Príspevky užívateľa

Vypadalo to, že společnice neměla vůbec radost ze svých křidélek, které jí znenadání vyrostly na zadní části těla, což šlo dosti jasně poznat z její pohledu, který dosti jasně říkal, jestli svá slůvka myslí doopravdy vážně. Ani při nejmenším ale Sasha neměla žádný důvod jí lhát – vskutku, ona opravdu měla ráda křidélka, a záviděla je snad každému, kdo tento drahocenný poklad vlastnil. Sic byla pravda, že právě ty Dionky se nacházely na vskutku zvláštním místě, což by ani vlčka samotná nikdy nečekala, proto když se i do vzduchu druhá vlčice dostala, byla hlavou otočená k Sashe, měla i tedy možnost vidět její nadšený výraz ve tváři. ,,Ále, však by na tom trapného bolo? Možno sú na troška divném místě, o to ale víc sú zajímavé!” řekla svůj názor, jak ho jen cítila, dle ní se nejednalo o vůbec nic špatného. Možná kdyby i Sasha tento dar dostala, třeba by i do výšin velkých, což by bylo nadmíru úžasné! ,,To že je nemajú ostatní neznamená, že je to špatné. Si výjimečná.”

,,To som ráda!” zamávala ocáskem ve chvíli, kdy Dionka prohlásila, že o svůj krásný kaktus se bude náležitě starat jak nejlépe to je půjde. Sasha těmto slovům věřila, šedá vlčka vypadala vskutku nadšeně ze své nové rostlinky na hlavičce, a pokud jen chtěla, aby jí vydržela co nejdelší dobu, musela jí dát také nějakou péči. Najednou se však stala věc opravdu pro Sashu překvapivá, kterou nečekala ani v těch nejšílenějších snech. Na zadní části těla se Dione objevila dvě křidélka, nebyla však ale taková, jaká vlčka normálně znala, tyto byla opravdu malinkatá, menší snad nikdy v životě neviděla. Jakmile se nadnesla nad zemi, v očičkách maličké se objevily jiskřičky naprostého úžasu a ohromení, i když společnice to tak rozhodně nebrala, pro Sashu to byla věc opravdu velice zajímavé. ,,To je úžasné!” nadšeně vypískla ve chvíli, kdy se vlčice již na zemi objevila a k samému nevydržení vyskočila do vzduchu, opravdu ji to naprosto fascinovalo.

Vypadalo to, že vlčice zabalená v té kupce sněhu ještě stále netušila, o jakého nového příchozího se jedná, proto i svoji hlavičku dříve či později schovala. Sasha to ale nezvdávala, musela přece té chudince pomoci z té pasti, aby třeba neumrzla! ,,Ahoj!” sic to nějakou chvíli trvalo, nakonec i společnice stála na všech čtyřech již vysvobozená, proto malá vlčka si ji v klidu pořádně prohlédla a rovnou ji i pozdravila nazpátek. Již z dálky měla tu možnost všimnout, že byla obohacena o velikánská pírka, která vskutku vypadala zajímavě, Sasha něco takového ještě předtím neviděla. Věc, která se jí ale zalíbila nejvíce na jejím vzhledu, byla ta krásná křidélka zdobící její zádíčka. Na tvářičce té malinké vlčky se objevil ohromený výraz, najednou snad jako kdyby úplně ignorovala její omluvu, která značila o tom, že vlčici bylo opravdu líto co způsobila, Sasha se ale soustředila jen tu úchvatnou věc. ,,Ty křidélka… sú úžasná!” vypískla naprosto nadšeně, odrážejíc se ze sněhu ještě vyskočila před tou, kterou ještě chvíli označovala za příšeru, co ji chtěla sežrat. Však ona je ale tak pekná!

Na otázku Dione jen přikývla – vskutku, bylo důležité i vědět, jak se ke své rostlince chovat, aby vydržela co nejdéle. Bohužel, ani její kytičky nepobývali na světe celičkém velmi dlouho, a to obzvláště v tomto ročním období, kdy pro ně byli přizpůsobeny ty správné podmínky. Zrovna ale kaktus byla rostlina, která vydržela vždycky poměrně dlouhou dobu, ani její péče nebyla nijak náročná, což bylo rozhodně plus těchto rostlin. ,,Áno, jednou za čas by vodu dostat měla, aby bola pořád fešná!” přikývla na její slůvka, věděla však, že tato vlčka se bude o svoji kytičku starat s úctou a láskou, přeci jen, kdo by se vzdal něčeho tak překrásného, jako byl kaktusem s modravou květinou, která v noci krásně svítila?

