Príspevky užívateľa

Sindra měla vskutku dobrý čas a proto se dívala na to jak venku sněží. To ale okolo ní nesměl projít její milovaný bratr. Nechápala co jde dělat a tak ho jen pozorovala. Vypadalo že si lehl ven a jen se tam tak válel. Bylo to.. něco co by ona nedokázala udělat. Rozhodla se ale že na tento fakt svého bratra brzo bude muset upozornit. Máma by nebyla ráda kdyby se mu něco stalo a on by už nebyl. Ať už kvůli zimě nebo by ho něco sežralo.
"Finne.. zima." Dostala ze sebe Sindra jen co se k němu dostala. Vypadalo to že její bratr ale tuto zimu necítí. Povzdechla si a posadila se vedle něj. "Je zima..." Zopakovala s naléhavostí v hlase který pochytila od mámy. Vždy když se něco dělo tak takhle zněla. Proč by to nemohla využít i Sindra? "Umžeš." Dodala dramaticky aby pochopil jak vážné to je.

Bylo to něco co snad ještě v životě nezažila. Něco co jí vehnalo adrenalin do žil a donutilo křičet z plného hrdla štěstím. Její zorničky byli rozšířené tak jak je ještě nikdy neměla a vypadala konečně lehce normálně. Vůbec jí nevadilo že po jízdě zapadla do sněhu ze kterého se musela hrabat. To bylo něco jako vedlejší produkt radosti. Spokojeně se tedy vyhrabala s úsměvem pod čumáčkem. Roo chtěla ještě jednou. Ona taky. "Jo!" Odpověděla také a už už se za ní rozbíhala aby jí pomohla sáňky vytáhnout směrem vzhůru na kopec. Pomáhala jí je vytáhnout směrem na horu. Když tam byli tak je pustila a čekala až si Roo zase sedne jako první. "Loo první." Vysvětlila na co čekala s ocasem který se nemohl zastavit.

Sindra bohužel nevěděla co se honí v hlavě její kamarádky, ale.. doufala že ať se tam dělo cokoliv, tak Sindra v jejích očích nevypadala jako úplné hovádko. Měla ráda cizí vlky, měla ráda kohokoliv kdo se o ní zajímal a ne jen o její bratry. Cítila se přehlíženě, cítila se neviditelně. Věděla nejspíš že tyto pocity jsou zlé a neměla by je cítit, ale.. ona chtěla být milovaná.
Když se k ní ihned začala Roo přidávat jako že jí pomůže, byla upřímně ráda. A tak s její pomocí vytáhla velký kus kůry na onen kopeček. Ihned si do něj černá vlčka sedla a tak Sindře nepřipadalo nic lepšího než se rozběhnout na naskočit na tu kůru. A už se jelo. Svištěli si to z kopce dolů rychlostí kterou nejspíše ani jedna nečekala. "ÍÍÍÍÍÍÍÍ" Vydávala ze sebe nadšeně Sindra. Tohle dlouho pod mamky dozorem nezažije.

Bylo by pro dospelého lehce roztomilé jak se Roo nedařilo stále vyslovit pořádně její jméno. Pro mladou vlčici jako Sindra to byl úspěch že v něčem byla stále lepší než její kamarádka. Byla na sebe snad nejvíce pyšná za poslední dobu co se jí dařilo.
"Hját!" Přitala Sindra na otázku Roo a opatrně se na svých drobných packách vydala na stejný kopeček jako Roo. Pro dospělého vlka by to nebylo nic na bobování, pro malá vlčata? Ráj na zemi. Sindra to brala tím hravým pohledem. Sindra ale nestihla zareágovat když se na ní malá vlčice tak moc rychle hrnula. A proto s ní skončila na jedné hromadě. Začala se chychotat úplně stejně a nadšeně se rozhlížela.
Nervalo dlouho než na kopci byla sama Sindra a klouzala se směrem dolů. "Počebujeme lepšího na hju." Upozornila když dojela dolů a rozhlížela se.
Za pár chvilek si už to běžela kamsi a když se vracela táhla obří kus kůry. "eší." Dostala ze sebe spokojena se svým výkonem. "Spolu!"

