Príspevky užívateľa

Přikývla. "Jo. Vyhodil jsi mě od hranic, když jsem v horách na severu omylem zašla moc daleko." Tehdy se choval úplně jinak. Strohý a přísný, te´d je úplně mimo.
A když si ho důkladně očichala, ucítila z něj toho docela dost. Nedokáže určit složení, ale ví dost, aby pochopila, že je na lécích a je tak mimo z nich. Co se ti mohlo stát, že do tebe toho nacpali tolik? Zastříhala ušima a starostivě po něm pokukuje.
"Snažím se zjistit, co se ti stalo," odpověděla mu klidně a trpělivě, ale svoje ucho i se sebou vzdálila od jeho těla. Vlastně je spíš ráda, že se projevil trochu výrazněji.
Naklonila hlavu na stranu, pak na druhou. "Feier... to je ten léčitel, že?" Trosky ji napadly leda ty u řeky a Grace žádnou nezná. Že by někde spadl a rozbil si hlavu tak, že ho te´d horko těžko dávají dohromady? No smysl by to dávalo. I když pokud se moc nepletu, tak tohle vypadá spíš na léky na psychiku než po úrazu. Potřásla hlavou.
"Jdeš na procházku?" Není si jistá, jeslti by měl chodit venku sám. Každopádně, pokud někdo nedorazí, nebo on nepůjde zpátky do vnitřní části území, hodlá s ním raději zůstat.

Sleduje ho pozorně očima, které nejsou ani zdaleka tak roztěkané, jako obvykle. Dokonce i mladičký opeřenec na jejím hřbetě si uvědomil, že se něco děje. A ztichl.
Sari došla opatrně blíž, pozorně si Stadleyho prohlíží.
Je jí naprosto jasné, že to není jen tak. Jako by to byl úplně jiný vlk. "Nepamatuješ si mě, viď? Ani se nedivím, neřekl jsi mi tehdy ani svoje jméno." promluvila na něj mírně.
Pokud Stad neucouvne, dojde až k němu a pozorně si ho očichá. Hodně bylinek má dost silné pachy a i jen z toho, že je musel sníst, by bylo poznat, že je snědl. Pravda, ne kolik, a rozhodně ne všechno. Ale dost na to, aby odhadla co a jak.
Zkusí k němu na chvíli přiložit ucho, aby si poslechla srdce a dech. Opět, jen pokud necouvne. Když couvne, nechá ho být. Nemá smysl ho stresovat.

Ať už po prohlídce a nebo bez ní, nakonec trochu ustoupí a zase se na něj jen zadívá. "Co si pamatuješ jako poslední? Něco výraznějšího." Zkusila to. I když si vůbec není jistá, že dostane smysluplnou odpověď. Neměl by se v tomhle stavu toulat sám....

V odpově´d vlčici se ozvalo jen usilovné.. čiřikání? Asi by se to tak dalo nazvat. Mladý opeřenec si všiml Stadleyho mnohem dřív než ona. Ale i jí pak docvaklo, že ji asi na něco chce upozornit, otočila se.
A zarazila se. Došlo jí, že toho vlka vlastně už zná. Potkala se s ním, kdysi. Tam na severní straně území Ignisu. Byl tehdy sice přísný, a odmítl jí říct svoje jméno, ale jinak v pohodě. Aspoň podle ní.
"Ahoj, neboj, nejdu přes hranici, pamatuju si cos říkal..." spustila zvesela s rozmávaným ocáskem... jenže jí došlo, že je něco špatně.
Zvážněla, přejela po něm pohledem. Malý opeřenec se jí usadil zase na hřbetě. Sari přejela modrého vlka před sebou pohledem. Ani trochu se jí nelíbí jeho podivně prázdný výraz. "Co se ti stalo?" Zeptala se hned, úplně jiným tónem. Tónem léčitelky, která vidí problém. Tohle opravdu není jen tak. Zavětřila, aby zkusila něco zjistit z jeho pachu. Ale vítr jde špatným směrem, takže nemá šanci.

