Príspevky užívateľa

Vykulil oči. V jeskyni! „V jeskyni? O životě v jeskyni slyším poprvé. Žije tam vůbec nějaká kořist? Je tam nějaká voda? A co nějaké světlo? A proč ses vůbec rozhodla odejít?“ zasypal ji otázkami. A že jich měl! No jo, šlo o jiný způsob života, než kdy slyšel. Byl zvědavý a moc. „Jo, sranda občas taky bývá, ale věř mi, bývaly i příjemnější zimy!“ odpověděl jí důrazně. „To by se ti-nám líbilo mnohem víc,“ pousmál se. „Zima trvá tři úplňky, mám to už spočítané. Jenže letošní zima je prostě jiná. Doufám, že se neprodlouží,“ zamyslel se. Těžko říct, co si na ně Norestské počasí chystalo. „To je dobře. Byl bych nerad, kdybys jen tak onemocněla,“ zamával ocasem. Jasný, byl by nerad, kdyby tu onemocněl kdokoli, avšak chápeme se. Dýda šla zatím hledat ten svůj úlovek a tak Sol čekal. Vytáhla kus rohu, který mu posléze hodila k tlapkám. Důkladně si ho prohlížel. „Ty jo, to je krásný! To bych taky bral,“ zazubil se. Takové úlovky měl taky rád. „Shazuje? Jako jelen?“ podivil se. No neviděl! Bylo to zvláštní, velmi zvláštní.

Nad jeho slovy se skoro začervenal! Nebo možná červený byl, kdo ví, no to přes jeho srst nesli pravděpodobně vidět, i kdyby. „To je milé,“ zaculil se a zavrtěl ocasem. „Vždycky se snažím každého podpořit. Nikdo by se neměl nenávidět nebo o sobě pochybovat. I když, ještě nedávno jsem se tak cítil sám,“ doplnil ještě ke svým slovům a na okamžik posmutněl, avšak pak zavrtěl hlavou a nasadil znovu veselý výraz. Svět nebyl jen to krásný a Sol si to už dávno uvědomil. Ovšem i tak se snažil přemýšlet trochu pozitivněji. Trochu veseleji. A hlavně momentálně tu řešili jiný problém, než nějaké nepříjemné události. „Budu rád, když mi to ukážeš,“ zazubil se a čekal, až se na to bílý vlk vrhne. Byl zvědavý, co dokázal vymyslet, než ho začal Slunce špehovat.

Pramen řeky. Zamrzlý, blištivý led se na něm držel. Led byl tak silný, že kdyby chtěl, mohl jít bruslit. Jenže Sol nešel bruslit, protože poblíž zahlédl zrzavý kožich Kettua, jak kdyby něco zkoumal. Hm, měl by ho rušit, nebo ho nechat v soukromí? Ne, Sol byl ten typ, co se ke každému rád přicpal. Přeskočil nánosy sněhové pokrývky a zamával na něj. „Ahoj, Kettu,“ pozdravil ho také, když k němu přišel blíže. „Co tu vyvádíš?“ zeptal se ho. Avšak kdo ví, třeba byl jen na procházce. To, že byla zima neznamenalo, že musel každý upadnout do zimního spánku. Pořád měl skoro každý člen funkci, kterou bylo nutné plnit i v tomto špatném období! Takový Sol musel třeba hledat dál kořist, i když zrovna tuto zimu ji musel hledat úplně každý. A že to skončilo mnohokrát neúspěšně... „Jak ti jde být šamanem? Vím, že jsi na to sám, tak mě to zajímá,“ promluvil na něj znovu. Avšak určitě mu to šlo!

