Príspevky užívateľa

Pobíhala po lese a užívala si přicházejícího jara. Zem tak voní, už rostou první květiny a tak vůbec.
Jenže co to? Lesem se nese občas zvláštní zapískání.
Netrvalo dlouho, než našla... ptáče. Už odrostlejší, ale pořád ještě takové, že by mělo mít rodiče. Rozhlédla se po okolí. Nepovedlo se jí ale najít hnízdo, odkud ten malý může být.
Její dobré srdce léčitelky ho tam ale nemůže nechat umřít. Vyhrabala pár červíků a larev a donesla je ptáčeti... to je hladově zhltalo. Sari si povzdechla a opatrně si naložila ptáče na hřbet. Nesmím teď moc poskakovat. Postarám se o něj. Však on pak odletí až vyroste. Vlastně, může to být i docela zábava. Napřímila uši a zamávala ohnem. Až pak jí došlo, že v lese není sama. Koukla na příchozího a zaraziila se. Co je to za pach? Ani vlk, ani vlčice a tak trochu oboje? Zvědavě natáhla čumáček k příchozímu. "Ahoj?" Zkusila ho oslovit.

Jen zastříhala ušima, ale první část debaty už nekomentovala.

Ale to kolem smečky a její zvláštní situaci, koukla na něj, jak se až nápadně rychle začal omlouvat. Zase zastříhala ušima a koukla na něj, opět, překvapivě vážně. "Není za co se omlouvat. " Zkoumavě ho sleduje. "Vážně, vím jak na mě mnozí reagují. Proto taky nejsem ve smečce a žiju sama. " Naklonila hlavu na stranu. "A nemohl jsi vědět, co se stalo mojí rodině, ani to, že mě zachránilo to, že prostě nikdy nepostojím." A vazba na vodu.
Zase vstala a vypadá to, že se dál bude chovat zase normálně. Tedy na ni. Chytila větvičku, co ležela na zemi, a vyhodila ji do vzduchu a zase chytila. Pak ji upustila a uculila se na něj. "A umět rychle zdrhat se hodí každýmu." mrkla na něj, zase tak zvesela. Uši napřímené, ocásek rozmávaný. Doběhla k němu a zlehka do něj š´touchla čenichem, pak se zase stáhla. "Nemusíš být tak vážný. Fakt. Ono ti obvykle nikdo neutrhne hlavu za to, že něco řekneš. Natož já." Zazubila se.

"Zatím se mi to vždycky podařilo, jak vidíš." Mrkla na něj. A co se toho, že ví jak se chovat i s tím, co má? "No, někteří by s tebou asi nesouhlasili. Vím, že kde komu lezu na nervy. Ale proto taky nežiju ve smečce. Už mi to párkrát nabízeli, jenže, já bych prostě nedokázala poslouchat výš postavený vlky. A vím to. Takže bu´d po mě půjdou oni, nebo ostatní po nich, že mi to tolerují. Tak jako tak, nedopadlo by to dobře pro nikoho a to nestojí za to." Jestrli v tom byl nějaký osten smutku, nebyl slyšet. Tak jako tak si dokázala zařídit život a postarat se o sebe. I když je odsouzená k životu tuláka.

Usmála se na něj a neodolala. Střčila na cvíli čenich do jeho mokrého kožíšku. "Tak utíkej," lehce ho postrčila. "než nám tu zmrzneš a budu ti muset najít bylinky na nachlazení." mrkla na něj. Jasně, nebyl by to problém. Ale je lepší být zdravý.
"Nejvíc jsem v okolí větších řek, ale jo, zabíhám do okolí NIhilu. " Potvrdila mu a pak už ho nechala jít.
Sama zůstala u řeky a vypadá to, že si hodlá jít nachytat nějaké rybky.

Potřásla hlavou. "Jenže problém je, že nikdo další neví, co znáš. Natož aby věděl, jak dopodrobna. A právě často vidíš, že někdo sice něco ví, ale ty detaily v tom má hodně zamotané, hlavně jak jde o zdraví." Sedla si a podrbala se za uchem.

