Príspevky užívateľa

Protočila oči, když odsekl, že jí do toho nic není. Nevypadá, že by se bála. "Ale no tak, nebu´d taková netýkavka... ale co teda jsi? Ono to dost mění jak na tebe mluvit a nechci tě oslovovat špatně." Koukla na něj tázavě, uši napřímené. Na jejím hřbetě se cosi pohnulo. Má tam to ptáče. Také stojí klidně, skoro nehnutě. Rikusi to sice nemá odkud vědět, ale to u ní opravdu není ani trochu normální. Ale opravdu ji zajímá, jak vlastně má tvorovi před sebou říkat, ten pach ji trochu mate.
"Smečky jsou tu určitě čtyři, možná pátá. Teda, ta tu byla, ale moc se nikdy neukazovali, ale někoho z nich jsem potkala. Říkají si hejno a žili nebo ještě žijí v kotlině. To je na sever odsud, mezi dvěma pohořími. Kdybys pak šel dál na sever, a přes řeku, je tam na řece přehrada. U ní je území Přízračných. Jsou v pohodě, jen je moc nepotkávám. Tak nevím, jak to tam teď vypadá. S jejich územím sousedí další smečka. Ignis. ti jsou taky v pohodě. Teda, mě vždycky přišli, některý od nich znám. Většina vlků tvrdí, že jsou hrozně nedůkliví, ale mě nikdo z nich nikdy neublížil. Jen se nesmí na jejich území, nikdy, to mě varovali i oni sami. Nemají to rádi." Na chvíli svěsila uši. Vypadá to, že moc nejásá z toho, že tam nemůže na návštěvu. "No a kdybys šel po proudu řek, tak dojdeš k moři a u něj je území Nihilu. Ti jsou v pohodě, ani proti návštěvám nic nemaj. Párkrát jsem tam byla. " Zazubila se a zamávala ocasem. "A pak jsou tady ještě jedni, co je skoro nepotkáš. Támhle kousek je prázdný město po lidech. Bydlí tam, a nedovolí nikomu vstoupit. Ani se mnou nechtěli moc mluvit, ale znám někoho od nich a ten je taky fajn." Zazubila se. Pro ni je asi fajn skoro každý. A z jejího hřbetu se ozvalo zapípání, jak se tam vrtí to ptáče, co našla.

Zase se na něj tak vesele usmála a zamávala ohonem pěkně vysoko ve vzduchu. "No, já jo. A když někdo ne... tak já můžu zdrhat, a ty se asi bránit umíš. "Koukla na jeho křídla. "Nebo odletět... " pořád kouká na jeho křídla. "Jaké to je?" Naklonila hlavu na stranu, pak na druhou... Neřekla to sice jasně, ale její pohled je výmluvný. Rozhodně mluví o létání. "Párkrát jsem stála někde vysoko a koukala na krajinu, ale na křídlech to musí být o hodně lepší." Zvědavá, zase jako malé vlče. A opět, pokolikáté už? Oběhla Jarumiho kolem dokola. S dost velkým odstupem, aby to nepůsobilo jako vpadnutí do zad. Navíc se nepokouší být tiše.

Povzdechla si a maličko protočila oči. Ve stylu, že další netýkavka. Potřásla hlavou a tak nějak se chovala dál stejně. Až když jí nařídil brzdit, tak tedy zastavila a zklamaně si povzdechla. Ale přece jen, aspoň jméno padlo. "Pěkné jméno," zamávala zase nadšeně ocasem. Pro ni je asi pěkné kde co, jak to tak vypadá. Ale přesto je to pravda, apsoň pro ni. "A jasně, znám to tady dobře. Třeba i kde jsou tady vlčí smečky, že jich je vlastně pět, ale jedna o sobě vůbec nedává vědět a kdbych nepotkala někoho z nich, ani nevím, že jsou. Ani nevím, jestli fakt ještě jsou, je to už dýl co jsem ho potkala. A z těch čtyř dvě jsou hrozný netýkavky co tě můžou zabít za to, že jim vlezeš na území. Taky kde jsou řeky, kudy k moři, kde nikdo moc není a tak. Nebo co kde roste. Co všechno chceš vědět? A proč jsi vlastně cítit jako vlk i jako vlčice současně?" Naklonila hlavu na stranu. A vypadá nadmíru zvědavě. Ale ne nepřátelsky a rozhodně nevypadá, že by jí to vadilo.

