Príspevky užívateľa

Adrenalin ji proudil v žílách a její hřbet se zježil. Oči upřené na dveře od domu a uši sklopené k tělu. Z její černé srsti se začal linout jakýsi kouř. Ten se po vzdálení od Suteki měnil v siluety vlků. Mladé vlčici chvíli trvalo, než si jich všimla. Řádně se jich zděsila, ale pak si všimla kouře, který z její srsti odcházel. Chvíli byla zmatená, ale pak ji to došlo. "Nevěděla jsem, že mám magii." uchechtla se směrem k Bellanně, která už dávno byla připravená zaútočit. Suteki se dala rychle do hromady a připravila se k souboji. Stínový vlci začali vrčet a postupně se přibližovali k praseti. Mladá škodolibá vlčice si ještě nebyla vědoma, co všechno její magie dokáže a co zároveň neumí. Vedla iluze vlků k přímému boji a v duchu prohlásila lov za úspěšně dokončený.

Asi nemělo cenu říkat, že o ničem neví. Už mentálně natolik, aby věděla, že jakýkoliv zápor v této situaci je naprosto zbytečný. A tak se přiznala. "No udělala jsem to." vyřkla jakoby se nechumelilo. Vždyť je přeci jasné. Dej mi trest a můžeme jít oba domů, nač to prodlužovat. pomyslela si a udělala pár odvážných kroků vpřed než se opět zastavila. Sice byla pořád daleko, ale i tak věnovala Mesiášovi upřený pohled rudých očí, čekajících co se bude dít.

Věděla moc dobře, že toto setkání s největší pravděpodobností nedopadne dvakrát dobře pro ni. Ale vyhýbat se mu věčně nemohla. Furt to byl její alfa a furt by ho měla poslechnout. Ubyla dlouhá chvíle od toho, kdy Nirixovi slova protnula ticho. Pro Suteki to byla snad věčnost. Nemohla se pořádně rozhodnout. Mohla by se odplížit pryč, ale kdyby na ni přišel, dostala by snad ještě větší bídu, než je na ni plánována.
Nebyl prostor nic pokoušet a tak se vydala měsíčnímu svitu, jakoby se měla nechat spálit paprsky slunce.
Nevydala ani hlásku a od mesiáše si držela odstup. Čekala až on začne mluvit. Stejně nic jiného dělat nemohla.

Zaslechla jak se prasečí kopítka klapou o podlahu, doprovázeny chrochtáním. To je ale upovídané prase. pomyslela si a plížila se pomalu pryč z kuchyně. Mezitím její spolulovkyně začala cosi vymýšlet. Očkem přeskakovala z ní a na obývák, odkud se divočák ozýval. Co Suteki věděla moc dobře, že by nebylo fajn se schovávat ve dvojici a tak pokračovala místnostmi dál, doufaje, že najde cestu úniku.
Překračovala samotný práh ložnice a v tu ji ovanul lehký větřík. Ti co tu bydleli předtím si nejspíš zapomněli zavřít okno do ložnice. Pomalu se vydala k oknu, když v tom zaslechla tříštící se keramiku. To musela být Bella. Suteki poskočila leknutím a na na chvílí se zarazila. Má jít pomoct Belle? Jít lovit prase v domě? Proč bych se namáhala, Bellanna si poradí. Rozeběhla se, vyskočila na parapet a už byla venku z domu. K jejímu nemilému překvapení tam byla i okřídlená vlčice. Takže prase zřejmě neulovila. "Kde je?" zeptala se šeptem.

