Príspevky užívateľa

Hari

Vesele si to poklusává mezi vlky, packy zvedá vysoko. Prostě, vtělené nadšení. Tolik léčitelů! Tolik bylinek!
Je na vrcholu blaha, opravdu ano.
Ne že b tu každého znala, to ani omylem. Naopak, hodně vlků nezná. Ale to je skvělá příležitost k seznámení.
Ale známé tváře vidí taky.
Hariho si všimla rychle, ale to vypadalo, že tam něco má co dočinění s těmi vlky, co to tady pořádají.
Ale teď už podle všeho mlčí a asi nemá co na práci. Zamířila k němu s jistotou naváděné střely.
"Ahoj, jak se máš? Co děláš? Dlouho ses neukázal, až jsem měla trochu strach, jeslti ji v pohodě!"

Asi v reakci na její docela hlasitá slova, přiletěl z oblohy menší tmavý opeřenec. Znalí místní fauny v něm snadno poznají ohnivce žlutozobého, dost mladého. Zakroužil šedé vlčici nad hlavou a vypadá, že zvažuje, jeslti se zase stáhnout na oblohu a nebo jí přistát na hřbetě.

Přiklusala si to mezi vlčí léčitele, uši napřímené, oháňku vysoko nesenou, skoro až tanečním krokem.
A výraz? Vtělená zvědavost a nadšení.
Hned jí bylo jasné, že to vedou ti vlci tam u té spousty bylinek a všeho. Sebou toho moc npeřinesla, jen v listech pečlivě zabalené lišejníky ze severu Norestu. Vynikající na omrzliny a nachlazení.
A také pár vodních rostlin, pro které se potápěla v řekách a hledala je v bažinách. Doufala, že ty tady nikdo nepřinesl. Část z nich je na ošetření ran, i hnisavých, část na nejhorší plicní infekce a chřipku.
S nadšením pozdravila kohokoliv, kdo se kolem mihnul, i když s balíčkem v tlamě jí nebylo moc rozumět.

Bylinky pak šla složit k ostatním, ale respektovala samozřejmě Ikkeho a Timovy pokyny, kam co dát.
Pak začala hned zvědavě šmejdit, ochotná se dát do řeči s každým, kdo o to projeví zájem. Její pohled přitáhly také vystavené obvazy vysokého hnědého Ignisana. V té její paličaté lebce se jí rozsvítilo. To musí být ten léčitel, na jehož práci jsem párkrát narazila.

Usmála se a zase se jí nějak rozmával ohon. "Ale no tak, proč bys padal, o nic nejde, je to jen kopec." Uculila se. "Navíc, spíš než střeva ti hrozí zlomená packa nebo žebro. To druhý umí být fakt pěkně nepříjemný," ušklébla se. Jako léčitelka o tom ví ostatně svoje.
ťapě vedle něj dál.
Usmála se. Respektuje to, že o sobě mluvit nechce. To má čas. Jen do něj maličko, maličkato šťouchla čenichem, do boku, aby věděl, že si toho všimla.
Pak se rozhlédla na krjainu kolem. "Jo, rozhodně o hodně lepší. A ty ryby tu jsou k jídlu taky," uculila se.
"Víš, jsem docela mizerný lovec. Jen ve vodě jsem nějak jako doma, takže prostě, většinou stejně jím jen ty ryby. Ale to máš fuk, mě stejně chutnají, tak mě to netrápí." Spiklenecky na něj mrkla. I on měl nedávno k jídlu ryby, což Sariane moc dobře ví.
Krátce se ohlédla po opeřeném společníkovi, ale ten si umí poradit bez problémů sám, jen se drží nedaleko.

Tolik vlků, tolik květin, tolik barev!
A ta zářící mlha kolem princezny, ta se jí taky moc líbila.
Neudržela se a nadšeně se zatočila dokola už během toho všeho proslovu.

