc. "Ehm.. takže... co vlastně kdo z nás umí? Třeba bychom si mohli vypomoct..." olízla si tlamku, trochu rozpačitě. Jak k nim jde blíž, pach bylin sílí.
"Já neumím moc lovit, jen ryby, ale jsem léčitelka, takže kdyby se někomu něco stalo, tak.. můžu pomoct." Celý projev je trochu rozpačitý a neohrabaný.
Pak si opatrně přilehla na kraj chumlu. Její kožich moc ostatní nezahřeje, na to není stavěný. Ale zblízka je o to víc jasné, že na něm neulpívá voda a sníh tak, jako obvykle na huňatých vlčích kožíšcích bývá.
Zvedla hlavu a rozhlédla se. "Takže Přízrační. Ti jsou docela fajn. A sesterstvo by bylo taky fajn..." trochu plácá, ale to je z toho, že trochu neví, co s celou tou situací. Je vidět, že se trochu zdráhá víc se opřít v chumlu. Taky si dává pozor na svůj vak, aby nezničila bylinky.

"Přežil to?" Zeptala se opatrně. Detaily nezná, ale viděla moc dobře ten posun v jeho náladě.
Dokonce i za běhu si našla příležitost, jak do něj lehounce strčit čenichem, když dál běžel a nevypadalo to, že by se chtěl šetřit. Abys to s tím během taky nepřehnal, výčitky a frustrace jsou někdy dost krutej pohon.
To, co by mu k tomu dál řekla dost ovlivní jeho odpověď.
Běží těsněji u něj, rovnoměrněji, nedělá tolik opičáren okolo, jako obvykle. díky svému věčnému pohybu si celkem věří, že běh vydrží. Ale také ví, že obvykle neběží neustále v kuse, takže záleží, jak moc velký vytrvalec je její modrý společník. Tak trochu doufá, že vzhledem k jeho nedávnému stavu nemá natrénováno.

Pomalu a opatrně se protáhla mezi stromy a křovím.
Zastavila na okraji prostoru. Její opeřený kamarád sedí na jejím hřbetě a drobná tmavá ptačí hlava vykukuje mezi jejíma šedýma ušima.
Oči šedé vlčice jsou pozorné a nedělá takové skopičiny, jako většinou.
Ví, podle pachů, že se tu pohybuje víc vlků.
Takže se jde podívat také, co kdyby tu bylo něco zajímavého.
"Ehm.. ahoj?" oblízla si čenich a ozvala se, směrem k přítomným. Netuší, jeslti ji odsud nepoženou svinským krokem. Sari se sice zatím drží, a netrpí tak moc mrazem jako většina, ale s jídlem je to horší a je o něco hubenější, než bývala.
Její srst ale pořád stejně dobře chrání před zimou a mokrem, i když na první pohled na to vůbec nevypadá. Ale to tulení také ne.
Co tentokrát přibylo je vak z lýka, který se učila vyrábět s ostatními na workshopu léčitelů. A z vaku se line vůně bylinek. Vybrala už dřív některé svoje úkryty po Norestu a raději nosí část zásob sebou.

Rozesmála se spolu s ním. Pak zatančila na místě a otočila se dokola, než se zase zařadila vedle něj.
Vypadá spokojeně, vyšlapuje si zlehka.
Sníh a zima ji zatím netrápí. Žila na severu, nebojí se zimy a na její srsti vločky neulpívají, když zrovna padají. Navíc, kdyby fakt bylo zle, její opeřený kamarád umí zapálit oheň, jak před časem zjistila. Třeba by ho umluvila aby to udělal pro ni někde, když nachystá dříví.
"A jak dopadli?" Natočila ke Stadovi ucho, klidně pokračuje v konverzaci ohledně jeho elektřiny a vody.

