Príspevky užívateľa

No, Timek vlčinu neznal do doby, než si jí mohl blíže prohlédnout. Pak si jí moc dobře vybavil, a to nejen z plesu, ale také z rodinné sešlosti, kterou pořádal S'Arik u hvězdné jeskyně. Bylo to dítě Aikanovo, které očividně našlo zálibu v hledání problémů. Chuděrka. Měl jí vůbec kdo vychovávat? Do toho Timovi ovšem nic nebylo, ale když šlo o výchovu dětiček, hned mu v hlavě jely nejrůznější soudy. „Přerostlé vydry? Dole u řeky?“ Pokud bylo v okolí nějaké potenciální nebezpečí, rád by o tom věděl. Sic v okolí žádný pach nějaké neznámé zvěře necítil, nechtěl by se ale za pár minut ocitnout pod nájezdem rozzuřených vydrýsků. A taky by o něčem takovém měl doma udělat report, víme, jak to dopadlo s neznámou šelmou naposledy... „Proč? Jsem Timothée, léčitel z Přízračných, a pomáhat vlkům v nesnázích je moje práce. Jsi dcera Aikanova, že ano?“ Řekl prostě, a než mu vlčina dovolí shlédnout rány, jal se prohrabat ve své brašně. Určitě rány očistí mechem a výtažkem z máty, který tu měl. Snad i něco k dezinfekci tu mít bude, jen je to vše už dlouho sušené, tedy účinek není tak rychlý, jako by byl u bylin čerstvých. Lepší ale, že vůbec nějaký účinek bude, že? Už to chce jaro...

Konec otázek, na které teď odpovědi není třeba hledat! Timek se zastavil na menším kopečku, aby se rozhlédl do dáli, a zkonstatoval, kdy bude vhodné se na patě otočit, a vydat se jiným směrem. Tímhle stylem by totiž mohl dorazit až do Nihilu, a to tak docela v plánu neměl – nikomu totiž neřekl, že se plánuje vzdálit tak daleko, nebo na tak dlouhou dobu. A své nejbližší by stresovat skutečně nějakým pohřešováním nechtěl. Co se stavu zmizelého týče, toho už měl za život užito už dost!
A tak když se rozhlédl, v dáli spatřil postavu vlčí. Když nasál vzduch do plic, aby mohl identifikovat, o koho se jedná, zjistil dvě věci. Dvě velmi důležité věci – je to vlk z Nihilu, a je dost pravděpodobně raněný. Krev. To je to, co Tim cítil úplně nejjasněji, a také co ho nejvíce znepokojilo. Měl s sebou svojí lékárenskou brašnu, jejíž podoba stále byla pouhou iluzí, a tak samozřejmě neváhal, a jal se nihilčance pomoct. Nepředpokládal, že to bude vlk nebezpečný, když je ze smečky spřátelené, proto se svým krokem neotálel. „Zdravím,“ pozdravil dost neformálně, ale přát vlčině hezký den teď opravdu na místě nebylo. „Co se ti stalo? Krvácíš, nech mě ti pomoct.“ Ptal se, ano, protože existovali i jedinci, co jsou schopni lékařskou pomoc odmítnout. Timek se ale nemínil vzdát, chtěl vidět ty rány vyčištěné!

Timek mohl asi jen hádat, co tomu malému šrotuje v hlavě. Malému, no ovšem, už malý nebyl dávno. Byl to puberťák, skoro rostlý jako on. Jenže pro něj to bude pořád Malej, že jo? „Opravdu?“ Našpicoval ouška, když Guláš zmínil, že s Harim lovili štiku. Věděl, že s Harim párkrát venku byl, ale příliš detailů jejich výletů neznal. Více ale asi Tima potěšilo, jak informaci, že strýc má za partnera právě bílého umbru, přešel bez jakéhokoli pozastavení. Možná tedy jen Tim v tom viděl něco, nad čím by se někdo mohl pozastavit, ale neposkvrněn vlčecí dušinka v tom asi jen těžko zhlédne něco špatného. „Na jaře, až ti bude lépe, se můžeme všichni vybrat na lov do řeky společně.“ To byl dobrý nápad, hm?
Kývnul. „Odpočiň si. Zůstaň tady bokem od ostatních, a za pár dní pro tebe dojdu – nastěhuješ se vedle, ke mně, ano?“ Řka. Vymění mimísky Anjel za tohohle mimíska. „Teď tam jsou malá vlčátka od Anjel, ale za pár dní už je budeme moci přesunout sem.“ Ano, teď byla snad jen týden stará, a Timek je chtěl ještě nechat sobě na očích, možná proto, že se na ně prostě rád koukal? Hah, i to je možné. Na dvou týdnech je hodlá přesunout i s rodiči sem.

