Príspevky užívateľa

Že šecko les není? a jak to teda vypadá, když něco není les? "nee?" naklonil udiveně hlavu na stranu lefy, loky, poee... co to šecko je?" táta tu na něj vyvalí tolik cizích slov a nakonec mu řekne, že mu to ukáže až bude velikej? no to vůbec! tak strašně dlouho to nevydrží totiž. já sem veikej ted!" štěknul po něm, když se předníma stabilně zapřel o pařez. Dost ho ale v tu chvíli překvapila tátova další slova, přesněji o jeho křídlech, na který se honem koukl. Nebo teda alespoň se o to pokusil, přes rameno si na záda dohlédnout. Vlastně jimi ale i pohl, roztáhl ta malinkatá křidélka a šťastký usměvavý kukuč přesměroval zpět k tátovi "jinac? ako ptak? páni takováhle představa je ještě hustější, páč ptáci můžou úplně kdekoliv! aj mimo zemi lítaj nahoru k zemi a to proto, že maj křídla, jako Štístko! "ploč ty kšídla nemaš" nahnul se na stranu, aby viděl víc na tátova záda, ale to skoro rovnováhu ztratil, ale udržel se! uf! radši se honem vrátil do stejný polohy "a mami aky ne-ma. a segla a bácha" nikdo z nich křídla nemá prostě, a to je zvláštní! Ale hlavně se už Štístko rozhodl pokračovat v lezení na pařez a taky že se mu to aj podařilo! zadní nožky šup nahoru a už je tam celej. vždyť to říkal, že je velkej kluk! Jen je ale těžký udržet se a nespadnout, musí chytit rovnováhu, jinak z toho bude hned první lekce lítání- předem nepovedená.

Proč chtěl vzít táta ven jenom jeho to neví, ale samozřejmě, že se mu teda moc bez sourozenců nechtělo, páč co kdyby s tátou nebyl dostatek srandy hm? Ale nakonec teda sám s tátou šel a jen co vylezli z nory, ani si nevzpomněl, že je sám. Vším kolem se dokázal tak nadšeně zabavit! Všecko musel vyzkoušet a v tlamičce ožužlat, když pobíhal po mokrém lese tam a zpět, samozřejmě furt v blízkosti táty. "je cevej svet lees?" zeptal se jako odpověď, když se na chvilku zastavil, aby si tátu poslech "ale já cu videt uuuuuplne cevej svet!" utrápeně zakňučel, ale jen jako parádní herecký výkon, i smutnýma ajkama na tátu zamrkal. Ale pozornost byla hned fuč, když mu táta jakejsi nedokončený strom ze země trčící, ukázal. ooo co to jee! šup a už byl u táty, kterého se samozřejmě hned pokouše napodobit a pacičkama předníma se opřel o pařez. kromě toho se ale snažil zapojit i zadní nožky, protože musí bejt lepčí jak tata! vvyleze nahoru uplně a prvni! jo to dá!!

Hlavička zvednutá, ocásek zpřímený a packy nadšeně šlapou blíž a blíž velkým kalužím. Váážně ho zajímá, o co se jedná, jak to funguje a jestli je to sežere nebo ne, ale když se ségry zeptal, co si o tom myslí, co asi dostal? Totální kulový! Ségra si zas hraje na posránka a ještě mu taj kňučí, že pryč chce. "Ále nofaak" Poskočil dopředu, zastavil se a otočil se k ní čelem. "ploč ceš plyč? dyt je totu ustyy!" přikrčil se na předních nohou do úklony, kdy akorat prdelku nechal vystrčenou. Ohonem máchá ze strany na stranu a dokonce po ségře aj štěkl, jak se jí snaží rozdovádit "bud nas totu zz-papa a nebo ne e" naklonil hlavu na stranu a šibalsky se pousmál "a ebo te zzpapam ja!" vyskočil najednou, přední packy roztáhl a už letí na svoji ségru, kterou při troše svého štěstí svalil vítězně k zemi. "vvvvraaaaaaa"

