Príspevky užívateľa

Strach ho okamžitě opustil, jakmile ho vlče spatřilo a začalo zběsile vrtět ocasem. Tu se Tae'hova magie rozhodla zapůsobit a Tae¨ha byl najednou stejně nadšený, jako to malé, naivní vlče. Do minutky byl na zemi a běžel se s vlčetem vesele přivítat. Ocásek nesl vysoko a vrtěl jím, křídla pomalu skludal na záda, z tlamy vyouštěný jazyk, zběsile za ním vlající, jak běžel. "Ahooj!" Vypískl. "Z domova? Myslíš z Azarynu?" Zeptal se. "Ne, nejsem, ale možná brzy budu." Ušklíbl se vesele. "Býval jsem z Nihilu, ale teď jsem tulák. Jmenuju se Tae'ha Sanquine Ka Só. A ty? Jaké je to nežít doma... hmm... být tulákem je docela těžké. Těžší než žít ve smečce, to rozhodně. Ale zase máš volnost a nemusíš se zodpovídat žádné alfě, to je osvobuzující, víš?" Pousmál se. "Spím... no... tak různě. Poslední dobou nejčastěji v Kotlině, ale někdy taky kousek tady dál po řece... tak různě. A jím taky všude... tedy kromě území tvé smečky, samozřejmě. Tam já jako tulák nesmím." Pokrčil rameny. "A co ty? Jak se ti žije ve smečce? Pověz mi o ní něco!" Porušil si, u toho však stále vrtěl ocasem, takže se to dalo poažovat spíš za prosbu než za poručení.

Jak se tak procházel podél koryta řeky, skoro si ani nevšiml přicházejícího vlka. Až když na něj někdo celkem ještě z dálky promluvil, zastavil se. "Huh?" Započal konverzaci zmateně, přece jenom byl ztracen ve vlastních myšlenkách a chvilku mu trvalo, než se vrátil do reality. Aby tento proces urychlil, zatřepal hlavou. Tak. Teď byl připravený konverzovat.
"Ach, zdravím." Pokýval hlavou na vlka a pomalu se vydal k němu. Zezačátku z něj cítil jistotu, jak se však přibližoval, začal si uvědomovat, že vlk tou bariérou jistoty jen skrývá svůj strach, stres, no zkrátka a dobře nejistotu. Tp Tae'hu zarazilo, opět- Musel se na chvilku zastavit, aby si srovnal své myšlenky. Proč by předstíral, že je jistější, než ve skutečnosti je? Cožpak vyladám jako hrozba? Rufus mi svou smečku popisoval jako přátelskou a obecně skvělou... Rufus ze mě také měl otevřeně strach a také jsem mu nic neudělal... ale už je to dávno, možná se věci změnily. Opět potřásl hlavou, aby myšlenky vyhnal z hlavy. Teď se potřeboval soustředit na to, co bylo tady a teď. "Ano, potřebuji. Rád bych si s tebou promluvil." Prohládśil proto opatrně, najednou úplně stejně nejistý, jako byl Iska. "Abych se prvně alew představil a upřesnil ti, co hledám... mé jméno je Tae'ha, Tae(ha z rodů Sanquine a Ka Só. Kdysi jsem poznal jednoho vlka z tvé smečky, Rufuse. Povídal mi o tom, jak je jeho smečka skvělá a jak se v ní má dobře. Nyní i já hhledám smečku a nedávno jsem si právě na Rufuse vzpomněl. Takže abych to upřesnil, rád bych si s někým o zdejší smečce popovídal, než se přivážu k trvalému životu zde." Prohodil opatrně. Věděl, že popvídat si s někým o jeho smečcě mohlo znít jako špatný pokus o špehování, ale měl snad jinou možnost, než skutečně pžádat o to, co hledal?

