Príspevky užívateľa

Využila toho, že překvapený Zathrian povolil sevření na jejím rameni, a vytrhla se mu. Možná jí tak vytrhl nějaké ty chlupy, masa však jistě mnoho nebylo, neboť mladá vlčice skoro nekrvácela. Neměla však čas zkontrolovat, jestli přece jen její rameno nepotřebuje ošetřit, protože boj ještě neskončil. Saffron to věděla a proto, jak už bylo řečeno, mu vzápětí vystartovala po čumáku. Jak očekávala, Zathrian uhnul, Sassafras však ještě za skoku otočila hlavu doleva a zakousla se mu do boku. Tím mu však odhalila svůj zátylek, do kterého se vzápětí zakousl mladý šedobílý.
"Pusť!" Štěkla přes sevřené tesáky, škubla sebou a po chvíli trhání a škubání, kdy mohla akorát cítit, jak se jí na zátylku vlivem Zathrianových zubů trhá kůže, se rozhodla více se zakousnout do břicha. Najednou, rychle. Vzápětí už cítila vlkovu krev a jak se pomalu prokousává přes hustou srst do masa. Doufala, že tohle jí poskytne taj potřebný moment překvapení, který byť zpravidla netrval dlouho, býval dosti dlouhý na to, aby se Saffron opětovně vymanila z jeho sevření. Pokud Zathrian skutečně povolil, i ona brzo vytrhla zuby z jeho boku - prvně je povolila, nechtěla mu přece ublížit, ovšem ne tolik, aby si jako trofej ze zakousnutí neodnesla alespoň pár chlupů. O moment později už se vrhala na Zathrianův kořen ocasu. Při manévrování si pomáhala krátkými křídly, které, ač s nimi nemohla létat, jí dodávaly alespoň větší kontrolu nad jejím tělem ve skoku a obecně delší dobu strávenou ve vzduchu.

Sassafras po úspěšném, ale vyčerpávajícím lovu srnky netoužila po ničem jiném, než se někde schovat a dát krátký spink předtím, než se se svou kořistí pochlubí smečce. Srna byla už starší a dokonce kulhala, fakt, že ji Saffron - obvykle velice špatná lovkyně - zvládla ulovit, jí však dokazoval, že se v lovu zlepšovala. Byla šťastně unavená a spokojená sama se sebou. Taky trochu zasněná, tak moc, že skoro přešla útulně vypadající otvor ve skále. Nakonec si ho však všimla a okamžitě tam i se srnou zamířila.
Uvnitř to nevypadalo vůbec tak hezky, jak si vysnila. Hned při příchodu ji přivítaly ostré kameny, které se jí zabodávaly do tlapek. Jakmile po nich však sestoupala krátký sešup dolů, ovoce bylo její. Objevila se v poměrně velké, pískem vydlážděné jeskyni. Tak tady si odpočinu... Slastně vydechla, svalila se na zem a v minutě se oddávala klidnému spánku.

Sassafras zrovna drtila mezi zuby rybu u řeky, když zaslechla vytí nového alfy smečky. Co může Zathrian v tomhle mrazu chtít? Saffron měla pravdu. Nebylo zrovna dobré počasí na sraz, maximálně že by chtěl Alfa varovat před přicházející zimou. Ačkoliv, to by asi udělal dřív. Saffron se na chvíli zaposlouchala do meluzíny, hrající si mezi stromy, mezitím jí na čumák spadla sněhová vločka. Brr. Proběhlo Sassafras hlavou, když se neochotně zvedla. Alespoň že vytí přichází od nory, tam je alespoň teplo. Pozřásla hlavou a rozběhla se ke smaragdovému údolí. Neměla to daleko, byla tam relativně brzo, její zaváhání nad zimou však způsobilo, že dorazila skoro jako poslední. Na místě už byla i vlčata. Sassafras se rozhlédla po své nepokrevní rodině a pak se zaposlouchala do Zathrianových slov.
To, co říkal, se jí nelíbilo. Nihil neměla nijak ráda, stejně jako ostatní smečky. Z norestských smeček jí však smečka Nihilská přišla jako nejslabší, zvlášť po nedávných konfliktech, kdy půlku svého společenství vyhnali. I zeptala se tedy. "Proč zrovna Nihil? Proč ne třeba Kult? My jsme silná smečka, naším spojencem by měla být jen jiná silná smečka. Když někdo napadne Nihil, můžeme je ochránit, ale co když někdo napadne nás? Těch jejich pět a půl vlka nám pramálo pomůže." Zadívala se na Alfu své smečky kriticky. Spojit se s Nihilem jí prostě nepřipadalo jako dobré rozhodnutí.