Tohle byl Timův první větší výlet po... no, po opravdu dlouhé době. Nejspíše od začátku zimy, nepočítajíc ty pracovní záležitosti, jako svatba v Nihilu (pozvánka byla přeci jen formální) nebo výlet na azarynské území za vidinou uzavření dohody. Tenhle výlet byl ale také pracovní, protože jak víme, Tim pracoval 24/7. Chtěl vidět, jak příroda reaguje na zvyšující se teploty, a hledal známky potenciálního nebezpečí. Mezi to se žel řadil i stopy po jistém živočichovi, který se mu týden zpátky pokusil zkonfiskovat tělo. Timek byl teď díky tomu na odčervovací kůře, a musel uznat, že mu v souvislosti s tím nebylo úplně nejlépe. Cítil se tak zvláštně dizzy, no, jednoznačně né ve své kůži. Přikládal to však všem těm bylinkám, které si denně dával.
Nevěděl, jak dlouho už nebyl v těchto končinách, ale moc dobře si pamatoval, jak zde provedl jednu z prvních záchran života, a to u vlka jménem Chris. Kdepak je mu asi konec? Zda-li ta svá zranění rozdýchal, a běhá si to někde vesele dál? Vesele... Ten jedinec tvrdil, že byl vrahem, tak těžko říct, jestli ta Timova záchrana tehdy byla skutečně užitečná. Dokázal by se nad vrahem slitovat i dnes?

No, vlčina mohla být z těch informací zmatená, ale ono jich řpeci tolik nebylo! A byly to užitečné informace zdarma, tak by nad nimi neměla ohrnovat nos! Nic takového se samozřejmě nestalo, a ani si to Timek nemyslel. On jí jen teď materiálně nemohl pomoci, a možná ani nechtěl – kvůli smečce. „Ano, někteří třeba budou k výměně svolní,“ přikývl. Třeba má tahle vlčina něco, o co by nějaký bylinkář nebo léčitel stál, hm? Co on věděl, že? Jednu věc jistě – on o žádnou výměnu teď nestál. Bylinky mu jsou vším, a to nejen teď v téhle zimě.
„Díky. Teď už se ale pomalu vydám na cestu zpátky,“ pronesl. Ano, byl čas tuto podivnou konverzaci již ukončit. Né, že by byla vyloženě špatná, ale očividně měl s tím mluvením dnes nějaký problém. Možná proto, že běžně se s tuláky nevybavoval. Byl pořád zavřený doma, skoro nikam nechodil... no jo, ten introvert je v něm mnohdy tak silný, že zabije i jeho přirozenou chuť ke komunikaci. „Takže nashledanou.“ Ale zda-li se ještě shledají, to si tipnout nedokázal, a příliš mu na tom ani nezáleželo.

