Príspevky užívateľa

Jakmile se dozvěděl, že je Alfou, vyseknul Zathrianovi ukázkovou poklonu. "V tom případě mě těší, Alfo Zathriane. Máte zajímavé jméno, mimochodem." To, že mu automaticky začal vykat, pro něj bylo už samozřejmostí. Snad z Nihilu či z jeho rodné smečky, dokud se s Alfou nepoznali lépe či dokud mu nenabídl tykání, hodlal mu vykat. Jeho přesvědčení se ještě upevnilo, když si povšiml, s jakou hrdostí o sobě vlk mluví. Buď není Alfou dlouho a právě byl povýšen, nebo je prostě jen velice pyšný... hm, snad to první. Proběhlo zelenáčovi hlavou a on se musel pousmát. Tohle nebyla monarchie, tady se neměl čeho bát. Každý si zde musel své místo zasloužit... včetně Tae'hy samotného, ale taky Alfy Zathriana. Přikývl na jeho další větu a poté se zhluboka nadechl k odpovědi. "Dávno, už před dlouhou dobou, když jsem poprvé cestoval Norestem jsem potkal Rufuse. Myslím, že říkal, že je u vás Gammou? Od něj jsem slyšel, že jste velice dobrá smečka, že je u vás šťastný. Poté jsem na severu, v Nízkých horách potkal ještě jedno z vašich vlčat, Popela. Od něj jsem neslyšel mnoho, byl to hlavně on, kdo kladl otázky. Hodně jich kladl. Samozřejmě jsem ho mohl vyzpovídat, špehovat od vlčat je snadné, avšak trochu proti mé morálce. Trik jménem vlčata využívám až jako poslední možnost." Nejistě se na Zathriana zadíval. Nevěděl, co si o tom bude myslet. Pro Taeˇhu byla morálka pěkně vysoko na stupni důležitosti, netušil však vůbec, jak to má tato smečka. "Nedávno jsem potkal ještě druhého z vašich Gamm, Isku. Ten si narozdíl od Popela dával pozor na ústa a skoro nic mi o vás nevyzradil. Dokonce ani to, že mám hledat vás, chci-li se do smečky přidat."Se svým výběrem smečky však také vypadal spokojený a to mě finálně přesvědčilo se o členství ve smečce Azarynské ucházet. Věřím, že věci jako moc smečky či její obávánost jsou sice dobrou vizitkou, pro zájemce o členství jsou však nejlepší vizitkou spokojení členové." Pousmál se, tímhle už si byl jistější. Snad každý Alfa si ve výsledku přál, aby byli jeho členové šťastní, no ne?
Poté se zamyslel. Musel se rozhodnout, zda ho Zathrian skutečně hodlá přijmout, čoi chce jen využít ty cenné informace, které on o smečkách měl. Nakonec však usoudil, že snad nebude tak úlisný, aby ho využil - co, využil, zneužil - a poté nechal napospas vlastnímu osudu, a tak se rozhodl poslušně otevřít zobák. "Asi vás zklamu, ale o vaší nejbližší smečce - smečce Přízračných - nevím skoro nic. Potkal jsem jednoho vlka a později i jeho, myslím, dceru, a oba vypadali, že mají rádi svou rodinu. O Přízračných se mi toho však mnoho zjistit nepodařilo. U Kultu jsem byl o něco úspěšnější. Tamější vlci působí jako agresivní náboženští fanatici - a někteří jsou, ne však všichni. Najdou se mezi nimi i vlci, se kterými si jeden může vklidu popovídat, ať už o víře či jen tak. I oni vypadali spokojeni ve své smečce, tedy až na jednu vlčici, co mě prakticky okamžitě napadla, u ní samozřejmě nevím. Kdyby vás však zajímalo, proč jsem se tedy nepřidal k nim, když je pro mne hlavní spokojenost členů smečky - jako špión jsem hlavně cestovatel a proto se mi fakt, že bych z území smečky nemohl na dlouhou dobu vystoupit, příliš nezamlouval." To nebyla zrovna pravda, o členství se pokusil, byl však velmi rychle odrazen Ossianem. Tae'ha však byl zkušený lhář a fakt, že se mu nelíbila nemožnost opustit území byla navíc pravda, proto se neobával, že by skutečnost, že se pokoušel stát se Kulťanem a na krátkou dobu dokonce uvěřil v Hatiho existenci, vyplavala na povrch. "O Nihilské smečce toho vím zhola nejvíce, strávil jsem u jejího území mnoho času a mluvil jsem s mnoha vlky. Sečka nihilská nedávno přišla o svou panovnici. Prvně na ni byl vykonán atentát, po kztzerém napadala ostatní členy smečky, a na základě toho byla poté vyhnána vlastním synem, mladičkým Arrakisem. Ten poté usedl na trůn. Co si o něm myslím já, není důležité, důležité je, co se chystá udělat. Jeden z vašich členů prý napadl nějaké jejich členy u řeky Cony, což Arrakise pochopitelně rozhořčilo. Myslím, že byste se proto měl držet na pozoru. Ne vy, vy jste silný vlk, ale kdo ví, jestli Nihilská smečka nezaútočí třeba na vlčata, máte-li nějaké - ostatně, ořed nedávnou dobou o polovinu svých vlčat přišla a tak by se jim nějaká další jistě hodila." Rozhodl se dokončit svůj monolog slabým varováním. Skutečnost, že všechno tohle ví, neboť sám byl členem Nihilské smečky, ovšem opětovně vypustil.

