Príspevky užívateľa

Po vyhnání matky vnímal Sylva svět tak nějak bídně. Alespoň si našel mnoho času pro sebe. A tedy vlastně i pro své zvířecí kamarádíčky. Sylvester se totiž blízce seznámil s hejnem vran, od kterých se snažil učit jejich řeči. On jim rozuměl, oni jemu ne, a to bylo pro takové kamarádství dosti nevýhodné. Někteří členové tohoto hejna Sylvestera následovali i sem, na rodinnou sešlost rodu Milaga. Kdyby i vrány rozuměli jeho nářkům v lese, věděly by že Sylvester měl mnohem blíže k rodu své matky, než k rodu otce. A tak nebyl zrovna šťasten, že se od něj čekala účast na akci právě otcova rodu. Ale tak, třeba se seznámí s pár vlky nebo jej rodová činnost dokonce zaujme. Jak byl starší tak věděl, že nemělo cenu tomuto zcela uzavírat dvířka.
Pohublý plavý vlček se ihned snažil najít někoho koho znal. Bylo to však poměrně těžké, když všichni vlci zde vypadali zcela stejně! Samá stejná tmavá srst, bez obličeje. Jak se měl v nich všech vyznat? Však jeden z přítomných trochu bil do očí, jeho sestra, s plavou srstí jako on. Jen s trochu jiným odstínem. Usadil se tedy v její blízkosti, a ve oknech kolem se zase usadily zvědavé vrány co Sylvu sledovaly.
"Přeji příjemný den. pozdravil slušně vlky co minul. A tak nějak i všechny kolem. Snad to nebude tak strašné jak se obával.

Jo tohle určitě žádné dobré úmysly nebyly. Sylvester se vyděsil když jeho bratr pronesl poslední slůvka. Bude skákat jen s jednou nohou? To ani nechtěl vědět, ne! Přece nebude ubližovat nevinnému zvířeti. To by snad měl chápat každý vlk aspoň s troškou empatie. Ale ta zdá se Rakisovi chyběla. Ho vůbec netrpila že žabka co se snaží utéct má pravděpodobně taky nějaký domov, možná i rodinu! Ale to mu bylo jedno. Jenže ne Sylvovi. I když nerozuměl řeči žab, stále věřil že zbytečná smrt není dobrá. Tedy vlastně žádná smrt není dobrá. A i když nebyl zrovna fanoušek násilí, tady asi nebyla jiná možnost. Co taky měl dělat? Slova na bratra zdá se fungovat nebudou. Tak po něm skočil. Odrazil se a vrazil staršímu bratrovi do boku. Doufal že tímto žabku nezabil úplně jestli na ni Rakis šlápl. Pak sám dopadl na zem. Ajaj, co teď? Dál už svůj útok nepromyslel..

Sylvester rychle zahlédl svého bratra Rakise u vody. Něco tam dělal, i když ze své pozice Sylva ještě neviděl co. Tak proč to nezjistit že? Jsou přeci sourozenci, tohle může být zajímavé, pokecají si, něco se dozví třeba. Tak pomalu vyťapkal za bratrem. Neslyšel přesně co říkal ale slyšel že mluví. Na koho asi? Nějaký vlk schovaný v tom rákosí? "Ahoj Raki,, co tu děláš?" zeptal se z dálky když se přiblížil tak na doslech ucha. A pak pokračoval než zahlédl Rakise něco tlapkami držet. Žabku. No, nedržel ji ale nijak přátelsky. Nene, tohle bylo jasné mučení! Jak tohle může udělat? Sylvesterovi se hned postavily chlupy na zádech a srdíčko se mu rozbušilo. Možná nerozuměl tomu, co říká žába. No věděl, že i zvířata co žerou cítí bolest, a tohle bylo nepřijatelné! "Co to jako děláš?!" vyjekl když viděl cukající se žabku. Chtěl vysvětlení, třeba měl nakonec jeho bratr dobré úmysly.