Uculila se a poskočila si. "Jasně, když zrovna zkoušíš balancovat na kraji propasti a nemáš křídla, tak když se to nepovede, tak z tebe moc nezbyde." Sehrála ukázkový pád do trávy. Hned zase vstala. "Ale takovou blbost fakt neuděláš jen tak běžně. Navíc, to je jiná situace. " Potřásla hlavou, až jí pleskly uši. Pro ni je ale život a svět pořád hezkým místem, co stojí za tu trochu rizika.

Zarazila na chvíli jen když poslouchala, co jí napoví o jeho vlastních zkušenostech. To poslouchala velmi pozorně. "Bylo to hodně těžké? Já takovou smečku nezažila, ale já zažila jen jednu... a to byli samí léčitelé, ti jsou asi trochu jiní než většina smeček. " Ráda by ho zkusila trochu rozpovídat. Ale ví, že tlačit na něj nelze, když nebude chtít.
Na předsudky jen střihla uchem. K tomu nemá co dodat, v tom je jejich názor asi podobný.

Ptáče docela živě štěbetá, když mu vlčice háže žížaly a podobnou havěť. Tancují tam hezkou chvíli, aniž by si všimli, že mají společnost. První si všimlo ptáče, při jednom pokusu o obrat a začalo štěbetat o to víc a čepýřit se, ve snaze upozornit svou šedou čtyřnohou kamarádku na to, že nejsou sami.
Což Sari dokonce i došlo, koukla se tím směrem, kam jí naznačuje mladý opeřenec. Napřímila hlavu, a s vysoko neseným mávajícím ohonem vyrazila vstříc neznámé vlčici. Na tváři úsměv, oči veselé.
Ptáče napůl skáče, napůl poletuje za ní.
"Ahoj, tebe ještě neznám. Já jsem Sari a ty?" Naklonil trochu hlavu na stranu.

Zvesela si to poklusávala po vřesovišti. Oháňku vysoko nesenou, občas si poskočila. Každé poskočení se ozvalo od ní jakési... čiřikání? Asi by se to tak dalo poznat.
Zblízka je vidět, že na jejím hřbetu se veze neobvyklý pasažér. Mladý ptáček, velikosti asi sojky, ale úplně jinak zbarvený. Mládě, co nejspíš teprve nově přeměnilo peří a ještě nejspíš neumí lítat.
Sari vesele štěkla, když mládě začiřikalo výrazněji, po jednom větším skoku. Nakonec zastavila a zkroutila se, aby aspoň šilháním očí viděla na ptáče na svém hřbetu. "Ale no tak, je to sranda a ty stejně potřebuješ trénovat rovnováhu." Mluví něžně k mladému ptáčkovi. Okolí si příliš nevšímá, jako obvykle. Sari prostě není z těch, co by očekávali problém. Ví, že je blízko hranice Igniského území, ale pořád s dostatečnou rezervou, aby ji omylem nepřekročila. Navíc, ignisany považuje za celkem přátelské, neměla problém s žádným, kterého potkala.

Při pohledu zdálky, to muselo vypadat docela legračně.
Sari pobíhala sem a tam po pláni, sem tam chviličku hrabala v zemi, něco z ní vytáhla a pak s tím mávala ve vzduchu a kamsi to vyhazovala. Jen proto, aby po onom vyhozeném vystartoval jakýsi malý pták, velký asi jako sojka. Na delší vzdálenost se jeví spíš jako černý, ale kdyby někdo přišel blíž, zjistí, že je to úplně jinak. Jde o velmi mladé zvíře, čerstvě přepéřené z mláděcího chmíří, které se teprve učí létat.

To je vlastně důvod, proč tam Sari takto šaškuje. Vyhazuje žížaly do vzduchu a snaží se tak přimět ptačí mládě k tomu, aby použilo svoje křídla a zkusilo si jídlo chytit.

Vznikl z toho docela legrační tanec tlapek, srsti, křídel a peří.

