Príspevky užívateľa

Tae'ha byl první zvlků, který dorazil na scénu. Spal totiž zrovna v noře smečky, spokojeně pochrupoval, a proto ho hlasité vytí vyrušilo, jak kdyby mu někdo u ucha spustil kanonádu. Až z toho musel slabě zakňučet.
Postavil své tělo na nohy, protáhl se a až poté vyrazil před noru, odkud se vytí ozývalo. Jenomže, jak později zjistil, to nebylo vytí Alfy Zathriana. Bylo to vytí jakéhosi vlka, jehož jméno ani neznal, jen ho několikrát v posledních týdnech potkal si štrádovat po územi. Co nám ten chce? Není ještě sám Omega, že svolává smečku? Tae'ha si byl skoro jistý, že vlk je ve smečce kratší dobu než on, a proto mu také musel náležet post Omegy. Hned za ním však spatřil Alfu v plné kráse, proto se zase hned uklidnil a spořádaně se posadil před skalní výběžek, na kterém oba dva vlci stáli.
Dále už jen poslouchal, zmateně se koukal kolem sebe a vrtěl hlavou, když se ho Achilles - nebo tedy podle všeho Zathrian - ptal, zda nezná tuto magii

On narozdíl od Arii neměl s vlky z cizích smeček mnoho zkušeností. Když ještě býval členem smečky nihilské, často se mu stávalo, že chodíval pryč ze smečkového území a střetával cizí vlky. Tehdy také poznal první vlčici, o které si myslel, že se časem stane jeho partnerkou, Wisa či jak se jmenovala. Ale pak zmizela bez varování, snad ji někde sežral nějaký nimlog či co. Tae'ha na to nechtěl myslet. Důležité bylo, že teď měl smečku, kde byl tak spokojený, že ani cestovat nepotřeboval.
"Tae'ha Sanquine Ka Só, jméno mé." pravil směrem k Arii a vystřihl jí ukázkovou poklonu, tak jak se od gentlemana sluší a patří. "A díky." Usmál se, když mu modrošedá pochválila křídla. Poté se zamyslel, co by jí pochválil na oplátku. "Ty máš zase pěknou... náprsenku, takovou jsem ještě neviděl." Zahlásil nakonec a zavrtěl ocasem.

Cítil, jak se v něm hromadí vztek. Nebyl to však vztek jeho, nýbrž té náboženské maniačky před ním. Jeho vlastní emoce... ach, co vlastně byly jeho vlastní emoce? Věčně jen někoho zrcadlil, nedokázal rozeznat, jestli je ten vztek i jeho, nebo jenom vlčice před ním. Každopádně mu jeho magie teď dávala jistou výhodu v tom, že věděl, jak se vlčice před ním cítí. Ušklíbl se.
Jakmile se po ní vrhl, bránila se - no shit sherlock. Pokusil se jí strhnout plášť z krku, ale nepovedlo se mu to. Na chvíli ucítil nával paniky, to zřejmě jak se vlčice polekala, že jí plášť strhne, to však bylo přehlušeno následnou bolestí, když se mu vlčice zakousla do krku. Tae'ha nebyl rozený bojovník a proto nevěděl, jak takovému útoku předejít, nezbývalo mu tedy než se pokusit vytrhnout. Bolelo to jako kdyby umíral, nakonec se však vytrhl. Měl chuť vlčici zabít, tato myšlenka však byla opět jen zrcadlení myšlenek druhé vlčice. On sám... chtěl ji maximálně tak vystavit slunci. Dokázat jí, že jí neublíží a nemá cenu se ho bát. Zabít ji nechtěl, byl vlkem mírumilovným a vlastně nikomu nepřál nic zlého. Přesto se teď dostal do boje a věděl, že když ho nevyhraje, zemře.
Všiml si, že se vlčice stahuje kamsi do stínu. Zašklebil se. "Nikam nejdeš, já jsem tady." Štěkl po ní, jakmile se vymanil z jejího sevření, a se zakrváceným krkem - rána byla hluboká, vlčice však nezasáhla tepnu - se jí vrhl... po uchu. Ano, po uchu. Nechtěl jí ublížit, skutečně. Jen ji donutit vystavit se slunci, a to jí taky vzápětí oznámil. "Uvidíš, trocha vitaminu D ti nic neudělá." Zamumlal, pokud mu neutekla, tak se zuby sevřenými okolo jejího ucha.

