Príspevky užívateľa

Sari prochází okrajem zeleného lesa.
Když to jde, nevystupuje teď moc do otevřeného prostoru. Nepovažuje to za rozumné.
Vlastně jí mrazy moc starosti nedělaly. Je na ně zvyklá z dětství, na sníh a led, ledovce, hrabání sněhových nor a kde co. Ví, jak se chovat aby ji vážně neohrozily.
Jenže, tady není u moře, kde pořád mohla plavat a lovit, mráz nemráz. Navíc měla za zády celou smečku, včetně lovců.

Zatím není v nebezpečí. Její srst, podobná lachtaní, je na mráz a zimní počasí uzpůsobená lépe, než by si většina myslela. Lachtani koneckonců také žijí v mrazech a ještě k tomu neustále mokří.

Jenže, krajinou se také šíří led na hladinách vodních ploch. A to jí přece jen maličko starosti dělá. Zvěř v poslední době skoro nezahlédla, natož aby ji snad dokázala chytit.
Pořád ještě má dost možností nalovit si ryby, ale jestli mrazy vydrží, bude problém. Jenže co s tím. Stáhnout se dolů k NIhilu, k moři? Asi možná jo. Těm navíc asi bude jedno, když se budu motat poblíž.
Jako obvykle si nehlídá příliš pozorně okolí.
Ale její opeřený společník, který neodletěl ani když se počasí zhoršilo, hlídá za ni.
Začiřikal a Sari se zastavila. Je jí jasné, že v okolí někdo je.

"Na to se už těším," přikývla nadšeně a zamávala ohonem. "Taky přinesu nějaký bylinky. " Na takové akci nemůže chybět, to se rozumí.
Na zhodnocení Igniského léčitele se zazubila. "Takže trenér, jo? A jakou roli mám já?" Naklonila zvědavě hlavu na stranu a kouká na něj.. .velmi zaujatě. Je jasné, že te´d to bude muset říct, i kdyby nakrásně nechtěl, protože ona toho nenechá, dokud to nezjistí.
Dokonce nechala na chvíli být i ten šramot v křoví před nimi. Možná tam bude něco zajímavého, ale tady něco zajímavého už je!
"I mě se tyhle hory líbí, roste tady kde co. Ale stejěn se držím spíš u řek." Přesto její výraz zůstává zaujatý a pohled upřený na Stada, dokud se nedozví co chtěla.

Rozhodně se tu nenudí. Pozorně poslouchá, ale uši a oči jí rejdí na všechny strany.
Posledně se šla i podívat. Ne že by neznala rostliny, ale pouštní růži třeba viděla zatím jen na obrázku. To bude asi tím, že pouště jí nic moc neříkají a nechodí do nich.
Ale když přišla výzva, že má představit svoje bylinky, zpozorněla.
Vesele přiklusala před publikum a rozhlédla se.
"Takže ahoj... teda... vás tu je," prohlásila přede všemi a zazubila se. Vpadá spíš jak rozjívené štěně. Dokonce si i maličko poskočila, aby opravdu viděla na všechny.
Zdaleka ne každý tady ji potkal, ale každý, kdo se pohybuje po územích mimo smečky, nejspíš už natrefil na její pach. Šedě zbarvená vlčice běhá běžně po celém Norestu a její stopy jsou všude.