Zaujatě koukala, kdo se přihlásí. Oči jí zalétly k Igniským, které zahlédla a které spolehlivě poznala podle některých vlků. Neznala ale všechny. Pohled jí ulpěl na vysokém hnědém vlkovi s podmračeným výrazem v čele. Nebude to ten jejich léčitel? Popis by seděl. Ještě ho nikdy neviděla, i když už dávno zná jméno i práci igniského vlka. Viděla jím ošetřená zranění a sama by to nezvládla lépe. Třeba si s ním promluvím, uvidím.

Za Ignisany se rozhodně podívat chce, pozdravit známé tváře.
Taky by ráda zase mluvila s Harim. Prohlédla si ho, jak se přihlásil mezi tři dobrovolníky. S tím si teď nepromluví.

Ale jsou tu jiní. Nirixe potkala kdysi taky, zahučel kvůli ní do křoví, i s ním si snad ještě promluví. Teď ji ale zaujala nejvíc vlčice, která je tady podle toho, jak se rozhlíží, asi taky sama.
S mávající oháňkou a zvědavostí v očích, zamířila k ní. "Ahoj, já jsem Sariane," představila se neznámé. "V životě jsem nebyla na plese, je to tady krásný, že?" Pokouší se navázat konverzaci.

Vyrazila směrem k území NIhilu. Občas se mihne okolo, takže už zaslechla něco o plese. Přece jen ta zpráva proběhla celým Norestem. Sari netuší, jak vypadá takový ples, ale tím spíš se chce podívat.
Ale pokud ples, tak asi to je nějaká velká sláva. Takže nepřišla jen tak. Vesle si to kluše lesem, na hlavě věneček z květů a travin, ozdobený také prvními šípky. Všechny rostliny jsou léčivé a klidně je využije i potom. Navíc dost běžné, aby se tak moc nestalo, kdyby ples nepřežily.
Na jejím hřbetě se veze její opeřený společník. Na rozdíl od nadšené Sari, která se rozhlíží, div jí ušiska nepoletují a obdivuje výzdobu, se on netváří, že je to dobrý nápad. Nakolik se tedy podobný opeřenec může tvářit.
Již to není ptáče, postupně mu peří změnilo barvy na takové, jako nosí dospělí, ale stále je vidět, že je dost mladý. Ale také už nejde zaměnit s obyčejnějšími druhy ptactva.

Sariane neváhá pozdravit jakéhokoliv vlka, kterého uvidí a je jí celkem jedno, jestli jí odpoví nebo ne.

Zamávala ohonem. "Většinou se držím v místech, kde to k vodě tak moc daleko není. Ani odsud to není tak daleko, jak to vypadá. Stačí to vzít pěkně během přímo támhle a dorazíš k velký řece. To jsou věci, co se dají ovlivnit. Tobě asi stačí prostě nelézt moc pod stromy a taky není problém, ne?" Nedala se. Možná je trochu přehnaně pozitivní, ale hloupá zdá se tak úplně nebude.

Hutná atmosféra na ni asi nepůsobí tak moc, jak by měla. Přiklopila uši, ale ne proto, že by dbala varování, ale že ji mrzí, co se mu stalo. "Schopnost léčit je dar... možnost bojovat proti bolesti a zoufalství... naopak bolest zbytečně způsobit, to je hrozná zrada. nemělo by se to dít. Ale jo, vím, že se takoví najdou..." řekla potichu. Netlačí na něj s odpověďmi, ale dala mu jasně najevo, jak to vnímá.

Potřásla hlavou. "No rvát se stejně neumím, tak nemám jinou možnost." pořád to bere stejně zvesela. "Navíc, většinou nikdo nevydrží dlouho. A já jsem dobrý plavec, tak když je zle, tak to prostě vezmu do vody." Zamávala ohonem. "Ani tam nezůstávají stopy, na obloze taky ne. Ale většinou to není potřeba. "

Když viděla jeho reakci, zadívala se na něj zamyšlně. "Tobě kdysi ublížil někdo, kdo tvrdil, že je léčitel..." konstatovala zcela vážně. Jinak si podobnou reakci neumí vysvětlit. "Co se stalo?" zkusila to jemně.
Její opeřený společník zbystřil, viděl jak se prve Rikusi tvářil.

