Príspevky užívateľa

Už je to tááákovádlouhá doba, co neviděl svoji rodinku a smečku a vlastně i Norest! Do hledání svého zmizelého bráchy se zažral tak moc, že místo toho aby ho reálně našel, se tak trošku víc zatoulal dokonce mimo Norest. V tý divočině tam venku ale úspešně přežíval a putoval dále, už ani nevěděl kam. Norest někde zmizel a i když myslel na to, že by se vrátil zpět, nějak nevěděl kudy! Ani hvězdami se mu nepovedlo řídit. Mnohem silnější byla náhoda, která ho na známé území dovedla zničehonic. Začal si uvědomovat, že tady to zná, že to tady fakt jako poznává a že je skoro doma! Přízračný území teda ještě nenašel, ale hodlá ho najít! Akorát jako když se nad tím tak zamyslel, může se do smečky vrátit jen tak jakoby nic? Hmmmmmm. Snad jo! Vždyť tam na něj určitě čeká táta a máma a taky ségra! Těm teda nedonese moc dobrou zprávu, páč bráchu nenašel, alé- to mu snad odpustí! stejně jako to, že se ani nerozloučil a zmizel jen tak. Fakt už chtěl jít hledat ty Přízračné, ale nemohl si nevšimnout, kolik vlků míří do nedalekého lesa! Co se dějé? Domov počká! Jde to zjistit. A tak se dostal do lesa, kde mohl vidět vélikou sešlost načančaných vlků, jak poslouchaj nějakej proslov a robí cosik z ohněm. Tyjo snad nevlez nějaký jiný smečce do ceremoniálu! Ale to asi neudělal, protože když se zaměřil na pachy, rozpoznal, že tohle nemůže být jediná smečka! Je jich tu víc! Dokonce je mezi nimi i jemu známý pach přízračných, což ho povzbudilo ve zvědavosti ještě více. Někoho se pak musí zeptat, co tohle jako je, ale zatím čeká a sleduje z lesa... z okraje mýtiny, na který všichni jsou. Nechce se mu moc ukazovat v případě, že by mohl být nezvaný host, ale počkat- To je táta?! Napnul zvědavě uši a zvedl hlavu. To je táta! Cosi tam vykřikuje a k něčemu se hlásí! Tyjo hned měl chuť se za ním vrhnout, ale asi by to nebyl dobrý nápad v tuto chvíli cooo? Počká a pak ho překvapí a nechá si tohle vysvětlit! Ježiš táta bude určitě nadšený, že ho vidí, páč štístko je!

Poslech si tátu, který mu potvrdil přesně to, co si myslel. Akorát to teda řekl dost odborněji, což Štístko teda zíral. Ale to proto, že to je táta. Máma by to totiž určitě řekla úplně úplně úplně extra šikovně! To vždycky kouká a mámu obdivuje, kolik toho ví, nebo aspoň to tak umí podat. "a když ses tu nenarodil, jaké to bylo ještě úplně úplně předtím? Tam venku?" pokládá další otázku a to teprv dostává odpovědi na ty předchozí. No poslouchá napjatě úplně všecko a občas i do řeči skočí. "jo!" třeba právě teď. Chtěl mu potvrdit to o tom rituálu a protože táta pochopil na co se ptá, dostává odpověď! "to je ale zvláštní. Obětovat něco, protože něco chci? To jako třeba u lovení, když musím obětovat hmmm čas a sílu, abych se pak mohl najíst?" naklonil hlavu na stranu a doufá v potvrzení, protože mu přijde úplně logické tohleto přirovnání. Ale možná se dost plete.
Další otázky nesou další odpovědi a teď se táta dost rozpovídal. Dost se mu tam ale líbí i ten tátův názor, který samozřejmě rozpoznal a je taky k zamyšlení, ale když se tak nějak zamyslel nad tím celým, došel k jednomu výsledku. "takže musím objevit sám nějaký způsob nebo to, čemu věřím?" možná se zrovna ptá hloupě a neúplně, ale rozhodně chápe, co tím chtěl táta říct. A když už táta, o toho se taky zajímá. Co by to byl totiž za synka, kdyby ho nezajímalo, co si zažil jeho taťulda, že? "a co to bylo za situaci? A bylo to dobré nebo špatné? A co když se to stane protože díky těm výparům můžem vidět do budoucnosti?" očka se mu úplně rozzářila, když si to uvědomil. "to by bylo hustý! To je hustý, koukat do budoucnosti! A to se stalo jenom tobě? To bys mohl být nějaký.. nějaký emm.. někdo kdo předvídá budoucnost." Štístko tohle pobral trošku jinak a dost nadšeně. Přijde mu to strašně husté, strašně magické!

