Príspevky užívateľa

TW psychické problémy, smrt atd.

Nikdy by si nikdo nemyslel, že skončí takhle. Její zdravotní stav se začal prudce zhoršovat a to neměla zrovna na mysli ten fyzický, avšak psychický. Její pocit samoty a výčitky z jejího jednání byl horší horší. Jen nevěřila, že to dokázala kdy změnit. Narodila se jako zrůda a zrůdou by zůstala navždy. Nezasloužila si přátele ani pochopení. Nezasloužila si už nic. Postupem času se za sebe styděla natolik, že prostě nemohla vyjít pomalu ani z nory. Jen tupě ležela v pelechu, nežrala, nepila, všude to páchlo potem, močí a výkaly. Jenže takto nemohla dál. Nemohla tu umírat pomalou a uměrnou smrtí. Takže se uchýlila k až zoufalému řešení. Vylovila pár bobulek. Byly hezké, barevné, avšak prudce jedovaté. Silmä občas experimentovala s jedy a tak by nemělo ani nikoho překvapit, že tu ty bobulky měla. Nadechla se. Nebylo cesty zpět, pokud to neudělá, bude se mučit dál. Polykala a polykala, dokud neusoudila, že to stačilo. Lehla si zpět do svého pelechu a oddala se sladké smrti.
Zanedlouho zemřela. Její tělo leželo a leželo celé dny, jiní ji najdou, až se začne okolím vznášet pach smrti a hniloby. A to přijde brzy...

„Jde to vidět,“ ušklíbla se. Bylo jí jasné, že Bailey s ní trávil čas jen, protože chtěl. Byl to fakticky pro ni takový nezvyk! Avšak na druhou stranu za to byla i ráda, že prostě nebyla furt sama... Nad jeho dalšími slovy střihla uchem a zamávala ocasem. Mohl to říci? Ona sama nevěděla! „Asi ano,“ odpověděla mu mírně nejistě. Nikdy nechtěla přátele a jak to dopadlo? Změnil ji kult, nebo se změnila prostě sama? Těžko říci. Možná v tom měly prsty obě věci. Vždyť její první smečka byla kult. Mohla vědět, že smečkou se to s ní mnoho změní. Taky by nikdy neřekla, že se stane betou léčitelkou. „Myslíš, za stojím za to?“ nasadila tázavý výraz s menší dávkou uličnictví. Silmä cítila, že se z vrakoviště brzy stane jejich svěřovací okénko. Ne, že by se jí to líbilo. Neřekla, že neměla Baileyho ráda, ovšem dělat takovou věc, přišlo jí to jako něco úplně cizího! A ani nevěděla, zda to dokáže. Nom, nějak to dopadne, asi. „Možná...“ odpověděla mu pouze, i když to ona osobně brala tak, že to bylo na každém. Pokud to chtěl někdo dusit v sobě, budiž a pokud o tom někdo mluvit chtěl, budiť. Záleželo na tom?

No jo, Silmä a její komunikace s ostatními. I když se od svých vlčecích let v něčem zlepšila, v mnoha věcech ještě tolik pokulhávala! Jak moc se to od dospělé bety léčitelky neslušelo místy. na druhou stranu měla Silmä na salámu, co si kdo myslel. Pokud by to situace vyžadovala, autoritu si zřídit dokázala. To aby si někdo náhodou nemyslel, že byl snad něco víc, nebo co. Podívala se na stříkačky, co koš nabízel. Hm, ne, ty by určitě nevyužila a kdo ví, čím byly napuštěné. Některé lidské vynálezy, ty by mohly vlka i zabít! Aniž by to Suteki čekala, Silmä přední tlapou do koše kopla a tím vysypala veškerý jeho obsah. Musela prozkoumat vše, prostě vše a neušlo jí, že koš obsahoval i další věci, které ty otravné stříkačky většinou schovávaly. Nic. Až dokud nevzala do tlamy nějakou oprášenou taštičku a z ní nevypadl pár nějakých zakulacených látek, které se skutálely pár metru po zemi a trochu se nerozdělaly (lol, obvazy). Pustila tašku, která dopadla na zem a rozvířila trochu prachu, přičemž šla prozkoumat ty věci. „Jak pavučiny to vypadá, přitom tvrdší a hrubší je to,“ poznamenala a hrábla na to tlapou. Fakt, měla pravdu. Sice se všude nacházelo pavučin dost, avšak tyhle látky, to působilo jako něco o hodně modernějšího.