Nakonec se od ní opět oddálila, i když i to nebyl zrovna nejlehčí úkol, i přesto že Dione nedosahovala průměrné výšky obyčejné vlčice, Sasha byla na rozdíl od ní ještě menší, snad i proto jako kulička se zrzavým chlupatým kožíškem vypadala. A sic se jí stále dostával pocit lítosti, s hrudí napjatou a hrdostí se na svůj výtvor v podobě kaktusu s překrásnou modravou květinkou podívala. Ano, vskutku i ona si pomyslela, že se jí rostlinka krásná podařila vykouzlit, navíc zde byl ještě jeden faktor, který byl k potěšení uslyšet do svých oušek – kaktus jí mohl vydržet vskutku dlouhou dobu, nemohla jen tak lehce zvadnout, z čehož také radostí oplývala. Opravdu byla ráda, že Dionce pomohla takto pomoci, usmívajíc se na šedou vlčku tedy ještě zavrtěla ocáskem, dobré skutku ve chvílích nejhorších byli opravdu potřeba, ať se mohli zdát na první třeba až nepodstatné. ,,To som ráda!” řekla jí jen spokojeně, z toho úžasu se jí téže nechtělo tolik do řeči, musela jí ale ukázat, že tímto skutkem ráda jí přilepšila na náladě.

Opravdu si ten chudáček malý myslel, že když najednou bude držet a bude si hrát na to, jako kdyby nikdy v životě neměl s tímto incidentem co dočinění, tak z toho jen tak lehce vyvázne? Ani náhodou! To on byl ten, co vše toto způsobil, vždyť ta malá zrzavá vlčka neměla ani tušení o tom, jak změní najednou své chování, jediné co si přála, bylo potkat dalšího milého vlka. Ještě stále si přála, aby Nox již vypadnul z jejích očí a již se nikdy nevracel, bohužel on tyto slova nepochopil, proto svůj zamračený výraz vůbec neskrývala, spíše naopak. Avšak, uvědomila si jednu věc – toto nebylo území, které patřilo Nihilčanům. Ještě stále se z jejich teritoria vyklouzli pryč, ale snad, že kdyby o této celé věci pověděla panovníkovi, měl by zákaz k nim chodit? Skvelý nápad Sashi! ,,Už na mňa nikdy nešahaj, jinak bude zle!” nedopustila si flusnout přesně na jeho tlapky, aby ještě více potrhla skutečnost, že již více se jí nedotkne, otočila se směrem od něj a začala vyzdvihovat zadní tlapky do vzduchu, aby se sníh dostal až na něj, na důkaz toho, že tady již skončila. S výrazem uraženým si to pěkně odkráčela pryč, čekajíc však na Gennedyho, jestli se k ní připojí šla ale s menším nucením pomalu, měla totiž obavy z toho, aby se situace neopakovala, to by jinak již vlk skončil jako hnusná rohožka. Alespoň nejaké využití by mal! Sic tato situace jí vskutku špatnou náladu vytvořila, uvědomila si jednu věc – ne všichni křídláci jsou hodní.