Tae'ha se vydal na první velkou výpravu od chvíle, co se stal členem smečky Azarynské. Věděl, že jako Omega si nemohl moc vyskakovat a mohl jen na půldenní výpravu, byl proto připraven za tu dobu doběhnout co nejdéle. Chtěl poznávat svět, Norest, který už tak dlouho neviděl. Chtěl také poznávat nové vlky, a hle, zrovna se mu poštěstilo. Jakmile byl zhruba mezi horami a horami, na místě, kterému se říkalo Kotlina, ucítil pach cizího vlka. Přízračný? Nakrčil čumák. Nebo spíš... Přízračná? Věděl, že s Přízračnými by se podle smečkové etikety neměl vůbec bavit, ale teď byli oba na území nikoho, navíc Tae'ha si chtěl sám udělat svůj názor. A v neposlední řadě měl pro vlčice prostě slabost. Proto se nakonec vzmužil a vydal se na cestu směrem, odkud vlčici cítil. "Zdravím..." Pozdravil ji už z dálky, načež se vydal blíže k ní.

Přikývl. Poté se však zarazil. "Ach, skutečně? Takže jste něco jako... vyhnanci?" Zeptal se se zájmem. Zrovna k vyhnancům se upřímně přidat moc nechtěl, slyšel o takových smečkách spoustu věcí a žádné nebyly dobré. Ale tento vlk nepůsobil jako vyhnanec. Kdepak, byl vlastně docela milý. Tae'ha si uvědomil, že se v jeho přítomnosti cítil velice dobře, sice trochu nejistě, ale dobře. I druhý vlk tedy musel sdílet jeho city, neboť Tae'ha všechny ostatní vlky přirozene zrcadlil. "Máš pravdu, seznamování s chodem smečky určitě bude něco. Mívám trochu problém si zvyknout na nová pravidla, tak mi to určitě bude trvat o něco déle než ostatním..." Pokrčil rameny. Snad to zase neskončí mým vyhazovem. Prohodil sám sobě v mysli, načež se na Isku usmál. "Mno nic, asi bych neměl déle zabírat tvůj drahocenný čas a raději bych se měl vydat za vaším Alfou. Jak ho poznám?" Položil vlku poslední otázku.

Tae'ha byl zase jednou na obhlídce hranic své smečky, která už pro něj zdaleka nebyla tak nová. Znal už mnoho členů, smečkových návyků, dokonce už se připravoval i na povolání, které měl brzo začítvykonávat, no zkrátka byl už docela připravený na ceremoniál vlčat a Omeg, o kterém slyšel, že se tady ve smečce nepravidelně koná.
Tentokrát se zastavil v háji, který nesl přezdívku syslí. To Tae'hu zaráželo, neboť tady nikdy žádného sysla neviděl. Nu a jelikož to vypadalo, že hranice jsou dnes čisté a neuškodí tedy, pokud se na chvilku zastaví, udělal to, co snad každý zvědavý vlk jednou udělal - začal hledal sysly. Plazil se, břícho přitisknuté k zemi, jakoby byl na lovu, ve skutečnosti ale skutečně jenom hledal nějaké zvíře sysla připomínajícího. Nu a plížil se, aby ho hned nevyplašil, samozřejmě.