Přišlo Silmě trochu až fascinující, jak chtěl Hati po vlcích z různých koutů světa úplně jiné požadavky. Jednu vlčici pošle sem do Norestu a dovolí jí odejít z jejího domova a pak tu byl kult, ve kterém žila, a kdyby někdy odešla, nejspíš by ji postihl špatný osud. Avšak kdo ví, i Bůh uměl překvapit. Kdo ví, co si pro ně chystá. Tam ve městě, v kultě, ten nesmíš opustit úplně,“ řekla jí a ukázala směrem k velkým budovám. „Aspoň se to nestalo ještě, že by někoho z náš Hati pověřil, co vím,“ dodala ještě, aby Salome bylo jasné, proč jí to přišlo tak neobvyklé. Ovšem Hatiho vůli neodporovala. Respektovala každé jeho rozhodnutí, neměla právo mít proti němu předsudky, nejspíš. „Spíš ne,“ řekla jí souhlasně. Pokud vlčici Hati poslal do Norestu, aby se k nim přidala, rozhodně její setkání se SIlmou nemohla být jen naprostá náhoda, s tím by i okatá souhlasila. „Tak co vědět chceš?“ zeptala se jí, protože určitě měla ještě plno věcí na srdci a plno věcí jí zajímalo.

No Suteki překvapila natolik, že chudák ani chvíli nevěděla, kdo na ni promluvil. Ty jo, neměla by se stát Denisem, postrachem okolí? Skoro vždy, když na někoho promluví, vejrá chvíli na SIlmu jak kdyby ji ještě nikdy neviděl. A ona by věřila tomu, že už ji tu každý znal. Teda kromě naprostých nováčků, že jo, avšak to zrovna nepočítala. Sama, když sem teprve přišla, neznala nikoho a nic. Však on každý jedinou místní léčitelku pozná. Ne, že by stála o to být známá, jenže byla léčitelkou a zároveň betou, tak to holt musela zkousnout. Konec konců pak každý poznal, že konverzace s ní neprobíhala většinou jako s ostatními vlky a tak to znovu nezkoušeli. Aspoň většina třeba, pak si vzpomene na vlky jako Omara nebo Bailey a zůstane zaražená, že jaktože to s ní hned nevzdali? Pro ni šlo o velkou záhadu, avšak to asi proto, že si na to prostě ještě nezvykla. „Aha,“ utrousila pouze, pak se zamyslela. Hm, třeba viděla něco, co by se Silmě nakonec hodilo! přece jen sem přišla jako první. „A našlas něco?“ zeptala se jí následovně. To, co se zdálo Suteki nedůležité, pro SIlmu mohlo být nadmíru důležité. Proto se ptala.