Sari si díky tomu taky moc nevšímá okolí. Což u ní není nijak neobvyklé.

Zastříhala ušima. "Vlastně ne zuby, ale měly by to být sliny, co je jedovaté. To je skoro horší. O protijedu zatím nevím, což je škoda. Opravdu ráda bych ho znala. Zatím bych to řešila spíše podpůrnou léčbou, stabilizací srdce a krevního oběhu a podporou dýchání. To udělat jde. Záleží na dávce, ale slabší otravy by nejspíš měly jít vyřešit docela dobře. Problém je, že jeslti tě opravdu kousne, tak to nebude slabší otrava. Sliny mohou být použity jako lék, ale jde o velice malá množství, ta hranice mezi lékem a otravou je nepříjemně tenká. Ani já nejsem takový cvok, abych riskovala setkání, kvůli získání trochy slin pro léčbu vážných případů. " Její řeč jasně prozrazuje, že je léčitelka. Nikdo jiný by takhle nemluvil. A také, pokud byl Rikusi hodně pozorný, mohl si všimnout, že se pravděpodobně nepovažuje za úplně normální.

Zbytek jejich rozhovoru nekomentoval a vypadá to, že tím celé setkání skončilo. Sari přešlápla, v prvotním instinktu se spíš k němu přidat, ale zastavila se. Tak hloupá není, aby se mermomocí cpala k němu.
"Opatruj se a hodně štěstí na cestách," odpověděla mu přátelsky. Ona si z jeho chování nedělá vůbec nic, to je jasné. Chvíli tam ještě popocházela na místě, ale když on nic, tak se nakonec otočila a odběhla dál do lesa. Stejně musí nakrmit ptáče.

Pořád tak překvapivě vážná, zastříhala ušima. "Nejvíc v nízkých horách a okolí. To je na sever, za územím Ignisu a Přízračných. Ale někdy se zatoulají i jinam. Zbloudilý samec se ale může dostat prakticky kamkoliv. Menší populace by měly být i v jiných horách, ale naštěstí jsem je tam nepotkala. Kdybys nějakého potkal, nikdy nedovol, aby tě kousl. Během chvíle by tě jed ochromil a pak bys neměl šanci." Pro léčitele může mít jed cenu, ale to mu nemá smysl vysvětlovat.

Pak už jen čekala, na co se zeptá, začala u toho přecházet sem a tam. Ptáče na jejím hřbetě se zase rozpípalo. "Většina vlků je v pohodě, ale taky se mi už stalo, že mě někdo bez varování napadl. Prostě jsem se šla napít a pak se tam objevial divná vlčice, způsobovala strach... nemyslím tím, že jsem se jí bála, nějak to musela způsobovat uměle, asi magie. A pak po mě vystartovala. Ale nevím, jak se jmenuje. Pár prudších povah ti taky asi může ledacos provést, většinou ale stačí být slušný. Hlavně pokud je někdo cítit smečkou. Hlavně hrdí Ignisané by na to mohli reagovat dost nepříjemně. Někteří z nich prý nemají tuláky rádi, i když já jsem s nimi nikdy neměla problémy, naopak. Mám tam přátele. Taky se říká že údajně tu někde je vlčice, co žere jiné vlky, ale já ji nepotkala." Potřásla hlavou. Ale co, říká se to, no ne? Pravda, v poslední době řeči utichly. "Dlouho jsem o ní neslyšela, třeba už je pryč, netuším." Potřásla hlavou. "Nějaké rizikové období taky moc není. Jednou jsme tu měli magickou bouři, když bylo zatmění slunce, ale to se nestává často a stejně to nejde určit předem, tak je to asi fuk,." Zastavila se a koukla na něj, se zájmem.

Zvedla obočí, i když u ní to vypadá spíš legračně. "Já přece neříkala, že vždy. Ale to, že se něco nepovede neznamená, že je všechno špatně," dala obočí zpátky na své místo a vesele zamávala ohonem. Nejraději by doběhla k němu a přátelsky ho šťouchla čenichem, ale dokonce i jí je jasné, že by to neocenil.