Podívala se ke svým nohám, kde jsou vyrovnané bylinky, které přinesla.
A její rozjívený přístup a vzhled se jako mávnutím kouzelného proutku změnil.
Odkašlala si, a začala mluvit. Vzdor předchozímu projevu naprosto profesionálně a zřetelně, aby ji bylo slyšet bez problémů všude.
"Dobrá tedy. Na úvod vám musím říct, že bylinky, které mi leží u tlap, jsou nahraditelné jinými. Což se dá říct prakticky o jakékoliv rostlině. Vždy je víc variant. Já používám ty vázané na vodu často z toho prostého důvodu, že jsem zvyklá se pohybovat blízko vody a tudíž tam bývají dobře dostupné. Nic víc v tom není. Tedy část z nich. Část zde není proto, že by byly významné v léčení samy o sobě. Ale proto, že každý léčitel potřebuje dobrý zdroj vody. "
Rozhlédla se.
"Tady, kde je hodně vlků ze smečky, nejspíš takový zdroj vody má každý. Ale i tak je na místě se o něj starat. To neznamená jen hlídat, aby do něj nepadalo něco nevhodného. Kvalitu vody mohou velmi ovlivnit rostliny, které rostou po březích a v mělké vodě. Většina tam stejně už roste. Ale některé je možné přímo vysadit a navíc vypadají docela hezky."
Zvedla jednu z rostlin u svých nohou a ukázala ji davu, pak ji položila. "Toto je šípatka bahenní. Jedna z početného rodu Sagittaria, který celkem spolehlivě podle listů poznáte. Všechny z rodu se dají použít pro čištění vodního zdroje a navíc, nepřekáží tolik jako jiné, běžnější druhy. "
Potom zvedla jinou, se zajímavým květem. Dalo práci, sehnat ještě stále kvetoucí, takhle pozdě. "Toto je Modráska srdčitá. I ta jde použít k čištění zabahněné vody. Ale raději ji použijte tam, kde už je situace zoufalá. Dovede pokrýt opravdu velkou oblast a zůstane, dokud tam je bahno. Nedá se jí zbavit, dokud je ve vodě hodně živin. Pro malý, již zničený zdroj, ale může být neocenitelným pomocníkem. Vysadit, nechat rozrůst, vytrhat a pak vytrhávat pořád. Dá se tak zachránit i hodně zničený zdroj vody. Ale v horách s ní moc nepočítejte."

Pak už došlo na léčivé rostliny.
"Vzhledem k tomu, že na jihu Norestu máme oceán, považovala jsem za vhodné donést také mořskou chaluhu. Často opomíjená, v podstatě plevel oceánů, dokáže účinně vyřešit většinu zánětů dásní a celkově může podpořit vlka, který je příliš hubený. Hodí se i na podporu při rekonvalescenci. Jen vašim pacientům asi moc chutnat nebude. "
I tu pak pečlivě ukázala publiku, i když minimálně Nihilští, kteří mají území u moře, ji podle jejího soudu určitě znají.
Následně ukázala hezký, očividně vodní květ. "Lotos není rostlina, která by byla tady běžná. Ale našla jsem nějaký ve stojatých tůních blízko ústí řek, hádám, že ho tu někde asi donesli lidé, když tady ještě byli. Klidní suchý kašel, celkově uklidňuje a působí také proti epileptickým záchvatům. Na ty je nutné jej užívat pravidelně v malých dávkách. Takže leda si ho někde začít pěstovat."

Následně přišla na řadu rostlinka s velmi zvláštně tvarovaným, jakoby trojitým listem. I tu ukázala pečlivě, nezapomněla poukázat na zvláštnosti tvaru.
"Toto je Vacha trojlistá. Hezká rostlina lesních potoků, rašelinišť a všelijakých zastíněných tůní. Chutná hořce, přesto není jedovatá. Můžete s ní srovnat zkažený žaludek, jako s většinou hořkých léčivek. Ale mnohem cennější je u poruch štítné žlázy, kterou umí stabilizovat. Velmi důležitá je u těch variant poruch, které nejdou řešit zvýšenou konzumací mořských ryb. "

