Príspevky užívateľa

Nečekala jsem. Neváhala jsem. Rozběhla jsem se směrem k noře a nemalá v planu zpomalit nebo prohrát. Jedna nožka, druhá nožka. Na chviličku jsem se ohlédla za sebe a podívala se na Arrakise za sebou. Byla pravda, že jsem tenhle závod ohlásila nečekaně, neměl důvod se připravit a já díky tomu měla malý náskok - když jsem viděla jak daleko za mnou prťe je, cítila jsem se trochu špatně. Podívala jsem se před sebe a všimla si kamene. V ten moment mě napadl tak geniální nápad!

Uculila jsem se pro sebe a začala se tvářit, jak kdybych byla na pokraji sil. Začala jsem zpomalovat, sem tam jsem se zamotala ze strany na stranu a celkově jsem se snažila znít hrozně udýchaná.
Byl by ze mě výtečný herec!

Celá jsem se oklepala od hlavy až k ocasu aby na mě nezbylo ani smítko prachu, oh a samozřejmě nesmím zapomenout na křídla.
Pořádně jsem s nimi zaklepala, až jsem i malý lístek odvála na Arrakse. Doťapala jsem k němu a sundala mu z hlavy listek. ,,Ne-neboj se ničeho!" Odfrkla jsem si a otočila hlavu na stranu. ,,V-vša-k se ne-neboj! P-příště tě do-dostanu! ja- já tě taky nechala vy-vyhrát!" Řekla jsem odvážně a k tomu si dupnula a zamračila se na něj jako důkaz, že to myslím vážně.

Roztáhla jsem své křídelka a z druhého páru si vytrhla jedno bílé perička. Přiťapala jsem zpět k němu a peričko mu dala za ucho. ,,Pokaždé k-k-když pro-hraju, tak ti dám své pe-pe-ričko! To bylo mé poslední slovo...

,,POSLEDNÍ U NORY JE MALÉ PRŤE!!!"
Vykřikla jsem a rozběhla se k noře, s ohnivou čarou za prdelí.

(spadlý strom -> nora)

Nechala jsem nakonec Areakise vyhrát a vzdala se. ,,Fájn! Fájn! Vyhrál jši!" Odpověděla jsem a vyplázla na něj jazyk. Doufám, že je princátko spokojené. Pomyslela jsem se a vykroutila se z pod něj. ,,mh! Příšerko" Odfrkla jsem si a odskočila bokem.

Jindy tě dostanu - můj rivale. Uculila jsem se a otočila se zpět na něj. ,,Možná by jsme měli jít zpět, než si někdo všimne, že jsme fuč." Dodala jsem a postavila se na všechny své nožky. Tlapka mě po pádu a po kousanci bolela...ale já musela zůstat silná. Jako můj táta - abych se stejně jako on, jednou stala rytíř, a ten nesmí ukázat bolest!

Vsak počkej! Já se jen tak nevzdám! ,,Pšišerka!!" Vykřikla jsem při dopadu na Rakise. Ha! A mam tě! Pomyslela jsem si když se Raki pod maji vahou svalil na zem. Tata a máma na mě budou pyšní až jim řeknu jak jsem porazila příšerku, v dech beroucím souboji! Předčasně jsem s jeho uchem v mé tlamičce oslavovala vítězství - když v tu, mě Rakis kousl do tlapky! A zrovna do té bolavé! Zakňučela jsem a svalila jsem se z jeho malého těla na zem, kde jsem se převratila na druhý bok. Zůstala jsem ležet na zemi a jen se natáhla a dala mu tlapkou po čumáku. Vyplázla jsem na něj jazyk a uculila se na něj. Možná to zas tak dech beroucí souboj nebyl...přece jen jsme si oba dva hráli.

,,H-Heeey! Haha!" Zasmála jsem se a nechala se shodit na zem. Vykroutila jsem se z pod něj a odskočila od něj. Zamručela jsem a postavila se do klasické hrací polohy. Hrudí jsem si lehla k zemi, zadek jsem vystrčila do vzduchu a roztáhla svá křidélka. ,,T-Tak joujda jo?!" Poskočila jsem na bok a postavila se na zadní nožky. ,,Já t-ti dám joujdu! Ty pšíšerko!" Postavila jsem se na zadní nohy a volným pádem dopadla na Rakise. ,,Mám tě!" Vyštěkla jsem po něm, jemně a hravě jsem se mu zakousla do ucha.

Zamračila a zamručela jsem zpět na Arrakise. Tajně se mi ale líbilo, jak si umí stát za svým. Je silný, tvrdohlavý. ,,Ch-chtěla jsem ho prostě vidět' Odfrkla jsem, při čemž jsem hlavu otočila bokem od něj. To jak mě ale šťouchl mě donutilo se na něj znova otočit, zamračit se a plácnout ho křídlem po hlavě. Jeho výraz byl z nezaplacení. Byl tak roztomilý když se zlobil!

