Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  « späť  1 2 3 4 5 6

Zvláštní bylo to setkání s Rufusem. Tae'ha nějak nevěděl, co si o tom celém myslet. Vlk byl milý, to ano, ale něco na jeho smečce mu nepřipadalo správné. To už by se radši přidal k Nihilu, přestože jeho setkání s jednou z členek, Ghaa'yel, bylo přinejmenším pochybné. Nechovala se vyloženě zle, ale ani dobře. Nezdvořile, to bylo to slovo. Ale na takové byl Tae'ha zvyklý, proto ho to nijak nerozhodilo. A jelikož už znal svou magii, nerozhodilo ho ani, když se najednou stal tak otráveným, jako ona. Ano, to bylo to, co ho na Rufusovi zarazilo! Jeho mysl už se chystala zrcadlit jeho pocity, když tu najednou... tam žádné nebyly? Jakoby byl vlk úplně prázdný. Bylo to smutné, alespoň to tak Taehovi připadalo. Byl zvyklý na všechny možné bouřlivé emoce, ale na žádné ne. Tomu vlku musel někdo v minulosti krutě ublížit. To zelenáčovi probíhalo hlavou, když se z jarní pastviny pomalu přesunul na další, mnohem rozhlehlejší pláň. Pláň, která se zdála jakoby nekonečná.

Po setkání s dvěma Nihilčany mladý Tae'ha pokračoval dále na západ. Jejich smečka ho tuze zajímala, tušil však, že na takovémto území bude jediná. A jak by mohl učinit informované rozhodnutí bez toho, aby všechny zdejší smečky poznal, že. Vydal se tedy dál. Vánice už pominula a dokonce vysvitlo sluníčko. Jak pokračoval dál a dál, zdálo se mu, že se pomalu otepkuje, jakoby už přicházelo jaro. Zvláštní, když byl ještě před chvílí uprostřed vánice. Nu což, počasí je proměnlivé, zvlášť když se mění roční období. Zelený si z toho tedy nic nedělal, jen putoval dál. Po chvíli už ho brodění sněhem přestalo bavit, tak roztáhl svá opeřená křídla, setřásl z nich sníh a za chvíli už se vznášel několik metrů nad zemí. Užíval si, že je chvilku zase sám a jeho magie neopičkuje pocity ostatních. Občas samotu potřeboval, aby si mohl pročistiit hlavu.

Jakmile nastala obleva a sníh všude kolem začal pomalu roztékat, vydal se Tae'ha prozkoumávat i jiná zákoutí než jen východní cíp Norestu. Putoval dlouho, moc dlouho, tak dlouho, že už si myslel, že z Norestu musel dávno odejít a chtěl se vracet zpátky. Taky dlouho nepotkal žádného dalšího vlka kromě těch dvou v zimě, a přitom mu bylo řečeno, že je tu vlků plno. Zelenáč měl asi zkrátka pekelnou smůlu. To se však mělo brzo změnit. Tae'ha přeletěl jakousi řeku a najednou co to nevidí! Vlk. A vypadal, že zrovna něco ulovil. Tae'ha si pamatoval, jak mu jeho drahá máti vždy říkávala, že cizím vlkům, co mají v tlamě kořist, se vyhnout obloukem, tento ale působil jako takový nemotorný medvídek a tak se Tae'ha odvážil na něj promluvit. "Uhm, zdravím. Znáš to tu? Jsem ještě v Norestu?" A nezůstal jen u pozdravu, rovnou na chudáka hnědého vybalil hned dvě otázky.

Povzdechl jsi. Tady fakt k ničemu nebyl. Oheň neovládal, vítr nebo sníh, aby tohle krupobití zastavil, taky ne. Nu což. "Budu hádat, že ty si s tímhle asi taky poradit neumíš, což? Jinak bys to už udělala." Pokrčil rameny, znějíc zhruba stejně otráveně jako vlčice před ním. "Jakou máš vlastně magii? Třeba by přece jenom šla k něčemu využít. Umím být docela kreativní, když chci." Otázal se poté a naklonil hlavičku na stranu, asi jakože ho to fakt zajímá.
"To bohužel neumím zařídit." Zavrtěl hlavou na vlččinu žádost. "Nedokážu jakkoliv ovládat svou magii, prostě kopíruju pocity a myšlenky ostatních, aniž bych chtěl. Je to spíš prokletí než magie, teda." Pokrčil rameny. Najednou se mu do hlavy začalo dostávat plno blbostí, tolik, až se mu z toho zatočila hlava. "Tohle děláš schválně, žejo?" Zeptal se malátně a zatřásl hlavou, aby všechny ty prapodivné myšlenky ze své mysli vyhnal.
"Ach jo." Povzdechl si, znějíc teď trochu posmutněle. Už aby tady ten les byl. Zavrtěl hlavou. "I když je to ještě daleko, možná bychom se tam přece jenom měli vydat. Stát tady na mrazu nám k ničemu nepomůže." Navrhl. "Mimochodem, fakt myslím, že bychom se měli alespoň představit, když už tady spolu konverzujeme. Jsem Tae'ha, Tae'ha Sanquine Ka Só. A ty?" Zopakoval svou žádost po vlččině jméně.