"Koukala na mámu.. ta umí!" Vysvětlila kde se to naučil. Pak otevřela pusu a převdedla jí pohyb jazykem co se u tohohle prokletého písmenka má dělat. "Akle" Dostala ze sebe když měla otevřenou pusu. Snad to nějak vlčici pomohlo. Chápala zájem Roo o to se to naučit, pro vlčata byla správná mluva něco co jim trvá a když se to naučí včastně tak je to něco jako požehnání bohů.
Když se dozvěděla jména bratrů černé vlčice přikývla. Vskutku zajímavá jména, musela s tím souhlasit. "Kjužký?" Zeptala se ale pak když Roo podklouzla packa. "S tím se dá hját!" Dostala ze sebe spokojeně Sindra pátrající očima po něčem co by jim mohlo posloužit ke hře. Jakýkoliv větší kus kůry by jim postačil. Kde ho ale jen vzít? A jak mohla vědět že to byla kůra? Ona kůru ještě neznala.

Sindra se snažila jazykem udělat ten pohyb který vždy u velkých vlků viděla když se řeklo písmenko r. Chtěla vlčici ukázat že to jde, že chápe její jméno. Ona byla taky nerada když někdo nechápal její jméno. "Rů!" Dostala ze sebe po chvilce usilovného tréningu, ale to byl nejspíš poslední pokus kdy se jí písmeno povedlo.
Ale nakonec se rozpovídala Roo o tom že má bratry, ona se jí pak zeptala na tu otázku a Roo potvrdila že má. "Taky! Finn a Hun!" Řekla jména svých bratrů. Ne že by je neměla ráda, ale.. občas potřebovala lásku matky jen pro sebe. Ptala se jestli znala sníh. Sindra do něj zabořila hlavu, po chvíli co jí vytáhla zakývala hlavou. "Sníh!" Vyslovila jméno té bílé studené látky, které jí naučila matka. Vždy se objevoval v tomhle období, nebo to aspoň tak pochopila. "tudík" Naznačila druhé jméno které pro něj ona měla.

Sindra si prohlížela vlčici před ní. Nejspíše to byla samička, nic podobného tomu co měli její bratři neviděla. Nejspíše to skutečně byla holka, ale na Sindru tohle byl ještě moc složitý koncept na pochopení. Jí zatím bylo jedno zda vlčice je skutečně vlčice nebo vlk. Oddechla si a snažila se zachytit jméno vlčice před ní. "Lů!" Vyslovila nadšeně ona. Jméno skutečně pochopila, ale také se jí vůbec nedařilo vyslovit to zpropadené písmeno r. Roo pak nadále slavila to že i ona měla bratry pryč. Sindra jí chápala. Finn a Huntley byli občas také těžcí na pochopení. Obzvláště Finn, který měl bohužel prohozené teploty a tak vydržet u něj bylo lehce.. divné. "Ty taky brajtli?" Zeptala se Sindra na to zda má také jen bratry. Jak to vlčice pochopí už ovlivnit nemohla. Ona se opravdu snažila!

Netrvalo dlouho a doprosila se své matky. Tohle se jí líbilo. Neváhala a ukázala proto na větev co ležela na zemi. "Co to?" Neuměla ještě skládat celou větu, ale doufala že to matka dokonale pochopí. Co zrovna ona tímhle myslela. Pak ale přicupitala blíže k východu a ukázala na sníh. "A to?" Zeptala se zase ukazující s packou na sníh. Chtěla objevovat, chtěla vysvětlení od své matky. Neváhala a ještě než dostala vysvětlení od své matky se dotkla packou sněhu. Nejspíše jí někdo takhle rychle neviděl uskočit, až se z toho nekulila na záda. "Tudííí!" Vyjekla něco co nejspíše mělo látku označovat. Nelíbila se jí. Vůbec se jí nelíbila. Proč si to dovolovalo jí takhle ublížit? Nenáviděla tu látku!