Dítka naše už rostla jako z vody. A z malých žvatlavých vlčat rázem byli teenageři. Sylvester ovšem zůstal relativně malý, což mělo co dočinění s jeho stravou. Ono, nechtěl moc žrát maso. Ovšem měl k tomu dost dobrý důvod! Nebo minimálně jemu to tak přišlo. Díky své magie a schopnosti mluvit se zvířaty se totiž dozvěděl, že ono ostatní zvířata - včetně těch co vlci jí - mají taky své rodiny, a přátele. Nebo minimálně něco na podobný způsob. A Sylvesterovi se rozhodně nelíbilo, taková stvoření zabíjet a žrát. Už vůbec ne když slyšel tu bolest co jim vlci působí. Ne, to nebylo prostě fér. Sám se tedy rozhodl, že bude radši žrát jen bylinky a bobule, jako vlastně tato zvířátka. Tak to je fér přeci. To mu ale ovšem nikdo neřekl, že vlk k životu to maso potřebuje.. nom to je konverzace na jindy přeci. Teď měl nasměrováno k noře, nebo někam kde si může zdřímnout. Ono když vlk pořádně nejí, tak ho to dost vyčerpá a unaví. Nehledě ještě na jeho skryté zdravotní problémy, kterým tímhle určitě nepomáhá..

Sylvester byl z tohohle setkání trošku nervózní. Měli tady přeci potkat svého dědu. Co už se o něm rodiče napovídali, nebo tedy hlavně otec vlčat. No to mohlo být taky všem jasné, každý by o svém otci rád všem pověděl. Ovšem tohle se Sylvesterovi zdálo býti trošku důležitější, než kdejaký jiný vlk. Co je na tom jejich dědovi tak zajímavého? Že na to byli toliko připravování. Sylvester se tedy radši držel za matkou a radši všechny pozoroval tak po očku. No aby, se jim nic nestalo samozřejmě. Moc se mu potkávat někoho nového nechtělo. Už si zvyknul na svou rodinu a na vlky Nihilské. Navíc teď měl dost řečí i s zdejšími ptáky a odposlouchával i pár zajíců. Takže na něj už toho kontaktu bylo docela dost. Jeho očka se ovšem nadšeně zaleskla, když spatřil že děda sebou má někoho takového - a to krkavce! No sláva, ten mu toho snad poví víc! Nebo by mu Sylvester snad mohl ukázat své ptačí přátele, jestli tomu tak mohl říkat.
Dotaz Rakise, či se na dědu vůbec těšit mají jej taky trošku zarazil. Hmm, no neznali ho. Možná to bude hodný děda co jim pomůže s nějakými problémy, jestli nějaké tedy měli. Ale těšit se na něj? Byl k tomu nějaký jiný důvod? A neměla tohle být prostě rodinná formalita? V rodině by se snad měli vidět jako všichni rovni ne? Tak by to tedy nejradši vnímal Sylvester.

Sylvester zavrtěl ocasem jak Pippa povídala o svém kamarádovi. Jeee, on by taky chtěl kamaráda! Jak takového sežene? Asi by si s ním musel povídat. Jako s těmi ptáčky! "Oooo, dobže! Neboj." usmál se na sestřičku. Byl moc rád že má sestřička takové zkušenosti už. To bylo moc hezké.
"No ano, odletí na strom a povídají." vysvětlil rychle. Ono ptáčci říkali zajímavé věci občas. Mluvili o vlcích co zde prošli, nebo to si Sylva alespoň myslel. Ještě tomu moc dobře nerozuměl. "Ale nepovídají s tebou, jenom s ptáčky." trošku zesmutněl. On by se rád přidal do konverzace! Rád by jim řekl něco svého. Ale to bohužel nešlo. Ptáčci jeho zmatené poštěkávání ignorovali.
Teď se musel malý vlček zamyslet. Hmm, kam vlastně šel? Věděl to vůbec když vyšel ven? Nebo to jenom zapomněl? "No, ja už nevím.. Můžeme vycházku spolu?" hnedka se rozveselil. Třeba Pippa má někam namířeno nebo alespoň ví o něčem na co by se mohli podívat. To by bylo fajn!

Pírko za ouškem Pippy bylo jistě přesně to co ho zaujalo hned jak natočila hlavičku. On měl ptáčky rád! A jak. Hlavně když je slyšel si povídat. Slyší tohle snad i Pippa? Sylvester by se to totiž rád naučil, a třeba by mohla pomoct. "Juuu, odkud pírko? Ptáček dal Pippě?" zeptal se. No asi ano že? Třeba si o pírko od ptáčka řekla. To by on mohl taky zkusit!
"Nejsem sám! Mám ptáčky." obrátil se na Pippu. Teda, neměl je tak úplně. Ale když občas zaslechl ty jejich hlásky v okolí, tak se sám necítil. V okolí nory se občas zdržovali ti černí ptáčci se kterými si on mohl povídat. Nebo alespoň je poslouchat co si říkají, povídat ještě neuměl. Bylo to s nimi jako s dospělými, taky je mohl jenom poslouchat.
"Dělám vycházku!" řekl tak důležitě svojí sestřičce. Ooo ano, pro něj to byla důležitá záležitost. Vycházek moc nedělal, tak to pro něj bylo nové. Chtěl totiž poznat ty okolní pachy a vjemy a všechno kolem.