A tak se ne zrovna vesele potuloval po lese. Po setkání s otrávenou vlčicí se mu pomalu začaly vracet jeho vlastní myšlenky a pocity, jinak řečeno už zase byl v achich ouvej fázi. Teď už se alespoň nenacházel na otevřené planině, ale v lese, kde na něj tolik nesněžilo. Snažil se nalézt něco k jídlu, ale jak už bylo řečeno, nebyl zrovna dvakrát úspěšný. Čenichal, čmuchal a slídil, ale nikde ani zmrzlá myška nebo spadaná mláďata malého ptáčka.
Náhle se mu v hlavě cosi ozvalo. Byla to jakási slova, kterým však mladý vlček nerozuměl. Že by zaklínadlo? Proťala ten proud cizích myšlenek jedna myšlenka vlastní. Tae'ha z toho nebyl moudrý, proto se rozhodl nalézt původce. A netrvalo mu to dlouho, stačilo se trochu rozhlédnout a narazil ve svém zorném poli na vlka, jehož rudá srst zářila ve sněhové pokrývce jako oheň. "Hej, ty!" Zavolal na něj a jal se brodit sněhem k němu. "To tobě se honí v hlavě ty čarodějné myšlenky?" Zeptal se bez okolků.

Jak Tae'hova magie - prokletí pravila, jakmile se k vlčici přiblížil, okamžitě začal kopírovat její pocity. Najednou ho tedy zaplavila vlna vzteku na celý svět a na všechny kolem, mísící se s jakousi otráveností. Černozelený vlček byl jen matně schopen zaregistrovat své přechozí, nehezké myšlenky. Byť ty, co se mu nyní rojily hlavou, také jistě nepatřily do kategorie hezkých, alespoň už se neničil sebenenávistí za to, že se vydal na tak dlouhou cestu s nejistým výsledkem. "To bohužel nemám!" Zaštěkal a začal se brodit hlubokým sněhem směrem k té neznámé vlčici. "Můžu ti přesně říct, jak se teď cítíš, a pokud pomyslíš na své jméno, i to uhodnu, ale od zimy náš to ani jednoho nezachrání." Zašklebil se na vlčici, jejíž zbarvení už teď mohl odhadnout jako šedé, neboť byli už poměrně blízko. "Uh, jak se jmenuješ? Znáš to tady?" Zeptal se, když se konečně dostal tak blízko, aby druhé viděl do tváře.

Mladý vlk zelenočerných barev se potuloval krajinou. Nebyl na Norestu dlouho, sotva pár hodin, a vlastně zatím potkal jen jednu vlčici. S tou se však před chvílí rozloučil a dále pokračoval sám. Přebrodil řeku - šel nejužším místem, co našel, přesto však jeho kožíšek neušel smočení - a zmrzlý jak rampouch zamířil do nejbližšího lesa. Proč ho nenapadlo použít křídla, to nevěděl. Holt asi nebyl nejostřejčí tužka v penále.
Nyní poznal nového vlka, úspěšně překonal řeku a teď měl hlad. Rozhodl se tedy, že se vydá hledat něco k jídlu. Možná proto zamířil do toho lesa, ten přece jenom působil pohostinněji než nehostinné planiny. A tam už na nic nečekal a vydal se hledat potravu. Čenichal sem a tam, čumák skoro až přilepený k zemi, ale upřímně, nebyl pranic úspěšný. Našel pachy mnoha vlků, ale po kořisti jako by se slehla zem.

Směrem z východu se k území Norestu blížil zelenočerný vlk. Bloudil už dlouho a nepotkal přitom žádného vlka. Jako přirozeně smečkového tvora ho to ničilo. Možná jsem neměl odcházet z domova... Posteskl si. Ale na to už bylo pozdě, teď už nebylo cesty zpět. I kdyby se vydal zpět, jeho stopy už dávno zavál sníh a on nevěděl, kterým směrem jeho domovina byla. Nezbývalo mu tedy nic než pokračovat rovnou za nosem.
Sníh ho studil na tlapkách, svá křídla se však kvůli vichru a do těla bijícím ostrým sněhovým vločkám neodhodlal použít, ještě by ho to někam odvlálo. Nic k jídlu už taky dlouho neměl... obecně se v tuhle chvíli měl vlastně docela špatně, to musel přiznat i jako věčně dobře naladěný, optimistický vlk. Náhle ho ze sebezničujícíchmyšlenek někdo vyvedl. Tae'ha ještě nevěděl, kdo, ale zahlédl před sebou nějakou siluetu. "Haló? Je tam někdo?" Zvolal proto opatrně.

