Príspevky užívateľa

Ptáče docela živě štěbetá, když mu vlčice háže žížaly a podobnou havěť. Tancují tam hezkou chvíli, aniž by si všimli, že mají společnost. První si všimlo ptáče, při jednom pokusu o obrat a začalo štěbetat o to víc a čepýřit se, ve snaze upozornit svou šedou čtyřnohou kamarádku na to, že nejsou sami.
Což Sari dokonce i došlo, koukla se tím směrem, kam jí naznačuje mladý opeřenec. Napřímila hlavu, a s vysoko neseným mávajícím ohonem vyrazila vstříc neznámé vlčici. Na tváři úsměv, oči veselé.
Ptáče napůl skáče, napůl poletuje za ní.
"Ahoj, tebe ještě neznám. Já jsem Sari a ty?" Naklonil trochu hlavu na stranu.

Zvesela si to poklusávala po vřesovišti. Oháňku vysoko nesenou, občas si poskočila. Každé poskočení se ozvalo od ní jakési... čiřikání? Asi by se to tak dalo poznat.
Zblízka je vidět, že na jejím hřbetu se veze neobvyklý pasažér. Mladý ptáček, velikosti asi sojky, ale úplně jinak zbarvený. Mládě, co nejspíš teprve nově přeměnilo peří a ještě nejspíš neumí lítat.
Sari vesele štěkla, když mládě začiřikalo výrazněji, po jednom větším skoku. Nakonec zastavila a zkroutila se, aby aspoň šilháním očí viděla na ptáče na svém hřbetu. "Ale no tak, je to sranda a ty stejně potřebuješ trénovat rovnováhu." Mluví něžně k mladému ptáčkovi. Okolí si příliš nevšímá, jako obvykle. Sari prostě není z těch, co by očekávali problém. Ví, že je blízko hranice Igniského území, ale pořád s dostatečnou rezervou, aby ji omylem nepřekročila. Navíc, ignisany považuje za celkem přátelské, neměla problém s žádným, kterého potkala.

Při pohledu zdálky, to muselo vypadat docela legračně.
Sari pobíhala sem a tam po pláni, sem tam chviličku hrabala v zemi, něco z ní vytáhla a pak s tím mávala ve vzduchu a kamsi to vyhazovala. Jen proto, aby po onom vyhozeném vystartoval jakýsi malý pták, velký asi jako sojka. Na delší vzdálenost se jeví spíš jako černý, ale kdyby někdo přišel blíž, zjistí, že je to úplně jinak. Jde o velmi mladé zvíře, čerstvě přepéřené z mláděcího chmíří, které se teprve učí létat.

To je vlastně důvod, proč tam Sari takto šaškuje. Vyhazuje žížaly do vzduchu a snaží se tak přimět ptačí mládě k tomu, aby použilo svoje křídla a zkusilo si jídlo chytit.

Vznikl z toho docela legrační tanec tlapek, srsti, křídel a peří.

Sari si díky tomu taky moc nevšímá okolí. Což u ní není nijak neobvyklé.

Zastříhala ušima. "Vlastně ne zuby, ale měly by to být sliny, co je jedovaté. To je skoro horší. O protijedu zatím nevím, což je škoda. Opravdu ráda bych ho znala. Zatím bych to řešila spíše podpůrnou léčbou, stabilizací srdce a krevního oběhu a podporou dýchání. To udělat jde. Záleží na dávce, ale slabší otravy by nejspíš měly jít vyřešit docela dobře. Problém je, že jeslti tě opravdu kousne, tak to nebude slabší otrava. Sliny mohou být použity jako lék, ale jde o velice malá množství, ta hranice mezi lékem a otravou je nepříjemně tenká. Ani já nejsem takový cvok, abych riskovala setkání, kvůli získání trochy slin pro léčbu vážných případů. " Její řeč jasně prozrazuje, že je léčitelka. Nikdo jiný by takhle nemluvil. A také, pokud byl Rikusi hodně pozorný, mohl si všimnout, že se pravděpodobně nepovažuje za úplně normální.