Ale přednášky o výuce léčitelů ho opravdu ušetřila, jen se uculila, vstala a zase si oběhla kolečko. "Neboj, stejně by ti to k ničemu nebylo," mrkla na něj.
Zastavila před ním a maličko zvážněla.
"Vážně jsem neškodná. A jak vidíš, neustřelila. Vlastně, spíš mi to asi zachránilo život. Proto jsem tady. A moje rodina ne." řekla to celkem lehkým tónem. Na většinu vlků až lehkovážným. Ale ten kontrast v jejím chování co tu předváděla a tím, jak prostě jen stála, když to říkala, ten je dost do očí bijící. Z její rodiny nezbyl nikdo.
Vážný okamžik pominul a ona naklonila hlavu na stranu. "Navíc, i díky tomu umím fakt rychle zdrhat."

Celou dobu se mu snažila ukazovat, jak co dělá, aby měl mžonsoti to pochytit. Dokonce i směsi bylinek mu vyráběla před čenichem a nechala mu každou prohlédnout, aby věděl, co do toho dává. Nebude ji mít pak sebou, bude si muset poradit. "Pokud je kůže moc velká, jde taky vycpat suchou trávou. nebo proložit delšmími stvoly a mechem. Není to tk pohodlné jako přesná velikost, ale když nic jiného není, nedá se nic dělat." neopoměla mu říct o dalších možnostech.
A na poděkování, jen se zaubila a zlehka ho strčila za uchem do kožichu, pak mu promluvila jako obvykle, zase do ucha. "KAždý normální léčitel by udělal to samé, však to znáš. Hlavně na sebe dávej pozor, ano?" Maličko zvážněla.
Odstoupila od něj. Loučení. Nikdy si není jistá jak se chovat, většinou prostě odběhne. Ale tady neví, kdy se zase sejdou. Pokývla mu na pozdrav a pak se otočila a zanedlouho zmizela v krajině.

"dobře," odsouhlasila ozkoušení návleku. To znamenalo chytit rybu zhruba správné velikosti. Okoukla si ještě jeho tlapu, pro jistotu a odběhla k vodě.
Vrátila se o něco později. Odkousla hlavu a ocas, a velice, velice opatrně stáhla z ryby kůži vcelku. Pak ji vymáchala ve vodě, vyválela v nějakých rostlinách a kde čem. Ani potom to zrovna vábně nevoní, ale co se dá dělat. Hodil by se popel, no smůla.
Třela kůži o hladké kameny, až z toho bylo pružné měkké cosi, co rybí kůži ani moc nepřipomínalo. To pak rozmáchala a natěsno natáhla na tlapu vlka, o kterého tady dlouho pečovala. "Musí ti na tlapě uschnout a do té doby s ní moc nehýbej. Kůže se stáhne a tlapu trochu sevře. Tím ji zpevní. Z ryby asi nevydrží dlouho. Noha ze srny by byla vhodnější. Nebo z laně. Ale to neseženu. Uvidíš co seženeš. Dokud se to nezačne rozpadat nebo smrdět, tak si to klidně na noze můžeš nechat.
Samozřejmě si všimla i kýchání. Nenápadně mu přistrčila čenichem blíž hromádku bylinek, které na to fungují docela dobře. Koneckonců, ví o tom oba, jak to je.
Tak jako tak, víc pro něj te´a tady už udělat nemůže. Zbytek je na něm.