Bellanna byla pro ni jedna z těch vyvolených, pro které Sut neměla žádná ošklivá slova. Ale kdyby spolu hovořili o něco déle určitě by si mladá vlčice něco našla. Pro zatím si může okřídlená vlčice užívat svého privilegia bez ošklivých poznámek, nebude pro ni totiž věčně.
Suteki se protáhla a pozorovala svou kolegyni jak si čechrá peří. Vzhůru za kancem! Chtěla poslušně počkat než se Bell vrátí, ale zřejmě dlouho čekat nebude. Dlouhou chvíli trvalo, než Suteki došlo co se vlastně děje a po celou tu dobu tupě čuměla na panikařící Bellannu. Pak jí to všechno úspěšně docvaklo a začala se rozhlížet po místnosti k možnému úniku. "Možná jsem tu dýl jak ty, ale fakt nevím jak se okna otvírají jinak, než že jimi něco prohodíš." poznamenala šeptem a vydala se obhlídnout jiné místnosti. K tomu využila svůje zkušenosti s plížením, který trénovala vyhýbání se vlků, které potkat nechtěla. To je asi jediné, v čem vskutku vynikala.

Nechtělo se jí, ale musela uznat, že Bellanna je starší a zkušenější a co hůř. Dá se s ní hezky povídat. Suteki ji nedobrovolně odškrtla ze svého imaginárního hitlistu. Pro černobílou vlčici působila až moc svatě a nevinně. Ale to mohl být jen první dojem. Určitě by s ní ještě dala nějaký pokec. Třeba by z ní mohla dostat, jak to vypadá jinde. Možná by se konečně dozvěděla, proč devianti, co do Kultu přišli zvenčí, jsou tak traumatizovaní děním uvnitř smečky. Vždyť je to úplně normální.
Ale plkat můžou až po lovu. Ještě by jim to prase uteklo. A tak se chopila akce a seskočila dolů z gauče. "Nerada přerušuji náš pokec, ale možná bychom se měli vrhnout do akce. Třeba alespoň zjistit, kde se ten vepř nachází a co je okolo." rozhodla. "Nemohla by jsi se podívat z vrchu? Já tady počkám a pak to doplánujeme."
Tiché zachrochtání Sut neslyšela. Ne že by její snímače byly nefunkční, spíš veškeré své vnímání věnovala konverzaci s dospělou vlčicí.

Pohodová atmosféra obyváku ji nutilo zapomínat, proč vlastně s Belannou hovoří. "Jo jo. Jsme si podobný, co?" odpověděla na otázku. Jejich rodové znaky se zřejmě krásně dědí a všechny tři sestry k sobě krásně vzhledově patří. A dokonce Ruo se Sut byly v některých věcech stejné a za to v jiných se skvěle doplňovali.
Trochu se zamyslela. Suteki zase nevěděla jak se loví jinde a v čem by mohl být rozdíl. Zbytek krajiny Norestu viděla jen zdálky, když se nachomítla na kraji města. Vždycky si říkala, že tam musela být strašná nuda. Jen nějaké louky, lesy a kdesi v dáli skály. Žádné patrové budovi, žádné sklepy, žádné silnice a to všechno se neměnilo během chvilky, kdy něco ve městě spadlo nebo se propadlo. No musela to být hrozná nuda. Suteki to rozpadlé betonové moře milovala i přesto, že jí jednou málem uhasilo život. "Můžeme využít ty sutiny, co se tady všude válí. Za některé se vlk krásně schová. A druhý vlk může zvěř nahnat k tomu prvnímu do chřtánu." spíš než plán dala příklad, jak by mohli využít městský terén. "Jo a dávej si pozor kam šlapeš. Bývá tady rozbitý sklo. Jednou jsem přes hromádku přeběhla, když jsem lovila potkana. Není to příjemná záležitost. Ale věřím, že už jsi na to přišla sama. Určitě tu nejsi první den, ne?." dala nepotřebnou radu do života, ale zároveň se nepřímo zeptala na Belannin pobyt.