Nacházeli se tu tři. Kettu, Iris a sám Sol. A šli lovit. Kvůli kruté zimě, co Norest neustále pronásledovala, bylo hlavně té menší kořisti méně a trojice se musela vydat ulovit nedo velkého, něco, co tu ještě zůstalo. Muselo tu něco zůstat! Smečka nemohla strádat. „Z celé své duše doufám, že něco najdeme! Byl bych velice nerad, kdybychom zklamali a přišli zpět do Nihilu s prázdnou,“ promluvil k nim a hrábl tlapkou do sněhu. Cítil by se vinný. Cítil by se, jakoby nic neuměl. A přitom by za to nemohl on, ani nikdo jiný z nich. Za to mohla ta zatracená zima! „Já jsem možná malý, ale tréninky mě udělaly o dost silnějším, rychlejším a vytrvalejším. A tak se vrhnu na kořist, jakmile to bude možné,“ odpověděl Irisovi. Doufal, že nevyšel ze cviku. „To zvládneme, musíme!“ zavrtěl ocasem, aby je podpořil. Nezklamou! Poté zavětřil, jestli se poblíž něco nenacházelo.

Zamyslel se. „Jejda, v tomto se vůbec nevyznám, ale pomáhám rád všude, kde se dá, tak se ti poradit pokusím,“ přikývl s úsměvem. „Mimika rozhodně dělá při setkání s jinými vlky hodně, ale každý jsme nějak originální a to je právě dobře. Kdybychom byl každý jak přes kopírák, byl by svět hrozně černobílý,“ promluvil k němu sebejistě. Ty jo, kde vzal Sol taková moudra? Netušil, no snad pomůže aspoň přemýšlet Irise o tomto přemýšlet z trochu jiného úhlu. „Nejsem si jistý, ale kdybys měl na některých místech svaly a na některých jen kost, no působilo by to dost zombicky,“ vyjádřil svůj názor na to a doufal, že tím Irise nějak neurazil. Přece jen, někomu nadávat do potenciálních zombie, to ho jen tak nepotěší. Jen nevěděl, jak to jinak říct.

Sol byl smutný. Oba bratři skončili už v nebíčku, byť jeden ne cizí pomocí (i když, kdo ví). Mohl být rád, že neviděl i Kairovu mrtvolu. Zničilo by ho to ještě víc. Jenže, takhle se s ním nemohl ani naposled rozloučit... Poté ho začal Dino chlácholit. „No, spíš záleží, při jakých okolnostech uvolňuješ své emoce, ne?“ snažil se trochu odlehčit momentální atmosféru, byť se to nejspíš jen tak nedalo. Pořád v sobě cítil ten nekonečný zármutek... „Rád se podívám! Ale věř mi, určitě bys byl u nás vítaný i podruhé,“ taky zavrtěl ocasem. Chtěl ho vidět zpět ve smečce, s ním a Sashou. Mohl by se znovu stát lėčitelem. Mohl pozorovat jeho postup v rytířství. A tak dále! Ovšem jeho rozhodnutí plně respektoval. Třeba se časem rozhodne vrátit. Nikdy už nebude nic jako dřív, no mohlo se to tomu aspoň podobat. Mohlo, ne? Ne, ne, nemohl to tak brát. Dokud bude porovnávat minulost s přítomností, nikdy nebude spokojený. „Lov si rád dám! Aspoň ti ukážu, co už umím,“ zazubil se, odhodlaný aspoň na chvíli myslet na něco jiného.

Vlčice: Rivera, Asphodelle, Deetrah
Vlci: Timothee, Ar'kadien, Kettu

Magie:

Spánek
Tato magie se odvíjí převážně od jejích květin. To znamená, že když je zima, její magie je oslabená a občas nefunguje vůbec. Za to na jaře a v létě je nejintenzivnější. A jak tato magie funguje? Jednoduše. Když aktivuje svou magii a začne výt, vlky poblíž ní, maximálně 6 metrů, to postupně uspí. Avšak má to i své omezení. Uspaným vlkům musí být neustále nablízku, když se příliš vzdálí, vlk se začne znovu probouzet. Jinak může nechat vlka uspaného do té doby, než by z ní opadaly vyčerpáním všechny květiny - pak se magie automaticky deaktivuje = doba závisí na tom, kolik květin na ní zrovna roste, ale obvykle to nepřesáhne čtvrt hodinku. Může uspat maximálně dva vlky naráz, takže pokud se jich v okolí nachází víc, musí zaměřit plné soustředění na ty konkrétní vlky, které chce uspat. Na druhou stranu to nebere energii jí, ale rostlinám, které na ní rostou. Taková rostlina, které to tu energii vezme, zvadne a opadne z jejího těla. Maximálně, kdyby to používala častěji, než je to zdrávo, začalo by jí to brát energii i jí. Nejlepší je, když to použije maximálně párkrát za měsíc.