Pak ještě ukázala rostlinku, která asi bude vlkům povědomá. Úzké mečovité listy, zčásti zvlněné, a oddenkovitý kořen téhle rostliny mokřadů je známý dost. "Puškvorec pozná asi každý a pokud někdo ne, přijďte si jej pak očichat. Jeho pach si nelze s ničím jiným splést. Ne každý ale ví, že když je skutečně zle, vlk se zmítá v horečkách v chřipce, na kterou nic nepomáhá, je to právě puškvorec, který může přinést záchranu. Jeho kořen možná chutně divně, ale dokáže si poradit i s velmi těžkou formou chřipky. Velmi často dokáže pomoc i tehdy, když se nemoc vleče a nic na ni nezabírá. Dokáže také řešit vleklé problémy s trávením. Nikdy jej ale neužívejte déle než dva týdny. Jinak se naopak problémů s trávením rozhodně dočkáte. " Zvedla kus odseknutého oddenku, ukázala a položila. "Nikdy neužívejte víc, než ten kousek, co jste právě viděli, za jeden den. Vyšší dávky způsobují zvracení a průjmy. Jedinou výjimkou, kdy se to naopak dá využít, je při otravách. Jednorázové podání vysoké dávky je pořád menší zlo než otrava. Pak ale neplatí ani oněch čtrnáct dní, ale opravdu jednorázově."
Bylinky jí leží u nohou a ona přejela pohledem vlky před sebou. Zvláštní, jak u práce působí klidně a profesionálně, když jindy neposedí ani vteřinu a neustále se vrtí. "Nějaké dotazy?"
Každopádně hodlá i pak zůstat, klidně vysvětlí znova i ostatní bylinky, vědomostí má docela dost. Otázka je, jeslti někdo bude vůbec mít zájem.

Zastříhala ušima. "Aha, tak to jo. " Nevěděla, že je jejich léčitel beta smečky, ale předpokládá, že to je spíš tím, že prostě nemá dostatečné informace. Takže spíš koukla po stadovi, proč se tváří tak vyjeveně. "vlastně je to fajn, aspoň vaše vedení bude brát v potaz zdraví smečky. " usmála se a zavrtěla ohonem.
Ale jen po něm loupla očima, když tvrdil, že to nedělá, s těmi léčiteli. Je jí jasné, že rozhodně dělá. ale hádat se s ním v tuhle chvíli nemá smysl.
Zato napřímila uši, když se nedaleko před nimi ozval šramot v kroví. Zastavila a zadívala se tam.

Pořád sedí vedle Hariho, ale je neklidná, popsedává, vrtí se, rozhlíží se.
Na dlouhé sezení prostě moc není.
Výklad samozřemě sleduje velmi pozorně, i když to tak úplně na první pohled nevypadá. Ale ona stíhá vnímat vše. Tolik vlků, tolik pachů... tolik všeho! ari je ale spíš ve svém živlu, než aby jí to vadilo.
Její problém je někde jinde.
Kolem padají dotazy, jeden za druhým, a ona ví, že by byl krajně neslušné do toho zasahovat. Je to jejich akce, ne její, takže se snaží sedět a mlčet.... Vrtí se a mlčí.
Ale nakonec jí to nedá. Přece jen se tady řešilo také to, že budou možné pak konzultace později, až bude po všem, pro zájemce. Mohla by se přihlásit jako pomocník, vždy´t ty rostliny opravdu zná.
"Až na konci budou konzultace, můžu taky pomoct, bylinky znám, i na co si u nich dát pozor." Ozvala se ve chvíli, kdy byla šance.
A pak už zase jen sedí a hlava se jí otáčí na všechny možné směry. Uši také, skoro to vypadá, jako by si žily vlastním životem. Všechno jí zajímá. Nejen, co představují za bylinky, ale i vše kolem. Jen trochu přemýšlí, jesti se nebude muset kousnout do jazyka, aby se vydržela chovat slušně.