Byla lehce překvapená z toho, že modrá okřídlená vlčice chce něco plánovat. Pořád nevnímala divoké prase jako nějakou hrozbu, ale musela uznat, že její spolulovkyně bude asi o něco zkušenější. Jako nápovědu tomu byly její jizvy, které se jí na těle asi jen tak nezjevili. I Suteki jednu na boku hrudi měla, ale ta její nebyla nic oproti tomu, co zdobilo Bellannu.
Následovala ji dovnitř. "Já jsem Suteki-shin. Suteki stačí." představila se. Chtěla se i zeptat, jak dlouho tu je, ale na nějaký small talk nebyl zrovna čas. Ještě by jim to prase uteklo. Když si Sut všimla zachovalé pohovky, bylo jí jasné, kam zaparkuje svou rozmazlenou zadnici. Vyskočila na gauč, ze kterého se vznesl kouř prachu a lehla si na packy. Ležela si tam jak královna a pohlížela dolů na Bellannu, která si jak nějaký sluha sedla jen na koberec.
"No zabije se a sežere..." odpověděla na otázku jako kdyby to byla samozřejmost, ale zároveň nad tím v duchu tápala. Jak jinak by se s divokou zvěří mělo nakládat? Možná nějak rituálně, ale co Suteki žila, tak si nepamatovala, že by smečka někdy rituálně vraždila prasata. Nebo ji taky mohli vyhnat, ale proč by někdo vyhazoval jídlo, které se ti jen tak prochází pod nosem? A jak nad tím přemýšlela, začalo ji docházet, že modrožlutá vlčice v kultu bydlí nejspíš krátce. Ne že by ji to dělalo, něčím míň, Sut bere všechny stejně a všechny stejně nemusí (až na některé výjimky samozřejmě), ale vysvětluje to tu zvláštní otázku.

Pohlédla odkud hlas pocházel. Byla překvapená koho to zase viděla. Kde kult bere tak vybarvené vlky? zeptala se sama sebe, když pohlížela na modrou okřídlenou vlčici, která stála na střeše. Připadalo ji zvláštní, že si ji ještě nevšimla. Tahle vlčice zářila jako měsíc na obloze, téměř nepřehlednutelná.
Myšlenky o pro ni neznámé vlčice hodila stranou. Na tváři se jí objevil úšklebek, který rozzářil její tmavou tvář až děsivě. S lovem divočáka měla pramalé zkušenosti, ale zábavu by si přeci nenechala jen tak ujít. Stejně neměla nic lepšího na práci. "Proč ne?" přijala to jako výzvu. I když by měla, divočáka nebrala jako nějakou hrozbu nebo něco, čeho by se ona měla obávat. Suteki by potřebovala řádnou lekci, aby si svého života začala konečně vážit. Aby si už zažila pořádný strach.

Prolézala sutiny vysokých domů a hledala cokoliv, co by ji alespoň trochu zabavilo. Tentokrát neměla po svém boku žádného poskoka, který by zabavil její znuděnou výsost. A už zase by chtěla narazit na kohokoliv, jen aby se nenudila. No kdyby si našla nějaké kamarády, krom její sestry Ruo a Mirian, třeba by nemusela takhle 'trpět', ale to by ji muselo její pokřivená osobnost dovolit být na ostatní alespoň trochu milá.
Zaslechla třepot křídel. Ze zkušenosti ji došlo, že to bude asi něco většího než nějakej pták. Hlavně podle frekvence a zvuku samotného. Dokonce i to něco přistálo nedaleko. Suteki, neúmyslně ukrytá za sutinami, sledovala, jak Nirix přistál a skenoval okolí. Mladá vlčice neměla úplně v plánu vylézat a upozornit na sebe alfu. No věděla, že by mohla dostat výprask za nevhodnou výzdobu Chrisova bytečku. Určitě o tom věděl, tím si byla jistá.