"To není zase tak častý.. no a pak, máš křídla, řekla bych, že můžeš docela rychle zmizet. Teda, tenhle tejden ne, ale normálně jo. Jak vidíš, taky žiju a to taky často lezu vlkům na nervy. Rychlé tlapky jsou taky řešení. " Pohodila hlavou. Nevypadá, že by se tím nějak trápila.

Ale jak jde o bolesti, tak opět zvážněla. "Není to fuk. A není to slabost. Je to jen normální postup léčení a nic víc. Nebo bys raději riskoval, že nebudeš moct létat déle?" Zadívala se na něj. Na tenhle argument by mohl slyšet.
Na jméno léčitele kývla. "Ještě jsem ho nepotkala, ale pár vlků, které léčil ano. Rozhodně ví, co dělá. Jeho pacienti nemívají po zraněních následky. Teda, když dodrží léčbu," neodpustila si malé rýpnutí na závěr.

"Dobře!" Odpověděla zvesela a přiklusala k němu a zařadila se vedle něj. Energie vypadá, že má na rozdávání a nohy zvedá pěkně vysoko, skoro až taneční krok. Jenže ona se tak pohybuje běžně. Její opeřený společník je trochu opatrnější a drží si od Stada přece jen odstup. Přelétá po úsecích spolu s nimi, ale bezpečně z dosahu vlčích zubů.
"Vidíš, tak jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Mě to přišlo docela zábava, vyběhnout na vršek a podívat se, co je za ním. Je to legrace, právě to, že pokaždý je to trochu jinak." Pořád se tváří tak vesele. "Jak dlouho to vydržím nevím, nikdy jsem si čas neměřila. Na co taky." A oběhla Stada tryskem kolem dokola, než se zařadila zase prostě vedle a ukázkově šlape vedle něj dál.
"To je škoda, třeba bys mi to byl mohl vyprávět. Byl jsi hodně malý? A já.. procestovala jsem toho docela dost. Pocházím z docela velké dálky směrem na západ a trochu na sever, z pobřeží oceánu. Na některých místech bylo dost rušno, na některých nebyly k jídlu pomalu ani ty ryby." Potřásla hlavou. "Teď jsem prostě tady."

Zazubila se na něj, to prohlášení se jí líbilo. "A to je dobře!" souhlasila s ním nadšeně.
Panuje tam přátelská atmosféra. Jen ohledně obrany svého společníka, na Stada koukla trochu přísně. Nebo to spíš předstírala. "Jeho ochutnávat nikdo nebude, není kořist." Zadívala se krátce na ptáčka, který si probíral peří a hlídal si, co se kolem děje. "Někdy mám dojem, že spíš poslední dobou začíná hlídat on mě. " zamávala zvesela ohonem.
Ale zpátky k hlavnímu tématu. "Procházky jsou fajn. Můžu se přidat?" Napřímila uši a koukla na něj. "A proč vlastně nemáš rád hory?" Zeptala se ještě rovnou. " A vidíš to, a já si myslela, že ses v téhle smečce narodil... a ono ne. Pamatuješ si odkud jsi?" Zeptala se a zamířila k němu, ve snaze přidat se k němu na té procházce. Snad jí to dovolí.
Opeřenec si dočechral peří a jen sleduje dění.

Naklonila hlavu na stranu, má výraz jak nadšené štěně. "Ale no taaak. Svět je plnej zajímavých míst a vlků. Každej je jinej a zajímavej, je to prostě krásný." Zvedla se na nohy a samou radosti si oběhla malé kolečko na místě. Vážně jak přerostlé štěně. Dokonce i její opeřený společník zatřepetal křídly a kousek uhnul, vrhl na ni podivný pohled. Asi je to moc i podle něj.
ale i tak se na něj podívala dost přísně, když protestuje ohledně léků. "Ale pořád ji vnímáš. Nejde jen o bolest, tvoje svaly se pak chovají jinak, tuhnou. To může léčení ovlivnit. Navíc, proč zbytečně trpět, když to není nutný." Zvedla obočí.
"Klidně se pak zeptej jeho, že ti nekecám.... jméno bys nevěděl?" Asi začíná tušit. Bude to ten ignisan. Ještě ho nepotkala, ale na jeho práci naráží docela často.