"Jasně, však je důležitější mít vědomosti," souhlasila s ní ochotně. Ji to nijak neuráží, že si ji nepamatuje. Koneckonců, šlo hlavně o bylinky.
Zavrtěla nadšeně ohonem, při dotazu na opeřence. "jo, je. Našla jsem ho jako mládě, a prostě se mnou zůstal, když vyrostl." Ohlédla se po ohnivci. Usmála se na něj, je vidět že má svého ptačího společníka ráda.
Pak se koukla na hromádku sněhu kolem ní. "Jo no. Mám trochu jinou srst, táta říkal, že asi díky vrozené magii se moje tělo změnilo, abych zvládala pobyt i ve studené vodě. Voda na mě moc neulpívá a nebývá mi zima." Usmála se. Opravdu připomíná dost tuleně. Těm taky není zima.
Ale taky asi jsou ty změny důvod, proč jinak lovit neumí.
"No jo... popravdě, voda a zima mi starosti nedělají, ale jeslti zamrznou řeky... tak asi fakt budu muset na ledový kry na oceánu. " řekla maličko nervózně. "Jsem prostě špatný lovec. Ale jsem dobrý plavec, takže jsem se to naučila využít. Dokud jsem žila u oceánu, tak to bylo jedno."
Hrábla packou do země. Tady oceán není. A ona ještě dneska nejedla. Velké řeky ale ještě zamrzlé nebudou, takže asi zamíří zatím tam.

Zazubila se na vlčici před sebou. "Vzhledem k tomu, že jsem tam i krátce přednášela, tak spíš bych to byla já, kdo léčí tebe, kdybys to teda potřebovala." Zamávala vesele chvostem. "Navíc, ně všechno, co je léčivý, zapadalo sněhem." Výmluvně se podívala na dub kousek vedle. Dubová kůra je dost užitečná a tolik sněhu těžko bude, aby statný strom zmizel.
Ze stromu nad nimi spadlo trochu sněhu, rovnou jí na hřbet. Opeřenec s protesty poodlétl, Sari to ignorovala. Sníh po její zvláštní srsti sjel a nezůstal na ní. Chlad zatím tulačku příliš netrápí.
"To spíš s jídlem je to horší." Povzdechla si. "Ještě není tak zle, pořád nezamrzly řeky, ale jeslti to takhle bude pokračovat, tak moc ryb nenachytám. A nic jiného lovit neumím," přiznala bez zvláštního studu. Ano, i v tomhle počasí plave a potápí se v řekách. Vlci si často neuvědomují, že voda je te´d vlastně teplejší než vzduch, a její srst se nenasákne, takže mokrá nezmrzne. "Asi budu muset dolů k oceánu a žít na ledových krách." To by nebylo nic příjemného, ale v nouzi je toho schopná.

Uculila se. "Jasně, to je na tobě." Pro ni to samozřejmě důležité je. Ale ona je léčitelka. Naprosto chápe, že někoho to zajímat nemusí. A ani jí Stadley nepřijde jako nějaký příliš pečující typ.
Koukla na něj. Jsem ráda, že už jsi na tom líp. Netuší, že by ho zajímalo, co mu léčitelé dávali. Sice to neviděla, ale mohla by mu dát docela slušný odhad.

Když jí nechtěl prozradit její roli, předběhla ho, otočila se k němu a upřela na něj vyloženě štěněcí pohled. "Ale no taaaak..." hlavu mírně na stranu, kouká na něj trochu zespoda nahoru... oči nevinnost sama. Kámen by se nad ní ustrnul. Na pár vteřin. Pak se zase vesele zazubila. "V odhadování názorů ostatních fakt dobrá nejsem."
Pak se zase zařadila vedle něj.
"Jasné, no. I když jak se ukázalo, tobě to neublíží a na rybolov to bylo docela dobrý. Ale ne, koupat se s tebou do řeky fakt nepůjdu." I to prohlásila vesele. Možná je ztřeštěná, ale ne natolik hloupá, aby nevěděla, co by s ní taková magie mohla udělat.

Rozhlížela se na všechny strany. A to vzdor tomu, že její okřídlený společník, se koukal jen jedním.
Ale nakonec druhou vlčici objevila. Bez zaváhání zamířila k ní, i přes počasí stále optimistická a živá, jako jindy. "Ahoj," zavolala zvesela a vlastně vůbec nevypadá, že by jí sníh vadil. Ani na jejím kožichu moc neulpívá.
"Ty, nebyla jsi na workshopu pro léčitele?" Ptá se hned zvědavě, má dojem, že už vlčici někde zahlédla a že to nebylo tak dávno.
Její opeřený společník si sedl šedé vlčici na hřbet, načepýřený, prohlíží si druhou vlčici. Sari je podle všeho zvyklá na to, že na ni takhle sedá, vůbec na to nereagovala.
Raději se soustředí na druhou vlčici. Na šedé léčitelce zatím není znát žádné větší strádání. Pořád ještě nezamrzly velké řeky a mráz je jen pár dní. Nic s čím by se neuměla vyrovnat. Jenže to tak nevydrží na věčné časy. Ne v tomto počasí.