To si teda piš! Že se budu nafukovat. Protože příště bude vítězství mé. Akorát cože to? Brácha bere to příště trochu extrémně, protože už jen slyšet slovo soutěž namísto závodu, nevěstí nic dobrého. A ještě když to bude muset rozhodovat Světluška? No to bude něco! Ale líbí se mu to, to rozhodně. "jo! To uděláme!" zavelel odvážně a odhodlaně, protože myšlenka me vlastní výhry me stále neopouští. Nějak moc si teď věřím, ale budu v ten den muset mít štěstí! Ah, ještě že to mám ve jméně.

Místo toho aby spokojeně spinkali, se Štístko vláčí za svým tátou, který se ho rozhodl vzít na husťáckou noční prohlídku. "jo, vím! Tam se rozhoduje, zda můžem být dál ve smečce ne?" řek to tak jednoduše mezi jeho slovy, aby dal vědět ze aspoň trochu ví, o co go. Ale teď si ho poslechl dál a slyšet vysvětlení hvězdné jeskyně takhle, je teda něco úplně jinýho! Zní to jako mega zážitek, ale zároveň dost strašidelný zážitek. "A proč to teda celý vůbec je, tati?" napnul zvídavě uši a nadzvedl pomyslné obočí, protože vychytává pořádně zmatený výraz. "proč se musí dělat něco nepříjemnýho??" pohled který doposud upíral na tátu přesměroval pred sebe a po chvíli ke hvězdám, pri cem se trochu zamračil. "jak to vůbec funguje, že se mluví s hvězdami? To jako nějaká hvězda přijde a povídá si tady, nebo mluví všeeechny hvězdy a vlastně nejde slyšet, či mluví?" zasmál se a mrknul na taťku "jak vůbec hvězdy mluví? Ty jsi to zažil že? Jaké to bylo? Co ti řekly?" sype na něj tolik otázek, že mu skoro ani nenechává prostor pro to, je zodpovědět. Tolik věcí ho zajímá!

Tak tohle mu fakt nevyšlo, tak si pokekelil vítězství, ach! Brácha kvůli tomu vyhrál a ještě se mu tady vysmívá, no toto? Samozřejmě to bere s rezervou, protože je to stejnak celý jen jedna velká sranda. "nech měěě" ofrnil se pobaveně a vyhrabal se zpět na nožky, které ho před chvílí zradily. "jó, nebolí nic, víš?" zazubil se hrdinsky a vypnul hruď, jakoby byl Štístko tím, kdo vyhrál závod a má právo se chlubit. "příště vyhraju já!" prohlásil sebevědomě.

Panejo velká sešlost, tam Štístko nesměl chybět. A to jakože doslova, protože si vůdce svolal úplně célou smečku. Nemá nejmenší tušení, co se bude dít, ale poslušně si sedl na místečko, kde má výhled na své rodiče. Oni jsou teď spolu tak hezcí, že na ně momentálně radějc jen kouká a neruší. Psssst! Navíc už byl čas poslouchat, což taky dělal. Vůdce S'Arik toho měl hodně co říct a Štístko narozdíl od něj ani neceknul. Neslušilo by se to, všichni ostatní totiž vypadají tak vážně, že začíná chápat, že se něco vážného děje. Umírá snad pan vůdce? To snad né! To by bylo strašné!
Ale dříve než se dočkal rozuzlení tohoto příběhu, se téma přeneslo k přívěškům, který dostali úplně všichni, přesně tak, jak bylo řečeno. "děkuju" poděkoval Štístko, když dostal svůj přívěšek a s troškou bojování si ho dal na sebe. Jéé! V tuhle chvíli se zvedl a přiskočil před rodiče, před kterými vypnul hruď a ukazoval tak, co dostal! "podívejte! Sluší mi?" mluvil hlasitějším šeptem, než se musel zase zaměřit na vůdce, který povídal dále. Teď si hačnul tady u rodičů a poslouchal konečně ten zbytek, který mu už dál jasně vědět, co je ta velká změna a jaké je to rozuzlení. Ta vlčice bude nová vůdce! Teda eh, vůdkyně! Hih. Tyjo jak to teď bude vypadat? Bude teď i smečka celá jiná?