"Tsss.. jak nemih." ohradila se zvesela. "Já se narodila a vyrostla ve smečce. A ještě v takové, ke které si chodily jiné smečky pro pomoc." Vyplázla na něj jazýček stejně čile, jako on prve na ni.
Pak ale maličko vážněji dodala. "Táta nejvíc nadával na ty smečky, co se navenek tvářily jako hrdé nebo bojovné. Prý vždycky přijdou příliš pozdě." Ale mimo svou smečku nikdy v žádné dlouho nevydržela.
Poslouchala pak jeho proslov. "Tak vidíš. Sám víš, že to je vlastně blbost, když to neumíš posoudit, tak s tím nejít, a stejně to děláš. Prostě vy paličatí bojovníci." s klidem mu to vrátila.
"Počkat... betě? Proč Betě? Máte přece léčitele, ne? " Kouká na něj maličko překvapeně. Nemá nikdy aktuální dění ze smečky, ale znávala Roo, i když ji nepotkávala často. A hlavně, nikdy neslyšela o tom, že by Ignis měl léčitele tak vysoko v hierarchii.
Uši napřímené, sleduje ho a drží s ním krok docela čile. Nevypadá, že by jí hrozila únava. A její opeřený společník to má s křídly v horách snazší, než dva vlci na zemi.

Zazubila se vesle na Hariho. "Ani se ti nedivím, fakt jsi n to nevypadal. ale hlavně, že jsi tam spokojený. " Strčila do něj zlehka přátelsky čenichem. "Třeba se tu i něco přiučíš." Mrkla na něj. Nezapomněla, že jí neodpověděl na ten dotaz s léčitelem.
Její opeřenec se drží u ní a ona se vesele usmála. "Kdepak, je hodný. Našla jsem ho jako ptáče a nějak se mnou pak zůstal, když vyrostl. Jen si poslední dobou někdy říkám, jeslti hlídám já jeho nebo on mě." I na to se tváří vesele a opeřenec se pěkně načepýřil, na chvíli. Asi jen náhoda, ale dobře načasovaná.

Pak už začalaa přednáška. Sari samozřejěm dává pozor, ale neustále se ošívá, vrtí,rozhlíží, kouká na reakce ostatních. Přesto tiše sedí, nechce vyrušovat. Bylinky zná dobře. I tak neuškodí si to zopakovat a připomenout si, že jsou její znalosti shodné s těmi ostatních. Hlavně co se bylin týká. Je to důležité.
Ale její pozornost poletuje i po publiku, všímá si reakcí všech.
Zaznamenala tak i příchod Dina, který se opozdil a tím na sebe upoutal její pozornost. Na chvíli se zvedla na nohy a koukla na něj, vesele na něj kývla hlavou a mrkla. Hodně dlouho nepostřehla v Norestu ani jeho pach, až si říkala, kam zmizel. Ale jak vidno, tak asi tak nějak nezmizel. Později si s ním určitě promluví.
A vůbec tady vidí dost vlků, s kterými by si ráda popovídala. Třeba Irise, kterého potkala jen v bažinách.

"No jo, vy hrdí válečníci," rýpla si, ale jen lehce a mírným tónem. Je vidět, že je i na takové zvyklá.
"Já vím, že je někdy těžké si o tu pomoc říct. Ale léčitelé jsou zvyklí i na to. Vážně je lepší za nimi jít, jim to vadit nebude ani to nebudou někde roztrubovat po širokým okolí, že tě léčili." I to řekla překvapivě jemně. Dokonce u toho ani neposkakovala. Tedy, ne moc. Vážně na něj pak koukla. "Hlavně jeslti se nakonec nikomu nic nestalo." Nebude z něj tahat detaily, ale kdyby si o tom chtěl promluvit, tak poslouchat bude.
Nad ukázkou magie ale zajásala. Nadšeně si poskočila, když posvítil do okolí a když se pak rozjel... chvíli zůstala stát, jednu tlapku zvednutou ve vzduchu, hlavu nakloněnou a pak se se zavýsknutím rozběhla za ním. "To je parádní!!!" Zajásala.