Bylo brzké ráno, a Timek byl na průzkumu. Zkoumal, jak bouře v předchozích dnech zruinovala už tak dost zimou vyčerpanou okolní přírodu. Konečně se zdálo, že začíná obleva, neboť pocitově se teplota bezpochyby zvýšila, i kdyby jen o pár stupňů. Netřeba říkat, že to bylo více než dobré znamení – brzy už třeba povolí i samotná hvězdná jeskyně. Né, že by měl snad Timeček absťák, ale propojení s hvězdami chybělo snad celé smečce. Bylo třeba najít odpovědi na nové otázky ohledně událostí ze zimních měsíců, a ohledně budoucnosti v měsících teplejších. Je nutno už začít hledat na životě nějaká pozitiva! Sic to se stále se šířící nemocí ve smečce ještě pořád nebylo ideální, i tak si ale Timek ta pozitiva najít dokázal. Hariho, no ovšem! I teď se koneckonců na průzkum vydal z pelíšku v jejich společné noře. Ta nora byla vskutku požehnáním, a to zjistil Timek hlavně až nyní, kdy ten klid od kašlajících členů smečku docela ocenil. Tam je s Harim nikdo nerušil.
No, ale zpět k práci, že? Bylo třeba to tu obhlédnout, sepsat si do kůry mozkové zničující dopad větru na území, a třeba i začít s úklidem. I když ten bude lepší možná nechat až se ještě trochu teplota zvedne. Obleva toho s sebou totiž možná přinese mnohem víc, než jen polámané větve a klády. Možná odhalí i pár odstrašujících tajemství. Ale doufejme, že ne. Během zimy se u nich nikdo nepohřešoval, takže ten nejhorší možný nález po zimě snad nenastane. Jakmile ale poleví i půda, čekal je třeba i pohřeb Aikanova těla. A na to se snad nikdo netěšil. Pro něj se tehdy postavil jen kamenný hrob, a od té doby byly jeho ostatky snad netknuté. S hladem to u nich tak katastrofálně nebylo. Tu u jezera bylo opravdu hodně bordelu. Nejen to, co popadalo ze stromů kolem, ale i to, co sem vyplavilo jezero. Hnus!! Ale nebylo to nic neškodného, jen bordel dobrý tak na podpal. Ale to jen když to pak všechno uschne, což asi ještě dlouho nehrozí.
Timči se procházel mezi těmi klacky u břehu. Každý jeden byl jako druhý, opravdu nic z čeho by snad vykoumal lék na rakovinu, nebo tak. Až něco zaujalo jeho očíčko! Na jedné kůře se mu zdálo, že vidí něco jako snad jikry zeleného odstínu, ale nebyl si jistý, na co to skutečně kouká, takže šel blíž. Jestli si myslel, že bouře sem z jezera nevyplavila nic nebezpečného, tak neměl chodit zkoumat tento kus dřeviny. Když k tomu přiblížil čumák, aby to pachem identifikoval, nezjistil nic, kromě toho, že to tak podivuhodně smrdí. Ještě takový pach necítil, ale z nějakého důvodu to v něm nevyvolávalo dobrý pocit. Byla to ale jen nějaká přírodnina, určitě, a tak to chtěl nechat být. Chtěl, ale neznámá nutkavá síla ho donutila na ten kus kůry sáhnout, a otočit jí druhou stranou vzhůru. Tu se lekl až nadskočil, protože z vnější strany kůry si hověl nějaký tvor. Tvor, ano, protože říct tomu červ bylo asi troufalé. Byl to nějaký druh parazita, kterého ještě Timek nikdy neviděl. A byl živý!!! To poznal podle mírně těkajících tykadel. „Není na hmyz ještě brzy?“ Dobrá otázka, na kterou mu neměl kdo odpovědět.
Byl zvědavý, ale zároveň se k tomu nechtěl moc naklánět, protože to mohlo být něco nebezpečného. I když parazit vypadal, že si na tom kusu klacku slušně felil, jeden nikdy neví, obzvlášť tady. Byl malý, černý, připomínající stonožku, nebo tak něco. Opravdu jen vzdáleně, to byste museli vidět sami, abyste měli představu. „Hm, podivuhodné.“ Poznamenal si pro sebe. Když chtěl udělat krok zpátky, a odejít, tak se náhle ten hmyzák rozhodl v mžiku slézt z klacku, a zavrtat se pod sníh. No, Tima to dosti znepokojilo, ale vlastně si tak docela oddechnul, když už na toho tvora nemusel koukat. Mínil odejít, ale kdyby to udělal rychleji, možná by si ušetřil mnoho dalšího trápení. Než se totiž stihnul vůbec nadechnout, tenhle parazit se ze sněhu vyhrabal u jeho levé packy, na kterou okamžitě vlezl. Timči vyjekl, a hned začal s packou třást, ale nebylo to nic platné! Parazit se jeho nožky pevně držel, ale to jen několik vteřin, a to do doby, než se mu hmyzák prokousnul kůží, a bez okolků mu pod ní vlezl. Do těla!! Tim vyjekl ještě hlasitěji, a do packy se reálně zahryznul, aby nějakým způsobem zamezil tomu, co se právě dělo. Srdce mu bušilo ostošest, ale to mu nebylo k ničemu platné. Tenhle hmyzák se na nic neptal, prostě mu bez okolků zmizel v těle. A Tim mohl jen vyděšeně stát a dumat nad tím, co se právě odehrálo. Sen!! Né, né – noční můra!! Byl napaden nějakým zvířecím parazitem!!
Kdyby... kdyby tu někdo byl, mohl by mu aspoň svědčit, že se to právě odehrálo, ale s tímto? Za pár chvil tomu sám neuvěří! A to to ani nebylo tak bizarní, protože paraziti prostě stály o hotel v teplém a hojném těle, že? Jenže Tim na to nebyl připravený! Nebyl připravený býti hostitelem nějaké havěti, a tak bylo jasné, že až ze sebe otřese tenhle šok, půjde si dát hned domů odčervovací kůru. A nebude ke svému tělu vůbec shovívavý, té věci se musí zbavit co nejdříve. Něco z anýzu, máty, možná se přiotráví durmanem, cokoli!! Protože psychóza je stokrát lepší než pocit, že vás něco zaživa požírá! Protože to se klidně stát mohlo, ne? Ježíšku na křížku! Okamžitě musel vyrazit směr léčitelák, okamžitě!!