Zbytek jejich rozhovoru nekomentoval a vypadá to, že tím celé setkání skončilo. Sari přešlápla, v prvotním instinktu se spíš k němu přidat, ale zastavila se. Tak hloupá není, aby se mermomocí cpala k němu.
"Opatruj se a hodně štěstí na cestách," odpověděla mu přátelsky. Ona si z jeho chování nedělá vůbec nic, to je jasné. Chvíli tam ještě popocházela na místě, ale když on nic, tak se nakonec otočila a odběhla dál do lesa. Stejně musí nakrmit ptáče.

Pořád tak překvapivě vážná, zastříhala ušima. "Nejvíc v nízkých horách a okolí. To je na sever, za územím Ignisu a Přízračných. Ale někdy se zatoulají i jinam. Zbloudilý samec se ale může dostat prakticky kamkoliv. Menší populace by měly být i v jiných horách, ale naštěstí jsem je tam nepotkala. Kdybys nějakého potkal, nikdy nedovol, aby tě kousl. Během chvíle by tě jed ochromil a pak bys neměl šanci." Pro léčitele může mít jed cenu, ale to mu nemá smysl vysvětlovat.

Pak už jen čekala, na co se zeptá, začala u toho přecházet sem a tam. Ptáče na jejím hřbetě se zase rozpípalo. "Většina vlků je v pohodě, ale taky se mi už stalo, že mě někdo bez varování napadl. Prostě jsem se šla napít a pak se tam objevial divná vlčice, způsobovala strach... nemyslím tím, že jsem se jí bála, nějak to musela způsobovat uměle, asi magie. A pak po mě vystartovala. Ale nevím, jak se jmenuje. Pár prudších povah ti taky asi může ledacos provést, většinou ale stačí být slušný. Hlavně pokud je někdo cítit smečkou. Hlavně hrdí Ignisané by na to mohli reagovat dost nepříjemně. Někteří z nich prý nemají tuláky rádi, i když já jsem s nimi nikdy neměla problémy, naopak. Mám tam přátele. Taky se říká že údajně tu někde je vlčice, co žere jiné vlky, ale já ji nepotkala." Potřásla hlavou. Ale co, říká se to, no ne? Pravda, v poslední době řeči utichly. "Dlouho jsem o ní neslyšela, třeba už je pryč, netuším." Potřásla hlavou. "Nějaké rizikové období taky moc není. Jednou jsme tu měli magickou bouři, když bylo zatmění slunce, ale to se nestává často a stejně to nejde určit předem, tak je to asi fuk,." Zastavila se a koukla na něj, se zájmem.

Zvedla obočí, i když u ní to vypadá spíš legračně. "Já přece neříkala, že vždy. Ale to, že se něco nepovede neznamená, že je všechno špatně," dala obočí zpátky na své místo a vesele zamávala ohonem. Nejraději by doběhla k němu a přátelsky ho šťouchla čenichem, ale dokonce i jí je jasné, že by to neocenil.

Naklonila lehce hlavu na stranu. "To sice může, ale nedovolí si tě jen tak napadnout. Smečky obvykle nejsou tak padlé na hlavu, aby vyvolávaly válku s jinou smečkou, ale zabít tuláka, co překročil meze? To by asi pro dost z nich nebyl problém. Tuláci to vědí, tak si moc nedovolují. Tak to je prakticky všude." Sedla si a podrbala se za uchem. Zase vstala a vydala se na další kolečko, kupodivu krokem.
Ohledně pověsti Ignisu mu víc nemá jak pomoct. Ona může říct jen to, že se s pár vlky odtamtud potkala. A co se jí týká, jsou fajn. "Třeba to někdy zjistíš. Třeba jsou to jen něčí hloupá předsudky, těch je svět celkem plnej," zazubila se. Sama si z toho asi moc nedělá. Ani z předsudků. Je klidně možné, že takto aktivní vlčice, si jich už taky pár zažila. Na humoru jí to neubralo.