Pro vlčata byla jistě změna, že se najednou mohla pohybovat. Jistě! Můžou teď výletovat po okolí a prozkoumat co vlastně na tom jejich území je. I když Volti by se to asi moc nelíbilo, že jí takhle utíkají. Ale tak, snad to byla jen malinká vycházka. Sylvester si vyšel ven, na louku! Když už nebyl ten hloupý bílý studený povlak. Ten se mu moc nelíbil, ty packy z toho tak studěly! Ale on pak odešel, a už tu byl jen na některých místech a jen malinko. Tak se tomu mohl vyhnout.
Sylvestera na procházce následovala i jeho jediná sestřička - Pippa! A ještě když to nečekal tak na něj zaútočila. No jo, on byl furt zahleděný do okolí že málo poslouchal ty důležité věci. Sylvester se svalil na zem, z části z leknutí, z části z toho jak na něj Pippa skočila. "Pippooo!" vyštěkl na zemi. "Proč Pippa tady?" zeptal se sestřičky.

Poslední ze všech vlčat, žlutavé vlče s černou hlavou a krkem se konečně dostalo na svět. Zatím beze jména se už musel potýkat se světem kolem. A že se mu to moc nelíbilo. Inu, co by se mu na tomhle taky mělo líbit? Ještě před chvíli odpočíval v matčině bříšku, hezky v teple, mezi sourozenci. Občas se tam kopli, ale i to na tu malou chvilku přestalo. A pak jakoby mu snad nebylo přáno ani to. Vylezl do studena na konci zimy a hned co mohl se nadechl studeného vzduchu. Tento nový pocit se malému vlčkovi moc nelíbil. A dal to taky všem najevo! Jen ať vidí, jak moc se mu tohle nelíbilo. Začal pištět a neměl v plánu přestat. Tlapkami šmátral kolem, snažíc se najít něco. Co on vlastně hledal? To nejdříve nevěděl. Tedy než ucítil ten voňavý pach matčina mléka. To bude ono, jistě. Vonělo to líp než všechno kolem. Možná tedy ještě maminka by mu voněla, nebo voněla jen tím mlékem? Nu, takové otázky byly šedému vlčkovi teď zcela jedno. Teď už jen sál mléko od své matky, snažíc se odkopnout své sourozence aby pro něj též něco zbylo. Vždyť tady byl posledni.

Jméno: Sylvester Falcone y Gracewood

Přezdívka: Sylv, Sylva, Aeneis

Věk: štěně (2.3. 2024)

Pohlaví: samec

Matka: Voltaire Falcone y Gracewood

Otec: A’kaza Roisin Milaga

Sourozenci: Arrakis Falcone y Gracewood, Giuseppe Falcone y Gracewood, Dante Falcone y Gracewood