Tae'hovo magie si musela všimnout Zathrianova uvolnění, neboť i zelenáčovo sevření kolem vnitřností vzápětí povolilo. To nejhorší je zažehnáno. Pomyslel si a skoro se z toho usmál. Nakonec se však dokázal ovládnout. "Uhm." Odkašlal si, aby zakryl úsměv, který už už se dral na jeho tvář. "Jmenuju se Tae'ha, jsem z rodů Sanquine a Ka Só a co se týče přínosu pro vaši smečku, ani já bych nebyl rád přítěží. Troufám si však říci, že nebudu. Kromě toho, že jsem poměrně schopný lovec, jsem se také ve své rodné smečce učil mnoha povoláním. To, které mnou rezonovalo nejvíc, však bylo špion. Umím se rychle a tiše pohybovat a získávat informace pozorováním i konverzací, zároveň však neprozradit více, než je nezbytně nutné, o své domovské smečce. Má křídla mi dodávají schopnost toto provádět také ze vzduchu. A abych nezapomněl - díky své magii se také umím velmi dobře přetvařovat či vyvést protivníka z míry - byť tedy musím uznat, to je vpodstatě vše, co má magie dokáže." Dokončil nakonec svůj poměrně zdlouhavý monolog - rozhodně delší, než co řekl za posledních několik dní - a nervózně švihl ocasem. Co když mě nebudou chtít? "Snad jsem tě už informoval dost na to, abys mě představil tvému Alfovi. Nebo jsi ty ten, koho obyvatelé této smečky nazývají Alfou?" Při této otázce si nerv=ozně oblízl pysky. Doufal, že s Alfou nemluví - ne že by mu nepřipadal dostatečně autoritativní, to ne, jen ptát se Alfy na Alfu by bylo poněkud... nepříjemné.