"Svět je velký, pestrý a barevný. Je toho v něm hodně, a není všechno zlé nebo nepřátelské," řekla mu jemně. Sleduje ho, v jejích očích nejsou žádné postranní úmysly, jen upřímný zájem a možná velmi, velmi vzdálený stín smutku.Nebyl by nápadný, u jiného vlka. Ale u ní? Je to minimálně k zamyšlení.
"Nejspíš jsi neměl moc dobré roky," řekla tišeji. Dobře si uvědomuje, že ho nemůže příliš k ničemu tlačit. Ráda by věděla, co se mu stalo, jenže, taky ví, že na tohle je obvykle moc hrrr. A že jí asi těžko něco řekne.

A smečka... a jeho opatrnost, i to je zvláštní. Je prakticky paranoidní. Tolik mu ublížili? Zavrtěla hlavou. "Pro člena smečky na většině normálních míst opravdu ne. Už vůbec ne osamělý tulák. Nikdo z tuláků si nechce na sebe poštvat celou smečku. Tvoje smečka navíc má dost drsnou pověst. Trochu nevím proč, mě přišli přátelští. Potkala jsem už i vašeho alfu." Zazubila se při té vzpomínce na setkání na říčce, kdy jí Ray nabízel místo ve smečce. Tehdy ještě Ignis neměl léčitele.

Sledovala ho, stříhlala ušima a bylo jí jasné, že si o tom asi myslí své. Tvoje škoda. Tady bych fakt ledacos věděla. Ono to dost řekne i o té smečce.
Až na nimlódy zareagoval.
"Vypadají jako jeleni, prostě normální, s parožím. Ale ocas mají pdoobný vlkům a ostré zuby. Nenech se nikdy kousnout, jejich kousnutí je jedovaté a pokud náhodou nejsi imunní na jedy, což je málokdo, neměl bys šanci. Jsou to pěkně agresivní potvory, takže je potřeba zdrhat jen se objeví. " U tohodle dokocne i pár vteřin stála v klidu a dívala se přímo na něj. To vážnost varování jen zdůraznilo.
Ale jen co se změnilo téma, už se zase ošívá a popochází. Opeřenec na jejích zádech je na to asi už zvyklý. "Dobře, jak chceš. klidně bych ti o pár místech řekla, ale když ti to je na nic, tak je to zbytečný." Nevypadá, že by ji odmítnutí jakkoliv urazilo. Steklo po ní jako voda po její srsti, pořád má tu stejnou veselou a usměvavou náladu.

Koukla na něj, maličko naklonila lavu na stranu. "Víš co? Prostě se cíleně ptej. To bude asi nejjednodušší a nebudu ti říkat haldu věcí, o který třeba ani nestojíš." Nemá tušení, co by ho mohlo zajímat. Vesele mává oháňkou.

Zadívala se na něj, hlavu naklonila na stranu, pak na druhou. "Uznávám, tvoje věc, ale nemyslím si, že to je dobrý přístup. Jednotlivci tvoří smečku a řeknou ti o ní hodně. O smečce víc než pár drobností není třeba vědět, ale jsou to jednotlivci, kdo můžou být problém, když je potkáš sám." A je jasné, že on sám je, stejně jako ona.
Ale nemůže ho nutit změnit názor a ani tak dělat nebude. Nebyla by to ale ona, kdyby se nevyjádřila.
Na otázku jen kývla. "Většina míst je v pohodě, tak nějak to co čekáš v krajině. Hory umí být zrádné. Močály jsou až daleko na východě, za územím Nihilu, tam to asi pro většinu nebezpečné je, párkrát jsem tam někoho tahala z bahna. Je tu pár velkých řek, kde to chce umět dobře plavat, nebo vědět kudy je překonat, ale to zase záleží jak na tom jsi. Je tady i řekla s peřejemi, blízko močálů. Na severovýchodě je velký kaňon, běžet tam za tmy když nevíš kde je asi není dobrý nápad, ale tak, ty máš křídla. U kotliny je v horách zase propast, tam možná na křídla není dost místa. A pozor v horách na severu, tam jsou dost často k potkání nimlógové a ti jsou fakt nebezpeční a není dobrý si s nima zahrávat i když vypadají jako jeleni. Znáš nimlógy?" Zastříhala ušima. "Taky ti můžu říct kde se dají najít léčivé byliny, ale nevím, jeslti se v nich vyznáš." Z jeho odstupu si nicnedělá, prostě popochází sem a tam. Rikusi má docela štěstí že má pasažéra, jinak by se hýbala mnohem víc. Bez ohledu na to, co ho napadlo, blechy ale opravdu nemá a ani ji nenapadlo, že by si to někdo mohl myslet.