Charakteristika:
Sylvester se snaží být dobrák, jako správný člen Nihilské monarchie, chce dělat dobré jméno smečce. Všem rád pomůže, s každým si rád popovídá, hlavně aby se v komunitě žilo dobře. Moc rád přiloží tlapku k dílu, aby všechny potřeby byly zajištěny. Z nějakého důvodu je velmi emočně založen, nejspíše díky své magii, kdy si prostě najde soucit k kdejakým zvířátkům. Nejradši tráví čas právě se svými zvířecími kamarády. Už jako vlče byl schopen rozumět řeči kdejakých ptáků či zajíců na louce a rychle si v nich našel kamarády. Později se sám naučil jejich řeč napodobit, aby mohl komunikovat nazpět. Může být kvůli tomuhle viděn jako někdo trochu zvláštní, obzvlášť když se zvířaty pak i komunikuje. Ve věku kdy se chce zalíbit tak tyto aktivity raději omezuje a nechává je jako spíše tajnou věc, než něco čím by se veřejně prezentoval. Sylvester se taky potýká s lehkými úzkostmi, které však na veřejnosti vůbec neprojevuje. Většinou se jde vyzpovídat svým zvířecím kamarádům, našel si tak velmi zdravý obranný mechanizmus a není tímto nijak omezován.
Kvůli své empatii pro zvířátka má také v mladším věku problém je jíst. Je kvůli tomuhle hodně hubený a živí se převážně bobulemi. Nemá však problém sežrat zvíře co zemřelo předem a nebylo nikým zabito. Tento problém z části přechází i do dospělosti, když nadále zůstává hubený, avšak je schopen lovit a zvířata žrát. Snaží se tomu co nejvíce vyhýbat a jí tak málo. Žere hlavně hlodavce, kterým nerozumí.
Stejně jako jeho sourozencům se mu dostalo rodového výcviku. Kvůli svým vlastním emocím, mnohem více inklinoval k ideologii Falcone y Gracewood rodu, a rod Milaga moc v oblibě nemá. Možná si celou tuhle ideologii však vzal až trochu moc do hlavy. Nelíbí se mu především násilí a boje, vše by mnohem radši řešil diplomaticky a bez použití zbraní. Už jako vlče se tedy snaží být tím princem, co svou smečku brání a pomáhá jí. Snaží se FyGovské ideologii co nejvíce přiblížit a porozumět. Pozná snad všechny své předky z vyprávění a rád se učí o historii Nihilské monarchie. Tato nepřízeň k rodu Milaga se pak projevuje horším vztahem se svým otcem a ze začátku občasnými nehezkými poznámkami. Jako vlče totiž ještě pořádně neví, jak by se správný FyGovec měl prezentovat a tak jak na tohle přijde, od poznámek upustí. Nerad by kazil image celé smečce, takže později si celou nelibost k Milaga rodu nechává pro sebe.
Svou rodinu má samozřejmě velmi rád. Sic se občas zdá, že některé více než jiné. Především je milejší k vlkům co více inklinují k rodu Falcone y Gracewood, než ty Milagovské. Dává jim to však najevo jen zřídka kdy a to hlavně jako vlče, převážně nenápadnými poznámkami. Když je však třeba, tak pomůže každému vlku. Svou matku měl však vždy ze všech nejradši. Je pro něj vzorem, přeci jen je to hlavní představitelka rodu a tím pádem jej má jistě nejlépe nastudovaný. I když jeho matka jej, i všechny jeho sourozence takhle moc nevychovávala, on na ni vždy myslí jen v dobrém. Své sourozence má rád, a rád si s nimi hraje. Nevadí mu ani sourozenecké bitky, ovšem musí být jasně dáno, že on by se nikdy jinak nerval. Jinak je svým sourozencům vždy nablízku a nemá problém jím s čímkoliv pomoct.
Když Sylvestra někde potkáte, jistě nebude mít problém vám nabídnout pomoc s jakýmkoliv problémem. Tak se totiž má chovat každý FyGovec. Obětavost pro svou smečku i cizí. Navíc jeho vysoká empatie mu v tomhle mnohdy spíše poroučí. Cítil by se blbě kdyby jiného vlka nechal ve štychu.
Vzhledem podědil něco z obou stran. Po své máti si odnesl pískové zbarvení těla s bílým bříškem a hlavně barevné přední tlapy, tohle je věc na kterou je velmi pyšný, vzhledem k tomu, že to bere jako znak rodu FyG. Stejně tak modrý kroužek na oku po matce a heterochromii. Po otci však přebral černou hlavu, krk a ocas. Na hlavě má taky bílý znak poloviny lebky, snad jen mutací barev rodičů. Tento znak je v tmavé i na druhé straně, přesně zrcadlově. Sylvester se narodil s snad až polovinu kratším ocasem než ostatní vlci. Tohle ho však nijak neomezuje. Má hodně srsti, především pak na hrudi.

