Príspevky užívateľa

Mladá vlčice kráčela Dormanem, nyní už notně ochlazená lesním stínem. A po chvíli dokonce narazila na drobnou lesní říčku, která jí pomohla ukojit žízeň, s kterou bojovala už několik hodin. Pila, pila velice dlouho. A jakmile byla dostatečně rehydratovaná, rozhodla se dále pokračoval podél vodního toku. Chvíli šla po břehu, jakmile ale vylezla z dormanského hvozdu, opět ji do kožichu začal pálit polední žár. A tak po chvíli plavně vstoupila do vody. Nejenže si smočila tlapky, chvíli se v mělké vodě - zůstávala stále poblíž břehu, aby nemusela plavat - válela a pak pokračovala dále, máčejíc si přitom tlapky. Netrvalo to dlouho a narazila na dalšího vlka. Bílého s červenými znaky a něčím divným na zádech. A Saffron byla zvědavá. Proto volným krokem - stále si kolem sebe udržujíc auru vznešené vlčice - dokráčela až k němu a zeptala se. Čo to máš na sobě?" A pozdrav? S tím se neobtěžovala.

Ještě stále byla otřesena z předchozího střetnutí. Byla to Delle, viděla Delle! Chtělo se jí ječet. Nebýt toho, že si vždy udržovala image neoblomné a hrdé vlčice, řvala by tu jak na lesy. Kvičela by a pištěla a vrtěla ocasem, div by si ho neukroutila. Byla tak moc ráda, že viděla svou sestru. Dokonce ji vlčice i málem přesvědčila, aby se přidala za ní do smečky. Trvalo jí mnoho námahy svou drahou sestřičku odmítnout. Smečka jako taková by jí nevadila a Asphodelle byla tak velký bonus, že by do smečky ráda šla už jen kvůli ní, ale začínat na Omeze? To ne. Ona byla dcera vysoce postavených vlků a vyžadovala, aby to o ní všichni věděli a respektovali.
A tak si pomalu kráčela po někonečných pláních směrem z východu. Polední žár jí pálil i přes hustý kožich, který nosila. A pod kožichem byla tak zpocená, že to z ní teklo pomalu proudem. Léto měla ráda kvůli rostlinám, kterých bylo vždy hojno, ale tak horko by být teda nemuselo. Už dlouho hledala nějaký stín, ale nikde žádný strom. A tak pokračovala dál, doufajíc nejen ve strom, ale ideálně i v nějaký menší vodní tok na ukojení žízně.

Mladá vlčice si sebejistě nakráčela do trosek othamských. Ve skutečnosti nebyla vůbec sebejistá Odvykla si na přitomnost vlků v její blízkosti, ale na tomto novém území? Kam vkročila, tam cítila mnoho a mnoho různě starých pachů. Škoda jen, že vlastně ještě žádného takového vlka nepotkala osobně. Nahlas by to nikdy nepřiznala, ale i jí občas cloumal pocit samoty. Ach, až na to jedno nepříjemné setkání s těmi krvelačnými kanibalistickými bestiemi kdysi dávno neviděla jiné svého druhu od doby, co jí rozprášili smečku,
Najednou jí však uhodil do čumáku pach, který byl nejen vlčí, velice čerstvý, ale dokonce i známý. Velice známý. To přece nemůže být pravda... to se mi jen zdá... Zapudila rychle myšlenku na svou sestru a pokračovala dále troskami opuštěného hradu. Ten pach ale nemizel, dokonce sílil. Svou rodinu jakoby měla opět zase na dosah. Nakonec, byť stále nevěřila, že by to mohla být pravda, se neovládla a zavolala do tmy. "Delle?" Vypadlo z ní jméno prvorozené dcery Helianthose a Deelij'Raa.

