Zbožně vychovaný asketik, řídící se disciplínou, který málokdy seběhne z cesty božího plánu. Nadaná v oblasti řeči, květenství duše, a přesto odměřená do takových měr, že její zdrženlivost nepůsobí mysteriózně, nýbrž nepříjemně. To je první dojem, jímž se Tabitha Irae Dei reprezentuje.
Kolkolem vystupuje jako nesmírně střízlivý a rozumově založený jedinec. Vedle hlubokých konverzacích nicméně zbožňuje a lační po primitivních konverzacích s vlky, jimž panují pudy – fascinuje ji vše, z čeho se vlci jako ona vyvinuli. Považuje se za vlčí typ budoucnosti, jelikož je jí z časů nejbližší.
Jakýkoliv krok podnikne, promyslí ho – cokoliv řekne, to dobře uváží. Tabitha takřka konstantně dedukuje, předvídá a vypočítává, čímž je z ní jakýsi obdobný mistr. Ačkoliv budoucnost předvídat opravdu neumí (…nebo snad ano? Daly by se její vrozené atributy považovat za něco nadpřirozeného?…), své umění spojit si „dvě a dvě dohromady“ provádí v rekordním čase. Pojí se s tím samozřejmě i její nadání všímat si niterných maličkostí.
Mnohdy působí jako nezastavitelný voják v marši, jehož chtíč nelze ukojit. Tabitha je citelně ambiciózní vlčice, jejíž představa „dobití energie“ neustále mění svůj tvar – vždycky se však jedná o prvek hybný, nezastavitelný. Hladoví po různorodých skutečnostech, užitečnějších i zbytečnějších, které jsou dočasně schopny uklidnit její nutkání být pozorovatelem dění. Málokdy má dost a často zapomíná, že „ne“ znamená „ne“, jedná-li se o situaci, jíž chce být pánem.
Každou ze svých nocí ve světě živých oddává svému pánu – každou s ním prožívá – a každou samozřejmě také ukončuje. Ve víře v Hatiho vidí každičký kus svého bytí a je zarytě přesvědčena o tom, že cokoliv koná, koná právě v jeho jméně, což je mimoděk jedním z pramenů její přísnosti vůči sobě samé. Bedlivě bdí nad všemi oblastmi života svého i cizího a často o ně pečuje s něhou, kterou vykazují starší sestry. Vlci pod její ochranou automaticky vstupují i pod ochranu Hatiho – vášnivě se bude modlit za všechny, kteří jsou jí blízcí. Loajalita, kterou vůči svým přátelům a rodině udržuje, často překračuje meze obsese.

Narozena na rodinné, pískem odváté místo, Tabitha Irae Dei byla stejně jako její sourozenci (a hrst dalších trpěných i vítaných příbuzných, kteří s nimi pobývali) předurčena vyrůst v budoucí generaci Hatiho oddaných následovníků. Elaine, napříč celičkým rodem nemálo významná vlčice, odmalička svému potomstvu vštěpovala důležitou roli, kterou v jejich životech Hati představoval.
Vojenský režim a výchova plna disciplíny z vlčete vytesal vlčici s velmi působivým charakterem, co se dal v davu jen těžko přehlédnout – a i kdyby se tak stalo, Hatiho ruka ji zvládla dostat do míst, kde se Tabithě jakýsi kus anonymity náramně hodil. Kde jinde by mohla spřádat své pavoučí sítě a ovlivňovat ubohé, utrápeně vyhlížející mučedníky, co neochutili sílu božské moci? Měsíční svit, co ozařoval srst její důležité sestry a staršího bratrance, poskytoval vlčici stín, z nějž mohla nerušeně tahat za nitky osudu svým osobitým způsobem.
Jakýkoliv krok podnikla, konala výhradně pro svou rodinu a její stálost – nezaváhala nad žádnou prosbou, nikdy. Kdekoliv byla žádaná, tam také vstoupila: sebemenší nespokojenost byla rázem vyřešena, jen co se objevila. Po odchodu její matky takřka automaticky převzala zodpovědnost za své sourozence na sebe – to nicméně souviselo s peskováním, tvrdostí a tresty, jimiž neměla ve zvyku šetřit.
Pomalý příchod léta a změny v rodinné dynamice Tabithu poprvé donutily zamyslet se, jakým směrem chce vést svůj vlastní život. Usadit se se svou vlastní rodinou, spojit se s tou starou – tolika možností, a přec mohla kdykoliv udělat krok vedle!
Nakonec vše leží v Hatiho tlapkách a dokud Tabitha kráčí pozemským světem, je přesvědčena ho následovat kdekoliv si ji vyžádá.

• Má vcelku krátkou, na dotek pichlavou a nepříliš příjemnou srst, která je přizpůsobena písečnému teplu. Tělo je svalnaté, rysy ostré a Tabitha sama na ostatní působí velmi androgynním dojmem - mnoho vlků se napoprvé splete. Voní suchým dřevem
• Vede asketický způsob života. Jídlo si dopřává skromně, nevlastní téměř nic a veškerý svůj volný čas oddává své víře a jejímu šíření
• Vůči svému plášti je extrémně majetnická - stejně tak ke kolárku s kusem černé látky, kterou nikdy nesundává

Falešný prorok

Tabitha dokáže intuitivně vycítit slet událostí, který bude v nejbližších hodinách následovat – nejdál dokáže pohlédnout na konec dne, ale to ji často odrovná na celý jeho zbytek. Málokdy je schopna si plně uvědomit, s kým se daná situace bude konat, jelikož vidí pouze náznaky a zmatené, charakteristické znaky, než zcela vyrýsované obličeje – vize k ní přichází v heslovitých symbolech, které musí prvé dešifrovat. Mnoho z nich jí dojde těsně před danou událostní, nebo dokonce i po ní.
Magie se projevuje dočasnou ztrátou vidění, kdy má vlčice příležitost jako pozorovatel nahlédnout do situace – vidí ji nicméně velmi špatně. Také se může prokázat jako nefunkční a falešné – Tabitha může dostat vizi, která se za určitý časový úsek může velmi malou odchylkou, nezávislou na ní, pozměnit. Většina z vizí se odvíjí dle důležitosti pro specificky její osobu a přepadají ji zcela náhodně, ač se jí výjimečně může stát, že vidí osud někoho, koho vůbec nemusí znát.
Sama vlčice si není plně vědoma, že nějakou magii ovládá, protože ji považuje za svou bravurou schopnost dedukce. Tabitha tak trpí častou únavou a spí „jako mrtvola“, v případech opravdu náročných vizí kolísá a těžko pozná realitu od snů - čím více magii ve svém životě používá, tím hůř na tom fyzicky i psychicky je.