I když to dle Bellanny slov bylo rozhodnutí náhlé, záleželo nakonec na tom, že ty malé chce, no ne? Timek tu rozhodne neseděl proto, aby soudil, jak už bylo řečeno. On byl rád, že se bude moct přijít na mimísky pak podívat, a to mu ke spokojenosti stačilo. „A těšíš se? Máš tip, kolik jich tak bude?“ Timči byl opravdu zvědavý, jaké pocity Bellanna má, ač mu muselo být jasné, že z porodu musí mít vítr. To ostatně každá nastávající matka, a obzvlášť prvorodička. Držel však modré vlčině palečky (ač žádné neměl), aby vše proběhlo bez komplikací. „No, už to tak vypadá.“ Pousmál se. Fakt, že těch rodičů bude teď v Norestu očividně více, evidentně Bellannu potěšilo.
Rozhodně jí nehodlal strašit nějakým flashbackem na traumatizující první porod Anjel, ale říct jí, jak to bylo se Štístkem by asi mohl. „Jsou v pořádku. Moc hezky prospívají, ač mě vlastně překvapuje, jak vyrovnané váhy mají. Je o ně dobře postaráno, jejich matkou je moje dobrá kamarádka.“ Pronesl svůj objektivní úsudek. Věděl, že Anjel s Roihem na ta dítka čekali, a že se o ně starají jak nejlépe dokážou, a to i přes jejich nízký věk. Jak úspěšně je vychovají, to už je otázka druhá, na kterou ale Tim odpověď hledat nemusel. Není mu po tom nic. „Jedno vlče po porodu ale nedýchalo. Někdy se to stává, když se přidusí v porodních cestách, nebo naloká plodové vody. Povedlo se mi ho naštěstí probrat k životu.“ Pověděl.
Kouknul do davu, kam Bellanna ukazovala. Ah, tohohle vlka si pamatoval z toho mezismečkového dramatu. Jeho jméno by si už nevybavil, možná ho ani nikdy neznal. „Tak to asi budou všechna okřídlená, hm?“ To byl jen takový tip, vzhledem k tomu, že oba rodiče křídla měli. Anjel s Roihem křídla neměli, a měli dítko okřídlený, takže i zde se určitě může stát, že třeba jedno dítě mít křídla vůbec nebude. Nu, je na ně zvědavý.
Pousmál se. „To jsem rád,“ pronesl, když poznamenala, že vše probíhá dobře. Úsměv mu nezmizel ani ve chvíli, kdy zmínila opioidy. Většina těchto bylinek nebyla nebezpečná tak jako jiné látky objevující se převážně ve světě lidském, ale dokázala utlumit vlkovo vnímání natolik, že pak nebezpečný sám sobě býti dokázal. Dost těchto bylinek mohlo mít na plody negativní vliv, takže bylo určitě dobře, že je Bella nyní vynechávala. „Hlavně, že nejsi nemocná. Teď všude řádí nějaký bacil.“ Ano, Guláš byl nemocný, a Norek viděl taky kašlat. Kde ta vlastně byla? Léčit se nepřišla, takže předpokládal, že to zvládla sama.