Potřásl hlavou. vlkův přístup se mu pranic nelíbil, očekával, že ho zde přijmou s otevřenou náručí, ne že dostat se sem bude ještě tšžěí, než dostat se přes Arrakisovo antipřání do Nihilu. Na koho jsi to zase natrefil, Tae... Střihl uchem a zhluboka se nadechl, aby vlkovi odpověděl. "Není tok tak jednoduché, jak říkáš. Ano, potkal jsem jednoho z vás a ten mě přivedl na správnou cestu. Zapomínáš však, že jsem si tu cestu musel také vybrat a to rozhodně nebylo hned. Potkal jsem vašeho člena už před mnoha a mnoha dny, v době, kdy jsem ještě byl členem jiné smečky. Nebyl jsem tam však spokojen a zároveň jsem neměl mnoho věcí na práci, měl jsem proto mnoho času přemýšlet. A nakonec jsem došel k tomu, že měl onen poutník z Kultu asi pravdu. Skutečně jsme vedeni bohy. Kult, přesněji. bohem noci Hatim. To je narativ, který má předchozí smečka neuznávala, pro mou předchozí smečku byl bohem panovník. A panovnictví se dědilo. T o mi nepřišlo správné. Smečka vedená bohem mi přijde mnohem smysluplnější, protože pokud je někdo, kdo může soudit naš životy, pak je to skutečně jen sám bůh, ne nějaký vlk, co se narodil do urozené rodiny." Odpověděl nakonec. Byla to poměrně vyčerpávající odpověď a Taeˇha začínal ztrácet trpělivost. Jeho magie pracovala na plné obrátky, přesto z Ossiana - který se mu mimochodem ani neředstavil - nedokázal vycítit nic jiného než klid, nebeský klid. Přesto druhý vlk zatěžoval jeho víru tolika myšlenkami a dotazy, že by si Tae'ha skoro i řekl, že ho ve smečce nechce a že ho chce vyhnat. Ani tak z něj ale nic kromě toho klidu nedokázal vycítit. Zvláštní.
Potřásl hlaou, aby vyhnal myšlenky na svou magii z hlavy. Možná mu v tom také trochu pomáhala, protože i on, byť ztrácející trpělivost, byl teď poměrně klidný a připravený svou víru bránit - pochopitelně jen slovy, neměl ani v nejmenším v plánu útočit. "Představoval se jako Nirix, ale působil dost opředený tajemstvím. Vůbec bych se nedivil, kdyby tady tomu velel, nebo naopak vůbec nebyl členem smečky. Skutečně nevím, možná Nirix ani nebylo jeho pravé jméno. Vlastně ani nevím, jak vypadal, byl celý zahalen do takového pláště..." Odpověděl a pokrčil rameny. Co když si ze mě ten vlk jen dělal šprýmy? Co když ve skutečnosti žádný Hati neexistuje a žádná smečka mu zasvěcená není? Co když mě jen chtěl přivést sem, aby mi tu mohli ublížit? Do Tae'hových myšlenek se poprvé od začátku konverzace s šedým vlkem vloudila pochybnost, Najednou vůbec nevěděl, jestli je tu správně. Možná jsem se skutečně měl obávat toho, co mi v Nihilu o Kultu říkali... i když to říkal třeba Arrakis. Opět potřásl hlavou, aby vyhnal takové myšlenky z hlavy. Snažil se opět naladit na vlkův klid, ale tentokrát se mu to jaksi nedařilo.
Když Ossian znovu promluvil, byl Tae'ha už pořádně vyklepaný ze svých vlastních myšlenek. Snažil se to ze všech sil skrýt, přesto šedý Kulťan mohl pochopit, že je na Taeˇhovi něco špatně. Jakoby se v něm něco zlomilo. "Jak to myslíš, že o tom bude vědět mesiáš i vy? Mesiáše chápu, sdělí mu to Hati. Ale ty? Cožpak jsi nějaký... zástupce mesiáše? Nevypadáš tak. Nezlob se, ale v mé předchozí smečce byla vysoká postavení hned poznat. Ale ty tak nepůsobíš. Skrýváš své postavení, nebo jsi skutečně jen řadový člen?" Zeptal se nakonec zelenáč.