Vážný okamžik minul a zase je veselo.
A když prohlásil cosi o chytrých řečích, koukla se na něj a pak se regulérně rozesála. dokonce si lehla na zem a přetočila se na hřbet. Pak zase zpátky, ale koukla na něj ještě ze země. "No, jeslti ti přijde, že na tebe hrnu chytrý řeči, tak to buď rád, že jsi neznal mou rodinu. To by tě asi rychle brněla hlava." Vyplázla na něj růžový jazýček a nechala ho chvíli jen tak plandat ve vzduchu.
Pak zase vstala a tváří se relativně normálně. "Jasně že mám v hlavě kde co, jak už to bývá, když jsi jednou léčitel. Ale nechtěj vědět, jak to vypadá, když tě někdo na léčitele učí. "Zazubila se. Jako vlče si toho ostatně užila až až.
"já jsem jen... taková neřízená střela, nic víc. " Pokud tedy není někdo zraněný. To je ale něco jiného. Toto jediné opravdu bere vážně. "Ale úplně neškodná." Zazubila se. Sebe nebere vážně ani trochu.

Potřásla hlavou a zazubila se. "Tak když se stane, tak pořád mám ty rychlé tlapky. Léčitelky je rychlé mít musejí. Pacienti někdy neví co dělají a můžou zaútočit. Ale nemůžou za to." Navíc, je to jen chvíli, co předvedla vážně parádní rychlost, když odběhla pro bylinku, kterou pucuje Irisovi kožich.
Když ji označil za divnou, kupodivu se na něj zadívala klidně a jen párkrát mávla ocasem. "Vlastně, jde o druh poruchy, vím, že nejsem normální. Máma pro to měla i pár názvů, ale ty by ti asi stejně nic neřekly. Ale podstatný je, že to vlastně ničemu nevadí." Jen možná někomu občas leze na nervy. A jí to očividně nedělá potíže, dokonce ani přiznat.

Po vyčištění srsti a oklepání se, si ho Sari prohlídla. "Páni, jsi docela fešák, teda, až uschneš." mrkla na něj. "A jo, rozumím. Radši se běž někam usušit, je to jistější. Pořád je ještě celkem chladno." Přišla blíž a zlehka očichala jeho srst v podvědomé kontrole. Léčitelka se v ní nezapře. "A vůbec nemáš za co. Třeba se fakt ještě potkáme, kolem území Nihilu vymetám docela často." Zase zamávala zvesela oháňkou, s úsměvem, stále v dobré náladě. Nebude ho ale nijak zdržovat v odchodu. Koneckonců, opravdu by se měl usušit.

Koukla na něj neméně překvapeně než on na ni. "A proč by to dělal? Však nevypadám zrovna jako hrozba." Usmála se a její ohon se zase rozkmital. Ne, naprosto ignoruje podobnou možnost. Bez ohledu na to, že už se jí to ostatně i stalo a to dokonce i tady na Norestu. "No a i kdyby," přece jen tady ty momenty byly. "Tak pořád mám čtyři zdravé rychlé tlapky a můžu uhnout a zdrhnout." Vesle se usmála. Tuhle zvláštní duši některé věci zdá se netrápí. "Navíc, pokud by byla poblíž voda, tak prostě zdrhnu do vody. Ze zkušenosti vím, že tam se nikomu moc prát nechce a navíc, plavat umím fakt rychle." mrkla na něj.

A po návratu, když jí Iris bylinku schválil, se pečlivě dala do mydlení jeho kožíšku. Opravdu to vypadá, že tou pěnící rostlinou to bahno jde z kožichu lépe. I tak to oběma zabralo nějakou dobu, než jeho kožich konečně vyčistili.
"Dobře. Asi máme všechno. Doufám, že nejsi moc háklivý na zimu, ta voda moc teplá zrovna není." Jí to je naprosto jedno, vyrostla u studeného oceánu daleko na západ a na sever odtud, pro ni není tahle voda zase tak studená. Ale ví, že jiní to tak nemívají.

Zvedla hlavu, hezky se napřímila a usmála se na něj. "I to se počítá!" zamávala nadšeně ocáskem. Je vidět, že to myslí upřímně. A pak se zazubila a kývla, když pobídl k hledání i jí. "To se rozumí, stejně se hrnu ke každýmu, koho potkám." mrkla na něj. On měl trochu jiné podmínky, když za ním přiběhla, ale ona by se šla seznámit i kdyby neskončil v bažině.