Naklonila hlavu na stranu, lehce mává ohonem v přátelském gestu. Zvláštní oči. "Seznámit se?" Odpověděla mu na jeho ne moc přátelskou poznámku. Absolutně ji to nerozhodilo, to je vidět.
Dokonce popošla pár kroků blíž, s ptáčetem na hřbetě. "Vypadáš docela zajímavě." Pro ni to tak ostatně je. Něco je na něm jinak. Nebo snad na ní? A zvědavé šedé vlčici to rozhodně nedá klid. "Já jsem Sari. a ty? Nikde jsem tě tu neviděla. Ani necítila tvůj pach. A že mám celý Norest proběhaný dost důkladně." prozradila mu tak i jméno území, na kterém teď jsou. Pořád se tváří přátelsky, to ona ostatně vždy. "Takže, tu asi nejsi dlouho, že? A máš krásný křídla. A oči." Neudržela svou povahu na uzdě a musela tyy poznámky na vzhled prostě přidat.

Pobíhala po lese a užívala si přicházejícího jara. Zem tak voní, už rostou první květiny a tak vůbec.
Jenže co to? Lesem se nese občas zvláštní zapískání.
Netrvalo dlouho, než našla... ptáče. Už odrostlejší, ale pořád ještě takové, že by mělo mít rodiče. Rozhlédla se po okolí. Nepovedlo se jí ale najít hnízdo, odkud ten malý může být.
Její dobré srdce léčitelky ho tam ale nemůže nechat umřít. Vyhrabala pár červíků a larev a donesla je ptáčeti... to je hladově zhltalo. Sari si povzdechla a opatrně si naložila ptáče na hřbet. Nesmím teď moc poskakovat. Postarám se o něj. Však on pak odletí až vyroste. Vlastně, může to být i docela zábava. Napřímila uši a zamávala ohnem. Až pak jí došlo, že v lese není sama. Koukla na příchozího a zaraziila se. Co je to za pach? Ani vlk, ani vlčice a tak trochu oboje? Zvědavě natáhla čumáček k příchozímu. "Ahoj?" Zkusila ho oslovit.

Jen zastříhala ušima, ale první část debaty už nekomentovala.

Ale to kolem smečky a její zvláštní situaci, koukla na něj, jak se až nápadně rychle začal omlouvat. Zase zastříhala ušima a koukla na něj, opět, překvapivě vážně. "Není za co se omlouvat. " Zkoumavě ho sleduje. "Vážně, vím jak na mě mnozí reagují. Proto taky nejsem ve smečce a žiju sama. " Naklonila hlavu na stranu. "A nemohl jsi vědět, co se stalo mojí rodině, ani to, že mě zachránilo to, že prostě nikdy nepostojím." A vazba na vodu.
Zase vstala a vypadá to, že se dál bude chovat zase normálně. Tedy na ni. Chytila větvičku, co ležela na zemi, a vyhodila ji do vzduchu a zase chytila. Pak ji upustila a uculila se na něj. "A umět rychle zdrhat se hodí každýmu." mrkla na něj, zase tak zvesela. Uši napřímené, ocásek rozmávaný. Doběhla k němu a zlehka do něj š´touchla čenichem, pak se zase stáhla. "Nemusíš být tak vážný. Fakt. Ono ti obvykle nikdo neutrhne hlavu za to, že něco řekneš. Natož já." Zazubila se.