Když si rýpnýl do její aktivity, jen na něj provokativně vyplázl jazýček a když do ní lehce strčil, sehrála jak straaašlivě vrávorá sem a tam, jako by do ní strčil kdoví jak. Ale jen se u toho vesele zubí. Nakonec se zatočila dokola a zas se zařadila vedle něj. Ale poslouchala pozorně. "Vlčí tělo dokáže vyléčit hodně. Ale vždycky je lepší, když na to mrkne léčitel. Divil by ses, jak velkej rozdíl to může být." Vyplázla na něj jazýček. Dělá to nějak často.
Jeho exhibici s elektřinou sledovala hodně zaujatě. A nadšeně si vyskočila do vzduchu, když sledovala, jak jeho kožichem přeběhlo jiskření. "Páni, to je super!" Ne že by tahle vlčice nebyla nadšená z kde čeho, ale to na jejím nadšení nemění nic ani te´d.
"a jaký ještě máš?" Naklonila zvědavě hlavu na stranu.

Naprosto bez jakéhokoliv studu si ho zlehka očichala. Jo, opravdu z něj cítí smečku. Usmála se a její ohon se rozkmital ještě víc, skoro se to zdá nemožné. "Takže Přízrační. No vida a to jsem nečekala, že se někam přidáš. Jak se ti tam líbí? Všechno v pohodě? A ne, já pořád nemám smečku. Jen jsem nějak přišla tady ke kámošovi," zazubila se a zašilhala dozadu. Mladý ohnivec si totiž nakonec přece jen sedl na její hřbet a podle toho, s jakou samozřejmostí tam sedí, tak to rozhodně není poprvé.

Její pozornost stejně víc zaujímá sám Hari a také dění kolem.
"Hele, nezačal ses učit na léčitele, když pomáháš s organizací?" Napadlo ji. "A seznámíš mě s léčiteli od vás ze smečky? Musím pak jít přepadnout taky ignisany, na práci některých z nich jsem párkrát natrefila a byla hodně profesionální. " Pranic se nestará, že to poslední mohl slyšet kde kdo, včetně rozhodně Tima a Ikkeho. Neříká přece nic tajného. Pořád se ale soustředí hlavně na Hariho.

Nezvykle pro ni se na něj koukla docela vážně. "Rozhodně si přej, aby na to nedošlo. Úrazy jsou na nic. Vy tam sice léčitele máte, ale lepší, když budou bez práce, než mít dolámaný žebra."
Pak se vrátila ke své obvyklé nevázané veselosti. Ale nedá jí to. "Co jsi měl za úrazy?" Napřímila své zvědavé uši.
A ťape vedle něj dál. Na ni je to tempo pomalé, takže si sem tam poskočí jen tak, na místě. Prostě si nemůže pomoct. Navíc má radost, že vypadá Stadley líp. Na jeho prohlášení, že si moc nepamatuje z rybolovu, jen přikývla. "Jo, docela jsi vypadal jako někdo, kdo bez dozoru nenajde ani vlastní ohon. Trochu mi to dělalo starosti. Ale vypadáš už líp. A ty ryby jsi ulovil magií, myslím že něco jako blesk, výboj do vody. Ty ryby to zřídilo docela slušně." Zastříhala ušima.

Hari

Vesele si to poklusává mezi vlky, packy zvedá vysoko. Prostě, vtělené nadšení. Tolik léčitelů! Tolik bylinek!
Je na vrcholu blaha, opravdu ano.
Ne že b tu každého znala, to ani omylem. Naopak, hodně vlků nezná. Ale to je skvělá příležitost k seznámení.
Ale známé tváře vidí taky.
Hariho si všimla rychle, ale to vypadalo, že tam něco má co dočinění s těmi vlky, co to tady pořádají.
Ale teď už podle všeho mlčí a asi nemá co na práci. Zamířila k němu s jistotou naváděné střely.
"Ahoj, jak se máš? Co děláš? Dlouho ses neukázal, až jsem měla trochu strach, jeslti ji v pohodě!"

Asi v reakci na její docela hlasitá slova, přiletěl z oblohy menší tmavý opeřenec. Znalí místní fauny v něm snadno poznají ohnivce žlutozobého, dost mladého. Zakroužil šedé vlčici nad hlavou a vypadá, že zvažuje, jeslti se zase stáhnout na oblohu a nebo jí přistát na hřbetě.