Pucování kožíšku je docela na dlouho. dlouhá hebká srst nabrala nepořádku hodně a hůře se z ní dostává. Ale Sari pracuje pilně a hezky uvolňuje bahno ze srsti. A něco ji napadlo.
"Počkej mi tady pár minut, něco přinesu, pomůže to dostat ze srsti všechno a taky to zneutralizuje pach bahna."
Jako střela vyrazila ke břehu a vyrazila plným tryskem kamsi do porostů a skal okolo.

Nebyla ale pryč moc dlouho, kdy se její šedá silueta zase objevila a opět, v plném trysku běží zpátky k vodě. V tlamě nese cosi zeleného, co připomíná mech (i když jím není). Ne tak kompaktní jako bývají mechové polštářky, tohle je mnohem řidší a hrubší. A celkem světle zelené.
Položila to na břehu. "Tohle je mydlice. Ve vodě maličko pění když to rozemneš a jde s tím pak umýt kožich. Ale napřed ti to dám očichat, ne každému to vyhovuje. Ale nejspíš pro tebe lepší jak bahno. v létě se dá najít její větší příbuzná, která je o dost lepší, ale ta teď neroste."
Namočila jen malý kus a trochu ho třela o kámen, tak mu donesla očichat výsledek. Vůně je to zvláštní. Trochu blízká rozkvetlým keřům z konce jara, ale současně víc jaksi.. zelená. Na kožichu nejspíš ulpí, ale přece jen to je cítit o dost lépe než bahno.
Pokud bude vlk souhlasit, bez okolku namočí celý trs, položí ho na vršek ploššího balvanu ve vodě a pořádně rozemne. Pak vždy vezme kousek, a s jeho pomocí trochu 'namydlí' umazanou srst. Nepění to moc, ale přece jen nějaká pěna vzniká a bahno půjde lépe dolů.

Přikývla. Třeba vážně někoho najde. A pak se na něj vesele usmála a zavrtěla ohonem. "To by bylo fajn. Navíc, u vás jste tam docela kamarádský, takže tím líp. Nebo apsoń nenaděláte tolik s tím, že se někdo ukáže u vás na území." Vypadá to ,že tam už asi někdy byla. Třeba to vyjde. A i kdyby ne, těžkou hlavu z toho mít nebude.

Koukla za pochodu po něm, když říkal, že te´d tam nepoleze. "Jasně že ne tady," pochopila až te´d, že myslel asi celou dobu prostě v močálech. "Ale tohle pravidlo platí všude, i u normální řeky nebo potoka. " Zamávala zase oháňkou, ale jinak to nekomentuje. Koneckonců, tempo chůze drží celkem svižné a Iris opravdu nevypadá, že by o další hovor stál.

U řeky, když se rovnou vrhl do vody, kupodivu ho následovala. skočila z balvanu zpátky na břeh a pak za ním a do vody. Bez jakýchkoliv rozpaků se dala do pucování jeho srsti v místech, kam by si tak jako tak špatně dosáhl. Očividně se ani trochu nestydí a ani by ho nenapadlo, že by třeba o to nemusel stát.

Očividně to bude opravdu náročné. Ale nedá se nic dělat. Trpělivě a kousek po kousku učila Aishilu, jak má správně očistit druhou vlčici, která se ani nepohnula. Až když to vypadalo, že to zvládne, vyrazila lovit ryby. Netrvalo jí to zase tak dlouho, ale i tak to chvíli zabralo, než se vrátila s porcí šupináčů. A ke svému zděšení zjistila, že Aishila má na noze pořádnou ránu. Jen tak tak že se na ni neobořila, proč něco neřekla. Vždyť dobře ví, že možná není moc schopná vnímat. Spíš nechápe jak je možné, že ona sama si ničeho nevšimla. Ano, nebylo to vidět, ale měla tu ránu cítit!
Zamračila se a čichla k rybám. Ano, trochu je cítí, ale vážně ne normálně. No bezva.. ještě jsem přišla o čich.. ale jak? zastříhala ušima. No nejspíš za to mohla ta divná mlha, co už. Můžu jen doufat, že to brzo přejde.
Ránu Aishile ošetřila dost důkladně. Posadila ji pak k druhé vlčici a nutila ji i tak dál se o ni starat. Není ráda na ni tak přísná, ale ví, že když ji nechá jen tak sedět, nemusí to vlčice přežít.