Zazubila jsem se a dodala. ,,To-tomu se říka přezdívka ty hlaviško" Natočila jsem hlavu na stranu, stejně jak on. ,,Ty ne-nemaš přezdívku? Ooh! Ně-nějakou vymyslíme!!" Vyštěkla jsem a radostně poskočila na místě. ,,tak...co třeba, Arra? Raki! Mhhh...ně" Zapřemyslela jsem, až jsem u toho začala přešlapovat na místě. ,,Budu ti ř-řikat příšerka!"

Arrakis po mě skočil a svalil mě na zem, stejně jak já jeho, když jsem po něm poprvé skočila. ,,Chtěla jsem vi-vidět východ slunce" Zamumlala jsem a přetočila ho pod sebe. ,,mam tě!" štěkla jsem po něm, zamručela si a slezla k něj. Koukla jsem po štěněti co byl asi o měsíc mladší jak já. Mladší Arrakis možná byl, ale výškou a váhovou se mi víc než jen rovnal. ,,mhpf..." Odfrkla jsem si a složila ouška k hlavě. ,,J-jsem Seraphina...ale říkají mi Erys" Představila jsem se a posadila se na zadek.

Zamručela jsem a šťekla naštvaně, když mě ze sebe shodil na zem. Opět jsem se postavila a odpověděla: ,,Ne-nejsu vevvvka! Ty va-vašice! J-já chtěla vidět s-slunce!" Vykřikla jsem po něm nazpět a jedním z křídlem ho plácla po hlavě. ,,Te-teď to kvů-li tobě ne-nestihnu!" Zamručela jsem a opět po něm skočila. Nedopadla jsem úplně nejlépe a kvůli tomu, jsem hned ztratila rovnováhu a dopadla na zem. ,,Au!" Vyškrábala jsem se rychle na tlapky a podívala se směrem ke slunci které už zářilo na obloze. ,,mh-hh...neštihla jsem to..." Zamumlala jsem si posmutněle a sklopila ouška.

PŘIŠERA! - ,,aaAaAAAAAAAAHhh!"

Vykřikla jsem hlasitě když z křáků vyskočila nějaká škaredá a přerostlá vačice. Velmi rychle jsem spadla z větve, tvrdě dopadla na druhou větev a rovnou na zem. ,,A-Auu!" zakňučela jsem při dopadu a pomalu se zvedla ze země. Otočila jsem se na tu škaredou vačici a v tem moment si uvědomila že to není vačice.
Byl to jeden z synů panovnice. Nikdy jsem s ním na přímo nemluvila ale několikrát jsem ho viděla. Pokusila jsem se postavit na tlapky, ale jedna z nich se mi podlomila. Opět jsem tak ležela na zemi. Podívala jsem se na svou levou přední tlapku a viděla trochu krve. ,,Auu.." Zakňučela jsme tiše, jenže brzo se můj smutek z malé bolísky změnil ve vztek - sklopila jsem ouška, zamračila se a koukla na svého vrstevníka, ona bolístka mě díky adrenalinu v těle ani moc nebolela. Pouze jsem zamručela na svého vrstevníka, skočila po něm a svalila ho na zem, pod sebe. ,,C-co si mysliš ž-že dě-dělaš! Už jsem skoro b-by-la navrchu!"

Pomalu jsem se vyškrábala na druhou větev, díky čemuž jsem byla tak přibližně dva metry ve vzduchu, asi. Nebyla jsem si jistá jak vysoko jsem byla, ale určitě jsem byla výši jak moje mama. Tiše jsem zakňučela a roztáhla svá křídla, abych tak vyrovnala svou váhu. Máma by byla pyšná kdyby viděla jak chytře využívám své křídla!...No, nebo by panikařila kam to zase lezu. Nah, určitě to první. ,,Tak jo, jde se na to..." Zamumla jsem pod čumákem a tiše jsem vydechla. Stačilo jen pár kroku dopředu aby se větev na které jsem stála začala klepat. ,,IIíi!" Pískla jsem, zamávala jsem křídelky a tlapky se velmi rychle chytla třetí větve a vylezla nahoru kde jsem se jen tak tak držela. Jo, mamka by určitě panikařila! Srdíčko mi bušelo jak šilené. Ohlédla jsem se pod sebe abych zjistila jak vysoko vlastně jsem, avšak jen co jsem se se sklopenímy uši a ocasem pod zadkem podívala na zem, se můj zrak upoutal na křak který se zatřepal. Byl to vítr? Myš? Příšera? MAMKA!?...ne mamka by se do tak malého křáků nevlezla.