V téhle pozici se pána opravdu bojí. Vypadá tak děsivě, ani se na něj neusměje a tváří se tak vážně! Je si tím dost nejistý, i když si povšimnul slabšího mávnutím ocasu... pokud to teda nebyl jenom vítr. Jeho slovům však Štístko příkyvl a to samé zopakoval i u otázky další. "sem Štístko" odsouhlasil a počkat- vůdce? vůdce smečky? takže je to on! Páni hele s kým má tu čest! neví teda jestli být rád, nebo se bát ještě více, protože co když Štístko něco pokazí a pan vůdce ho vyhodí? ach ne! to by se rodičům nelíbilo. Asi proto chtěl zmizet, ale bylo mu v tom hloupě zabráněno kvůli své nepozornosti, kam vůbec couvá. Takže zůstal na místě a dokonce se zájmem si vyslechl nabídku tmavého vlka. Tyjo že by šel na průzkům s panem vůdcem? jo! to bere! přiběhl nakonec k němu a hlavu zvědavě zvedal nahoru tak, aby na něj viděl. "poč po tom pátáte?" zeptal se.

Běží běží co mu síly stačí, ale stále dostatečně nestačí, aby svýho bráchu dohnal! No tak se na něj zamračil, když na něj brácha takto hulákal. No to nene! To ať nezkouší, on je lemra! A hah, jak se mu Štístko za běhu pořádně vysmál, když takhle zakopl. Díky tomu se mu podařilo Daňka předehnat, ohlížel se na něj a taky si dovolil rýpnout, když na to má teďkom právo! ty pohni! zavolal, ale to si klouček neuvědomoval, že koukat při běhu za sebe je opravdická hloupost. Takový kousek mu před cílem chyběl, brácha ho dobíha a on- zakopl! Ale né jako brácha, pořádně zakopl, že i pár kotoulů udělal a skonšil rozplácnutý na zemi na zádech s nožkama nahoře a křidélky roztaženými vedle sebe. Jéje to tomu dal, takhle se přerazit. Ani by se nedivil, kdyby hvězdičky nad jeho hlavou lítaly

Kouká na pána s hlavičkou na stranu a pomalu usuzuje, že neviditelný tajný úprk bude to lepší řešení, ale! vlk si jej všiml, ajéje! Ušima cukl jen co byl osloven způsobem tak jiným. Proč mu neříká Štístko? všichni jej oslovují Štístko! To je ale teď fuk, páč ten černej se začal přibližovat. Bylo by to celkem vpoho jó, kdyby se netvářil tak- nó nijak! To je strašně děsivý, proč se aspoň neusměje? provedl Štístko něco? A tak jak se vlk přibližoval, malý vlček naopak couval s ouškama k hlavě přitisknutýma. Zvedl je až když vlk začal mluvit, klást otázky přesněji nehedám! lodiče sou domá a j-já se šel jen podjivat fen!" pokusil se mu vysvětlit, když z něj pohled nezpoušet. Ani by couvat nepřestal, kdyby prdelkou do jakési překážky nenarazil. Aaaa! není cesty pryč!

Už se někdo zmiňoval, že je Štístko dobrodruh? páč on je! Teda asi se tomu tak ještě nedá říkat, když se neodváží na moc velkou vzdálenost, kor když je sám. Většinou jde ten svvět prozkoumávat buď se sourozenci a nebo s rodiči, což je dycky fakticky krásnej zážitek. On se ale občas vytratí i jen tak sám, protože postupovat stále dáále a dále hustý! Všude je hoodně nových věcí, kteé on naprosto zbožňuje. Takhle se dneska dostal i do údolí, kde viděl asi aj ty hory, jestli to jsou ony- Rozhodně nechce jít dále, jenom tady nakoukne a zase půjde zpátky, protož etáta říkal, že do hor může až jak bude velkej. A on poslouchá! není jak brácha Danny, který je úplný číslo. Tady v tom údolíčku, ještě na kraji lesa si už tak pomaleji ťapkal s tím, že každou chvílí dá zpátečku, ale hle! támhle někdo je! Ouška napřímil, hlavičku zvedl a na stranu naklonil. očka mírně přimhouřil, jak se toho pána vlka dědečka snažil rozpoznat. Není to ten ňáký vůdce? Ten Sralik? nebo- králík? tyjo asi jo! ale co teď? má honem utéct, nebo ho jít pozdravit?? aaa neví!