Naklonila lehce hlavu na stranu. "To sice může, ale nedovolí si tě jen tak napadnout. Smečky obvykle nejsou tak padlé na hlavu, aby vyvolávaly válku s jinou smečkou, ale zabít tuláka, co překročil meze? To by asi pro dost z nich nebyl problém. Tuláci to vědí, tak si moc nedovolují. Tak to je prakticky všude." Sedla si a podrbala se za uchem. Zase vstala a vydala se na další kolečko, kupodivu krokem.
Ohledně pověsti Ignisu mu víc nemá jak pomoct. Ona může říct jen to, že se s pár vlky odtamtud potkala. A co se jí týká, jsou fajn. "Třeba to někdy zjistíš. Třeba jsou to jen něčí hloupá předsudky, těch je svět celkem plnej," zazubila se. Sama si z toho asi moc nedělá. Ani z předsudků. Je klidně možné, že takto aktivní vlčice, si jich už taky pár zažila. Na humoru jí to neubralo.

"Svět je velký, pestrý a barevný. Je toho v něm hodně, a není všechno zlé nebo nepřátelské," řekla mu jemně. Sleduje ho, v jejích očích nejsou žádné postranní úmysly, jen upřímný zájem a možná velmi, velmi vzdálený stín smutku.Nebyl by nápadný, u jiného vlka. Ale u ní? Je to minimálně k zamyšlení.
"Nejspíš jsi neměl moc dobré roky," řekla tišeji. Dobře si uvědomuje, že ho nemůže příliš k ničemu tlačit. Ráda by věděla, co se mu stalo, jenže, taky ví, že na tohle je obvykle moc hrrr. A že jí asi těžko něco řekne.

A smečka... a jeho opatrnost, i to je zvláštní. Je prakticky paranoidní. Tolik mu ublížili? Zavrtěla hlavou. "Pro člena smečky na většině normálních míst opravdu ne. Už vůbec ne osamělý tulák. Nikdo z tuláků si nechce na sebe poštvat celou smečku. Tvoje smečka navíc má dost drsnou pověst. Trochu nevím proč, mě přišli přátelští. Potkala jsem už i vašeho alfu." Zazubila se při té vzpomínce na setkání na říčce, kdy jí Ray nabízel místo ve smečce. Tehdy ještě Ignis neměl léčitele.

Sledovala ho, stříhlala ušima a bylo jí jasné, že si o tom asi myslí své. Tvoje škoda. Tady bych fakt ledacos věděla. Ono to dost řekne i o té smečce.
Až na nimlódy zareagoval.
"Vypadají jako jeleni, prostě normální, s parožím. Ale ocas mají pdoobný vlkům a ostré zuby. Nenech se nikdy kousnout, jejich kousnutí je jedovaté a pokud náhodou nejsi imunní na jedy, což je málokdo, neměl bys šanci. Jsou to pěkně agresivní potvory, takže je potřeba zdrhat jen se objeví. " U tohodle dokocne i pár vteřin stála v klidu a dívala se přímo na něj. To vážnost varování jen zdůraznilo.
Ale jen co se změnilo téma, už se zase ošívá a popochází. Opeřenec na jejích zádech je na to asi už zvyklý. "Dobře, jak chceš. klidně bych ti o pár místech řekla, ale když ti to je na nic, tak je to zbytečný." Nevypadá, že by ji odmítnutí jakkoliv urazilo. Steklo po ní jako voda po její srsti, pořád má tu stejnou veselou a usměvavou náladu.

Koukla na něj, maličko naklonila lavu na stranu. "Víš co? Prostě se cíleně ptej. To bude asi nejjednodušší a nebudu ti říkat haldu věcí, o který třeba ani nestojíš." Nemá tušení, co by ho mohlo zajímat. Vesele mává oháňkou.