Brzo ráno, když mojí rodiče a sourozenci ještě spali, jsem tiše a nepozorovaně vylezla z pod matčiného ocasu, kde jsem v noci spala a utekla ven z jeskyně. Koukla jsem na své tlapky a zadívala se na stébla trávy které obíjmala rosa. Přešlapla jsem z tlapky na tlapku a zvedla hlavičku k obloze kde ptáci štebetali vysoko na obloze. ,,jednou tam budu navrchu s vámi" Zamumlala jsem si pod čumákem a rozešla se ke spadlému stromu který byl středem Nihilske monarchie - aspoň podle mě byl středem Nihilu.

Jenom co jsem došla ke spadlemu stromu, rychle jsem se ohlédla za sebe abych se ujistila, že mě nikdo nesledoval. Tiše jsem si oddechla, když jsem za sebou nic nebo nikoho neviděla a začala pomalu a opatrně šplhat na spadlý strom. Par dnů dozadu, než mě máma vyhnala spát, jsem měla tu možnost na chvilku vidět krásný západ slunce - a já chtěla vědět zda je východ slunce stejně krásný jako západ slunce. Neměla jsem tu odvahu vylezl někam na horu, létat ještě neumím, a když bych spadla na zem...pád ze stromu mi přišel méně bolestivý jak pád ze skály. ,,u-už to skoro-! Bude!" Pískla jsem pro sebe při se snaze se vyšplhat na jednu z větví...dokonce jsem si i pomáhala křídly, no moc to nepomáhalo.

Běhala jsem a povalovala se vzadu s bráškou Duinym a Ravem. Před chvíli tu byla pod námi byla zamotaná i Fao, musela se nějak vymotat! To jí nedaruji! Zvedla jsem hlavu z pod Duiného ocasu když jsem zaslechla volání mamky. Pískla jsem, vymotala se z pod bratru a běžela za mamou co už stála na jednom kameni. Rozběhla jsem se za mamkou a Fao jak neřízená střela, a kousek před proudem řeky se zastavila. Sklonila jsem hlavu a koukala se na proud vody. Vypadalo to...děsivě. Zvedla jsem hlavu a koukla na mamku co se snažila ulovit ty stvoření co plavou ve vodě. Přikrčila jsem se k zemi a vyskočila na jeden z kamenu. Perfektní skok to nebyl, zadní tlapka mi uklouzla na kameni a namočila se do vody. ,,Iii!" Pískla jsem a vylezla zpět na kámen. Dlouhý ocas jsem však nechala namočený ve vodě. Postavila jsem se na kámen a pečlivě pozorovala vodu. Jedna rybka vyskočila nad vodu - zavřela jsem oči a rychle cvakla zuby a pokusila se jí chytit, když jsem ale oči otevřela, ale nic jsem v tlamě neměla. ,,ohh..." Sklopila jsem ouška ale nevzdávala to! Dál jsem pozorovala vodu když v tu jsem zaslechla Fao jak říká něco o nových kamarádech. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Fao jak se rozběhla za dvěma vlky a štěnětem. Koukla jsem na Fao a úplně se rozzářila nad myšlenkou nových přátel. Zvedla jsem se a chtěla se rozskákat za sestřičkou, ale... ,,AHH!!!"
Vykřikla jsem když jsem cítila jak se mi něco zakouslo do ocasu. Zvedla jsem ocas a podívala se na rybu na ocasu. ,,Ohh? Ha! Mami Mami! Dívej!" Zasmála jsem se a zakousla se do rybky do ocasu. ,,mámf ryfku!" Usmála jsem se zatím co jsem vrtěla ocáskem ze strany na stranu!

Bylo to tu! Konečně jsme se mohli podívat ven! Nemohla jsem se dočkat! Jen co jsem od mamky slyšela slova "tak pojďte, zlatíčka", neváhala jsem, vzala jsem svou šanci a rozběhla se ven i s "ohnivou čarou" za prdeli. ,,Písk! Písk!" Běžela jsem co my nožky stačili a, že to velmi brzo vzdali. Nožky byli trochu neposlušné, křídelka byla na oplátku moc téžká a já nebyla schopná je držet u těla. Místo toho jsem je tahla za sebou po zemi - což mé snaze o běh taky moc nepomohlo...protože jen co jsem se přednimy tlapky dotkla hlubokého sněhu, čumákem tvrdě dopadla na zem i s jasným lehce bolestným pisnkutím. ,,Písk-!" chvíli jsem tam ležela, bez hnutí...nic.