Ano, vlk se rozhodl, že začne hrát tu hru, kdy začne vše okolo ignorovat, ani jednou jí na jednu z věcí neodpověděl, dokonce i to, jak ho se jí podařilo se seknout do čumáku, naprosto zcela začal ignorovat. ,,Tak ty takto, áno?” posměšně mu jen řekla opět s odfrknutím, vlček si jaksi nevzal nejlepší taktiku, za kterou by mohl ukrýt jako nevinný tvoreček, který jako kdyby nic jako slovo hřích neznal. ,,Jen nadrženou prdel to má! Najde si to jakoukoliv vlčicu a pak s ní jen hraje! Ako smutné!” odpověděla Gennedymu nevěnujíc mu však ani jeden pohled, samozřejmě si uvědomovala skutečnost, že i ona do jeho naprosto hloupé pasti vkročila naprosto naivně a litovala toho. ,,Ale víš co? Totok ti neprojde. My dva máme za sebou celou smečku a jsme aspoň někdo, jenže ty si nič. Kdybys aspoň trocha empatie měl!” řekla mu opět, při zmínění jich obou se nakonec podívala s vděčným pohledem na hnědého společníka, který alespoň kousek rozumu pobral, na rozdíl od toho smrada malého, navíc velmi ráda byla, že se tu nakonec objevil i další člen Nihilu, sic si nejříve myslela, že i sama by to zvládla levou zadní. ,,Takže radím ti, zmizni mi z očí, jinak KONČÍŠ!!!” řekla dosti rázně, poslední slůvko i s ochotou opět mu zaječela do ouška, aby jen věděl, co jen byl pokračovalo, kdyby se odvážil byť jen jednou dotknout, nakonec si neodpustila i sladký úsměv, věděla, že Nox jí již nemohl udělat nic špatného, byl tu přeci jen i Gennedy.

To, jak se po celou tu dobu poté, co se jen na něj s šokem dívala, k ní ještě dále choval, jak předstíral, že on za nic nemůže a že je ten nevinný chlapeček co by nikdy za nic na světě neprovedl žádnou špatnou věc, jí jen přidávalo na hněvu, který začal pomalu ale jistě převažovat nad tím zmatení z celé předešlé situace. Pohár trpělivosti ale nakonec přetekl ve chvíli, kdy se z něj ozvala slůvka naznačující, že nic špatného na tom nebylo. Ten debil! kožíškem naježeným jak nejvíce to jen šlo a výrazem vskutku až naštvaným si to kráčela kupředu skoro až k Noxovi, nehledíc na to, že před ním stál nově příchozí Gennedy, který stál na straně Sashy, jednoduše ho trošku popostrčila pryč a sama se již objevila před tím, co ještě před chvílí ji chtěl ublížit. Z vlčky vycházelo dlouhé a vskutku hlasité vrčení, ani se nesnažila nijak skrývat, ba spíše naopak, jen ať vidí, jakou zlost na něj má! Bylo to pár krůčků od toho, aby byli u sebe blízko, vlčka udělala první věc, která ji napadla. Zdvihla jednu svoji packu a podařilo se jí udělat alespoň nějaké šrámy na jeho čumáku, přičemž poté si jen znechuceně odfrkla, aby mu ukázala, že na takovou špínu už nikdy nešáhne! ,,Že nic hrozného? Si úchyl snad?” vyjela po něm, opravdu to, co si ten smrad dovoloval, jí přišlo až přespříliš! ,,Nikdo mi tu nebude dělat děcka, keď je sám děcko!!!” začala až na něj opravdu ječet, aby si to v té kebuli alespoň zkusil uvědomit, jaký význam její slova měla, i když, i to vypadalo že byl pro Noxe nemožný úkol. ,,Ty prase nadržené! Si spokojný sám se sebou? Nic jiného snad neumíš?” byla již malá šance aby se vlčka udržela a nevylévala si vše na Noxovi, opravdu dost jí zamrzelo, jak se začal znenadání chovat jako zbabělec, proč jen to vše měl zapotřebí?

To, co tmavomodrý vlk se rozhodl učinit znenadání, dosti Sashu dostalo, netušila vůbec, jak jen zareagovat by na to měla. Nox na ní seskočil směrem tak, aby na něj neviděla a neměla na něj žádný dohled, jenže to se vlčka ihned ukončila, vlk byl nebyl zrovna moc rychlý a nestihl si ji tlapama chytit, tudíž ihned od něj na několik kroků oddálila a ocásek si schovala pod bříško, nejen že dostala strach, protože toto by od někoho tak milého a laskavého vlčka opravdu ani ve snech nečekala, navíc i to dělala pro svoji vlastní jistotu. ,,To co bylo?” se zmatením se tváři na něj pohlédla, on si s ní jen chtěl hrát, chtěl ji mít jako svoji loutku, se kterou by si dělal, co by jen chtěl. Takový byl ve skutečnosti.