Počasí se doslova a do písmene zbláznilo. Letošní zima nejen že začala brzy, ale přetrvávala v plné síle i nyní, kdy už dávno měla polevovat. Jaro by mělo být na dosah, a né že se nad Norestem zas a znovu stáhnou mračna, a přinesou jim do života takové nehezké naděleníčko. Timek mohl být rád, že když se zvedl vítr, byl zrovna s Harim v jejich skalním příbytku. Pozorovat vánici tedy mohli v bezpečí, ale nedalo se říct, že by byl snad Tim v klidu. Už měl toho počasí plný kecky! Byl to neustálý strach o zdraví všech ve smečce, a navíc tak strašně zima stěžovala všem život. O jídlo byla nouze, některé bylinky začaly už docházet... byla zkrátka čas, aby se ta zima už odpakovala do míst, kam slunko nesvítí. „Skončí ta zima někdy, nebo už napořád budeme přežívat v době ledové?“ Odfrknul si a kouknul po Harim. Rád by se šel podívat do nory léčitelské, jak to tam vypadá s pacienty-nepacienty, ale cožpak v tomhle blizárdu mohl?
Když se zase pohledem vrátil ven, kde vánice zuřila, mohl si jen představovat, jaké škody by mohla napáchat. Stromy se pod náporem větru ohýbaly, bylo jen otázkou času, než to jeden z nich vzdá. Dvojice vlků měla štěstí, že mohla být schovaná, ale okolnosti jim tohle štěstí brzy překazí. To když se v dálce ozvalo hlasité zadunění, Timek pořádně našpicoval uši. Už to padá! Doufal, že v okolí zrovna nikdo nebyl, ale i tak se snažil do větru zaposlouchat, jestli se nebude mísit i se zvukem nějakého utrpení. Možná. Možná že něco slyšel. Přes tu meluzínu se však dalo jen těžko poznat, jestli to jen kvílí vítr v korunách stromů, nebo někdo vyje o pomoc. „Neslyšíš něco?“ Zeptal se tedy svého společníka.

od Cayny

Timek ovšem slova Orda nijak nekomentoval. Jistě, znělo to možná v uších nějakého tuláka přísně, tak to ale zkrátka a jednoduše bylo. Bez přibarvování, takový byl život ve smečce, a bylo důležité, aby tomu tak bylo i nadále, protože pak by mohla nastat anarchie, a to nebylo nic pěkného.
Přikývnul. „Tak tedy hvozd,“ odsouhlasil to i nahlas. Už si v hlavě představoval, kam asi tak jí umístí. Před pár dny byl na průzkumu okolí tábora, a věděl o těch malých skalkách, které na různých částech hvozdu byly. Jedna z nich přijde bezpochyby vhod, protože vlčině poskytne závětří, a bude snadno dostupná z léčitelské nory. I když, jestli bude nebo nebude dostupná, o tom nakonec rozhodne až počasí. Poslední dny se začínalo zhoršovat, a nedalo se říct, že by mu snad mělo být v nadcházejících dnech konec. Nakonec pro něj byl velký risk chodit tak daleko od domova, to už mu dnes bylo jasné.
Nadále se na cestě na území jen a pouze zaposlouchal do povídání Malky. Něco už mu sama řekla za městem, jaké detaily poskytne nyní, to nevěděl. Jemu to samozřejmě znělo tragicky, taková minulost, ale nakonec... mluvila určitě pravdu? Nuže, prve o azyl ani nestála, tak stálo by jí to za to, aby si vymýšlela?