Štístko i jeho sourozenci rostou tak rychle, že to ani možný není. Nedávno se narodili a teď už postupně lítají kolem nory a objevují okolí. Štístko se dneska po dovolení od rodičů rozhodl trochu prozkoumat okolí, ale sám! Bez rodičů! To si ale myslel až do poslední chvilky, kdy se nakonec rozhodl vzít sebou přeci jen někoho. Přesněji svou ségru! Ta potřebuje vylézt někdy ven. Přemlouval ji nějakou tu chvíli a nakonec se mu to opravdu povedlo! Dostal ji ven a vede ji někam, ani neví kam! Prostě příímo za nosem. A taky že brzo opustili les a ocitli se na místě úplně bez stromů, Tyjo to je něco! Ale když tu nejsou stromy, jsou tu nějaký divný místa plný vody, no samozřejmě že se k tomu hned s nadšením a chutí prozkoumávat, hrne. Mikro je teď sice všude kvůli tomu bílýmu tajícímu sněhu, ale tedy je tý vody mnohem víc! Co mys-íš, že to e? Ohlédl se po ségře, která nevypadá zrovna nadšeně, ale to je fuk,on ji ukáže srandu! Určitě!

Po té dlouhé cestě ho netrápilo ani to co ségru, ani to co bráchu. Nemá šílenej strach a taky si nepotřebuje nutně do něčeho kousnout. Štístko je spíše úplně zaražený a překvapený z celého světa světa, který se mu dnes otevřel. Najednou nebyl doma, viděl tolik nových věcí a tady na místě setkání vidí i hodně jiných vlků! Mnoho z nich vůbec neviděl, nikdy. Je tak dost překvapený, že tolik vlků tady vůbec je, tak moc na jednom místě. A ano moc je kdokoliv další, kdo není maminka tatínek nebo doktor. Sedí na prdeli mezi rodiči a s otevřenou tlamkou se ještě rozhlíží kolem, ani svý sourozence nebo rodiče neřeší, jak je udivenej.

Už si seděl v klidu, zírajíc na rodiče, kteří se mu snaží cosi domluvit. Celkem tak ignoroval sourozence, což se mu samozřejmě zase vymstilo! Najednou vyjekl a ohnal se po Dannym, který si dovolil zakousnout se mu do křídla!! To je nepřípustné, musí mu to oplatit! A taky ho sežrat za to, že Štístka kopíruje! Hlavičkou se k té jeho natáhl a do ucha se mu zakousl. Rozhodně ho nepouští, teď ho musí pořádně vytahat. Teda chtěl, akorát brácha se mu vysmekl tím svým skokem k mámě- strašpytel, strašpyteel, jde se schovat k mamincee! To se už aj segra ozvala, též vydávala zvuky jak dváa bráchové a rodiče, ale proč na ni táta zareagoval takhle, proč ji chválí a je tak šťastnej? Vždyť on chce taky! Cože to segra řekla? tata č aje? a táta to pak zopakoval taky- takžee "táta?" dostal ze sebe a hned na to se zvedl a přišel k němu ještě víc blíž, protože chce taky pochvalu. "ist?" naklonil hlavičku na stranu, asik zájem má

Ty svá první slova zpracoval tak rychle, že už z toho ani v šoku skoro nebyl, ale nejistota a zmatenost se tak trochu vrátila, když viděl výraz mámy a pak i táty. Co se jako děje? Střídavě koukal z jednoho na druhého a snažil se ve svý pidi hlavě rozluštit, o So rodičům jde. Maminka se zlobí? Ale táta tak nevypadá- Provedl Štístko snad něco, co neměl nebo bylo to mluvení špatně? To teda neví, dokonce by si i na chvíli řekl, že už nikdy tyhle mluvící zvuky z krku vydávat nebude, ale to by čaje máma nesměla říct to úžasný slůvko. Samozřejmě, že ho nezaujalo slovo máma, o které se máma tak snaží, jeho zaujalo- "Šaje!" vyštěkl a zamával ocáskem, zbytek mu byl jedno. Slyší tohle tak to zopakuje, ne nějakou nudnou mámu. Čeká teď pěkně pochvalu a zároveň se snaží poslouchat co si rodiče říkají. Nějak moc věcí najednou! Něco si řekli mezi sebou, něco Štístkovi, teď ho táta ještě šťouchá a máma mluví o předkousání, he? V tom aby se čert vyznal, čemu se má jako prve věnovat. A tak se rozhodl po svojem, tak náročný to je, že si z toho až na prdel sedl. A tak tam zůstal koukajíc na ně.