Mladý vlček - tedy vlk, dosti vysoký a mohutný, přesto bylo jasné, že je ještě velice mladý - nevypadal zrovna dvakrát ochotný ke konverzaci, proto se i Tae'ha brzo začal chovat chladně a odměřeně. Jeho magie pracovala na plné obrátky, a tak byl Tae do několika málo momentů přesným obrazem Zathriana, skoro jako by se šedobílý díval na svůj odraz v zrcadle. Na jeho odpověd na otázku jen odměřeně přikývl, a když mu rohatý vlk otázku vrátil, dal si chvilku na přemýšlení. Chvilku, během které mu běhalo hlavou, zda by si skutečně dokázal představit prožití celého zbytku života tady. Mezi vlky, možná stejně tak chladnými a odměřenými jako ten před ním. Tae'ha však byl díky své magii mistr přetvářky a proto si dokázal představit, že by mezi ostatní vlky rychle zapadl, ač se sem možná jeho původní povaha nehodila. Koho zajímala jeho původní povaha, koneckonců. Vlky bude zajímat, jak se k nim chová, ne to, co je schované hluboko uvnitř jeho nitra.
Věnoval proto poslední pohled území za sebou, území nikoho, a pak chladně, no přesto odhodlaně promluvil. "Chtěl bych se přidat do smečky." Složil křídla a svůj postoj se usilovně snažil dostat z bojovného do o něco uvolněnějšího. Rád by druhému vlku ukázal, že není nijak nebezpečný, Zathrianův postoj, který značil, že je připravený se mu kdykoliv zakousnout do krku, mu však píliš nepomáhal.

Poletoval poměrně blízko hranic a užíval si života. Jakmile se zbavil myšlenek na Arrakise, byl to zase ten šťastný vlk Tae'ha. Zároveň byl stále poněkud zamyšlený, tentokrát přemýšleje nad tím, zda v těchto horských podmínkách skutečně chce strávit zbytek života. Nebylo by mi lépe na jihu, v Kultu? Nebylo by mi lépe kdybych neopustil Nihil? Při vzpomínce na svou starou smečku se otřásl. Ne. Lépe by mu rozhodně nebylo, i jako tulák se měl líp. Alespoň neměl pořád někoho za pozadím. I když, on měl vlastně rád pořád někoho za pozadím. Jen ne jednoho konkrétního vlka. Měl bych si už konečně vybrat, najít si smečku... tulácký život mi taky moc nesvědčí. Rozhodl se a s touto myšlenkou sestoupil na zem a nechal sníh zastudit ho do polštářků na tlapkách. Do čenichu ho udeřil cizí pach.
Otočil se na podpatku, směrem, odkud ten pach vál. Nos ho nezklamal, skutečně se tam nacházel vlk. Pěkně vysoký. Tae'ha sám byl z dosti vysokého rodu, měřil minimálně devadesát centimetrů, a tak nebyl zvyklý, že by byl někdo vyšší než on. Tento vlk však vypadal, že má nejméně o pár centimetrů více. "To se jen tak nevidí, někdo vyšší než já." Započal proto přátelsky. "Jste v Azarynu všichni takhle vysocí?" Zeptal se odlehčeně.

Tae'ha prováděl další z obchůzek území kolem Azarynské smečky. Poslední dobou vlastně docela značil hranice, akorát zvenčí. Dovnitř do území smečky se neodvažoval vstoupit, stále se Azarynu trochu bál a pověst krvelačných vlků mu zrovna na jistotě nepřidávala. I když věřil, že nejvíc agresivní byl stejně Kult, ta neznámá vlčice tehdy na mostě mu pěkně pročistila kožich a Ossian se taky nezdál zrovna přátelský, když ho přemlouval o tom, že v Hatiho vlastně nevěří a není připraven se stát jedním z jeho služebníků. A tak odešel a teď byl tady.
Letěl tentokrát poměrně vysoko, tak vysoko, až mu z větru mísícího se se sněherm mrzla křídla. Najednou však spatřil cosi červeného dole. Co to může být? Žeby liška? Lišky nemusel, většinou spolu akorát bojovali o kořist. Tady v Norestu jich ale moc nebylo, žeby byly všechny schované v horách? Tae byl zvědavý a tak slétl o něco níže. Ale ne... to je vlče! Uvědomil si hned zděšeně. Vidět ho někdo s vlčetem, to by si mohli myslet, že ho chce ukrást, že ano? To smíšené s tím, že si nějaký hraničář už jistě všiml jeho všudypřítomného pachu na hranicích... ne to nevypadalo dobře. Tae'ha chtěl zase vzlétnout vzhůru a zmizet, když tu náhodou mu cosi vlétlo do otevřené tlamy a on se rozkašlal. Jeho tajemství bylo prozrazeno.

