Príspevky užívateľa

Zarazila se a dívala se na ní s překvapeným pohledem. Změna a ledový chlad z ní obrazně řečeno dýchal a ochlazoval vzduch hluboko pod nulu. "Co ti kdo udělal?" Zeptala se jen Sindra skrz zaťaté zuby. "Takhle.. to nejsi ty. Něco příšerného se muselo stát... jinak si to neumím vysvětlit." Její hlas se lámal. Nechápala to. Kdo jí najednou vzal chuť do života? Však byla ještě vlče! Ani ne o tolik starší než Sindragosa. Ten co jí to provedl by si zasloužil kousanec od její druhé podoby, kterou postupně objevovala během "občasných" proměn, když se až moc naštvala. Zatím neuměla svou magii dobře ovládat. Kdo to mohl její nejlepší kamarádce prostě udělat...

Hah, byla docela daleko od svého domova. Dívala se všude kolem sebe a hledala někoho s kým by si mohla povídat. Pravdou bylo, že její ukecanost se v průběhu toho, jak rostla, vyvíjela do mezí, kdy tlamu zavřela.. no.. málo. Dívala se směrem k vlčici, kterou znala. Byla nadšená. "Roo!" Zvolala nadšeně a zavrtěla ocasem. Ihned se ke své kamarádce rozběhla a doufala, že se bude chtít bavit. "Co je u tebe nového? Co se vůbec stalo? Dlouho jsme se neviděli!" Mluvila rychle, ale v takovém tom standartu, kdy se jí ještě dalo rozumět a vlkovi nechtěla sama od sebe bouchnout hlava.

Přemýšlela proč by její matka byla kousek odsud. Podívala se na ní a zavrtěla hlavou. "Že by maminka byla tak moc statečná?" Zeptala se a dívala se na ní. Nepochybovala o tom, že by její matka byla statečná, ale.. proč by se toulala až tady? Skutečnost že v tohle věku neměla žádný orientační smysl byla smutná, ale popravdě netušila kde je.
Dívala se na Roo a přemýšlela co by chtěla slyšet. "Co tvá smečka?" Zeptala se jí najednou. Měla chuť si zjišťovat informace. Měla chuť vědět co nejvíce bylo potřeba. "Moje je hrozně moc šuper! Mám jí ráda!" Snažila se vymyslet co ještě o přízračných říct, krom toho že takhle v minulosti pro ní vyslovení ř bylo velice komplikované.

Podívala se na svého bratra a švihla ocasem. "Zajímalo mě co to je za tu bývalou hlavní jeskyni! Vypadá docela.. zajímavě!" Poznamenala a rozhlížela se všude okolo nich. "Navíc potřebujeme nějaké dobrodružství! Jako chápu že je zima a můžeme umřít, ale.. není tohle náhodou fajn?" Zeptala se a sledovala dále strop. Byla fascinovaná, cítila se jako kdyby jí něco vtahovalo dovnitř. A možná byla i smutná a chtěla s bratrem něco zkusit. Něco co nehodlala ukázat mamce. "A navíc.. před mámou nemůžu zkusit svou magii!" Pronesla nadšeně a otočila se na svého bratra. Vlastně co byla její magie zjistila úplnou náhodou, když se dostala do problémů. "Slibuješ že jí to neřekneš?" Zeptala se svého bratra se zcela vážným pohledem. Tohle se nesměl nikdo dozvědět! Chtěla aby její magie ještě nějakou dobu zůstala tajemstvím.

Byla starší. Ne že by byla rozumnější, nebo byla? Netušila sama, protože neměla svou inteligenci moc kde vyzkoušet. Byla spíše ráda, že si mohla užívat svého života. Spokojeně se procházela po území své smečky uvažujíce o tom, co bude dělat až úplně vyroste. Že by se potulovala a do toho zjišťovala nové informace od ostatních? Měla ráda jiné vlky a ráda si s nimi povídala, ale.. bylo tohle něco skutečně pro ní? Musela by se zeptat své mamky. Otce nepostrádala. Nebyl pro ní nikdy na tomhle světě, narodila se až po jeho smrti a ani nějak ostatním vlčatům dva rodiče nezáviděla. K čemu vlastně mít dva, když se jeden o vás dokáže dobře postarat? K čemu vlastně mít otce vůbec? Chápala už tak nějak že bez něj by se nenarodila, ale.. proč pak nemohl každý otec odejít?
Během svého rozjímání si ani nevšimla že dorazila do močálů. Všimla si toho až v momentě, kdy se její dlouhé nohy začínali propadávat. Instinktivně si vzpomněla jen na jedno slovo, co mohla zavolat. "Mamiiiii!" Zahučela snad na celé kolo doufajíc že maminka přiběhne a zachrání jí!