Zrovna preventivně obcházel hranice, když už tedy byl hrdým členem této smečky, a zrovna prošel kamennou loukou, aby před počátkem Nízkých hor zatočil doleva směrem k noře. Nachomýtl se tak k něčemu, co možná nebylo určeno jeho uším. Spatřil na louce jedno ze smečkových vlčat, Losos nebo jak se jmenovalo. Normálně by ho vesele pozdravil, avšak pak si všiml jakési konverzace, který malý Losůsek vypadal, že s někým má. Ale s kým? Rozhlédl se kolem sebe, ale nikoho neviděl. To, že je to modlitba, mu nedocvaklo, neboť slyšel jen posledních pár slov. A upřímně, i kdyby mu Losos řekl, že se modlí k Bohu, měl by snad i problém mu uvěřit. Znal totiž jeho bratra Popela, který vypadal jako všechno, jen ne zbožný vlk. Proto jen pomalu přišel k mladému vlku, nevědíc, že mu tak narušuje jeho intimní chvilku, a prohodil: "S kým si to povídáš?" Zněl vesele, snad ani nevěděl, že v noře kousek odsud Losůskovi právě umírá otec. Holt se v těch smečkových zálěžitostech ještě moc nevyznal. "Asi jsi mě tu ještě neviděl, jsem tu nový. Tae'ha Sanquine Ka Só. Ty budeš určitě Losos, že?" Představil se poté a párkrát švihl ocasem ze strany na stranu na znamení přátelství.

Shovívavě se na vlče usmál. "Já vím, že to zvládneš sám. Ale, víš..." Zamyslel se. Jak ho jenom přimět, aby se mnou souhlasil? "Víš, já bych se moc rád přidal do vaší smečky. Ale na to mi někdo musí o ní něco říct, třeba jak najít vašeho alfu, jaká jsou vaše pravidla a jak vypadá vaše území. A ty vypadáš, že toho o své smečce víš hodně. Proto bych rád pomalu směřoval tam a u toho si o smečce povídal." Vypadlo z něj nakonec. Byl na sebe hrdý, že to takhle vymyslel. Tohle vlče přece nemohlo odmítnout, zvlášť když mu takhle polichotil. Poté se však zarazil. "Tvrdě trénuješ? Zajímavé. V mé staré smečce vlčata jako ty ještě netrénovala, začínala až jako dospívající, případně dospělí." Uznale pokýval hlavou. Tohle musel být další ze znaků, že ač se jednalo o smečku s vlídnými členy, které už stihl potkat - třeba Rufuse a Isku - šlo zároveň o smečku velmi silnou. O smečku, do které bych chtěl patřit. Střihl uchem a chtěl ještě něco dodat, to se na něj však vlče najednou vrhlo. "Hej! Pust mě!" Vypískl, ale nakonec se rozodl, že s vlčetem tuhle hru hrát bude.
Jakmile Pop objal předními packami jeho nohu, využil příležitosti a pokusil se ho chytit za zátylek. Pokud se mu zmítající vlče opravdu podařilo chytit, pak ho zvedl do vzduchu. Pokud ne, tak sebou zkusil trhnout a vymanit se z vlčkova sevření.
Jakmile skončili s bojem, vlček mu skutečně začal vyprávět něco o smečce. Tae'ha jeho slova bral s nadhledem, ale alespoň trochu mu samozřejmě věřil. A když mu bylo nabídnuto, že půjdou rovnou za jakýmsi Zathrianem - podle všeho vlkem postaveným dostatečně vysoko na to, aby ho mohl přijmout - přikývl. Jednak proto, že jeho zájem se do smečky přidat vzrůstal každým dnem, jednak proto, že to znamenalo, že dostane vlče zpátky na území jeho smečky.A to bylo mnohem lepší, než kdyby ho nějaký člen našel s vlčetem uprostřed území nikoho, ještě by si mohli myslet, že ho chce ukrást! "Haha, jo, to máš pravdu. Je to moc divný." Byl rád, že teď už to může říci. Bylo to divný. Byl rád, že teď už není členem smečky nihilské, byť to aktuálně znamenalo, že musel být prašivým tulákem. Ale on si nějakou smečku časem najde a třeba zrovna tuhle, jestli ho vlče skutečně zavede za Alfou, Betou či někým takovým.