Strach ho okamžitě opustil, jakmile ho vlče spatřilo a začalo zběsile vrtět ocasem. Tu se Tae'hova magie rozhodla zapůsobit a Tae¨ha byl najednou stejně nadšený, jako to malé, naivní vlče. Do minutky byl na zemi a běžel se s vlčetem vesele přivítat. Ocásek nesl vysoko a vrtěl jím, křídla pomalu skludal na záda, z tlamy vyouštěný jazyk, zběsile za ním vlající, jak běžel. "Ahooj!" Vypískl. "Z domova? Myslíš z Azarynu?" Zeptal se. "Ne, nejsem, ale možná brzy budu." Ušklíbl se vesele. "Býval jsem z Nihilu, ale teď jsem tulák. Jmenuju se Tae'ha Sanquine Ka Só. A ty? Jaké je to nežít doma... hmm... být tulákem je docela těžké. Těžší než žít ve smečce, to rozhodně. Ale zase máš volnost a nemusíš se zodpovídat žádné alfě, to je osvobuzující, víš?" Pousmál se. "Spím... no... tak různě. Poslední dobou nejčastěji v Kotlině, ale někdy taky kousek tady dál po řece... tak různě. A jím taky všude... tedy kromě území tvé smečky, samozřejmě. Tam já jako tulák nesmím." Pokrčil rameny. "A co ty? Jak se ti žije ve smečce? Pověz mi o ní něco!" Porušil si, u toho však stále vrtěl ocasem, takže se to dalo poažovat spíš za prosbu než za poručení.

Jak se tak procházel podél koryta řeky, skoro si ani nevšiml přicházejícího vlka. Až když na něj někdo celkem ještě z dálky promluvil, zastavil se. "Huh?" Započal konverzaci zmateně, přece jenom byl ztracen ve vlastních myšlenkách a chvilku mu trvalo, než se vrátil do reality. Aby tento proces urychlil, zatřepal hlavou. Tak. Teď byl připravený konverzovat.
"Ach, zdravím." Pokýval hlavou na vlka a pomalu se vydal k němu. Zezačátku z něj cítil jistotu, jak se však přibližoval, začal si uvědomovat, že vlk tou bariérou jistoty jen skrývá svůj strach, stres, no zkrátka a dobře nejistotu. Tp Tae'hu zarazilo, opět- Musel se na chvilku zastavit, aby si srovnal své myšlenky. Proč by předstíral, že je jistější, než ve skutečnosti je? Cožpak vyladám jako hrozba? Rufus mi svou smečku popisoval jako přátelskou a obecně skvělou... Rufus ze mě také měl otevřeně strach a také jsem mu nic neudělal... ale už je to dávno, možná se věci změnily. Opět potřásl hlavou, aby myšlenky vyhnal z hlavy. Teď se potřeboval soustředit na to, co bylo tady a teď. "Ano, potřebuji. Rád bych si s tebou promluvil." Prohládśil proto opatrně, najednou úplně stejně nejistý, jako byl Iska. "Abych se prvně alew představil a upřesnil ti, co hledám... mé jméno je Tae'ha, Tae(ha z rodů Sanquine a Ka Só. Kdysi jsem poznal jednoho vlka z tvé smečky, Rufuse. Povídal mi o tom, jak je jeho smečka skvělá a jak se v ní má dobře. Nyní i já hhledám smečku a nedávno jsem si právě na Rufuse vzpomněl. Takže abych to upřesnil, rád bych si s někým o zdejší smečce popovídal, než se přivážu k trvalému životu zde." Prohodil opatrně. Věděl, že popvídat si s někým o jeho smečcě mohlo znít jako špatný pokus o špehování, ale měl snad jinou možnost, než skutečně pžádat o to, co hledal?

