Príspevky užívateľa

Vyrazila směrem k území NIhilu. Občas se mihne okolo, takže už zaslechla něco o plese. Přece jen ta zpráva proběhla celým Norestem. Sari netuší, jak vypadá takový ples, ale tím spíš se chce podívat.
Ale pokud ples, tak asi to je nějaká velká sláva. Takže nepřišla jen tak. Vesle si to kluše lesem, na hlavě věneček z květů a travin, ozdobený také prvními šípky. Všechny rostliny jsou léčivé a klidně je využije i potom. Navíc dost běžné, aby se tak moc nestalo, kdyby ples nepřežily.
Na jejím hřbetě se veze její opeřený společník. Na rozdíl od nadšené Sari, která se rozhlíží, div jí ušiska nepoletují a obdivuje výzdobu, se on netváří, že je to dobrý nápad. Nakolik se tedy podobný opeřenec může tvářit.
Již to není ptáče, postupně mu peří změnilo barvy na takové, jako nosí dospělí, ale stále je vidět, že je dost mladý. Ale také už nejde zaměnit s obyčejnějšími druhy ptactva.

Sariane neváhá pozdravit jakéhokoliv vlka, kterého uvidí a je jí celkem jedno, jestli jí odpoví nebo ne.

Zamávala ohonem. "Většinou se držím v místech, kde to k vodě tak moc daleko není. Ani odsud to není tak daleko, jak to vypadá. Stačí to vzít pěkně během přímo támhle a dorazíš k velký řece. To jsou věci, co se dají ovlivnit. Tobě asi stačí prostě nelézt moc pod stromy a taky není problém, ne?" Nedala se. Možná je trochu přehnaně pozitivní, ale hloupá zdá se tak úplně nebude.

Hutná atmosféra na ni asi nepůsobí tak moc, jak by měla. Přiklopila uši, ale ne proto, že by dbala varování, ale že ji mrzí, co se mu stalo. "Schopnost léčit je dar... možnost bojovat proti bolesti a zoufalství... naopak bolest zbytečně způsobit, to je hrozná zrada. nemělo by se to dít. Ale jo, vím, že se takoví najdou..." řekla potichu. Netlačí na něj s odpověďmi, ale dala mu jasně najevo, jak to vnímá.

Potřásla hlavou. "No rvát se stejně neumím, tak nemám jinou možnost." pořád to bere stejně zvesela. "Navíc, většinou nikdo nevydrží dlouho. A já jsem dobrý plavec, tak když je zle, tak to prostě vezmu do vody." Zamávala ohonem. "Ani tam nezůstávají stopy, na obloze taky ne. Ale většinou to není potřeba. "

Když viděla jeho reakci, zadívala se na něj zamyšlně. "Tobě kdysi ublížil někdo, kdo tvrdil, že je léčitel..." konstatovala zcela vážně. Jinak si podobnou reakci neumí vysvětlit. "Co se stalo?" zkusila to jemně.
Její opeřený společník zbystřil, viděl jak se prve Rikusi tvářil.

"To není zase tak častý.. no a pak, máš křídla, řekla bych, že můžeš docela rychle zmizet. Teda, tenhle tejden ne, ale normálně jo. Jak vidíš, taky žiju a to taky často lezu vlkům na nervy. Rychlé tlapky jsou taky řešení. " Pohodila hlavou. Nevypadá, že by se tím nějak trápila.

Ale jak jde o bolesti, tak opět zvážněla. "Není to fuk. A není to slabost. Je to jen normální postup léčení a nic víc. Nebo bys raději riskoval, že nebudeš moct létat déle?" Zadívala se na něj. Na tenhle argument by mohl slyšet.
Na jméno léčitele kývla. "Ještě jsem ho nepotkala, ale pár vlků, které léčil ano. Rozhodně ví, co dělá. Jeho pacienti nemívají po zraněních následky. Teda, když dodrží léčbu," neodpustila si malé rýpnutí na závěr.