Přikyvoval a pozorně poslouchal, co má vlk na srdci. Při té příležitosti se k němu pomalu, nejistým krokem přibližoval. Ne že by se bál, to ne, spíš nechtěl působit jao hrozba, zároveň však stíál o to, aby si s vlkem mohl popovídat tváří v tvář a nevolat na sebe před půlku louky, na které stáli. "Doufejme." Poznamenal jen na ujištění o smečkové zkoušce.
Pomalu pokýval hlavou. "Ano, svoboda. Na té mi hodně záleží. Jsem cestovatel a samozřejmě očekávám, že ve smečce budu muset plnit nějaké povinnosti, trénovat na své povolání a tak, volný čas bych ale rád využil k prozkoumání zbytku Norestu a třeba se v jedné ze svých cest vydal i kousek za jeho hranice." Odpověděl zamyšleně. "Zároveň si ale myslím, že i proto mám smečce co nabídnout, Byl jsem už na hodně místech, hodně jsem toho procestoval a hodně viděl. Dost mi to pomohlo v mé roli špiona, kterým jsem byl ve své první smečce. A byl bych jím pravděpodobně i v té druhé, jen... Povzdechl si. "No je to komplikované, nebyl jsem v í dlouho, nesedla mi. Ani jsem se nedostal tak vysoko, abych se nějakému povolání mohl začít věnovat." Potřásl Tae'ha hlavou.
Tae'ha se zasmál. "Neboj, já taky ne. Nepotřebuji být vysoce postavený. Mám rád, když mě ostatní vlci respektují, nemusí mě však uctívat. A vím, že i ten respekt si musím zasloužit. Proto rád začnu na Omeze, smečce dokážu, že jsem jí hoden a kdo ví, třeba se mi časem dostane nějakého povýšení za zásluhy. Rozmýšlet, co bych chtěl dělat, se však dlouho nebudu, Celý život jsem špion a nemám důvod to měnit." Pravil poté klidně.

Nemohl si pomoct, prostě musel vyrovnávat Popílkovu energii. Ostatní vlci by to zřejmě nechápali, ale pro Tae'hu byla jeho magie součástí jeho samého a no... prostě ji nedokázal ovládat. Bylo to vlastně trochu nešťastné, neznělo to dobře, když říkal, že používal magii na všechny kolem. Ale neměl možnost, aby se tohle nedělo, musel by se izolovat někam hodně daleko od všech. "Tak jo, Pope. To se mi líbí, Pop. Je to takové... úderné." Zašklebil se na malého červenobílého. "To je dobře, že máš plno volnosti. To jsem chtěl slyšet." Pousmál se a myslel to upřímně. "Ale souhlasím s tvými rodiči. Jsi už velký,ale za hranicemi to může být nebezpečné, zvlášť bez jiného člena smečky. Ne proto, že bys nebyl velký, ale protože tě nikdo za hranicemi ještě nepřovedl. To se musí, víš? Jinak by ti mohl někdo ublížit. Ale neboj se, já ti neublížím. Co kdybych tě dovedl zpátky domů? Budu tě muset opustit na hranicích, dál totiž nesmím, ale do té doby si můžeme povídat!" Navrhl vesele a zavrtěl ocasem. Povídání byla taky sranda, když měl člověk dobrého vypravěče - Popílka a dobrého posluchače - Tae'hu. A Tae byl jedno ucho. Nechtěl přímo vyzvídat tajemství smečky, ale rád se dozví o tom, jak se ve smečce žije, to přece není zločin, no ne?
"No tak to je super, vypadá to, že tvá smečka je moc fajn. Víš, přemýšlím, že bych se do ní taky přidal. Teď jsem tulák, ale tuláctví mi nesvědčí, jak už jsem říkal." Pokrčil rameny. Tae'ha holt byl vlk smečkový, ne samotářský. "Víš, v Nihilu... v Nihilu je to takové specifické, a, no, nesedlo mi to. Nesedl jsem si s tamějším králem, to je něco jako Alfa. Jen je to takové divné, alfování se tam dědí... a... no prostě se mi tam nelíbilo. Ale tady je líp!" Vypískl pak vesele.

