Príspevky užívateľa

Přemýšlela. Tak celkově. O minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Třeba, že mohla být úplně jiná, kdyby dostala lepší výchovu a víc mateřské lásky. Neřekla, že jí to takhle nevyhovovalo, jen prostě...byla příliš uzavřená a nevěděla, jak z toho ven. Připadalo jí to občas nevhodné, všechny od sebe takto odkopávat, ovšem nebyla si jistá, kde se stal tento zlom, že o tom tak začala přemýšlet. Znělo to od ní zvláštně, no nahlas se to vyslovit nehodlala. Aspoň zatím. Náhle uslyšela kroky. Někdo se tu nacházel. Zvedla hlavu a pozorovala tmavomodrou Omaru, jak si to míří přímo k ní. Ach, jak ona hyperaktivní vlky nerada. Ovšem, patřila sem stejně jako ona, nemohla jí jen tak odkopnout. „Zdravím,“ oplatila jí pozdrav papouškovitě. Chvíli se na ni dívala svýma bílýma šesti očima, pak pohled odvrátila a zadívala se na jednu z budov, víc polorozpadlou, než jiné zde. „Něco potřebuješ?“ zeptala se jí. Silmä neměla zrovna chuť na rozhovor, avšak že by za ní přišla Omara jen tak? To se okaté nezdálo...

Oddechla si. „Vím,“ odpověděla mu na to pouze. Zrzavému vlkovi občas něco přikázat, to byl jak hřebíček do rakve. No doufala, že nehodlá někdy odporovat samotnému Mesiášovi. To by dopadl špatně, haha. „Skoro? Pro každé. Bez výjimky,“ odfrkla si. V životě vlci získávali, avšak i ztráceli. Vlastně občas i bez zásadních rozhodnutí. Život občas bolel, no. I když, mělo to tak asi být. Aspoň se pak vlk poučil, teda většinou. Ty neponaučitelné typy, co šli do stejné blbosti podruhé, nepočítala. „Popravdě jen málo členů tu je, kteří ví něco,“ pokrčila rameny. „Špatně to je, ale co nadělám?“ dodala a pohlédla někam před sebe. jako výše postavená by měla mít přehled, jenže od koho? Asi by měla někdy hodit řeč s Mesiášem. Ten určitě věděl víc. A pak bude její povinnost to roznášet dál po kultu. Ach, jak moc se těšila, haha (ironie). „Možné to je. Jen tyto dvě věci skloubit do sebe náročné muselo být,“ vyřkla zamyšleně. No, pokud to tak bylo, zasloužil si bývalý Mesiáš i obdiv. Nad jeho moc "vtipnou" poznámkou převrátila očima. „Vědět vše nemusíš,“ olízla si pysky. Občas by měl mlčet...

Už podvědomě se otočila dozadu, kde viděla přicházet vlčici s pláštěm na sobě. Holt ona a ty její lepší smysly...hned byla v pozoru. Vlčice jí pozdravila. „Zdravím též,“ zamrmlala, i když jí její pozdrav zarazil. Vlčice z kultu rozhodně nepocházela. Neznala ji a ani smečkou nepáchla. A kdyby přišla do kultu nedávno, nenacházela by tady, že jo. No i kdyby, na tento silný prohřešek by silně doplatila. A na ten plášť taky. „Odkaď Hatiho znáš?“ zeptala se jí a trochu přivřela oči. Silmě žádná taková lež neprojde! Tak ať se ani nepokouší. Když vlk lhal, poznalo se to. Z mnoha mimik a pohybů. No a pokud by mluvila pravdu a s kultem neměla cokoli společného, tak by Silmě vlastně došlo, že víra v Hatiho měla rozšíření i jinde. Nikdy o takové věci nepřemýšlela. Avšak znělo to logicky, že bude Bůh měsíce znám i jinde. Kult nemohl být výjimečný. To by stejně pak znělo, že si to městská smečka vše vymyslela a místními vlky jen manipulovala. i když...okatá už měla určité vidiny. Ať by to bylo jakkoli, už by nesoudila, že by něco takového měl být výmysl.