Kdyby táta držel tu vvoňavou věc ještě nějakou tu chvíli, už by na něj i řvát začal, dyť by ho až za krkem bolelo z toho zvedání hlavičky. Naštěstí ale řvát nemusel, páč mu ta voňavka byla zpřístupněna. Pěkně v jeho výšce na zemi, takže co srneček okřídlený udělal? hned se na to vrhnul! Skočil po tom jakoby to právě on ulovil a zakousl se. Teda noo- zakousl? To asi úplně doslova né, ale aspoň se o to snažil! Je vedlejší, že to jen žužlá, páč v jeho hlavě se vidí za mocnýho lovce. Z tlamičky mu uniklo i vrčení, když se tak marně snažil pápo věc roztrhat. Jo a ouškama těma cukal za hlasy táty a mámy, čím postupně ztrácel pozornost. A že se mu to vymstilo!! Táta to pápo odsunul k blíže k mámě, no nelíbilo se to Štístkovi! Zvedl hlavičku a uraženě koukl po tátovi a hned na to po mamince "Ša-je nE!" vyhrkl ze sebe, snad i v mírném zaskočení zůstal. neví co mu to z krku vyšlo, ale to teď neřeší. Jo a co že tím chtěl říct? Maminka- jakože čaje, jak táta říká, nemůže mít pápo teď! Teď ho má Štístko a ten měl dát pápo mamince! ne táta! Nesmyslné důvody si teda jako vymýšlí za pochodu jó, ale hlavně že si už teď za nimi hodlá stát

Z malého šulku už je větší šulek, ale už takový schopnější šulek. Takový, který s euž dokáže fajtit se svým bráškou a taky ségrou! No aj zrovna teď byl objetí útoku Daňka, který je tady mezi nimi snad největší útočník. To zakousnutý a vytažený ucho se mu hned pokusil oplatit nespokojeným a odhodlaným chmatáním po něm. Tenhle drastický sooubuj byl ale přerušen tátou, kterého zahlédl jen co se zaměřil na východ z nory. Táta přišel! Táta přišel! Hned vystřelil na nožky a cupital za Daňkem a za tátou, kterého musí moc moc moc přivítat. On ho ale nekuše, on zvedá hlavičku a snaží se zjistit, co jim to tady tatínek přinesl!

Chlapeček zmatený, modrýma očkama koukal před sebe a snažil se tohle dění pochopit. Očka ještě párkrát zavřel a otevřel, pořádněji otevřel, jakoby zkoumal tuhle novou schopnost. Nedokáže na okolí ještě pořádně zaostřit a vidět krásně, ale to mu nevadí, vždyť ani neví, že zrak bude postupně lepší a lepší. Zaraženě vnímá polohu maminky a taky brášky a nějak si to spojuje s tím co vidí. A tak když se ozval známý hlas maminky, hlavičku zmateně a zvědavě zvedl nahoru. To je hustý!! teď vidí něco úplně jiného než před chvílí, páni.. to je tedy zázrak.

Ten malý koloušek, který na svět přišel tak hrozným způsobem, už má dva týdny! Už tak dlouho je na světě se svými sourozenci, s maminkou a s tatínkem. Je to ale vlastně najednou tak strašně náročný, protože třeba šplhat přes sestřičku, aby se dostal k lepšímu ceciku? To je boj! Ale teď si pěkně hoví mezi nohama svý maminky, která jej a Daňka čistí. Zrovna když se maminka věnovala Daňkovi, strašně se snažil ukradnout si ji zpátky k sobě. Natahoval malinkou hlavičku a vydal ze sebe i pár skřeků, aby na sebe upozornil. Jenže ono se takhle začalo dít i něco dalšího, úplně jiného, než doposud znal. Jeho očíška byly zvláštní, dokázal jedno očko mírně pootevřít. V takovém menším nechápání se k mamince přestal natahovat a pootevřel i očíško druhé. Co se to jen děje? proč má najednou před sebou tak zvláštní věci? Nikdy tu nebyly! Vydal proto ze sebe vypísknutí, skoro jakoby snad chtěl štěknout na ty zvláštní objekty které najednou vidí. musí si postupně spojit všechny ostatní smysly i s nedokonalým zrakem, který se mu dnešním dnem zpřístupnil.