Pokračoval několika kroky k bílošedému Azarynčanovi, nyní podobně nejistý, jako on sám. Magie zřejmě pracovala na plné obrátky, jak už to bývalo při každém setkání s tímto podívným vlkem. "Také tě rád poznávám, Isko." Pousmál se, když se mu vlk nakonec představil, a dovolil si popojít ještě o kousek blíže. Teď už byli poměrně blízko vedle sebe, jakoby byli dva konverzující přátelé. Nebo vlastně ani ne přátelé, jen... společníci.
Tae'hův úsměv se vzápětí rozšířil, když Iska zmínil, že sám byl nejistý při přidávání se ke smečce. "Takže víš, na jakém rozcestí teď stojím." Pravil a pokýval hlavou, načež zamával ocasem ze strany na stranu. Byl potěšen. "To je v pořádku, pokud uslyším ty samé věci. Vlastně v to doufám, ano. Od Rufuse jsem totiž slyšel jen to dobré a pokud to samé zaslechnu i od tebe, snad se skutečně přidám. Tedy, pokusím se, jestli zvládnu zkoušku, to už je ve hvězdách." Ušklíbl se. "Takže, jestli se smím ptát... co se ti na Azarynu líbí nejvíce? Rufus byl otevřený ve své spokojenosti se smečkou, nezmínil se však, jak přesně smečka funguje nebo co se mu na ní líbí. Nechci od tebe samozřejmě interní informace, to ne, nejsem přece nějaký špión..." Zarazil se. Ale já jsem špión! Proběhlo mu hlavou. Byla to pravda, opravdu bylo jeho specialitou špińství. Jen nebyl vyslán cizí smečkou, aby vyšpehoval něco od azarynských. Tak. "Nemám zlé úmysly, tak." Ujistil druhého nakonec. "A ještě jedna věc. Když se k vám vlk přidá, stane se... Omegou, že? A potom?" Tázavě se na Isku zadíval.

Na pochvalu jeho jménu jen přikývl, nebylo třeba nic dodávat. Pohovor šel podle něj docela dobře, Tae'ha už se už už těšil z teplého místa, které ho čekalo ve smečkové noře. Jako vlka na nejnižším postu ho jistě nečekalo nic extra pohodlného, ale muselo to být přijemnější než ty chýše, kde trávil noci nyní. Navíc, ani v Nihilu se mu nedařilo špatně, co se spaní týče, a tam byl také na nejnižším postu. Tae'ha moc dobře věděl, že vyšší post si musí vlk zasloužit a jinak tomu jistě nebude ani v této smečce. Věřil si však v tom, že může s časem a úsilím nějakého toho vyššího nebo alespoň středně vysokého postu dosáhnout.
Opět přikývl, když se Zathrian zmínil, jak členové jeho smečky neroznášejí citlivé informace o smečce. To bylo přece jasné. On sám by toho o Nihilu jistě tolik nevěděl, kdyby nebyl jeho členem, byť odrostlá princezna Giuseppe byla velice dobrým zdrojem i poté, co překročila věkovou hranici vlčete.
Zdání ho nezklamalo, v zápětí byl oficiálně přijat do smečky Azarynské. Tae'ha dokázal skrýt fyzické projevy nadšení, rozzářené oči ale ukrýt nedokázal, maximálně by strčil hlavu do písku. "Jistě, potykejme si." Přikývl a uvolnil se. Perioda stresu a nejistoty byla za ním. "Cyrana jistě vyhledám, to je dobrá rada. Děkuji za ni." Pravil a pak už se - patrně společně se Zathrianem, nebo možná i bez něj - vydal na území Azarynské smečky.