Konečně našli vchod dovnitř a dostali se tam. Rozhlédla se. Byla tu tma, no díky svým lepším smyslům viděla asi lépe, než ostatní vlci, co se zde nacházeli s ní. Vydala se po pachu krve a vlčat. Kanalizace byla plná chodbiček, vedoucích kdo ví kam. Jeden by se tu hned ztratil. Našli je vcelku brzy, i když v celkem zvláštních podmínkách? Rue se agresivně sápala po Suteki. Vůbec tomu nerozuměla. Upřímně se zde nenacházely tak dlouho, by se už požíraly, ovšem dobře. Přiběhla k nim a strhla Rue z její sestry. „Tohle se fakt teď nehodí!“ prskla na šedou vlčici. Když se na ni podívala, viděla, že měla úplně zčarnalé oči a nepřítomný pohled. Stáhla uši. Tohle se jí nelíbilo. No dokud se nevyřeší tohle, nemůže se k ní otáčet zády a dívat se na zranění druhé vlčice. „Zkuste postarat se o ni někdo,“ promluvila k přítomným vlkům a pokusila se zvednout Suteki. Věděla, že s naštvanou Rue nic nenadělá. Co se tu sakra dělo?

Byla zrovna jasná noc plná hvězd na obloze, když Silmä poprvé po celé zimě vyrazila z města pryč. A jaktože? No na sběr bylin přece. Z jiného důvodu už z města skoro nelezla. Cítila se ve městě dobře, nepotřebovala zbytek Norestu k životu. Šla podél místní řeky, že by tu třeba našla něco skvělého. Přece jen, půda tu jen kypěla vhodností pro nějaké ty první rostoucí květiny letošního roku. Případně se pak půjde podívat do lesa, to jí též připadalo jako dobrý nápad. Ještě se stihla občerstvit pár doušky vody. To až pak jí donesl mírný větřík cizí pach. Nekulťan. Neměla ráda rozhovory s jinými. Tedy, celkově setkávání s jinými. No jo no, už od mala se schovala ve městě. Neměla ani ten zvyk, cit, setkávat se a normálně komunikovat s ostatními vlky. Tedy ne, že by normálně mluvila s kulťany, avšak pořád se cítila svým způsobem...jinak. No nic, pokud si jí vlk všimne a přijde za ní, možná to přežije. Ona sama od sebe nikdy s nikým nezačala mluvit. A s vlky mimo kult už vůbec ne.

Byla černočerná noc, měsíc se zrovna schovával, jen pár hvězdiček by na nebi zahlédla. Zívla. Necítila se unaveně, spíše zívla jen tak z nudy. Dnešní noc spíše relaxovala. Najedla se, napila se, nejpotřebnější bylinky měla, takže se jen bezcílně toulala městem. Zrovna se dostala mezi tucet vysokých budov, některých méně ztrouchnivělých, některých více. Avšak žádná zatím ještě nespadla. Možná ty budovy fakt byly jako stromy. Stály stovky, až tisíce let na stejném místě. Stárly, avšak nezemřely. Silmě to nijak fascinující nepřišlo, i když to jinak fascinující být muselo. Zatím pokračovala v jedné z místních cest a posléze vyskočila na jeden z plno vraků, co se tu nacházeli. Protáhla se a lehla si. Ještě předtím vzhlédla k nebi, zda se neobjeví měsíc, ovšem nic. Ležela, no nespala. Jen si užívala toho soukromí a samoty, na vraku s budovami všude okolo.

Přikývla a trochu se ušklíbla. Jasný, že u ní nechtěl zůstat. Hlavně ne u ní, haha. Tito dva se moc v lásce neměli, no. Avšak, s kým ona se měla v lásce? Jasný, že existovali vlci, které prostě tolerovala víc, no moc se jich nenabízelo. Silmä nebyla ten pravý adept na nějakou údajnou BFF nebo tak, že. Ona vlastně pořád moc na přátelství nevěřila. Nebo jako...záleželo, jak se to tím přátelstvím myslelo. Přátelství se Silmou neprobíhalo tak, jako jiná. Asi takto. Vlk si mohl občas připadat, že jí byl vlastně jedno, jestli se to dalo takto říct jednoduše. Doopravdy ne. Jen to nedokázala moc projevit. Třeba jednou, někdy, vyměkne, who knows. No nic. Zalezla do svého úkrytu, aby přinesla Chrisovi byliny a pak jen pozorovala, jak s nimi odchází pryč. Nejspíše do vlastního úkrytu. Vlastně, měla spíše radost, že se jí v úkrytu nebude válet další nemocný. Už z toho cítila fakt velkou únavu. Snad byl modrý vlk poslední!