Stroze se zasmála. Její smích zněl trochu chraptile, přidušeně. Příliš se nesmála, hlavně ne upřímně. Jasný, že bude znít jak zbíječka, i když těžko říct, zda to Bailey vůbec zaznamenal. „Je, když někdo potřebuje něco,“ odpověděla mu a mávla ocasem. Když se někdo zranil nebo onemocněl, samozřejmě, že pomoc léčitelky vítal. Avšak když byl každý zdravý a veselý, silně pochybovala, že by s ní někdo dobrovolně čas trávil. Ona o to teda příliš nestála a dávala to hodně najevo, avšak ten pocit samoty v ní přebýval. Jak ho prolomit a zbavit se ho? Fakt ji to iritovalo, se zvenku jevit jako nepropustná a zevnitř se jen trápit. A to si vždy myslela, že se v ní nemohly míochat dva naprosto odlišné pocity, protiklady. Fakt občas nevěděla, co se sebou. Asi by si měla dát levanduli na uklidnění... „Záleží, v smyslu jakém,“ pokrčila rameny. Bez míchání složitosti a jednoduchosti ve svých emocích by se v klidu obešla, haha. „Každýho trápí něco. Tebe snad ne? Není třeba mluvit o tom. Ty snad bys to řekl?“ odvětila na jeho slova a olízla si pysky. On by o svých trápeních sám nemluvil. Tak proč to chtěl po ní? Ovšem kdo ví, třeba se mýlila!

Udělala teda ten průzkum a prohlédla si pár vraků s plísní. Zjistila a šlo to už od pohledu poznat, že plíseň na látce byla úplně jiného rázu než měli vlci na kůži. z toho usoudila, že vlci se tímto nakazit nemohli. Aspoň v to doufala, ono totiž sem občas vlci chodili. Vlastně doteď nevěděla o žádném případě plísně z vraků z vrakoviště na vlkovi, tak to muselo být v pohodě. Pak za sebou uslyšela pozdrav. Podle hlasu jí bylo jasný, že šlo o Baileyho. „Ahoj,“ oplatila mu pozdrav a vyndala hlavu z jednoho z vraků. „Asi dobrý,“ utrousila pouze. Avšak pak se zarazila. Ne každý stál o její přátelství. Možná ji každý kvůli její povaze hned odkopl. Bailey ne. Ten se pořád snažil a nevzdával to. Silmě to přišlo zvláštní, avšak zároveň fascinující. Čím ho šestioká vlčice s dvěmi páry křídel tolik zaujala? Možná by na něj nemusela být tak zlá. Ovšem ona nikdy s nikým kamarádka nebyla. Nevěděla, jak mu dát najevo, že o to "přátelství" možná i stála. Vlastně nikdy přátele možná ani nechtěla. Ale to hlavně proto, že nikdo o ní ani nestál. Až teď, když viděla, že o to někdo i stál, uvědomila si, že se prostě v ní odehrávaly úplně jiné věci. Oddechla si. „Je zvláštní pro mě, že mě někdo vidět vůbec chce,“ začala, aby zakecala tu svoji první strohou odpověď. „Nejsem na to zvyklá,“ pokračovala dále. „Se mi momentálně daří. Občas to složitý je, pro koho ne,“ pokrčila rameny. „Jen pravda je, že já-“ nedokončila větu. ...že já se občas cítím hrozně sama, domyslela si to, co plánovala říct, avšak asi neměla zatím tu sílu mu to takto nahlas přiznat. Své pocity nikdy nahlas nepřiznávala. Tak jak na to mohla tu sílu mít?

Sem moc nechodila. Celkově nechodila na místa, kde bylo jasné, že jí nic nenabídnou. I když se zde nacházelo více zeleně než jinde, moc užitečných rostlin tu nerostlo. A potkani, jako kdyby se tomuto místu též vyhýbali. Teda občas tu nějaký proběhl a jednou tu už lovila, jenže žádná sláva to nebyla. No prostě se tu nacházely jen staré zrezivělé vraky, do kterých se nedalo vlézt, aniž by pak neměla oči a čumák plné prachu. A musela uznat, že v některých těch vracích to pěkně smrdělo. Možná za to mohla ta plíseň, co se v některých šířila. Avšak Silmä by nikdy netušila, že plíseň mohla přejít i na předměty a dál se šířit! No asi udělá menší průzkum...