Jakmile se dozvěděl, že je Alfou, vyseknul Zathrianovi ukázkovou poklonu. "V tom případě mě těší, Alfo Zathriane. Máte zajímavé jméno, mimochodem." To, že mu automaticky začal vykat, pro něj bylo už samozřejmostí. Snad z Nihilu či z jeho rodné smečky, dokud se s Alfou nepoznali lépe či dokud mu nenabídl tykání, hodlal mu vykat. Jeho přesvědčení se ještě upevnilo, když si povšiml, s jakou hrdostí o sobě vlk mluví. Buď není Alfou dlouho a právě byl povýšen, nebo je prostě jen velice pyšný... hm, snad to první. Proběhlo zelenáčovi hlavou a on se musel pousmát. Tohle nebyla monarchie, tady se neměl čeho bát. Každý si zde musel své místo zasloužit... včetně Tae'hy samotného, ale taky Alfy Zathriana. Přikývl na jeho další větu a poté se zhluboka nadechl k odpovědi. "Dávno, už před dlouhou dobou, když jsem poprvé cestoval Norestem jsem potkal Rufuse. Myslím, že říkal, že je u vás Gammou? Od něj jsem slyšel, že jste velice dobrá smečka, že je u vás šťastný. Poté jsem na severu, v Nízkých horách potkal ještě jedno z vašich vlčat, Popela. Od něj jsem neslyšel mnoho, byl to hlavně on, kdo kladl otázky. Hodně jich kladl. Samozřejmě jsem ho mohl vyzpovídat, špehovat od vlčat je snadné, avšak trochu proti mé morálce. Trik jménem vlčata využívám až jako poslední možnost." Nejistě se na Zathriana zadíval. Nevěděl, co si o tom bude myslet. Pro Taeˇhu byla morálka pěkně vysoko na stupni důležitosti, netušil však vůbec, jak to má tato smečka. "Nedávno jsem potkal ještě druhého z vašich Gamm, Isku. Ten si narozdíl od Popela dával pozor na ústa a skoro nic mi o vás nevyzradil. Dokonce ani to, že mám hledat vás, chci-li se do smečky přidat."Se svým výběrem smečky však také vypadal spokojený a to mě finálně přesvědčilo se o členství ve smečce Azarynské ucházet. Věřím, že věci jako moc smečky či její obávánost jsou sice dobrou vizitkou, pro zájemce o členství jsou však nejlepší vizitkou spokojení členové." Pousmál se, tímhle už si byl jistější. Snad každý Alfa si ve výsledku přál, aby byli jeho členové šťastní, no ne?
Poté se zamyslel. Musel se rozhodnout, zda ho Zathrian skutečně hodlá přijmout, čoi chce jen využít ty cenné informace, které on o smečkách měl. Nakonec však usoudil, že snad nebude tak úlisný, aby ho využil - co, využil, zneužil - a poté nechal napospas vlastnímu osudu, a tak se rozhodl poslušně otevřít zobák. "Asi vás zklamu, ale o vaší nejbližší smečce - smečce Přízračných - nevím skoro nic. Potkal jsem jednoho vlka a později i jeho, myslím, dceru, a oba vypadali, že mají rádi svou rodinu. O Přízračných se mi toho však mnoho zjistit nepodařilo. U Kultu jsem byl o něco úspěšnější. Tamější vlci působí jako agresivní náboženští fanatici - a někteří jsou, ne však všichni. Najdou se mezi nimi i vlci, se kterými si jeden může vklidu popovídat, ať už o víře či jen tak. I oni vypadali spokojeni ve své smečce, tedy až na jednu vlčici, co mě prakticky okamžitě napadla, u ní samozřejmě nevím. Kdyby vás však zajímalo, proč jsem se tedy nepřidal k nim, když je pro mne hlavní spokojenost členů smečky - jako špión jsem hlavně cestovatel a proto se mi fakt, že bych z území smečky nemohl na dlouhou dobu vystoupit, příliš nezamlouval." To nebyla zrovna pravda, o členství se pokusil, byl však velmi rychle odrazen Ossianem. Tae'ha však byl zkušený lhář a fakt, že se mu nelíbila nemožnost opustit území byla navíc pravda, proto se neobával, že by skutečnost, že se pokoušel stát se Kulťanem a na krátkou dobu dokonce uvěřil v Hatiho existenci, vyplavala na povrch. "O Nihilské smečce toho vím zhola nejvíce, strávil jsem u jejího území mnoho času a mluvil jsem s mnoha vlky. Sečka nihilská nedávno přišla o svou panovnici. Prvně na ni byl vykonán atentát, po kztzerém napadala ostatní členy smečky, a na základě toho byla poté vyhnána vlastním synem, mladičkým Arrakisem. Ten poté usedl na trůn. Co si o něm myslím já, není důležité, důležité je, co se chystá udělat. Jeden z vašich členů prý napadl nějaké jejich členy u řeky Cony, což Arrakise pochopitelně rozhořčilo. Myslím, že byste se proto měl držet na pozoru. Ne vy, vy jste silný vlk, ale kdo ví, jestli Nihilská smečka nezaútočí třeba na vlčata, máte-li nějaké - ostatně, ořed nedávnou dobou o polovinu svých vlčat přišla a tak by se jim nějaká další jistě hodila." Rozhodl se dokončit svůj monolog slabým varováním. Skutečnost, že všechno tohle ví, neboť sám byl členem Nihilské smečky, ovšem opětovně vypustil.