Sol se brodil sněhem za samotnou panovnicí Nihilu, Voltaire. Viděl, že i sama měla se sněhem menší problém, nebyla o moc větší, než on sám (ale pořád větší, its true). No důvod, proč se zde nacházeli zrovna oni dva, byl následující. Volt se chystala si Sola prozkoušet v jeho schopnostech a Sol se připravoval provést svůj nejlepší výkon v historii, aby dokázal, že i přes svou velikost a postavu na povolání rytíře měl. Chtěl být hodně moc rytířem. Šlo o jeho cíl už odmalička. Jakou jinou cestou by se jinak vydal, vidět v očích ostatních zklamání z jeho výkonů. Nikdy o tom nepřemýšlel, až teď. A musel uznat, že ho to fakt dost děsilo. Vykázali by ho z toho povolání, kdyby to dnes pokazil? Nebo by mu jen nikdo nevěřil a neměl v něm žádnou naději, že by v případě nouze Nihil ubránil? Dorazili k horkým pramenům a Sluníčko se podíval na světlou vlčici. „Čím začneme, Vaše Veličenstvo?“ oslovil ji a celý nedočkavý očekával první úkoly.

Střihl uchem. „Ty pocházíš odněkud ze severu?“ zeptal se jí, když zmínila, že byla zvyklá na chladnější počasí. No asi ani na severu nebylo tolik sněhu jako teď tady. On tedy nikdy mimo Norest nebyl, takže nemohl usoudit, avšak připadalo mu to tak. No pořád ze severu pocházet nemusela, víme jak. „Na delší srst se lepí sníh nejlépe! Také to zažívám. A pak si to vytrhneš i s chlupy a to jsem byl ještě rád, když to jen studilo,“ pousmál se. I když v této zimě ani ten stud nebyl vůbec příjemný a on to dost dobře věděl a hlavně cítil. „Jednou ta zima přejde, jako vždycky,“ ujistil sebe i ji. Přece se střídaly čtyři roční období. Jaro, léto, podzim, zima. Snad se nic nezměnilo! Zimu navždy by asi nepřežil. „Koupání je velice fajn, taky se rád koupu. Jenže ne v zimě. Hlavně ne v takové. Hrozí riziko nachlazení,“ odpověděl jí také. A nejen nachlazení. Koupala se snad Dýda i v tomto období? Riskovala nemoc! Kdo ví, zda byly horké prameny zde v horách pořád horké... „Zraněného vlka? Chudák! Co mu bylo? A samozřejmě, že to chci vidět,“ promluvil k ní vesele. Samozřejmě, že byl zvědavý. On byl vždycky zvědavý. Vlk jí to dal nejspíš jako důkaz díků.

Chvíli se rozhlížel po jeskyni, zda se tu nenacházel nějaký osamělý potkan nebo tak. V toto období potřebovala smečka kořist jako sůl a každý malý kousek se počítal. No jeho hledání protrhla Deetrah, která sem právě vlezla a ihned se za ním hnala. Sol byl rád, že tu měl náhle společnost a že šlo o někoho tak veselého jako byla ona. Tak šťastné vlky ve svém životě potřeboval. Aby mu též dodávali pocit radosti a aby zapomněl. Na všechno. A to s vlčkou jako Dýda dokázal. Její nekonečný optimismus by zahnal světový smutek! „Ahoj Deetrah!“ pozdravil ji též vesele a zamával párkrát rychle ocasem. „Tohle je skvělé místo, kde se schovat před tou nekonečnou zimu,“ poznamenal, protože hádal, že i ona se tu schovávala ze stejného důvodu. Nad její otázkou se na chvíli zamyslel. Měl se dobře? „Já si myslím, že žádnou velkou krizi momentálně nezažívám. Jen mě už trochu štve ta všudypřítomná zima. Mám o hodně radši léto, víš?“ odpověděl jí nakonec. „Toho sněhu je mraky a pořád to nekončí! Já jsem tak malý, že se v tom sněhu topím a sotva brodím,“ pousmál se nad tou představou. Jo, tak to vypadalo. Komicky. Jenže, co nadělal? Nemohl ulehnout k zimnímu spánku jako třeba medvědi. Bohužel, haha.