Silmä šmejdila touto budovou, pravděpodobně bez jakéhokoli vyššího cíle. No tato budova sloužila lidem kdysi k kdejakým medicinským účelům, at už k jakýmkoli. Silmä proto usoudila, že by zde mohla najít něco, co by jí pomohlo v léčitelství a zároveň nešlo pro vlky o nic extra do teď známého. Město poskytovalo takovou výhodu. I když většina lidských cetek byla naprosto zbytečných, pořád se tu občas našly věci, které vlci použít mohli. Už to, že si sháněli vlci ve městě pláště, už o něčem svědčilo, no ne? Zrovna šla nějakou dlouhou chodbou, když v tom uslyšela poblíž pohyb. Nenacházela se tu sama! A vzhledem k tomu, že nevěřila na duchy, usoudila, že šlo o jiného vlka. Doopravdy, v jedné z místností s podivnými stroji a nějakými předměty stála jedna z mladých vlčic kultu. Suteki se jmenovala, či co. Kdysi ji a její sestru pomáhala zachránit z kanalizace. Pořád jí ulpívalo na mysli, jak po ní následně sestra útočila. Kdyby se tam zrovna nedostali, co by se jako stalo? Možná by se jí na to měla zeptat, přijít na kloub tomu, proč. I když na druhou stranu, míchat se do cizích sporů nebyl její styl. „Co hledáš tu?“ utrousila směrem k vlčici místo pozdravu. Suteki určitě žádné léčitelské pomůcky nehledala...

Salome trochu působila, že se svým rodem doslova chlubila. No pokud někdo byl pyšný na místo, kde se narodil, asi to tak chodilo. Těžko říci, vždyť Silmä tohle neznala, narodit se na místě, na které by mohla být pyšná. Spíš se narodila matce, která ji a její sourozence nenáviděla. Nejspíš proto, že každý z nich byl tak trochu mutant. Kdo ví, co způsobilo, že Silmä získala o dva páry očí navíc a že třeba její bratr Florian měl o nohu navíc. Vždyť matka nic takového neměla! Nemohlo to pocházet od ní. Maximálně od otce, kterého neznala. Avšak představa, že se její matka dala dohromady s mutantem a pak vyhodí své děti, protože byly mutanty...No celý její život jí to nešlo do hlavy. Občas na to pomyslela, avšak k výsledku nikdy nedošla. A asi už ani nedojde. „Co odejít tě přinutilo?“ zeptala se s tázavým výrazem. Pokud fakt byla z věřící rodiny, znamenalo by to, že utekla! Anebo aspoň z kultu se nesmělo odcházet. No i tak si dá na ni prozatím větší pozor. „Ano. Ve městě žijeme,“ odpověděla jí. Silmä usoudila, že dělat problémy by se pro ni stalo osudným...

Omara udělala příliš dlouhou odmlku jako kdyby o něčem váhala. I když ne, že by Silmě tato odmlka vadila. Měla ráda ticho a tak, když se na tu chvíli rozhostilo, tělem jí projel mírně příjemný pocit. Protože v této noci se nic kromě hlasů vlčic okolím neozývalo. Když ji oslovila, znovu se na vlčici podívala. Ach, tak přece jen po ní něco chtěla! „Neopustilo tě to pořád, vidím,“ podotkla neutrálním hlasem. Nevěděla, zda chtěla někoho učit a zda na to vůbec měla. Jenže ať si myslela cokoli, ta potřeba druhého léčitele tu byla. Kult neměl tolik možností s pomocí zvenku a když zde bude žít více léčitelů, bude to nejspíše lepší. Jenže to Omara byla tou, co jí vyžírala zásoby a co jí nedovoleně vlezla do úkrytu a dělala si tam, co chtěla. A hlavně, když Silmä zrovna onemocněla a pak to od ní chytla. Poučila se? Třeba ano. Nemohla ji zas hodit do odpadu, jako kohokoli. „Vážně to chceš?“ zeptala se jí, když seskočila dolu z vraku na zem na tlapy. Zas by se Silmě nelíbilo, kdyby od toho po chvíli odstoupila a Silmě zůstal jen ztracený čas, to ne.