Na Tae'hu konečně zapůsobila jeho vlastní magie a začal pobírat trochu toho klidu druhého vlka. Úšklebky najednou byly ty tam a mladý zelenáč už se jenom posadil, složil křídla a povzdechl si. "Ne, to nezakázal. Ale to víš, není to tak jednoduché, jak to vypadá." Zavrtěl hlavou a z úst mu unikl další povzdech. A po něm další a další. Po chvilce takového vzdychání konečně pokračoval v mluvě. "To víš..." Začal a potřásl hlavou. "Rád bych odešel, ale kam bych šel? Sám jsem z daleka a navíc je má rodna smečka - má milovaná rodná smečka - dávno rozprášená, Naše území srovnané se zemí. A ostatní smečky tady na Norestu? Ach..." Hlavou protentokrát zavrtěl- "Přízrační jsou naši - jakože Nihilští - spojenci, takže kdybych odešel odsud, oni mě nevezmou. Kult je banda agresivních náboženských fanatiků a Azaryn? No, nevím. Slyšel jsem, že jsou hodně krvelační, je ale pravda, že jsem se kdysi s jedním z jejich členů potkal a ten nepůsobil vůbec krvelačně. A naopak mi jejich smečku chválil. Tak nevím, možná bych to měl zkusit..."Zamyslel se. Ale opravdu to za to stojí? Není už nakonec lepší přežít to nějak tady? Je to jenom jeden vlk, Arrakis... vždyť zbytek smečky je fajn. Proběhlo mu hlavou a on pokrčil rameny. "Jsem Tae'ha, mimochodem." Pousmál se.

Tae'ha se zarazil, když se setkal s agresivním tónem vlčice. Už už by dodal něco smířlivého a odporoučel by se, kdyby v tu ránu nezasáhla jeho magie a nevrazila ho do přesně té nálady, jakou měla právě i vlčice na druhé, Kultí straně mostu. Proto se jeho odpověď bleskurychle změnila a místo poníženého obrácení se zpátky se jen samolibě ušklíbl a pravil. "A co když nepotáhnu? Sama táhní!" Vylezlo z něj. Musel uznat, že se nepoznával. Takhle provokovat, ještě vlky, kteří byli zcela jasně v právu, to nebylo v jeho repertoáru chování běžné. Holt magie dělala svoje.
Po chvíli zelenáč znova otevřel zobák a tentokrát zněl ještě nezdvořileji, než předtím. "Jestli věřím ve všemocnost Hatiho? Boha noci? Hm, ale teď je den, takže ten tvůj bůžek nemá žádnou moc. Bububu, aby tě slunce samou žárlivostí, že ho taky neuznáváš, nespálilo!" Vypískl. A pak se stalo něco, za co se nepoznával ještě víc. Mladý vlk na nic nečekal a bez varování na vlčici skočil, ve snaze strhnout jí ten plášť, který ji zakrýval po celém těle. Snad aby dokázal, že ji slunce spálí nebo tak něco.