"Dobře!" Odpověděla zvesela a přiklusala k němu a zařadila se vedle něj. Energie vypadá, že má na rozdávání a nohy zvedá pěkně vysoko, skoro až taneční krok. Jenže ona se tak pohybuje běžně. Její opeřený společník je trochu opatrnější a drží si od Stada přece jen odstup. Přelétá po úsecích spolu s nimi, ale bezpečně z dosahu vlčích zubů.
"Vidíš, tak jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Mě to přišlo docela zábava, vyběhnout na vršek a podívat se, co je za ním. Je to legrace, právě to, že pokaždý je to trochu jinak." Pořád se tváří tak vesele. "Jak dlouho to vydržím nevím, nikdy jsem si čas neměřila. Na co taky." A oběhla Stada tryskem kolem dokola, než se zařadila zase prostě vedle a ukázkově šlape vedle něj dál.
"To je škoda, třeba bys mi to byl mohl vyprávět. Byl jsi hodně malý? A já.. procestovala jsem toho docela dost. Pocházím z docela velké dálky směrem na západ a trochu na sever, z pobřeží oceánu. Na některých místech bylo dost rušno, na některých nebyly k jídlu pomalu ani ty ryby." Potřásla hlavou. "Teď jsem prostě tady."

Zazubila se na něj, to prohlášení se jí líbilo. "A to je dobře!" souhlasila s ním nadšeně.
Panuje tam přátelská atmosféra. Jen ohledně obrany svého společníka, na Stada koukla trochu přísně. Nebo to spíš předstírala. "Jeho ochutnávat nikdo nebude, není kořist." Zadívala se krátce na ptáčka, který si probíral peří a hlídal si, co se kolem děje. "Někdy mám dojem, že spíš poslední dobou začíná hlídat on mě. " zamávala zvesela ohonem.
Ale zpátky k hlavnímu tématu. "Procházky jsou fajn. Můžu se přidat?" Napřímila uši a koukla na něj. "A proč vlastně nemáš rád hory?" Zeptala se ještě rovnou. " A vidíš to, a já si myslela, že ses v téhle smečce narodil... a ono ne. Pamatuješ si odkud jsi?" Zeptala se a zamířila k němu, ve snaze přidat se k němu na té procházce. Snad jí to dovolí.
Opeřenec si dočechral peří a jen sleduje dění.

Naklonila hlavu na stranu, má výraz jak nadšené štěně. "Ale no taaak. Svět je plnej zajímavých míst a vlků. Každej je jinej a zajímavej, je to prostě krásný." Zvedla se na nohy a samou radosti si oběhla malé kolečko na místě. Vážně jak přerostlé štěně. Dokonce i její opeřený společník zatřepetal křídly a kousek uhnul, vrhl na ni podivný pohled. Asi je to moc i podle něj.
ale i tak se na něj podívala dost přísně, když protestuje ohledně léků. "Ale pořád ji vnímáš. Nejde jen o bolest, tvoje svaly se pak chovají jinak, tuhnou. To může léčení ovlivnit. Navíc, proč zbytečně trpět, když to není nutný." Zvedla obočí.
"Klidně se pak zeptej jeho, že ti nekecám.... jméno bys nevěděl?" Asi začíná tušit. Bude to ten ignisan. Ještě ho nepotkala, ale na jeho práci naráží docela často.

Usmála se zvesela a její ohon se rozmával ještě o něco víc. "Že jo? ale smečky z toho moc nejásají. Hlavně, moc nedám na politiku a tak, tak mě moc nebere, že se ten s tím nebaví a tka a bavím se se všema." Nač se omezovat jen na některé vlky, když jich je tolik a každý je jiný.
Na léky vážně přikývla. "To je dobře. Zranění křídel jsou nepříjemná a moc by ses nevyspal. To by zpomalilo léčení. Ale to ti asi řekl." Potřásla hlavou. "Kterej to vlastně byl?" Zastříhala ušima. Třeba se dozví jméno léčitele.

"Já? Koukám, co tu kde roste a kolik toho je. Hodí se to vědět, o to víc, že běhávám po celém Norestu. Nikdy nevím, kdy narazím na vlka, pro kterého ty bylinky budu potřebovat." Svou práci léčitelky bere dost vážně.