Následující dny byly jak přes kopírák... péče o ty dvě, snaha do nich dostat jídlo a léky... běhání po kaňonu a sem a tam aby našla apsoň nějaké byliny.. dny plynuly a Sari sotva měla kdy sama pořádně spát. Ale apsoň fyzické rány se vlčicím začaly dost dobře hojit. šedá léčitelka očividně ví, co dělá.
Sil brzo mohla choti apsoň se sama napít a Aishila? No tam je největší problém psychika. A taky to, že svou nohu také dost ignorovala.

<<< močály

"No prááávě." protáhla trochu, no ne smutně, ale možná frustrovaně. Ale to jí nevydrželo dlouho a zase se vrátila ke svojí obvyklé veselé náladě. "Pravda, s těmi co jsou zvyklí žít u vody by to možná šlo. Ale chce to někoho kdo hodně loví ryby a ve vodě se pohybuje, nestačí jen žít na břehu." Za pokus by to ale možná stálo. Jenže, má takový dojem, že v Norestu je asi jediná, kdo se živí převážně rybami. Aspoň ona nikoho zatím nepotkala.

Nic si nedělala, když tam začal bručet, že snad není nemehlo. Koukla na něj. "A proč bys nemohl? Třeba se napít, to jinak pak nejde než lízt o kraji. Nebo když hledáš cestu přes, tak takovej okraj je místo, kde se dá rozhlídnout." Potřásla hlavou. Pro ni je to docela jednoduchá věc.
"A neboj, určitě už se ti to jen tak nestane." zkouší ho trochu utěšovat.

ale řeka už byla blízko, takže během chvíle stanuli na břehu pěkně prudkého proudu. Sari, zvyklá pohybovat se v blízkosti vody, klidně i po balvanech, obratně vyskočila na jeden vyšší kousek od břehu a rozhlíží se.
"Támhle je proud mírnější, je tam zátiší za skálou. Tam by ses asi mohl namočit aniž by proud příliš otravoval a umýt se. Co ty na to?" Ukazovala mu prve směr vlastním čenichem. Ale teď se zadívala přímo na něj.

Moc dobře si všimla pohledu v očích Aishily. A moc dobře ví, jak moc velký malér to je. Ale nedá se nic dělat. Jednou je léčitelka, tak ji takhle nemůže nechat a musí s tím něco udělat. Dobře ví, že o psychice toho zdaleka tolik neví, ale nikdo jiný tu není, kdo by vypomohl. Tak je to na ní.
Tudíž, celkem nemilosrdně do Aishily rýpla čenichem, nacpala jí svůj čenich a hlavu pod její tvář a zvedá ji. "No tak vstávat, vstávat, máme tu práci. Je tu zraněná vlčice a já potřebuju pomoct jí nanosit vodu, musím taky shánět víc bylin. Tak šup." Sari ví, že nechá Aishilu nečinně ležet, nejspíš by se znovu propadla do naprosté letargie. Tohle zacházení je sice celkem drsné, ale v tuhle chvíli je to jediná možnost, co šedá vlčice má.
Sil bude potřebovat ještě dost péče a Aishila je fyzicky víceméně v pořádku. Psychicky... starat se o zraněnou jí možná může pomoct. Možná taky ne, ale horší už to nebude.
Takže si dala dost práce, aby černou vlčici se zajímavým kožíškem dostrkala k nějaké aktivitě. Strčila jí velký složený list, z kterého je udělaný kornout. Protože ho má nosit i někdo jiný než Sari, raději použila dva do sebe a zpevnila je trochou travin. "Tak šup, nabrat vodu a donést. Když to zvládneš, můžeš taky Sil umýt z kožichu krev, bude to potřebovat postupně namočit, rozpustit a odstranit. Mám tam na to vyčištěný mech, tím to půjde dobře. Nesmíme jí moc namáchat kožich, aby jí nebyla zima." I přes na první poheld drsné a razantní zacházení, je Sarin tón celkem jemný a výraz v očích hodně soucitný. Přesto bude k práci Aishilu nutit.