Zelenočerný se zarazil, když mu Kulťan zastoupil cestu. Ne fyzicky, ale svými slovy. Tae'hovi hned bylo jasné, že dostat se přes tohohle zamyšleného jedince směrem k Mesiášovi bude snad ještě složitější, než dostat se přes tu agresivní vlčici na mostě. A přes tu se nedostal. Možná by to dokázal, kdyby to byl boj na život a na smrt, ale tehdy nebyl. Teď už však ano, tedy ne úplně, ale Tae'ha byl odhodlaný si najít smečku. Šel by snad kamkoliv, jen ne do té stupidní monarchie. Vlka zde ale musel zřejmě přesvědčit, že chce do Kultu a do Kultu pouze. To byl náročný úkol, zvlášť když byl Tae'ha tak zoufalý po jakémkoli společenství, ale okřídlenec ho hodlal splnit.
Zamyslel se proto, když přišla první otázka. Nebo možná jen předstíral zamyšlení, kdo ví. Zkrátka posadil se a chvíli koukal takříkajíc do blba, než odpověděl. "Myslím, že ano. Jsem schopný mladý vlk v plné síle, ač mám své slabé stránky, troufám si říct, že Hati tím spíše získá, dovolí-li mi stát se jedním z jeho služebníků." Vylezlo z něj nakonec. Byl klidný, zhruba tak moc, jako vlk před ním. Skoro jako by na jeho klidu bylo něco magického, haha. Nenechal se rozhodit ani když kolem něj začal Ossian - jehož jméno stále neznal - kráčet v kruzích.
Jakmile však druhý vlk spustil, Tae'ha se trochu zarazil. Dalo by se říci, že věřil v Hatiho, rozhodně však ne tolik, jako tento vlk. Tento vlk byl ve víře až po uši, nebo to alespoň předstíral. Zemřít pro boha noci? Zemřel bych nerad, mám celý život před sebou a sotva jsem jedné skoro jisté smrti unikl, už abych se hnal do druhé?! Proběhlo mu hlavou a on jí musel zatřást, aby myšlenky na smrt vyhnal. Zasvětit svůj život nějakému Bohu přece automaticky neznamenalo pro něj zemřít, to jen v krajní situaci! Připomněl si. "Nechci to 'jen zkusit.'" Pravil, jakmile dokončil svůj vnitřní monolog. "Vím, že Hati je mezi námi, je silný a mocný. Mocnější než kdokoliv z nás." Odpověděl opatrně. "Nepochybuji o něm."

Mladý zelenočerný vlk letěl vzduchem. Držel se poměrně nízko, sotva metr nad zemí. Kdyby se snedl ještě níž, jeho tlapky by se snad i mohly dotknout vysoké horské trávy. Pohled měl otočený ke slunci, které právě zapadalo a z normálně nehostinného vřesoviště tak tvořilo malebnou scenérii. Usmíval se. Bylo mu dobře.
Už nějaký čas se pohyboval kolem azarynská smečky. Poznal několik vlků, kromě introvertního Rufuse, kterého znal už další dobu, teď znal i aktivního Isku a dokonce jedno z vlčat, Popela. Při myšlence na to veselé červenobílé vlče se usmál. Měl vlčata rád a sám doufal, že nějaké jednou bude mít. V Nihilu žádná nebyla, respektive byla, ale už odrostlá. Arrakis. Jméno jeho úhlavního nepřítele mu jednou opět prolétlo hlavou a Tae se zašklebil. Když ho poprvé poznal, byl ještě neškodným vlčetem. Nebyl milý, ale nebyl ani nijak vážený. To jeho sestra Giuseppe, to byla princezna jak se patří. Zdvořilá, přátelská... ani jednu z těchto vlastností Arrakis neměl. Tae'ha potřásl hlavou. Pryč s Arrakisem! Zašklebil se. Už na toho spratka nechtěl myslet. Teď byl z jeho spárů konečně pryč a jistě ho teď čekaly jen lepší zítřky.