3/3

Silmä byla trpělivý tvor. Dohlížet na takový ceremoniál jí tudiž nedělalo sebemenší problém. A vypadalo to, že ani Bailey nějak extrémně netrpěl. Spíše působil plně soustředěně. Viděl něco? Nebo jen úsilovně přemýšlel? Netušila, pak se ho zeptá, ať se mu to bude líbit nebo ne. No patřilo to k tomu a to musel snad vědět. Takže...tak. Už začalo pomalu svítat. To znamenalo, že ceremoniál za pár okamžiků skončí. Když tak nastalo a venku panovalo více světla než tmy, zvedla se a oklepala se. Podívala se na Baileyho, který se snad už probral ze svých mdlob, iluzí nebo soustředění, idk. „Je konec,“ pronesla náhle, možná se trochu lekl, co už. Pak s ním probrala celý průběh cermeoniálu, co se v něm událo či neudálo. Nakonec ho propustila, aby se občerstvil a snad se šel i vyspat. No bylo jen a jen na něm, co bude teď dělat (teda kromě lezení na slunce, lol). Šla o průběhu říct Mesiášovi a možná jiným výše postaveným.

2/3

Sice se ten ňouma pousmál, avšak nic neřekl, aby nepřerušil průběh ceroše. Výborně. Nerada by to prodlužovala. Usoudila, že ani on sám by o to nestál. Vlk mohl přemýšlet o plno věcech okolo smečky, ovšem uznejme, ta zkouška neprobíhala jak procházka růžovým sadem. Teda, v kultu se žádný růžový sad nenacházel, ale tak nevadí. A vlastně měla i radost, že se tu žádný nenacházel, ono ta baby pink barva by jí vypálila oči. Už si zvykla na šero a ty "nudné" barvy, růžový sad by tu byl jak pěst na oko. Chvíli pozorovala zrzavého vlka, zda se o cokoli nepokouší, avšak zatím v klidu ležel a snad i rozjímal! Aspoň působil dost soustředěně. Pak stočila pohled do tmy v budově. I v noci viděla v některých otvorech v budově ty předměty různého druhu, vlkům většinou nepotřebné. Pamatovala si, že jí jako malou zajímaly kovové předměty. No tento zájem jí nějak přešel. Teď už měla jen bylinky, bylinky a bylinky. Nic jiného. Vážně je nefetovala!!

Jak překvapivé. Omara, která se jí vkradla nedávno do úkrytu a dělala tu kraviny, zatímco Silmä onemocněla, tak to od ní chytla. Oddechla si. „Mám, to neboj se,“ vzala hrst léčivých květin určených pro tuto nemoc a položila jí je před vlčici, aby si je vzala. A tak to bude ještě párkrát. „To naučí tě nelézt tam, kam nesmíš aspoň,“ poznamenala mírně neklidně. A nežrat byliny, co neznala, to samozřejmě též. Ještě tu sežere nějakou z jejích jedovatých květin a co pak? To by si musela vzít okatá na triko? Uh oh. A co tady? Mohla to sežrat kdekoli. A to by pro ni mohlo být už pozdě...protože by to nezastřehla, logicky. Na druhou stranu to ani tady, pokud by se tu zrovna nenacházela. Vlčata, s těmi to bylo těžký...A hlavně, když jim nikdo neřekl, co se dělalo a co ne. Léčba Omary probíhala dalších pár dní, pak se její stav začak pomalu zlepšovat. A to společně i s tím Silminým. Už se těšila, až bude zdravá, ne že ne.

Silmä

- V první řadě se zúčastnila kultské rady ve staré továrně, jak budou probíhat další opatření proti kruté zimě.
- Dále se dostala na osudovku v kanonu písní, kde získala lék na tajemnou nemoc.
- Odtamtud si odnesla i nemoc samotnou = nakazila se.
- Zatímco se léčila a i po vyléčení dále jako kultská léčitelka opečovávala nemocné vlky v kultu (Huntley, Ruo, Bailey, Omara).
- Následně se na hranicích ukázali Azarynští vlci s nabídkou výměny bylinek a prozrazení léku na tajemnou nemoc. Silmä souhlasila a přinesla jim vzorky oněch bylinek, aby mohl slepý léčitel Ikke zachytit jejich pach.