Sassafras jednou zase opustila Azarynské hranice. Tentokrát už je směla opouštět na déle než půl dne, nezdálo se však, že by toho využívala. Nevyužívala toho až do dneška, kdy konečně položila packy na vřesoviště. Květy vřesů zde ještě kvetly, byly však unavené a depresivní, asi jako květiny na Saffronine srsti. Sassafras se zhluboka nadechla a zavětřila. Musela se zklamáním konstatovat, že vzduch mimo smečku azarynskou byl úplně stejně dobrý, jako vzduch v ní. Co jsi asi čekala, hlupačko. Vždyť to tady znáš! Je to tu, jakoby to ještě byla součást Azarynu. Ach ano, jako ještě neazarynská tu jednou byla s jakýmsi Iskou, který ji skoro až přemlouval, ať se do jeho smečky přidá. A nakonec mě taky přemluvil, že. Připomněla si, jak na smečkové území opárdní později skutečně nakráčela. A nyní, o pár měsíců později, už se mohla pyšnit postem Thety, postem, pro nějž musíte projít složitým ceremoniálem Omeg, který také může končit vaším vyhoštěním. Ale ne pro Sassafras, která v něm byla úspěšná. Pro ni byl ceremoniál oslavou její existence. Sassafras se usmála. Měla dobrou náladu a dneska si ji nehodlala nechat nikým zkazit.

Mladá vlčice, nově jmenovaná theta smečky azarynské, se trmácela po území. Vypadala, že nemá žádný cíl, jelikož už chodila poměrně dlouho, zároveň se však nepokoušela lovit ani značit hranice. Jakoby prostě byla jen na relaxační procházce.Šla pomalým krokem a při chůzi si všímala různých květin a malých zvířat, kterým vždy věnovala přátelský úsměv, semtam chňapla po nějaké mouše, která ještě nezalezla do úkrytu na zimu. Při chůzi by jistě přitahovala motýly - ostatně jako vždy - kdyby už skoro nemrzlo a na ně nebyla moc zima. Nad touto skutečností si hlasitě posteskla. Neměla ráda zimu. Doufala alespoň, že tato nebude příliš krutá. Jedinou věcí horší než zimy totiž byly kruté zimy. Mrazivé počasí už se začalo podepisovat i na jejím vzhledu. Květiny uvadaly a Sassafras jakoby uvadala s nimi. Působila unaveně a depresivně, zkrátka ne v nejlepší náladě.

Pousmála se, když viděla, že se vlk osmělil a vzal si od ní kousek zajíce. "Neboj, nevadí. Jen se ptej. Jsem tu jen pár měsíců, od začátku léta. Stále jsem Omega, byť jsem teda slyšela, že brzo už přijde čas na ceremoniál. Mno nic, ty budeš asi výše postavený, co?" Zeptala se se zájmem a zakousla se do králíka. Byl chutný, jen trochu vyhublý. Možná protože byl zesláblý ho taky ulovila, její technika lovu totiž byla jistě hrozná. Ten vlk mě lovit viděl...! Došlo jí najednou a Saffron pod srstí celá zrudla. Snad to nepoví Feierovi... ten by nebyl rád. Zadívala se na vlka s vyděšením v očích. "Omlouvám se za tu špatnou loveckou ukázku." Vykoktala nakonec a stydlivě se usmála. "Lov nikdy nebyl mou silnou stránkou, umím snad všechno ostatní, jen ne to nejdůležitější. Snad se to tu naučím." Pravila.