Trhl sebou, když zaslechl hlas cizince. No, cizince, tento "cizinec" zde zřejmě měl co dělat, zatímco Tae'ha ne. To Tae byl zde tím cizincem, ne naopak. Pro zelenáče však tento vlk cizincem byl, neboť se ještě neznali. To se ale mělo vzápětí změnit.
Tae'ha se zaposlouchal do vlkova hlasu. Zněl uvolněně, jeden by čekal, že bude přátelský. Přátelskost však z jeho řeči těla nevycítil, to ne. Spíš naopak. Tae'ha si uvědomoval vážnost svého činu - vstoupení na území cizí smečky - zvlášť teď, nevěděl-li druhý ještě o jeho zájmu se do zdejší smečky přidat, a tak mohl jen doufat že se z tohohle nestane podobný boj jako s mladou vlčicí na mostě. Zdejší vlk však vypadal, že má o mnoho více rozumu, působil rozvážně a jakože by na někoho neútočil bez důvodu. "I já tě zdravím." Pravil a pousmál se nad jeho hatiovským pozdravem. Tenhle vlk byl ve víře až po uši, nebo to alespoň předstíral. "Ne, nezabloudil jsem, ale nemusíš se bát, nejsem na územíi vaší smečky nadarmo. Hledám alfu, či mesiáše, jak mu tady říkáte. Jeden vlk mě nedávno osvětlil a ukázal mi Hatiho a já bych teď rád žil pod jeho křídly. Proto si myslím, že je pro mě smečka jemu zasvěcená ideální." Začal opatrně. "Vlastně by se mi hodil průvodce, z předchozích zkušeností vím, že ne všichni ve vaší smečce jsou tak přátelští k cizincům jako ty." Dodal po chvíli. Usoudil, že bude pro oba lepší, když ho tam vlk zavede. "Zavedeš mě za mesiášem, prosím?" Zeptal se poté otevřeně. "Jo a abych nezapomněl, já jsem Tae'ha." Pousmál se nakonec.

Tae'ha v Kultu moc nepochodil. Dozvěděl se, že Alfou je zde Nirix - překvapivě, při jejich prvním setkání se vůbec nechoval jako alfa - vůbec nebyl tak povýšený jako Tae'hův bývalý panovník, Arrakis - ale zdání mohlo klamat. Třeba byl takový jen proto, že chtěl Tae'hu přilákat do smečky. To nevěděl, přilákat by se i nechal, ale bphužel se mu mesiáše nepodařilo najít. Jeho další pouť tedy vedla na sever, na místo, kde snad měl potkat Azarynskou smečku. Smečku, o které slyšel mnoho zlého od nihilských výše postavených, ve výsledku ho ale zajímala vůastně jen jedna pozitivní recenze od vlka Rufuse, kterého kdysi potkal a který snad členem smečky stále byl. Doufal, že ho tu opět potká. Vydal se tedy nahoru proti proudu jakési řeky, matně si pamatoval, že se jmenuje Igna. Putoval dál a dál, až dokud nenarazil na výraznou pachovou stopu. Azaryn. Proběhlo u hlavou a on ji uctivě sklonil. Nehodlal jít dál, ne bez člena smečky. Neznal totiž zdejší pravidla a nevěděl, zda by ho tohle nestálo život.

Už to bylo pár dnů, co se jen tak potuloval kolem řeky Cony. Už by bylo načase, abys vyhledal alfu té druhé smečky, Kultu. O kom že to Nirix kdysi mluvil...? Ach, nemluvil. No to je jedno, prostě vyhledej jejich alfu a řekni, že máš zájem se do smečky přidat. Vždyť i v toho jejich Hatiho už v podstatě věříš, rozhodně víc než v monarchii... Při slově monarchie se vlk ušklíbl. Život jako tulák byl nepochybně těžší, než si pamatoval - snad kvůli nadcházející zimě nebo proto, že už přivykl luxusu žití ve smečce - ale žít s tím, že vám nevládne jakýsi spratek, který si vládu nad smečkou ani nezasloužil, byl neskutečně osvobozující pocit. Tae'ha však musel uznat, že mu pocit sounálěžitosti, kterého se zatím dočkal jen ve své původní smečce a ne v té monarchistické, už skutečně chyběl. Snad proto se rozhodl, že skutečně vyhledá alfu smečky zdejší.
Nemohl si nevšimnout pachových stop, které byly zřetelné na místě, kam vstoupil. Snad to nedopadne jako tehdy s tou agresivní vlčicí. Uchechtl se při vzpomínce na náhodnou Kulťanku na mostě, kvůli které musel pěkně provětrat své bojové schopnosti. Kdepak, tentokrát měl ale důvod, proč vstoupil na území těchto vlků. Snad pro ně bude dosti legitimní.