Achich ouvej, tohle byla tedy šlamastyka! Bez jasného a okamžitého řešení, což z té šlamastyky dělalo skutečný problém. I když se snažil Tim něco vymyslet, teď ho pod tím menším tlakem nic nenapadalo. Jen sledoval Hariho trpícího v bolestech ve sněhu, netušíc, jak víc mu pomoci. věděl, že víc mu pomoct už nedokáže, né tady, ale chtěl! To mnozí jistě znají, jaký je to pocit, nedokázat pomoct milovanému jedinci.
„Určitě?“ Ptal se, když Hari zavelel, ale sám dobře věděl, že čím dřív půjdou, tím líp. „V noře si lehneš a já ti dám na ty packy nějaký obklad. Bude dobře,“ řekl co nejpřesvědčivěji jak dokázal. Ano, bude dobře, ale hned potom, jak si projde timhle menším peklíčkem. Domů je to ještě štreka, ale faktem zůstává, že kdyby to šlo, Tim by tu cestu jakkoli urychlil. „Když nebudeš už moct, tak se zastav, a odpočiň si.“ Timek mu hodlal být po boku, ale bylo vskutku směšné mu snad nabízet, aby se o něj opřel v případě nouze. I když by se pod Harim asi nepodlomil, nejspíš by to nemělo velký efekt.

Bylo evidentní, že si Timek oddechnul, když Hari jeho návrh odsouhlasil. A s takovým nadšením! To se Timovi rozkmitala špička ocásku a v tváři vyrojil upřímný úsměv. Jeho chlapec souhlasil!! To je velká věc! Jejich vztah koneckonců nemůže dosáhnout některých cílů, jako páry standardní, a proto by tahle událost pro ně mohla být velkým milníkem. Ač ani sám Tim asi netoužil po něčem zrovna dvakrát velkolepém, věřil, že to celé bude fajn. „Bude! Bude to úžasné!“ Pronesl s důvěrou v tato slova.
Timek si nemyslel, že by takové partnerství mohlo být pro estreláky zapovězené, protože sama Ryumee ho koneckonců v citech vůči Harimu podporovala a utvrzovala. Proč by to dělala, kdyby proti tomu nakonec stála? „Neměj strach, já to s ní domluvím.“ Ujistil ho a čumákem ho jemně šťouchl do tváře.
„Vlastně ne, nebyl. Ale chystám se jít na tu v Nihilu, a dělat si poznámky.“ Ano, už o tom jistě slyšel, a to hlavně z úst samotného A'Kazy, s kterým se na začátku zimy o tom bavil. Chlapec se bude stěhovat. „No, budu se na to muset ještě poptat, ale pro nás estreláky je důležité, aby to proběhlo za dohledu hvězd, nebo na místě, kde k nim máme blízko. Třeba u studánky, nebo u hvězdné jeskyně. U té by ostatně měl obřad končit – partneři spolu přečkají noc v hvězdné jeskyni, a nechají si zdát o společné budoucnosti.“ Pověděl o informacích z kultury smečky, které mu jistě kdysi dávno sdělila Ryumee. „Vlastně se divím, že za tu dobu, co tu jsem, tak se tu ještě žádný takový obřad neodehrával. Je čas to asi změnit.“ Pousmál se nad tím.

Tim ani nemusel být alfa Azarynu, a už se za mládence vcelku styděl. Věřil však, že Feier snad měl důvod pro to, proč ho tam bral, a kdyby žádný nebyl... není to Timčova starost. On měl teď starosti jiné, a to vysledovat Hariho reakci na jeho troufalý návrh. Vlastně se sám sobě divil, že to nadhodil tak klidně a bez většího stresu. Asi byl už mírně otupělý, protože ty emoce ho za poslední rok dost zruinovaly. Nakonec v dobrém slova smyslu, ale rozhodně to byl zážitek vyčerpávající. „Ano, přesně tak. Že bychom se vzali, měli svatbu, tak,“ specifikoval to tedy na Hariho dotaz. Neviděl v tváři bílého vyloženě nesouhlas, ale mohl si být jist, že se neskrývá v jeho hlavince? Mohlo být skutečně brzy na takové návrhy, nemohl by se divit, kdyby Hari odmítnul! „Musel bych to probrat s Ryumee, ale myslím, že by neměla být proti.“ To dodal proto, že se mu snad přeci jen na mysl nervozita nakonec vplížila. Ryumee, no jo! Ani ona neměla s Everettem svatbu, ale jelikož za rod zodpovídala, ani nemusela. Chtěl dál Harimu pokládat otázky, co on na to, ale nesměl na něj tlačit, ne!!