Tae'hovo magie si musela všimnout Zathrianova uvolnění, neboť i zelenáčovo sevření kolem vnitřností vzápětí povolilo. To nejhorší je zažehnáno. Pomyslel si a skoro se z toho usmál. Nakonec se však dokázal ovládnout. "Uhm." Odkašlal si, aby zakryl úsměv, který už už se dral na jeho tvář. "Jmenuju se Tae'ha, jsem z rodů Sanquine a Ka Só a co se týče přínosu pro vaši smečku, ani já bych nebyl rád přítěží. Troufám si však říci, že nebudu. Kromě toho, že jsem poměrně schopný lovec, jsem se také ve své rodné smečce učil mnoha povoláním. To, které mnou rezonovalo nejvíc, však bylo špion. Umím se rychle a tiše pohybovat a získávat informace pozorováním i konverzací, zároveň však neprozradit více, než je nezbytně nutné, o své domovské smečce. Má křídla mi dodávají schopnost toto provádět také ze vzduchu. A abych nezapomněl - díky své magii se také umím velmi dobře přetvařovat či vyvést protivníka z míry - byť tedy musím uznat, to je vpodstatě vše, co má magie dokáže." Dokončil nakonec svůj poměrně zdlouhavý monolog - rozhodně delší, než co řekl za posledních několik dní - a nervózně švihl ocasem. Co když mě nebudou chtít? "Snad jsem tě už informoval dost na to, abys mě představil tvému Alfovi. Nebo jsi ty ten, koho obyvatelé této smečky nazývají Alfou?" Při této otázce si nerv=ozně oblízl pysky. Doufal, že s Alfou nemluví - ne že by mu nepřipadal dostatečně autoritativní, to ne, jen ptát se Alfy na Alfu by bylo poněkud... nepříjemné.