„Mám snad přikázat ti to, tu zůstat?“ ušklíbla se. Ne, fakt tu už nepotřeboval být. A Silmä si po těch všech nemocí konečně pořádně odpočine. Už to potřebovala. Cítila se poslední dobu jak přejetá tankem. „Jasné, že ne. Chtěla léčitelkou jsem být? Tak k tomu i tohle patří,“ pokrčila rameny. No na světě existovaly horší věci. ty kytky ještě voněly. Za to hromada koňského trusu už nebyla tak lahodná. Viděl někdy Bailey hromadu koňského trusu? Kdo ví. No v Norestu se nenarodil, taky mohl potkat všelicos. „Když přišla jsem, nebyl. Někdy v historii možná, to nikdy nezjišťovala jsem,“ odpověděla mu. Někdo tu musel v dřívějších dobách vlky léčit. Kult si nikdy o pomoc nežádal. „Jen...náš mesíáš bývalý, magii léčivou měl,“ dodala a olízla si suchou tlamu. Možná ten kdysi léčil, než se stal Mesiášem. Avšak kdo ví, kde stála ta záhada. „Učil mě...někdo,“ vyřkla na jeho otázku. Nestyděla se za svého učitele, avšak o minulosti mluvit nechtěla. Aspoň ne dnes. A vůbec, bude někdy schopná o tom s kýmkoli mluvit?

1/3

Pamatovala si na den, kdy sama konala zkoušku z devianta na věřící. A teď? teď už se stala samotnou betou, i když ne, že by to nějak prožívala. Spíše konala tak, jak řekl Hati. Chtěl, aby se stala betou? Tak se stala betou. Konec. No dnešní noci zkoušku na věřícího bude dělat deviant Bailey. A ona na něj bude dohlížet. Což ironie, že? Ne, na to jeho otravování a na jeho přítomnost celkově si už zvykla. Co jí zbývalo? Tady měla další důkaz, že se sebe stejně nezbaví. Teď se ještě musí ukázat, že tuto zkoušku zvládne. No kdyby ji někdo neměl zvládnout, asi by neslyšela od Hatiho, že měl povýšit, že? Tak to zvládne, najde si nějaký pěkný plášť a bude se cítit víc cool. Anebo kdo ví, co se mu honilo hlavou. Idk, neřešila. Přišla na místo setkání. Zrzavý deviant si tam už našel pěkné místečko, tak na něj jen kývla a lehla si opodál. Nemělo cenu cokoli říkat. Nebudou se od ceroše zdržovat. Ovšem, teď už mohl plně započít.

Prohlédla si byliny, které jim léčitel Ikke donesl. Kromě těch obyčejně dostupných donesl i pár byliny z těžce dostupných míst. Ne, že by se na taková místa Silmä nedostala, měla přece křídla, no byla pravda, že by tam stejně nikdy neletěla. I z města vycházela minimálně, natož, aby lítala někam do nebezpečných oblastí v horách. Tady měla ty kytky přímo před nosem, wink wink. Na jeho žádost o propůjčení pár bylinek, nebo aspoň jejich pachu, přikývla a zmizela z domů, aby jich pár donesla. Sama jich už neměla zrovna nejvíc, avšak nepočítala s tím, že bude ještě tolik nemocných tady a tak jim něco málo dá. Nevěděla, kolik měli nemocných, avšak nějak si poradí. Vrátila se z menší hrstí všech třech zmíněných rostlinek zavázaných v menší liáně. Brašna by se jí teď nechtěla vyrábět, ovšem konec konců měli svoje, tak je dají do nich. Položila je před Ikkeho a pak zas trochu odstoupila. „Tady,“ promluvila na něj, i když díky jeho ostatním smyslům mu muselo být jasný, že se vrátila a položila před něj kytky.

„Každému otrní vždy, když už špatně mu není,“ vyřkla a podrbala se za uchem. Žádná novinka. Avšak na jedni stranu doufala, že tu nehodlal hned běhat maratony. Jasný, šlo čistě o jeho věc, no i tak někde v podvědomí chtěla, aby to fakt nedělal. „Haha,“ zamumlala na jeho smích. Nepřišlo jí to vtipné, ovšem dobře, chtěl uvolnit trochu atmošku. „Víš, taky nemohla jsem si zvyknout. Teď už nevnímám to,“ pokrčila rameny. Šlo o sílu zvyku prostě. Ať si zrzavý myslel cokoli. Pozorovala, jak si sedl poblíž ní. Jen mrkla, víc na to nereagovala. Na jednu stranu mu dala plus, že respektoval její osobní prostor. To se vždy cenilo! Dál nemluvila, jen pozorovala noční město. Čekala, že Bailey stejně zas promluví. Joo, to mu bylo podobný...