Meno
Tae’ha Sanquine Ka Só

Prezývka
Tae

Vek
Mladý dospělý – 4 roky
Dat. nar.: 21. 2. 2020

Pohlavie
samec

Matka
Matsuki

Otec
Aishi Sanquine Ka Só

Súrodenci
Tuleen, Dallope, Hikira

Dalšie rodina
Sestřenice – Omara

Charakteristika
Tae’ha je na první pohled ničím nevýrazný vlk. Je vcelku přátelský, velice klidný, k cizím trochu nedůvěřivý. Jedním z jeho nejvýraznějších povahových rysů je kopírování ostatních. To úzce souvisí s jeho magií, kdy s vlky v jeho blízkosti sdílí emoce a pocity. Kvůli těmto emocím se může jeho chování až rapidně měnit, vždy však platí, že se řadí mezi klidnější, většinu času dobře naladené vlky. Nějaké výbuchy vzteku proto nečekejte, i kdyby ho něco skutečně štvalo. Pozorovali-li byste jeho chování ve smečce, pak je milým vlkem, který by pro svou rodinu (myšleno i smečku) udělal nejspíš úplně všechno. Je vždy v dobré náladě, optimistický a pomáhající, kde jen to jde. Miluje vlčata, s dospělými si však také dobře rozumí. Mimo smečku je spíš opatrný, než že by se do situací s cizinci vrhal po hlavě. Když už však na takovou interakci přijde, jeho počínající nálada bývá také spíše dobrá, avšak rychle se projevuje jeho zrcadlení osobnosti ostatních.

Minulosť
---

Zaujímavosti
- Jeho celé jméno zní Tae’ha Sanquine Ka Só de Ainet, ale rod de Ainet zpravidla nepoužívá, prostě proto, že mu jeho jméno s ním připadá moc dlouhé.
- Miluje borůvky, naopak nemá rád ptačí maso.

Mágia
Potestas animae // Síla duše
Zelenáčova magie by se dala volně zařadit mezi magie mysli. Nejde však o pouhé čtení myšlenek, myšlenky vlastně číst ani pořádně neumí. Dokonce ji nepoužívá ani vědomě, jde mu to tak nějak samo. Používání jeho magie tedy není nijak časově omezeno.
A o co tedy jde? Potestas animae by se dalo zkráceně popsat jako zachycování pocitů ostatních. To probíhá dosti přirozeně, jakoby ostatni vlky kopíroval, zkrátka pokud bude vlk vedle něj myslet na potkana, kterého měl k snídani, Tae’ha na něj najednou bude myslet taky. Stejně tak bude s druhým sdílet například pocit hladu, přestože on sám nedávno jedl. Pokud vlk na něco intenzivně myslí (v praxi myšlenky psané kurzívou), Tae je dokaże pochytit taky, opět jakoby to byly jeho vlastní myšlenky.
Tae’ha si kromě pocitů a myšlenek také občas přehraje úsek něčích vzpomínek, s tím se pojí i to, že dokáže až podezřele přesně odhadnout něčí jméno, aniž by se mu daný vlk představil.
Tae’hova magie sílí s jeho věkem. Je také dedičná, ale jen přes jedno pokolení (tedy jeho děti ji zdědit mohou, pokud však nezdědí, jejich děti už ji zdědit nemohou), pravděpodobnost je zhruba 25%.
Jeho magie však má i svá negativa. Hlavním negativem je magie samotná a fakt, že ji Tae’ha nedokáže nijak ovládat. Je to totiž čestný vlk a kdyby mohl komunikaci s ostatními zakládat na upřímnosti a ne na tom, že automaticky ví, co má druhý vlk na srdci, udělal by to. Jeho životním cílem je tedy najít někoho, kdo by mu magii dokázal byť jen na chvilku vypnout.
Mezi další, zcela praktické nevýhody patří například to, že často nedokáže rozeznat cizí myšlenky od těch svých. Všemi těmi vjemy bývá také často zahlcen, tím se pojí i časté, silné bolesti hlavy a chronická únava.

Obrázok
Nejde mi zkopírovat obrazek, ale je to z free galerie, ten černozelený vlk s křídly, úplně nahoře na 3. stránce vpravo.
(ukraden Kiler, tímto jí za něj děkuju)

Ďalšie vaše postavy na brloh
Omara, Everett

Discord meno
eggtist


Strana:  « späť  1 2 3 4 5 6