Přesně tyhle momenty si bude ve své dospělosti pamatovat a střežit. Bude si je hlídat jako největší poklad co kdy mohla mít. Dívala se na něj a když se zvedl, tak zmateně zamrkala. Když řekl že půjdou dovnitř tak musela jen kývnout hlavou.
Tlačil jí směrem dovnitř a ona tušila že se nejspíše ven koukne zase až bude lepší počasí. Proč její magie nebyla tak úžasná? Když si lehla vedle něj, ihned pocítila teplo jeho těla. Musela spokojeně zamručet a velice brzy usnula.

Byla to fuška sem vždy dojít, ale.. když už zde byla tak to bylo něco úžasného. Tolik vůně nových vlků co v životě neviděla a celá tahle jeskyně působila jako kouzelné místo. Samozřejmě že o této jeskyni řekla jen svému bratrovi doufajíc že on to neřekne jejich mámě, protože kdyby ona zjistila že chodí tak daleko tak z toho bude akorát větší problém.
Zastavila se a koukala se na strop téhle jeskyně. Bylo to něco opravdu kouzelného a hlavně teď v zimě. Na stromě se leskli zmrzlá místa jako hvězdy na skutečné obloze když byla noc. Tohle bude úžasné místo na tréning magie. Možná bude jako mamka! Možná bude umět úžasné věci.

Pokývala spokojeně hlavou a nasadila ještě větší úsměv když se dozvěděla že její kamarádce není zima. "Šupl" Zhodnotila tedy situaci i ona a prohlížela si svou kamarádku. Byla větší než si jí pamatovala, ale to byla i Sindragosa. Byla na sebe pyšná že taky rostla. "Zkoumání?" Vypadlo z ní nakonec. Během zkoumání si mohou i povídat, ale budou dělat také něco co je nejspíše obě bude bavit. Když se zeptala co její bratři, musela si povzdechnout. "Špatný.." Odpověděla jí s povzdechem, nikdy to nechtěla přiznat před matkou, ale.. měla lepší vztah s Finnem než s Huntlym. O hodně lepší vztah. "Fakt kde?" Zeptala se jí když zmínila její matku. Zajímalo jí tedy kde jí skutečně viděla, bylo to zajímavé.

Byli chvíle kdy necítila ten stín svých bratrů, byli chvíle kdy se skutečně cítila svá, ale pak zase byli chvíle kdy měla chuť se tím stínem nechat pohltit a stát se jeho součástí. Až moc kompilované pocity které by rozhodně vlče jejího věku nemělo cítit. Finn vypadal že si její utrpení užíval, ale nejspíše jen netušil že ona zimu cítí až moc. Že jí prostě mrznou packy a čumák.
Dívala se na něj jak jí svaluje do sněhu, nestihla nic udělat. Ležela prostě na zádech ve sněhu a měla co dělat aby se nerozklepala zimou. Jako vlče ještě neměla tak dobrou termoregulaci. "Z-z-zima" Vydrkotala ze sebe mezitím co se její bratr smál. Ale pak se dotkl jejího nosu, mohl cítit jak se jí o sebe klepou zuby. Byla jí prostě zima. Příšerná zima. A co že to řekl pak? Že jí má rád? "Taky ráda Finna." Dostala ze sebe jako odpověď. Rodinu i přes ten stín měla ráda.

Prodírala se dále hlubokým sněhem, jen aby viděla svou kamarádku. Ach, občas bylo super vidět i někoho jiného než jen svou rodinu. Ne že by je neměla ráda, ona je měla skutečně i ráda, ale.. problém byl v tom, že prostě.. být jediná vlčice se dvěma bratry, kteří jsou o tolik zajímavější.. kteří vás vždy v každé situaci zastíní.. cítila se na svůj věk až moc depresivně v jejich přítomnosti. Až moc jako člověk co je jen stínem pro ostatní.
Když se k ní Roo dostala nezmohla se na nic jiného než na radostný úsměv. "Eyyy" Vypadlo z ní pak jak se nadšeně dívala na svou kamarádku. "Není.. ti zima?" Dostala ze sebe. Kratší věty dokázala bez problémů, ale jakmile to bylo něco komplikovanějšího.. nesměl toho po ní jeden chtít tolik. Roo měla stejně jako ona rohy, uvědomovala si to více než při jejich prvním setkání. Měla něco co je dále pojilo, až na to že Sindra těchto "bodců" na těle pak měla značně více než Roo. Byla skutečně i tady jiná? "Co ceš dělat?" Zeptala se jí. Povídání bylo tak moc pro dospělé, pff, to dělat rozhodně nechtěla.