"Zatím se mi to vždycky podařilo, jak vidíš." Mrkla na něj. A co se toho, že ví jak se chovat i s tím, co má? "No, někteří by s tebou asi nesouhlasili. Vím, že kde komu lezu na nervy. Ale proto taky nežiju ve smečce. Už mi to párkrát nabízeli, jenže, já bych prostě nedokázala poslouchat výš postavený vlky. A vím to. Takže bu´d po mě půjdou oni, nebo ostatní po nich, že mi to tolerují. Tak jako tak, nedopadlo by to dobře pro nikoho a to nestojí za to." Jestrli v tom byl nějaký osten smutku, nebyl slyšet. Tak jako tak si dokázala zařídit život a postarat se o sebe. I když je odsouzená k životu tuláka.

Usmála se na něj a neodolala. Střčila na cvíli čenich do jeho mokrého kožíšku. "Tak utíkej," lehce ho postrčila. "než nám tu zmrzneš a budu ti muset najít bylinky na nachlazení." mrkla na něj. Jasně, nebyl by to problém. Ale je lepší být zdravý.
"Nejvíc jsem v okolí větších řek, ale jo, zabíhám do okolí NIhilu. " Potvrdila mu a pak už ho nechala jít.
Sama zůstala u řeky a vypadá to, že si hodlá jít nachytat nějaké rybky.

Potřásla hlavou. "Jenže problém je, že nikdo další neví, co znáš. Natož aby věděl, jak dopodrobna. A právě často vidíš, že někdo sice něco ví, ale ty detaily v tom má hodně zamotané, hlavně jak jde o zdraví." Sedla si a podrbala se za uchem.

Ale přednášky o výuce léčitelů ho opravdu ušetřila, jen se uculila, vstala a zase si oběhla kolečko. "Neboj, stejně by ti to k ničemu nebylo," mrkla na něj.
Zastavila před ním a maličko zvážněla.
"Vážně jsem neškodná. A jak vidíš, neustřelila. Vlastně, spíš mi to asi zachránilo život. Proto jsem tady. A moje rodina ne." řekla to celkem lehkým tónem. Na většinu vlků až lehkovážným. Ale ten kontrast v jejím chování co tu předváděla a tím, jak prostě jen stála, když to říkala, ten je dost do očí bijící. Z její rodiny nezbyl nikdo.
Vážný okamžik pominul a ona naklonila hlavu na stranu. "Navíc, i díky tomu umím fakt rychle zdrhat."

Celou dobu se mu snažila ukazovat, jak co dělá, aby měl mžonsoti to pochytit. Dokonce i směsi bylinek mu vyráběla před čenichem a nechala mu každou prohlédnout, aby věděl, co do toho dává. Nebude ji mít pak sebou, bude si muset poradit. "Pokud je kůže moc velká, jde taky vycpat suchou trávou. nebo proložit delšmími stvoly a mechem. Není to tk pohodlné jako přesná velikost, ale když nic jiného není, nedá se nic dělat." neopoměla mu říct o dalších možnostech.
A na poděkování, jen se zaubila a zlehka ho strčila za uchem do kožichu, pak mu promluvila jako obvykle, zase do ucha. "KAždý normální léčitel by udělal to samé, však to znáš. Hlavně na sebe dávej pozor, ano?" Maličko zvážněla.
Odstoupila od něj. Loučení. Nikdy si není jistá jak se chovat, většinou prostě odběhne. Ale tady neví, kdy se zase sejdou. Pokývla mu na pozdrav a pak se otočila a zanedlouho zmizela v krajině.

"dobře," odsouhlasila ozkoušení návleku. To znamenalo chytit rybu zhruba správné velikosti. Okoukla si ještě jeho tlapu, pro jistotu a odběhla k vodě.
Vrátila se o něco později. Odkousla hlavu a ocas, a velice, velice opatrně stáhla z ryby kůži vcelku. Pak ji vymáchala ve vodě, vyválela v nějakých rostlinách a kde čem. Ani potom to zrovna vábně nevoní, ale co se dá dělat. Hodil by se popel, no smůla.
Třela kůži o hladké kameny, až z toho bylo pružné měkké cosi, co rybí kůži ani moc nepřipomínalo. To pak rozmáchala a natěsno natáhla na tlapu vlka, o kterého tady dlouho pečovala. "Musí ti na tlapě uschnout a do té doby s ní moc nehýbej. Kůže se stáhne a tlapu trochu sevře. Tím ji zpevní. Z ryby asi nevydrží dlouho. Noha ze srny by byla vhodnější. Nebo z laně. Ale to neseženu. Uvidíš co seženeš. Dokud se to nezačne rozpadat nebo smrdět, tak si to klidně na noze můžeš nechat.
Samozřejmě si všimla i kýchání. Nenápadně mu přistrčila čenichem blíž hromádku bylinek, které na to fungují docela dobře. Koneckonců, ví o tom oba, jak to je.
Tak jako tak, víc pro něj te´a tady už udělat nemůže. Zbytek je na něm.