Saffron přikývla. "Pochopila jsem." Ušklíbla se na jeji poznámku o tom, že je tu nová. "Z jakého místa? Také nejsem původně zdejší, až nedávno jsem začala nazývat území této smečky svým domovem." Pousmála se a trochu se zasnila. Ach, kéž by ještě žila ve své rodné smečce. Ne, možná ne. Na svou rodnou smečku měla pěkné vzpomínky, ale Azaryn také nebyl nejhorší. Vlastně ne, byl vlastně docela dobrý. Velice dobrý, měla se tu skvěle.
"Znám, znám." Pousmála se. Zezačátku nebyla zrovna nadšená, že ono vlče vidí, ale teď to vypadalo, že by to mohla být vlastně docela zábava. "Zající žijou hlavně tady na pláni, tomu háji se říká syslí, očekávám tedy, že tam najdeme spíš nějaké hlodavce. Už jsi někdy měla sysla? Jsou vlastně docela dobří." Odvětila. "Ale jistě se tam můžeme podívat. Tak pojď." Pobídla mladší vlčici a s těmito slovy se vydala tou cestou, na kterou Valencia předtím ukazovala.

>>> Syslí háj

"Ach tak." Mladá Omega pochopila, že oba disponují touto zvláštní ohňovou magií, a uklidnila se. Nemohla vědět, že magii ohně má ve skutečnosti jen Plamen a jeho bratr Popel, ten že hoří jen s jeho pomocí. Že oheň, kterým Plamen disponuje, ve skutečnosti nijak nebolí a proto hoří oba. Že by takhle mohla hořet i Sassafras, kdyby s Plamenem chtěli.
"Díky, pane ohně." Slušně poděkovala za kompliment o kytkách, který jí mladý gentleman vysekl. "Myslím si, že nejsou k ničemu. Prostě tu jen tak rostou a slouží jako potrava pro mé motýlky." Pokrčila rameny. Nikdy nad tím vlastně nepřemýšlela, k čemu takové rostliny jsou. Prostě tam... byly, už od narození. Asi jako Plamen od narození hořel.
Po ukázce magie, když motýli odletěli, se Saffron vyděsila. Mladý vlček vypadal, že se každou chvíli rozpláče, pokud už tak neučinil. A přece jenom to bylo vlče výše postavených, musela se zajímat o jeho dobro. "Jsi v pořádku? Omlouvám se. To jsem nechtěla... Neboj, jsou to jenom motýli. Ve skutečnosti ti nic neudělají, jsou jen otravní..." Zahrnula Plamínka mnoha konejšivými slůvky.

Zavrtěla hlavou. "Nevadilo, taky ráda použiju svou magii. Zní příjemně, ale ve skutečnosti moc není." Ušklíbla se a mohli začít.
Poté na něj, jak už bylo řečeno, vystartovala. Po očku přitom koukala na jeho obličej, zda je vlk překvapen nebo ne. Zathrian uhnul, ale to předpokládala. Neočekávala, že by se jí hned na první pokus útok povedl. Co však Zathrian poté udělal, nečekala. Vlk jí mrštil tlapou prach a kamínky přímo do tváře. Jak byla překvapená, nestihla uhnout, jenom zavřít oči. A tak schytala plnou ránu. A hned potom jí vlk vystartoval na rameno, do které se mu podařilo se zakousnout, jelikož byla vlšice stále otšesená z hrstky kamínků. "Au!" Vypískla a škubla sebou, aby se vymanila z vlkova sevření. Pokud se jí to podařilo, ať už svépomocí, či jí vlk sám od sebe po chvilce pustil, vrhla se na něj zpátky. Její taktikou bylo působit tak náhodně, jak jen dokázala, proto se místo nějakého víc zakusovatelného místa vzápětí vrhla Zathrianovi po čumáku.