Zrak mu na chvíli spočinul na Riveře, která na něj též pohlédla. Chvíli na ni koukal jak kdyby spadla z Marsu, no pak si to uvědomil a odvrátil se. Oops, trapas. Rozhodl se to napravit tím, že bude souhlasit s jejím nápadem. „Určitě! Nakreslím sem pár sluníček. Aby se nám před spaním lépe myslelo na léto,“ promluvil vesele, protože rozhodně nebyl jediný, koho ta zima štvala. Nihil byl smečka kytičková, ne smečka velkých sněhových vánic, víme jak. A jak řekl, tak udělal. Namočil si packu do žluté barvy a začal tvořit žlutá kolečka s čárkami okolo mezi packami, co vytvořili ostatní členové. Jednomu přidal i černá očička a pusinku jako obličej, nad čímž se tiše zahihňal. Byla to sranda, takhle tvořit! Ozdobit si noru a trochu se pobavit. Sol byl prostě pro každou činnost. Jen, když se koukl ven, pořád tam řádila nemilosrdná zima. Bylo mu jasné, že jejich kresby nic nenapraví, no i tak by býval radši, kdyby ano. Ach, ještě je čekaly nemilosrdné časy. No nakonec svůj zrak otočil zpět na ozdobenou noru. Bude se soustředit na přítomný okamžik, tím udělá lépe. A že to vypadalo fakt hezky!

Prosím si úkryt pro Sluníčko a slot na další postavu!

Dnešním dnem se celá Nihilská smečka sešla v noře, aby otužili mezismečkové vztahy rituálem kresbou a na chvíli zapomněli na ty zlé časy tam venku. I když musel uznat, že přes silný a hlasitý vítr, co se v noře rozléhal, na aktuální situaci moc zapomenout nemohl a naopak furt musel očkem pokukovat ven, jestli se tam nedělo něco horšího, než to vypadalo teď. Nervozně se ošil, avšak nakonec zvedl ouška a pousmál se. Teď si měl užívat !příjemné" chvíle se svými přáteli! A ne si všímat toho, co se dělo venku. I když, dotkne se jich to ještě dost. Kéžby to ten rituál vše napravil. Třeba napraví...! Pozoroval vlky, jak máčí packu do připravené barvy a přidávají na zeď nory další otisky. Sol se samozřejmě přidal, namočil jednu z předních tlapek do barvy a přitiskl ji na studenou, hrbolatou zeď. Pak tlapku odlepil a chvíli se zakoukal na nedodělané dílo. Doufal, že jim to tu vydrží navždy jako vzpomínka. Nakonec odstoupil, aby mohli i další Nihilští přispět.

Nebyl na světě ještě tak dlouho, aby to mohl úplně posoudit, avšak letošní zima mu připadala nadmíru krutá. Velké hromady sněhu a ledový mráz zde nepamatovalo mnoho vlků, těch starších a zkušenějších, než byl on. Nebyl to jen pocit. Šlo o nepříjemnou předtuchu, něco se na Norestu dělo. A nevypadalo to vůbec dobře. Jak Sol nanáviděl zimu! Kdy konečně přijde léto? To sluníčkem prosvícené léto? Plné koupání, kytiček, radosti...Protože tohle, tohle nebylo vůbec radostné! Kořist mizela, vlci byli mrzutí a vymrzlí, copak takhle přežijí zimu? Určitě ne. Nečekají je na další měsíce vůbec dobré časy. Sol zalezl do místní jeskyně a oklepal ze sebe sníh. Rozhlédl se. V jeskyni nebylo o nic větší teplo, a hrozilo, že ho to tu zasype, no pořád se tu cítil lépe, než tam venku v té chumelenici. Ovšem i přes to všechno se snažil udržet si pozitivní myšlenky. Tohle vše přejde. A hlavně, viděl už horší věci. Přece ho nezabije blbá zima!!