Vážný okamžik minul a zase je veselo.
A když prohlásil cosi o chytrých řečích, koukla se na něj a pak se regulérně rozesála. dokonce si lehla na zem a přetočila se na hřbet. Pak zase zpátky, ale koukla na něj ještě ze země. "No, jeslti ti přijde, že na tebe hrnu chytrý řeči, tak to buď rád, že jsi neznal mou rodinu. To by tě asi rychle brněla hlava." Vyplázla na něj růžový jazýček a nechala ho chvíli jen tak plandat ve vzduchu.
Pak zase vstala a tváří se relativně normálně. "Jasně že mám v hlavě kde co, jak už to bývá, když jsi jednou léčitel. Ale nechtěj vědět, jak to vypadá, když tě někdo na léčitele učí. "Zazubila se. Jako vlče si toho ostatně užila až až.
"já jsem jen... taková neřízená střela, nic víc. " Pokud tedy není někdo zraněný. To je ale něco jiného. Toto jediné opravdu bere vážně. "Ale úplně neškodná." Zazubila se. Sebe nebere vážně ani trochu.

Potřásla hlavou a zazubila se. "Tak když se stane, tak pořád mám ty rychlé tlapky. Léčitelky je rychlé mít musejí. Pacienti někdy neví co dělají a můžou zaútočit. Ale nemůžou za to." Navíc, je to jen chvíli, co předvedla vážně parádní rychlost, když odběhla pro bylinku, kterou pucuje Irisovi kožich.
Když ji označil za divnou, kupodivu se na něj zadívala klidně a jen párkrát mávla ocasem. "Vlastně, jde o druh poruchy, vím, že nejsem normální. Máma pro to měla i pár názvů, ale ty by ti asi stejně nic neřekly. Ale podstatný je, že to vlastně ničemu nevadí." Jen možná někomu občas leze na nervy. A jí to očividně nedělá potíže, dokonce ani přiznat.

Po vyčištění srsti a oklepání se, si ho Sari prohlídla. "Páni, jsi docela fešák, teda, až uschneš." mrkla na něj. "A jo, rozumím. Radši se běž někam usušit, je to jistější. Pořád je ještě celkem chladno." Přišla blíž a zlehka očichala jeho srst v podvědomé kontrole. Léčitelka se v ní nezapře. "A vůbec nemáš za co. Třeba se fakt ještě potkáme, kolem území Nihilu vymetám docela často." Zase zamávala zvesela oháňkou, s úsměvem, stále v dobré náladě. Nebude ho ale nijak zdržovat v odchodu. Koneckonců, opravdu by se měl usušit.

Koukla na něj neméně překvapeně než on na ni. "A proč by to dělal? Však nevypadám zrovna jako hrozba." Usmála se a její ohon se zase rozkmital. Ne, naprosto ignoruje podobnou možnost. Bez ohledu na to, že už se jí to ostatně i stalo a to dokonce i tady na Norestu. "No a i kdyby," přece jen tady ty momenty byly. "Tak pořád mám čtyři zdravé rychlé tlapky a můžu uhnout a zdrhnout." Vesle se usmála. Tuhle zvláštní duši některé věci zdá se netrápí. "Navíc, pokud by byla poblíž voda, tak prostě zdrhnu do vody. Ze zkušenosti vím, že tam se nikomu moc prát nechce a navíc, plavat umím fakt rychle." mrkla na něj.