Zadívala se na něj, hlavu naklonila na stranu, pak na druhou. "Uznávám, tvoje věc, ale nemyslím si, že to je dobrý přístup. Jednotlivci tvoří smečku a řeknou ti o ní hodně. O smečce víc než pár drobností není třeba vědět, ale jsou to jednotlivci, kdo můžou být problém, když je potkáš sám." A je jasné, že on sám je, stejně jako ona.
Ale nemůže ho nutit změnit názor a ani tak dělat nebude. Nebyla by to ale ona, kdyby se nevyjádřila.
Na otázku jen kývla. "Většina míst je v pohodě, tak nějak to co čekáš v krajině. Hory umí být zrádné. Močály jsou až daleko na východě, za územím Nihilu, tam to asi pro většinu nebezpečné je, párkrát jsem tam někoho tahala z bahna. Je tu pár velkých řek, kde to chce umět dobře plavat, nebo vědět kudy je překonat, ale to zase záleží jak na tom jsi. Je tady i řekla s peřejemi, blízko močálů. Na severovýchodě je velký kaňon, běžet tam za tmy když nevíš kde je asi není dobrý nápad, ale tak, ty máš křídla. U kotliny je v horách zase propast, tam možná na křídla není dost místa. A pozor v horách na severu, tam jsou dost často k potkání nimlógové a ti jsou fakt nebezpeční a není dobrý si s nima zahrávat i když vypadají jako jeleni. Znáš nimlógy?" Zastříhala ušima. "Taky ti můžu říct kde se dají najít léčivé byliny, ale nevím, jeslti se v nich vyznáš." Z jeho odstupu si nicnedělá, prostě popochází sem a tam. Rikusi má docela štěstí že má pasažéra, jinak by se hýbala mnohem víc. Bez ohledu na to, co ho napadlo, blechy ale opravdu nemá a ani ji nenapadlo, že by si to někdo mohl myslet.

Potřásla hlavou. "Před chvílí jsi mi v podstatě řekl, že o život může být i jen to, že si s někým zkusím promluvit. Jo, může. Ale nevím, nevidíš ten svět nějak moc.. nepřátelský?" Zkoumavě na něj koukla. Rozhovor je o život, let je o život... to je nějak moc ztracených životů, na jednu ztřeštěnou vlčici.
Ale sledovala pozorně jeho popis, ouška nastražená, hlavu mírně na stranu, rozhodně hltala každé slovo. Parazitických? Nemá tak trochu problém.. s ostatníma? To je pořád sám? Ale je z něj cítit smečka....
"Proč vlastně jsi ve smečce, když to vypadá, že o nikoho nestojíš a ostatní jsou ti spíš nepříjemní?" Zkusila to. Jo, možná pak bude jeden z těch momentů, kdy bude muset zdrhat. Ale třeba taky ne.

Nic si nedělá z jeho výrazu, to je zřejmé. "Fajn," prohlásila zvesela a zamávala přátelsky ohonem.
A pak se pustila do výkladu. Není to kdoví jak podrobné, ale i tak jsou to pravidvé informace.
Zamyslela se nad jeho otázkou. "Spíš o jednotlivcích. Potkala jsem někoho z každý smečky. Nejvíc potkávám Ignisany, ale na území Nihilu občas chodím, jim to celkem fakt nevadí. Pokud zrovna nemají hodně malých vlčat nebo tak něco. Ale u mě by jim to asi nevadilo ani pak, už mě znaj, ví, že jsem neškodná." Zazubil se zase tak zvesela. Vypadá, že nikdy moc nepostojí na místě. Te´d se sice velmi krotí, kvůli 'nákladu' na svém hřebetě, ale i tak, přešlapuje, stříhá živě ušima, vrtí ohonem.... a na jejím hřbetě něco tiše zapípalo znovu. Na to střihla ušima dozadu. "Klídek, prtě... " je jasné, že mluví k pasažérovi na svém hřbetě. Tedy, snad.
Zase napřímila ouška a kousek popošla. "Prostě se asi radši ptej, třeba z toho něco vzejde." Naklonila hlavu na stranu, pak na druhou, připravená na otázky.