Sníh, který ještě byl na území nechával na této louce lehce prokukovat vlčí máky, ovšem Sindra jejich jméno neznala. Pro ní to byla červená květina, nebo jak ona říkala čevená kyti. Ne že by neuměla mluvit, uměla docela solidní základ, ale R bylo něco co prostě nebylo možné se naučit dokonale v tomhle věku. Občas se jí povedlo, občas se jí skutečně vyslovit jako kdyby byla starší, ale v kombinaci s č to bylo lehce nedokázatelné.
Sindra si velice brzy ale všimla vlka, který se k ní blížil. Taky si užíval srandu ve vlčích mácích proto jí nenapadlo nic jiného než se pořádně nemotorně rozběhnout a skočit po něm s velice hlasitým "Vííí" když letěla vzduchem. Mohl jí to mít vlk za zlé? Ona si chtěla jen hrát, chtěla nachvíli uniknout svým bratrům. Chtěla se nadechnout a zažít svobodu.

Sindragosa se rozhodla že už má svých bratrů tak akorát pokrk na tolik, že se vydala na lehce delší výpravu sama. Jen ať si to tam užijou bez ní! Malýma packama se doslova brodila sněhem a občas musela skákat jako liška jen aby se dostala dál. Některé závěje jí doslova pohltili. Ale ona se nedala.
Nakonec se objevila na planině, kde jen musela skákat jako trouba, aby se dostala dál. S hlasitým "Vííí" Vždy vyskočila do vzduchu a dopadla o kousek dál do bílé závěje jako do peřinky. Hrozně se tomu smála. Možná ten sníh nebyl natolik špatný! Zbystřila ale jen díky tomu že ucítila jí známý pach. Že by Roo? Nedočkavě začala skákat tím směrem. "Roo!" Zvolala nadšeně. Lehce se naučila to R a občas se jí skutečně povedlo jako v tomhle momentu, ale celé věty a nebo komplikovaná slova s R? Ne to po ní nikdo nemohl ještě zatím chtít.

"Pfff, to se poví!" Odpověděla lehce uraženě. Proč ona byla kravina? Lehce jí to zamrzelo. Celý svůj dosavadní život se snažila v matčiných očích vyrovnat svým bratrům, ale jak se zdálo.. pořád se jí to nedařilo. Díky tomu byla Sindragosa deprimovaná. Spíše se cítila jako kdyby tíha celého světa ležela na jejích bedrech. Vše co si o ní kdokoliv bude myslet. Když po ní Finn hodil v nepozorované chvíli sníh, musela vypísknout. Ihned se tu ledovou věc snažila ze sebe dostat. Kdyby tak ona měla svou magii! Jistě by mu ukázala. Ale ona teď místo toho vzala do packy sníh a hodila ho po něm taky. Aby zažil jaké to je!

Dívala se na něj zcela vážným pohledem naprosto nepobírající jak zrovna jemu v tomhle bylo teplo. Nebyl nějaký nemocný? Nepřipadala si ona nemocná? Netušila ani co to nemoc je, ale tohle nebylo normální ani podle mámy. "Fšem zima." podotkla a naznačila pokrčení rameny. Netušila nic. Tenhle svět byl ještě moc nový pro ní. "Kjavina." Oponovala dál a nakonec se posadila vedle něj. "Divnej." Možná díky tomu nemohla své bratry pochopit? Možná proto se cítila jako kdyby se o ní nikdo nezajímal?

Sindra nebyla na rozdíl od Roo taková okusovalteka všeho nového a zakázaného, věděla že kdyby se vrátila domů byť jen s pošramocenou packou, tak by jí matka zabila. Dbala tedy na to pořádně, aby se jí nic nestalo. A proto když naskočila za Roo a rozjeli se, tak už nedělala takové kraviny. Ale místo toho užasle sledovala Roo jak se vznáší vzduchem. "Ooo." Vypadlo z ní jen a sledovala i ten krutý dopad. Ona sama pak po nárazu "bobů" a roztříštění kůry na několik menších kusů pocítila bolest, ale ne tak silnou aby se ta chvilka nedala vydržet.
Roo se ale nemohla moc dobře postavit, Sindra to vnímala jako špatnou věc, ale horší pro mozek tohohle vlčete bylo to že její kamarádka musela jít pryč. "Dobže." Dostala ze sebe nakonec a dívala se jak se její kamarádka trápila. "Tak jo! Tak papa!" Nemohla jí sama pomoci, už takhle byla daleko a proto se jen otočila ještě naposledy a rozcupitala se tam kde naposled viděla svůj doprovod aby jí zase dostal zpět. Jaina snad pro dnešek výprask nedostane.