Bude pěkná dřina dohlédnout na ty obě. Netroufne si Aishilu poslat lovit, netroufne si ji zatím pustit z dohledu. Ale v řece na dně kaňonu jsou ryby a to je výhoda. Sari je dokáže nalovit, takže jídlo sežene. Jen se asi nějakou dobu moc nezastaví.
Zhodnotila pohledem ležící Sil. Ale vypadá to dobře.
"Zkusím nachytat nějaké ryby. Zatím se postarej o ten kožich u Sil."
Ne že by hodlala vlčici příliš spouštět z dohledu, od řeky na ně uvidí, stačí když si stoupne na nějaký kámen v proudu, stejně tam bude lepší loviště.

Když to bude vypadat dobře, dá se do lovu. S každou rybou poctivě praští o balvan a až pak ji obratným pohybem vyhodí na břeh. Proudem se jich míhá dost aby nemusela ani moc lovit stanoviště. Jen co jich bude dost, poletí zkontrolvoat Sil, dát jí napít, k čemuž zase hodlá využít Aishilu, že ji požene pro vodu. Pak zase pro traviny nebo mech u skály, vše v dohledu.

Takhle to asi bude hezkých pár dní... Ale Sil se bude postupně uzdravovat docela dobře. Je výhoda, že Sari dokáže zamezit hrozbě infekce. Nejtěžší budou ale noci. Sari nezbyde než se často budit a pospávat jen zlehka, aby dohlédla, že Aishila někam neuteče a nevytratí se a že Sil nemá potíže. Ale nebude si stěžovat, to v žádném případě. Je přece léčitelka. Další velký úkol bude donutit Aishilu jíst. Každopádně jí bude ryby strkat před čenich dost vytrvale.

Trochu nevím co s tím, je to tam popsané i jako možnost na víc dní, abyste mohly kdyžtak trochu poskočit o nějaký ten den či týden, až se Sil bude schopná hrabat na nohy, jinak by Sil neměla moc co psát.

Veselá a přátelská Sari naštěstí netuší o podezřívavosti vlak před sebou. Nikdy by něco takového nepochopila, stejně jako pro něj je asi těžké přijmout, že je někdo prostě takto přátelský, bez podmínek a myslí to naprosto upřímně.
"Tak vidíš. A léčitel, co se na někoho vykašle, není léčitel. Takže když něco, udělám co půjde." V tuhle chvíli je kupodivu vážná. Přes všechny ty legrácky a veselou náladu, zřejmě svůj závazek léčitelky k ostatním bere velmi vážně.
Ale samozřejmě vážná nezůstala. Zase se vesele usmála a dokonce se zatočila dokolečka na místě. Asi prostě neumí zůstat v klidu.
"Dobře děláš," pokývla mu zvesela. "Rozhodně je to pro tvoje tělo pak snazší. Taky jsou fajn ostružiny a maliny, ale to leda v létě, no. Ale šípky stačí. Nebo někdy jsou jeřabiny a hložinky, když to nesežerou práci." Zamyslela se. I tohle jsou plody, co pozná asi každý.
"A budeš se divit, ale kondice se hodí i mě. Přece jen, něco se naběhám abych sehnla bylinky." Usmála se a očividně si ho spíš dobírá. Sari samozřejmě není bojovník a ani nevypadá, že by byla na toto povolání vhodný materiál. A ani v nejmenším jí to nevadí.