Zajímavosti:
· Přezdívku Aeneis si vybral sám, respektive mu ji vybraly vrány se kterými se kamarádí
· Je to velký milovník zvířat, tedy těch, kterým rozumí
· Skamarádil se s hejnem vran z okolí, shání pro ně zrní a ony mu občas na oplátku nosí drobné dárky jako kamínky, pírka, lístky atd.
· Po vzoru FyGovců si odnesl mnohé poruchy krve a to chudokrevnost a poruchu srážlivosti krve – je často unavený a malátný, s věkem začíná častěji spát, jeho krvácení trvají značně déle a mnohdy se po krvácení cítí ještě hůře
· Po matce zdědil heterochromii, barevné přední tlapky a kroužek kolem oka
·
Magie:
Komunikace se zvířaty
Sylvester byl obdařen zvířecí magií. Jeho magie spočívá v tom, že přirozeně rozumí řeči některých zvířat. Konkrétně rozumí z ptáků krkavcovitým, holubovitým a rackovitým. Ze savců to pak jsou zajícovití a jelenovití. Ostatním zvířatům nerozumí, nebo rozumí pouze jednotlivým slovům, které mezi sebou mohou mít jednotlivé druhy společné. Slyší jejich zvířecí zvuky a přirozeně ví, co znamenají, díky tomu se jejich řeč pak může i naučit. To tedy musí udělat aby se zvířaty mohl i on mluvit. Nejdříve se sám musí naučit jejich zvuky napodobit. Jinak mu zvířata nerozumí. Tento proces obvykle trvá delší dobu a nikdy není schopen naučit se plynule mluvit se všemi druhy kterým rozumí. Některé zvuky napodobit je zkrátka těžší, a tak se může naučit jejich řeč jen částečně, nebo taky vůbec. Tak jako když se my učíme jazyk, i on může jednoduše zapomenout, pokud si řeč neopakuje. V takovém případě se ji musí učit znova. Za svůj život je schopen se kompletně naučit pouze kolem 3 jazyků, z ostatních pak ví třeba jen pár důležitých slov. Zvířata nemůže nijak manipulovat ani ovládat, pouze ví, co si říkají, a pokud se naučí jejich řeč, je schopen si s nimi povídat. I tak mají stále zvířata vlastní hlavu a Sylvester není nijak schopen je pro sebe něco udělat. Vzhledem k tomu, že může slyšet i několik zvířecích konverzací naráz, je pro něj občas těžké se soustředit a může jej z toho bolet hlava.

Obrázek pošlu na discord :).
-------------------
další postavy: Kiler
Discord: JessinkaCZ

Jméno: Sylvester Falcone y Gracewood

Přezdívka: Sylv, Sylva, Aeneis,

Věk: štěně (2.3. 2024)

Pohlaví: samec

Matka: Voltaire Falcone y Gracewood

Otec: A’kaza Roisin Milaga

Sourozenci: Arrakis Falcone y Gracewood, Giuseppe Falcone y Gracewood, Dante Falcone y Gracewood