Potřásl hlavou. vlkův přístup se mu pranic nelíbil, očekával, že ho zde přijmou s otevřenou náručí, ne že dostat se sem bude ještě tšžěí, než dostat se přes Arrakisovo antipřání do Nihilu. Na koho jsi to zase natrefil, Tae... Střihl uchem a zhluboka se nadechl, aby vlkovi odpověděl. "Není tok tak jednoduché, jak říkáš. Ano, potkal jsem jednoho z vás a ten mě přivedl na správnou cestu. Zapomínáš však, že jsem si tu cestu musel také vybrat a to rozhodně nebylo hned. Potkal jsem vašeho člena už před mnoha a mnoha dny, v době, kdy jsem ještě byl členem jiné smečky. Nebyl jsem tam však spokojen a zároveň jsem neměl mnoho věcí na práci, měl jsem proto mnoho času přemýšlet. A nakonec jsem došel k tomu, že měl onen poutník z Kultu asi pravdu. Skutečně jsme vedeni bohy. Kult, přesněji. bohem noci Hatim. To je narativ, který má předchozí smečka neuznávala, pro mou předchozí smečku byl bohem panovník. A panovnictví se dědilo. T o mi nepřišlo správné. Smečka vedená bohem mi přijde mnohem smysluplnější, protože pokud je někdo, kdo může soudit naš životy, pak je to skutečně jen sám bůh, ne nějaký vlk, co se narodil do urozené rodiny." Odpověděl nakonec. Byla to poměrně vyčerpávající odpověď a Taeˇha začínal ztrácet trpělivost. Jeho magie pracovala na plné obrátky, přesto z Ossiana - který se mu mimochodem ani neředstavil - nedokázal vycítit nic jiného než klid, nebeský klid. Přesto druhý vlk zatěžoval jeho víru tolika myšlenkami a dotazy, že by si Tae'ha skoro i řekl, že ho ve smečce nechce a že ho chce vyhnat. Ani tak z něj ale nic kromě toho klidu nedokázal vycítit. Zvláštní.
Potřásl hlaou, aby vyhnal myšlenky na svou magii z hlavy. Možná mu v tom také trochu pomáhala, protože i on, byť ztrácející trpělivost, byl teď poměrně klidný a připravený svou víru bránit - pochopitelně jen slovy, neměl ani v nejmenším v plánu útočit. "Představoval se jako Nirix, ale působil dost opředený tajemstvím. Vůbec bych se nedivil, kdyby tady tomu velel, nebo naopak vůbec nebyl členem smečky. Skutečně nevím, možná Nirix ani nebylo jeho pravé jméno. Vlastně ani nevím, jak vypadal, byl celý zahalen do takového pláště..." Odpověděl a pokrčil rameny. Co když si ze mě ten vlk jen dělal šprýmy? Co když ve skutečnosti žádný Hati neexistuje a žádná smečka mu zasvěcená není? Co když mě jen chtěl přivést sem, aby mi tu mohli ublížit? Do Tae'hových myšlenek se poprvé od začátku konverzace s šedým vlkem vloudila pochybnost, Najednou vůbec nevěděl, jestli je tu správně. Možná jsem se skutečně měl obávat toho, co mi v Nihilu o Kultu říkali... i když to říkal třeba Arrakis. Opět potřásl hlavou, aby vyhnal takové myšlenky z hlavy. Snažil se opět naladit na vlkův klid, ale tentokrát se mu to jaksi nedařilo.
Když Ossian znovu promluvil, byl Tae'ha už pořádně vyklepaný ze svých vlastních myšlenek. Snažil se to ze všech sil skrýt, přesto šedý Kulťan mohl pochopit, že je na Taeˇhovi něco špatně. Jakoby se v něm něco zlomilo. "Jak to myslíš, že o tom bude vědět mesiáš i vy? Mesiáše chápu, sdělí mu to Hati. Ale ty? Cožpak jsi nějaký... zástupce mesiáše? Nevypadáš tak. Nezlob se, ale v mé předchozí smečce byla vysoká postavení hned poznat. Ale ty tak nepůsobíš. Skrýváš své postavení, nebo jsi skutečně jen řadový člen?" Zeptal se nakonec zelenáč.