Usadila se prostě v trávě a sleduje ho. Opeřený společník se usadil kousek za ní, a sleduje Rikusiho ostražitěji, než sama vlčice.
Sari vesele vrtí ohonem. "Ve většině smeček jo, ty ostatní nestojí za řeč, od těch je lepší prostě dál." Potřásla hlavou. Nic si z toho všeho nedělá. "Klidně byhc někde byla, ale jsem na to trochu moc rozlítaná, tak prostě jsem všude možně." Vypadá to že bere sovu situaci s humorem. Jako ostatně všechno.

ale jak dojde na zranění, jsou její oči pozorné a chová se mnohem vážněji, klidněji. Vlastně v tu chvíli působí normálně. "Dobře, aspoň že máš dohodnuté, že to potom někdo zkontroluje. To je důležité. Dal ti něco na bolest?" Ptá se pro jistotu. Ohnivec.. někdo z Ignisu? Mají myslím už dva léčtele... Asi bych si měla s některým z nich někdy promluvit, už kvůli Stadovi. Asi budu prostě otravovat na hranicích, dokud někdo nepřijde.

Sedla si a podrbala se za uchem. "Jo, já." Opeřenec, tehdy maličké ptáče, už se pohybuje samostatně kousek za ní a už nevypadá tak bezbranně. Trochu povyrostl a i jeho zbarvení se mění.
"No co já vím, to co obvykle vlci ve smečkách dělají. Mají zázemí, místo, kde se v klidu vyspat... a taky léčitele, co ošetří poraněné křídlo." Upřela pohled na to jeho.
Prostor pod stromem bez odporu vyklidila. Byl tam ostatně první, no ne? A navíc je zraněný a pokud je mu tam pohodlně, tak tím spíš.
"Ale no tak. Jsem léčitelka. Aspon že sis to nechal někým ošetřit, vypadá to na dobrou práci. Ale i tak bych ráda věděla, že to zvládáš." Mluví vlídně a není tak zbrklá, jak jindy. I ten opeřenec přelétl kousek blíž, i když si trochu drží odstup. Asi pro jistotu.

Dál vesele mává ohonem. Klidně doklusala k němu blíž, přivítat se. Její opeřenec si udržuje bezpečný odstup, asi není zrovna hloupý.
""Ráda tě vidím, vypadáš líp. " Pořád se tak usmívá. "A je to Sariane, ne Sandra, i když to by bylo moc pěkné jméno," opraví ho jemně. Nezlobí se, že jí jméno spletl. Takové věci ji nerozhodí. Navíc, s tím jak byl mimo je podle ní i tohle dobré. Trefil aspoň začátek!
"Jo, pořád lovím ryby a on se má taky docela dobře," kývla hlavou k opeřenci. Ten začiřikal, ale blíž nepřiletěl. Opravdu má rozum.
"A vážně není kořist." Mrkla na Stada.
"Vyrazil sis na procházku, nebo hlídáš u hranic?"

Motala se dnes po celé kotlině. Vlastně jen tak, mapovala si, co kde roste a jeslti neobjeví něco zajímavého. Možná byhc si tu mohla vyrobit další schovku na bylinky. Nemá přesně stálý jeden úkryt, ale využívá tern po celém Norestu a ukládá si nějaké ty zásoby. A pravidelně je obíhá, aby je zkontrolovala. Je to sice hodně běhání, ale aktivní Sariane, která je věčně plná energie, to ani trochu nevadí.

Zamířila si to teď k osamělým stromům, že to okoukne i tam. V tu chvíli netušila, že se tam někdo ukrývá. A nedávala moc pozor. Takže, když oběhla jeden strom, div o Rikusiho nezakopla. Prudce zaryla tlapy do země, div neskončila na zemi, ale ubrzdila to. Napřimila se, oklepala a koukla na vlka. Pak až jí došlo, že ho vlastně už potkala. "Jé, ahoj. Tak jak vidím, jsi pořád v Norestu a zatím to nevypadá, že by ses přidal k některý ze smeček." Vesle a přátelsky mává ohonem a vůbec nic si nedělá z jeho výrazu. Ale její oči míří jasně jedním směrem. Ke zraněnému, a očividně odborně ošetřenému křídlu. "Hele, co se ti stalo?" Zeptala se a v tu chvíli je to dost jiná vlčice. Mnohem vážnější, pozorná...