Usmála se zvesela a její ohon se rozmával ještě o něco víc. "Že jo? ale smečky z toho moc nejásají. Hlavně, moc nedám na politiku a tak, tak mě moc nebere, že se ten s tím nebaví a tka a bavím se se všema." Nač se omezovat jen na některé vlky, když jich je tolik a každý je jiný.
Na léky vážně přikývla. "To je dobře. Zranění křídel jsou nepříjemná a moc by ses nevyspal. To by zpomalilo léčení. Ale to ti asi řekl." Potřásla hlavou. "Kterej to vlastně byl?" Zastříhala ušima. Třeba se dozví jméno léčitele.

"Já? Koukám, co tu kde roste a kolik toho je. Hodí se to vědět, o to víc, že běhávám po celém Norestu. Nikdy nevím, kdy narazím na vlka, pro kterého ty bylinky budu potřebovat." Svou práci léčitelky bere dost vážně.

Usadila se prostě v trávě a sleduje ho. Opeřený společník se usadil kousek za ní, a sleduje Rikusiho ostražitěji, než sama vlčice.
Sari vesele vrtí ohonem. "Ve většině smeček jo, ty ostatní nestojí za řeč, od těch je lepší prostě dál." Potřásla hlavou. Nic si z toho všeho nedělá. "Klidně byhc někde byla, ale jsem na to trochu moc rozlítaná, tak prostě jsem všude možně." Vypadá to že bere sovu situaci s humorem. Jako ostatně všechno.

ale jak dojde na zranění, jsou její oči pozorné a chová se mnohem vážněji, klidněji. Vlastně v tu chvíli působí normálně. "Dobře, aspoň že máš dohodnuté, že to potom někdo zkontroluje. To je důležité. Dal ti něco na bolest?" Ptá se pro jistotu. Ohnivec.. někdo z Ignisu? Mají myslím už dva léčtele... Asi bych si měla s některým z nich někdy promluvit, už kvůli Stadovi. Asi budu prostě otravovat na hranicích, dokud někdo nepřijde.

Sedla si a podrbala se za uchem. "Jo, já." Opeřenec, tehdy maličké ptáče, už se pohybuje samostatně kousek za ní a už nevypadá tak bezbranně. Trochu povyrostl a i jeho zbarvení se mění.
"No co já vím, to co obvykle vlci ve smečkách dělají. Mají zázemí, místo, kde se v klidu vyspat... a taky léčitele, co ošetří poraněné křídlo." Upřela pohled na to jeho.
Prostor pod stromem bez odporu vyklidila. Byl tam ostatně první, no ne? A navíc je zraněný a pokud je mu tam pohodlně, tak tím spíš.
"Ale no tak. Jsem léčitelka. Aspon že sis to nechal někým ošetřit, vypadá to na dobrou práci. Ale i tak bych ráda věděla, že to zvládáš." Mluví vlídně a není tak zbrklá, jak jindy. I ten opeřenec přelétl kousek blíž, i když si trochu drží odstup. Asi pro jistotu.

Dál vesele mává ohonem. Klidně doklusala k němu blíž, přivítat se. Její opeřenec si udržuje bezpečný odstup, asi není zrovna hloupý.
""Ráda tě vidím, vypadáš líp. " Pořád se tak usmívá. "A je to Sariane, ne Sandra, i když to by bylo moc pěkné jméno," opraví ho jemně. Nezlobí se, že jí jméno spletl. Takové věci ji nerozhodí. Navíc, s tím jak byl mimo je podle ní i tohle dobré. Trefil aspoň začátek!
"Jo, pořád lovím ryby a on se má taky docela dobře," kývla hlavou k opeřenci. Ten začiřikal, ale blíž nepřiletěl. Opravdu má rozum.
"A vážně není kořist." Mrkla na Stada.
"Vyrazil sis na procházku, nebo hlídáš u hranic?"