Mladý vlček - tedy vlk, dosti vysoký a mohutný, přesto bylo jasné, že je ještě velice mladý - nevypadal zrovna dvakrát ochotný ke konverzaci, proto se i Tae'ha brzo začal chovat chladně a odměřeně. Jeho magie pracovala na plné obrátky, a tak byl Tae do několika málo momentů přesným obrazem Zathriana, skoro jako by se šedobílý díval na svůj odraz v zrcadle. Na jeho odpověd na otázku jen odměřeně přikývl, a když mu rohatý vlk otázku vrátil, dal si chvilku na přemýšlení. Chvilku, během které mu běhalo hlavou, zda by si skutečně dokázal představit prožití celého zbytku života tady. Mezi vlky, možná stejně tak chladnými a odměřenými jako ten před ním. Tae'ha však byl díky své magii mistr přetvářky a proto si dokázal představit, že by mezi ostatní vlky rychle zapadl, ač se sem možná jeho původní povaha nehodila. Koho zajímala jeho původní povaha, koneckonců. Vlky bude zajímat, jak se k nim chová, ne to, co je schované hluboko uvnitř jeho nitra.
Věnoval proto poslední pohled území za sebou, území nikoho, a pak chladně, no přesto odhodlaně promluvil. "Chtěl bych se přidat do smečky." Složil křídla a svůj postoj se usilovně snažil dostat z bojovného do o něco uvolněnějšího. Rád by druhému vlku ukázal, že není nijak nebezpečný, Zathrianův postoj, který značil, že je připravený se mu kdykoliv zakousnout do krku, mu však píliš nepomáhal.

Poletoval poměrně blízko hranic a užíval si života. Jakmile se zbavil myšlenek na Arrakise, byl to zase ten šťastný vlk Tae'ha. Zároveň byl stále poněkud zamyšlený, tentokrát přemýšleje nad tím, zda v těchto horských podmínkách skutečně chce strávit zbytek života. Nebylo by mi lépe na jihu, v Kultu? Nebylo by mi lépe kdybych neopustil Nihil? Při vzpomínce na svou starou smečku se otřásl. Ne. Lépe by mu rozhodně nebylo, i jako tulák se měl líp. Alespoň neměl pořád někoho za pozadím. I když, on měl vlastně rád pořád někoho za pozadím. Jen ne jednoho konkrétního vlka. Měl bych si už konečně vybrat, najít si smečku... tulácký život mi taky moc nesvědčí. Rozhodl se a s touto myšlenkou sestoupil na zem a nechal sníh zastudit ho do polštářků na tlapkách. Do čenichu ho udeřil cizí pach.
Otočil se na podpatku, směrem, odkud ten pach vál. Nos ho nezklamal, skutečně se tam nacházel vlk. Pěkně vysoký. Tae'ha sám byl z dosti vysokého rodu, měřil minimálně devadesát centimetrů, a tak nebyl zvyklý, že by byl někdo vyšší než on. Tento vlk však vypadal, že má nejméně o pár centimetrů více. "To se jen tak nevidí, někdo vyšší než já." Započal proto přátelsky. "Jste v Azarynu všichni takhle vysocí?" Zeptal se odlehčeně.

Tae'ha prováděl další z obchůzek území kolem Azarynské smečky. Poslední dobou vlastně docela značil hranice, akorát zvenčí. Dovnitř do území smečky se neodvažoval vstoupit, stále se Azarynu trochu bál a pověst krvelačných vlků mu zrovna na jistotě nepřidávala. I když věřil, že nejvíc agresivní byl stejně Kult, ta neznámá vlčice tehdy na mostě mu pěkně pročistila kožich a Ossian se taky nezdál zrovna přátelský, když ho přemlouval o tom, že v Hatiho vlastně nevěří a není připraven se stát jedním z jeho služebníků. A tak odešel a teď byl tady.
Letěl tentokrát poměrně vysoko, tak vysoko, až mu z větru mísícího se se sněherm mrzla křídla. Najednou však spatřil cosi červeného dole. Co to může být? Žeby liška? Lišky nemusel, většinou spolu akorát bojovali o kořist. Tady v Norestu jich ale moc nebylo, žeby byly všechny schované v horách? Tae byl zvědavý a tak slétl o něco níže. Ale ne... to je vlče! Uvědomil si hned zděšeně. Vidět ho někdo s vlčetem, to by si mohli myslet, že ho chce ukrást, že ano? To smíšené s tím, že si nějaký hraničář už jistě všiml jeho všudypřítomného pachu na hranicích... ne to nevypadalo dobře. Tae'ha chtěl zase vzlétnout vzhůru a zmizet, když tu náhodou mu cosi vlétlo do otevřené tlamy a on se rozkašlal. Jeho tajemství bylo prozrazeno.