Velmi rychle jsem ale vztala, ,,PÍSK!" a začala poskakovat ve sněhu, jak kdyby se nic nestalo. ,,Písk! Písk!"

Malá vlčice se najednou ocitla obklopená chladem nového světa, světa které se velmi brzo stane jejím domovem. Světa do kterého se rozhodla vstoupit společně se svými sourozenci. Maličká Seraphina oznámila svůj příchod na svět stejně hlasitě, ba i lépe než její sourozenci. Pískání malé Ery naplňovalo celou jeskyni Nihilské Monarchie - maminka si jí velmi rychle přitáhla k teplému kožíšku. Hlasitý pískot tak na okamžik utichl. Sera se neohrabaně natiskla na matčině bříško, chvíli se potýkala s problémem vlastního těla a snažila se zjistit, kam patří její nožky i křídla. Jakmile si je dala do správné polohy, ihned se pustila do hledaní a nasávání mateřského mléka. Najedla se do sytosti což jí přineslo únavu a po tak náročném hledání jídla si zasloužila odpočinek. Nejvíce odpočinku si však zasloužila její maminka.

Jméno: Seraphina Aliferous
Přezdívka: Sera, Ery.
Věk: Štěně (nar.: 17.2.2024)
Matka: Bellanna
Otec: Toshi
Sourozenci: Fäoline, Ravonny, Aiduin

Charakteristika:

Sera je vlčice se světle modrýma očima a tmavě modrou srstí, která je zdobená malými bílými tečkami, připomínající malé hvězdy z dálky. Srst okolo její hlavy, krku, břicha a ocasu je bílá jako zář hvězd. Na zádech má dva krásné velké páry křídel. Sera je jako štěně velmi veselá, živá a plná energie. Ráda objevuje svět a zkoumá vše, co najde. Často se válí v nějaké špíně nebo bahně a není dne, kdy by ve vlasech neměla nějaký list nebo větev. Jako malá často neposlouchala, stále létala někde v průšvihu či zůstala někde zaseklá. Její křídla pro ni, jako štěně velká a těžká, než by měla být, proto je obvykle táhla za sebou a ani je neměla složené na zádech.
Její živá energie z dětství jí zůstala i v dospělosti. Ráda si hraje a blbne i jako dospělá vlčice. Ve společnosti ostatních vlků se krotí a chová se slušně. Její chůze je jistá a elegantní. Hlavu nosí vzpřímeně, ale ne namyšleně. Ery ráda podá každému pomocnou tlapku, i nepříteli, ale občas zapomíná, že i ona je důležitá. Stejně jako její matka se vždy drží na pozoru. Zbožňuje fyzický kontakt, je hodně umazlená, taková byla taková i jako štěně. Nemá ráda násilí, vždy se snaží řešit hádky pomocí dobrého slova. Seraphina je hodně tvrdohlavá, a pokud něco nevidí na vlastní oči, je malá šance, že vám uvěří to, co jí dáváte přímo pod nos. Tahle její tvrdohlavost je však něco, co jí pomáhá překonat věci, které by jiní vzdali.

Zajímavosti:
- Ery má na zádech dva páry křídel. První pár je z vrchu tmavě modrý a ze spodu bílý. Druhý pár je z obou stran bílý a o něco menší než první pár. Když oba páry křídel na sebe přiloží, vypadá to jako by měla jen jeden pár.
- Za uchem nosí mušli, kterou dostala od své matky jako symbol rodiny.
- V kohoutku měří 75 cm.
- Bílá srst dává v noci nepatrný efekt, jako kdyby svítila.

Magie : Melodie

Seraphina je schopná svým zpěvem vytvořit bílou mlhu, která má při vdechnutí uklidňující a uspávací účinky. Jestliže tvor vdechuje tuto mlhu déle než třicet sekund, začne pociťovat příjemný klid a pohodu, po jedné minutě začne být tvor unavený a dezorientovaný. Pokud tvor vdechuje mlhu déle než minutu a půl, usne. Trvání spánku závisí na tom, jak dlouho tvor mlhu vdechoval. Probuzení uspaného tvora ze spánku však obtížné není. Mlha má příjemnou násládlou vůni a dosahuje stejně daleko jako hlas Seraphiny, tedy kam jde slyšet její hlas, tam se dostane i mlha. Sera neumí s touto mlhou manipulovat. Vítr je proto také jejím největším nepřítelem. Zavření úst, aby nemohla zpívat, je také velmi účinné. Seraphina je proti své magii imunní. V mlze může bez problémů dýchat, ale čím déle zpívá, tím více se její hlas zhoršuje. Začne chrapotit, brzy začne vykašlávat krev, dokud o hlas dočasně nepřijde, a bez hlasu není magie.