Timek si v hlavě vyobrazil vzpomínky na šedavé vlka s výrustky na zádech, které připomínaly ostny. Byl to jedinec vskutku zajímavý, ale to chování, které tehdy předváděl, v Timovi potlačovalo chuť se o něj zajímat nějak blíže. „Chvíli neposeděl, pořád sebou vrtěl, a tvářil se, jako že je to celé setkání jedna velká hra. Tak docela tím podrýval vážnost celé situace. A taky v jednu chvíli začal chytat sněhové vločky,“ vzpomínal. „Nechápej mě špatně – pro vlče je to chování asi normální, ale zdál se být už dost velký na to, aby věděl, že se to na takovéhle události nesluší.“ Chyběla mu zkrátka špetka diplomacie, a Tim na takové unhinged jedince nebyl vůbec zvyklý, a ani připravený.
No vskutku! Stejně tak Tim by pro Hariho udělal mnohé – snad i vraždu by mu odpustil. Za určitých podmínek, no ovšem. On však ale nevěřil, že by snad byl bílý zlý, protože ho takového nikdy neviděl. Možná byl na dřívějších setkáních s Azarynem trochu rozpálenější, ale neviděl to jako vysloveně indikátor nějaké špatné vlastnosti. On na něm zkrátka viděl jen to nejlepší. A to bylo v pořádku, vzhledem k tomu, že byl zamilovaný!
„Totiž–,“ začal, avšak nedokončil. Ucítil, že Hari vedle něj znervózněl. Ať už tím tónem hlasu, nebo takřka neznatelným ztuhnutím. Ach, to Timek tedy nechtěl! Otočil k němu hlavu, aby mu viděl do očí. On tu myslí na takové hezké věci, a Hari se akorát děsí s čím přijde. Tož i Tim měl strach, ale z úplně jiných důvodů! Chtěl by, aby se bílý stal součástí jejich estrelácké rodiny. Ryumee si taky přidružila Everetta, Timek to chtěl taktéž! Jenže jak se na to asi bude Hari tvářit? Obzvlášť, když jeho rodina byla zvláštním způsobem speciální. „Hodně pro mě znamenáš, a jsi důležitou součástí mého života. A doufám, že tomu tak bude napořád. Chtěl bych, abys mohl být součástí i mojí rodiny, a nést tak moje rodové jméno – Estrela do Norte. Otázkou je, jestli bys to tak chtěl i ty? A neboj se mi říct ne, protože rozumím, že možná je na taková rozhodnutí brzy.“ Ale hodiny tikají, oni stárnou!! Znají se už dva roky, a jejich láska je skutečná, tak proč to vlastně neprodiskutovat už nyní? Nikdo neříká, že se vezmou už zítra!