Pro ni to byl den jako každý jiný. Courala se po ulicích a prozkoumávala kde by se co k snědku našlo. Ne že by měla nějaký velký hlad, ale když už něco našla, tak to z nudy sežrala. Dneska se jí teda moc nedařilo a už se modlila ať narazí na někoho ze smečky, aby mohla hodit pokec. A při nejlepším kdyby to byla její sestra nebo někdo, koho zrovna k smrti nesnáší.
Díkybohu se nemusela nudit dlouho. Zaslechla jakýsi šramot. Nastražila své snímače rádiového signálu a zastavila svůj krok. Je to nějaký vlk? Nebo zvěř? ptala se sama sebe v duchu a snažila se identifikovat odkud šramot přicházel.

Suteki kývla hlavou. "Narodila jsem se zde. Je pravda, že tu není tolik vlků, aby se stalo, že dva budou mít stejné jméno." zamyslela se "nuž nebylo by na škodu, kdyby více vlků poznalo pravdu." Mladá vlčice, na rozdíl od Lesley, neměla vůbec ponětí o co přichází. Celý svůj život viděla jen město a to co bylo za ním, byl jen vzdálený horizont, kde čekal jen hřích. I když je Suteki zrovna taková, kdo by neodolal cůni zakázaného ovoce, za hranice se neodvážila. Místo toho tížila život zdejším a tím zabíjela jen to pomyšlení na cestu za hranice. Nebylo však vyloučeno, že by jednoho dne nepřekročila tu neviditelnou zeď a neokusila život za hranicí. Ale zatím jí to nelákalo.
"Ne. Nepotkala. A ty? Nepřijde mi, že by ses tu narodila." odpověděla a zároveň si nemohla odpustit nějakou tu poznámku.

Zazubila se. "No jak ti říkám. Do jeho baráku, který mimochodem už tak zapáchal, jako kdyby tam někdo chcíp, jsme naházeli kamení, klacky, zrezivělí trubky, hřebíky a vylili kýbl nějaký starý nechutný dešťový vody. Sice mě v tom pak vymáchal, což nebylo zrovna fajn. Ale já bych na jeho místě asi udělala to samí, kdyby mi někdo zabordelil bejvák." poznamenala a přemýšlela nad tím, co všechno se vlastně stalo. "Asi bych to už neměla dělat znovu a hledat jiný životní poslání, které by Hatimu více vyhovovalo, jak ničit něčí majetek." poznamenala. Asi se v ní přeci jen pohlo nějaké to svědomí. Nebo, jak by to nejspíš věřící Suteki popsala, Hati pohrozil vztyčeným prstem.

Narozdíl od Ruo, Sut měla pohled na ostatní takový nějaký všelijaký. Ne všechny hnedka házela do stejného pytle, ale určitě tu byl jeden který byl úplně na jeho spodku. "Mě nejvíc vytočil Hunt. Taky mě házel do bazénu." poznamenala. Pak se uchechtla, protože si něco vzpomněla. "Někdy na začátku jara jsem mu s Mirian vytunila bejvák." zazubila se "sice nás u toho chytil a dostali jsme bídu jak sviň, ale byla to sranda." Tím samozřejmě nechtěla nic naznačit. Třeba že by se vkradli do dalších bejváku, nebo ještě něco horšího. Ale nebylo by špatné být více kreativní a vymyslet i něco jiného.

Suteki právě poznala, že s vlky dá bavit i normálně a nemusí na ně být kyselá už od prvního setkání. Ale tahle malá tvrdohlavá chlupatá nudle to stejně bude dělat vždy po svém a všem bude akorát osina v zadku.
"Utopit jsem se teda fakt nechtěla. Takže jsem moc nekoukala kolem kdo se přišel kouknout na ceroš." poznamenala a sedla na studenou zem. Setkání brala jako možný delší pokec a tak tam nechtěla jen tak stát.
"No Lesley taky není moc častý." přišlo Suteki. No na její omezené známosti to pro mladičkou vlčici vskutku exotika je. Ale to by bylo každé jméno, které ještě v životě neslyšela. Své jméno brala jako úplně normální.