Seděl u stromu, zabraný do svých myšlenek, a musel se tvářit opravdu neskutečně nešťastně, když si toho všiml i tento cizák. Tae'ha sebou trhl, když na něj druhý vlk promluvil, a okamžitě se obranně postavil na nohy, snad kdyby na něj druhý chtěl zaútočit. Jakmile však zjistil, že nebezpečí je zažehnáno, či spíš že od začátku žádné nebylo, zase se posadil. "Ale ahoj." Prohodil a v duchu protočil očima. Ten mi tady ještě scházel. Proběhla mu hlavou otrávená myšlenka. Určitě bude mít zájem o přidání se do smečky a on ho ještě bude muset představovat Arrakisovi a co hůř, trávit s tím nevychovaným kusem spratka čas. Vidět ho, mít ho na očích. To sotva. Rozhodl se, že musí vlka od smečky odlákat, ať to stojí, co to stojí, a tak byl při sdílení svých trablů velice upřímný. "To vís, že nejsem spokojený." Ušklíbl se. "Jak už to chodí, ve smečkách se občasmění alfy. A my zrovna měli štěstí na takového neschopného..." Raději ztišil hlas, když o Arrakisovi mluvil. "Věděl jsem, že tento čas jednou nastane - u nás se totiž vlk panovníkem rodí a ne stává díky tomu, co pro smečku udělal - ale že to bude takhle brzo, to jsem nečekal. A že po kralování nepobere rozum a nezačne se chovat normálně, to jsem taky nečekal." A protočil očima, tentokrát doopravdy. "A musím tě varovat, tady jsi blízko hranic. Neříkám ti to, jakože bych tě snad odtud chtěl vyhnat, ale nový pan alfa prý nemá moc rád cizince." Nesouhlasně potřásl hlavou.

Povytáhl obočí. "V tomhle máš pravdu." Zahájil smířlivě, nakonec se však rozhodl se na nějakou zdvořilost vybodnout. To, že tato slova zazněla právě z úst vlka, který nikdy ani prstem nepohnul, aby si respekt ostatních vlků zasloužil, a najednou na nich chce vynucovat svá nová pravidla, bylo vrcholkem pokrytectví a někdo mu to nutně musel sdělit. "Co je však velmi zajímavé je, že to zní právě z tvých úst." Ušklíbnul se. Více však neřekl, ne že by si netroufal, jen... stále chtěl být tím, kdo bude mít finální slovo v tom, že odchází. Nehodlal se tímhle malým spratečkem nechat vyhodit, to by bylo přece neskutečně ponižující! "Jistěže rozumím a snad bych i tvé počínání chápal, kdyby to tak dosud nebylo - že pravidla skutečně neplatí pro členy tvé rodiny, alespoň v této smečce ne. Hodláš snad tuto skutečnost změnit? Pochybuju, pouze pokud to bude benefitovat tvé vlastní osobě." I to se mladý Tae''ha opět ušklíbnul. Už znal Arrakise dost na to, aby věděl - aby svými nedávnými činy dokázal - že se nezměnil a za fasádou hrdého panovníka je to stále ten samý malý, nevychovaný spratek. A jak už bylo řečeno, někdo mu konečně musel shodit hřebíněk, i když ho to bude stát členství ve smečce, do které se kdysi natolik chtěl přidat. "Ano, už jsem rozhodnutý. Svým časem totiž marnit skutečně nehodlám." Švihl ocasem a jal se k odchodu. Pokud tohle nebyl ten nejvíc smířlivý odchod z této smečky, už nevěděl, co bylo. Věděl, že pokud bude zůstávat a skutečně se snažit vmést ta slova "odcházím" panovníkovi do tváře, bude jen dále eskalovat situaci a takový Tae'ha nebyl. A tak se jen otočil na podpatku a zamířilpo pláži pryč.