Charakteristika:
Sylvester je dobrák od kosti, jako správný člen Nihilské monarchie. Všem rád pomůže, s každým si rád popovídá, hlavně aby se v komunitě žilo dobře. Moc rád přiloží tlapku k dílu, aby všechny potřeby byly zajištěny. Z nějakého důvodu je velmi emočně založen, nejspíše díky své magii, kdy si prostě najde soucit k kdejakým zvířátkům. Nejradši tráví čas právě se svými zvířecími kamarády. Už jako vlče byl schopen rozumět řeči kdejakých ptáků či hlodavců a rychle si v nich našel kamarády. Později se sám naučil jejich řeč napodobit, aby mohl komunikovat nazpět. Může být kvůli tomuhle viděn jako někdo trochu zvláštní, mu to však nevadí. Ve věku kdy se chce zalíbit však tyto aktivity raději omezuje a nechává je jako spíše tajnou věc, než něco čím by se veřejně prezentoval. Sylvester se taky potýká s lehkými úzkostmi, které však na veřejnosti vůbec neprojevuje. Většinou se jde vyzpovídat svým zvířecím kamarádům, našel si tak velmi zdravý obranný mechanizmus a není tímto nijak omezován.
Kvůli své empatii pro zvířátka má také v mladším věku problém je jíst. Je kvůli tomuhle hodně hubený a živí se převážně bobulemi. Nemá však problém sežrat zvíře co zemřelo předem a nebylo nikým zabito. Tento problém z části přechází i do dospělosti, když nadále zůstává hubený, avšak je schopen lovit a zvířata žrát. Snaží se tomu co nejvíce vyhýbat a jí tak málo.
Stejně jako jeho sourozencům se mu dostalo rodového výcviku. Kvůli svým vlastním emocím, mnohem více inklinoval k ideologii Falcone y Gracewood rodu, a rod Milaga moc v oblibě nemá. Možná si celou tuhle ideologii však vzal až trochu moc do hlavy. Nelíbí se mu především násilí a boje, vše by mnohem radši řešil diplomaticky a bez použití zbraní. Už jako vlče se tedy snaží být tím rytířem, co svou smečku brání a pomáhá jí. Celou tuhle ideologii si vzal hodně do hlavy a snaží se jí co nejvíce přiblížit. Pozná snad všechny své předky z vyprávění a rád se učí o historii Nihilské monarchie. Tato nepřízeň k rodu Milaga se pak projevuje horším vztahem se svým otcem a občasnými nehezkými poznámkami. Nerad by však kazil image celé smečce, takže později si tohle vše nechává pro sebe.
Svou rodinu má samozřejmě velmi rád. Sic jde vidět že některé více než jiné. Především si vybírá vlky co více inklinují k rodu Falcone y Gracewood, než ty Milagovské. Dává jim to však najevo jen zřídka kdy, převážně nenápadnými poznámkami. Svou matku měl však vždy se všech nejradši. Je pro něj vzorem, přeci jen je to hlavní představitelka rodu a tím pádem jej má jistě nejlépe nastudovaný. I když jeho matka jej i všechny jeho sourozence takhle moc nevychovávala, on na ni vždy myslí jen v dobrém. Své sourozence má rád, a rád si s nimi hraje. Nevadí mu ani sourozenecké bitky, ovšem musí být jasně dáno, že on by se nikdy jinak nerval. Jinak je svým sourozencům vždy nablízku a nemá problém jím s čímkoliv pomoct.
Když Sylvestra někde potkáte, jistě nebude mít problém vám nabídnout pomoc s jakýmkoliv problémem. Tak se totiž má chovat každý FyGovec. Obětavost pro svou smečku i cizí. Navíc jeho vysoká empatie mu v tomhle mnohdy spíše poroučí. Cítil by se blbě kdyby jiného vlka nechal ve štychu.
Vzhledem podědil něco z obou stran. Po své máti si odnesl pískové zbarvení těla s bílým bříškem a hlavně barevné přední tlapy, tohle je věc na kterou je velmi pyšný, vzhledem k tomu, že to bere jako znak rodu FyG. Stejně tak modrý kroužek na oku po matce a heterochromii. Po otci však přebral černou hlavu, krk a ocas. Na hlavě má taky bílý znak poloviny lebky, snad jen mutací barev rodičů. Tento znak je v tmavé i na druhé straně, přesně zrcadlově. Sylvester se narodil s snad až polovinu kratším ocasem než ostatní vlci. Tohle ho však nijak neomezuje. Má hodně srsti, především pak na hrudi.
Zajímavosti:
· Přezdívku Aeneis si vybral sám, respektive mu ji vybraly vrány se kterými se kamarádí
· Je to velký milovník zvířat, tedy těch, kterým rozumí
· Skamarádil se s hejnem vran z okolí, shání pro ně zrní a ony mu občas na oplátku nosí drobné dárky jako kamínky, pírka, lístky atd.
· Po vzoru FyGovců si odnesl mnohé poruchy krve a to chudokrevnost a poruchu srážlivosti krve – je často unavený a malátný, s věkem začíná častěji spát, jeho krvácení trvají značně déle a mnohdy se po krvácení cítí ještě hůře
· Po matce zdědil heterochromii, barevné přední tlapky a kroužek kolem oka

Magie:
Komunikace se zvířaty
Sylvester byl obdařen zvířecí magií. Jeho magie spočívá v tom, že přirozeně rozumí řeči kořistních zvířat (šelmám nerozumí). Aby však se zvířaty mohl i on mluvit, nejdříve se sám musí naučit jejich zvuky napodobit. Jinak mu zvířata nerozumí. Zvířata nemůže nijak manipulovat ani ovládat, pouze ví, co si říkají, a pokud se naučí jejich řeč, je schopen si s nimi povídat. I tak mají stále zvířata vlastní hlavu a Sylvester není nijak schopen je pro sebe něco udělat. Vzhledem k tomu, že může slyšet i několik zvířecích konverzací naráz, je pro něj občas těžké se soustředit a může jej z toho bolet hlava.¨

Obrázek pošlu na discord :).
-------------------
další postavy: Kiler
Discord: JessinkaCZ