Na Tae'hu konečně zapůsobila jeho vlastní magie a začal pobírat trochu toho klidu druhého vlka. Úšklebky najednou byly ty tam a mladý zelenáč už se jenom posadil, složil křídla a povzdechl si. "Ne, to nezakázal. Ale to víš, není to tak jednoduché, jak to vypadá." Zavrtěl hlavou a z úst mu unikl další povzdech. A po něm další a další. Po chvilce takového vzdychání konečně pokračoval v mluvě. "To víš..." Začal a potřásl hlavou. "Rád bych odešel, ale kam bych šel? Sám jsem z daleka a navíc je má rodna smečka - má milovaná rodná smečka - dávno rozprášená, Naše území srovnané se zemí. A ostatní smečky tady na Norestu? Ach..." Hlavou protentokrát zavrtěl- "Přízrační jsou naši - jakože Nihilští - spojenci, takže kdybych odešel odsud, oni mě nevezmou. Kult je banda agresivních náboženských fanatiků a Azaryn? No, nevím. Slyšel jsem, že jsou hodně krvelační, je ale pravda, že jsem se kdysi s jedním z jejich členů potkal a ten nepůsobil vůbec krvelačně. A naopak mi jejich smečku chválil. Tak nevím, možná bych to měl zkusit..."Zamyslel se. Ale opravdu to za to stojí? Není už nakonec lepší přežít to nějak tady? Je to jenom jeden vlk, Arrakis... vždyť zbytek smečky je fajn. Proběhlo mu hlavou a on pokrčil rameny. "Jsem Tae'ha, mimochodem." Pousmál se.

Tae'ha se zarazil, když se setkal s agresivním tónem vlčice. Už už by dodal něco smířlivého a odporoučel by se, kdyby v tu ránu nezasáhla jeho magie a nevrazila ho do přesně té nálady, jakou měla právě i vlčice na druhé, Kultí straně mostu. Proto se jeho odpověď bleskurychle změnila a místo poníženého obrácení se zpátky se jen samolibě ušklíbl a pravil. "A co když nepotáhnu? Sama táhní!" Vylezlo z něj. Musel uznat, že se nepoznával. Takhle provokovat, ještě vlky, kteří byli zcela jasně v právu, to nebylo v jeho repertoáru chování běžné. Holt magie dělala svoje.
Po chvíli zelenáč znova otevřel zobák a tentokrát zněl ještě nezdvořileji, než předtím. "Jestli věřím ve všemocnost Hatiho? Boha noci? Hm, ale teď je den, takže ten tvůj bůžek nemá žádnou moc. Bububu, aby tě slunce samou žárlivostí, že ho taky neuznáváš, nespálilo!" Vypískl. A pak se stalo něco, za co se nepoznával ještě víc. Mladý vlk na nic nečekal a bez varování na vlčici skočil, ve snaze strhnout jí ten plášť, který ji zakrýval po celém těle. Snad aby dokázal, že ji slunce spálí nebo tak něco.