Meno postavy: Sassafras
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata
S kým a kde hrala: M'Raan, Trosky Othamu
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 2
Krátke zhrnutie príbehu: Sassafras ochutnala, jaké je to být duch Othaského hradu. Hra nicméně není dohraná.
Dopad na postavu: Asi bude lehce otřesená z toho, že M'Raan našla její tělo a Saffron ho nemohla nijak bránit.

Po chvíli se konečně vymanila z tranzu zmatení, které jí náhodné přetáhnutí tlapou přes čumák způsobilo. Čekala všechno, bolest, krev, vytržení masa z těla - byl to sice jen cvičný boj, ale přece jenom šlo o jejich možnost zůstat ve smečce - ale ne tohle. No nakonec to nějak ovládla, ale to už byla chycena vyšší vlčicí za zátylek. Aby toho nebylo málo, ještě jí podrazila tlapy, takže Saffron na krátký moment skončila čumákem v prašivé zemi. Rozkašlala se. Vzchop se, proboha. Bylo jí do pláče, přece ji nemohla tak rychle dostat! A taky že nemohla.
Sassafras ještě chvíli předstírala, jak kašle a dusí se, ve skutečnosti už však v mysli plánovala odplatu. Jakmile byla přesvědčená, že ji její soupeřka dostatečně lituje, postavila se na nohy a vymrštila se do vzduchu, pomáhajíc si křídly. Ty byly jen velice malé, ale na drobnou výpomoc při výskocích, jako byl tento, stačily.
V letu, nebo spíš skoku, sebou škubla. Pokud ani to nepomohlo a vlčice ji stále držeklka za zátylek, jednoduše otočila hlavu a chňapla vlčici za první bolestivé místo, které našla - za pysky. Tím opět nemohla ublížit, jako spíš vyvést vlčici z míry, ale to jí nevadilo. Jak už bylo řečeno, byl to jen cvičný souboj.

Sykla, jak se zuby protivnice dotkly jejího boku. Očekávala, že to bude bolet, vlastně to nakonec nebolelo ani tolik, přesto si syknutí neodpustila. Jinak se tím ale nenechala vůbec vyvést z míry a pokračovala v boji, tentokrát v útoku na vlččino břicho. Nyní i ona ucítila pachuť krve na jazyku, její kousnutí nebylo nijak hluboké, ale o to bolestivější. Trhla hlavou ve snaze vytrhnout vlčici z těla kousek masa, nebo alespoň srsti. Jedno z toho se jí muselo podařit určitě. Jak Zathrian řekl, neměla za cíl vlčici co nejvíc ublížit, zároveň ale věděla, že trocha bolesti dokáže vlka snadno vyvést z rovnováhy a to měla také za cíl. Vlčice se však vyvést z rovnováhy nenechala, doslova. Pomohla si křídly, aby kousek odlétla a vymanila se tak ze sevření Saffroniných pevných tesáků. Sassafras si odfrkla. Křídel si na vlčici předtím snad ani nevšimla, teď už však věděla, že v tomhle bude mít drahá F'aoline výhodu. Saffron sice také měůa křídla, nebyly jí však k ničemu, byly moc malé. Ani ona sama nevěděla, k čemu je vlastně má, jen si matně pamatovala, že podobné měla i její sestra Genlisea. Ach, Gen, kde je ti konec.
Potřásla hlavou, aby z ní vyhnala myšlenky na svou sestru. Teď se musela soustředit na boj, chtěla-li ve smečce zůstat. A to taky udělala. Teda chtěla udělat, najednou jí však cosi přistálo přímo před obličejem. Upřímně, chvíli jí trvalo se zorientovat a uvědomit si, že to byla soupeřčina tlapa. Chvíli, kterou mohla druhá vlčice směle využít k útoku.