Vskutku, Sasha čekala jakoukoliv rostlinku, která by se mohla Dionce zalíbit, kaktus však ani v představách nejšílenějších opravdu nečekala. Samozřejmě, kaktusy měla velmi ráda, jako další nejrůznější kytičky, nebyla si ale jistá tím, jestli to bylo jen dobré rozhodnutí, nesmáli by se jí poté další vlčci za to? A navíc, kaktusy i dokonce mají ostré trny a ona nechtěla, aby jí nějak ublížili! Ne, to opravdu nechtěla, přála si jen, aby nějakou kytičku měla po svém boku, která by jí připomínala jen ty nejpěknější vzpomínky, když v tu jí v její hlavince napadl úplně geniální nápad, kterým by jen všechny tyto starosti zahnala. ,,Dobré, takže kaktus bude!” zajásala s náladou velmi skvělou, pak se tedy přiblížila k Dionce a natáhla svoji tlapičku tak, aby dosáhla na ofinku vlčice. V té chvilce ale si jen uvědomila, jak je jen dobře že na ni narazila, co by jen tady dělala, tak samotná? Určitě něco hrozného se jí stát muselo, jinak by tu ani nebyla s takovou náladou. Sasha měla na chvíli zacítila v hloubi duše jakousi lítost, opravdu to co musela prožívat poslední dobou pro ni muselo být těžké, ona sama skoro neměla ani tu čest poznat, když někdo velmi blízký jejímu srdci a pak zničehonic odešel pryč. Vlastně jen jednou… Sic byl dosti pekelný úkol, zvládla a dotkla se za ouškem tam, kde její ofinka začínala. V mžiku jí na tomto určeném místě vyrostl malý, očkem dosti nenápadný kaktusek, na kterém se objevila květina velmi krásná a pestrá, do modré barvy zbarvená. Ano, tak jak si šedá vlčka přála, tak jí i ona její přání splnila.

Avšak, když jen promluvil Nox opět k ní, očička své modrá opět otevřela a koukla na něj vskutku zmateným kukučem, tyto slůvka by od něj vskutku v této chvíli nečekala. ,,Co tím myslíš?” poptala se opravdu nechápavě, avšak pro ni bohužel nakonec tedy jen přikývla a vyčkala si pěkně, co by jen tím překvapením mohl myslet. Určitě má pre mňa nějaký dárek! Třeba kytičku! Nad touto myšlenkou se jen pousmála a mávla ocáskem ze strany na stranu, opravdu nějaká pěkná rostlinka by ji náladu zlepšila velice, kde ji ale tak mohl vzít, v takové nepěkné a chladné zimě, kde všude byl jen sníh a mráz? Bohužel, nikde. Jaká škoda!

Sashe bylo vskutku jasné, že když jí prozradí to oné kouzlo jejích miloučkých kytiček, šedá vlčka se tak stane úplně prvním vlkem, který o této její magii v Norestě věděl, byla si ale jistá tím, že Dionka asi rozhodně zaslouží vědět tu pravdu. A i přes tu skutečnost, že absolutně nevěděla, proč se jen trápí, a že nějaký Lev byl již dávno mrtvý a potopený pod hnusným močálem, chtěla jí nějakým způsobem vykouzlit úsměv na tváři, přeci jen, to kytičky byli lékem pro nebohé a utrápené duše. Možná vskutku byla stvořena ze Lvíkova duše, aby našla tady tu vlčku a byla tu pro ni, jako byl Lev kdysi předtím, to však ale nemohla již zjistit. ,,No jasné!” přikývla jen krátce a usmála se na ni, její zájem o vytvoření květiny jí vskutku potěšilo. Nabízela se tu však jedna otázka- jakápak by to jen mohla býti kytička? Sasha neměla absolutní představu o tom, která by mohla být pro ni tou nejkrásnější a nejúžasnější, jakou kdy svět spatřil. Proto nabízela se zde jediná možnost – zeptat se rovnou jí! ,,Akú chceš?” poptala se tedy ještě a ve své mysli si představila všechny možné rostlinky, které jen existovaly, aby našla tu správnou.