Nuže, Timek netušil, co se Harimu honí hlavou, a že vlastně je tato konverzace o Azarynu pro bílého lehce triggering. Jak by se asi tvářil, kdyby věděl, co se mu tehdy s azaryňankou u řeky stalo? Zvládl by být objektivní, a posoudit profesionálně, kdo je za to odpovědný? Nebo by za něj mluvily emoce? Je pravděpodobné, né však zaručené, že jednou se třeba do této situace dostane, a pak se uvidí, jak vadný estrelák to je. No, jen těžko by si sám sebe představil v pozici, kdy by pro Hariho požadoval trest, a tak dojít odpovědi na tuto teoretickou otázku nebude tak těžké.
„No, ano, dost mě to překvapilo. Čekal bych, že se budou chtít prezentovat trochu... lépe. Ten jeden z nich byl takové tele.“ Mluvil o vlku, jež se představil jako Cyrano. Jeden by takového jedince na důležitém jednání určitě nečekal, ale pokud mělo být smyslem jeho přítomnosti tam, aby se něco přiučil, tak budiž. Možná to nějaký efekt mít bude, to už Timek posoudit nezvládne. „Možná měla pocit, že jí v krvi proudí oheň, a Azaryn jí pomůže tenhle potenciál využít. Nebo je odpověď tak snadná, jak říkáš – byla zamilovaná.“ Nač nad tím tak složitě dumat, když odpověď mohla být skutečně tak prostá. Ty city s jedním dělají divy, a klidně i s Marielle mohly. V jejich rodu sice nejsou emoce tak odsuzované jako u rodů jiných, správný estrelák nemá však jednat z popudu, a měl by být inteligentní. Že se estrelák přidá do Azarynu se mezi moudré kroky považovat nedá.
Usmál se a přivřel oči. „Nevím, jestli zvládnu všechno, ale s tvojí podporou mi to určitě půjde o mnoho lépe.“ Nedalo se to popřít – cítit se někým milován mělo pozitivní vliv na psychiku jedince. Nebylo divu, že za ním onehdá S'Arik přišel s depresemi, když jeho drahá polovička zesnula, a jeho vlastní děti význam slova láska ani neznaly. Ano, emoce byly v životě velkou slabinou, ale opravdu se kvůli tomu vyplatilo necítit nic? To on si tedy nemyslel. Něco za něco. „Tohle je fajn,“ okomentoval pohlazení od Hariho, a byl by zas zavrněl, kdyby to šlo. Sám by si ještě před nějakou dobu nedokázal sebe představit, že si tak doteky od druhých užívá, ale bylo tomu tak. „Hari, o něčem jsem přemýšlel,“ pronesl s ideou započít novou konverzaci. Důležitou. Možná na takovou diskuzi bylo brzy, ale aktuální idylka v Timkovi nejspíše probouzela romantického ducha.

Timek se snad aj uculil! Ano, tohle je moc hezká představa, a je tak moc na dosah!! Není to vůbec žádná iluze, ale je to skutečnost. Teď žije ten svůj sen!! Byl vlastně šťastlivec, protože něco takového se podaří jen málokomu. A tak on byl každý den vděčný za to, že mohl žít život takový, jaký žil. Ano, neduhy byly všude, ale i s tím se dalo pracovat.
„Bývalý alfa?“ Ujistil se, že si to dobře pamatoval. Koneckonců, on Raye nikdy za tento zreinkarnovaný život nepotkal. V tom původním životě, kdy měl ještě svůj mozek úplně v pořádku, Raye znal. Potkali se na hrázi, když ještě na území přízračné mohli i cizinci. A rozuměli si. To však nyní již odvál čas. „Nemám ponětí.“ Jak se stane, že jeden opustí vedení své smečky?
Nešlo popřít, že Ordo stárnul, ale... jedna smrt se ještě stále ve vzduchu dost jasně ozývala, tak proč teď strašit s další, že? Tohle téma by raději nenačínal, už jen proto, že by se hoši měli raději veselit z nálezu tohohle skvělého šmajchlplatzu!
Pokýval hlavičkou. „Tomu rozumím. Já když už, tak spíše s jejich léčiteli. Myslím, že jsem s nimi za dobře, tak bych nerad ty vztahy nějak kazil. Jakýkoli konflikt by mohl být pro smečku opravdu špatný,“ řka. To bylo samozřejmě logické! Věděl, že Hari je v postoji vůči Azarynu ostřejší, ale chtěl asi vysvětlit i svůj pohled na věc. Raději bude s Azaryňany vycházet, než aby vyvolal mezismečkovou válku! „Vlastně ano. Vedle toho druhého mládence se choval slušně a příkladně.“ Vzpomínal na setkání s domnělým synovcem. „To, že sestra zradila rod, a utekla za někým do Azarynu, pro mě vždy bylo tak docela nepochopitelné. Ryumee nemluvila o tom, že by jí tu někdo někdy provedl něco zlého. Ale tím tě nebudu zatěžovat.“ Nah, těmihle rodinnými dramaty ho mučit nebude.
„Snad ano. Kdyžtak to nějak zvládnu,“ pousmál se a zavrněl by, být kočkou. Kočkou však bude co nevidět Hari, až se pokusí proměnit v irbise šavlozubého, hah. Teď si mu Timek schoval hlavu do srsti, a párkrát si v ní porochňal čumák. Tohle jemné mazleníčko bylo fajn, moc.