Sindra netušila jak daleko se s tou cizí vlčicí dostane, ale teď když byla Jaina pryč tak se tu bála. Máma jí tolikrát vysvětlovala že pokud se právě v tomhle období zatoulá daleko od nory tak jí nikdo nemusí najít. "Jainooooooo" Zakňučela smutně jméno vlčice docela nahlas jako by se jí snažila volat. Přesto se ale nesměla zastavit na dost dlouho. Cítila pach někoho jiného, někoho kdo se k ní v dálce blížil. Nemusela moc mžourat, vzhledem ke svému tvaru panenek viděla lépe, ale.. přesto.. tohle vlče neznala. Ale nový kamarád se vždy hodí. Jen co se přiblížilo se zazibila. "Ajoj." Odpověděla na pozdrav a začala vrtět ocasem. Konečně mohla poznat někoho jiného než jen její sourozence! "Šem Sindja." Představila se pěkně jak jí máma učila, ovšem celé jméno bylo komplikované vyslovit a r pro takhle malé vlče byl taky dosti velký problém. "Kamaládka fuč..." Dokonce si i postěžovala na svou ztrátu Jainy. Byla dosti výřečnější než by se mohlo zdát.

Poprosila bych pro Jainu toho menšího mazlíčka -) Ptáčka :D

Byla to už nějaká doba od toho co se narodila proto už bylo Sindry více znát. Sic její oči z větší dálky působily jako oči slepce, které postrádali zorničky, tak viděla dokonale, v noci byl snad ještě lepší. To ale znamenalo i počínající růst zoubků
počínající opravdu vratkou chůzi. Nebylo to vůbec snadné udržet se na packách, ale Sindra pokud mohla tak objevovala. Chtěla objevovat, byla to pro ní velká hra. Ale kde byla její máma? Sindra se pomalu pajdala kamsi, občas ještě spadla na zem, ale nevadilo jí se sebrat. Lehce se oklepat a vydat se zase dále. Teď tu ale určitě někde byla její matka, bez ní by se sem Sindra přece sama nedostala. Rozhlížela se okolo sebe a hledala jí. "Máááá" Dostala ze sebe pak nějaký zvuk. Volala jí tím, volala jí aby sem přiběhla a pomohla jí. Pomohla jí s objevováním.

Její křik začal spíše jako protest toho že její bratr také vydával tento nepříjemný zvuk. Jak sakra měla spát když on tu řval jak na lesy? Jak měl kdokoliv spát? Ale na rozdíl od něj se Sindra uklidnila až když ucítila jazyk své matky na své hlavě, nejspíše. Neuměla odhadnout části svého těla. Ona zatím jen v jednom bodě existovala a doufala že bude existovat dále. Ztichla a jen lehce ještě kníkla. Pak když už nebylo proč jančit se matce přicucla ke struku aby se nakrmila. Tolik dramatu pro jedno nevyspalé ráno nebo to byla noc? Pořád nic neviděla, takže by se dalo všechno nazvat prozatím věčnou tmou.

Sindra si mohla nechat zdát o takzvaném "spánku do krásy". Dříve než se nadála ji probral žalostný křik bratra. Neviděla nic jiného než tmu, což bylo značně deprimující ale ona neměla ještě moc rozumu aby chápala tyto vyšší myšlenkové procesy. Kdyby byla rozumnější jistě by jen tak neignorovala svého bratra. Teď už se ale spíše stočila do klubíčka a zase se snažila usnout, ale.. nedalo se to. Kvůli své magii nejspíše byla zvyklá na to dýchat párů či co to její bratr vypouštěl z tlamy. Měla magii na podobné bázi.
Přesto spánku moc nedostala. Zvedla hlavu, když jej pořád slyšela a sama začala vydávat nepříjemné uši drásající zvuky jako by se k bratrovu pláči přidala. Když může on tak ona taky.