V maminčiném bříšku je strašně krásně. Teplíčko a pohodlno, co víc si přát? Akorát teda o tom pohodlíčku by se už dalo spekulovat, zda je stále tak dobré, jako dříve. Štístko i jeho sourozenci rostli každým dnem a protože bříško maminky není natahovací do nekonečna, začalo být uvnitř těsno, moc těsno. A neví čím to bylo, ale všichni jsme se tak nějak dohodli, že už chceme ven. Jeho bráška se tlačí ven jako první, poté se dostala ven i sestrička a nakonec byla řada i na Štístka. Bojoval o svou cestu ven, ale co si budeme, snadné to nebylo. Dostal se ven. Jak už se blížil první nádech, nějak to nešlo, něco jakoby mu v dýchání bránilo a nebylo to vůbec příjemné! Ani kňučet zimou a hladem nemohl. Nemohl vlastně vůbec nic. Měl to být jeho začátek, ale je to okamžitý konec? Měl takhle skončit mezitím, co si jeho sourozenci budou žít normální štěněcí živůtek? Vypadalo to tak… dokud se o jeho tělíčko nezačal kdosi starat. Ten někdo vynaložil takovou snahu, že Štístka dovedl k opravdovému prvnímu nadechnutí. A potom k dalšímu a dalšímu, dokud nedýchal vskutku pravidelně. S dýcháním, ač slabým, přišlo i tiché pískání, kterým si klouček začal jasně prosazovat, že něco chce. Byl navrácen k mamince a i když zatím není tak čilý jako sourozenci, automaticky se dostal až k bříšku maminky, kde se přisál, ať se může pořádně napapkat. Dostalo se mu tak zasloužené odměny za to, co si už v těchto pár minutách života musel zažít. Měl to ale štěstí, chlapeček okřídlený.

Jméno: Štístko de Amaryllis
Věk: štěně
Pohlaví: samec
Matka: Anjel de Amaryllis
Otec: Roihu
Sourozenci: Daněk, Světluška

Charakteristika:
Štístko si dokáže dobře vést v živém dialogu a nikdy se nebrání vyjádření svých názorů, ale vždy umí ustoupit, když to je třeba. Tato schopnost vypořádat se s protichůdnými pohledy mu dává jemnost a moudrost, kterou zdědil z matčiny strany. Tato schopnost mu však nebrání v tom, být trochu rebel jako jeho otec. Ano, Štístko je proti rutině a předem stanoveným normám. Nedokáže se slepě podřídit pravidlům a často hledá nové cesty a způsoby, jak věci dělat. Jeho odvaha vystoupit ze zaběhlých kolejí ho vede k průzkumu nových možností a netradičním řešením. Nebojí se vyjádřit odlišné názory a staví se za to, v co věří, i kdyby to znamenalo stát se outsiderem. Štístko je však i vlk se srdcem na pravém místě. Jeho jednání není o rozbití pravidel za každou cenu, ale spíše o hledání svého vlastního stylu a smyslu pro svobodu. Jeho touha překonat hranice a hledat nové perspektivy ho dělá rebelujícím duchem, který září odvahou a odhodláním přinést změnu. A co se jeho absence magie týče, nebere to nijak špatně, vlastní přeci jako jediný ze sourozenců křídla! Cítí se tím výjimečný a navíc, bere to jako svou formu magie.

Zajímavosti:
V dospělosti v kohoutku měří 79cm
Jako jediný z vrhu má křídla
Zároveň taky jako jediný nemá magii
Svým zbarvením připomíná kolouška



Další postavy na brlohu: Huntley