Potřásla hlavou. "Před chvílí jsi mi v podstatě řekl, že o život může být i jen to, že si s někým zkusím promluvit. Jo, může. Ale nevím, nevidíš ten svět nějak moc.. nepřátelský?" Zkoumavě na něj koukla. Rozhovor je o život, let je o život... to je nějak moc ztracených životů, na jednu ztřeštěnou vlčici.
Ale sledovala pozorně jeho popis, ouška nastražená, hlavu mírně na stranu, rozhodně hltala každé slovo. Parazitických? Nemá tak trochu problém.. s ostatníma? To je pořád sám? Ale je z něj cítit smečka....
"Proč vlastně jsi ve smečce, když to vypadá, že o nikoho nestojíš a ostatní jsou ti spíš nepříjemní?" Zkusila to. Jo, možná pak bude jeden z těch momentů, kdy bude muset zdrhat. Ale třeba taky ne.

Nic si nedělá z jeho výrazu, to je zřejmé. "Fajn," prohlásila zvesela a zamávala přátelsky ohonem.
A pak se pustila do výkladu. Není to kdoví jak podrobné, ale i tak jsou to pravidvé informace.
Zamyslela se nad jeho otázkou. "Spíš o jednotlivcích. Potkala jsem někoho z každý smečky. Nejvíc potkávám Ignisany, ale na území Nihilu občas chodím, jim to celkem fakt nevadí. Pokud zrovna nemají hodně malých vlčat nebo tak něco. Ale u mě by jim to asi nevadilo ani pak, už mě znaj, ví, že jsem neškodná." Zazubil se zase tak zvesela. Vypadá, že nikdy moc nepostojí na místě. Te´d se sice velmi krotí, kvůli 'nákladu' na svém hřebetě, ale i tak, přešlapuje, stříhá živě ušima, vrtí ohonem.... a na jejím hřbetě něco tiše zapípalo znovu. Na to střihla ušima dozadu. "Klídek, prtě... " je jasné, že mluví k pasažérovi na svém hřbetě. Tedy, snad.
Zase napřímila ouška a kousek popošla. "Prostě se asi radši ptej, třeba z toho něco vzejde." Naklonila hlavu na stranu, pak na druhou, připravená na otázky.

Protočila oči, když odsekl, že jí do toho nic není. Nevypadá, že by se bála. "Ale no tak, nebu´d taková netýkavka... ale co teda jsi? Ono to dost mění jak na tebe mluvit a nechci tě oslovovat špatně." Koukla na něj tázavě, uši napřímené. Na jejím hřbetě se cosi pohnulo. Má tam to ptáče. Také stojí klidně, skoro nehnutě. Rikusi to sice nemá odkud vědět, ale to u ní opravdu není ani trochu normální. Ale opravdu ji zajímá, jak vlastně má tvorovi před sebou říkat, ten pach ji trochu mate.
"Smečky jsou tu určitě čtyři, možná pátá. Teda, ta tu byla, ale moc se nikdy neukazovali, ale někoho z nich jsem potkala. Říkají si hejno a žili nebo ještě žijí v kotlině. To je na sever odsud, mezi dvěma pohořími. Kdybys pak šel dál na sever, a přes řeku, je tam na řece přehrada. U ní je území Přízračných. Jsou v pohodě, jen je moc nepotkávám. Tak nevím, jak to tam teď vypadá. S jejich územím sousedí další smečka. Ignis. ti jsou taky v pohodě. Teda, mě vždycky přišli, některý od nich znám. Většina vlků tvrdí, že jsou hrozně nedůkliví, ale mě nikdo z nich nikdy neublížil. Jen se nesmí na jejich území, nikdy, to mě varovali i oni sami. Nemají to rádi." Na chvíli svěsila uši. Vypadá to, že moc nejásá z toho, že tam nemůže na návštěvu. "No a kdybys šel po proudu řek, tak dojdeš k moři a u něj je území Nihilu. Ti jsou v pohodě, ani proti návštěvám nic nemaj. Párkrát jsem tam byla. " Zazubila se a zamávala ocasem. "A pak jsou tady ještě jedni, co je skoro nepotkáš. Támhle kousek je prázdný město po lidech. Bydlí tam, a nedovolí nikomu vstoupit. Ani se mnou nechtěli moc mluvit, ale znám někoho od nich a ten je taky fajn." Zazubila se. Pro ni je asi fajn skoro každý. A z jejího hřbetu se ozvalo zapípání, jak se tam vrtí to ptáče, co našla.