Tady sem, do hor severně od území Ignisu, nechodí moc často. Je to přece jen trochu z dosahu tlapek. ale zase jsou tu místa, kde rostou rostlinky, které ji jako léčitelku zajímají. Nemá je kdoví jak dobře jak přenášet, ale vždycky se dá něco vymyslet.
Velké listy, svázané travinami, se dají nosit i přehozené přes hřbet a zabalí se do nich taky kde co.
Sari se zastavila v jednom údolí s potůčkem a jde se napít. Nevšimla si, že ji někdo pozoruje, ale upozornil ji na to její opeřený společník. Mladý opeřenec roste a sílí víc a víc a zbarvením už připomíná spíš dospělé jedince, než ptáče. I když ještě pořád není tak sytě vybarvený. Ale už se nedá tak snadno zaměnit s jiným druhem.
Na vlka na skále ji upozornil dost hlasitým čiřikáním a tlukotem křídel. Koukla na něj, pak ke skále a uviděla povědomou siluetu. Místo, aby odešla nebo tak, zamířila naopak za Stadleym. Minule byl hodně mimo a zase je tady sám. Doufám, že je v pohodě.
"Ahoj Stadley!" Zavolala na něj a vyrazila klusem k němu. Když doběhla blíž, zpomalila, s úsměvem na tváři a mávajícím ohonem. Její opeřený společník se drží trochu víc za ní, je opatrný.
"Jak se máš, Stade?" Zeptala se přátelsky. Její oči jsou pozorné, jsou to oči léčitelky při práci.

Sledovala ho pozorně, takže viděla jeho souhlas i jakýs takýs úsměv. No vida, on se umí i usmívat. Tam v horách byl tak přísný... takže za tou slupkou je víc, co? Asi by to normálně neprojevil, ale teď... no dobře. Tak šup s ním domů.
Vstala, protáhla se a zívla si u toho, pak se oklepala. Usmála se na Stada a zamávala ocáskem.
Zkontrolovala pohledem svého opeřence, ale ten se dál drží tak, aby vlčice byla mezi ním a Stadem. Chytrej.
"No tak jdeme." řekla a zkontrolovala prostor, aby pobrala, co Stadley případně přehlédl a nepobral.
Spolu s ním pak vyrazila k hranicím. Opatrně dohlížela na to, aby šel správným směrem a pokud by vybočil, prostě by popoběhla tak, aby mu zablokovala cestu a donutila ho se stočit.
Doprovodila ho až k území Ignisu. Dál nemůže. Nehlídala si tentokrát tak pečlivě, jeslti už strčila tlapku přes a nebo ne. Věří, že tohle by pochopili. ale ani nechce provokovat. Takže se na hranicích rozloučili.
Sari ještě nějakou dobu zůstala poblíž hranic, přecházela souběžně s hranicí sem a tam. Pro všechny případy. Co kdyby to Stad z dohledu otočil. Až když se neukázal, vyrazila se svým opeřeným společníkem pryč.

Vesle se uculila. "Určitě líp, než já. " O tom nepochybuje. Až příliš si je vědomá toho, jak moc ona sama pravidla nerespektuje.. Tak možná na chvíli, ale ne trvale.
Její ohon se zase rozmával, když jí zvesela řekl o Igniských léčitelích. "Vidíš, a to mě kdysi Ray lákal, jeslti nechci do smečky, jen proto, že jsem léčitelka... Takže tam tehdy buď nebyli a nebo je to na vás tam i tak málo." Zase si nadšeně oběhla kolečko.
"Každopádně, kdybys někdy potřeboval, najdeš mě nejčastěji někde u velkých řek. A já asi vyrazím, najít si něco k jídlu. A pokud možno ne šípky." Dodala zvesela.
Pokud nic nebude chtít, tak lehkým klusem vyrazí směrem k planinám a řekám.