Sindra si v klidu užívala temnotu okolo ní, bylo to jako něco neuvěřitelný klid a zenová zahrádka uprostřed její matky. Někde v hloubi své matky. ale co se nestalo. Stahy matčiny dělohy její tělíčko donutili vydat se cestou za nepoznaným. Cestou kamsi do chladného nepříznivého světa, kde se sama matka rozhodla že přeci jen svým dětem dá i bez otce život.
Sindra více méně "vypadla" ze své matky jako pytel brambor. Ihned se rozezněl její "ladný" hlásek na celé okolí. Křičela a volala, drala se po pozornosti své matky a doufala že si jí matka všimne a očistí jí. Dá jí tu pozornost a lásku, aby se pak mohla přicucnout ke struku a usnout.
Přání jí bylo splněno a tak se očištěná a v teple mohla přicucnout k mámě a spokojeně zavřít oči.

Meno
Sindragosa Blue Star
Prezývka
Sindra
Vek
Štěně - 0 let - Narozena bude 11.11 2021
Pohlavie
Samice
Matka
Kora de Amaryllis
Otec
Alniyat Blue Star
Súrodenci
Huntley de Amaryllis, Finn de "blue" Amaryllis

Charakteristika
Sindragosa se na první pohled jeví jako velice energetické mladé vlče, která se jen tak nezastaví před překážkami co si pro ni život připravil. Nevadí jí pokládat ty vlezlé dětstké otázky jen aby zjistila všechna tajemství, která se před ní dospělí rozhodnou skrývat. Nebojí se zeptat i na věci, které by zatím neměla slyšet. Ale co se máma nedozví, co je v pořádku.

Sindra má v sobě ale kruté tajemství. S chybějícím otcovským aspektem v průběhu jejího dospívání se bude často cítit jako že jí něco oproti ostatním vlčatům něco chybí. Něco co se bude snažit vyřešit tím, že si mezi ostatními vlky ve smečce bude hledat svého nového otce, jen aby tuto mezeru zaplnila.

Je to dáma, která rozhodně nevydrží dlouho na jednom místě. Je divoká a nebojí se objevovat svět. Na co se schovávat v kožichu matky, když jí můžete někam vytáhnout na dobrodružství? Dobrodružství je skutečně něco pro ni. Miluje adrenalin který jí při tom běhá v žilách.

V kolektivu ostatních vlčat se snaží být právě ona ta dominantní, ta která by měla rozhodovat co ostatní budou dělat. Jakou hru by měli hrát, protože ona hry zbožňuje podobně jako objevování.

Postupem toho jak bude Sindra vyrůstat se bude spíše stávat zamklou vlčicí. Z dominantního vlčete se spíše stane někdo, kdo bude více času trávit o samotě než aby byl rušený někým jiným. Ale to vše je ještě ve hvězdách jak moc se během dospívání změní

Zatím jako vlče má ráda hry a objevování. Dokonce zbožňuje když je vždy v přítomnosti někoho. Ráda objevuje nové vlky.

To co nemá ráda je samota a tma.
Minulosť
x
Zaujímavosti
- Když používá její magii, tak je to skrz její hrudník a pak i krk vidět.
- Na dálku není možné vidět její zornice, má je až moc úzké.
- Díky svému tvaru zornic vidí dobře ve tmě a přesto se jí bojí

Mágia
Chrlení ohně
Sindragosa zdědila magii nejspíš po někom z jejích předků než po rodičích. Její magie spočívá v tom, že ve svém hrudníku umí ze vzduchu vytvořit svítící směs kterou následně může "chrlit" podobně jako draci. Tento oheň ale dosahuje nižších teplot, maximálně teploty jejího vlastního těla a pro vlky je většinou skoro neškodný, většina vlků jej popisuje jako modrou mlhu. Maximálně se zakuckají když vdechnou jeho část. Sindra svou magii bere jako estetickou a maximálně s ní osvěcuje své okolí v noci, aby se tolik nebála.
Obrázok



Ďalšie vaše postavy na brloh:
Jaina, Akumuru