Zelenočerný se zarazil, když mu Kulťan zastoupil cestu. Ne fyzicky, ale svými slovy. Tae'hovi hned bylo jasné, že dostat se přes tohohle zamyšleného jedince směrem k Mesiášovi bude snad ještě složitější, než dostat se přes tu agresivní vlčici na mostě. A přes tu se nedostal. Možná by to dokázal, kdyby to byl boj na život a na smrt, ale tehdy nebyl. Teď už však ano, tedy ne úplně, ale Tae'ha byl odhodlaný si najít smečku. Šel by snad kamkoliv, jen ne do té stupidní monarchie. Vlka zde ale musel zřejmě přesvědčit, že chce do Kultu a do Kultu pouze. To byl náročný úkol, zvlášť když byl Tae'ha tak zoufalý po jakémkoli společenství, ale okřídlenec ho hodlal splnit.
Zamyslel se proto, když přišla první otázka. Nebo možná jen předstíral zamyšlení, kdo ví. Zkrátka posadil se a chvíli koukal takříkajíc do blba, než odpověděl. "Myslím, že ano. Jsem schopný mladý vlk v plné síle, ač mám své slabé stránky, troufám si říct, že Hati tím spíše získá, dovolí-li mi stát se jedním z jeho služebníků." Vylezlo z něj nakonec. Byl klidný, zhruba tak moc, jako vlk před ním. Skoro jako by na jeho klidu bylo něco magického, haha. Nenechal se rozhodit ani když kolem něj začal Ossian - jehož jméno stále neznal - kráčet v kruzích.
Jakmile však druhý vlk spustil, Tae'ha se trochu zarazil. Dalo by se říci, že věřil v Hatiho, rozhodně však ne tolik, jako tento vlk. Tento vlk byl ve víře až po uši, nebo to alespoň předstíral. Zemřít pro boha noci? Zemřel bych nerad, mám celý život před sebou a sotva jsem jedné skoro jisté smrti unikl, už abych se hnal do druhé?! Proběhlo mu hlavou a on jí musel zatřást, aby myšlenky na smrt vyhnal. Zasvětit svůj život nějakému Bohu přece automaticky neznamenalo pro něj zemřít, to jen v krajní situaci! Připomněl si. "Nechci to 'jen zkusit.'" Pravil, jakmile dokončil svůj vnitřní monolog. "Vím, že Hati je mezi námi, je silný a mocný. Mocnější než kdokoliv z nás." Odpověděl opatrně. "Nepochybuji o něm."

Mladý zelenočerný vlk letěl vzduchem. Držel se poměrně nízko, sotva metr nad zemí. Kdyby se snedl ještě níž, jeho tlapky by se snad i mohly dotknout vysoké horské trávy. Pohled měl otočený ke slunci, které právě zapadalo a z normálně nehostinného vřesoviště tak tvořilo malebnou scenérii. Usmíval se. Bylo mu dobře.
Už nějaký čas se pohyboval kolem azarynská smečky. Poznal několik vlků, kromě introvertního Rufuse, kterého znal už další dobu, teď znal i aktivního Isku a dokonce jedno z vlčat, Popela. Při myšlence na to veselé červenobílé vlče se usmál. Měl vlčata rád a sám doufal, že nějaké jednou bude mít. V Nihilu žádná nebyla, respektive byla, ale už odrostlá. Arrakis. Jméno jeho úhlavního nepřítele mu jednou opět prolétlo hlavou a Tae se zašklebil. Když ho poprvé poznal, byl ještě neškodným vlčetem. Nebyl milý, ale nebyl ani nijak vážený. To jeho sestra Giuseppe, to byla princezna jak se patří. Zdvořilá, přátelská... ani jednu z těchto vlastností Arrakis neměl. Tae'ha potřásl hlavou. Pryč s Arrakisem! Zašklebil se. Už na toho spratka nechtěl myslet. Teď byl z jeho spárů konečně pryč a jistě ho teď čekaly jen lepší zítřky.