Meno
Sassafras Adrastea

Prezývka
Saffron, Šafránka

Vek
Dospívající (k 1/2024)

Pohlavie
samica

Matka
Deeliij’Raa

Otec
Helianthos Dei

Súrodenci
Asphodelle, Genlisea, Forsythia,

Charakteristika
Saffron je už od puberťáckého věku vlčicí velice hrdou a sebejistou. Nebo tak alespoň působí. Jakmile se někomu otevře, dotyčný zjistí, že je vlastně velice křehká, hravá a obecně miloučká. Taková, jaká byla už za vlčecího věku. Ztráta rodiny ji však donutila si udělat kolem své opravdové povahy téměř neprůstřelnou bariéru, zkrátka tuto část její osobnosti pozná jen ten. komu to dovolí. Což jsou většinou pouze členové její ztracené rodiny a smečky, zatím se nikdo jiný nedostal v poznávání Saffron tak daleko, aby se mu otevřela.
Jaká je ale tedy její předstíraná povaha? Jak už bylo zmíněno, hrdost a sebejistota v ní hrají velkou roli. Jinak je ale také vlčicí poměrně chladnokrevnou, nemá problém zabíjet či týrat ani tvory svého vlastního druhu. A s ostatními zvířaty, například kořistí, už nemá soucit vůbec žádný, dokonce si občas užívá jejich bolest. Byť se jí to líbí, obvykle se však nevyžívá v cizí bolesti, přijde jí to jako zábava velice nízká, zhruba tak pro omegy, a ona je přece dcerou vysoce postavených vlků. Tedy, byla.
Stále žije v tom, že by se jí každý měl klanět a plnit jí i ta nejhloupější přání a toto je také důvod, proč se zatím nepřidala do žádné smečky, přestože je pro ni tulácký život - i vzhledem k její magii a rostlinám - velice těžký, zvlášť v zimě. Je zkrátka příliš hrdá na to, aby ve smečkovém postavení začínala od nuly, nikým neuznávaná. Snad jen jeden z jejích dlouho ztracených rodinných příslušníků by ji dokázal přimět k tomu, aby se přidala do nějaké ze smeček, na které během svých toulek narazila.
Vzhledem k jejím dalším povahovým rysům působí, jakože také ráda vyhledává konflikty, to však není vůbec pravda. Konfliktům se už od onoho nejmenovaného krveprolití ve své původní smečce vyhýbá jako čert kříži. Tím se také dostáváme k tomu, že ona je Saffron vlastně docela traumatizovaná. Kromě konfliktů má také třeba dodnes noční děsy, které jí konstantně ničí její jinak poměrně bezstarostný život. Kdo ji o něco lépe pozná, uvědomí si také, že se právě kvůli oněm nočním můrám dodnes trápí tím, že během boje neudělala nic, čím by zachránila svou smečku, přestože tehdy byla ještě vlče a dost dobře nic udělat nemohla.

Minulosť
Saffron se narodila páru vysoce postavených vlků, její začátek života by se tedy dal popsat jako pohádkový. Všechny čtyři sestry byly od počátku rozmazlované a nikdo by se jim nedovolil ani chlup zkřivit. Rodiče byli ve smečce nejen vysoce postavení, ale také oblíbení. Jejich matka byla ceněna za svou elementární magii a otec zase za své schopnosti strategie. Navíc se všechny čtyři sestry narodily s rostlinami na kožíšku, což naznačovalo, že i ony by mohly elementární magii své matky zdědit a tak by nikoho ani nenapadlo se na ně byť ošklivě podívat. Věci ale nezůstaly dlouho růžové. Matka se něčím trápila, čehož si i její děti začaly brzo všímat. Také ve smečce se něco dělo. Bohužel ale sestry byly ještě moc malé na to, aby to všechno dokázaly pochopit. A tak trpělivě snášěly všechny rodičovské hádky a otce, chovajícího se k matce zle, a dělaly, že nic.
Jednoho dne se však probudily do smečky pod útokem. Malá Sassafras byla vždy ze všech čtyř sester největší strašpytel, a tak hned jak viděla to krveprolití, na nic nečekala a schovala se do nedalekého křoví. Zde čekala, zda si jí někdo ze smečky všimne a přijde si pro ni, ale nikdo nepřišel. A tak se po několika hodinách opatrně vrátila na místo smečkové nory. Tam si všimla nejen svého oblíbeného učitele, ale i samotných alf smečky ležících v kalužích vlastní krve beze známek života. Největší ranou pro ni ale byla mrtvola vlastní matky, hned jak ji spatřila, celá uslzená se rozeběhla pryč a běžela tak dlouho, jak dokázala. Celý zbytek života pak vedla tulácký život, neboť se jí nikdo nechtěl ujmout. A tak se živila mršinami či drobnými zvířaty, někdy dokonce plody. Až jednoho dne se rozhodla, že tento svůj osud změní a vydá se hledat vlastní rodinu. A tak se dostala do Norestu.