Dále pokračoval v antimonarchistických, až skoro anarchistických myšlenkách, když tu náhle něco zaslechl. No jéje. Jak tak stál a přemýšlel nad svým v tuhle chvíli docela zpackaným životem, rozhodl se ho jeho rádoby chlebodárce a důvod všech jeho pochyb a obav poctít svou přítomností. Tae'ha ho nejprve chtěl poctít výrazem tak nechutným, že by královský panáček stáhl ocas pod nohy a utekl z jeho dohledu, nakonec se však přemohl. Po dobrém, Tae, po dobrém. Musel si připomenout, načež vystřihl pro pana krále velice falešný, ale přece jenom úsměv. Mno jo, předvádět se Tae'ha nikdy moc neuměl, ale rozhodně se nechtěl prát, takový on nebyl. Kdepak, chtěl vklidu sdělit mladému pánovi, že jeho smečku opouští a začít ho pomlouvat až za jeho zády. "Zdravím, Vaše veličenstvo." Pozdravil proto, jak se slušilo a patřilo - alespoň v této pofidérní monarchistické společnosti - a teprve potom se nadechl, aby vyřkl to, co mu už delší dobu tížilo duši. Arrakis ho však předběhl a dožadoval se vysvětlení jakési observace, podle které prý se Tae'ha snad dopustil prohřešku proti společenství monarchistickému. Teda tohle přesně neřekl, vlastně k tomu přistoupil docela mile a objektivně, ale Tae'hovi to tak znělo. V duchu obrátil oči v sloup. No jo, pan monarcha připomínky nestrpí. Zašklebil se - opět jen v duchu - a pak se nadechl k odpovědi. "Skutečně chcete slyšet, co mám na srdci? Myslím, že se vám to nebude líbit a snad by to mohlo i trvale narušit naše... vztahy." Začal opatrně, znajíc Rakisovu kdysi výbušnou povahu. Pokud se mu však dostalo pozitivní odpovědi, pokrčil rameny a vyplivnul to ven. Stále ne všechno, co chtěl mladému panovníku sdělit, stále se to týkalo pouze události s korunovací a i tak se držel hodně zpátky, ale i tak... byla to pravděpodobně ta nejsilnější slova odporu, co kdy princátko slyšelo. "Myslím, že postrádáte to, co dělá dospělého dospělým. A sice respekt ke starším, jmenovitě ke své matce." Pokrčil rameny Tae'ha, jakobyse ho to vůbec netýkalo. Avšak jak nenuceně vypadal, do těla se mu zuačal zabodávat ostgen nervozity, který mohl cítit i přesto, že byl právě napojený na Arrakise a vnímal tak převážně jeho emoce. "To, jak jste ji přede všemi ponížil... myslím, že kdyby vás o minutu předtím nejmenovala panovníkem - myslím, že kdybychom byli v jakékoliv jiné smečce, smečce, kde si nemůžete dělat, co chcete... bylo by vaše jednání označeno jedním jediným slovem. Nepřijatelné." Potřásl hlavou. "Avšak kdo jsem já, abych vám tohle vykládal. Já jsem jen pouhý bojar, nikdo vás nenutí mně poslouchat. Vlastně oceňuji, že jste se mne na tohle vůbec zeptal, značí to, že se snad i trochu zajímáte o názory členů své smečky." Zakončil nakonec svůj monolog smířlivě a s očekáváním v očích se zadíval na Arrakise. Co mu asi poví?