"cu videt supe kůl holy teeeed!" zafňukal nespokojeně, páč čím víc o tom táta mluví, tím víc tam už chce. Fakt se nemůže dočkat, co za hustou věc to bude. "holal?" kouk na tátu celkem zmateně jó. "poč aš vekej? poč ne e ted vadly?" no tak táto, ty toho svýho synka tak moc napínáš! Ah aspoň ze sebe Štístko moh udělat velikána na tom pařezu, kde jeho jedinečnost obdivují. "stlejda fín? nauší? joooo!" tak na to se těší, a to hodně! Sice si není úplně jistej, o koho že se jedná, ale jo i tak to bude super. "piš kamo!" pobaveně si to po tátovi zopakoval a rozhlíd se kolem, při čem krk natáhl jak jen tošlo, protože ták je jeeeště větším.

Kdo by to jen řek, že je Štístko už celkem velkej kluk, kterej si se sourozenci chodí ven sám i bez rodičů. Sice byl už celkém dávno se ségrou tam u těch divných vod, ale- teď je ještě větší! S bráchou se vydali ven a jen co opustili noru, pořádný závod odstartovali! závod o to, kdo první vyběhne z lesa a bude první na té planině, kde nejsou stromy žádný. A že se Štístko fakt snaží! Ale ta zatím ještě nepoužitelná křídla ho táák zdržují! bylo by mega hustý už s nimi umět, teď taj vyletět a předběhnout Dannyho, jako to dělají ptáci, ale má smolíka a to dost. Tak moc chce vyhrát, ale je značně pozadu! I tak se ale bude snažit až do poslední chvíle, protože co by kdyby do Danny nedal hm? to by pak byl právoplatnej vítěz Štístko! Ah kéžby

"holy? holy supe kůl? zopakoval tu nejzajímavější frázi, páč to předchozí už slyšel a todle bylo nový. Neví sice taky, co to je, ale to je přeci fuk, táta se o to postará, když to říká. Nejraději by ale hneeedka šecko chtěl vědět, aby byl chytrej jako rodiče.
Střašně moc se Štístkovi zalíbilo, jak se na něj táta ták moc usmál. Hned se sám cítil ještě šťastnější, navíc mu i potvrdil jeho pravdu! jako pták! joo to je bájo, takhle si to ještě představit. "fotl?" zamračil se nad tím slovem, protože bylo divný, jak se táta honem opravil na táta. ále dobřeee- "sem jedničnenej? enem já mám kšídla teď?" zeptal se fakt nadšeně a chvíli na to už stál nahoře na pařezu. Má sice prostor tam stát normálně, ale ten balanc musel prve chytit tak i tak, protože prostě nejistota, když není na zemi. vájím! vájím! vááájím!" jásal nadšeně, když už se mu pomalu podařilo stát normálně bez toho, aby se viklal na spadnutí.

Minule byl venku s tátou, a tak byla teď řada na maminku, kterou jsem nenechal jít ven samotnou. Hlavně šli spolu zas na tak úchvatné místo, kde nejen že nebyly stromy, ale taky tady byla voda ještě větší, než ta kterou viděli se ségrou! Tohle místo asi patřilo mezi ty, o kterých táta mluvil, jak jmenoval ta divná slova, že nemaj stromy. nenísi sice jist, co z toho je zrovna tohle, ale ono to je vlastně fuk. Místo toho aby přemýšlel, se spíšezajímal o okolí, které musel dokonale prozkoumat! Občas se mamince vzdálil a občas se držel u ní. No a to hlavně když přišli blízko tý vody a máma něco povídala. "a ploč je ta foda ták veká?" kouk na vodu a zas na mami a na vodu a na mami. "pavat?" zvědavě se zeptal, hlavičku na stranu naklonil. co to je? plavat? a co to má společné s vodou? "coto e? a ploč aš vedlo?"

Tak moc se mu to povedlo! jako vélikánskému klukovi, který lovil vélikánskou kořist. Ségru k zemi svalil a jejísnaha se dostat ven, jej pouze víc a víc motivovala k tomu, ji v rámci hry trápit. "já ťa zjeeem!" schválně ji začal i jemně štípa tlamičkou, aby to vypadalo, že ji chce vážně sníst. Strašně moc se u toho baví! ocáskem mává ze strany na stranu, v očích se mu leskne radost a na tváři má škodolibý úsměv. Nemohlo to ale trvat věčně, protože i když z počátku měl fakt větší sílu, postupně ji rychle ztratil a ségra jej v odstrkování přemohla. Už nestačil uhýbat jejím nožkám a byl nakonec nucen odskočit bokem ach ne! Ale aby nebyl tak zlej, dal jí prostor, se teda zvédnout "bojíš se? bojíš?"