Přiklusala si to mezi vlčí léčitele, uši napřímené, oháňku vysoko nesenou, skoro až tanečním krokem.
A výraz? Vtělená zvědavost a nadšení.
Hned jí bylo jasné, že to vedou ti vlci tam u té spousty bylinek a všeho. Sebou toho moc npeřinesla, jen v listech pečlivě zabalené lišejníky ze severu Norestu. Vynikající na omrzliny a nachlazení.
A také pár vodních rostlin, pro které se potápěla v řekách a hledala je v bažinách. Doufala, že ty tady nikdo nepřinesl. Část z nich je na ošetření ran, i hnisavých, část na nejhorší plicní infekce a chřipku.
S nadšením pozdravila kohokoliv, kdo se kolem mihnul, i když s balíčkem v tlamě jí nebylo moc rozumět.

Bylinky pak šla složit k ostatním, ale respektovala samozřejmě Ikkeho a Timovy pokyny, kam co dát.
Pak začala hned zvědavě šmejdit, ochotná se dát do řeči s každým, kdo o to projeví zájem. Její pohled přitáhly také vystavené obvazy vysokého hnědého Ignisana. V té její paličaté lebce se jí rozsvítilo. To musí být ten léčitel, na jehož práci jsem párkrát narazila.

Usmála se a zase se jí nějak rozmával ohon. "Ale no tak, proč bys padal, o nic nejde, je to jen kopec." Uculila se. "Navíc, spíš než střeva ti hrozí zlomená packa nebo žebro. To druhý umí být fakt pěkně nepříjemný," ušklébla se. Jako léčitelka o tom ví ostatně svoje.
ťapě vedle něj dál.
Usmála se. Respektuje to, že o sobě mluvit nechce. To má čas. Jen do něj maličko, maličkato šťouchla čenichem, do boku, aby věděl, že si toho všimla.
Pak se rozhlédla na krjainu kolem. "Jo, rozhodně o hodně lepší. A ty ryby tu jsou k jídlu taky," uculila se.
"Víš, jsem docela mizerný lovec. Jen ve vodě jsem nějak jako doma, takže prostě, většinou stejně jím jen ty ryby. Ale to máš fuk, mě stejně chutnají, tak mě to netrápí." Spiklenecky na něj mrkla. I on měl nedávno k jídlu ryby, což Sariane moc dobře ví.
Krátce se ohlédla po opeřeném společníkovi, ale ten si umí poradit bez problémů sám, jen se drží nedaleko.

Tolik vlků, tolik květin, tolik barev!
A ta zářící mlha kolem princezny, ta se jí taky moc líbila.
Neudržela se a nadšeně se zatočila dokola už během toho všeho proslovu.

Zaujatě koukala, kdo se přihlásí. Oči jí zalétly k Igniským, které zahlédla a které spolehlivě poznala podle některých vlků. Neznala ale všechny. Pohled jí ulpěl na vysokém hnědém vlkovi s podmračeným výrazem v čele. Nebude to ten jejich léčitel? Popis by seděl. Ještě ho nikdy neviděla, i když už dávno zná jméno i práci igniského vlka. Viděla jím ošetřená zranění a sama by to nezvládla lépe. Třeba si s ním promluvím, uvidím.

Za Ignisany se rozhodně podívat chce, pozdravit známé tváře.
Taky by ráda zase mluvila s Harim. Prohlédla si ho, jak se přihlásil mezi tři dobrovolníky. S tím si teď nepromluví.

Ale jsou tu jiní. Nirixe potkala kdysi taky, zahučel kvůli ní do křoví, i s ním si snad ještě promluví. Teď ji ale zaujala nejvíc vlčice, která je tady podle toho, jak se rozhlíží, asi taky sama.
S mávající oháňkou a zvědavostí v očích, zamířila k ní. "Ahoj, já jsem Sariane," představila se neznámé. "V životě jsem nebyla na plese, je to tady krásný, že?" Pokouší se navázat konverzaci.