Zase se na něj tak vesele usmála a zamávala ohonem pěkně vysoko ve vzduchu. "No, já jo. A když někdo ne... tak já můžu zdrhat, a ty se asi bránit umíš. "Koukla na jeho křídla. "Nebo odletět... " pořád kouká na jeho křídla. "Jaké to je?" Naklonila hlavu na stranu, pak na druhou... Neřekla to sice jasně, ale její pohled je výmluvný. Rozhodně mluví o létání. "Párkrát jsem stála někde vysoko a koukala na krajinu, ale na křídlech to musí být o hodně lepší." Zvědavá, zase jako malé vlče. A opět, pokolikáté už? Oběhla Jarumiho kolem dokola. S dost velkým odstupem, aby to nepůsobilo jako vpadnutí do zad. Navíc se nepokouší být tiše.

Povzdechla si a maličko protočila oči. Ve stylu, že další netýkavka. Potřásla hlavou a tak nějak se chovala dál stejně. Až když jí nařídil brzdit, tak tedy zastavila a zklamaně si povzdechla. Ale přece jen, aspoň jméno padlo. "Pěkné jméno," zamávala zase nadšeně ocasem. Pro ni je asi pěkné kde co, jak to tak vypadá. Ale přesto je to pravda, apsoň pro ni. "A jasně, znám to tady dobře. Třeba i kde jsou tady vlčí smečky, že jich je vlastně pět, ale jedna o sobě vůbec nedává vědět a kdbych nepotkala někoho z nich, ani nevím, že jsou. Ani nevím, jestli fakt ještě jsou, je to už dýl co jsem ho potkala. A z těch čtyř dvě jsou hrozný netýkavky co tě můžou zabít za to, že jim vlezeš na území. Taky kde jsou řeky, kudy k moři, kde nikdo moc není a tak. Nebo co kde roste. Co všechno chceš vědět? A proč jsi vlastně cítit jako vlk i jako vlčice současně?" Naklonila hlavu na stranu. A vypadá nadmíru zvědavě. Ale ne nepřátelsky a rozhodně nevypadá, že by jí to vadilo.

Naklonila hlavu na stranu, lehce mává ohonem v přátelském gestu. Zvláštní oči. "Seznámit se?" Odpověděla mu na jeho ne moc přátelskou poznámku. Absolutně ji to nerozhodilo, to je vidět.
Dokonce popošla pár kroků blíž, s ptáčetem na hřbetě. "Vypadáš docela zajímavě." Pro ni to tak ostatně je. Něco je na něm jinak. Nebo snad na ní? A zvědavé šedé vlčici to rozhodně nedá klid. "Já jsem Sari. a ty? Nikde jsem tě tu neviděla. Ani necítila tvůj pach. A že mám celý Norest proběhaný dost důkladně." prozradila mu tak i jméno území, na kterém teď jsou. Pořád se tváří přátelsky, to ona ostatně vždy. "Takže, tu asi nejsi dlouho, že? A máš krásný křídla. A oči." Neudržela svou povahu na uzdě a musela tyy poznámky na vzhled prostě přidat.