Takže prosím si za Silmu toho cute pavoučka z fauny (Amplexe) - zakreslím si a pro Sola úkryt (podrobnosti pak dodám v ticketu).
Děkuji :>

„Když někdo chtít zradit bude, zradí. Ať už z důvodu jakéhokoli,“ odpověděla mu neutrálně. Pro zradu si vždy každý najde důvod, ať bude sebevíc blbější. No patřilo to k pravidlům. Zradíš? Přestaneš věřit? Umřeš. Jednou sis tuto cestu vybral, tak jí jdi. Jednoduše. Na druhou stranu měl v něčem pravdu. Chtělo by to nováčky více zaučit. Tak, jak to fungovalo teď, se jí fakt nelíbilo. Jednou třeba něco změní. Pak už mlčeli. Každý měl své. Těžko říct, Bailey byl zvláštní vlk. Vypadalo to dost, jako by s ní ten čas chtěl trávit. To nikdo moc nechtěl. Silmä byla odtažitá a každý se odtahoval i od ní, protože jednala jinak než jiní vlci. On ne. Co si o tom měla myslet? Měla by to ocenit? Měla by v tom hledat nějakou lumpárnu? Ne, to by byla moc paranoidní! Ticho prolomil až zrzavý vlk (jako vždy, lol). „Pravda. Tak běž. A na sebe pozor dávej,“ rozloučila se s ním, poslední slova spíše zašeptala, no stejně je už asi ani neslyšel. Zalezla do svého úkrytu.

V této budově Silmä dloouho nebyla. No neměla důvod sem chodit, jako na plno jiných míst. Většinu dne se zdržovala ve svém úkrytu na mostě a v noci chodila sbírat bylinky, lovit nebo si jen tak protáhnout tlapy. Takže do místních budov lezla už málokdy, jen když lovila. Protože počty hlodavců v těchto budovách byly velké. Dělali si tu hnízda a tak. Takže co znamenalo, že se právě nacházela tady? No chystala se něco si ulovit! Hledala prostě nějaké hlodavce, přičemž by si mohla pár kusů ulovit, do zásoby. A něco dát smečce, byť nešlo o její úkol. Okny sem prorůstaly větve, na kterých začaly pučet listy a první květy. Na zemi se povalovaly hodně staré, suché listy a jo, našla by tu i jiné harampádí. Pečlivě větřila a postupně šla hlouběji a hlouběji do této budovy. Zkoumala jednotlivé místnosti, kde stály nějaké kusy dřeva, kusy látek a dalších zvláštních věcí. Na co to lidem sloužilo, nevěděla, avšak místy to tu působilo dost zvláštně. A měla tu trochu divný pocit. Ovšem, nějaké potkany tu určitě najde.

i když vlčice nepocházela z kultu, na Hatiho doopravdy silně věřila. Takže to bylo jasný. Víra v tohoto Boha se šířila i v mnoha dalších krajinách. Silmä toho moc neprošla a když cestovala, byla ještě malá. Tolik věcí mimo Norest neznala! „Jaký rod?“ zeptala se. Samozřejmě, že ho nebude znát, spíš tím chtěla říct, že by se o něm něco mohla dozvědět. Jen její hovorové schopnosti...velký špatný. Přišla na plno jiných věcí, avšak na původ své vady ne. Co už. No samozřejmě vlčici zajímalo, odkud ona sama Hatiho znala. Samozřejmě, z jejích slov znělo jasně, že o něm Silmä též věděla. „Žiju ve smečce, kde věří se v něj též,“ odpověděla jí jednoduše. Pokud se nezeptá, víc jí neřekne. Co když by jí to nezajímalo? i když uznejme, taková silně věřící vlčice by se do kultu přímo hodila, ne že ne. Pokud cestovala až sem do Norestu už s vírou a věřit nikdy nepřestala, něco to znamenalo.