Zaujímavosti
- Její pravé jméno zní Sassafras, už odmalička měla však pocit, že je to jméno příliš klučičí, a tak sama sebe přejmenovala na Saffron/Šafránku podle své oblíbené květiny.
- Její křídla jsou zakrslá, nemůže tedy létat.
- Na srsti jí rostou všelijaké květinky, souvisí s tím tedy to, že kolem ní věčně poletuje hmyz. Zajímavé však je, že i když část hmyzu jsou včely, nikdy se jí zatím nestalo, že by ji nějaká bodla, jako by spolu měly uzavřený jakýsi pakt.
- Kromě hmyzu, který se kolem ní vyskytuje tak nějak přirozeně, je v jejím okolí také neobvykle mnoho motýlů. Tito motýli však nemají nic společného s motýli, které vytváří pomocí své magie - ti zmizí, jakmile přestane magii používat, zatímco těchto motýlů se nemůže zbavit, ani kdyby chtěla.
- Květiny na ní rostou celý rok, během zimních měsíců je to však mnohem méně než během měsíců letnich.
- Když se zraní, na daném místě posléze vyroste květina, která slabě podpoří hojení.
- Květiny na jejím těle, jako každé jiné květiny, potřebují světlo a vodu. Pokud jim toto schází, začnou chřadnout a Saffron s nimi. Nemůže tedy trávit dlouhá období (týdny, měsíce) schovaná v jeskyních, je nucena být většinu času venku, aby nezemřela. Pokud je tedy zrovna slunečné, či klidně deštivé léto plné hmyzu, květinám se daří dobře a tak i Saffron. Dokonce nemusí ani tolik jíst. V zimě je naopak slabší, snadno unavená a také snadněji onemocní. To stejné platí pro parazity - pokud najdou parazité květiny, necítí se dobře ani Saffron a naopak.

Mágia
Motýlí tornádo
Saffronina magie není nic víc, nic míň, než je zmíněno v názvu. Jednoduše je schopna vytvořit velké množství motýlů a následně je přimět se točit dokola až do momentu, kdy vytvoří regulérní tornádo. Toto tornádo pak funguje jako to běžné, vzdušné, s tím rozdílem, že je menší (max 10m v průměru, zatímco běžné tornádo má zpravidla průměr 100 – 700m) a je-li někdo uvězněn uvnitř, je zároveň bit tisíci malých motýlků.
S tímto tornádem dokáže libovolně pohybovat v prostoru, musí to však vždy být v její blízkosti (zhruba v okruhu 50m od ní. Pokud překročí tuto pomyslnou hranici, celé tornádo automaticky zmizí.
Její magie je úzce propojena s jejími květinami, v létě je tedy nejsilnější a v zimě nejslabší. Také při jejím používání ubírá magie sílu pouze jejím květinám, nikoliv jí (to je ale také úzce propojeno, viz výše). Jakmile však poslední květina na jejím těle uvadne, motýlci se automaticky stáhnou a i Saffron najednou prudce zeslábne a zůstane taková několik hodin, dokud rostliny nedorostou zpátky. Ideální stav je tedy používat magii jen do doby, kdy opadá max polovina jejích květin

Obrázok


Doplnky
---

Ďalšie vaše postavy na brloh
Omara, Everett, Tae’ha

Discord meno
eggtist