Chlupatá zrzavá kulička byla stále schovaná pod tím ledovým sněhem, přikrývajíc si svůj čumáček tím, že si obě tlaky na něj položila, se stále se strach o sebe samotnou klepala v té zimě, stále netušila, co měla jen dělat. Cítila to, cítila, jak se jen to stvoření k ní pomalými kroky přibližovali, a zůstalo jen u ní, avšak poté na ní znenadání šláplo, což donutilo Sashu potichoučku zakňučet. Pak však jen slyšela, jak ta neznámá osoba kutálela z kopečka až dolů, že až spousta sněhu na sobě zanechala. Když již neslyšela žádný podezřelý zvuk, sebrala všechnu odvahu a vystrčila hlavičku ze své provizorní skrýše, aby jen zjistila, jaký byl původ toho zvuku. Nakonec se tedy nejednalo o nějaké cizí zvíře či příšeru, která by ji chtěla provést něco zlého a podlého, byla to jen obyčejná vlčice, která však si Sashy nevšimla, proto se i octla se svém sněhovém vězení. Tedy, obyčejná vskutku tolik nebyla, malinká vlčka si všimla, že měla na sobě… peříčka? Takovou věc ještě nikdy v životě neviděla, že by nějaký vlk na hlavě své měl velikánská peříčka, avšak nemohla říci, že by se jí to vůbec nelíbilo. Avšak věc, která ji nakonec donutila vstát z mrazivé země byla křidélka, která jí také trčela ze sněhu. Ihned se tedy zvedla a šťastně začala poskakovat směrem k cizince, jako kdyby se snad ta předešlá věc vůbec nikdy nestala. ,,Počkaj, pomožem ti!” ozvala se jí, aby jen vlčice věděla, že někdo se jí snaží zachránit její živůtek nebohý, proto začala ihned hrabat všechen ten sníh, aby jen jí osvobodila, což se nakonec i podařilo.

Jak jen malá vlčka předpokládala, na tvářičce Dionky se objevil značný zájem o květinky její, úsmála se na ní. ,,Nie nie. Tyto květinky mají jiné kouzlo…” udělala dramatickou pauzu a na chvíli nechala jen tlamičku pootevřenou, aby vytvořila jisté napjetí, nebylo to totiž jen tak! Toto menší tajemství nemohla říci jen tak někomu, byla to věc kterou prozatím nikdo na Norestě absolutně netušil, to se však mohlo změnit, stačilo však ale počkat jen na jaro, kdy její rostlinky nejvíce krásou opěvovali. ,,Vždycky v noci svítí!” dokončila svoji větičku, pak jen vyčkala na reakci vlčky, že by snad jí i jednu takovou kytičku vykouzlila? Vskutku, i v zimě dokázala vzbudit zázraky přírody a rostlinky nechat ožít, bohužel však dlouhou dobu pak nevydržely, což byla vždy škoda velká. Přišlo jí však, že Dione by si jednu takou přeci jen zasloužila, celou tu dobu byla tak na ni milá a laskavá, tak proč jí to jen neoplatit?

Ve chvíli, kdy Sasha vyslovila jen oné slovo, snad jako kdyby se nálada šedé společnice naprosto znenadání změnila, šlo totiž velmi dobře na ní vidět jen díky jejímu pootevření tlamičky. Zrzavá kulička jen začala opět svým ocáskem vesele mávat, byla vskutku ráda, že se podařilo Dionce přijít na jiné, v této chvilce snad i lepší myšlenky. ,,Áno, květiny!” usmála se na ni, velmi ji rozradostnil ten fakt, že i ona měla velmi v oblibě květinky, přeci jen, byla to věc naprosto skvělá! ,,Ale né ledajaké, tyto sou kouzelné!” přiznala se jí, nebyli totiž jen tak ledajaké, jako ty ostatní, však díky této naprosté odlišnosti byli pro ni ještě krásnější a kouzelnější a byl to pro ni důvod, proč se tolik o něj starala s láskou a péčí. Když viděla, že nerada jen mluvila o tom, co jen trápilo hlavičku Dionky, rozhodla se nechat to být a soustředit se jen a pouze na jedno… na kytičky!