A po návratu, když jí Iris bylinku schválil, se pečlivě dala do mydlení jeho kožíšku. Opravdu to vypadá, že tou pěnící rostlinou to bahno jde z kožichu lépe. I tak to oběma zabralo nějakou dobu, než jeho kožich konečně vyčistili.
"Dobře. Asi máme všechno. Doufám, že nejsi moc háklivý na zimu, ta voda moc teplá zrovna není." Jí to je naprosto jedno, vyrostla u studeného oceánu daleko na západ a na sever odtud, pro ni není tahle voda zase tak studená. Ale ví, že jiní to tak nemívají.

Zvedla hlavu, hezky se napřímila a usmála se na něj. "I to se počítá!" zamávala nadšeně ocáskem. Je vidět, že to myslí upřímně. A pak se zazubila a kývla, když pobídl k hledání i jí. "To se rozumí, stejně se hrnu ke každýmu, koho potkám." mrkla na něj. On měl trochu jiné podmínky, když za ním přiběhla, ale ona by se šla seznámit i kdyby neskončil v bažině.

Pucování kožíšku je docela na dlouho. dlouhá hebká srst nabrala nepořádku hodně a hůře se z ní dostává. Ale Sari pracuje pilně a hezky uvolňuje bahno ze srsti. A něco ji napadlo.
"Počkej mi tady pár minut, něco přinesu, pomůže to dostat ze srsti všechno a taky to zneutralizuje pach bahna."
Jako střela vyrazila ke břehu a vyrazila plným tryskem kamsi do porostů a skal okolo.

Nebyla ale pryč moc dlouho, kdy se její šedá silueta zase objevila a opět, v plném trysku běží zpátky k vodě. V tlamě nese cosi zeleného, co připomíná mech (i když jím není). Ne tak kompaktní jako bývají mechové polštářky, tohle je mnohem řidší a hrubší. A celkem světle zelené.
Položila to na břehu. "Tohle je mydlice. Ve vodě maličko pění když to rozemneš a jde s tím pak umýt kožich. Ale napřed ti to dám očichat, ne každému to vyhovuje. Ale nejspíš pro tebe lepší jak bahno. v létě se dá najít její větší příbuzná, která je o dost lepší, ale ta teď neroste."
Namočila jen malý kus a trochu ho třela o kámen, tak mu donesla očichat výsledek. Vůně je to zvláštní. Trochu blízká rozkvetlým keřům z konce jara, ale současně víc jaksi.. zelená. Na kožichu nejspíš ulpí, ale přece jen to je cítit o dost lépe než bahno.
Pokud bude vlk souhlasit, bez okolku namočí celý trs, položí ho na vršek ploššího balvanu ve vodě a pořádně rozemne. Pak vždy vezme kousek, a s jeho pomocí trochu 'namydlí' umazanou srst. Nepění to moc, ale přece jen nějaká pěna vzniká a bahno půjde lépe dolů.

Přikývla. Třeba vážně někoho najde. A pak se na něj vesele usmála a zavrtěla ohonem. "To by bylo fajn. Navíc, u vás jste tam docela kamarádský, takže tím líp. Nebo apsoń nenaděláte tolik s tím, že se někdo ukáže u vás na území." Vypadá to ,že tam už asi někdy byla. Třeba to vyjde. A i kdyby ne, těžkou hlavu z toho mít nebude.

Koukla za pochodu po něm, když říkal, že te´d tam nepoleze. "Jasně že ne tady," pochopila až te´d, že myslel asi celou dobu prostě v močálech. "Ale tohle pravidlo platí všude, i u normální řeky nebo potoka. " Zamávala zase oháňkou, ale jinak to nekomentuje. Koneckonců, tempo chůze drží celkem svižné a Iris opravdu nevypadá, že by o další hovor stál.

U řeky, když se rovnou vrhl do vody, kupodivu ho následovala. skočila z balvanu zpátky na břeh a pak za ním a do vody. Bez jakýchkoliv rozpaků se dala do pucování jeho srsti v místech, kam by si tak jako tak špatně dosáhl. Očividně se ani trochu nestydí a ani by ho nenapadlo, že by třeba o to nemusel stát.