Trhl sebou, když zaslechl hlas cizince. No, cizince, tento "cizinec" zde zřejmě měl co dělat, zatímco Tae'ha ne. To Tae byl zde tím cizincem, ne naopak. Pro zelenáče však tento vlk cizincem byl, neboť se ještě neznali. To se ale mělo vzápětí změnit.
Tae'ha se zaposlouchal do vlkova hlasu. Zněl uvolněně, jeden by čekal, že bude přátelský. Přátelskost však z jeho řeči těla nevycítil, to ne. Spíš naopak. Tae'ha si uvědomoval vážnost svého činu - vstoupení na území cizí smečky - zvlášť teď, nevěděl-li druhý ještě o jeho zájmu se do zdejší smečky přidat, a tak mohl jen doufat že se z tohohle nestane podobný boj jako s mladou vlčicí na mostě. Zdejší vlk však vypadal, že má o mnoho více rozumu, působil rozvážně a jakože by na někoho neútočil bez důvodu. "I já tě zdravím." Pravil a pousmál se nad jeho hatiovským pozdravem. Tenhle vlk byl ve víře až po uši, nebo to alespoň předstíral. "Ne, nezabloudil jsem, ale nemusíš se bát, nejsem na územíi vaší smečky nadarmo. Hledám alfu, či mesiáše, jak mu tady říkáte. Jeden vlk mě nedávno osvětlil a ukázal mi Hatiho a já bych teď rád žil pod jeho křídly. Proto si myslím, že je pro mě smečka jemu zasvěcená ideální." Začal opatrně. "Vlastně by se mi hodil průvodce, z předchozích zkušeností vím, že ne všichni ve vaší smečce jsou tak přátelští k cizincům jako ty." Dodal po chvíli. Usoudil, že bude pro oba lepší, když ho tam vlk zavede. "Zavedeš mě za mesiášem, prosím?" Zeptal se poté otevřeně. "Jo a abych nezapomněl, já jsem Tae'ha." Pousmál se nakonec.

Tae'ha v Kultu moc nepochodil. Dozvěděl se, že Alfou je zde Nirix - překvapivě, při jejich prvním setkání se vůbec nechoval jako alfa - vůbec nebyl tak povýšený jako Tae'hův bývalý panovník, Arrakis - ale zdání mohlo klamat. Třeba byl takový jen proto, že chtěl Tae'hu přilákat do smečky. To nevěděl, přilákat by se i nechal, ale bphužel se mu mesiáše nepodařilo najít. Jeho další pouť tedy vedla na sever, na místo, kde snad měl potkat Azarynskou smečku. Smečku, o které slyšel mnoho zlého od nihilských výše postavených, ve výsledku ho ale zajímala vůastně jen jedna pozitivní recenze od vlka Rufuse, kterého kdysi potkal a který snad členem smečky stále byl. Doufal, že ho tu opět potká. Vydal se tedy nahoru proti proudu jakési řeky, matně si pamatoval, že se jmenuje Igna. Putoval dál a dál, až dokud nenarazil na výraznou pachovou stopu. Azaryn. Proběhlo u hlavou a on ji uctivě sklonil. Nehodlal jít dál, ne bez člena smečky. Neznal totiž zdejší pravidla a nevěděl, zda by ho tohle nestálo život.

Už to bylo pár dnů, co se jen tak potuloval kolem řeky Cony. Už by bylo načase, abys vyhledal alfu té druhé smečky, Kultu. O kom že to Nirix kdysi mluvil...? Ach, nemluvil. No to je jedno, prostě vyhledej jejich alfu a řekni, že máš zájem se do smečky přidat. Vždyť i v toho jejich Hatiho už v podstatě věříš, rozhodně víc než v monarchii... Při slově monarchie se vlk ušklíbl. Život jako tulák byl nepochybně těžší, než si pamatoval - snad kvůli nadcházející zimě nebo proto, že už přivykl luxusu žití ve smečce - ale žít s tím, že vám nevládne jakýsi spratek, který si vládu nad smečkou ani nezasloužil, byl neskutečně osvobozující pocit. Tae'ha však musel uznat, že mu pocit sounálěžitosti, kterého se zatím dočkal jen ve své původní smečce a ne v té monarchistické, už skutečně chyběl. Snad proto se rozhodl, že skutečně vyhledá alfu smečky zdejší.
Nemohl si nevšimnout pachových stop, které byly zřetelné na místě, kam vstoupil. Snad to nedopadne jako tehdy s tou agresivní vlčicí. Uchechtl se při vzpomínce na náhodnou Kulťanku na mostě, kvůli které musel pěkně provětrat své bojové schopnosti. Kdepak, tentokrát měl ale důvod, proč vstoupil na území těchto vlků. Snad pro ně bude dosti legitimní.