Saffron si tedy užívala svého nového nehmotného těla, proletovala zdmi a skákala přes kameny. Byla volná, konečně volná. Kochala se světem, mezitím si ale však hlídala čas, aby neporušila hranici půl dne mimo území, delší doba mimo území totiž byla omegám zapovězená. A tak když se začalo schylovat k poledni, rozhodla se, že se ke svému tělu vrátí, aby se mohla vrátit do smečky. Alfa by ji jistě nerad viděl nehmotnou.
Brzo však narazila na jistý problém. Jakmile se vrátila na místo, kde nedobrovolně nechala své tělo, uvědomila si, že se do něj nemůže jen tak vrátit. Navíc u něj někdo stál. Saffron vycenila zuby. "Hej ty, to je moje tělo! Pracky pryč!" Zavrčela na ni pro případ, že by snad vlčice chtěla tělo sežrat, roztrhat či jinak znehodnotit.

F'aoline se strefila do Saffron uprostřed skoku. Menší vlčice neměla sebemenší šanci se vražení bránit. Odletěla vzduchem jako vlající šátek a přistála na boku. Au, to muselo bolet. Mladá vlčice však na sobě nedala nic znát, jen vstala, oklepala se a pak se po druhé vlčici vrhla znovu, Nedělala si iluze, že těmito výpady něčeho dosáhne... něčeho jiného než postupného vyčerpání soupeřky. To byl jjí plán. Výdrž byla Saffroninou silnou stránkou, proto se snažila druhou vlčici co nejvíce vyčerpat ještě před začátkem samotného boje, aby pak při něm měla výhodu.
Sassafras na nic nečekala. Úplně se vykašlala na obranu před útokem na bok, na boku to sice hodně bolelo, ale vesměs to nebyla část těla, kde by se dalo napáchat příliš škody. Proto klidně nechala F'aoline, ať se zakousne, zatímco se po ní opět vrhla. Ono ostatně, pokud do ní šedá skutečně kousla, Saffron tím získala cenný čas, jelikož muselo chvíli trvat vymotat své zuby ze směsice husté srsti a květnatých šlahounů.Pokud do ní šedá skutečně kousla, vlastně tím dostala své čelisti do pasti, která nevydržela dlouho, ale pár vteřin to bylo. A těch pár vteřin využila Saffron k tomu, aby se na ni vrhla zespoda, tedy na břicho.

Nadešel její velký den. Den, po kterém už jí snad nebude připadat ponížené potavení Omegy, ale něco lepšího. Pozici Thety stále považovala za příliš nízkou a neúměrnou jejím dovednostem a schopnostem, ale věděla, že cesta na vrchol je trnitá a na nějaké lepší postavení si bude muset počkat a zasloužit si ho.
Ráno se tedy probudila a dorazila na místo, kde se měl konat ceremoniál. Fáoline už byla na místě. Kde se nacházel Sixten nevěděla, ale upřímně ji to ani nijak zvlášť nezajímalo. Jeho chyba. Místo shánění se po Sixtenovi si vyslechla, co za úkol má ona s Fáoline, a pak se postavila naproti vlčici, zhruba na metr od ní. Boj mohl začít.
Stejně jako její mladší soupeřkyně zaujala bojovou pozici a začala si druhou vlčici měřit pohledem. Ze smečky už znala mnoho vlků, troufala si říci, že skoro všechny, ale tuhle šedou vlčici ještě ne. Ach, jaká to začátečnická chyba! Kdyby s ní déle promluvila byť jen jednou, mohla teď mít představu o tom, jaké má vlčice schopnosti a dovednosti. Zároveň to ale byla taky výhoda, neboť nic netušila také vlčice o Sassafras. To bylo vlastně dobře, ona Saffron byla takový trojský kůň. Malá, mladá, ale zato silná a vytrvalá. A dnes měla šanci to dokázat.
Po chvilce měření sil očima se na vlčici významně zadívala. Nerada začínala boje, byla spíše obranný typ. Druhá však nevypadala, že by měla v plánu začít, a tak v nestřeženém okamžiku vyskočila do vzduchu a rozběhla se k druhé vlčici. Tušila, že to nebude tak snadné, přesto se jí pokusila jít rovnou po krku.